18 C 61/2015

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Renatou Palátovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 700 000 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 700 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 700 000 Kč ode dne 29. 3. 2013 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 4 200 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 29. 6. 2015 domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 700 000 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené škody dle zákona č. 82/1998 Sb. Tvrdila, že rozhodnutím Úřadu městské části [obec a číslo] ze dne 10. 2. 2009, č.j. OUR [číslo] bylo rozhodnuto o umístění stavby označené jako„ [anonymizována tři slova]“. Odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí bylo zamítnuto rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 8. 9. 2009, [číslo jednací] [číslo] [spisová značka]. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2012, č.j. [spisová značka], však bylo výše uvedené rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy zrušeno. Následně bylo rozhodnutím Úřadu městské části [obec a číslo] ze dne 16. 4. 2014, č.j. OUR [číslo], řízení o umístění stavby zastaveno, toto rozhodnutí pak bylo potvrzeno rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 14. 1. 2015, [číslo jednací]. Dále tvrdila, že je vlastníkem domu [adresa] a pozemku p. [číslo] v k.ú. [část obce]. Stávající vlastník pozemku p. [číslo] v k.ú. [část obce] ji však se svým záměrem stavby [anonymizováno] neoslovil. V důsledku stavby„ [anonymizována tři slova]“ došlo ke znehodnocení nemovitostí žalobkyně v částce 700 000 Kč.

2. Žalovaná s nárokem žalobkyně nesouhlasila z důvodu, že rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 9 Ca 369/2009, nedošlo ke zrušení rozhodnutí o umístění stavby, ale pouze ke zrušení rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto odvolání proti tomuto rozhodnutí. Územní rozhodnutí pak bylo v následném odvolacím řízení zrušeno jako nepravomocné. Z rozsudku Městského soudu v Praze neplyne, že by stavba„ [anonymizována tři slova]“ nemohla být vůbec umístěna. Dále žalovaná upozornila, že navzdory zrušenému územnímu rozhodnutí byla následně stavba povolena na základě certifikátu autorizovaného inspektora ze dne 22. 2. 2011. Rozhodnutím ze dne 6. 6. 2013 byly dále povoleny stavební úpravy stavby a změna jejího užívání. Dne 29. 8. 2013 pak byl vydán kolaudační souhlas. Žalovaná tak namítla, že oprávnění realizovat předmětnou stavbu vzniká až na základě pravomocného stavebního povolení. Dále žalovaná namítla, že žalobkyně byla odškodněna částkou 1 000 000 Kč v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.zn. 25 C 32/2013, přičemž součástí bylo též odškodnění za nemajetkové újmy za ovlivnění kvality bydlení žalobkyně a snížení její tržní hodnoty. Žalovaná také vznesla námitku promlčení.

3. Soud prvního stupně ve věci poprvé rozhodl rozsudkem ze dne 30. 5. 2017, č.j. 18 C 61/2015-88, tak, že žalobě vyhověl v plném rozsahu a uložil žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení.

4. Městský soud v Praze však svým usnesením ze dne 11. 4. 2018, č.j. 13 Co 367/2017-128, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud uvedl, že„ je-li vznik škody, tak jako v souzené věci, žalobou spojován s deficity územního rozhodnutí (ve stavebním řízení již nereparovatelnými), zůstávají tyto deficity (resp. pro ně zrušené územní rozhodnutí) tou příčinou, bez níž by k následku nedošlo, a následně vydané stavební povolení nemůže tento vztah příčinnosti přerušit. [jméno] žádost o vydání stavebního povolení je přitom zcela obvyklým důsledkem vydání (resp. nabytí právní moci) územního rozhodnutí. Jinak řečeno, jakkoliv není sporu o tom, že„ [anonymizováno] [ulice]“ byl stavebníkem vystavěn v těsném sousedství žalobkyně na podkladě stavebního povolení, ty parametry stavby, od nichž žalobkyně odvíjí vznik škody (byť ne všechny – viz níže), byly věcí územního řízení. Odvolací námitka, že by žalobou tvrzený vztah příčinnosti mezi územním rozhodnutím a vznikem škody mohl být v dané věci přerušen stavebním povolením či re/kolaudačním rozhodnutím, je tedy podle odvolacího soudu lichá.“ V důsledku tohoto právního názoru soudu prvního stupně uložil, aby v dalším řízení zkoumal, zda by stavební úřad v pokračujícím územním řízení, pokud by v něm rozhodl meritorně, vymezil práva a povinnosti ohledně umístění stavby věcně odlišně, než tomu bylo v původním (pro nezákonnost zrušeném) rozhodnutí ze dne 10. 2. 2009, a pokud ano, jak, tj. jakou stavbu (jakých parametrů) by byl stavebník na podkladě takového nového (již zákonného) územního rozhodnutí v sousedství žalobkyně oprávněn postavit.

5. Soud prvního stupně, vázán názorem odvolacího soudu, poučil žalobkyni na jednání konaném dne 8. 11. 2021 podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby dotvrdila, z jakých konkrétních důvodů nemohlo dojít k vydání rozhodnutí o umístění stavby„ [anonymizována tři slova]“ tak, jak o tom bylo rozhodnuto Úřadem Městské části [obec a číslo] dne 10. 2. 2009 pod č.j. OUR [číslo], a v čem žalobkyně konkrétně spatřuje porušení zákonných omezení, a označila důkazy k prokázání takových tvrzení. Zároveň soud poučil žalobkyni o následcích nevyhovění této výzvě. Vzhledem k tomu, že doplnění skutkových tvrzení a důkazů ze strany žalobkyně v podání ze dne 8. 1. 2022 neobsahovalo konkrétní skutečnosti a důkazy, poučil soud žalobkyni podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. ještě jednou, a to na jednání konaném dne 14. 2. 2022. Na tomto jednání byla žalobkyně poučena, aby dotvrdila: -) konkrétní důvody, z čeho dovozuje, že stavba„ [anonymizována tři slova]“ tak, jak byla umístěna rozhodnutím Úřadu Městské části [obec a číslo] dne 10. 2. 2009 pod č.j. OUR [číslo], neodpovídala svou rozlohou a výškou místu, kde má být umístěna -) konkrétní důvody, z čeho dovozuje, že přístup ke stavbě„ [anonymizována tři slova]“ tak, jak byla umístěna rozhodnutím Úřadu Městské části [obec a číslo] dne 10. 2. 2009 pod č.j. OUR [číslo], byl řešen vadně -) konkrétní důvody, z čeho dovozuje, že odstupové vzdálenosti stavby„ [anonymizována tři slova]“ tak, jak byla umístěna rozhodnutím Úřadu Městské části [obec a číslo] dne 10. 2. 2009 pod č.j. OUR [číslo], nebyly dodrženy -) konkrétní důvody, z čeho dovozuje, že stavba„ [anonymizována tři slova]“ tak, jak byla umístěna rozhodnutím Úřadu Městské části [obec a číslo] dne 10. 2. 2009 pod č.j. OUR [číslo], neměla relevantní požárně bezpečnostní řešení a označila důkazy ke všem těmto tvrzením. Žalobkyně byla opět poučena o následcích nevyhovění této výzvě.

6. V reakci na výše uvedené poučení žalobkyně doplnila, že: -) skutečně provedená stavba svou rozlohou a výškou brání žalobkyni realizovat stavební činnost na své stavbě stojící na pozemkové parcele [číslo] v k.ú. [část obce]. Omezuje ji v možné stavební aktivitě na pozemkové parcele [číslo] k.ú [část obce]; jako důkaz žalobkyně označila skutečné zaměření stavby„ [anonymizována tři slova]“, polohopisné a výškopisné -) územním rozhodnutím z 10. 2. 2009 byl přístup do parkovacích prostor zamýšlené stavby řešen nezákonně přes pozemky ve vlastnictví jiné osoby, než stavebníka, jde pozemkovou parcelu [číslo] v k.ú. [část obce]. Dále uvedla, že aby šlo do parkovacích prostor stavby„ [anonymizováno] na [anonymizováno]“ fakticky zajíždět, či vyjíždět, jsou narušována i vlastnická práva žalobkyně tím, že osazenstvo stavby„ [anonymizována tři slova]“ užívá neoprávněně pozemkové parcely žalobkyně [číslo] v k. ú. [část obce]; k důkazu žalobkyně označila spis Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 9 C 199/2012, kterou se stavebník„ [anonymizována tři slova]“ snažil o legalizace příjezdu a odjezdu do garážových stání přes cizí pozemky po dokončení stavby s tím, že řízení bylo nakonec zastaveno pro zpětvzetí žaloby, podle žalobkyně postup stavebníka řešit přístup ke stavbě dokazuje rozpor mezi projektovou dokumentací schválenou v územním řízení a danou realitou -) limity pro odstupové vzdálenosti mezi zamýšlenou stavbou„ [anonymizována tři slova]“ dovozuje žalobkyně z vlastních neautorizovaných měření, jakož i z měření autorizovaných dokládající, že skutečná stavba nebyla realizována podle dokumentace určené k rozhodnutí o umístění stavby, žalobkyně považuje odstupové vzdálenosti za nedostatečné, stavba„ [anonymizována tři slova]“ stojí v prudkém svahu. Dle projektové dokumentace sloužící jako podklad pro vydání územního rozhodnutí měl být sklon komunikace zajišťující přístup ke parkovacím stáním k budově 12%; žalobkyně označila jako důkaz skutečné zaměření stávajícího stavu odstupových vzdáleností autorizovanou osobou a poté porovnání projektové dokumentace z územního řízení s reálným stavem soudem určeným znalcem a dále listinu se svým zaměřením a zaměření svahu autorizovaným inženýrem -) rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne ze dne 17. 9. 2012, č,j 9 Ca 369/2009 – 95 [číslo], bylo jasně konstatováno, že podklady, které měl stavební úřad při projednání žádosti o rozhodnutí o umístění stavby„ [anonymizována tři slova]“ jsou nedostatečné, žalobkyni není známo, že při realizaci stavby„ [anonymizována tři slova]“ i v rámci jejího dalšího užívání došlo k prověření ohrožení sousedních staveb požárem vzniklým v předmětné stavbě, jde též o materiál použitý (zabudovaný) k zateplení stavby„ [anonymizována tři slova]“. Ohrožení své nemovitosti požárem cítí žalobkyně jako nejen ji ohrožující, ale i podstatně snižující hodnotu jejích nemovitostí; k důkazu žalobkyně označila provedení znaleckého posudku znalcem z oboru požární bezpečnosti, který po autorizaci zateplovacího materiál skutečně užitého na fasádě stavby„ [anonymizována tři slova]“ a přesného zjištění odstupových vzdálenosti propočte míru rizika ohrožení nemovitostí žalobkyně 7. Z provedených důkazů a nesporných tvrzení účastníků soud zjistil následující.

8. Účastníci učinili nesporným, že: -) rozhodnutím Úřadu Městské části [obec a číslo], odboru územního rozhodování ze dne 10. 2. 2009 č. j. OUR SMP [číslo] na základě žadatele [právnická osoba] s.r.o. bylo rozhodnuto o umístění stavby [anonymizována tři slova] na pozemcích parcelní [číslo] v k. ú. [část obce] a to ubytovacího zařízení se 20 lůžky a jedním bytem pro správce -) proti rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které bylo zamítnuto rozhodnutím Magistrátu Hlavního města Prahy ze dne 8. 9. 2009 č. j. S-MHMP [číslo] Ost/Če -) žalobkyně podala žalobu, o které rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 9. 2012 č. j. xanon [číslo] [číslo], napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc žalovanému správnímu orgánu vrácena k dalšímu řízení. Poté, co došlo ke zrušení rozhodnutí Magistrátu Hlavního města Prahy, bylo v řízení pokračováno úřadem, Úřad Městské části [obec a číslo] usnesením ze dne 16. 4. 2014 č. j. OUR SMP [číslo] správní řízení o vydání rozhodnutí o umístění jmenované stavby zastavil s tím, že ke zrušení územního rozhodnutí došlo po povolení stavby ve zkráceném stavebním řízení. Územní rozhodnutí ze dne 10. 2. 2009 bylo zrušeno rozhodnutím Magistrátu Hlavního města Prahy ze dne 21. 2. 2014 č. j. S-MHMP 1082696/2009/Sup, věc byla vrácena stavebnímu úřadu k dalšímu řízení -) Magistrát Hlavního města Prahy, odbor stavební dne 28. 1. 2013 rozhodl pod sp. zn. S-MHMP [číslo] Ost/Če o návrhu žalobkyně, jímž se domáhala zrušení územního rozhodnutí i návrhem na povolení obnovy územního řízení tak, že řízení bylo zastaveno -) žalobkyně žádala, aby žádosti o obnovu byl přiznán odkladný účinek -) podle certifikátu [číslo] ke zkrácenému stavebnímu řízení pro realizaci stavby vystaveného na žádost stavebníka EL- [právnická osoba] [příjmení] [příjmení], autorizovaný inspektor, autorizovaný inspektor dne 22. 2. 2011 ověřil, že stavba [anonymizováno] může být realizována podle projektu, který vypracovala firma [právnická osoba] -) žalobkyně vznesla námitky proti stavbě a adresovala je autorizovanému inspektorovi. Dále žalobkyně podala správní žalobu proti rozhodnutí Úřadu Městské části [obec a číslo] ze dne 23. 2. 2011, kterým byl pod č. j. 13836/2011 zaevidován certifikát [číslo] ke zkrácenému stavebnímu řízení pro realizaci stavby [anonymizována tři slova], včetně přípojek na inženýrské sítě. Městský soud v Praze rozhodnutím ze dne 21. 10. 2011 č. j. 8 A 81/2011 žalobu odmítl s tím, že rozhodnutí má evidenční povahu. Následně rozhodl rozsudkem ze dne 4. 4. 2012 Nejvyšší správní soud pod č. j. 7 As 50/2012-23, kdy odmítnutí žaloby zrušil, věc vrátil k dalšímu řízení. Žaloba byla následně odmítnuta usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2012 pod č. j. 8 A 81/2011 -) takto správní soud rozhodl na základě rozhodnutí zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb. o rozhodování některých kompetenčních sporů sp. zn. Kons 25 [číslo]. -) po poučení ze strany správního soudu žalobkyně požádala o vydání předběžného opatření, jímž by bylo nařízeno okamžité zastavení provádění stavby a to dne 17. 10. 2012, rozhodnutím Úřadu Městské části [obec] ze dne 28. 11. 2012 č. j. OSP SMP [číslo] byla žádost žalobkyně zamítnuta. Rozhodnutím Magistrátu Hlavního města Prahy ze dne 21. 3. 2014 č. j. MHMP 402215/2014 bylo rozhodnutí zrušeno. -) úřad Městské části [obec a číslo] vydal dne 21. 8. 2014 pod č. j. OSI SMP [číslo] Pak R rozhodnutí, podle kterého stavebníku [právnická osoba] Co s.r.o. vzniklo dne 23. 2. 2011 právo provést stavbu [anonymizována tři slova] a to předložením certifikátu [číslo] autorizovaného inspektora [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. -) žalobkyně brojila proti tomuto rozhodnutí písemnými podáními adresovanými stavebnímu úřadu a Magistrátu Hlavního města Prahy a to včetně stížnosti na nečinnost stavebního úřadu I. stupně. -) úřad Městské části [obec a číslo] dne 13. 12. 2012 vydal stavebníku pod č. j. OST SMP [číslo] kolaudační souhlas k užívání stavby. Dne 6. 5. 2013 podal stavebník žádost o stavební povolení pro stavební úpravy objektu tak, aby objekt mohl být užíván jako dům s byty, rozhodnutím Úřadu Městské části [obec a číslo] ze dne 6. 6. 2013 č. j. OSI SMP [číslo] Za-R bylo vydáno stavební povolení pro stavební úpravy v objektu, spočívající v dispoziční úpravě sklepů a dalších, Úřad Městské části [obec a číslo] dne 29. 8. 2013 pod č. j. OSI SMP [číslo] vydal kolaudační souhlas k užívání povolených stavebních úprav a ke změně užívání objektu jako bytového domu 9. Z uplatnění nároku za škodu ze dne 24. 9. 2012 soud zjistil, že žalobkyně podala dne 24. 9. 2012 u žalované žádost o náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím o umístění stavby ze dne 10. 2. 2009 ve výši 15 000 000 Kč.

10. Z odpovědi ze dne 27. 3. 2013 soud zjistil že, žalovaná k žádosti žalobkyně o odškodnění uvedla, že nárok žalobkyně odmítá.

11. Z rozhodnutí ze dne 10. 2. 2009 soud zjistil, že stavební řad Městské části [obec a číslo] vydal dne 10. 2. 2009 rozhodnutí č.j. OUR SMP [číslo], kterým rozhodl o umístění stavby„ [anonymizována tři slova]“. K rozhodnutí je přiložena situace M 1: [číslo], v níž je zakreslen půdorys umísťované stavby s vyznačením délek a odstupových vzdáleností ve vyznačených bodech. Rozhodnutí dále obsahuje údaj o délce odstupových vzdáleností severozápadní a severovýchodní půdorysné stopy stavby a dále o nejmenší vzdálenosti průčelí 1. NP a nejmenší vzdálenosti východního roku stavby v úrovni 1. NP. V rozhodnutí je dále uvedeno, že stavba bude osazena na kótě +/- 0 = 232,40 m.. = podlaha 1. NP, bude mít 1 podzemní a 3 nadzemní podlaží a podkroví a jihozápadní průčelí 2. NP a 3. NP bude předsazeno max. o 1,5 m v délce 11,4 m. [anonymizováno] bude zastřešen sedlovou střechou na kótě + 12,75 m. Vjezd do garáží bude připojen na komunikaci na pozemku p. [číslo] minimální šíře 5,4 m, na kterou naváže rampa se sklonem max. 17 %, vjezd do garáže bude minimální šíře 3 m. Dále z rozhodnutí vyplývá, že k žádosti bylo připojeno vyjádření orgánu požárního dozoru ze dne 4. 2. 2008.

12. Z rozhodnutí ze dne 2. 9. 2008 soud zjistil, že silniční správní úřad povolil připojení pozemku p. [číslo] na komunikaci [ulice]. Ze situace M 1:200 pak vyplývá, že vjezd do garáží vede přes pozemek p. č. 2502/2 a 2633/1 se sklonem 15 %.

13. Ze svazku označeného [anonymizována tři slova] [číslo] soud zjistil, že tento obsahuje požárně bezpečnostní řešení leden 2008 s náčrtem hranice požárně nebezpečného prostoru s tím, že tento prostor zasahuje malou částí do rohu pozemku p. [číslo] v části, kde nejsou vyznačeny stavby stojící na tomto pozemku, a dále obsahuje koordinované stanovisko Hasičského záchranného sboru hl. m. [obec], kterým je vydáno souhlasné stanovisko pro požárně bezpečnostní řešení leden 2008.

14. Z rozhodnutí ze dne 8. 9. 2009 soud zjistil, že Magistrát hlavního města Prahy rozhodnutím ze dne 8. 9. 2009 zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí o umístění stavby ze dne 10. 2. 2009.

15. Z certifikátu [číslo] soud zjistil, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne 22. 2. 2011 ověřil projektovou dokumentaci, stanoviska účastníků a dotčených orgánů a ověřil, že stavba„ [anonymizována tři slova]“ může být realizována.

16. Z žaloby ze dne 19. 4. 2011 soud zjistil, že žalobkyně podala žalobu, kterou se domáhala zrušení certifikátu [číslo].

17. Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2011 soud zjisti, že Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 10. 2011, č.j. 8 A 81/2011-35, odmítl žalobu žalobkyně, kterou se domáhala zrušení evidence certifikátu [číslo].

18. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2012 soud zjistil, že Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 9. 2012, č.j. 9 Ca 369/2009 – 95 – 104, zrušil rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 8. 9. 2009 a věc vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění soud uvedl, že přisvědčil námitce žalobkyně, že napadené rozhodnutí je nedostatečně zdůvodněné, pokud jde o rozlohu a výšku zamýšlené stavby, a to z toho důvodu, že správní orgány ve svých rozhodnutích uvádějí neurčité pojmy jako např. širší okolí, nejblíže sousedící apod. Dále se správní orgány nevypořádaly s tím, že stavba je umísťována do prostředí, kde se nacházejí historické stavby. Pokud jde o přístup ke stavbě příjezdovou cestou, k tomu soud uvedl, že se správní orgány nevypořádaly s tím, že příjezd je řešen přes pozemek p. [číslo] ve vlastnictví hlavního města Prahy a dále přes pozemek p. [číslo] ve vlastnictví Družstva garáže [příjmení], který je zatížen věcnými břemeny s tím, že ve spise nejsou obsaženy souhlasy těchto vlastníků. Pokud jde o odstupové vzdálenosti, soud správním orgánům vytkl, že k námitce žalobkyně uvedly, že odstupové vzdálenosti jsou větší než 0,6 m, aniž by rozhodnutí obsahovala údaje o skutečné vzdálenosti a jejím souladu s podmínkami vyhlášky OTPP. Pokud jde o požární zabezpečení stavby, soud uvedl, že Hasičský záchranný sbor hlavního města Prahy vydal své koordinované stanovisko, které vychází z požárně bezpečnostního řešení zpracovatele [anonymizována dvě slova] s.r.o. [anonymizováno] [ulice] [anonymizováno] [jméno] [příjmení] leden 2008, avšak ve výrokové části prvoinstančního rozhodnutí o umístění stavby je uvedena projektová dokumentace [anonymizováno] [příjmení] datovaná [číslo] a není tedy zřejmé, zda v průběhu územního řízení nedošlo ke změně v této dokumentaci. Proto je rozhodnutí v této části nepřezkoumatelné.

19. Z rozhodnutí ze dne 6. 4. 2020 soud zjistil, že stavební úřad rozhodl, že stavebníkovi [právnická osoba] nevzniklo dne 23. 2. 2011 právo provést stavbu„ [anonymizována tři slova]“ s tím, že je třeba uvést, že tato stavba v současné době neexistuje, neboť stavba byla uvedena do užívání jako stavba pro bydlení – bytový dům, kolaudačním souhlasem ze dne 29. 8. 2013 podle stavebního povolení s povolením změny v užívání dokončené stavby ze dne 6. 6. 2013 s právní mocí dne 2. 7. 2013.

20. Z rozhodnutí ze dne 9. 9. 2020 soud zjistil, že Magistrát hlavního města Prahy rozhodnutím ze dne 9. 9. 2020 zamítl odvolání žalobkyně a rozhodnutí ze dne 6. 4. 2020 potvrdil.

21. Ze skutečného zaměření soud zjistil, že sklon činí na začátku 8,2 % a 14,4 % a poté okolo 20 %.

22. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2017 soud zjistil, že Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 16. 5. 2017, č.j. 30 Cdo 3879/2015-149, rozhodoval o dovolání v řízení, v němž se žalobkyně domáhala náhrady nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nezákonného rozhodování ve stavebním řízení.

23. Z listiny označené jako znalecký posudek [číslo] soud zjistil, že [anonymizováno] [jméno] [jméno] určil cenu obvyklou nemovitostí ve vlastnictví žalobkyně a její snížení v důsledku výstavby obytného domu [adresa] s tím, že je vycházeno ze současného stavu.

24. Z žaloby ze dne 12. 3. 2015, žaloby ze dne 3. 12. 2015, žaloby z 20. 4. 2015, usnesení ze dne 7. 9. 2010, závazného stanoviska ze dne 26. 6. 2008, souhlasu ze dne 19. 6. 2008, rozhodnutí ze dne 28. 1. 2013, sdělení ze dne 7. 1. 2013, sdělení ze dne 16. 5. 2011, sdělení ze dne 18. 5. 2012, zápisu z 27. zasedání Rady městské části [obec a číslo] a fotografií soud neučinil žádná skutková zjištění relevantní pro rozhodnutí ve věci.

25. Návrh na provedení důkazu skutečným zaměřením stavby, spisem sp.zn. 9 C 199/2012, porovnáním skutečného zaměření stavby s projektovou dokumentací soudem určeným znalcem a znaleckým posudkem pro ocenění škody soud zamítl z důvodu jejich nadbytečnosti s ohledem na zjištěný skutkový stav a obsah tvrzení žalobkyně.

26. Na základě výše uvedeného učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně podala dne 24. 9. 2012 u žalované žádost o náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím o umístění stavby ze dne 10. 2. 2009 ve výši 15 000 000 Kč. Nárok žalobkyně žalovaná odmítla podáním ze dne 27. 3. 2013 [ulice] řad Městské části [obec a číslo] vydal dne 10. 2. 2009 rozhodnutí č.j. OUR SMP [číslo], kterým rozhodl o umístění stavby„ [anonymizována tři slova]“. K rozhodnutí je přiložena situace M 1: [číslo], v níž je zakreslen půdorys umísťované stavby s vyznačením délek a odstupových vzdáleností ve vyznačených bodech. Rozhodnutí dále obsahuje údaj o délce odstupových vzdáleností severozápadní a severovýchodní půdorysné stopy stavby a dále o nejmenší vzdálenosti průčelí 1. NP a nejmenší vzdálenosti východního roku stavby v úrovni 1. NP. V rozhodnutí je dále uvedeno, že stavba bude osazena na kótě +/- 0 = 232,40 m.. = podlaha 1. NP, bude mít 1 podzemní a 3 nadzemní podlaží a podkroví a jihozápadní průčelí 2. NP a 3. NP bude předsazeno max. o 1,5 m v délce 11,4 m. [anonymizováno] bude zastřešen sedlovou střechou na kótě + 12,75 m. Vjezd do garáží bude připojen na komunikaci na pozemku p. [číslo] minimální šíře 5,4 m, na kterou naváže rampa se sklonem max. 17 %, vjezd do garáže bude minimální šíře 3 m. Dále z rozhodnutí vyplývá, že k žádosti bylo připojeno vyjádření orgánu požárního dozoru ze dne 4. 2. 2008. Silniční správní úřad povolil připojení pozemku p. [číslo] na komunikaci [ulice]. Ze situace M 1:200 pak vyplývá, že vjezd do garáží vede přes pozemek p. [číslo] se sklonem 15 %. Skutečný sklon však činí na začátku 8,2 % a 14,4 % a poté okolo 20 %. Svazek označený [anonymizována tři slova] [číslo] obsahuje požárně bezpečnostní řešení leden 2008 s náčrtem hranice požárně nebezpečného prostoru s tím, že tento prostor zasahuje malou částí do roku pozemku p. [číslo] v části, kde nejsou vyznačeny stavby stojící na tomto pozemku, a koordinované stanovisko Hasičského záchranného sboru hl. m. [obec], kterým je vydáno souhlasné stanovisko pro požárně bezpečnostní řešení leden 2008 Magistrát hlavního města Prahy rozhodnutím ze dne 8. 9. 2009 zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí o umístění stavby ze dne 10. 2. 2009. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne 22. 2. 2011 ověřil projektovou dokumentaci, stanoviska účastníků a dotčených orgánů a ověřil, že stavba„ [anonymizována tři slova]“ může být realizována, a to certifikátem [číslo]. Proti certifikátu brojila žalobkyně správní žalobou, kterou Městský soud v Praze odmítl. Následně však stavební úřad rozhodl, že stavebníkovi [právnická osoba] nevzniklo dne 23. 2. 2011 právo provést stavbu„ [anonymizována tři slova]“ s tím, že je třeba uvést, že tato stavba v současné době neexistuje, neboť stavba byla uvedena do užívání jako stavba pro bydlení – bytový dům, kolaudačním souhlasem ze dne 29. 8. 2013 podle stavebního povolení s povolením změny v užívání dokončené stavby ze dne 6. 6. 2013 s právní mocí dne 2. 7. 2013. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím ze dne 9. 9. 2020 Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 9. 2012, č.j. 9 Ca 369/2009 – 95 – 104, zrušil rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 8. 9. 2009 a věc vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění soud uvedl, že přisvědčil námitce žalobkyně, že napadené rozhodnutí je nedostatečně zdůvodněné, pokud jde o rozlohu a výšku zamýšlené stavby, a to z toho důvodu, že správní orgány ve svých rozhodnutích uvádějí neurčité pojmy jako např. širší okolí, nejblíže sousedící apod. Dále se správní orgány nevypořádaly s tím, že stavba je umísťována do prostředí, kde se nacházejí historické stavby. Pokud jde o přístup ke stavbě příjezdovou cestou, k tomu soud uvedl, že se správní orgány nevypořádaly s tím, že příjezd je řešen přes pozemek p. [číslo] ve vlastnictví hlavního města Prahy a dále přes pozemek p. [číslo] ve vlastnictví Družstva garáže [příjmení], který je zatížen věcnými břemeny s tím, že ve spise nejsou obsaženy souhlasy těchto vlastníků. Pokud jde o odstupové vzdálenosti, soud správním orgánům vytkl, že k námitce žalobkyně uvedly, že odstupové vzdálenosti jsou větší než 0,6 m, aniž by rozhodnutí obsahovala údaje o skutečné vzdálenosti a jejím souladu s podmínkami vyhlášky OTPP. Pokud jde o požární zabezpečení stavby, soud uvedl, že Hasičský záchranný sbor hlavního města Prahy vydal své koordinované stanovisko, které vychází z požárně bezpečnostního řešení zpracovatele [anonymizována tři slova]. [anonymizováno] [ulice] [anonymizováno] [jméno] [příjmení] leden 2008, avšak ve výrokové části prvoinstančního rozhodnutí o umístění stavby je uvedena projektová dokumentace [anonymizováno] [příjmení] datovaná [číslo] a není tedy zřejmé, zda v průběhu územního řízení nedošlo ke změně v této dokumentaci. Proto je rozhodnutí v této části nepřezkoumatelné. Poté Magistrát Hlavního města Prahy, odbor stavební dne 28. 1. 2013 rozhodl pod sp. zn. S-MHMP [číslo] Ost/Če o návrhu žalobkyně, jímž se domáhala zrušení územního rozhodnutí i návrhem na povolení obnovy územního řízení tak, že řízení bylo zastaveno. Úřad Městské části [obec a číslo] dne 13. 12. 2012 vydal stavebníku pod č. j. OST SMP [číslo] kolaudační souhlas k užívání stavby. Dne 6. 5. 2013 podal stavebník žádost o stavební povolení pro stavební úpravy objektu tak, aby objekt mohl být užíván jako dům s byty, rozhodnutím Úřadu Městské části [obec a číslo] ze dne 6. 6. 2013 č. j. OSI SMP [číslo] Za-R bylo vydáno stavební povolení pro stavební úpravy v objektu, spočívající v dispoziční úpravě sklepů a dalších, Úřad Městské části [obec a číslo] dne 29. 8. 2013 pod č. j. OSI SMP [číslo] vydal kolaudační souhlas k užívání povolených stavebních úprav a ke změně užívání objektu jako bytového domu. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 16. 5. 2017, č.j. 30 Cdo 3879/2015-149, rozhodoval o dovolání v řízení, v němž se žalobkyně domáhala náhrady nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nezákonného rozhodování ve stavebním řízení. Ing. [jméno] [jméno] určil v listině označené jako znalecký posudek [číslo] cenu obvyklou nemovitostí ve vlastnictví žalobkyně a její snížení v důsledku výstavby obytného domu [adresa] s tím, že je vycházeno ze současného stavu.

27. Podle ust. § 5 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon o odpov. za škodu“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

28. Podle ust. § 7 zákona o odpov. za škodu právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

29. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona o odpov. za škodu nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

30. Podle ust. § 14 odst. 1 a 2 zákona o odpov. za škodu nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Byl-li nárok uplatněn u úřadu, který není příslušný, postoupí tento úřad žádost poškozeného příslušnému úřadu. Účinky předběžného uplatnění jsou v tomto případě zachovány.

31. Podle ust. § 32 odst. 1 zákona o odpov. za škodu nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. 32. [příjmení] byla žalobkyně se svou žalobou úspěšná, musí tvrdit (a následně prokázat) existenci nezákonného rozhodnutí, vzniku škody a příčinné souvislosti mezi tímto nezákonným rozhodnutím a vzniklou škodou.

33. První podmínku, tedy existenci nezákonného rozhodnutí, žalobkyně splnila. Jak již podrobně rozvedl odvolací soud v usnesení ze dne 11. 4. 2018, č.j. 13 Co 367/2017-128, územní rozhodnutí bylo v době, kdy byl vyhlášen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2012, č.j. 9 Ca 369/2009 – 95 – 104, kterým bylo zrušeno rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 8. 9. 2009 a věc vrácena k dalšímu řízení, pravomocné. V následném řízení pak došlo k zastavení řízení. Lze tedy uzavřít, že územní rozhodnutí je rozhodnutím, které bylo pro nezákonnost zrušeno jako pravomocné.

34. Dále bylo třeba, aby žalobkyně tvrdila konkrétní důvody, pro které nemohlo dojít k umístění stavby„ [anonymizována tři slova]“ tak, jak o tom bylo rozhodnuto nezákonným rozhodnutím o umístění stavby. Samotná skutečnost, že Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 17. 9. 2012, č.j. 9 Ca 369/2009 – 95 – 104, vytkl správním orgánům nepřezkoumatelnost jejich rozhodnutí, neznamená, že nebylo možné umístit stavbu„ [anonymizována tři slova]“ tak, jak o tom bylo územním rozhodnutím rozhodnuto. Na žalobkyni tedy bylo, aby tvrdila konkrétní důvody a prokázala, že předmětná stavba nemohla být umístěna tak, jak o tom bylo rozhodnuto nezákonným územním rozhodnutím a že v důsledku těchto pochybení došlo ke znehodnocení jejího nemovitého majetku. Ačkoli byla žalobkyně opakovaně poučena, že v dané věci je nutné vycházet pouze z parametrů stanovených v územním rozhodnutí a nikoli ze skutečného stavu, žalobkyně v reakci na poučení neuvedla žádné konkrétní důvody, její argumentace zůstala zcela obecnou či brojí proti skutečnému stavu.

35. K jednotlivým tvrzením žalobkyně soud uvádí následující.

36. Pokud jde o tvrzení, že skutečně provedená stavba svou rozlohou a výškou brání žalobkyni realizovat stavební činnost na své stavbě stojící na pozemkové parcele [číslo] v k.ú. [část obce], pak soud uvádí, že v řízení bylo prokázáno, že územní rozhodnutí obsahuje grafické znázornění délek a odstupových vzdáleností, také výškovou kótaci stavby a výšku střechy. Na žalobkyni tak bylo, aby tvrdila, který z těchto parametrů byl stavebním úřadem stanoven nesprávně a proč. Žalobkyně však ničeho takového netvrdila.

37. Pokud jde o tvrzení, že územním rozhodnutím z 10. 2. 2009 byl přístup do parkovacích prostor zamýšlené stavby řešen nezákonně přes pozemky ve vlastnictví jiné osoby, než stavebníka, jde pozemkovou parcelu p. [číslo] v k.ú. [část obce], pak soud dospěl k závěru, že příjezd je řešen přes pozemek p. [číslo] p. [číslo] nicméně ani jeden z těchto pozemků není ve vlastnictví žalobkyně, a proto žalobkyni v důsledku této skutečnosti nemohla vzniknout škoda. Pokud je vjížděno na pozemky ve vlastnictví žalobkyně, děje se tak v rozporu s územním rozhodnutím.

38. Pokud jde o tvrzení, že limity pro odstupové vzdálenosti mezi zamýšlenou stavbou„ [anonymizována tři slova]“ dovozuje žalobkyně z vlastních neautorizovaných měření, jakož i z měření autorizovaných dokládající, že skutečná stavba nebyla realizována podle dokumentace určené k rozhodnutí o umístění stavby, žalobkyně považuje odstupové vzdálenosti za nedostatečné, pak již samotné toto tvrzení nemůže zakládat odpovědnost za nezákonné rozhodnutí, když sama žalobkyně tvrdí, že skutečné provedení územnímu rozhodnutí neodpovídá a k nedostatečnosti odstupových vzdáleností podle územního rozhodnutí netvrdila ničeho.

39. Pokud jde o tvrzení, že podklady, které měl stavební úřad při projednání žádosti o rozhodnutí o umístění stavby„ [anonymizována tři slova]“ jsou nedostatečné, žalobkyni není známo, že při realizaci stavby„ [anonymizována tři slova]“ i v rámci jejího dalšího užívání došlo k prověření ohrožení sousedních staveb požárem vzniklým v předmětné stavbě a jde též o materiál použitý (zabudovaný) k zateplení stavby„ [anonymizována tři slova]“, k tomu soud uvádí, že v řízení bylo prokázáno, že k žádosti o vydání územního rozhodnutí bylo doloženo požárně bezpečnostní řešení leden 2008 i s grafickým náčrtem, přičemž k tomuto požárně bezpečnostnímu řešení opět netvrdila žalobkyně ničeho konkrétního, v čem shledává onu nedostatečnost. Nad to soud dodává, že nesouhlasí se závěrem Městského soudu v Praze, že ze správního spisu není zřejmé, jaké požárně bezpečnostní řešení bylo Hasičským záchranným sborem hlavního města Prahy schváleno, neboť ve správním spise se nachází toliko jedno požárně bezpečnostní řešení označené jako leden 2008, které se nachází v deskách označených [číslo]. Je tedy nepochybné, že pod obojím označením vystupuje jedno a totéž znění požárně bezpečnostního řešení.

40. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení, a proto žalobu žalobkyně zamítl v celém rozsahu.

41. K námitce promlčení soud odkazuje taktéž na podrobný závěr uvedený Městským soudem v Praze v usnesení ze dne 11. 4. 2018, č.j. 13 Co 367/2017-128.

42. Pokud jde o řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.zn. 25 C 32/2013, pak soud uvádí, že předmětem řízení je nemajetková újma, přičemž v tomto řízení žalobkyně požaduje náhradu majetkové škody, nejedná se tedy o totožné nároky, a proto zde nemůže být překážka věci zahájené či rozsouzené.

43. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., protože žalovaná měla ve věci plný úspěch. Soud proto zavázal žalobkyni k zaplacení nákladů řízení žalované v celkové výši 4 200 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř., dle kterého účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2, a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem, ve spojení s ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, ve výši 14 x 300 Kč (vyjádření ze dne 28. 8. 2015, účast na jednání dne 8. 3. 2016, 23. 2. 2017, 30. 5. 2017, 8. 11. 2021, 14. 2. 2022 a 8. 4. 2022, vyjádření ze dne 18. 4. 2016, 2. 3. 2017, odvolání ze dne 8. 8. 2017, účast na jednání 11. 4. 2018, sdělení ze dne 13. 1. 2021, vyjádření ze dne 31. 1. 2022 a 6. 4. 2022). Soud nepřiznal žalované náhradu za převzetí věci a přípravu zastoupení, když žalovaná zastoupena není.

Poučení