18 C 57/2023 - 147

Rubrum

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Adélou Kohoutovou ve věci žalobkyně: [Anonymizováno] [Anonymizováno] - [Jméno žalobkyně], IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o určení vlastnického práva k pozemkům takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že vlastníkem pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], ostatní plocha, jiná plocha a parc. č. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], ostatní plocha, jiná plocha, v katastrálním území a obci [adresa], v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno] kraj, [Anonymizováno] pracoviště [adresa]-[Anonymizováno], je [Anonymizováno] [Anonymizováno], příslušnost hospodařit s majetkem státu [Jméno žalobkyně], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám zástupce žalované, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala určení, že je vlastníkem pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], ostatní plocha, jiná plocha a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], ostatní plocha, jiná plocha, v katastrálním území a obci [adresa], v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno] kraj, [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa]-[Anonymizováno]. Tvrdila, že vlastnické právo žalované bylo do katastru nemovitostí zapsáno na základě kupní smlouvy ze dne [datum], která je neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Byla totiž uzavřena přesto, že prodávající ([Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]; dále jen „[Anonymizováno] [Anonymizováno]“) věděl, že jeho vlastnické právo bylo zpochybněno v rámci jiného soudního řízení (vedené u Okresního soudu [adresa]-západ pod sp. zn. [spisová značka]). V něm se [tituly před jménem] [jméno FO] domáhala určení, že vlastníkem dotčených pozemků je stát (tj. nynější žalobkyně), který v daném řízení vystupoval jako žalovaný vedle [Anonymizováno] [Anonymizováno] a Stavebního bytového družstva [adresa] (dále jen „[Anonymizováno] [adresa]“). Na základě Dohody o narovnání ze dne [datum], kterou uzavřel [Anonymizováno] [Anonymizováno] s [Anonymizováno] [adresa], bylo zapsáno vlastnické právo [Anonymizováno] [Anonymizováno] do katastru nemovitostí. V uvedeném soudním řízení Krajský soud v Praze jako soud odvolací v rozsudku ze dne [datum], č. j. [spisová značka], dospěl k závěru, že smlouvy, na základě kterých bylo převedeno vlastnické právo státu na [Anonymizováno] [adresa], jsou absolutně neplatné. SBD [adresa] nemohlo vlastnické právo k pozemku parc. č. [hodnota] nabýt ani na základě vydržení, neboť nebylo v dobré víře, že je oprávněným držitelem. K vydržení nemohlo dojít ani ve světle nového nabývacího titulu, tj. Dohody o narovnání ze dne [datum], protože neuplynula desetiletá vydržecí doba a strany dohody neměly postavení dobrověrných nabyvatelů, a proto se nemohou dovolávat účinků § 984 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jelikož ten dopadá jen na úplatné převody. Dohoda o narovnání navíc byla uzavřena až poté, co [Anonymizováno] [Anonymizováno] podal k Okresnímu soudu [adresa]-západ žalobu podle § 18 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o majetkovém vyrovnání“), s odůvodněním, že smlouvy o převodu vlastnického práva na [Anonymizováno] [adresa] jsou neplatné. Oba účastníci Dohody o narovnání tak měli pochybnosti o vlastnickém právu SBD [adresa] a nemohli tak být v dobré víře, že jde o skutečného vlastníka. Návrh na zápis vlastnického práva žalované ke sporným nemovitostem byl nadto podán v době, kdy byl [Anonymizováno] [Anonymizováno] žalobkyní vyzván k uzavření souhlasného prohlášení o uznání vlastnického práva státu mj. i ke sporným pozemkům. K uzavření takového prohlášení ale nedošlo.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhla, aby ji soud zamítl. Tvrdí, že pozemky nabyla v dobré víře na základě kupní smlouvy od [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Ke dni jejího podpisu, ani ke dni podání návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí nebyly žalované známy žádné skutečnosti ani právní překážky bránící platnému uzavřené smlouvy. Takové skutečnosti neplynuly ani z katastru nemovitostí, kde nebyla zaspána poznámka spornosti zápisu nebo uveden jiný zápis omezující či vylučující právo [Anonymizováno] [Anonymizováno] nemovitost převést. Žalovaná tak v souladu s § 984 odst. 1 o. z. v dobré víře vycházela ze stavu zapsaného v katastru nemovitostí. Skutečnosti, které uvádí žalobkyně, nelze přičítat žalované, jakožto dobrověrnému nabyvateli. Po žalované nelze ani požadovat, aby přezkoumávala veškeré dosavadní nabývací tituly, případně rozhodnutí, kterými bylo vlastnické právo přiznáno osobě nezapsané v katastru nemovitostí. Institut nabývání v dobré víře tak nelze chápat v tom smyslu, že by jakákoli právní překážka, která se vyskytla v jednotlivých převodech nemovitostí mezi různými nabyvateli, mohla vyloučit nabytí v dobré víře s odůvodněním, že se dobrá víra vztahuje jen a pouze na nedostatek vlastnického práva zcizitele, nikoli však na okolnosti vedoucí právě k nedostatku vlastnického práva. O tom, že žalovaná nabyla pozemky v dobré víře, svědčí skutečnost, že je kupovala s cílem provést na nich výstavbu bytového domu. Břemeno prokázat, že žalovaná nebyla v dobré víře, leží na žalobkyni, která jej neunesla. Žalobkyně opírá svá tvrzení mj. o poukaz na soudní řízení, ve kterém Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], určil vlastnické právo žalobkyně pouze k pozemku parc. č. [Anonymizováno]/13[Anonymizováno] Výrok daného rozsudku se tak nevztahoval k pozemkům sporným v této věci. Žalobkyně navíc nyní namítá neplatnost Smlouvy o bezúplatném převodu, přestože v jiných soudních řízeních tvrdila jejich platnost a navrhovala potvrzení rozsudku, kterým nebylo určeno její vlastnické právo. Přesto se nyní po dvou letech, poté, co žalovaná v dobré víře nabyla vlastnické právo k nemovitostem, domáhá určení svého údajného vlastnického práva. Žalovaná nesouhlasí ani s tvrzením o rozporu kupní smlouvy s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy na straně žalované či [Anonymizováno] [Anonymizováno] nemohla způsobit pouhá skutečnost, že žalobkyně zaslala [Anonymizováno] [Anonymizováno] dopis ze dne [datum], ve kterém nepravdivě a zavádějícím způsobem konstatovala, že [Anonymizováno] [Anonymizováno] nemohl nabýt vlastnické právo k dotčeným pozemkům a navrhla mu uzavření souhlasného prohlášení, kterým by byly pozemky převedeny na žalobkyni. Zaslání tohoto dopisu neprokazuje rozpor kupní smlouvy s dobrými mravy, ani absenci dobré víry žalované. K rozporu s dobrými mravy je navíc nutný společný úmysl obou jednajících, což zde nebylo splněno. Naopak dobrou víru podle § 984 odst. 1 o. z. je třeba posuzovat výhradně ve vztahu k nabyvateli, tj. žalované. Žalobkyně si nadto počínala nedbale, když nežádala o zápis poznámky sporosti do katastru nemovitostí a určení vlastnického práva, přestože jí musela být jeho spornost zřejmá z dřívějších řízení, kterými nyní argumentuje. Žalovaná rovněž poukázala na to, že se žalobkyně u zdejšího soudu v řízení sp. zn. [spisová značka] domáhala určení vlastnického práva k sousedícím pozemkům parc. č. [Anonymizováno]/9[Anonymizováno]a parc. č. [Anonymizováno][Anonymizováno]10 vůči [Anonymizováno] [Anonymizováno] obdobně jako nyní proti žalované, přičemž její žaloba byla zamítnuta rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka].

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Žalovaná je s účinky zápisu ke dni [datum] zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník pozemků parc. č. 175/11, ostatní plocha, jiná plocha a parc. č. [Anonymizováno]/12, ostatní plocha, jiná plocha, v katastrálním území a obci [adresa], v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální [Anonymizováno] [adresa]-západ, přičemž nabývacím titulem je kupní smlouva ze dne [datum] (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí ze dne [datum]). Soud vzal za prokázané shodné tvrzení účastníků, podle kterého byl ke dni zápisu jako tehdejší vlastník uvedených pozemků v katastru nemovitostí zapsán [Anonymizováno] [Anonymizováno].

5. Žalobkyně uzavřela s [Anonymizováno][Anonymizováno][adresa] dne [datum] smlouvu, kterou se zavázala bezúplatně převést pozemek parc. č. [hodnota], v k. ú. [adresa], obci [adresa], na [Anonymizováno] [adresa] (zjištěno ze Smlouvy o bezúplatném převodu nemovitostí č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno] ze dne [datum]), přičemž tento pozemek byl později rozdělen geometrickým plánem tak, že nově vznikly mj. pozemky parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]/12[Anonymizováno](zjištěno z výkazu dosavadního geometrického plánu pro rozdělení pozemků č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] vypracovaného [tituly před jménem] [jméno FO]).

6. SBD [adresa] uzavřelo s [Anonymizováno] [Anonymizováno] dne [datum] dohodu o narovnání vzájemných vztahů. podle které mj. sporné pozemky parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] připadají do vlastnictví [Anonymizováno] [Anonymizováno] (zjištěno z Dohody o narovnání ze dne [datum]). 7. [Anonymizováno] [Anonymizováno] uzavřel dne [datum] smlouvu, kterou za kupní cenu [částka] převedl vlastnické právo ke sporným pozemkům parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] na žalovanou (zjištěno z kupní smlouvy ze dne [datum]).

8. Žalobkyně dne [datum] zaslala Rytířskému řádu dopis s návrhem souhlasného prohlášení, ve kterém mu navrhla, aby prohlásil, že vlastníkem mj. sporných pozemků parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] je žalobkyně, neboť uzavřené smlouvy, na jejichž základě bylo vlastnické právo převáděno, jsou neplatné. Návrh byl [Anonymizováno] [Anonymizováno] doručen dne [datum] (zjištěno z dopisu ze dne [datum] nadepsaného „[adresa] – návrh souhlasného prohlášení“ a k tomu připojeného návrhu souhlasného prohlášení).

9. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], změnil rozsudek Okresního soudu [adresa]-západ ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve znění opravného usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka], tak, že určil, že vlastníkem pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. a obci [adresa], je [Anonymizováno] [Anonymizováno] a ve zbylém rozsahu potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba [tituly před jménem] [jméno FO] na určení, že mj. také pozemky parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno][Anonymizováno]12 jsou ve vlastnictví [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Krajský soud mj. dospěl k závěru, že smlouva ze dne [datum] o bezúplatném převodu pozemku parc. č. [hodnota] z žalobkyně na [Anonymizováno] [adresa] je absolutně neplatná, protože k jejímu uzavření nedalo souhlas ministerstvo financí [§ 22 odst. 4 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku [Anonymizováno] [Anonymizováno] a jejím vystupování v právních vztazích] a [Anonymizováno] [adresa] nemohlo pozemek nabýt ani vydržením, protože nebylo v dobré víře, že je oprávněným držitelem. Absolutně neplatnou shledal i dohodu o narovnání ze dne [datum], protože je v rozporu se zákonem a zjevně narušuje veřejný pořádek, neboť obcházela vlastníka pozemku ([Anonymizováno]) a kogentní úpravu zákona o majetkovém vyrovnání. Přestože tak vlastníkem pozemků zůstala nynější žalobkyně ([Anonymizováno]), ve vztahu k pozemkům parc. č. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] byla žaloba [tituly před jménem] [jméno FO] na určení vlastnického práva ČR zamítnuta pro nedostatek naléhavého právního zájmu (zjištěno z uvedeného rozsudku).

10. Žalobkyně se vůči [Anonymizováno] [Anonymizováno] domáhala žalobou určení vlastnického práva k pozemkům parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a prc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], v k. ú. a obci [adresa], právě s odkazem na výše uvedený závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o bezúplatném převodu a dohody o narovnání, avšak zdejší soud její žalobu zamítl z důvodu, že se sama na neplatnosti podílela. Byť dohoda o narovnání odporuje zákonu, byl jí naplněn smysl a účel zákona o majetkovém vyrovnání. Jejím zneplatněním by v důsledku uplynutí lhůt bylo [Anonymizováno] [Anonymizováno] znemožněno uplatnění restitučních nároků. Proto k neplatnosti dohody soud nepřihlédl s tím, že je i nadále třeba považovat [Anonymizováno] [Anonymizováno] za vlastníka nemovitostí (zjištěno z rozsudku Okresního soudu [adresa]-západ ze dne [datum], č. j. [spisová značka]).

11. Při jednání vedeném u Krajského soudu v Praze ve věci sp. zn. [spisová značka] nynější žalobkyně uváděla, že smlouvu o bezúplatném převodu z roku 2006 považuje za platnou (zjištěno z protokolu o jednání ze dne [datum]). Totéž uváděla také v písemném vyjádření v rámci řízení před Okresním soudem [adresa]-západ vedeným pod sp. zn. [spisová značka] (zjištěno z vyjádření ze dne [datum]). Obdobně v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] žalobkyně tvrdila, že „je zákonný převod předmětných pozemků z vlastnictví státu do vlastnictví Bytového družstva [adresa] zcela v souladu s právním řádem a předmětné pozemky jsou na žalovaného č. [hodnota] (pozn.: tj. [Anonymizováno] [adresa]) zapsány v katastru nemovitostí po právu“ (zjištěno z vyjádření ze dne [datum]). Tomu odpovídá také obsah písemného vyjádření advokáta [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], který zastupoval [Anonymizováno] [Anonymizováno] a ve vzájemné komunikaci se zástupcem žalované sděloval, že jim nynější žalobkyně opakovaně při různých příležitostech prohlašovala, že vlastníkem pozemků není a tituly, kterými docházelo k jejich převodu, jsou platné (zjištěno z listiny „odpověď na dotaz ze dne [datum] ohledně nabytí pozemku“ ze dne [datum]).

12. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti, které by byly rozhodné pro posouzení věci, a proto by rekapitulace učiněných skutkových zjištění byla na tomto místě nadbytečná.

13. Na základě výše uvedených zjištění soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Sporné pozemky nejprve vlastnila žalobkyně, která uzavřela smlouvu o jejich bezúplatném převodu na [Anonymizováno] [adresa], které posléze uzavřelo dohodu o narovnání upravující mj. jejich převod na [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Ten dne [datum] uzavřel smlouvu, kterou pozemky za úplatu převedl na žalovanou, přičemž jako vlastník byl v katastru nemovitostí v dané době evidován Rytířský řád. Teprve následně se žalobkyně začala domáhat svého vlastnického práva ke sporným pozemkům, přestože do té doby v různých soudních řízeních vždy zastávala stanovisko, že jejich vlastníkem není, neboť vlastnické právo k nim v souladu se zákonem platnou smlouvou převedla.

14. Soud takto zjištěný skutkový stav po právní stránce posoudil následovně.

15. Nejprve se zabýval tím, zda je věci dán naléhavý právní zájem, neboť podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Soud dospěl k závěru, že tomu tak je, neboť jak plyne i z ustáleného rozhodovací praxe, je-li v katastru nemovitostí evidován jako vlastník někdo jiný, je ten, kdo své vlastnictví tvrdí, ohrožen na svém právu, a to především důsledky plynoucími z materiální publicity katastru nemovitostí. Takový žalobce má proto zájem na určení, že je vlastníkem (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

16. Následně proto soud mohl přistoupit k posouzení věci samé, přičemž vycházel zejména z následujících zákonných ustanovení.

17. Podle § 980 odst. 2 věty první o. z. je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem.

18. Podle § 984 odst. 1 o. z. není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. [adresa] víra se posuzuje k době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak k době podání návrhu na zápis.

19. Nejvyšší soud ve své judikatuře daná ustanovení vyložil tak, že otázku dobré víry je třeba posuzovat nejen ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) smluvní strany, ale především se zřetelem k objektivním okolnostem. Při hodnocení dobré víry nabyvatele věcného práva v soulad zápisu ve veřejném seznamu se skutečným právním stavem ve smyslu ust. § 984 odst. 1 o. z. je vždy třeba brát v úvahu, zda smluvní strana při běžné (obvyklé) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat (od každého očekávat), neměla, popřípadě nemohla mít, důvodné pochybnosti o tom, že údaje uvedené ve veřejném seznamu (v katastru nemovitostí) odpovídají skutečnému právnímu stavu, tedy i o tom, že osoba zapsaná jako vlastník v katastru nemovitostí je skutečným vlastníkem věci. Je proto třeba souhlasit se závěrem odvolacího soudu, že „dobrá víra svědčí tomu, kdo nevěděl a při obvyklé opatrnosti vědět nemohl, že došlo ke změně oprávněné osoby v důsledku mimoknihovního nabytí práva, že zde nebyl způsobilý právní důvod nabytí vlastnického práva nebo že tento právní důvod dodatečně odpadl“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

20. V nyní posuzované věci žalovaná uzavírala kupní smlouvu, na jejímž základě byl prováděn vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, za stavu, kdy jako vlastník sporných nemovitostí byl evidován [Anonymizováno] [Anonymizováno]. V souladu s citovanými ustanoveními jí proto svědčila dobrá víra v to, že pozemky kupuje od jejich vlastníka. Tato skutečnost v řízení nebyla žádným způsobem zpochybněna, jelikož žalobkyně, kterou v tomto směru tížilo břemeno tvrzení a důkazní, ve vztahu k žalované netvrdila žádné skutečnosti, které by zpochybňovaly její dobrou víru, natož aby tyto skutečnosti byly prokázány. V řízení ani nevyšlo najevo, že by v dané době na straně žalované vyvstaly nějaké objektivní okolnosti, které by její víru ve správnost údajů v katastru nemovitostí měly zpochybnit a motivovat ji k tomu, aby si sama např. ověřovala platnost nabývacích titulů, kterými byly nemovitosti v minulosti převáděny mezi dřívějšími vlastníky. Zde je navíc podstatné zdůraznit, že na žalovanou bylo (na rozdíl od předchozích převodů mezi jejími předchůdci) vlastnické právo převedeno za úplatu, v důsledku čehož se na tento převod vztáhne ochrana plynoucí z § 984 o. z.

21. Dobrou víru žalované by mohlo zvrátit, pokud by v katastru nemovitostí byla kupříkladu zanesena poznámka spornosti zápisu ve smyslu § 986 odst. 1 věty první o. z., podle kterého kdo tvrdí, že je ve svém právu dotčen zápisem provedeným do veřejného seznamu bez právního důvodu ve prospěch jiného, může se domáhat výmazu takového zápisu a žádat, aby to bylo ve veřejném seznamu poznamenáno. Přestože se žalobkyně nyní dovolává neplatnosti nabývacích titulů, které vedly až k evidenci [Anonymizováno] [Anonymizováno] jako vlastníka sporných pozemků, pochybnosti o platnosti těchto titulů byly poprvé formulovány Krajským soudem v Praze již v říjnu 2020. Žalobkyně, která byla účastníkem daného soudního řízení, přesto v tomto směru nečinila žádné kroky, svého vlastnického práva se nedomáhala a ani o zápis poznámky spornosti nepožádala. Zde je třeba připomenout princip vigilantibus iura scripta sunt, tj. že práva náležejí bdělým. Žalobkyně zjevně takto bdělá nebyla, když se ochrany svého tvrzeného vlastnického práva po dobu několika let nedomáhala. Přestože lze přihlédnout k tomu, že mohla přehodnotit své původní stanovisko (v minulosti byla přesvědčena o platnosti titulů, na základě kterých vlastnické právo převedla na jiné osoby), nejpozději od podzimu 2020, kdy byla s pochybnostmi o jejich platnosti seznámena, lze její pasivitu klást plně k její tíži. Tím spíše lze požadovanou míru bdělosti očekávat od subjektu, který má z veřejných prostředků zřízeny profesionalizované právní instituce sloužící k hájení svých majetkových zájmů.

22. Jak navíc zdejší soud poukázal ve výše uvedeném rozsudku č. j. [spisová značka] byla to právě sama žalobkyně, která při předchozích převodech vlastnického práva neplatnost právního jednání nezákonným postupem způsobila, neboť nedodržela zákonný postup pro jejich převod (neopatřila si požadovaný souhlas Ministerstva financí). Posléze dávala opakovaně najevo své stanovisko, že se za vlastníka pozemků nepovažuje a jak bylo již uvedeno, ve státem zřízeném veřejném seznamu (katastru nemovitostí) vlastnické právo jiných osob mlčky tolerovala. Takové jednání státu je třeba v jeho neprospěch zohlednit zejména za situace, kdy se dostává do střetu s ochranou vlastnického práva jednotlivce jednajícího v dobré víře (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 415/15, odst. 41).

23. Navzdory dobré víře žalované by tato vlastnické právo nemohla nabýt za předpokladu, že by její nabývací právní titul (tj. zde kupní smlouva) byl z nějakého důvodu neplatný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Tak tomu ale v nyní posuzované věci nebylo. Soud na úvod zdůrazňuje, že zde je podstatná platnost titulu, na základě kterého nabývala vlastnické právo k nemovitostem žalovaná, nikoli platnost jiných právních titulů, na jejichž základě mělo být vlastnické právo v minulosti převáděno mezi jinými osobami.

24. Obecně platí, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatní (§ 574 o. z.). K tomu, aby bylo možné považovat vícestranné právní jednání za neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z., je třeba, aby byl prokázán společný úmysl smluvních stran, který by se příčil dobrým mravům (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). I kdyby snad hypoteticky bylo možné určitou míru nemravného jednání přičítat Rytířskému řádu, který podal návrh na vklad vlastnického práva žalované v době, kdy obdržel dopis žalobkyně, ve kterém se dovolávala svého vlastnického práva, v řízení nebylo tvrzeno a prokázáno, že by snad i žalovaná měla při uzavírání kupní smlouvy jakékoli nemravné úmysly (nebo alespoň to, že byla ke dni vkladu do katastru nemovitostí spravena o spornosti vlastnického práva evidovaného vlastníka). Již z tohoto důvodu nelze kupní smlouvu ze dne [datum] považovat za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Lze tedy shrnout, že soud nezjistil žádnou překážku, která by vylučovala dobrověrné nabytí vlastnického práva žalobkyní od osoby, která byla evidována v katastru nemovitostí jako vlastník, a proto žalobu výrokem I. zamítl.

25. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem II. podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka]. Ty sestávají z nákladů zastoupení advokátem, přičemž žalované náleží odměna ve výši [částka] za každý úkon právní služby [§ 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)]. Soud tarifní hodnotu neodvíjel od ceny nemovitostí sjednané ve smlouvě ze dne [datum], jak požadovala žalovaná, neboť rozhodná je podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu hodnota věci, nikoli její cena, tj. subjektivní ujednání závislé na vůli smluvních stran. V situaci, kdy hodnota nemovitosti nebyla v řízení dokazována a její dokazování výlučně pro účely stanovení náhrady nákladů řízení by bylo procesně nehospodárné, vycházel soud v souladu s odkazovaným ustanovením z tarifní hodnoty [částka] (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 269/16). Žalované konkrétně náleží odměna za 4 úkony právní služby v plné výši (příprava a převzetí zastoupení, písemná podání ze dne [datum] a [datum] a účast při jednání dne [datum] - § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu) a za 1 úkon ve výši poloviny [účast při jednání, při kterém došlo k vyhlášení rozsudku - § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu]. Oproti předloženému vyúčtování soud nepřiznal odměnu za písemné podání ze dne [datum], ve kterém žalovaná sdělovala nesouhlas se vstupem [tituly před jménem] [jméno FO] jako vedlejší účastnice. Nejednalo se totiž o úkon, který by byl účelný z hlediska bránění práva proti žalobkyni, která se na vzniku tohoto nákladu nijak nepodílela a vstup vedlejší účastnice neiniciovala, ani jej nepodporovala. Vedle toho žalované náleží náhrada hotových výdajů ve výši [částka] za každý z uvedených úkonů právní služby (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), tj. [částka]. Jelikož je zástupce žalované společníkem advokátní kanceláře, která je plátcem DPH [§ 137 odst. 3 písm. b) o. s. ř.], je součástí náhrady nákladů řízení také náhrada této daně v sazbě 21 % z [částka], tj. [částka]. Lhůtu k úhradě nákladů řízení soud určil třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.).

Poučení