18 C 7/2021-141

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Hanákovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; [celé jméno žalobce], narozený dne 19. 3. 1968 bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] proti žalované: ; [právnická osoba], IČO: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa žalované] vedlejší účastník: ; [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení 414 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 414.000 Kč společně s 8,75% úrokem z prodlení od 1.8.2017 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1.500 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi na straně žalované na náhradě nákladů řízení částku 1.500 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se svoji žalobou soudu podanou dne 8.1.2021 domáhá po žalované zaplacení částky 414.000 Kč s příslušenstvím z důvodu, že byl nezákonně trestně stíhán policejním orgánem, kdy byl vzat do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. b), c) tr. řádu s tím, že se vazba započítávala od 15.2.2016. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 16.11.2016 sp.zn. [spisová značka] byl žalobce propuštěn z vazby na svobodu. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16.11.2016, č.j. [číslo jednací] byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) tj. řádu, a to v plném rozsahu. Žalobce měl nárok na náhradu škody spočívající v nákladech obhajoby, jakož i náhradu za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným omezením svobody, které trvalo od 15.2.2016 do 16.11.2016, celkem tedy 276 dnů v sazbě za jeden den vazby á 1.500 Kč, nárok žalobce na náhradu za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným omezením svobody činil částku 414.000 Kč. Žalobce pověřil svého právního zástupce JUDr. [jméno] [příjmení] jako společníka žalované k uplatnění nároku na náhradu nákladů obhajoby i nároku na peněžitou náhradu za nemajetkovou újmu. Nárok byl uplatněn u Ministerstva spravedlnosti ČR podáním z 21.7.2017, kdy dne 18.4.2018 bylo vydáno stanovisko, ve kterém byl žalobci částečně přiznán nárok na náhradu nákladů obhajoby, avšak nárok na náhradu nemajetkové újmy za omezení svobody byl zcela odmítnut. Společník žalované proto podal žalobu proti Ministerstvu spravedlnosti ČR, kdy rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 z 10.12.2018, č.j. [číslo jednací] byla žaloba zamítnuta, neboť vzhledem k uplynutí subjektivní promlčecí lhůty byla podána opožděně. Promlčení nároku potvrdil následně Městský soud v Praze, který rozhodl o podaném odvolání rozsudkem ze dne 18.7.2019, č.j. [číslo jednací], ze stejného důvodu nebylo úspěšné ani dovolací řízení, ani ústavní stížnost. Žalovaná měla žalobci poskytnout profesionální právní pomoc, kdy si měla být vědoma délky a běhu promlčecích lhůt a uplatnit nárok takovým způsobem, aby k promlčení nedošlo, což se nestalo. Důvodnost nároku vyplývá z rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby. Dále žalobce ústně doplnil, že věc žalobce byla medializována, neboť je OSVČ – umělec na malé vesnici, dosud je mu tvrdě připomínána celá záležitost, žalobce byl a je netrestanou osobou, byl stíhaný nespravedlivě. Důvody vazby byly liché, vazební rozhodnutí se opírá pouze o možnost, že by mohl svědky ovlivňovat.

2. Žalobce ještě v doplnění žalobních tvrzení uvedl, že byl a je bezúhonná osobnost pečující (i finančně) o své příbuzné, kteří trpí duševními onemocněními, nyní jako jejich soudem ustanovený opatrovník. Usnesení o vzetí do vazby bylo postaveno především na dvou pilířích, které ani později u soudu neobstály, a to na výpovědi sestry [jméno] [příjmení], která na hlavním líčení odmítla vypovídat a dle znaleckého posudku žalobce nenávidí, trpí trvalou poruchou – lehkou mentální retardací, má tendenci dramatizovat a zveličovat, trpí narušenou vštípivostí a výbavností paměti, je sugestibilní a ovlivnitelná a může být i dobrým manipulátorem. Žalobce zaplatil za [jméno] [příjmení] dluhy min. ve výši 480.000 Kč a měl s ní konflikt, vytýkal jí, že si bere nebankovní půjčky a peníze pak dává cizímu člověku, dále že matce měla vzít důchod. Dalším pilířem usnesení o vzetí žalobce do vazby je, že ze záznamu policie vyplývá podezření, že obviněný zákaz styku s poškozenými porušuje, pravidelně chodí do domu [adresa] ve [obec], tedy v dané věci existuje podezření, že obviněný maří předběžné opatření. V záznamu policie absentuje nejen důkaz, ale i jakýkoliv relevantní poznatek o tom, že by žalobce tehdy předběžné opatření mařil, dotázaní sousedé těmito poznatky nedisponovali, natož aby byl na místě samém přistižen. Nebylo prokázáno ani trestně právní jednání žalobce, naplňující koluzní důvod vazby v konkrétní rovině a nelze jej presumovat, resp. nahrazovat předběžným opatřením zákazu styku žalobce se svými příbuznými ([jméno] a [jméno]), neboť i toto předběžné opatření reflektovalo nejen mediální hysterii. Tzv. poškození byli vždy v péči a pod ochrannými křídly žalobce, který na péči a ochranu nerezignoval ani v nejtěžší době tzv. kriminalizační hysterie. Žalobce dále poukázal na mediální dehonestaci své osoby, jako důvody pro přiznání odškodnění za nezákonnou vazbu pak závažnost obvinění zostřená délkou trvání vazby a odlukou od čtyřletého syna a družky, negativním dopadem na jeho zdroj obživy (nerealizované zakázky z důvodu vazby), zničení jeho dobrého jména jako člověka, sochaře a primáše a negativní dopad do osobnostních práv žalobce trvajících dodnes, zproštění na tom nic nezměnilo.

3. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že k pozdnímu uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy došlo za kombinace dvou faktorů, kdy prvním bylo jednání České republiky při vyřizování nároku, kdy po uplynutí šestiměsíční zákonné lhůty přípisem ze dne 6.2. sdělila, že žádost dosud neprojednala a žádala další doklady, žalovaná tak důvodně očekávala vyřízení nároku, a to i přes skutečnost, že zákonná lhůta uplynula. Namísto toho žalovaná obdržela dne 18.4.2018 sdělení, že nárok na náhradu nemajetkové újmy za vazbu není důvodný, kdy si dle názoru České republiky žalobce vazební stíhání zavinil sám, o promlčení nároku ani slovo. Druhým faktorem bylo, že zákonodárce pro odškodnění používá různé promlčecí doby, a to obecnou tříletou promlčecí dobu pro náhradu škody a šestiměsíční lhůtu pro nárok na náhradu nemajetkové újmy, nakonec dvouletou promlčecí lhůtu pro nárok na náhradu škody za vazbu v samostatném ustanovení. Spornou otázkou je, zda si žalobce vazební stíhání skutečně zavinil sám či nikoli. Další spornou otázkou je, kolik by bylo žalobci na náhradu nemajetkové újmy za vazbu skutečně přiznáno, pokud by nárok promlčen nebyl, když„ sazba“ za každý den trvání vazby se dle judikatury obvyklé pohybuje v rozmezí 700 Kč – 1.000 Kč. Vyšší částka byla požadovaná z důvodu individuálních aspektů věci (masivní pozornost).

4. Vedlejší účastník ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že nárok žalobce je nedůvodný, kdy pochybení žalované při výkonu advokacie nelze vyloučit, i když žalovaná včas uplatnila nárok u Ministerstva spravedlnosti ČR a bylo to právě Ministerstvo spravedlnosti ČR, které věc řešilo se značným prodlením a nároky žalobce na náhradu nákladů právního zastoupení, cestovného a nákladů na vyhotovení znaleckého posudku byly přiznány, kdy žalobci bylo vyplaceno celkem 246.697 Kč. Vznik škody a její výše však nebyla dostatečně prokázána, kdy z podkladů vyplynulo, že dne 13.8.2015 vydal Okresní státní zástupce v [obec] předběžné opatření dle § 88b odst. 1 ve spojení s § 88c písm. a) a o § 88d odst. 1 trestního řádu, toto předběžné opatření spočívalo v zákazu styku žalobce s poškozenými. Žalobce zde byl výslovně upozorněn, že v případě porušení tohoto předběžného opatření mu hrozí vzetí do vazby. Peněžité zadostiučinění žalobci nebylo přiznáno proto, že Ministerstvo spravedlnosti ČR dospělo k závěru, že uplatněnému nároku nelze vyhovět, neboť z obsahu spisu vyplývá, že vazební stíhání si zapříčinil sám, kdy trestní stíhání žadatele bylo původně vedeno nevazebně, do vazby byl vzat i proto, že nerespektoval výše uvedené rozhodnutí o zákazu styku. K zavinění si vazby se vyjádřil i sám Obvodní soud pro Prahu 2, kdy vyslovil, že i pokud by k promlčení nároku žalobce nedošlo, nebyl by žalobci jeho nárok přiznán, neboť žalobce byl vzat do vazby i z důvodu, že nerespektoval vydané předběžné opatření. Zaviněné jednání žalobce tak představovalo jeden z důvodů, pro které byl vzat do vazby, což dle § 12 odst. 1 písm. a) zák. č. 82/1998 Sb. vylučuje právo na náhradu škody. Žalobce měl předběžné opatření respektovat, o následcích spojených s porušováním tohoto předběžného opatření byl žalobce vyrozuměn, vědomě předběžné opatření porušil a vazba tak byla pouze následkem tohoto chování. Pro posouzení, zda si žalobce vazbu zavinil sám, jsou významné skutečnosti, které byly důvodem pro jeho vzetí do vazby, případně pro její trvání či prodloužení. Vzniklá škoda nebyla dána vůči státu, a to z důvodu výluky stanovené § 12 odst. 1 písm. a) zák. č. 82/1998 Sb. Nemůže být tak dán nárok na náhradu škody ani vůči žalované. Vedlejší účastník také rozporuje žalobcem uplatněnou výši náhrady škody, kdy u denní sazby je nutno vždy přihlížet ke konkrétním okolnostem případů, adekvátním odškodněním je částka v rozmezí 500 Kč až 1.500 Kč za jeden den trvání vazby. Zde žalobce vychází ze samé horní hranice, i kdyby byla dána škoda, je nutno přihlížet k tomu, v jaké výši mohla být reálně přiznána. Příčinná souvislost v daném případě dána není, kdy žalobce si vzetí do vazby zavinil výlučně sám svým chováním, nerespektoval předběžné opatření. Žalobce by nebyl úspěšný, i kdyby byl nárok uplatněn včas, proto není vznik škody na straně žalobce v příčinné souvislosti s jednáním žalované a není tak dána podmínka pro odpovědnost žalované za škodu.

5. Po provedeném dokazování vzal soud ohledně skutkového stavu věci za prokázáno následující.

6. Ze spisu Krajského soudu v Brně sp.zn. [spisová značka] soud zjistil, že usnesením ze dne 12.8.2015 Policie ČR bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, kterého se měl dopustit tam popsaným skutkem dne 26.7.2015. Žalobce a jeho advokát byli upozorněni na změnu právní kvalifikace na zvlášť závažný zločin braní rukojmí podle § 174 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku přípisem ze dne 16.12.2015 Policií ČR, kdy současně zde byl žalobce jako obviněný upozorněn na skutečnost, že stále trvá předběžné opatření státního zástupce ze dne 13.8.2015 spočívající v zákazu styku s matkou [jméno] [příjmení], sestrami [jméno] a [jméno] [příjmení] a bratrem [jméno] [celé jméno žalobce], kdy případné porušení tohoto zákazu by policejní orgán mohl vyhodnotit jako důvod vazby dle ust. § 67 trestního řádu. Usnesením ze dne 7.1.2016 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. e) trestního zákoníku, kterého se měl dopustit tam popsaného jednání uskutečněného dne 24.8.2015, z odůvodnění tohoto usnesení se podává, že dne 13.8.2015 státní zástupkyně Okresního zastupitelství v [obec] uložila žalobci předběžné opatření podle § 88b odst. 1 trestního řádu spočívající v zákazu jakéhokoli kontaktu s [jméno], [jméno], [jméno] a [jméno] [příjmení]; dle zjištění policejního orgánu žalobce tento zákaz porušuje, k tomu vypovídala [jméno] [příjmení], sestra žalobce, že ji dne 22.8.2015 kontaktoval v chodbě domu [číslo] ve [obec], k dalšímu incidentu mezi žalobcem a [jméno] [příjmení] došlo dne 24.8.2015; oproti tomuto tvrzení pak vzal policejní orgán druhou verzi popsanou žalobcem, když však se jednoznačně přiklonil k verzi [jméno] [příjmení], kterou považoval za věrohodnou, a to mimo jiné také z důvodu jednání [jméno] [příjmení] v závěru incidentu a po něm, kdy utekla z rodného domu a od té doby bydlí jinde, kdy tento útěk se jeví být logickým vyústěním situace, ve které byla vystavena bratrovým výhružkám, kdy [jméno] [příjmení] po celou dobu trestního řízení vypovídá jednoznačně proti žalobci, přitom byla v postavení svědka v trestním řízení. 7. [stát. instituce] usnesením ze dne 13.8.2015, [číslo jednací] v návaznosti na podnět policie rozhodlo o uložení předběžného opatření obviněnému (žalobci) ve smyslu § 88c písm. a) trestního řádu a za použití § 88d odst. 1 trestního řádu, spočívající v zákazu styku žalobce s osobami, a to [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalobce], kdy tento spočívá v nepřípustnosti jakéhokoliv kontaktování nebo vyhledávání osob, které jsou osobami jemu blízkými a současně svědky a poškozenými v trestní věci. Z odůvodnění se podává, že z jednání obviněného vyplývá důvodná obava, že může uvedenou trestnou činnost, pro kterou je stíhán, opakovat, kdy účelu předběžného opatření nelze dosáhnout jiným opatřením, vyžaduje to především ochrana oprávněných zájmů poškozených, a to zejména života a zdraví, eventuálně i svobody a lidské důstojnosti; dále za jakých podmínek lze z důležitých důvodů povolit setkání obviněného s poškozenými.

8. Z úředního záznamu Policie ČR ze dne 9.9.2015 se podává, že obhájce obviněného byl upozorněn na dodržování předběžného opatření obviněným, současně byl upozorněn na důsledky nedodržování uloženého předběžného opatření, to vše na základě doplňujícího podání vysvětlení [jméno] [příjmení] ze dne 24.8.2015, kdy osobní pohovor s obhájcem byl proveden dne 4.9.2015.

9. V podnětu k podání návrhu na vzetí do vazby ze dne 15.2.2016 Policie ČR určenému Krajskému státnímu zastupitelství v [obec] se uvádí, že dne 8.2.2016 [jméno] [příjmení] sdělila, že 6.2.2016 jela na návštěvu do domu [číslo] kdy ji sestra poslala pryč s tím, že žalobce tam opět vyváděl; policejní orgán provedl další šetření, vyslechl [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalobce] jako svědky, provedl šetření mezi pracovnicemi [stát. instituce] a uzavřel, že existuje důvodné podezření, že se žalobce stýká s rodinnými příslušníky, a to [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalobce], přestože mu byl uložen zákaz styku s těmito osobami; kdy se policejní orgán důvodně domnívá, že žalobce pokračuje ve zlém nakládání s bratrem [jméno], který je po cévní mozkové příhodě ze dne 26.7.2015 částečně ochrnutý, kdy žalobce běžně chodí do domu [číslo] ve [obec], stýká se zde s matkou, sestrou [jméno] a bratrem [jméno], kterého nutí, aby se sprchoval, přičemž ho sprchuje buď příliš studenou, anebo příliš horkou vodou a vyhrožuje sourozencům pro případ, že proti němu budou vypovídat; takto žalobce jedná s bratrem od jeho návratu ze zdravotnického zařízení před vánoci 2015 do současnosti přibližně dvakrát týdně. Krajské státní zastupitelství v Brně podalo Městskému soudu v Brně dne 17.2.2016 návrh na vzetí žalobce do vazby, v němž se kromě jiného uvádí, že trestní stíhání žalobce bylo vedeno na svobodě, neboť se jevilo namístě nejdříve opatřit znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie a na jeho základě vyhodnotit svědecké výpovědi poškozených; současně byl policejní orgán pověřen ověřením, zda žalobce dodržuje podmínky stanovené předběžným opatřením, kdy [jméno] [příjmení] v listopadu 2015 sdělila, že žalobce toto dodržuje, [jméno] [příjmení] uvedla, že žalobce ji po napadení nevyhledal, nevolal jí. Z telefonického sdělení [jméno] [příjmení] ze dne 8.2.2016 pak vyplynulo podezření, že žalobce porušuje zákaz styku s poškozenými, bylo provedeno šetření v místě bydliště poškozených, okolnosti a výsledky vyplývají z úředního záznamu ze dne [číslo] a 15.2.2016, z nich vyplývá, že žalobce pravidelně chodí do domu [číslo] ve [obec], kde bydlí všechny osoby s výjimkou [jméno] [příjmení], s nimiž má zákaz styku, ze záznamů o podaném vysvětlení, zachycených zvukově či na videozáznamu lze zjistit, že poškození mají ze žalobce obavy a bojí se v jeho neprospěch vypovídat, kdy z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] ze dne 11.2.2016 spolu s úředním záznamem ze dne 10.2.2016 vyplývá, že žalobce spolu se svoji družkou [jméno] [příjmení] učinili opatření, aby poškození, zejména [jméno] [celé jméno žalobce] nemohli být kontaktováni policisty, [jméno] [celé jméno žalobce] předložil policejnímu orgánu čestné prohlášení z 11.2.2016 o tom, že nebude vypovídat ve věci svého bratra, okolnosti podpisu ověřeného na matrice [stát. instituce] lze zjistit z úředního záznamu ze dne 15.2.2016, kdy s ohledem na omezené intelektové schopnosti [jméno] [celé jméno žalobce], stejně jako na skutečnost uvedení čísla jednacího, je zřejmé, že se nejedná o vůli samotného poškozeného, kdy nelze pominout, že k ověření tohoto podpisu byl přivezen družkou žalobce [jméno] [příjmení]. V závěru tohoto návrhu na vzetí obviněného do vazby se uvádí, že s ohledem na okolnosti jednání je dána důvodná obava, že bude násilné jednání žalobce vůči poškozeným v situaci, kdy nedodržuje opatření státního zástupce, spočívající v zákazu styku s poškozenými, vůči nim opakovat; kdy o agresivním chování žalobce vypověděla v současné době jeho sestra [jméno] [příjmení], přičemž obavy ze žalobce lze vypozorovat jak na ní, tak i na [jméno] [celé jméno žalobce].

10. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 17.2.2016, sp.zn. [spisová značka] byl žalobce coby obviněný vzat do vazby z důvodu uvedeného v § 67 písm. b) trestního řádu s tím, že vazba začíná dnem 17.2.2016 v 16:00 hodin a započítává se ode dne 15.2.2016 v 11:59 hodin, v odůvodnění tohoto usnesení se uvádí, že obviněný je stíhán pro spáchání zločinu vydírání, kterého se měl dopustit dne 26.7.2015 vůči svým sourozencům a matce, následně po zjištění akutní mozkové příhody s ochrnutím u poškozeného [jméno] [celé jméno žalobce] byl obžalovaný upozorněn na změnu právní kvalifikace ze zločinu vydírání na zločin braní rukojmí, následně bylo zahájeno trestní stíhání za další zločin vydírání, kterého se měl dopustit dne 24.8.2015 výhrůžkami proti [jméno] [příjmení]; soud na straně obviněného shledal důvody tzv. koluzní vazby dle § 67 písm. b) trestního řádu. Dále zde soud uvedl, že ze záznamu policie vyplývá podezření, že obviněný zákaz styku s poškozenými porušuje, pravidelně chodí do domu [číslo] ve [obec], ve věci existuje podezření, že obviněný – žalobce maří předběžné opatření, kdy nerespektuje zákaz styku se svými příbuznými poškozenými, nicméně za toto jednání není obviněn a jeho projevy při překračování tohoto zákazu jsou rovněž zohledněny v důvodech koluzní vazby, podle posledních vysvětlení [jméno] a [jméno] [příjmení] žalobce stále uskutečňuje skutky, pro které je stíhán, když tyto mají rysy násilného jednání, policie však danou nemovitost soustavně monitoruje, aby mohl být žalobci zabráněno v opakování jednání. Soud zde dále uvedl, že existuje odůvodněná obava, že by mohl působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, kdy obviněný měl již dříve ovlivňovat [jméno] [příjmení], pro což je mimo jiné stíhán, rovněž není vyloučeno, že bude následně proveden procesní výslech [jméno] [celé jméno žalobce], kdy ze spisového materiálu se podává podezření, že obviněný (žalobce) ovlivňoval sám či prostřednictvím své družky poškozené, aby nedali souhlas s jeho trestním stíháním, popř. ve věci odmítli vypovídat; nejedná se tedy jen o možnost působení na dosud nevyslechnuté svědky (v současnosti pouze [jméno] [celé jméno žalobce]), ale i dovyslechnutí zbývajících svědků a různé jiné způsoby maření objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání.

11. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17.3.2016, č.j. [spisová značka] bylo rozhodnuto o tom, že obviněný (žalobce) se bere do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. b), c) trestního řádu, kdy současně byla stížnost obviněného zamítnuta a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 17.2.2016, č.j. [číslo jednací] zrušeno; v odůvodnění tohoto usnesení pak soud uvedl, že se ztotožňuje s úvahami a závěry soudu I. stupně ohledně důvodů koluzní vazby; dále že obviněný je dominantní ve své rodině a této dominance jak ekonomické, tak intelektové evidentně zneužívá zejména vůči svým sourozencům, kdy z dosud provedených důkazů je evidentní, že je zde velmi silné podezření, že obviněný se jednání, které je mu kladeno za vinu, dopouštěl, obavy vyslovené soudem I. stupně tedy mají svůj reálný podklad, zejména je potřeba zdůraznit čestné prohlášení [jméno] [celé jméno žalobce], ke kterému byl zřejmě donucen. Odvolací soud se neztotožnil s úvahami o tom, že by obviněný do budoucna své jednání již neopakoval, kdy lze přisvědčit námitkám, že ochrana rodinných příslušníků byla pouze dočasná, nelze předpokládat, že by nebylo možno eventuálnímu dalšímu jednání obviněného zamezit, proto krajský soud naznal, že obavy tak, jak vyplývá zejména i z výpovědi sousedů a obyvatel od obce, že obviněný (žalobce) má sklony k násilnému prosazování svých zájmů, soud tedy uzavřel, že jsou vazební důvody dány jak ve smyslu § 67 písm. b), tak ve smyslu § 67 písm. c) trestního řádu.

12. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 28.4.2016, č.j. [spisová značka] byla zamítnuta žádost obviněného (žalobce) o propuštění z vazby na svobodu, v odůvodnění tohoto usnesení soud uvedl, že důvody vazby trvají i nadále, kdy obviněný je nadále stíhán pro trestnou činnost násilné povahy, které se měl dopustit na svých rodinných příslušnících, s nimiž žil ve stejné nemovitosti a vůči kterým měl dlouhodobě zneužívat své ekonomické a intelektové dominance, v současné době zůstávají matka obviněného, jeho sestra [jméno] a bratr, všichni svým způsobem v péči družky obviněného, která do domu dochází; ze spisového materiálu se podává, že obviněný (žalobce) již měl mařit předběžné opatření Okresního státního zastupitelství v [obec], měl porušovat zákaz styku s poškozenými a měl již sám, nebo prostřednictvím své družky, na poškozené, zejména [jméno] [příjmení], působit tak, aby tito nedali souhlas s jeho trestním stíháním, případně ve věci nevypovídali (tedy jednoznačně koluzně), o uvedeném závěru svědčí i čestné prohlášení poškozeného [jméno] [celé jméno žalobce], které poškozený nebyl schopen v této podobě sám formulovat a k jehož ověření byl přivezen družkou obviněného; ze spisového materiálu je zřejmé obava poškozených [jméno] a [jméno] [příjmení] z násilného jednání obviněného, ke kterému mělo docházet dlouhodobě a u [jméno] [příjmení] mělo vést až k opuštění společného bydliště. Soud zde uzavřel, že důvodná obava, že by obviněný mohl působit na svědky a jednáním mařit objasňování skutečností důležitých pro trestní řízení, případně že by i mohl opakovat trestnou činnost, jsou zachovány, tyto obavy jsou důvodné.

13. Krajský soud v Brně zamítl stížnost obviněného (žalobce) usnesením ze dne 26.5.2016, sp.zn. [spisová značka], kterou podal proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 28.4.2016, č.j. [číslo jednací] s tím, že tato není důvodná. Dále Městský soud v Brně rozhodoval usnesením ze dne 11.5.2016, sp.zn. [spisová značka], kdy ponechal obviněného ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. b), c) trestního řádu. Následná stížnost obviněného proti tomuto usnesení byla Krajským soudem v Brně usnesením ze dne 2.6.2016, sp.zn. [spisová značka] zamítnuta. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 9.6.2016, sp.zn. [spisová značka] byl změněn důvod vazby u obviněného na důvod dle § 67 písm. c) trestního řádu s tím, že již nejsou dány důvody vazby koluzní, neboť všichni poškození a svědci již byli vyslechnuti, avšak zůstává existence důvodu vazby dle § 67 písm. c) trestního řádu. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 24.6.2016, sp.zn. [spisová značka] byla zamítnuta žádost obviněného o propuštění z vazby na svobodu, nabídka převzetí záruky nebyla přijata, rovněž tak písemný slib a nabídka peněžité záruky.

14. Obhájcem obviněného (žalobce) se následně stal JUDr. [obec] [anonymizováno], informoval o tom Policii ČR přípisem z 8.7.2016 v této trestní věci a doložil plnou moc z 27.6.2016. Z protokolu o výslechu svědka [jméno] [příjmení] se podává popis situace po skutku, pro který byl obviněný stíhán, a to tak, jak bylo svědkyni řečeno rodinnými příslušníky žalobce – poškozenými, svědkyně také popsala situaci v obci ve vztahu k rodině žalobce. Obdobně pak svědkyně [jméno] [příjmení] (protokol o výslechu svědka z 1.3.2016), dále [jméno] [celé jméno žalobce] – bratr žalobce dne 11.2.2016 u Policie ČR odmítl vypovídat a předložil čestné prohlášení z 11.2.2016, ve kterém využívá svého práva nevypovídat v trestní věci proti obviněnému – bratrovi, jeho podpis byl ověřen pracovnicí [stát. instituce] [jméno] [příjmení] dne 11.2.2016. [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce] doložil čestné prohlášení stejného znění datované 26.2.2016, kdy k ověření jeho podpisu došlo na [obec] poště, s.p. dne 26.2.2016. Soud dále prováděl dokazování protokolem o výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] ze dne 24.9.2015 a 26.5.2016, z těchto výslechů zejména vyplynulo, že svědkyně – tehdejší manželka obviněného (žalobce) se se synem vracela k domu rodiny žalobce ve [příjmení] na [jméno], syn po krátké návštěvě tohoto domu jí sdělil, že [jméno] (sestra žalobce) [příjmení] pláče, a že je v domě i žalobce i jeho partnerka ([jméno]), svědkyně proto volala [jméno] [příjmení], kdy telefon vzal žalobce s tím, že [jméno] s ním mluvit nechce, svědkyně však tuto chtěla k telefonu, nakonec [jméno] [příjmení] svědkyně odvezla autem pryč; u druhého výslechu svědkyně potvrdila, že pokud telefonovala [jméno] [příjmení], hovor vzal poprvé žalobce. Dále soud prováděl dokazování také protokolem o výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] ze dne 16.9.2015 a 15.2.2016.

15. Z úředního záznamu polici z 30.12.2015 se podává, že kpt. Mgr. [jméno] [příjmení] v tento den navštívil poškozeného [jméno] [celé jméno žalobce] v jeho bydlišti ve [příjmení] na [jméno] 742, a to v doprovodu sociální pracovnice; do domu se z protější strany ulice dostavila [jméno] [příjmení], následně je nechala samotné s [jméno] [celé jméno žalobce], na otázky odpovídal pokýváním hlavy, působil dojmem, že rozumí tomu, o čem se mluví a je schopen na to pravdivě odpovědět, kdy na položené otázky odpověděl, že bratr [obec] do domu chodí, ale málo, neubližuje mu, auto před domem je bratra [jméno], vypovídat proti němu nechce, obává se, že kdyby jej zavřeli, rodina by neměla peníze a taky se bojí, že by se mu potom mstili, říkali mu, že nesmí proti bratrovi vypovídat, a to matka, i bratr, i sestry.

16. Z úředního záznamu Policie ČR z 10.2.2016 se podává, že poškozený [jméno] [celé jméno žalobce] se v tento den dobrovolně dostavil k podání vysvětlení, které proběhlo v budově [stát. instituce] s tím, že potvrdil, že žalobce pravidelně od vánoc 2015 je v jejich domě [obec a číslo] pravidelně navštěvuje, četnost návštěv odhadl na dvakrát týdně, bratr ho pravidelně koupe, sprchuje někdy i velmi studenou nebo velmi teplou vodou, je mu to nepříjemné, brečí a křičí, také se stalo, že jej strčil silou do vany a on do ní upadl, poslední incident si vybavuje ze soboty 6.2.2016, kdy do domu přišel bratr (žalobce), musel se jít zase koupat, bratr ho sprchoval studenou vodou, přitom teplá voda normálně tekla; přisvědčil, že má z bratra [jméno] strach, proto nechce nic říct.

17. Z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 5.8.2015 Ing. [jméno] [příjmení] vyplývá, že jako starosta [územní celek] se dozvěděl, že v rodině žalobce měla zasahovat záchranná zdravotní služba u [jméno] [celé jméno žalobce], kdy matka žalobce a [jméno] [příjmení] sdělit své kamarádce bydlící naproti, že žalobce měl [jméno] [celé jméno žalobce] napadnout, škrtit, požádal policii o prověření s tím ovšem, že věc má z doslechu. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] dne 10.3.2016 policii sdělil kromě jiného svůj názor na žalobce s tím, že je tichý, inteligentní navenek, působí důvěryhodně, což neznamená, že by nemohl mít i druhou tvář, kdy měl konflikty i mimo rodinu, byl prchlivý, dokázal být někdy ve vztahu k některým lidem velmi agresivní.

18. Z úředního záznamu policie ze dne 12.8.2015 vyplývá, že byla provedena prověrka výpovědi žalobce, bylo zjištěno, že většinu soch a sochařského materiálu má uskladněno přímo na dvoře domu [adresa], a to v bezprostřední místnosti zadního vstupu do domu, je zcela zjevné, že i samotné práce sochách probíhají přímo na dvoře a ne v ateliéru, který byl čistý, neprobíhá tam hrubé opracování soch, k tomu dochází zjevně na dvoře; na opačném konci zahrady za ateliérem je dům [adresa], kdy ateliér je však součástí domu [adresa] a je propojen s domem a dvorem, tedy tvrzení žalobce o tom, že s rodinou při práci vůbec nedojde do kontaktu, se nezakládá na pravdě.

19. Z úředního záznamu policie ze dne 11.1.2016 se podává, že [jméno] [příjmení] telefonicky sdělila, že v domě ve [obec] [číslo] zůstala pouze sestra s ochrnutým bratrem [jméno], jejich matku [jméno] [příjmení] odvezli do nemocnice, kdy [jméno] [příjmení] se obávala o chod domácnosti a co bude s [jméno], když bratr [obec] do domu běžně chodí, sama má z něho obavu a nechce tam žít ve strachu. Kpt. Mgr. [jméno] [příjmení] uvědomil opatrovnici [jméno] [celé jméno žalobce] s tím, že tato bude provádět častější kontroly, případně sjedná pečovatelskou službu, dále požádal Obvodní oddělení Policie ČR ve [obec] na Moravou o zvýšenou pozornost domu [anonymizováno] a provádění namátkových návštěv poškozeného [jméno] [celé jméno žalobce].

20. V úředním záznamu policie ze dne 12.2.2016 se uvádí, že dne 8.2.2016 telefonovala [jméno] [příjmení], kdy mimo jiné uvedla, že dne 6.2.2016 jí sestra řekla, aby domů do [obec] [číslo] nechodila, že tam žalobce vyvádí; na to policejní orgán dne 10.2.2016 vyzval k vysvětlení [jméno] [celé jméno žalobce] a prováděl další šetření po obci, kdy [jméno] [celé jméno žalobce] přemístili na [stát. instituce] za přítomnosti opatrovnice k podání vysvětlení, kdy v průběhu tohoto úkonu se na obecní úřad několikrát dostavila [jméno] [příjmení], kdy v těch chvílích u [jméno] [celé jméno žalobce] tenze viditelně narostla. Policejní orgán [jméno] [celé jméno žalobce] nabídl zprostředkování kontaktů se sestrou [jméno] za účelem domluvy možného dočasného pobytu v jejím obydlí v [obec], s čímž [jméno] [celé jméno žalobce] souhlasil. Následně policejní orgán poskytl [jméno] [celé jméno žalobce] součinnost při vyzvednutí léků a osobních věcí z domu [číslo] ve [obec], tam se nacházela [jméno] [příjmení], kterou informovali o tom, že [jméno] se rozhodl přespat následující noc u [jméno]; po příchodu [jméno] [příjmení] do domu, která od počátku křičela na policisty i opatrovnici s tím, že [jméno] přece nikam nepůjde, na to sdělil [jméno] [celé jméno žalobce], že nikam nepojede. Zřejmá změna nastala také v chování [jméno] [příjmení] vůči policistům, doposud přátelský postoj se změnil v nepřátelský, [jméno] [celé jméno žalobce] setrval na stanovisku, že v domě zůstane. K výslechu dne 11.2.2016 se [jméno] [celé jméno žalobce] dostavil v doprovodu [jméno] [příjmení] s prohlášením o tom, že odpírá vypovídat. Policejní orgán zde uvedl, že z jednání s [jméno] a [jméno] [příjmení] nabyl dojmu, že oba se bojí jak bratra [jméno], tak jeho družky [jméno]. Z úředního záznamu ze dne 15.2.2016 policie vyplývá, že při osobním doručování výzvy k výslechu dne 11.2.2016 bylo [jméno] [příjmení] sděleno, že [jméno] [celé jméno žalobce] ten den jel s [jméno], neví kam. Z dalších úředních záznamů policie ze dne [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a 25.2.2016 se podává, že policejní orgán činil pravidelné kontroly v domě [adresa] Velí nad [jméno] s tím, kde bylo zjišťováno, že tam přítomné osoby (poškození) jsou v pořádku a nikdo je neobtěžuje. Soud dále také prováděl dokazování částí znaleckého posudku z psychologie a psychiatrie PhDr. [jméno] [příjmení] a MUDr. [jméno] [příjmení] ohledně duševního stavu svědkyň poškozených [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], ze kterých vyplývaly skutečnosti obsažené níže v rozsudku Krajského soudu v Brně. Obdobně potom vyplývalo ze znaleckého posudku z psychologie a psychiatrie ve vztahu ke svědkovi [jméno] [celé jméno žalobce].

21. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 16.11.2016, č.j. [číslo jednací] byl obžalovaný (žalobce) propuštěn z vazby, když v odůvodnění tohoto usnesení se uvádělo, že bylo dosud nepravomocně rozhodnuto o zproštění obžaloby, kdy soud dospěl k závěru, že nelze jednoznačně a bez pochybností dovodit, že se skutky, pro něž byl obžalovaný stíhán, staly, bylo rozhodnuto o propuštění z vazby, neboť důvod vazby pominul. Toto usnesení nabylo právní moci 16.11.2016. Ze zprávy Vězeňské služby ČR ze dne 18.11.2016 se podává, že k propuštění z vazby došlo dne 16.11.2016 v 17:00 hodin.

22. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16.11.2016, č.j. [číslo jednací] bylo žalobce zproštěn obžaloby pro tam specifikované skutky, neboť nebylo prokázáno, že se uvedené skutky staly (dále jen„ zprošťující rozsudek“), tento rozsudek nabyl právní moci dne 24.1.2017 Krajský soud v Brně zde jako základní skutkové zjištění určil fakt, že sourozenci žalobce, a to [jméno], [jméno] a [jméno] trpěli, resp. trpí, mentálním postižením, což výrazně ovlivňuje vzájemné rodinné vztahy, způsob vzájemného soužití s nepochybným vlivem na řešení běžných denních záležitostí i zásadních rozhodnutí. Výpověď svědkyně [jméno] [příjmení] se soudu nejevila jako věrohodná a smysluplná, stejně tak svědkyně [jméno] [příjmení], a to v souvislosti s ve výroku specifikovanými skutky pod bodem 1/ ze dne 25.7.2015 na 26.7.2015 a i pod bodem 2/ ze dne 24.8.2015, a to včetně vyhodnocení výpovědi obžalovaného – žalobce. Skutek specifikovaný pod bodem 2/ se týkal dne 24.8.2015 večerních hodin cca od 20:00 hodin do 21:45 hodin, kdy měl žalobce nejprve v rodinném domě [číslo] ve [příjmení] na [jméno] a poté i na dvoře tohoto domu vyhrožovat [jméno] [příjmení] usmrcením či odvozem na místo, kde ji nikdo neuvidí, pokud v souvislosti s jeho trestním stíháním pro skutek uvedený pod bodem 1/„ nestahne“ proti němu obvinění, současně se přizná, že ho„ udala“. Soud také posuzoval věrohodnost svědkyň [příjmení] a [anonymizováno] s ohledem na popis událostí ze dne 10.2.2016, kdy zejména z tvrzení svědkyně [příjmení] shledal jako extrémně nevěrohodné. Krajský soud v Brně zde uzavřel, že s ohledem na nepravdivou výpověď svědkyně [příjmení] a výrazné rozpory v zásadních věcech u svědkyně [příjmení], nelze rozhodně přijmout za prokázanou situaci tak, jak vypovídal obžalovaný – žalobce byť za souladu s výpovědí svědkyně [příjmení] a [anonymizováno], naopak ve vztahu k skutku pod bodem 1/ výroku rozsudku soud uzavřel, že je třeba se opírat o výpovědi jiných svědků, [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení], kdy při hodnocení výpovědí svědkyň je třeba věnovat zvýšenou pozornost vyhodnocení jejich věrohodnosti s ohledem na mentální postižení, nelze přehlédnout ani jisté rozpory v opakovaném popisování události ze strany [jméno] [příjmení]. Soud ohledně této svědkyně uzavřel, že hodnověrnost je snížena, kdy její výpověď není v podstatných bodech (popis události ze dne [číslo], posléze ze srpna 2015) doplněna jiným hodnověrným, resp. objektivním důkazem, proto není možné z ní bez dalšího vycházet. Výpověď svědkyně [jméno] [příjmení] je dle názoru soudu problematické vyhodnotit jako věrohodnou, neboť její obecná věrohodnost je s ohledem na rozumové schopnosti a vlastnosti podstatně snížená, kdy jde o osobu s mentální retardací středně těžkého stupně. Tato svědkyně je schopna podat pouze dílčí specificky věrohodnou výpověď, byť nemá sklon ke konfabulaci, má narušenou vštípivost a výbavnost paměti, je sugestibilní a ovlivnitelná, navíc citově závislá na sestře [jméno]. Soud ohledně skutku specifikovaného pod bodem 1/ výroku rozsudku uzavřel, že ke konfliktu došlo, tento se vymykal konfliktům specifickým pro rodinné prostřední [anonymizováno], soud rozhodl o zproštění obžaloby, neboť nebylo bez pochybnosti prokázáno, že se uvedený skutek stal, to vše s odkazem na zásadu in dubio pro reo, v pochybnostech ve prospěch obžalovaného. Ohledně jednání specifikovaného pod bodem 2/ výroku rozsudku vůči poškozené [jméno] [příjmení] ze dne 24.8.2015 soud neuvěřil ani obžalovaného a svědkyni [jméno] [příjmení], jako nepravdivou z dříve uvedených důvodů hodnotil výpověď svědkyně [příjmení], to vše se zohledněním výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], manželky žalobce, jejíž výpověď zde soud hodnotil jako vysoce hodnověrnou, která popisovala události onoho srpnového večera, kdy před domem [anonymizováno] telefonovala [jméno] [příjmení], žádala ji, aby vyšla před dům, kdy nejprve hovořila se svým manželem, trvala na kontaktu s [jméno], která dům nakonec opustila, byla uplakaná, nedokázala konkrétně vypovědět, co se v domě, resp. v ložnici stalo, uvedla jen, že ji obžalovaný kontaktoval, že po ní něco chtěl, ale nijak konkrétně. Soud ohledně události ze srpna 2015 uzavřel, že z dokazování jednoznačně nevyplývá, že by ke kontaktu mezi obžalovaným a poškozenou [jméno] [příjmení] došlo pouze a jedině uvedeným způsobem, když případný odsuzující rozsudek není možné postavit pouze na tvrzení [jméno] [příjmení] s ohledem na hodnocení její hodnověrnosti, když nic konkrétního neřekla ani [jméno] [příjmení]. Soud k tomu uzavřel, že není vyloučeno, že obžalovaný skutečně kontaktoval [jméno] [příjmení] v její ložnici, konkrétní obsah rozhovoru však doložen není. Není proto možné bez dalšího dovodit, že by tento slovní projev bylo možno hodnotit jako trestný čin vydírání, proto i v tomto případě s ohledem na zásadu in dubio pro reo nezbylo soudu než zprostit obžalovaného, neboť nebylo prokázáno, že se uvedený skutek stal.

23. Žalobce prostřednictvím JUDr. [jméno] [příjmení] jako svého zástupce přípisem ze dne 21.7.2017 uplatnil nárok na náhradu škody dle zák. č. 82/1998 Sb. u Ministerstva spravedlnosti ČR, a to jednak náhradu nákladů obhajoby a jednak náhradu za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným omezením svobody v částce 414.000 Kč Ministerstvo spravedlnosti ČR sdělilo JUDr. [jméno] [příjmení] své stanovisko přípisem ze dne 18.4.2018 s tím, že nesporným činí náhradu nákladů právního zastoupení včetně cestovného a náhrady nákladů za vypracování znaleckého posudku v celkové výši 246.697 Kč, avšak ohledně nároku na poskytnutí peněžitého zadostiučinění za vazbu vyhovět nelze, neboť si vazební stíhání žadatel zapříčinil sám.

24. Z úplného výpisu z Obchodního rejstříku ohledně žalované ze dne 22.6.2021 se podává, že jedním ze tří společníků je JUDr. [obec] [anonymizováno], který zastupoval žalobce ve výši uvedeném trestním řízení a uplatnil nárok žalobce na náhradu škody u Ministerstva spravedlnosti ČR.

25. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp.zn. [spisová značka] soud zjistil, že žalobce dne 18.6.2018 prostřednictvím svého zástupce JUDr. [jméno] [příjmení] podal žalobu proti žalované České republice – Ministerstvo spravedlnosti ČR o náhradu nemateriální újmy v souvislosti s vazbou ve věci v předmětném trestním řízení sp.zn. [spisová značka] vedeném u Krajského soudu v Brně, kdy se jednalo o částku 414.000 Kč, která sestávala ze sazby jeden den vazby 1.500 Kč za nezákonné omezení svobody od 15.2.2016 do 16.11.2016 (276 dnů). V této věci došlo rozsudkem ze dne 10.12.2018, č.j. [číslo jednací] k zamítnutí žaloby, když toto rozhodnutí bylo odůvodněno promlčením nároku žalobce, žalovaná vznesla námitku promlčení, dále se pak tento soud ještě vyjádřil také k okolnosti vazby žalobce tak, že dle jeho názoru i kdyby k promlčení nároku nedošlo, nárok by nebyl přiznán z důvodu, že žalobce nerespektoval vydané předběžné opatření, stýkal se s poškozenými, což vylučuje právo na náhradu škody. Rozsudkem Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 18.7.2019, č.j. [číslo jednací] byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen, když v odůvodnění se odvolací soud podrobně vyjádřil k námitce promlčení a jejího případného rozporu s dobrými mravy, který neshledal, dále ještě uvedl na pravou míru běh promlčecí doby, kdy počátek této subjektivní doby je dne 16.11.2016, promlčecí doba je šestiměsíční, kdy ke stavení nedošlo, neboť v době uplatnění nároku u Ministerstva spravedlnosti ČR dopisem ze dne 21.7.2017 již byl nárok na náhradu nemajetkové újmy promlčen, k tomuto došlo ke dni 16.5.2017. Dále odvolací soud poukázal na nadbytečnost úvahy soudu I. stupně o neúspěšnosti žaloby v případě nepromlčení, neboť tato úvaha nebyla výsledkem pečlivého zhodnocení důkazů zabývajících se důvody, které vedly ke vzetí žalobce do vazby. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 9.8.2019 Nejvyšší soud České republiky rozhodl usnesením ze dne 26.5.2020, č.j. [číslo jednací] o dovolání v této věci tak, že dovolání bylo odmítnuto s tím, že dovolatelem položená otázka přípustnost dovolání nezakládá. Ve věci rozhodoval také Ústavní soud, který svým usnesením ze dne 18.8.2020 sp.zn. II.ÚS 2241/20 ústavní stížnost žalobce odmítl s tím, že jde o neopodstatněný návrh. 26. [název soudu] svým rozsudkem ze dne 29.3.2019, č.j. [číslo jednací], [spisová značka] omezil svéprávnost [jméno] [celé jméno žalobce], narozeného 14.6.1966, tam popsaným způsobem a jako jeho opatrovníka jmenoval žalobce, když v odůvodnění soud uvedl, že s ohledem na historický vývoj případu (trestní stíhání navrhovaného opatrovníka pro čin, kterého se měl dopustit ke škodě posuzovaného) se může jevit toto rozhodnutí jako kontroverzní, upozornil však na zproštění obvinění, bezúhonnost opatrovníka s tím, že není známa žádná okolnost, která by bránila jeho jmenování, když tuto funkci ostatní již dlouhodobě fakticky vykonává. Obdobně rozhodl [název soudu] rozsudkem ze dne 29.3.2019, č.j. [číslo jednací], [spisová značka] ve vztahu k [jméno] [příjmení], [datum narození], rovněž jí jmenoval jako opatrovníka žalobce s obdobným odůvodněním.

27. Dále soud prováděl dokazování článkem z bulvárního tisku [příjmení] ze dne 16.9.2016, který popisoval případ žalobce a jeho trestní vazební stíhání, a to typicky bulvárním způsobem, článek rovněž cituje vyjádření starosty obce. Žalobce dále k důkazu soudu dokládal smlouvy o díle, prováděna byla smlouva o dílo ze dne 4.1.2016, ze které se podávalo, že žalobce ji uzavřel s objednatelem [anonymizováno] společnost pro obnovu památek, s.r.o. Předmětem smlouvy bylo kompletní provedení restaurátorských a umělecko-řemeslných prací a dodávek na stavbě„ Rekonstrukce hlavní (historické) budovy Národního muzea-stavební část“; kdy zahájení díla mělo být do 5 dnů po podpisu smlouvy a dokončení 30.9.2017.

28. Při hodnocení důkazů se soud zejména věnoval posouzení těch důkazů, které se zabývají důvody, které vedly ke vzetí žalobce do vazby. Za stěžejní důkazy soud považuje především usnesení Městského soudu v Brně ze dne 17.2.2016, sp.zn. [spisová značka], v návaznosti na to další rozhodnutí o vazbě a také usnesení Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne 13.8.2015, [číslo jednací], kterým bylo obviněnému (žalobci) uloženo předběžné opatření spočívající v zákazu styku s [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalobce] (poškození rodinní příslušníci), současně zde byl žalobce poučen o tom, že pokud nebude plnit toto předběžné opatření, může být rozhodnuto kromě jiného také o jeho vzetí do vazby. Žalobce (popř. jeho obhájce) byl také upozorňován v průběhu trestního řízení v návaznosti na toto předběžné opatření na možnost vazebního stíhání. Z podnětu Policie ČR k podání návrhu na vzetí do vazby ze dne 15.2.2016 se pak podává zjištění Policie ČR v tom směru, že žalobce předběžné opatření porušuje, když dochází do domu [číslo] což bylo uzavřeno tak, že existuje důvodné podezření, že se stýká s rodinnými příslušníky přes uložený zákaz styku předběžným opatřením; policejní orgán provedl šetření, rodinní příslušníci (vyjma [jméno] [příjmení]) podali vysvětlení, další šetření provedl mezi pracovnicemi [stát. instituce], to vše na základě telefonátu [jméno] [příjmení], které měla její sestra sdělit, že žalobce v domě [číslo]„ opět vyváděl“. Policejní orgán uzavřel, že vedle tohoto důvodného podezření ohledně styku s rodinnými příslušníky se rovněž domnívá, že žalobce pokračuje ve zlém nakládání s bratrem [jméno], proto byl podán podnět k podání návrhu na vzetí do vazby. Pokud policejní orgán poukazoval na prováděné šetření, pak toto je z trestního spisu patrno, a to z celé řady úředních záznamů tak, jak byly soudem prováděny k důkazu. Především z úředního záznamu z 10.2.2016 o podaném vysvětlení [jméno] [celé jméno žalobce] vyplývá, že žalobce rodinné příslušníky navštěvuje pravidelně 2x týdně. Z úředního záznamu ze dne 30.12.2015 vyplývá obdobně, a sice, že žalobce k rodinným příslušníkům pravidelně dochází. Rovněž z výpovědi [jméno] [příjmení] jednoznačně vyplynulo, že žalobce se v předmětném domě u rodinných příslušníků nacházel v době, kdy již bylo předběžné opatření vyhlášeno, šlo o protokol o výslechu svědka ze dne 24.9.2015, kdy svědkyně popsala okolnosti odchodu [jméno] [příjmení] z předmětného domu, když tuto sama svědkyně odvážela a potvrdila, že telefon [jméno] [příjmení] vzal nejprve žalobce a o přítomnosti žalobce svědkyni informoval její syn, který do předmětného domu vešel a pak byl se svědkyní, tato událost proběhla někdy ke konci srpna 2015, byla základem pro druh skutek, ze kterého byl žalobce obviněný (24.8.2015). Z výpovědi této svědkyně lze tedy jednoznačně uzavřít, že žalobce porušoval zákaz styku s rodinnými příslušníky, který mu byl uložený předmětných předběžným opatřením. Z usnesení Městského soudu v Brně ze dne 17.2.2016, č.j. [spisová značka] o vzetí žalobce do vazby pak především soud vyzdvihuje, že ze záznamů policie vyplývá podezření, že obviněný (žalobce) zákaz styku s poškozenými porušuje, pravidelně chodí do předmětného domu, že tedy maří předběžné opatření, kdy nerespektuje zákaz styku s rodinnými příslušníky; navíc se zde poukazuje na skutečnost, že dle vysvětlení [jméno] a [jméno] [příjmení] žalobce stále uskutečňuje skutky, pro které je stíhán (násilné jednání). Dále je zde poukaz na podezření, že žalobce ovlivňoval sám či prostřednictvím své družky poškozené, aby nedali souhlas s jeho trestním stíháním ([jméno] [celé jméno žalobce] – čestné prohlášení). V návaznosti na toto usnesení bylo rozhodnuto krajským soudem tak, že ke koluznímu důvodu vazby byl dán ještě důvod vazby předstižné, krajský soud poukázal na čestné prohlášení [jméno] [celé jméno žalobce], ke kterému byl zřejmě donucen, což představuje reálný podklad pro obavy vyslovené v usnesení o vzetí do vazby, navíc uzavřel, že i obavy, že by obviněný mohl ve svém jednání násilné povahy pokračovat je tedy a proto je dán vazební důvod i ve smyslu § 67 písm. c) trestního řádu (předstižná vazba). Ze všech těchto listin obsažených v trestním spise soud uzavřel, že stěžejním důvodem uvalení vazby na žalobce bylo jeho chování spočívající v porušování zákazu styku s rodinnými příslušníky, z výpovědi výpovědi [jméno] [příjmení] je zřejmé, že tak činil minimálně již od konce srpna 2015, z výpovědi [jméno] [celé jméno žalobce], že tak činil následně pravidelně 2x týdně. Tato zjištění policie reflektoval vazební soud ve svých rozhodnutích. Krajský soud by pak jistě neměl důvod rozšířit důvod vazby o předstižnou, pokud by z dosavadního několika měsíčního řízení nevyplývalo, že žalobce rodinné příslušníky navštěvuje, neboli že nedodržuje zákaz styku. Závěrem lze shrnout, že pokud by žalobce nemařil předběžné opatření a zákaz styku s rodinnými příslušníky dodržoval, vazební soud by neměl důvod brát ho do vazby.

29. Závěr ohledně skutkového stavu věci učinil soud takový, že u Obvodního soudu pro Prahu 2 probíhalo řízení mezi žalobcem a Českou republikou – Ministerstvo spravedlnosti ČR o zaplacení částky 414.000 Kč s příslušenstvím (dále i jen„ původní řízení“) jako finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu dle zák. č. 82/1998 Sb., která žalobci měla být způsobena vazbou v souvislosti s trestním řízením vedeným u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. [spisová značka]. Žalobce byl ve sporu u Obvodního soudu pro Prahu 2 neúspěšný, k zamítnutí jeho žaloby došlo z důvodu promlčení nároku, což bylo potvrzeno také odvolacím soudem. Z trestního spisu Krajského soudu v Brně sp.zn. [spisová značka] soud zjistil, že trestní stíhání žalobce bylo zahájeno usnesením ze dne 12.8.2015, když předběžným opatřením Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne 13.8.2015 byl uložen žalobci zákaz jakéhokoliv kontaktu s poškozenými rodinnými příslušníky ([jméno], [jméno], [jméno] a [jméno] [příjmení]). Dne 15.2.2016 podává Policie ČR podnět k podání návrhu na vzetí do vazby žalobce, tento návrh podává Krajské státní zastupitelství v Brně dne 17.2.2016, návazně na to je žalobce vzat do vazby, a to z důvodu tzv. vazby koluzní i předstižné (§ 67 písm. b, c tr.řádu), stěžejním důvodem vazby byla skutečnost, že se žalobce stýkal s poškozenými rodinnými příslušníky (viz výše). Žalobce je ponechán ve vazbě až do rozhodnutí Krajského soudu v Brně výše uváděným rozsudkem ze dne 16.11.2016, kterým byl zproštěn obžaloby, současně bylo rozhodnuto o propuštění žalobce z vazby. Vazba žalobce tak trvala od 15.2.2016 do 16.11.2016. Důvodem zproštění žalobce byla skutečnost, že nebylo prokázáno, že by se skutky staly tak, jak byly v rámci obžaloby popsány, tedy v odůvodnění rozsudku soud uzavřel, že nebylo bez pochybností prokázáno, že se uvedené skutky staly, proto s ohledem na zásadu in dubio pro reo došlo ke zproštění obžaloby.

30. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem v platném znění (dále jen„ zákon o odpovědnosti za škodu“) má právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu.

31. Podle ust. § 12 odst. 1 zák. o odpovědnosti za škodu nemá právo na náhradu škody ten, a/ kdo si vazbu, odsouzení nebo uložení ochranného opatření zavinil sám, nebo b/ kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován.

32. Podle ust § 67 zák. č. 141/1961 Sb., trestní řád v platném znění smí (dále jen „trestní řád“) být vzat obviněný do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétně skutečností vyplývá důvodná obava, a/ že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest, b/ že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky, nebo spoluobviněné, nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, nebo c/ že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval, nebo kterým hrozil, a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný, a s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelů vazby dosáhnout jiným opatřením, zejména uložením některého z předběžných opatření.

33. Podle ust. § 88b odst. 1 trestního řádu lze předběžné opatření uložit pouze obviněnému. Dle odst. 2 předběžné opatření smí být uloženo jen tehdy, jestliže z jednání obviněného nebo z dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že bude opakovat trestnou činnost, pro níž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán a má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný a s ohledem na osobu obviněného a na povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu předběžného opatření dosáhnout jiným opatřením, přičemž uložení předběžného opatření si vyžaduje ochrana oprávněných zájmů poškozeného, který je fyzickou osobou, zejména jeho života, zdraví, svobody nebo lidské důstojnosti, nebo zájmu osob mu blízkých, nebo ochrana zájmů společnosti.

34. Zákaz styku s určitými osobami dle § 88d odst. 1 trestního řádu spočívá v zákazu jakýchkoli kontaktů buď přímých, nebo i zprostředkovaných třetí osobou. Jde tedy o nepřípustnost jakéhokoli kontaktování nebo vyhledávání daných osob, tj. všech v úvahu přicházejících forem sledování, a to včetně prostředků elektronické komunikace.

35. Podle ust. § 135 odst. 1 o.s.ř. je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. Dle odst. 2 jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází.

36. Podle ust. § 24 odst. 1 věta prvá zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii v platném znění, advokát odpovídá klientovi za škodu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Dle odst. 2 vykonává-li advokát advokacii ve společnosti nebo v zahraniční společnosti, odpovídá klientovi za škodu podle odst. 1 tato společnost nebo zahraniční společnost.

37. Při právním posouzení věc soud vychází z toho, že ve věci jde o žalobu o náhradu škody dle ust. § 24 odst. 1 věta prvá zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, která žalobci vznikla porušením povinnosti žalované při výkonu činnosti jejího společníka v rámci zastupování žalobce ve sporu o náhradu škody podle § 9 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu (o zadostiučinění), která byla podána u Obvodního soudu pro Prahu 2 a skončila zamítnutím pro promlčení. Prvotní povinností soudu je vyřešit jako předběžnou otázku, zda by žalobce byl v původním řízení úspěšný, a to i v případě, že by jeho nárok promlčen nebyl. V tomto duchu tedy bylo v této věci vedeno řízení a dokazování.

38. Vzhledem k tomu, že společník žalované jako zástupce žalobce v původním řízení vykonával a vykonává advokacii ve společnosti žalované, je žalovaná pak ve sporu pasivně legitimovaná dle § 24 odst. 2 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii.

39. Stěžejní v tomto případě při právním hodnocení je proto posoudit otázku, zda žalobce má právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě dle § 9 odst. 1 zák. o odpovědnosti za škodu, nebo zda toto právo nemá dle § 12 odst. 1 písm. a) zákona o odpovědnosti za škodu, protože si vazbu zavinil sám. Tato otázka je tedy zásadní pro toto řízení. I když odpovědnost státu za škodu objektivní, nenáleží právo na náhradu škody osobě, která si vazbu sama zavinila svým jednáním, a to i když jsou jinak splněny podmínky odpovědnosti státu za škodu způsobenou rozhodnutím o vazbě.

40. Při posuzování zavinění vazby žalobcem tak, jak má na mysli ust. § 12 odst. 1 písm. a) zák. o odpovědnosti za škodu, je třeba k zavinění přistupovat jako k zaviněnému jednání (ve formě úmyslné či nedbalostní), kterým žalobce podstatně přispěl k tomu, že byl vzat do vazby, neboli nebýt takového jeho jednání, do vazby by vzat nebyl. Termín„ zavinění si“ je třeba chápat spíše jako„ způsobení si“ nebo„ zavdání příčiny ke“ (viz nález Ústavního soudu sp.zn. Pl.ÚS 11/10, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod [číslo]), kdy současně je zapotřebí vykládat tento termín spíše restriktivně (nález Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 596/02). K závěru, že si obviněný zavinil vazbu sám, postačuje, pokud zavinil naplnění jen jednoho z více důvodů, pro něž byl vzat do vazby (Nejvyšší soud sp.zn. 25 Cdo 882/2003). Pro posouzení„ zavinění“ jsou významné skutečnosti, které byly důvodem pro vzetí do vazby, kdy„ ono zavinění“ znamená zaviněné jednání obviněného, které bylo důvodem vazby, tedy důvodem k obavě, že buď uprchne, nebo bude mařit vyšetřování, nebo bude pokračovat v trestné činnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 25 Cdo 882/2003). Obdobně v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 3881/2019, ze kterého vyplývá, že pro posouzení„ zavinění si vazby“ jsou významné skutečnosti, které byly důvodem pro vzetí do vazby, případně pro pokračování; z čehož vyplývá nutnost vyřešit, zda chování obviněného bylo důvodem k obavě, resp. zakládající důvod, pro který byl vzat do vazby (sp.zn. 25 Cdo 2255/2002). Tyto skutečnosti jsou odlišné od skutečností, jež jsou předpokladem zahájení trestního stíhání.

41. Podstatné je proto zkoumat, zda zaviněné jednání žalobce bylo příčinou jeho vzetí do vazby. Zavinění obviněného na vzetí do vazby pak znamená, že jeho zaviněné jednání bylo důvodem k podání a vyhovění návrhu na vzetí do vazby. Zásadní tedy je, zda chování obviněného bylo důvodem k obavě zakládající důvod, pro který byl vzat do vazby.

42. Z ust. § 135 o.s.ř. vyplývá, že soud je vázán pouze rozhodnutím o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, tedy není vázán odůvodněním trestního rozsudku, ani zprošťujícím rozsudkem (nález Ústavního soudu ze dne 29.4.2004, sp.zn. IV.ÚS 469/02). Soud proto, když prováděl dokazování předmětným trestním spisem pro účely rozhodnutí této věci, z něho čerpal důležité poznatky, které vytváří východisko rozhodnutí ve věci, neboli čerpal podklady pro konečné rozhodnutí.

43. V tomto případě u žalobce bylo rozhodnuto o vzetí do vazby z důvodu ust. § 67 písm. b) a c) trestního řádu, kdy se jedná o tzv. vazbu koluzní (b), jejímž účelem je zajistit, aby byl řádně zjištěn skutkový stav bez jakéhokoli negativního vlivu obviněného na svědky či spoluobviněné, kdy vzít takto obviněného do vazby lze v případě, že jsou dány konkrétní skutečnosti, které odůvodňují obavu, že bude obviněný mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, např. působením na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné. Tzv. vazba předstižná (c) má zabránit v opakování trestné činnosti, pro niž je obviněný stíhán.

44. Vazba představuje zajišťovací institut sloužící k dosažení účelu trestního řízení, kdy rozhodování o vazbě nelze chápat jako rozhodování o vině či nevině obviněného, je vždy vedeno v rovině pouhé pravděpodobnosti ohledně důsledků, jež mohou nastat, nebude-li obviněný držen ve vazbě. Vazbu je však dle § 68 odst. 1 trestního řádu nutno náležitě odůvodnit konkrétními skutečnostmi, jež naplňují její zákonné důvody. Základní podmínkou zbavení osobní svobody je tak důvodné podezření ze spáchání trestného činu založené na existenci skutečností nebo důkazů způsobilých přesvědčit objektivního pozorovatele, že osoba mohl spáchat trestný čin; kdy z povahy věci vyplývá, že stupeň podezření nemusí být tak vysoký, jaký se vyžaduje pro odsouzení, ale každé rozhodování o vazbě je vedeno vždy v rovině pravděpodobnosti – nikoli jistoty – jde-li o důsledky, které mohou nastat, nebude-li obviněný stíhán vazebně, i další vývoj řízení (usnesení Ústavního soudu ze dne 14.11.2019, sp.zn. II ÚS 3301/19).

45. Ve vztahu k rozhodnutí o vazbě je podstatné, aby byly srozumitelně a náležitě vysvětleny důvody vzetí do vazby a jejich nezbytnost, to vše s poukazem na konkrétní skutečnosti. Rozhodnutí o vazbě v rámci předmětného trestního řízení tyto požadavky splňují, je z nich zřejmé, o jaké skutečnosti je závěr opřen, jaké jsou konkrétní důvody rozhodnutí. Zvláště u vazby tzv. koluzní je zde zapotřebí existence konkrétních skutečností odůvodňujících obavu, že obviněný bude působit na svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání; když o takovou konkrétní skutečnost půjde vždy, zavdá-li obviněný sám svým jednáním příčinu k obavě, že bude koluzně jednat (sp. zn. IV. ÚS 697/20 ze dne 21.4.2020).

46. V tomto případě vazební rozhodnutí (usnesení Městského soudu v Brně ze dne 17.2.2016, sp.zn. [spisová značka]) výslovně uvádí, že projevy nerespektování zákazu styku s rodinnými příslušníky jsou zohledněny v důvodech koluzní vazby. Žalobce nerespektováním uloženého zákazu styku s poškozenými rodinnými příslušníky právě odůvodnil onu obavu, že bude působit na svědky nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, jak to bylo v příslušných rozhodnutích popsáno a jak to z předmětného trestního spisu vyplývalo.

47. Ze skutkových závěrů vyplývá, že žalobce byl vzat do vazby pro důvodné podezření porušování zákazu styku s poškozenými rodinnými příslušníky, tedy že žalobce mařil předmětné předběžné opatření, kdy soud právě překračování tohoto zákazu žalobcem zohlednil v důvodech koluzní vazby, neboli právě tato skutečnost byla stěžejním důvodem pro vzetí žalobce do vazby. Lze proto jasně uzavřít, že zásadní příčinou vzetí žalobce do vazby bylo jeho chování v průběhu trestního řízení, a to po nařízení předmětného předběžného opatření, poté co byl několikrát opakovaně orgány činnými v trestním řízení upozorněn na možnost vazebního stíhání v případě nerespektování uloženého zákazu, tedy bylo to právě chování žalobce spočívající v porušování uloženého zákazu styku s rodinnými příslušníky, které bylo důvodem, pro který byl žalobce vzat do vazby.

48. Krajský soud v Brně při rozhodování o stížnosti proti rozhodnutí o vzetí do vazby provedl rozšíření i o vazbu předstižnou, kdy z odůvodnění vyplývá obava z možnosti opakování jednání s tím, že nelze předpokládat, že by bylo možno eventuálnímu dalšímu jednání obviněného zamezit. Neboli při rozšíření důvodů vazby bylo vycházeno ze samotného jednání žalobce, který porušoval zákaz styku a stýkal se tak s rodinnými příslušníky, což znamená, že i pro tento důvod vazby bylo stěžejním důvodem právě chování žalobce v průběhu trestního řízení spočívající v nerespektování zákazu styku. Jednání žalobce pak zůstávalo důvodem jeho setrvání ve vazbě po celou dobu, když soudem bylo rozhodováno o pokračování vazby, o jejím dalším trvání, o případných stížnostech či návrzích (slib, záruky), kdy v průběhu doby až do konce vazby zůstal vazební důvod tzv. vazby předstižné (§ 67 písm. c) trestního řádu).

49. Z výše uvedených skutkových závěrů a celého dokazování soud ještě opakuje, že žalobce byl vzat do vazby na základě návrhu státního zastupitelství, resp. podnětu policie, kdy tento vychází z obsahu spisu, z tam uváděných úředních záznamů, podání vysvětlení. Závěr policie o porušování zákazu styku žalobcem byl jednoznačně podložen jednak jejím šetřením (v předmětném domě, popř. na jiných místech - obecní úřad) a jednak přijetím vysvětlení rodinných příslušníků ([jméno] a [jméno] [celé jméno žalobce]) či jiných osob ([jméno] [anonymizováno], tehdy manželka žalobce). Tato zjištění policie, která ji vedla k podání podnětu k návrhu na vzetí do vazby, byla z doby buď těsně před podáním tohoto podnětu (vysvětlení [jméno] [celé jméno žalobce]), případně z doby dřívější (výpověď [jméno] [příjmení]). Podání podnětu tak vycházelo z výše specifikovaným důvodů, které byly řádně podloženy obsahem spisu. Pokud jde potom o samotná rozhodnutí soudu (ať Městského soudu v Brně nebo Krajského soudu v Brně) o vzetí žalobce do vazby, nelze jinak než uzavřít, že oba soudy pečlivě hodnotily důvody vedoucí k vzetí do vazby žalobce, rozhodnutí bylo řádně odůvodněno. Jak již soud uváděl výše, v rámci důvodů vazby zde byly odkazy na výsledky šetření policie, a to jak vlastním šetřením v předmětném domě, tak výpovědí [jméno] [celé jméno žalobce], který v rámci vysvětlení před policií dne 10.2.2016 jednoznačně uvedl, že žalobce chodí do předmětného domu k rodinným příslušníkům dvakrát týdně, tak i telefonickým sdělením [jméno] [příjmení] o tom, že se od sestry dozvěděla, že fakticky opakovaně žalobce do předmětného domu za rodinným příslušníky dochází, a to vše v době, kdy již bylo předmětné předběžné opatření vydáno, což vše vedlo k závěru o důvodném podezření maření zákazu styku. Dalším důvodem pro rozhodnutí o vazbě (popř. zdůvodňující závěr o důvodném podezření) pak bylo opakovaně zmiňované čestné prohlášení [jméno] [celé jméno žalobce] o tom, že odmítá vypovídat proti bratrovi, jež bylo s ohledem na stav [jméno] [celé jméno žalobce] zmanipulované, sám si ho nevytvořil. Vzhledem k dataci a k událostem, které jsou detailně popsány v předmětném trestním spise, je naprosto zřejmé, že okolnosti ohledně čestného prohlášení odrážely právě podání vysvětlení [jméno] [celé jméno žalobce] dne 10.2.2016 před policií. Dalším důvodem (vedoucím k podložení správnosti závěru o důvodném podezření) uváděným v rozhodnutí soudů o vzetí do vazby je pak odkaz na výpověď svědkyně [jméno], která na rozdíl od právě třeba rodinných příslušníků je hodnocena jako svědkyně vypovídající hodnověrně. Soud proto uzavírá, že rozhodnutí soudů o vazbě jsou zcela v souladu se zákonem, řádně uvádí důvody, pro které byl žalobce vzat do vazby, když tyto důvody mají své opodstatnění v obsahu spisu. Poukázala na podezření, že žalobce zákaz styku s poškozenými porušuje, pravidelně chodí do předmětného domu, tedy maří předběžné opatření, což bylo podloženo výsledky šetření policie, kdy právě toto důvodné podezření bylo (v návaznosti na případ) odůvodněním vazby, a to obou vazebních důvodů. Nerespektováním uloženého zákazu styku s poškozenými rodinnými příslušníky žalobce tak odůvodnil onu obavu, že bude působit na svědky (poškozené rodinné příslušníky) nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, popř. pokračovat v násilné trestné činnosti, neboť pokud by zákaz styku dodržoval, s poškozenými se nestýkal, nemohly by obavy dané vazebními důvody být namístě. Pokud by žalobce respektoval nařízené předběžné opatření, policie by neměla důvod dán podnět k návrhu na jeho vzetí do vazby, výsledky šetření by byly jiné.

50. Soud nemá pochybnosti o tom, že žalobce uložený zákaz styku porušoval, vyplývá to z důkazů viz výše (výpověď [jméno] [příjmení], telefonní hovor s [jméno] [příjmení] vzal nejprve žalobce, je zcela zřejmé, že se nacházel v její blízkosti a v předmětném domě; dále dosud nezmanipulovaná výpověď [jméno] [celé jméno žalobce] ještě před jejím odepřením, který potvrdil, že žalobce do domu dvakrát týdně běžně dochází a nuceně tohoto svědka sprchuje).

51. Dle názoru soudu je také pro posouzení této věci velmi důležitá skutečnost, že žalobce coby obviněný byl několik měsíců (od srpna 2015) trestně stíhán na svobodě, kdy právě jeho jednání spočívající v porušování uloženého zákazu styku s rodinnými příslušníky vedlo k tomu, že od února 2016 byl stíhán vazebně. Svým vlastním jednáním si tak vazbu zavinil sám. Žalobce nejen že mohl předvídat vzetí do vazby, ale byl na to opakovaně upozorněn (že v případě, že bude předběžné opatření porušovat, může být stíhán vazebně), jak v samotném předmětném předběžném opatření, tak i později prostřednictvím policie.

52. Pokud v průběhu celého řízení žalobce poukazuje na svoji specifickou situaci, specifické vztahy v rodině, složitou situaci s retardovanými sourozenci, pak k tomu soud uvádí, že toto vše zohlednil trestní soud ve svém zprošťujícím rozsudku (v zásadě in dubio pro reo) a zejména také v hodnocení důkazů (výpověď [jméno] [příjmení]). V tomto řízení k tomu soud pouze uvádí, že šlo výhradně o osobní rozhodnutí žalobce, jakým způsobem a zda vůbec bude své rodině a svým sourozencům pomáhat. Každý člověk si pomoc druhému představuje jinak, stejně tak jako si každý představuje pomoc od ostatních jinak. Neboli žalobcem poskytovaná pomoc rodině vůbec žádnou pomocí být nemusela a nemusí. Dle názoru soudu se taková výpomoc jistě dá nahradit pomocí i jiných osob (i třeba k tomu profesně určených). Navíc z obsahu celého trestního spisu vyplývalo, že rodinní příslušníci se žalobce bojí. Funkce opatrovníka, kterou žalobce ve vztahu ke svým dvěma retardovaným sourozencům nyní od roku 2019 vykonává, je pak na bázi dobrovolnosti a nikdo ho k tomu nenutil.

53. Námitky ze strany žalobce soud neshledal důvodné, námitka rozporu s dobrými mravy ve vztahu k uplatněné námitce promlčení lze odkázat na rozhodnutí odvolacího soudu v původním řízení. Dále k námitce, že vazební rozhodnutí je postaveno výlučně na výpovědi [jméno] a [jméno] [příjmení], lze odkázat na výše uvedené (šlo o další důkazy, výpověď [jméno] [příjmení], vysvětlení [jméno] [celé jméno žalobce], jeho čestné prohlášení). K délce trestního řízení lze uvést, že toto nebylo předmětem řízení, když právě naopak okolnost stíhání žalobce nejprve nevazebně právě svědčí proti němu, nemusel být stíhán vazebně, byl to výsledek jeho chování, porušování zákazu styku, v dalším viz výše. Nerespektování zákazu styku samozřejmě automaticky nemusí v jiných případech představovat koluzní jednání, ale zde tomu tak bylo a to z důvodů výše uvedených. Rozhodnutí sp.zn. II.ÚS 590/08 není na daný případ zcela přiléhavé a aplikovatelné.

54. Na základě výše uvedeného soud uzavírá, že přes formální splnění základní podmínky vzniku nároku žalobce na náhradu škody podle § 9 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu však žalobce právo na poskytnutí zadostiučinění nemá z důvodu dle § 12 odst. 1 písm. a) zákona o odpovědnosti za škodu. Skutkové okolnosti tohoto případu je třeba kvalifikovat podle § 12 odst. 1 písm. a) zák. o odpovědnosti za škodu, kdy si žalobce zavinil vazební stíhání sám, čímž došlo k vyloučení nároku žalobce na jakékoliv odškodnění. Žalobce si vazbu zavinil sám, a proto nemá právo na náhradu škody vůči státu. Pokud došlo v původním řízení u Obvodního soudu pro Prahu 2 k zamítnutí žaloby, byť tak bylo učiněno pro promlčení, na základě provedeného dokazování v tomto řízení lze uzavřít, že by žalobce nebyl úspěšný právě s poukazem na ust. § 12 odst. 1 písm. a) zák. o odpovědnosti za škodu, kdy si tedy vazbu zavinil sám, proto nemá právo na náhradu škody dle § 9 odst. 1 zák. o odpovědnosti za škodu. Z těchto důvodů pak soud zamítl žalobu v této věci, když naznal, že zde nárok na náhradu škody vůči žalované není dán z důvodu, že by žalobce nebyl úspěšný ani v původním řízení. Proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

55. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšná žalovaná má nárok na náhradu nákladů řízení stejně jako vedlejší účastník, který vystupoval na její straně. Náklady řízení žalované sestávají z 5 úkonů dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a dle vyhl. č. 254/2015 Sb. po 300 Kč (vyjádření, jednání dne [číslo], [číslo] a 10.11.2021 přesahující 2 hodiny), tj. 1.500 Kč.

56. Náklady řízení vedlejšího účastníky se rovněž opírají o ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhl. č. 254/2015 Sb. jako u nezastoupeného účastníka a sestávají z 5 úkonů po 300 Kč, tj. 1.500 Kč.

Poučení