18 C 54/2017

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Renatou Palátovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 104 000 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 46 799 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 46 799 Kč ode dne 29. 3. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 57 201 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 104 000 Kč ode dne 21. 3. 2017 do 28. 3. 2017 a dále z částky 57 201 Kč ode dne 29. 3. 2017 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 66 187 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 21. 3. 2017 domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit částku 260 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb. Tvrdil, že mu vznikla nemajetková újma v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru ze dne 21. 12. 2011, [číslo jednací]. Proti rozhodnutí podal žalobce dne 29. 12. 2011 odvolání. [příjmení] [příjmení] však rozhodnutím ze dne 16. 7. 2012, [číslo jednací], rozhodnutí o propuštění potvrdil. O žalobě žalobce proti tomuto rozhodnutí ze dne 14. 9. 2012 rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 6. 2015, č.j. 8 Ad 15/2012-67, tak, že žalobu žalobce zamítl. Následně Nejvyšší správní soud na základě kasační stížnosti ze dne 29. 7. 2015 vydal dne 11. 2. 2016 rozsudek č.j. 9 As 180/2015-86, zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2015, č.j. 8 Ad 15/2012-67, jakož i rozhodnutí odvolacího orgánu. V návaznosti na toto rozhodnutí pak ředitel [příjmení] jako odvolací orgán vydal dne 24. 3. 2016 rozhodnutí [číslo jednací], kterým rozhodnutí o propuštění zrušil a řízení zastavil. Rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 30. 3. 2016. Náhradu újmy žalobce požadoval jednak z důvodu nezákonného rozhodnutí ve výši 156 000 Kč a jednak z důvodu nepřiměřeně dlouhého řízení ve výši 104 000 Kč. Žalobce požadoval také omluvu.

2. Pokud jde o tvrzení žalobce k výši odškodnění za nepřiměřenou délku řízení, jenž požadoval, žalobce uvedl, že v trestním řízení bylo prokázáno, že byl čestný a svědomitý, po celou dobu řízení žil v nejistotě, jestli neudělal něco špatně. Nebyla mu přiznána podpora v nezaměstnanosti. Případ byl velmi medializován a nedošlo k vydání žádného článku, ve kterém by bylo uvedeno, že k propuštění žalobce nedošlo. Dále uvedl, že pokud jde o náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání a řízení o zproštění výkonu, jedná se o různé nároky a zásahy do různých sfér žalobce, a to i přes to, že nároky vycházejí ze stejného skutkového stavu.

3. Žalovaná s nárokem žalobce nesouhlasila, namítla, že řízení nebylo nepřiměřeně dlouhé (s ohledem na pozdější vývoj řízení se soud koncentruje pouze na námitky žalované vůči nároku žalobce na náhradu újmy za nepřiměřeně dlouhé řízení o propuštění žalobce ze služebního poměru). Dále uvedla, že je třeba zohlednit, že se žalobce domáhá odškodnění také za nezákonné trestní řízení a zproštění výkonu služby, přičemž dle žalované jde o jednu a tu samou újmu. Žalovaná také namítla, že soudy rozhodující ve správním soudnictví mohly vyčkávat vydání rozhodnutí v trestním řízení. Náhradu újmy nelze uplatňovat duplicitně. Žalovaná také vznesla námitku promlčení.

4. Soud prvního stupně poprvé ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 14. 11. 2017, č.j. 18 C 54/2017-66, kterým žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 70 000 Kč s příslušenstvím a zajistit zveřejnění omluvy. Ve zbytku žalobu žalobce zamítl.

5. Odvolací soud poté rozsudkem ze dne 14. 3. 2018, č.j. 55 Co 59/2018-121, rozsudek soudu prvního stupně co do nároku žalobce na zaplacení částky 70 000 Kč s příslušenstvím a zamítnutí nároku žalobce na zaplacení částky 34 000 Kč s příslušenstvím potvrdil, co do nároku žalobce na omluvu zamítl a co do částky 156 000 Kč s příslušenstvím a nákladového výroku zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. K dovolání žalované pak Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 10. 9. 2019, č.j. 30 Cdo 3507/2018-154, zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně v části, jíž bylo žalobci přiznáno odškodnění ve výši 70 000 Kč s příslušenstvím a zamítnut nárok na zaplacení částky 34 000 Kč s příslušenstvím. Nejvyšší soud tímto rozhodnutím mimo jiné soudu prvního stupně vytkl, že přiléhavě neposoudil, kdy nejpozději mohlo být rozhodnutí o odvolání vydáno, když mělo být vydáno bez zbytečného odkladu, a dále upozornil soud prvního stupně na rozhodnutí zvláštního senátu ze dne 15. 1. 2019, č.j. Konf 11/2018-16.

7. Poté soud prvního stupně usnesením z dne 30. 10. 2019, č.j. 18 C 54/2017-165, zastavil řízení co do částky 156 000 Kč s příslušenstvím a současně rozhodl o postoupení věci řediteli [anonymizována tři slova]. Dále žalobce k výzvě soudu upřesnil, že požaduje odškodnění ve výši 104 000 Kč s příslušenstvím pouze za nepřiměřenou délku řízení a nikoli za dílčí průtahy.

8. Předmětem řízení tak zůstal pouze nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy ve výši 104 000 Kč s příslušenstvím za nepřiměřeně dlouhé řízení o propuštění žalobce ze služebního poměru.

9. Z provedených důkazů soud zjistil následující.

10. Z uplatnění nároku ze dne 28. 9. 2016 a doručenky soud zjistil, že žalobce dne 28. 9. 2016 doručil do datové schránky žalované žádost o odškodnění nemajetkové újmy, mimo jiné za nepřiměřenou délku řízení o propuštění žalobce ze služebního poměru ve výši 104 000 Kč.

11. Z přípisu ze dne 17. 3. 2017 soud zjistil, že žalovaná nárok žalobce odmítla. Razítko podpisu bylo připojeno dne 19. 3. 2017.

12. Z rozhodnutí o propuštění ze dne 21. 12. 2011 soud zjistil, že kancléř [příjmení] dne 21. 12. 2011 rozhodl o propuštění žalobce ze služebního poměru z důvodu porušení služebního slibu zavrženíhodným jednáním, které má znaky trestního činu zpronevěry a je způsobilé ohrozit dobrou pověst bezpečnostního sboru. Rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 22. 12. 2011.

13. Z odvolání ze dne 2. 1. 2012 soud zjistil, že žalobce podal dne 2. 1. 2012 u [příjmení] odvolání proti rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru.

14. Z postoupení odvolání ze dne 13. 1. 2012 soud zjistil, že kancléř [příjmení] postoupl řediteli [příjmení] odvolání žalobce proti rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru.

15. Z žádosti ze dne 19. 1. 2012 soud zjistil, že [příjmení] požádala o součinnost.

16. Z odpovědi ze dne 27. 1. 2012 soud zjistil, že [právnická osoba] odpověděla na žádost o součinnost.

17. Z odpovědi ze dne 30. 1. 2012 soud zjistil, že [právnická osoba] odpověděla na žádost o součinnost.

18. Z návrhu na jmenování poradní komise ze dne 30. 1. 2012 soud zjistil, že předseda poradní komise navrhl jmenovat poradní komisi v jím stanoveném složení.

19. Z oznámení ze dne 31. 1. 2012 soud zjistil, že ředitel [příjmení] jmenoval poradní komisi.

20. Z odpovědi ze dne 10. 2. 012 soud zjistil, že [právnická osoba] odpověděla na žádost o součinnost.

21. Z uplatnění nároku ze dne 8. 2. 2012 soud zjistil, že žalobce u [příjmení] uplatnil nárok na náklady odvolacího řízení.

22. Ze stanoviska ze dne 15. 2. 2012 soud zjistil, že [příjmení] reagovala na uplatnění nároku na náklady odvolacího řízení ze strany žalobce.

23. Ze služebního záznamu ze dne 29. 2. 2012 soud zjistil, že dne 29. 2. 2012 byl spis postoupen poradní komisi.

24. Z pozvání na jednání poradní komise ze dne 18. 4. 2012 soud zjistil, že žalobce byl pozván na jednání poradní komise dne 24. 4. 2012.

25. Z protokolu o nahlédnutí do spisu a vyjádření ze dne 24. 4. 2012 soud zjistil, že žalobce nahlédl do spisu a učinil vyjádření.

26. Z žádosti ze dne 18. 5. 2012 soud zjistil, že předseda poradní komise požádal personální odbor o součinnost.

27. Ze stanoviska ze dne 21. 5. 2012 soud zjistil, že odbor personální odpověděl na žádost o součinnost.

28. Z žádosti ze dne 24. 5. 2012 soud zjistil, že předseda poradní komise požádal dopravní odbor o součinnost.

29. Z upozornění na nečinnost ze dne 31. 5. 2012 soud zjistil, že žalobce upozornil na nedodržení 90 denní lhůty a požádal o vydání rozhodnutí bez zbytečného odkladu.

30. Z poskytnutí informací ze dne 1. 6. 2012 soud zjistil, že odbor dopravní odpověděl na žádost o součinnost.

31. Z odpovědi na nečinnost ze dne 12. 6. 2012 soud zjistil, že ředitel [příjmení] reagoval na upozornění na nečinnost.

32. Z vyjádření k podkladům ze dne 12. 6. 2012 soud zjistil, že žalobce podal vyjádření ve věci.

33. Z doplnění nákladů ze dne 18. 6. 2012 soud zjistil, že žalobce doplnil nárok na náklady řízení.

34. Ze zápisu z jednání poradní komise ze dne 10. 7. 2012 soud zjistil, že poradní komise se sešla dne 24. 4. 2012, 11. 6. 2012, 15. 6. 2012, 28. 6. 2012, 9. 7. 2012 a 10. 7. 2012, aby projednala odvolání žalobce proti rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru.

35. Z doporučení poradní komise ze dne 13. 7. 2012 soud zjistil, že poradní komise doporučila potvrzení výroku rozhodnutí a částečné doplnění.

36. Z rozhodnutí ze dne 16. 7. 2012 soud zjistil, že ředitel [příjmení] jako odvolací orgán dne 16. 7. 2012 potvrdil a částečně doplnil rozhodnutí o propuštění žalobce ze dne 21. 12. 2011.

37. Ze správní žaloby ze dne 14. 9. 2012 soud zjistil, že žalobce podal dne 14. 9. 2012 proti rozhodnutí ze dne 16. 7. 2012 žalobu.

38. Z doplnění podání ze dne 17. 9. 2012 soud zjistil, že žalobce doplnil žalobu o jedno vyhotovení s nalepenými kolky.

39. Z žádosti ze dne 2. 10. 2012 soud zjistil, že správní soud vyzval [příjmení] o vyjádření a zaslání spisu.

40. Z podání ze dne 8. 10. 2012 soud zjistil, že [příjmení] vyjádřila nesouhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání.

41. Z vyjádření ze dne 1. 11. 2012 soud zjistil, že [příjmení] podala vyjádření ve věci.

42. Z přípisu ze dne 6. 11. 2012 soud zjistil, že správní soud zaslal vyjádření [příjmení] žalobci na vědomí.

43. Z vyúčtování ze dne 28. 1. 2015 soud zjistil, že žalobce zaslal správnímu soudu vyúčtování odměny právního zástupce žalobce.

44. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2015, č.j. 8 Ad 15/2012-67, soud zjistil, že Městský soud v Praze zamítl žalobu žalobce. Rozhodnutí je opatřeno doložkou právní moci ke dni 16. 7. 2015.

45. Z kasační stížnosti ze dne 29. 7. 2015 soud zjistil, že žalobce podal dne 29. 7. 2015 u Nejvyššího správního soudu kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2015, č.j. 8 Ad 15/2012-67. Přílohou kasační stížnosti je též rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 5. 2015, č.j. 52 T 175/2013, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby pro skutek, kterým měl jako příslušník [příjmení] spáchat trestný čin zpronevěry.

46. Z usnesení Nejvyššího správního soudu č.j. 9 As 180/2015-32 soud zjistil, že žalobce byl vyzván k zaplacení soudního poplatku.

47. Z přípisu ze dne 5. 8. 2015 soud zjistil, že Nejvyšší správní soud zaslal účastníkům informace o řízení a požádal [příjmení] a Městský soud v Praze o zaslání spisu.

48. Ze záznamu o složení soud zjistil, že žalobce dne 7. 8. 2015 zaplatil soudní poplatek.

49. Z přípisu ze dne 10. 8. 2015 soud zjistil, že Městský soud v Praze zaslal Nejvyššímu správnímu soudu spis.

50. Z vyjádření ke kasační stížnosti ze dne 20. 8. 2015 soud zjistil, že se [příjmení] vyjádřila ke kasační stížnosti a zaslala spis.

51. Z přípisu ze dne 21. 8. 2015 soud zjistil, že Nejvyšší správní soud zaslal žalobci vyjádření [příjmení] na vědomí.

52. Z podání ze dne 5. 10. 2015 a 17. 10. 2015 soud zjistil, že žalobce informoval Nejvyšší správní soud o zamítnutí odvolání v trestní věci a zaslal příslušné usnesení.

53. Z přípisu ze dne 3. 11. 2015 soud zjistil, že Nejvyšší správní soud zaslal [příjmení] usnesení o zamítnutí odvolání v trestní věci.

54. Z vyjádření ze dne 18. 11. 2015 soud zjistil, že [příjmení] podala vyjádření ve věci.

55. Z přípisu ze dne 19. 11. 2015 soud zjistil, že Nejvyšší správní soud zaslal žalobci na vědomí vyjádření [příjmení].

56. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 2. 2016, č.j. 9 As 180/2015-86, soud zjistil, že Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2015, č.j. 8 Ad 15/2012-67, a dále též rozhodnutí ředitele [příjmení] ze dne 16. 7. 2012. V odůvodnění rozhodnutí Nejvyšší správní soud mimo jiné uvedl, že soudy rozhodující v trestním řízení provedly podstatně rozšířenější dokazování než ředitel [příjmení], který vycházel pouze z údajů v knize provozu, z kopií účtenek, výkazů výkonu služby a úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 2. 11. 2011. Soudy rozhodující v trestním řízení však shledaly listinné důkazy jako nedostatečné. Na základě takového rozšířeného dokazování zahrnujícího značné množství výslechů svědků pak žalobce obžaloby zprostily. Rozhodnutí je opatřeno doložkou právní moci ke dni 12. 2. 2016.

57. Z rozhodnutí ze dne 24. 3. 2016 soud zjistil, že ředitel [příjmení] dne 24. 3. 2016 zrušil rozhodnutí o propuštění žalobce ze služebního poměru ze dne 21. 12. 2011 a řízení zastavil. Rozhodnutí je opatřeno razítkem o doručení dne 30. 3. 2016.

58. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 5. 2015, sp.zn. 52 T 175/2013, soud zjistil, že žalobce byl zproštěn obžaloby, že v období let 2006 až 2011 jako příslušník [příjmení] si měl opakovaně přisvojovat finanční prostředky, které mu byly přidělovány na nákup pohonných hmot a mazadel.

59. Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2015, sp.zn. 7 To 300/2015, soud zjistil, že odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 5. 2015, sp.zn. 52 T 175/2013, bylo zamítnuto.

60. Z novinových článků soud zjistil, že jméno žalobce je uvedeno pouze v článku [anonymizována tři slova], v němž je uvedeno, že v půlce února bude soud rozhodovat v případu [celé jméno žalobce], kterému za zpronevěru 86 000 Kč hrozí trest odnětí svobody v rozmezí jednoho až pěti let.

61. Z potvrzení zaměstnavatele ze dne 22. 12. 2011 soud zjistil, že [příjmení] v potvrzení zaměstnavatele uvedla, že žalobce byl u [příjmení] zaměstnán od 1. 6. 1994 do 22. 12. 2011 s tím, že k ukončení služebního poměru došlo z důvodu porušení služebního slibu a nenáleží mu odchodné ani odbytné.

62. Z rozhodnutí úřadu práce ze dne 30. 12. 2011 soud zjistil, že žalobci nebyla přiznána podpora v nezaměstnanosti, neboť k ukončení služebního poměru došlo pro porušení povinností zvlášť hrubým způsobem.

63. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 17. 3. 2015 soud zjistil, že [jméno] [příjmení] uvedl, že žalobce charakterizoval jako kamarádského, dochvilného a svědomitého, [jméno] [příjmení] charakterizoval žalobce jako hodného a slušného člověka, [jméno] [příjmení] charakterizoval žalobce jako spolehlivého a bezproblémového, kterého si váží po lidské i profesní stránce, s jeho pracovními výsledky byl vždy spokojen.

64. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 22. 2. 2015 soud zjistil, že [jméno] [příjmení] charakterizoval žalobce jako bezproblémového člověka, který měl vždy vše včas a řádně připravené, [příjmení] [příjmení] charakterizoval žalobce jako kvalitního pracovníka, kterého by si vybral do týmu.

65. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 25. 5. 2015 soud zjistil, že [jméno] [příjmení] charakterizoval žalobce jako dobrého kolegu.

66. Z uplatnění nároku ze dne 29. 3. 2016 soud zjistil, že žalobce u Ministerstva spravedlnosti uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní řízení, v němž byl zproštěn obžaloby rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 5. 2015, ve výši 1 000 000 Kč a dále požadoval omluvu.

67. Ze stanoviska ze dne 19. 5. 2016 soud zjistil, že Ministerstvo spravedlnosti uvedlo, že co se týče zásahů do pracovní sféry, zásah trestního řízení byl značný, neboť žalobce byl již od počátku prověřování věci v roce 2011 zproštěn výkonu služby, a to právě pro podezření ze spáchání trestného činu. A z těchto důvodů mu následně nebyla přiznána podpora v nezaměstnanosti. Na základě takového zohlednění kritérii se Ministerstvo spravedlnosti omluvilo a přiznalo žalobci nárok na odškodnění ve výši 66 700 Kč.

68. Z protokolu o vytvoření kopií ze dne 24. 2. 2012 a 23. 4. 2012, výpisů z knihy jízd, pokladních dokladů, výkazů výkonu služby, úředního záznamu ze dne 2. 11. 2011, protokolu o nahlédnutí do spisu, záznamu o nahlédnutí do trestního spisu ze dne 20. 12. 2011, žádosti o nahlédnutí do spisu ze dne 17. 4. 2012, protokolu o nahlédnutí do spisu ze dne 5. 6. 2012, podání ze dne 10. 2. 2016, stanoviska Ministerstva spravedlnosti ze dne 16. 5. 2017 a 17. 5. 2017, vyjádření ze dne 7. 11. 2016, sdělení ze dne 29. 4. 2016, oznámení o zahájení řízení ve věci náhrady škody ze dne 29. 7. 2014, rozhodnutí ze dne 14. 7. 2016, žaloby na náhradu škody ze dne 11. 1. 2017 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. 19 C 7/2017-301 soud neučinil žádná skutková zjištění relevantní pro rozhodnutí ve věci.

69. Na základě výše uvedeného učinil soud následující závěr o skutkovém stavu.

70. Žalobce dne 28. 9. 2016 doručil do datové schránky žalované žádost o odškodnění nemajetkové újmy, mimo jiné za nepřiměřenou délku řízení o propuštění žalobce ze služebního poměru ve výši 104 000 Kč. Žalovaná nárok žalobce odmítla, což se žalobce dozvěděl nejdříve 19. 3. 2017, kdy bylo odmítnutí nároku elektronicky podepsáno. [příjmení] [příjmení] dne 21. 12. 2011 rozhodl o propuštění žalobce ze služebního poměru z důvodu porušení služebního slibu zavrženíhodným jednáním, které má znaky trestního činu zpronevěry a je způsobilé ohrozit dobrou pověst bezpečnostního sboru. Rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 22. 12. 2011. Žalobce podal proti rozhodnutí odvolání dne 2. 1. 2012. Dne 13. 1. 2012 byl spis postoupen s odvoláním. V odvolacím řízení byla ustanovena poradní komise a bylo opakovaně žádáno o součinnost. Žalobce byl pozván na jednání poradní komise dne 24. 4. 2012, podle zápisu poradní komise se komise sešla také 11. 6. 2012, 15. 6. 2012, 28. 6. 2012, 9. 7. 2012 a 10. 7. 2012, aby projednala odvolání žalobce proti rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru. Žalobce dne 31. 5. 2012 upozornil na nedodržení 90 denní lhůty a požádal o vydání rozhodnutí bez zbytečného odkladu. [příjmení] [příjmení] jako odvolací orgán dne 16. 7. 2012 potvrdil a částečně doplnil rozhodnutí o propuštění žalobce ze dne 21. 12. 2011. Žalobce podal proti rozhodnutí dne 14. 9. 2012 správní žalobu. Dne 2. 10. 2012 správní soud vyzval [příjmení] o vyjádření a zaslání spisu. Dne 8. 10. 2012 [příjmení] vyjádřila nesouhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Dne 1. 11. 2012 [příjmení] podala vyjádření ve věci, které bylo žalobci zasláno na vědomí dne 6. 11. 2012. Rozsudkem ze dne 25. 7. 2015, č.j. 8 Ad 15/2012-67, Městský soud v Praze zamítl žalobu žalobce. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 16. 7. 2015. Proti výše uvedenému rozsudku podal žalobce kasační stížnost dne 29. 7. 2015. Dne 5. 8. 2015 Nejvyšší správní soud zaslal účastníkům informace o řízení a požádal [příjmení] a Městský soud v Praze o zaslání spisu. Žalobce dne 7. 8. 2015 zaplatil soudní poplatek. Dne 10. 8. 2015 Městský soud v Praze zaslal Nejvyššímu správnímu soudu spis. Dne 20. 8. 2015 se [příjmení] vyjádřila ke kasační stížnosti a zaslala spis. Dne 21. 8. 2015 Nejvyšší správní soud zaslal žalobci vyjádření [příjmení] na vědomí. Dne 5. 10. 2015 a 17. 10. 2015 žalobce informoval Nejvyšší správní soud o zamítnutí odvolání v trestní věci a zaslal příslušné usnesení. Dne 3. 11. 2015 Nejvyšší správní soud zaslal [příjmení] usnesení o zamítnutí odvolání v trestní věci. Dne 18. 11. 2015 [příjmení] podala vyjádření ve věci. Dne 19. 11. 2015 Nejvyšší správní soud zaslal žalobci na vědomí vyjádření [příjmení]. Rozsudkem ze dne 11. 2. 2016, č.j. 9 As 180/2015-86, Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2015, č.j. 8 Ad 15/2012-67, a dále též rozhodnutí ředitele [příjmení] ze dne 16. 7. 2012. V odůvodnění rozhodnutí Nejvyšší správní soud mimo jiné uvedl, že soudy rozhodující v trestním řízení provedly podstatně rozšířenější dokazování než ředitel [příjmení], který vycházel pouze z údajů v knize provozu, z kopií účtenek, výkazů výkonu služby a úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 2. 11. 2011. Soudy rozhodující v trestním řízení však shledaly listinné důkazy jako nedostatečné. Na základě takového rozšířeného dokazování zahrnujícího značné množství výslechů svědků pak žalobce obžaloby zprostily. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 12. 2. 2016. [příjmení] [příjmení] dne 24. 3. 2016 zrušil rozhodnutí o propuštění žalobce ze služebního poměru ze dne 21. 12. 2011 a řízení zastavil. Rozhodnutí je opatřeno razítkem o doručení dne 30. 3. 2016.

71. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 5. 2015, sp.zn. 52 T 175/2013, byl žalobce zproštěn obžaloby, že v období let 2006 až 2011 jako příslušník [příjmení] si měl opakovaně přisvojovat finanční prostředky, které mu byly přidělovány na nákup pohonných hmot a mazadel. Toto rozhodnutí bylo tedy vyhlášeno dříve, než Městský soud v Praze rozhodl o správní žalobě žalobce. Odvolání proti rozsudku bylo zamítnuto usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2015, sp.zn. 7 To 300/2015.

72. Jméno žalobce je uvedeno pouze v článku [anonymizována tři slova], v němž je uvedeno, že v půlce února bude soud rozhodovat v případu [celé jméno žalobce], kterému za zpronevěru 86 000 Kč hrozí trest odnětí svobody v rozmezí jednoho až pěti let. Žalobce byl u [příjmení] zaměstnán od 1. 6. 1994 do 22. 12. 2011, podpora v nezaměstnanosti mu nebyla přiznána, neboť k ukončení služebního poměru došlo pro porušení povinností zvlášť hrubým způsobem. Žalobce byl spolupracovníky charakterizován jako bezproblémový, spolehlivý a svědomitý. Ministerstvo spravedlnosti se omluvilo a přiznalo žalobci nárok na odškodnění ve výši 66 700 Kč za nezákonné trestní stíhání, přičemž v odškodnění zohlednilo, že žalobce byl již od počátku prověřování věci v roce 2011 zproštěn výkonu služby, a to právě pro podezření ze spáchání trestného činu. A z těchto důvodů mu následně nebyla přiznána podpora v nezaměstnanosti.

73. Podle ust. § 5 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon o odpov. za škodu“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

74. Podle ust. § 13 zákona o odpov. za škodu stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

75. Podle ust. § 31a zákona o odpov. za škodu bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

76. Podle ust. § 32 odst. 3 zákona o odpov. za škodu nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

77. Podle ust. § 35 odst. 1 zákona o odpov. za škodu promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

78. Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb. (dále jen„ Úmluva“), každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.

79. Podle čl. 26 odst. 1 až 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen„ Listina“) Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. Zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností. Každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Občany, kteří toto právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje; podmínky stanoví zákon.

80. Podle ust. § 190 odst. 8 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen„ zákon o služebním poměru“), ve znění účinném do 30. 6. 2017, odvolací orgán je povinen rozhodnout o odvolání bez zbytečného odkladu, nejpozději do 90 dnů ode dne jeho podání. Jsou-li pro to důvody, odvolací orgán rozhodnutí změní nebo zruší a řízení zastaví; jinak odvolání zamítne a rozhodnutí potvrdí.

81. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda na věc dopadá ust. § 13 odst. 1 věty druhé nebo ust. § 13 odst. 1 věty třetí. To z toho důvodu, že v případě věty třetí stát odškodňuje nepřiměřenou délku řízení, kdežto v případě věty druhé pouze jednotlivé dílčí průtahy. Pro zodpovězení této otázky je nutné nejprve posoudit, zda na předmětné řízení dopadá právo na projednání věci v přiměřené lhůtě podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy či nikoliv. Jak vedl Ústavní soud nálezu ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. II. ÚS 570/20, právo na projednání věci bez zbytečných průtahů dle čl. 38 odst. 2 Listiny, které považuje za obsahově shodné s právem na projednání věci v přiměřené době, dopadá i na správní řízení, jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda. V řízení o propuštění žalobce ze služebního poměru šlo nepochybně o základní právo žalobce na svobodnou volbu povolání a jeho výkon v souladu s omezeními stanovenými zákonem. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že v dané věci je třeba aplikovat čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Na dané řízení se tak vztahují závěry Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011 (Cpjn 206/2010) (dále jen„ Stanovisko“).

82. Dále soud posuzoval, zda řízení bylo přiměřeně dlouhé či nikoliv. Soud má za to, že obecně přiměřená délka řízení v obdobném případě činí 2,5 roku (2 měsíce trvání odvolacího řízení, když ve věci byla ustanovena poradní komise a konala se ústní jednání + 1 rok trvání soudního řízení před Městským soudem v Praze + 1 rok trvání řízení o kasační stížnosti + 4 měsíce trvání lhůt pro opravné prostředky a doručování). V daném případě bylo řízení zahájeno dne 22. 12. 2011 (doručením rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru žalobci) a pravomocně bylo ukončeno dne 30. 3. 2016 (doručením rozhodnutí o zrušení rozhodnutí o propuštění a zastavení řízení žalobci). Řízení tak trvalo 4 roky a 3 měsíce. Dále tedy soud při hodnocení přiměřenosti délky řízení posuzoval ve smyslu Stanoviska následující otázky: a) složitost případu, b) chování poškozeného, c) postup příslušných orgánů, d) význam předmětu řízení pro poškozeného. Zároveň soud podotýká, že se jedná o kritéria, která jsou obdobným způsobem hodnocena i při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění. Ačkoli řízení o propuštění žalobce ze služebního poměru, tak jak bylo prováděno [příjmení], nebylo složité, neboť byly provedeny pouze listinné důkazy, Nejvyšší správní soud tento zjednodušený přístup [příjmení] vytkl, neboť v trestním řízení bylo provedeno značné množství výslechů svědků a listinné důkazy byly shledány jako nedostatečné pro objasnění věci. Řízení tedy správně složité být mělo. Pokud jde o chování žalobce, tento k délce řízení nikterak nepřispěl, dokonce sám upozorňoval na nedodržení lhůty stanovené v ust. § 190 odst. 8 zákona o služebním poměru. Pokud jde o postup orgánů, v odvolacím řízení nebylo rozhodnuto bez zbytečného odkladu a ani nejpozději do 90 dnů, soud rozhodující o správní žalobě také postupoval liknavě, když od posledního úkonu vedoucího k rozhodnutí ve věci do vyhlášení rozsudku uplynuly více než 2 roky. Význam řízení byl pro žalobce značný, neboť šlo o výkon jeho povolání. Soud má za prokázané, že žalobce byl svými kolegy hodnocen jako bezproblémový, spolehlivý a svědomitý. Z důvodu uvedeného v propuštění ze služebního poměru navíc žalobce ani nezískal podporu v nezaměstnanosti. S tvrzením žalobce o medializaci věci se však soud neztotožňuje, neboť jméno žalobce bylo uvedeno pouze v jediném článku předloženém žalobcem, a to v souvislosti s trestním řízením.

83. Pomocí stejných kritérií soud rozhodoval o formě zadostiučinění vzniklé nemajetkové újmy. K tomu soud dodává, že s ohledem na aplikaci čl. 6 odst. 1 Úmluvy je zde vyvratitelná domněnka vzniku nemajetkové újmy v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení. Délka řízení činila 4 roky a 3 měsíce. Podle Stanoviska odpovídá základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, částce v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení s tím, že za první dva roky náleží částka o polovinu nižší. Pro určení základní částky soud vychází zejména s celkové délky řízení. Celková délka řízení byla nepřiměřená, tato nepřiměřenost však nebyla nikterak enormní. Soud tak určil jako základní částku 16 000 Kč. Celková částka tak za dané období činí 51 999 Kč (3x 16 000 Kč + 3x 1 333 Kč; soud krátil částku za první dva roky, a to s ohledem na skutečnost, že řízení probíhalo také před soudy rozhodujícími ve správním soudnictví). Za složitost řízení soud ponížil částku o 30 %. Naopak soud částku zvýšil o 10 % chování poškozeného, který k délce řízení nepřispěl a sám na průtahy upozorňoval. Zároveň soud zvýšil částku o 10 % za liknavý postup příslušných orgánů. Pokud jde o zohlednění významu řízení pro žalobce, soud sice dospěl k závěru, že řízení bylo pro žalobce velmi významné, když se jednalo o výkon povolání, a v němž byl hodnocen kladně, a žalobce navíc nezískal podporu v nezaměstnanosti právě v souvislosti se svým propuštěním ze služebního poměru, a za takový význam by zvýšil částku o 20 %, avšak v řízení bylo také prokázáno, že z totožných důvodů a při zohlednění těchto stejných kritérií byl již žalobce odškodněn Ministerstvem spravedlnosti omluvou a přiznáním nároku na odškodnění ve výši 66 700 Kč. Z tohoto důvodu soud v modifikaci základní částky k významu řízení pro žalobce nepřihlédl, neboť by žalobce odškodnil duplicitně. K tomu soud dále uvádí, že žalobce nebyl doposud odškodněn za nezákonné rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru a ani v řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp.zn. 15 C 95/2015 týkajícím se nároku na náhradu nemajetkové újmy v řízení o zproštění výkonu služby, vedení těchto řízení dále nezohledňoval. Celkovou částku tak soud ponížil o 10 % a přiznal žalobci částku ve výši 46 799 Kč, včetně úroků z prodlení v zákonné výši z této částky ode dne 29. 3. 2017, když nárok byl uplatněn u žalované dne 28. 9. 2016 Lhůta k plnění tak uplynula dne 28. 3. 2017 a žalovaná je od 29. 3. 2017 v prodlení. Ve zbytku soud žalobu žalobců zamítl.

84. Pokud jde o námitku promlčení, soud ji posoudil jako nedůvodnou. Žalobci bylo rozhodnutí o zrušení rozhodnutí o propuštění a zastavení řízení doručeno dne 30. 3. 2016. Následujícího dne počala běžet 6 měsíční promlčecí lhůta, k jejímuž stavení došlo dne 28. 9. 2016 a trvalo nejméně do 19. 3. 2017. Do uplynutí lhůty tak zbývaly 2 dny, přičemž žaloba byla žalobcem podána u soudu dne 21. 3. 2017, tedy včas. S ohledem na skutečnost, že odmítavé stanovisko nemohlo být žalobci doručeno dříve, než bylo elektronicky podepsáno, soud blíže nezkoumal skutečný okamžik doručení stanoviska žalobci.

85. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce jednak nebyl úspěšný jen v nepatrné části a jednak rozhodnutí soudu záviselo na jeho uvážení. Soud tak přiznal žalobci, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 66 187 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 21. 3. 2017, z částky 3 100 Kč za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. ze dne 26. 5. 2017, z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 30. 5. 2017, z částky 3 100 Kč za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. ze dne 11. 11. 2017, z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 14. 11. 2017, z částky 3 100 Kč za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. ze dne 15. 12. 2017, z částky 3 100 Kč za odvolání dle § 11 odst. 1 písm. k) a. t. ze dne 27. 12. 2017, z částky 1 550 Kč za odvolání proti rozhodnutí, které není rozhodnutím ve věci samé, a vyjádření k takovému odvolání dle § 11 odst. 2 písm. c) a. t. ze dne 24. 1. 2018, z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 1. 2. 2018, z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 14. 3. 2018, z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 9. 7. 2018, z částky 1 550 Kč za odvolání proti rozhodnutí, které není rozhodnutím ve věci samé, a stížnost dle § 11 odst. 2 písm. d) a. t. ze dne 9. 12. 2020, z částky 3 100 Kč za odvolání dle § 11 odst. 1 písm. k) a. t. ze dne 5. 1. 2021, z částky 3 100 Kč za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. ze dne 21. 10. 2021, z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 25. 10. 2021 a z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 3. 12. 2021 včetně sedmnácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 54 700 Kč ve výši 11 487 Kč. Zároveň soud nepřiznal žalobci nárok na zaplacení odměny za poradu s klientem před nahlédnutím do spisu a za nahlížení do spisu, když žalobce uplatnil odměnu již za poradu za účelem sepisu vyjádření ke sdělní žalované a úkon nahlížení do spisu se samostatně nenahrazuje. Dále soud nepřiznal žalobci nárok na zaplacení odměny za poradu s klientem dne 28. 1. 2018, 12. 3. 2018, 6. 7. 2018, 22. 12. 2020 a 25. 11. 2021, když tyto porady neshledal účelnými, neboť skutkový stav zůstal neměnný, stejně jako argumentace žalobce v řízení. Nové skutečnosti vyplynuly z dokazování až na jednání konaném dne 25. 10. 2021 a 3. 12. 2021, na což však zástupce žalobce reagoval promptně na těchto jednáních.

Poučení