18 C 51/2021-217

Rubrum

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Grünwaldovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený obecným zmocněncem [celé jméno vedlejšího účastníka] bytem [adresa žalobce a vedlejšího účastníka] vedlejší účastník na straně žalobce: [celé jméno vedlejšího účastníka] bytem [adresa žalobce a vedlejšího účastníka] proti žalované: [osobní údaje žalované] o 13 200 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba žalobce, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 13 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 13 200 Kč od 23. 12. 2018 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce a vedlejší účastník na straně žalobce jsou povinni zaplatit žalované společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 1 648 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 28. 1. 2021 se žalobce vůči žalované domáhal zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím, následně podáním ze dne 1. 11. 2021 navrhl změnu žaloby na částku 13 200 Kč s příslušenstvím, kdy tato změna byla připuštěna usnesením Okresního soudu v Olomouci č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Žalobce svoji žalobu odůvodnil tak, že absolvoval na Fakultě multimediálních komunikací [příjmení] [jméno] [příjmení] ve [obec] a 11. 10. 2012 získal vysokoškolské vzdělání studiem v magisterském studijním programu N [číslo] ve studijním oboru [číslo] Multimedia a design – vizuální komunikace. Žalobce v období ode dne 18. 9. 2014 do dne 27. 6. 2015 absolvoval na Národním institutu pro další vzdělávání vzdělávací program„ Studium pedagogiky a)“. Absolvování vzdělávacího programu je zpoplatněno částkou ve výši 10 000 Kč. Žalobce byl v té době u Úřadu práce České republiky, jeho krajské pobočky v Olomouci (dále jen ÚP), zapsán v evidenci uchazečů o zaměstnání, počátek evidence ode dne 15. 10. 2012. Jedním z nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti, financované z prostředků státního rozpočtu, je rekvalifikace. Jde o jeden z nástrojů, jak umožnit uchazečům o zaměstnání uplatnění na trhu práce. V případě, tj. v situaci, kdy si získání nové kvalifikace zajistí uchazeč o zaměstnání sám vlastní aktivitou, může hradit s tím spojené náklady ÚP, ale až po projednání příslušné žádosti uchazeče o zaměstnání odbornou komisí. K úhradě nákladů ze strany ÚP pak dojde až po úspěšné rekvalifikaci. Žalobce si vlastní iniciativou sám zajistil u NIDV získání nové kvalifikace absolvováním výše uvedeného vzdělávacího programu, a ještě před zahájením jeho absolvování na NIDV požádal ÚP o úhradu školného, resp. jeho refundaci, po úspěšném ukončení rekvalifikace. Žalobce náklady spojené s absolvováním výše uvedeného vzdělávacího programu, tj. s rekvalifikací, zejm. školné, uhradil výhradně ze svých prostředků, resp. svých rodičů. ÚP žádosti ze dne 23. 7. 2014 nevyhověl s odůvodněním, že se nejedná o rekvalifikaci. Žalobce s tímto názorem nesouhlasil. Ve věci v minulosti jednaly a rozhodovaly jednak obecné soudy a to Okresní soud v Olomouci pod sp. zn. [spisová značka], Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, pod sp. zn. [spisová značka] a pod sp. zn. [spisová značka]. Ve věci v minulosti jednaly a rozhodovaly rovněž ve správním soudnictví, konkrétně Městský soud v Praze pod sp. zn. [spisová značka] a Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, pod sp. zn. [spisová značka]. Tím, že ÚP přijal od žalobce žádost o úhradu školného, resp. jeho refundaci, po úspěšném ukončení rekvalifikaci a nebylo o ní zahájeno správní řízení, které mělo být ukončeno vydáním rozhodnutí dle ust. § 67 odst. 1 SŘ, došlo ze strany tohoto správního orgánu k protiprávnímu jednání, konkrétně k nezákonnému zásahu do práva žalobce ve smyslu ust. § 82 a násl. SŘS, se všemi z toho vyplývajícími konsekvencemi; výše vedené lze subsumovat pod ust. § 13 odst. 1 zákona, tedy že se jedná o nesprávný úřední postup. Tím je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Současně s tím se zakládá škodně-náhradový vztah dle platného občanského práva hmotného za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem, a to s povinností způsobeno škodu nahradit; za vzniklou škodu, kterou nesprávným úředním postupem způsobily orgány veřejné správy při výkonu státní správy, nese odpovědnost Česká republika, za kterou jednají jejím jménem ministerstva nebo ústřední správní úřady, přičemž příslušný je ten úřad, v jehož působnosti došlo k nesprávnému úřednímu postupu, jímž byla způsobena škoda; k nesprávnému úřednímu postupu došlo v nečinnosti Úřadu práce České republiky, krajské pobočky v Olomouci; právní konstrukce vzniklé škody a její výše zcela vychází z nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 7. 10. 2014, sp.zn. PL. ÚS 39/13, který dovodil, že zásadu rovnosti účastníků řízení ve smyslu čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod naplňuje přiznání paušální náhrady coby náhrady hotových výdajů podle jejich demonstrativního výčtu v ust. § 137 odst. 1 OSŘ i účastníkovi řízení, který advokátem zastoupen není, a to v situacích, v nichž by účastníkovi řízení zastoupeného advokátem byla přiznána taková náhrada podle ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Postavení žalobce, který má svého zástupce, je srovnatelné s postavením účastníka řízení, zastoupeného advokátem, vč. náhrady hotových výdajů. V dané věci je třeba postupovat tak, že je požadována paušální částka ve výši 300 Kč na úkon, který s uplatněným nárokem souvisí.

2. Žadatel, resp. jeho zástupce, tak od roku 2014, kdy nárok na úhrady příspěvku na rekvalifikaci uplatnil, učinil celkem 34 takových úkonů. Jednalo o písemná podání (dožádání nebo procesní úkony) vůči orgánům veřejné správy, jejich podřízeným organizacím a soudům (obecným i správním), jejichž obsah souvisel s úhradou příspěvku na rekvalifikaci nebo pojmem rekvalifikace nebo jeho věcným obsahem. Konkrétně jde o následující úkony: a) v případě Úřadu práce ČR, generální ředitelství vč. krajské pobočky v Olomouci: podání ze dne 25. 8. 2014, odpověď ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], podání ze dne 3. 10. 2014; dopis ze dne [datum rozhodnutí], č.j. MPSV- [spisová značka]; podání ze dne 5. 4. 2016 a ze dne 10. 5. 2016, odpověď ze dne 11. 5. 2016, č.j. ÚPČR [číslo], podání ze dne 18. 5. 2016, odpověď ze dne 9. 6. 2016, č.j. ÚPČR [číslo]; stížnost ze dne 29. 11. 2017, odpověď ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], podání ze dne 10. 2. 2018; b) v případě Ministerstva práce a sociálních věcí ČR: podání ze dne 3. 1. 2014, odpověď ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]; dopis ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]; dopis ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]; podání ze dne 29. 11. 2017 a ze dne 17. 12. 2017, odpověď ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], podání ze [datum rozhodnutí]; c) v případě Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR: podání ze dne 22. 12. 2014, odpověď ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]; podání ze dne 20. 7. 2015, odpověď ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací]; podání ze dne 22. 12. 2014 a ze dne 1. 8. 2018; d) v případě Kanceláře Veřejného ochránce práv: podání ze dne 26. 8. 2018 a ze dne 2. 10. 2018, odpověď ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]; e) v případě Okresního soudu v Olomouci: žaloba ze dne 11. 11. 2015, žádost dle ust. § 138 odst. 1 OSŘ, usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [číslo jednací], odvolání ze dne 23. 1. 2016, usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [číslo jednací]; návrh na smírčí řízení ze dne 31. 10. 2017, vyjádření ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací], protokol sepsaný před soudem prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]; f) v případě Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci: usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [číslo jednací], usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [číslo jednací]; g) v případě Městského soudu v Praze: usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [číslo jednací]; h) v případě Nejvyššího správního soudu v Brně: usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [číslo jednací], rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [číslo jednací]; ch) v případě Národního institutu pro další vzdělávání: podání ze dne 22. 12. 2014, odpověď ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] Celkem 44 úkonů.

3. Žalobce uvedl, že z ust. § 15 odst. 1 a 2 zákona plyne, že žalovaný je povinen se k uplatněnému nároku na náhradu škody způsobenou při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem meritorně vyjádřit, tj. přiznat jej nebo zamítnout, v kladném případě jej nahradit, a to ve lhůtě do šesti měsíců od uplatnění nároku. Žalovaný meritorně reagoval dopisem ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], a takto uplatněný nárok žalobce zamítlo. Na opakovanou žádost žalovaný reagoval naposledy dopisem ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]. S ohledem na výše uvedené má žalobce za to, že skutečnost, že ve věci jím uplatněného práva nedošlo k rozhodnutí správního orgánu o jeho žádosti o úhradu školného, resp. jeho refundaci, po úspěšném ukončení rekvalifikace v přiměřené lhůtě, je třeba hodnotit za porušení jeho práva na spravedlivý proces v přiměřené lhůtě, jak to vyplývá z čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, spolu s ust. § 6 SŘ, tedy že se jedná o odpovědnostní vztah nejen dle ust. § 5 písm. b) zákona, ale i přísl. ustanovení občanského zákoníku. Žalobce je přesvědčen, že je třeba mu vzniklou škodu nahradit v penězích, a to ve výši, kterou oceňuje s ohledem na již cit. judikatru Ústavního soudu. Jelikož nebylo o žádosti žalobce ze dne 23. 7. 2014 o úhradu školného, resp. jeho refundaci, po úspěšném ukončení rekvalifikace, do dnešního formálně rozhodnuto, je třeba vycházet z této celé doby. Při stanovení výšky škody je třeba zohlednit všechny úkony, které žalobce byl učinit a přihlédnout ke všem zde uvedeným okolnostem případu. Žalobci pak vychází, že přiměřenou je částka 10 000 Kč, resp. po změně žaloby 13 200 Kč. V této výši žalobce uplatňuje vůči žalované nárok na náhradu škody.

4. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že nárok žalobce neuznává. Žalobce u žalované nárok předběžně uplatnil žádostí ze dne 1. 8. 2018, k němuž se žalovaná vyjádřila stanoviskem ze dne 23. 1. 2019, kdy nároku žalobce nevyhověla. Žalobce dne 27. 6. 2014 podal u Úřadu práce ČR formulář ÚP„ Zájem o zvolenou rekvalifikaci“. Formulář byl podán bez vyplněné části C, v níž rekvalifikační zařízení potvrzuje cenu rekvalifikačního kurzu Odborná komise, která tyto žádosti posuzuje, ji nedoporučila ke schválení z důvodu, že se nejedná o rekvalifikaci, ale o další studium. Komise dále uvedla, že důvodem pro neschválení by byla i skutečnost, že formulář nebyl vyplněn kompletně (chybělo potvrzení rekvalifikačního zařízení). Dne 27. 8. 2018 byl ze strany žadatele Úřadu práce ČR zaslán nesouhlas se stanoviskem odborné komise. Na toto podání odpověděl ředitel Krajské pobočky ÚP v [obec] dopisem ze dne 5. 9. 2014, v němž byl žadateli vysvětlen postoj ÚP ČR. Žalované je známo, že v následujících letech se žalobce opakovaně domáhal zaplacení ceny studia pedagogiky a vydání rozhodnutí žalobou na nečinnost správního orgánu. Všechny správní žaloby byly odmítnuty pro nepřípustnost nebo opožděnost, ve dvou případech kasační stížnost žalobce zamítl Nejvyšší správní soud. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejně moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, je existence nezákonného rozhodnutí či nesprávný úřední postup, vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi, přičemž všechny podmínky musí být splněny kumulativně. Žalobce v žalobě uvádí, že se Úřad práce dopustil nesprávného úředního postupu dle § 13 zákona č. 82/1998 Sb. Dle žalované však není zcela zřejmé, zda nesprávný úřední postup spatřuje v nevydání rozhodnutí o úhradě rekvalifikace, který žalobce označuje nezákonným zásahem do práv žalobce (viz část VI., str. 5 žaloby ze dne 20. 1. 2021) nebo nepřiměřenou délkou řízení (viz část VI., str. 6, bod 4. a 5. žaloby). Žalovaná má za to, že Úřad práce se nesprávného úředního postupu ani v jednom z uvedených směrů nedopustil. Pokud jde o nezákonný zásah do práva žalobce vydat rozhodnutí, žalobce nebyl úspěšný ani s jednou z podaných žalob, soudy byly jeho návrhy odmítnuty pro nepřípustnost nebo pro opožděnost. Rovněž žádný z nadřízených správních orgánů úřadu práce o nezákonném zásahu nerozhodl. Žalovaná má tedy za to, že nezákonný zásah do práv žalobce je jen názorem žalobce, který nebyl příslušnými správními ani soudními orgány shledán. Pokud jde o nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení, žalovaná má za to, že ani k tomuto tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu nedošlo, neboť řízení o žádosti nebylo nikdy zahájeno ani vedeno. Žalovaná, stejně jako Úřad práce, ohledně příspěvku na úhradu rekvalifikace zastává právní názor, že ze zákona č. 435/2004 Sb., vyplývá, že se ohledně příspěvku na rekvalifikaci dle § 109a zákona rozhodnutí nevydává. Dle tohoto zákona úřad práce cenu rekvalifikace uhradí, nikoli rozhodne o úhradě, v případě souhlasu s rekvalifikací vydá žadateli potvrzení o úhradě, nikoli rozhodnutí. Na úhradu nákladů rekvalifikace není právní nárok, což vyplývá z dikce ustanovení„ Úřad práce může uhradit“. Není tedy nesprávným úředním postupem, pokud ÚP ČR nevydal rozhodnutí o neuhrazení ceny rekvalifikace, jak požaduje žalobce. ÚP ČR jednoznačně vyjádřil, z jakého důvodu studium žalobce hradit nebude. Své stanovisko žalobci opakovaně sdělil a vysvětlil. Důvody odmítnutí jsou věcné (nejedná se o rekvalifikaci dle zákona č. 435/2004 Sb.) a jsou v souladu s § 109a zákona. Žalobce vyčíslil škodu jako paušální náhradu hotových výdajů, které vynaložil v souvislosti s nápravou závadného stavu, kdy se jednalo o písemná podání nebo procesní úkony vůči orgánům veřejné správy a soudům, jejichž obsah souvisel s úhradou příspěvku na rekvalifikaci nebo s pojmem rekvalifikace. K tomu žalovaná uvádí, že zákon č. 82/1998 Sb., připouští jako nárok z titulu náhrady škody dle § 31 odst. 1 náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Dle odst. 3 téhož ustanovení jsou náklady zastoupení součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Žalovaná má za to, že paušální náhrada hotových výdajů nezastoupeného účastníka není účelně ani skutečně vynaloženým nákladem, nýbrž právním konstruktem sloužícím k tomu, aby nebylo nutno se v řízení zabývat prokazováním drobných administrativních výdajů. Taková náhrada může být žalobci uhrazena, jeli úspěšný v soudním sporu či řízení. Nejedná se však o škodu. Zákon jasné říká, že škodou jsou náklady vynaložené, žalobce však neprokázal, že by uvedené paušální náklady skutečné vynaložil. V případě žalobce se pak nejedná ani o náklady zastoupení ve smyslu § 31 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., neboť žalobce není zastoupen advokátem, ale bezúplatně obecným zmocněncem. K jednotlivým položkám, za něž žalobce žádá uhradit paušální náhradu hotových výdajů, žalovaná dále namítá, že si žalobce započítá položky (23 položek z celkových 41), v nichž žádné náklady z povahy věci mít nemohl, neboť se jedná o písemnosti správních orgánů a soudů adresované žalobci. Úhradu takových položek nepřipouští ani advokátní tarif a není přiznávána ani v soudním řízení, kdy ne všechny uvedené položky byly vynaloženy na nápravu nesprávného úředního postupu. Neuhrazení rekvalifikace však není nesprávným úředním postupem, který by byl předmětem projednání tohoto řízení. K tomu, aby mohlo být neuhrazení rekvalifikace titulem k náhradě škody, muselo by zde být pravomocné rozhodnutí zrušené pro nezákonnost. Žalovaná má za to, že odpovědnost za škodu státu dle zákona č. 82/1998 Sb., nevznikla, neboť žalobce neprokázal existenci tvrzeného nesprávného úředního postupu, existenci škody, její výši ani příčinnou souvislost mezi nimi. Žalovaná vznáší námitku promlčení. Dle ustanovení § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Žalovaná má za to, že se žalobce o skutečnosti, že o příspěvku na rekvalifikaci nebude rozhodnuto, dozvěděl nejpozději dopisem ředitele Krajské pobočky ÚP v [obec] dopisem ze dne 5. 9. 2014. Nárok žalobce je proto promlčen. V dané věci nebylo zahájeno ani neprobíhalo správní řízení. V případě podání žalobce ze dne 27. 6. 2014 se vůbec nejednalo o žádost, což vyplývá z názvu formuláře„ Zájem o zvolenou rekvalifikaci“, jímž měla být dána odlišnost a nezaměnitelnost d žádostí. Tento formulář nesplňoval náležitosti žádosti a žádostí nebyl. Není tedy důvod, aby o ní úřad vydával rozhodnutí. Žalobce ohledně vyřízení úhrady rekvalifikace nebyl v nejistotě, neboť úřad práce mu jednoznačně a bez zbytečného odkladu sdělil, že jeho rekvalifikaci neuhradí a z jakého důvodu. Pokud měl žalobce za to, že mělo být vydáno rozhodnutí, měl se ho včas domáhat žalovanou na nečinnost. To však neučinil. Promlčecí doba u náhrady škody z titulu nesprávného úředního postupu není vázána na okamžik skončení správního řízení, ale na okamžik, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Rozhodným okamžikem pro počátek běhu promlčecí lhůty je doručení dopisu ředitele krajské pobočky ÚP ze dne 5. 9. 2014. Subjektivní lhůta tak žalobci uplynula ještě před podáním této žaloby.

5. Dne 23. 2. 2023 vstoupil do řízení vedlejší účastník na straně žalobce, který je zároveň obecným zmocněncem žalobce, je tedy plně seznámen s obsahem řízení. Žalobce se vstupem vedlejšího účastníka vyslovil souhlas. Žalovaná neměla námitky, proto se vedlejší účastník stal vedlejším účastníkem bez dalšího, když dle ust. § 93 o.s.ř. platí, že třetí osoba se bez dalšího stane vedlejším účastníkem v okamžiku, kdy dojde soudu její sdělení o jejím vstupu do řízení. Soud o přípustnosti vedlejšího účastenství rozhoduje jen k námitce ostatních účastníků 6. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: 7. - z listiny„ Zájem o zvolenou rekvalifikaci“ ze dne 27. 6. 2014, že žalobce podal dne 27. 6. 2014 Úřadu práce ČR formulář„ Zájem o zvolenou rekvalifikaci“ pro Studium pedagogiky a) v termínu 4. 9. 2014 – červen 2015, kdy povinnou přílohou je doložení ceny rekvalifikace potvrzením od zvoleného rekvalifikačního zařízení; část C žádosti„ potvrzení rekvalifikačního zařízení o ceně rekvalifikačního kurzu“ není vyplněná; 8. - z odpovědi ředitele ÚP ČR, krajská pobočka v Olomouci ze dne 5. 9. 2014, že ředitel Úřadu práce ČR zaslal žalobci [příjmení] na odvolání k zamítnutí zájmu o zvolenou rekvalifikaci - [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], ve které uvedl, že rozhodování o žádostech o rekvalifikaci (včetně zvolených rekvalifikací) se v souladu se zákonem 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů neřídí zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. [příjmení] byla zajištěna přezkoumatelnost rozhodnutí, je stanoveno v jím vydaném interním řídícím aktu krajské pobočky, že žádosti posuzuje odborná komise a závěr formuluje písemně. O tom, jak byla žádost posouzena, informuje klienty referent zprostředkování a v případě, že klient nesouhlasí s neschválením žádosti, poučuje jej o možnosti odvolání, které má žadatel zaslat k jeho rukám. Žádost byla zamítnuta z důvodu, že žalobce požádal o úhradu vzdělávací aktivity, která není rekvalifikací, neboť není realizována akreditovaným vzdělávacím zařízením v souladu s § 108 odst. 2 zákona č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů ÚP ČR dlouhodobě zastává stanovisko, že další vzdělávání různých profesních skupin nelze pokládat za rekvalifikace, že slouží zcela jiným účelům. ÚP ČR nemůže uhradit náklady zvolené rekvalifikace, pokud příslušnou žádost neschválil (a nevystavil příslušné potvrzení pro vzdělávací zařízení) již před zahájením zvolené rekvalifikace, kdy tzv.„ zpětné“ schválení žádosti není možné; 9. - z usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka [obec] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], že soud zamítl žalobu žalobce proti žalované na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného s odůvodněním mj., že žalobce se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 11. 11. 2015 domáhal ochrany před zásahem žalovaného. Uvedl, že si jako uchazeč o zaměstnání vlastní aktivitou zajistil novou kvalifikaci, když v době od 18. 9. 2014 do 27. 6. 2015 absolvoval na Národním institutu pro další vzdělávání studium v programu„ Studium pedagogiky a)“. Jeho žádosti, aby náklady spojené se získáním této kvalifikace hradil žalovaný, žalovaný nevyhověl přesto, že podle § 108 a § 109 zákona o zaměstnanosti této úhradě nic nebrání. Žalovaný navrhl odmítnutí žaloby jako opožděné, když žalobce se o konečném vyřízení jeho žádosti dozvěděl dne 3. 10. 2014. Z obsahu správních spisů, jak byly soudu předloženy, se podává, že žalobce dne 27. 6. 2014 vyplnil formulář Zájem o zvolenou rekvalifikaci, kdy jeho žádost o rekvalifikaci nebyla schválena a o tomto výsledku byl žalobce telefonicky informován. Reagoval přípisem ze dne 27. 8. 2014, kdy vyjádřil nesouhlas s tímto stanoviskem. Zamítavé stanovisko však bylo potvrzeno ředitelem krajské pobočky žalovaného přípisem ze dne 5. 9. 2014, na který žalobce reagoval dopisem ze dne 3. 10. 2014 (žalovanému došlo 6. 10. 2014). Doručenky, dodejky či obálky od uvedených listin nejsou obsahem spisu. Při posuzování otázky včasnosti předmětné žaloby soud vycházel z premis usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], Sb. NSS [číslo] 2015, [webová adresa], kde rozšířený senát odlišil tzv. trvající zásah od zásahu jednorázového a dospěl k závěru, že zásah spočívající v provedení nebo neprovedení konkrétního úkonu na základě konkrétní žádosti je faktickým úkonem obsahově jedinečným, a proto jednorázovým. Krajský soud dospěl k závěru, že o takovou situaci se jedná i v nyní posuzovaném případě, když konkrétní žádost žalobce z 27. 6. 2014 byla definitivně zamítnuta konkrétním přípisem ředitele krajské pobočky žalovaného (konkrétním úkonem žalovaného, který není rozhodnutím) ze dne 5. 9. 2014. Jakkoli není obsahem spisu doručenka či dodejka stvrzující převzetí tohoto přípisu žalobcem, žalobce na tento přípis reagoval dopisem, který sám datoval dnem 3. 10. 2014. Tím dal zřetelně najevo, že nejpozději dne 3. 10. 2014 se s obsahem přípisu ředitele krajské pobočky žalovaného ze dne 5. 9. 2014 seznámil. V posuzovaném případě se žalobce o zásahu žalovaného dozvěděl nejpozději dne 3. 10. 2014, lhůta pro podání žaloby proto počala běžet dnem 4. 10. 2014 a skončila jejím marným uplynutím dne 3. 12. 2014. Za situace, kdy žaloba byla podána k soudu až dne 11. 11. 2015, stalo se tak opožděně, pročež krajský soud tuto opožděnou žalobu odmítl; 10. - z usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka [obec] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] o žalobě žalobce proti žalované na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, že žalobce se obrátil na soudy již mnohokrát, přičemž k dosažení svého cíle, tj. proplacení nákladů studia, které sám stále považuje za rekvalifikační kurz, využil různé typy žalob. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, dne 3. 6. 2018 se žalobce domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného a požadoval, aby mu soud uložil povinnost vydat do 15 dnů ve věci úhrady příspěvku na rekvalifikaci rozhodnutí. Krajský soud učinil závěr, že podáním žalobce ze dne 27. 6. 2014 bylo u žalovaného zahájeno správní řízení o rekvalifikaci a úhradě nákladů s ní spojených, v němž byl žalovaný povinen ve lhůtách stanovených správním řádem rozhodnout. Jelikož se však žalobce obrátil na soud až po uplynutí roční lhůty pro podání žaloby dle § 80 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s .“), soud žalobu usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] odmítl jako opožděnou. Správnost závěru krajského soudu o opožděnosti žaloby následně potvrdil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jímž zamítl kasační stížnost žalobce. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci dne 19. 1. 2021 žalobce požadoval, aby soud určil, že se žalovaný dopustil nevydáním rozhodnutí o jeho žádosti o úhradu příspěvku na rekvalifikaci nezákonného zásahu, a dále aby soud zakázal žalovanému pokračovat v porušování práv žalobce a přikázal mu obnovit stav před zásahem tím, že do 15 dnů vydá rozhodnutí. Soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] žalobu odmítl jako nepřípustnou dle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 85 s. ř. s . Řízení o kasační stížnosti žalobce proti tomuto usnesení Nejvyšší správní soud zastavil usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Následnou ústavní stížnost proti oběma rozhodnutím správních soudů odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 13. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 1561/21. Žalobou doručenou soudu dne 23. 7. 2021 žalobce stejně jako ve věci sp. zn. [spisová značka] požaduje, aby soud určil, že se žalovaný dopustil nevydáním rozhodnutí o jeho žádosti o úhradu příspěvku na rekvalifikaci nezákonného zásahu. Žalobce označuje uvedený zásah za trvající, proto dále požaduje, aby soud zakázal žalovanému pokračovat v porušování jeho práv a přikázal mu obnovit stav před zásahem tím, že do 15 dnů vydá rozhodnutí. Žalobce se domáhá téhož, co požadoval nečinnostní žalobou, řešenou zdejším soudem ve věci sp. zn. [spisová značka], pouze mění název žalobního typu. Takový postup však není možný, jak již soud vyložil v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jímž odmítl předchozí zásahovou žalobu žalobce. Krajský soud odmítl žalobu jako nepřípustnou dle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 85 s. ř. s .; 11. - ze stanoviska Ministerstva práce a sociálních věcí ČR k žádosti o odškodnění ze dne 23. 1. 2019, že ve věci byla vyžádána ministerstvem spisová dokumentace příslušných správních orgánů, z níž vyplynulo, že dne 27. 6. 2014 žadatel Úřadu práce ČR podal formulář ÚP„ Zájem o zvolenou rekvalifikaci" dle § 109a zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Formulář byl podán bez vyplněné části C, v níž rekvalifikační zařízení potvrzuje cenu rekvalifikačního kurzu. Odborná komise, která tyto žádosti posuzuje, ji nedoporučila ke schválení z důvodu, že se nejedná o rekvalifikaci dle zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ale o další studium. Komise dále uvedla, že důvodem pro neschválení by byla i skutečnost, že formulář nebyl vyplněn kompletně (chybělo potvrzení rekvalifikačního zařízení). Dne 27. 8. 2018 byl ze strany žadatele Úřadu práce ČR zaslán nesouhlas se stanoviskem odborné komise. Na toto podání odpověděl ředitel Krajské pobočky ÚP v [obec] dopisem ze dne 5. 9. 2014, v němž byl žadateli vysvětlen postoj ÚP ČR. Následně ve věci proběhlo několik soudních řízení, a to v civilní sféře a správních žalob na ochranu proti nečinnosti a ochranu před nezákonným zásahem, které byly odmítnuty. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, je existence nezákonného rozhodnutí či nesprávný úřední postup, vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi, přičemž všechny podmínky musí být splněny kumulativně. Ze spisové dokumentace vyplývá, že zde není rozhodnutí, které by bylo zrušeno pro nezákonnost. Žadatel nebyl úspěšný ani stran správních žalob. Pokud jde o tvrzenou nečinnost spočívající v nevydání rozhodnutí o žádosti, má ministerstvo za to, že ze zákona č. 435/2004 Sb., vyplývá, že ohledně příspěvku na rekvalifikaci dle § 109a zákona se rozhodnutí nevydává. Úřad práce v případě souhlasu s rekvalifikací vydává potvrzení, nikoli rozhodnutí. Na úhradu nákladů rekvalifikace není právní nárok, což vyplývá z dikce ustanovení„ Úřad práce může uhradit..". Není tedy nesprávným úředním postupem, pokud ÚP ČR nevydal rozhodnutí o neuhrazení ceny rekvalifikace, jak požaduje žadatel. ÚP ČR jednoznačně vyjádřil, z jakého důvodu studium žadatele hradit nebude. Své stanovisko žadateli opakovaně sdělil a vysvětlil. Důvody odmítnutí jsou věcné (nejedná se o rekvalifikaci dle zákona č. 435/2004 Sb.) a jsou v souladu s § 109a zákona; 12. - z usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka [obec] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], že soud odmítl žalobu žalobce proti žalovanému na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu s odůvodněním, že žalobce se obrátil na soudy již mnohokrát, přičemž k dosažení svého cíle, tj. proplacení nákladů studia, které sám stále považuje za rekvalifikační kurz, využil různé typy žalob (žalobou doručenou soudu dne 3. 6. 2018 se žalobce domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného, žalobou doručenou soudu dne 19. 1. 2021 žalobce požadoval, aby soud určil, že se žalovaný dopustil nevydáním rozhodnutí o jeho žádosti o úhradu příspěvku na rekvalifikaci, žalobou doručenou soudu dne 23. 7. 2021 žalobce stejně jako ve věci sp. zn. [spisová značka] požadoval, aby soud určil, že se žalovaný dopustil nevydáním rozhodnutí o jeho žádosti o úhradu příspěvku na rekvalifikaci nezákonného zásahu). Touto žalobou, doručenou soudu dne 18. 12. 2021, žalobce stejně jako ve věci sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] požadoval, aby soud určil, že se žalovaný dopustil nevydáním rozhodnutí o jeho žádosti o úhradu příspěvku na rekvalifikaci nezákonného zásahu. V posuzované věci žalobce vytýkal žalovanému, že dosud nevydal v řízení zahájeném v roce 2014 rozhodnutí. Po soudu se tedy domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného spočívající v nevydání rozhodnutí, a tudíž obsahově jeho žaloba zcela odpovídá pojmovému vymezení žaloby na ochranu proti nečinnosti dle § 79 odst. 1 s. ř. s., podle něhož ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Žalobce se tedy domáhá téhož, co požadoval nečinnostní žalobou, řešenou zdejším soudem ve věci sp. zn. [spisová značka], pouze mění název žalobního typu. Žalobce má totiž za to, že tento žalobní typ bude pro něj výhodnější, jelikož zatímco nečinnost ve smyslu § 79 odst. 1 s. ř. s. není z hlediska posuzování lhůty pro podání žaloby dle Ústavního soudu„ nikdy nekončícím zásahem“, lhůta pro podání žaloby proti trvajícímu zásahu ve smyslu § 82 s. ř. s. může být nekonečná. Takový postup však není možný, jak již zdejší soud vyložil v usneseních ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jimiž odmítl předchozí zásahové žaloby žalobce. Na závěrech vyslovených v těchto usneseních pak nemá důvod ničeho měnit. Krajský soud s ohledem na výše uvedené odmítl žalobu jako nepřípustnou dle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 85 s. ř. s., přičemž dodal, že žaloba na ochranu proti nečinnosti bude v dané věci již stále opožděná, neboť počátek roční objektivní lhůty k jejímu podání byl určen objektivní okolností (uplynutí zákonem stanovené lhůty pro vydání rozhodnutí) a podání žalobce, jimiž o vyřízení věci usiluje, na ni žádný vliv nemají a nejsou s to ji znovu rozběhnout; 13. - z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], že soud ve věci žalobce proti žalovanému zamítl kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka [obec] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], s odůvodněním, že žalobce v červnu 2014 oznámil Krajské pobočce Úřadu práce v [obec], že má zájem v době od 4. 9. 2014 do června 2015 absolvovat rekvalifikační kurz„ Studium pedagogiky a)“ na Pedagogické fakultě Univerzity [ulice] v [obec], realizovaný Národním institutem pro další vzdělávání, a současně požádal o refundaci školného ve výši 10 000 Kč jakožto nákladů spojených s rekvalifikací. Žalovaný dopisem ze dne 5. 9. 2014 žalobci sdělil, že parametry jím zvoleného vzdělávacího kurzu neodpovídají pojmovým znakům rekvalifikace dle § 108 odst. 2 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, jejíž náklady může hradit Úřad práce, nýbrž odpovídají dalšímu vzdělávání zaměstnanců dle zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, které zajišťuje pro zaměstnance zaměstnavatel. Další vzdělávání různých profesních skupin nelze dle žalovaného pokládat za rekvalifikaci, proto odmítl požadované náklady žalobci zaplatit. Žalobce poté zaslal žalovanému sdělení o tom, že studium zahájil a hradí si jej jako samoplátce. Žalovaný však o stěžovatelově nároku na úhradu školného (resp. jeho refundaci) formalizovaným způsobem nerozhodl. Z okolností případu je zřejmé, že se žalobce (potažmo stěžovatel) snaží obejít jednoroční lhůtu pro podání nečinnostní žaloby. Jak upozornil krajský soud, žalobce se již domáhal vydání obdobných výroků nečinnostní žalobou, kterou však krajský soud výše citovaným usnesením č. j. [číslo jednací] odmítl pro opožděnost, přičemž kasační stížnost podanou proti tomuto usnesení Nejvyšší správní soud vyhodnotil jako nedůvodnou a zamítl ji rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Vědom si skutečnosti, že podat nečinnostní žalobu je již pozdě, se žalobce snaží prolomit do věcného přezkumu podáním zásahové žaloby s tím, že podle judikatury Ústavního soudu počíná běžet lhůta pro podání zásahové žaloby proti trvajícímu zásahu každým dnem jeho trvání. Nejvyšší správní soud se nemůže ztotožnit s názorem stěžovatele, že v demokratickém právním státě musí existovat nástroj, kterým může osoba brojit proti svému opomíjení ze strany správních orgánů kdykoliv. Soulad jednoroční lhůty pro podání nečinnostní žaloby posuzoval Ústavní soud v nálezu ze dne 14. 7. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 25/19, [číslo] Sb., a dospěl k závěru, že existence této lhůty protiústavní není, a tedy připustil, že po marném uplynutí této lhůty již proti opomíjení ze strany správních orgánů, mají-li vydat správní rozhodnutí, nelze úspěšně brojit.

14. Důkazní návrhy žalobce, a to výslechem účastníků, spisem ÚP, soudními spisy, listiny označené v podání žalobce ze dne 1. 11. 2021 (č.l. 94 – 97 spisu), a to a) v případě Úřadu práce ČR, generální ředitelství vč. krajské pobočky v Olomouci: - podání ze dne 25. 8. 2014, odpověď ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], podání ze dne 3. 10. 2014 - dopis ze dne [datum rozhodnutí], č.j. MPSV- [spisová značka] - podání ze dne 5. 4. 2016 a ze dne 10. 5. 2016, odpověď ze dne 11. 5. 2016, č.j. ÚPČR [číslo], podání ze dne 18. 5. 2016, odpověď ze dne 9. 6. 2016, č.j. ÚPČR [číslo] - stížnost ze dne 29. 11. 2017, odpověď ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], podání ze dne 10. 2. 2018 b) v případě Ministerstva práce a sociálních věcí ČR: - podání ze dne 3. 1. 2014, odpověď ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] - dopis ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] - dopis ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] - podání ze dne 29. 11. 2017 a ze dne 17. 12. 2017, odpověď ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], podání ze [datum rozhodnutí]; c) v případě Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR: - podání ze dne 22. 12. 2014, odpověď ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], - podání ze dne 20. 7. 2015, odpověď ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], - podání ze dne 22. 12. 2014 a ze dne 1. 8. 2018; d) v případě Kanceláře Veřejného ochránce práv: - podání ze dne 26. 8. 2018 a ze dne 2. 10. 2018, odpověď ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]; e) v případě Okresního soudu v Olomouci: - žaloba ze dne 11. 11. 2015, žádost dle ust. § 138 odst. 1 OSŘ, usnesení ze dne [datum rozhodnutí], spis. značky [číslo jednací], odvolání ze dne 23. 1. 2016, usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne [datum rozhodnutí], spis. značky [číslo jednací]; - návrh na smírčí řízení ze dne 31. 10. 2017, vyjádření ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací], protokol sepsaný před soudem prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], spis. značky [spisová značka] (včetně soudních spisů Okresního soudu v Olomouci); f) v případě Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci: - usnesení ze dne [datum rozhodnutí], spis. značky [číslo jednací], - usnesení ze dne [datum rozhodnutí], spis. značky [číslo jednací]; g) v případě Městského soudu v Praze: - usnesení ze dne [datum rozhodnutí], spis. značky [číslo jednací]; h) v případě Nejvyššího správního soudu v Brně: - usnesení ze dne [datum rozhodnutí], spis. značky [číslo jednací], - rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], spis. značky [číslo jednací]; ch) v případě Národního institutu pro další vzdělávání: - podání ze dne 22. 12. 2014, odpověď ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] a důkazní návrh žalované dokumentací Úřadu práce ČR, byly vzhledem ke vznesené námitce promlčení pro nadbytečnost zamítnuty.

15. Na základě provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Žalobce podal dne 27. 6. 2014 Úřadu práce ČR formulář ÚP„ Zájem o zvolenou rekvalifikaci" dle § 109a zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Formulář byl podán bez vyplněné části C, v níž rekvalifikační zařízení potvrzuje cenu rekvalifikačního kurzu. Žádost žalobce o rekvalifikaci nebyla schválena a o tomto výsledku byl žalobce telefonicky informován. Odborná komise, která tyto žádosti posuzuje, ji nedoporučila ke schválení z důvodu, že se nejedná o rekvalifikaci dle zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ale o další studium. Komise dále uvedla, že důvodem pro neschválení by byla i skutečnost, že formulář nebyl vyplněn kompletně (chybělo potvrzení rekvalifikačního zařízení). Dne 27. 8. 2018 byl ze strany žadatele Úřadu práce ČR zaslán nesouhlas se stanoviskem odborné komise. Na toto podání odpověděl ředitel Krajské pobočky ÚP v [obec] dopisem ze dne 5. 9. 2014, v němž byl žadateli vysvětlen postoj ÚP ČR (žádost byla zamítnuta z důvodu, že žalobce požádal o úhradu vzdělávací aktivity, která není rekvalifikací, neboť není realizována akreditovaným vzdělávacím zařízením v souladu s § 108 odst. 2 zákona č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů ÚP ČR dlouhodobě zastává stanovisko, že další vzdělávání různých profesních skupin nelze pokládat za rekvalifikace, že slouží zcela jiným účelům. ÚP ČR nemůže uhradit náklady zvolené rekvalifikace, pokud příslušnou žádost neschválil (a nevystavil příslušné potvrzení pro vzdělávací zařízení) již před zahájením zvolené rekvalifikace, kdy tzv.„ zpětné“ schválení žádosti není možné). Zamítavé stanovisko tedy bylo potvrzeno ředitelem krajské pobočky žalované přípisem ze dne 5. 9. 2014, na který žalobce reagoval dopisem ze dne 3. 10. 2014 (žalovanému došlo 6. 10. 2014). Doručenky, dodejky či obálky od uvedených listin nejsou obsahem správního spisu. Konkrétní žádost žalobce z 27. 6. 2014 byla definitivně zamítnuta konkrétním přípisem ředitele krajské pobočky žalovaného (konkrétním úkonem žalovaného, který není rozhodnutím) ze dne 5. 9. 2014. Jakkoli není obsahem spisu doručenka či dodejka stvrzující převzetí tohoto přípisu žalobcem, žalobce na tento přípis reagoval dopisem, který sám datoval dnem 3. 10. 2014. Tím dal zřetelně najevo, že nejpozději dne 3. 10. 2014 se s obsahem přípisu ředitele krajské pobočky žalovaného ze dne 5. 9. 2014 seznámil. Žalobce se tedy o zásahu žalovaného dozvěděl nejpozději dne 3. 10. 2014.

16. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, dne 3. 6. 2018 se žalobce domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného a požadoval, aby mu soud uložil povinnost vydat do 15 dnů ve věci úhrady příspěvku na rekvalifikaci rozhodnutí. Krajský soud učinil závěr, že podáním žalobce ze dne 27. 6. 2014 bylo u žalovaného zahájeno správní řízení o rekvalifikaci a úhradě nákladů s ní spojených, v němž byl žalovaný povinen ve lhůtách stanovených správním řádem rozhodnout. Jelikož se však žalobce obrátil na soud až po uplynutí roční lhůty pro podání žaloby dle § 80 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s .“), soud žalobu usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] odmítl jako opožděnou. Správnost závěru krajského soudu o opožděnosti žaloby následně potvrdil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jímž zamítl kasační stížnost žalobce. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci dne 19. 1. 2021 žalobce požadoval, aby soud určil, že se žalovaný dopustil nevydáním rozhodnutí o jeho žádosti o úhradu příspěvku na rekvalifikaci nezákonného zásahu, a dále aby soud zakázal žalovanému pokračovat v porušování práv žalobce a přikázal mu obnovit stav před zásahem tím, že do 15 dnů vydá rozhodnutí. Soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] žalobu odmítl jako nepřípustnou dle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 85 s. ř. s . Řízení o kasační stížnosti žalobce proti tomuto usnesení Nejvyšší správní soud zastavil usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Následnou ústavní stížnost proti oběma rozhodnutím správních soudů odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 13. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 1561/21. Žalobou doručenou soudu dne 23. 7. 2021 žalobce stejně jako ve věci sp. zn. [spisová značka] požaduje, aby soud určil, že se žalovaný dopustil nevydáním rozhodnutí o jeho žádosti o úhradu příspěvku na rekvalifikaci nezákonného zásahu. Žalobce označuje uvedený zásah za trvající, proto dále požaduje, aby soud zakázal žalovanému pokračovat v porušování jeho práv a přikázal mu obnovit stav před zásahem tím, že do 15 dnů vydá rozhodnutí. Žalobce se domáhá téhož, co požadoval nečinnostní žalobou, řešenou zdejším soudem ve věci sp. zn. [spisová značka], pouze mění název žalobního typu. Takový postup však není možný, jak již soud vyložil v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jímž odmítl předchozí zásahovou žalobu žalobce. Krajský soud odmítl žalobu jako nepřípustnou dle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 85 s. ř. s . Žalobou doručenou soudu dne 18. 12. 2021, žalobce stejně jako ve věci sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] požadoval, aby soud určil, že se žalovaný dopustil nevydáním rozhodnutí o jeho žádosti o úhradu příspěvku na rekvalifikaci nezákonného zásahu. V posuzované věci žalobce vytýkal žalovanému, že dosud nevydal v řízení zahájeném v roce 2014 rozhodnutí. Žalobce se domáhá téhož, co požadoval nečinnostní žalobou, řešenou soudem ve věci sp. zn. [spisová značka], pouze mění název žalobního typu. Krajský soud odmítl žalobu jako nepřípustnou dle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 85 s. ř. s ., přičemž dodal, že žaloba na ochranu proti nečinnosti bude v dané věci již stále opožděná, neboť počátek roční objektivní lhůty k jejímu podání byl určen objektivní okolností (uplynutí zákonem stanovené lhůty pro vydání rozhodnutí) a podání žalobce, jimiž o vyřízení věci usiluje, na ni žádný vliv nemají a nejsou s to ji znovu rozběhnout. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], soud ve věci žalobce proti žalovanému zamítl kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka [obec] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], s odůvodněním, že Nejvyšší správní soud se nemůže ztotožnit s názorem stěžovatele, že v demokratickém právním státě musí existovat nástroj, kterým může osoba brojit proti svému opomíjení ze strany správních orgánů kdykoliv. Soulad jednoroční lhůty pro podání nečinnostní žaloby posuzoval Ústavní soud v nálezu ze dne 14. 7. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 25/19, [číslo] Sb., a dospěl k závěru, že existence této lhůty protiústavní není, a tedy připustil, že po marném uplynutí této lhůty již proti opomíjení ze strany správních orgánů, mají-li vydat správní rozhodnutí, nelze úspěšně brojit.

17. Žalobce následně uplatnil u žalované nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem žádostí ze dne 1. 8. 2018, k němuž se žalovaná vyjádřila stanoviskem ze dne 23. 1. 2019, nároku žalobce nevyhověla.

18. Dle ust. § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

19. Dle ust. § 31 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů, náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

20. Dle ust. § 32 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů, nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

21. Dle ust. § 109a zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, uchazeč o zaměstnání nebo zájemce o zaměstnání si může zabezpečit rekvalifikaci sám a za tím účelem si zvolit a) druh pracovní činnosti, na kterou se chce rekvalifikovat, b) rekvalifikační zařízení, které má rekvalifikaci provést (§ 108 odst. 2). Uchazeč o zaměstnání nebo zájemce o zaměstnání je povinen doložit krajské pobočce Úřadu práce příslušné podle místa bydliště uchazeče o zaměstnání nebo zájemce o zaměstnání cenu zvolené rekvalifikace. V případě, že zvolená rekvalifikace přispěje k uplatnění uchazeče o zaměstnání nebo zájemce o zaměstnání na trhu práce a je pro něj vzhledem k jeho zdravotnímu stavu vhodná, může Úřad práce po jejím úspěšném absolvování uhradit cenu rekvalifikace rekvalifikačnímu zařízení. V případě, že bude Úřad práce cenu rekvalifikace hradit, vydá uchazeči o zaměstnání nebo zájemci o zaměstnání před zahájením rekvalifikace potvrzení o tom, že po předložení dokladu o úspěšném absolvování této rekvalifikace uhradí rekvalifikačnímu zařízení cenu rekvalifikace. Úřad práce může hradit cenu rekvalifikace pouze po dobu, po kterou je uchazeč o zaměstnání nebo zájemce o zaměstnání veden v evidenci uchazečů o zaměstnání nebo zájemců o zaměstnání. Úřad práce uhradí rekvalifikačnímu zařízení cenu rekvalifikace nebo její poměrnou část, pokud uchazeč o zaměstnání nebo zájemce o zaměstnání z vážných důvodů nedokončí rekvalifikaci. Úřad práce uhradí rekvalifikačnímu zařízení cenu rekvalifikace podle odstavce 4 do 30 kalendářních dnů po předložení dokladu o úspěšném absolvování rekvalifikace. Rekvalifikační zařízení je povinno neprodleně oznámit krajské pobočce Úřadu práce, že uchazeč o zaměstnání nebo zájemce o zaměstnání neplní studijní nebo výcvikové povinnosti stanovené rekvalifikačním zařízením. Uchazeč o zaměstnání nebo zájemce o zaměstnání je povinen uhradit Úřadu práce cenu rekvalifikace, pokud bez vážných důvodů odmítne nastoupit do zaměstnání, odpovídajícího nově získané kvalifikaci. Celková finanční částka, kterou může Úřad práce vynaložit na zvolenou rekvalifikaci jednoho uchazeče o zaměstnání nebo zájemce o zaměstnání, nesmí v období 3 po sobě následujících kalendářních let ode dne prvního nástupu na zvolenou rekvalifikaci přesáhnout částku 50 000 Kč.

22. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobce není důvodná.

23. Nejprve se soud zabýval námitkou promlčení, kterou žalovaná vznesla. V souladu s ust. § 32 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů, dle kterého se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, má soud za to, že nárok žalobce je promlčen. Žalobce se o skutečnosti, že„ žádost“ žalobce o rekvalifikaci nebyla schválena a že o příspěvku na rekvalifikaci nebude rozhodnuto, dozvěděl nejpozději dopisem ředitele Krajské pobočky ÚP v [obec] dopisem ze dne 5. 9. 2014. V případě podání žalobce ze dne 27. 6. 2014 se vůbec nejednalo o žádost, což vyplývá z názvu formuláře„ Zájem o zvolenou rekvalifikaci“, jímž měla být dána odlišnost a nezaměnitelnost s žádostí. Tento formulář nesplňoval náležitosti žádosti a žádostí nebyl. Není tedy důvod, aby o ní úřad vydával rozhodnutí. Žalobce ohledně vyřízení úhrady rekvalifikace nebyl v nejistotě, neboť úřad práce mu jednoznačně a bez zbytečného odkladu sdělil, že jeho rekvalifikaci neuhradí a z jakého důvodu. Pokud měl žalobce za to, že mělo být vydáno rozhodnutí, měl se ho včas domáhat žalovanou na nečinnost. To však neučinil. Promlčecí doba u náhrady škody z titulu nesprávného úředního postupu není vázána na okamžik skončení správního řízení, ale na okamžik, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Rozhodným okamžikem pro počátek běhu promlčecí lhůty je doručení dopisu ředitele krajské pobočky ÚP ze dne 5. 9. 2014. Žalobce na tento přípis reagoval dopisem, který sám datoval dnem 3. 10. 2014. Tím dal zřetelně najevo, že nejpozději dne 3. 10. 2014 se s obsahem přípisu ředitele krajské pobočky žalovaného ze dne 5. 9. 2014 seznámil. Žalobce se tedy o zásahu žalovaného dozvěděl nejpozději dne 3. 10. 2014. Promlčecí doba pak běžela od 4. 10. 2014, když poslední den lhůty byl 4. 10. 2017 a žaloba byla podána dne 28. 1. 2021, tj. více než tři roky po uplynutí promlčecí doby. Protože žalovaná vznesla námitku promlčení, soud k této přihlédl, a dospěl k závěru, že nárok žalobce je promlčen.

24. Nad rámec otázky promlčení pak soud uzavírá, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejně moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů, je existence nezákonného rozhodnutí či nesprávný úřední postup, vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi, přičemž všechny podmínky musí být splněny kumulativně. Žalovaná se nesprávného úředního postupu nedopustila. Pokud jde o nezákonný zásah do práva žalobce vydat rozhodnutí, žalobce nebyl úspěšný ani s jednou z podaných žalob, soudy byly jeho návrhy odmítnuty pro nepřípustnost nebo pro opožděnost. Rovněž žádný z nadřízených správních orgánů úřadu práce o nezákonném zásahu nerozhodl. Nezákonný zásah do práv žalobce nebyl příslušnými správními ani soudními orgány shledán. Pokud jde o nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení, tak ani k tomuto tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu nedošlo, neboť řízení o žádosti nebylo nikdy zahájeno ani vedeno. Ze zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, vyplývá, že se ohledně příspěvku na rekvalifikaci dle ust. § 109a tohoto zákona rozhodnutí nevydává. Dle § 109a odst. 3 tohoto zákona úřad práce může v případě, že zvolená rekvalifikace přispěje k uplatnění uchazeče o zaměstnání nebo zájemce o zaměstnání na trhu práce a je pro ně j vzhledem k jeho zdravotnímu stavu vhodná, po jejím úspěšném absolvování uhradit cenu rekvalifikace rekvalifikačnímu zařízení. Dle odst. 4 téhož ustanovení v případě, že bude úřad práce cenu rekvalifikace hradit, vydá uchazeči o zaměstnání nebo zájemci o zaměstnání před zahájením rekvalifikace potvrzení o tom, že po předložení dokladu o úspěšném absolvování této rekvalifikace uhradí rekvalifikačnímu zařízení cenu rekvalifikace. Z výše uvedeného vyplývá, že úřad práce cenu rekvalifikace uhradí, nikoli že rozhodne o úhradě, v případě souhlasu s rekvalifikací vydá žadateli potvrzení o úhradě, nikoli rozhodnutí. Na úhradu nákladů rekvalifikace není právní nárok, což vyplývá z dikce ustanovení„ Úřad práce může uhradit…“. Není tedy nesprávným úředním postupem, pokud ÚP ČR nevydal rozhodnutí o neuhrazení ceny rekvalifikace, jak požaduje žalobce. ÚP ČR jednoznačně vyjádřil, z jakého důvodu studium žalobce hradit nebude. Své stanovisko žalobci opakovaně sdělil a vysvětlil. Důvody odmítnutí jsou věcné (nejedná se o rekvalifikaci dle zákona č. 435/2004 Sb.) a jsou v souladu s § 109a zákona. Pokud žalobce vyčíslil škodu jako paušální náhradu hotových výdajů, které vynaložil v souvislosti s nápravou závadného stavu, konkrétně se dle doplnění žaloby ze dne 30. 10. 2021 jednalo o písemná podání nebo procesní úkony vůči orgánům veřejné správy a soudům, jejichž obsah souvisel s úhradou příspěvku na rekvalifikaci nebo pojmem rekvalifikace. Zákon [číslo] Sb., připouští jako nárok z titulu náhrady škody dle § 31 odst. 1 náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Dle odst. 3 téhož ustanovení jsou náklady zastoupení součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Dle uvedeného ustanovení zákon rozlišuje účelně vynaložené náklady na nápravu nesprávného úředního postupu a náklady na zastoupení dle zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (tedy advokátního tarifu). Paušální náhrada hotových výdajů nezastoupeného účastníka není účelně ani skutečně vynaloženým nákladem, nýbrž právním konstruktem sloužícím k tomu, aby nebylo nutno se v řízení zabývat prokazováním drobným administrativních výdajů. Taková náhrada může být žalobci uhrazena, jeli úspěšný v soudním sporu či řízení. Nejedná se však o škodu. Zákon jasné říká, že škodou jsou náklady vynaložené, žalobce však neprokázal, že by uvedené paušální náklady skutečné vynaložil. V případě žalobce se pak nejedná ani o náklady zastoupení ve smyslu § 31 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., neboť žalobce není zastoupen advokátem, ale bezúplatně obecným zmocněncem. K jednotlivým položkám, za něž žalobce žádá uhradit paušální náhradu hotových výdajů, soud podotýká, že si žalobce započítá položky (23 položek z celkových 41), v nichž žádné náklady z povahy věci mít nemohl, neboť se jedná o písemnosti správních orgánů a soudů adresované žalobci. Úhradu takových položek nepřipouští ani advokátní tarif a není přiznávána ani v soudním řízení.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 648 Kč Tyto náklady sestávají z paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč za každý úkon dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhl. č. 254/2015 Sb., tedy 900 Kč za 3 úkony ve věci (vyjádření ze dne 31. 1. 2022, 25. 3. 2022 a za účast u jednání dne 14. 3. 2023). Dále pak náklady na jízdné vlakovou přepravou na trase [obec] – [obec] a zpět ve výši 748 Kč [obec] – [obec] ve výši 349 Kč a [obec] [obec] ve výši 399 Kč) na jednání dne 14. 3. 2023 Celkem tedy uložil soud žalobci a vedlejšímu účastníkovi na straně žalobce zaplatit žalované společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 1 648 Kč, v obecné třídenní pariční lhůtě dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

Poučení