18 C 78/2016-402

Rubrum

Okresní soud Praha-západ rozhodl předsedou senátu JUDr. Davidem Kryskou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] oba zastoupeni advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] o žalobě na náhradu škody v částce 116 200 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) částku 44 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 44 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ve zbytku se žaloba zamítá.

II. Žalobce a) je povinen zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] náhradu nákladů řízení v částce 36 582,41 Kč.

III. Žalobce a) je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení v částce 1 819,50 Kč.

IV. Soud přiznává znaleckému ústavu [příjmení] učení technickému v [obec] – [anonymizována tři slova] za účast při jednání dne [datum] a účast při jednání dne [datum] znalečné v celkové výši 39 110 Kč.

V. Žalobce a) je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha-západ do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů ve výši 46 786 Kč.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha-západ do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů ve výši 28 517 Kč.

Odůvodnění

[Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] 3. [ulice] účastník na straně žalovaného odmítl nárok žalobce a) na náhradu škody spočívající ve snížení hodnoty jeho vozidla. Ve svém vyjádření uvedl, že provozovatel vozidla, kterým byla způsobena škoda, uzavřel s [právnická osoba] jako pojistitelem pojistnou smlouvu [číslo] na jejímž základě je vozidlo, mimo jiné, pojištěno pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Pojistná smlouva byla k datu nehody platná. [ulice] účastník z titulu shora uvedeného pojištění, v souladu se zák. č. 168/1999 Sb., poskytl žalobci a) pojistné plnění v souvislosti s opravou poškozeného vozidla a půjčovným za vozidlo náhradní. [ulice] účastník především poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3118/2012. Rovněž projevil ochotu řešit i ostatní nároky žalobců.

4. Okresní soud Praha-západ rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zamítl žalobu o zaplacení 116 200 Kč s příslušenstvím žalobci a) a 30 000 Kč – 70 000 Kč žalobkyni b) a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaný jako řidič a provozovatel vozidla poškodil při dopravní nehodě dne [datum] vozidlo žalobce a), které řídila žalobkyně b). [ulice] účastník na straně žalovaného (pojistitel) vyplatil žalobci a) plnění z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla za škodu na vozidle v ceně opravy a nákladů na zapůjčené náhradní vozidlo. Žalobce a) požadoval náhradu škody spočívající ve snížení hodnoty vozidla, neboť ani po provedené opravě nedosahuje hodnota vozidla původní ceny obvyklé. Žalobkyně b) pak požadovala odčinění psychické újmy, která jí vznikla v souvislosti s dopravní nehodou. Soud dospěl k závěru, že žalobce a) měl právo na náhradu škody odpovídající rozdílu mezi obvyklou (tržní) cenou vozidla před poškozením a cenou vozidla ve stavu poškozeném. Rozhodl se pro opravu vozidla a požadoval škodu vyčíslenou druhým možným způsobem, totiž hodnotou opravy. Kombinovat oba přístupy tak, že k ceně opravy se ještě přičte rozdíl mezi původní hodnotou vozu a jeho hodnotou po opravě, by již znamenalo přihlížet ke skutečnostem se škodní událostí nesouvisejícím. Jestliže totiž cena opravy odpovídá tomu, že vozidlo bylo uvedeno do předešlého stavu z hlediska jeho funkčních kvalit, nemohou se do výše náhrady nad rámec toho promítat specifika tvorby cen na trhu ojetých vozidel. Soud zde odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], jehož závěry se uplatní i v režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinného od 1. 1. 2014 (dále„ o. z.“). Žalobkyně b) pak neprokázala příčinnou souvislost mezi porušením právní povinnosti žalovaného a vznikem své psychické újmy a její žaloba byla výrokem I. výše uvedeného rozsudku soudu I. stupně pravomocně zamítnuta. Soud I. stupně uvedeným rozsudkem rovněž rozhodl, že žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 57 898 Kč k rukám zástupce žalovaného a to žalobce a) ze 2/3 a žalobce b) z 1/3 a dále, že žalobci jsou povinni zaplatit vedlejšímu účastníkovi na straně žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč a to žalobce a) ze 2/3 a žalobce b) z 1/3.

5. Krajský soud v Praze k odvolání žalobců rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek soudu prvního stupně co do výroků o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, včetně vedlejšího účastníka, změnil, jinak jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením. Uzavřel, že nárok žalobce a) na úhradu tzv. obchodního znehodnocení vozidla není dán, neboť ten s dopravní nehodou způsobenou žalovaným přímo nesouvisí. Dosavadní judikaturu dovolacího soudu lze na daný případ aplikovat. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nezakládá nerovnost v soukromoprávních vztazích, jak tvrdí žalobce a). Zmíněné rozhodnutí pouze v obecné rovině uvádí, že výjimkou, kdy by bylo možno požadovat náhradu za obchodní znehodnocení, může být případ, je-li vozidlo jako zboží primárně určeno k dalšímu prodeji a kdy nedosažení předpokládané kupní ceny představuje újmu poškozeného obchodníka s vozidly; jedná se ovšem o ušlý zisk, nikoliv skutečnou škodu.

6. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce a) dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 o. s. ř. s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla v režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, řešena. Na rozdíl od odvolacího soudu zastává názor, že pokud byly vynaloženy náklady na opravu a i poté je obvyklá cena opraveného vozu nižší než před nehodou, pak je nutno přiznat poškozenému náhradu škody (resp. pojistné plnění) i v rozsahu tzv. obchodního znehodnocení. Namítá, že nová právní úprava (oproti právní úpravě účinné do 31. 12. 2013) vychází z rozšířeného pojetí náhrady škody a nestanovuje žádné omezení, jež by předpokládalo pro poškozeného povinnost volby konkrétní části nároku, tedy buď náhradu nákladů za opravu, nebo náhradu snížené hodnoty věci. Ustanovení § 2969 odst. 1 o. z. přiznává poškozenému jak náhradu nákladů k obnovení nebo nahrazení funkce věci, které účelně vynaložil, tak nárok na náhradu snížené hodnoty věci. Dosavadní judikaturu k zákonu [číslo] občanskému zákoníku, účinnému do 31. 12. 2013, již v této věci aplikovat nelze. Dále namítá, že škoda spočívající ve ztrátě hodnoty vozidla vznikla v příčinné souvislosti s dopravní nehodou, a poukazuje na nález ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1902/13, v němž Ústavní soud potvrdil, že cena havarovaného vozidla bude vždy nižší než cena stejně technicky vybaveného vozidla dosud nehavarovaného. Dle žalobce a) je nárok na náhradu škody spočívající ve snížení tržní hodnoty vozu na řešení následku škodní události nezávislý. Aspekt případného budoucího prodeje vozidla je zcela irelevantní. Pokles hodnoty vozu v důsledku dopravní nehody je obecně známý fakt a je v tomto smyslu objektivně předvídatelným důsledkem nehodové události. Ke snížení tržní hodnoty vozidla v důsledku dopravní nehody dojde vždy a jedná se o imanentní součást nároku na náhradu škody v podobě skutečné škody a nikoli ušlého zisku. Žalobce a) navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v rozsahu výroků I až IV a VI, a rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu zamítavého výroku I v části,„ aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci a) 116 200 Kč s příslušenstvím“, a výroků II a III, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Nejvyšší soud následně rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], kterým zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve výrocích I a II ohledně povinnosti žalobce a) k náhradě nákladů řízení, v potvrzujícím výroku III o zamítnutí žaloby žalobce a) a ve výrocích IV a VI o povinnosti žalobce a) k náhradě nákladů odvolacího řízení, jakož i rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve výrocích I, II a III o zamítnutí žaloby žalobce a) na zaplacení 116.200 Kč s příslušenstvím a jeho povinnosti nahradit náklady řízení a věc v tomto rozsahu vrátil Okresnímu soudu Praha-západ k dalšímu řízení, neboť rozhodnutí Krajského soudu v Praze spočívalo na nesprávném právním posouzení věci a protože důvody, pro které bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně.

8. Z důkazů provedených v řízení byl zjištěn následující skutkový stav.

9. Z posudku [číslo] pro stanovení hodnoty [značka automobilu] s [registrační značka] ve vlastnictví pana [příjmení] [celé jméno žalobce] ze dne [datum] soud zjistil výslednou hodnotu a to tržní hodnotu osobního automobilu ve vlastnictví pana [příjmení] [celé jméno žalobce] pro účely doložení výše škody za předpokladu, že automobil nebyl havarován, ve výši 473 000 Kč; v případě, že se jedná o hodnotu havarovaného vozidla po opravě, částku 378 000 Kč. Tento znalecký posudek obsahuje znaleckou doložku ve smyslu § 127a zákona č. 99/1963 Sb., o tom, že si tedy je znalecký ústav vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku. Soud tento důkaz následně hodnotil ve světle poznatků získaných z revizního posudku vypracovaného znaleckým ústavem [příjmení] učením technickým v [obec] – [anonymizována tři slova], ze kterého vyplývá, že uvedený znalecký posudek [číslo] nesplňuje příslušné požadavky kladené na znalecké posudky, jakož i způsob posouzení ocenění snížení hodnoty předmětného automobilu pro provedených opravách, je naprosto nedostačující a nerelevantní (viz skutková zjištění uvedená k reviznímu posudku níže), přičemž znalecký ústav [anonymizováno] (jak je definován níže) není zapsán jako znalecký ústav v oboru strojírenství či odvětví strojírenství všeobecné.

10. Z faktury daňového dokladu č. [anonymizováno] [číslo] vystavené společností [právnická osoba] [právnická osoba] [celé jméno žalobce] soud zjistil celkovou cenu opravy ve výši 219 252,29 Kč za opravu vozidla [registrační značka].

11. Účastníci učinili nesporným, že částka ve výši 219 252,29 Kč byla vedlejším účastníkem žalobci a) uhrazena.

12. Z faktury daňového dokladu [číslo] znějící na částku 15 000 Kč soud zjistil, že dodavatel JUDr. [jméno] [příjmení] vyúčtoval odměnu za právní zastoupení odběrateli [celé jméno žalobce] [anonymizováno] se o úkony právní služby - převzetí právního zastoupení, poradu s klientem a sepis výzvy k plnění a náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč x 3.

13. Z faktury daňového dokladu [číslo] vystaveného odběrateli Mgr. [celé jméno žalobce] soud zjistil, že žalobci [příjmení] byly vyúčtovány náklady na vypracování znaleckého posudku [číslo] ke stanovení tržní hodnoty [značka automobilu] s [registrační značka] pro účely doložení výše škody ve výši 7 502 Kč.

14. Z daňového dokladu č. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] soud zjistil částku 6 050 Kč představující náklady na zapůjčené náhradní vozidlo škoda [anonymizováno] od [datum] do [datum] s tím, že se jedná, že sazba za půjčení je 500 Kč bez DPH za 1 den.

15. Účastníci učinili nesporným, že částka 6 050 Kč byla uhrazena žalobci a).

16. Z faktury - daňového dokladu č. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] soud zjistil částku 45 980 Kč za zápůjčku vozidla škoda [anonymizována dvě slova].

17. Účastníci učinili nesporným, že i tuto částku uhradil vedlejší účastník žalobci a).

18. Z potvrzení o účasti na dopravní nehodě ze dne [datum] soud zjistil, že účastníkem byla řidička [celé jméno žalobkyně] a řidič škodného vozidla a to pan [celé jméno žalovaného].

19. Z faktury [číslo] vystavené [právnická osoba] dne [datum] soud zjistil částku 948 000 Kč za dodání vozidla [značka automobilu] [anonymizována dvě slova], [příjmení] kód zde uvedený s tím, že bylo uhrazeno již na zálohách celkem 948 000 Kč, zbývá k úhradě nula.

20. Z velkého technického průkazu k vozidlu [registrační značka] znějícího na vlastníka Mgr. [celé jméno žalobce], [IČO] soud zjistil, že se jedná o vozidlo [anonymizována čtyři slova], stříbrná metalíza, žalobce a) druhý majitel.

21. Z výzvy k úhradě částky jako náhrady za způsobenou újmu ve výši 145 000 Kč, a to nejpozději do [datum] spolu s dodejkou, soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě této dlužné částky a tuto výzvu si převzal dne [datum].

22. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] zasílané zástupci žalovaného spolu s dodejkou, soud zjistil, že dne [datum] byla předžalobní výzva k úhradě žalované částky ve výši 146.200 Kč vyzvednuta zástupcem žalovaného.

23. Ze všeobecných pojistných podmínek [právnická osoba] pro pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a z pojistné smlouvy soud zjistil existenci pojištění vozidla pan [celé jméno žalovaného], údaje o vozidle [anonymizována dvě slova] u [anonymizováno] pojišťovny vlastník vozidla pan [celé jméno žalovaného] Počátek pojištění z [datum] s tím, že je vozidlo pojištěno pojištěním za škodu způsobenou provozem vozidla.

24. Z obsahu detailu relace o dopravní nehodě soud zjistil popis nehody: [anonymizováno] [datum] v 8:40 hodin, projížděl řidič [celé jméno žalovaného] s automobile [anonymizována dvě slova] [registrační značka] po dálnici [anonymizováno] ve směru jízdy na [část Prahy] najíždění na dálnici D1 v úseku 1,5 km od [obec] nepřizpůsobil rychlost jízdy svým schopnostem a vlastnostem vozidla v úseku 1,4 km uvedl své vozidlo do smyku, kdy přejel přes pravý jízdní pruh do prostředního jízdního pruhu, kde přední částí vozidla narazil do pravé části projíždějícího [značka automobilu] [registrační značka] řidičky [celé jméno žalobkyně]. Následně řidič [celé jméno žalovaného] přejel s vozidlem do připojovacího pruhu, kde zůstal stát. Řidička [celé jméno žalobkyně] přejela s vozidlem z důvodu bezpečnosti do pravého jízdního pruhu na okraj vozovky, kde zůstala stát. Při dopravní nehodě došlo k lehkému zranění řidiče [anonymizováno], který byl na místě ošetřen vozidlem rychlé záchranné služby a následně převezen do nemocnice v [obec] v [část obce] na vyšetření. Ke zranění řidičky [celé jméno žalobkyně] nedošlo.

25. Z hlášení o nehodě soud zjistil počet zraněných 0 a dále popis nehody:,,Jela jsem v prostředním pruhu a z příjezdu asi [obec] vyletěly dvě auta, které se předjížděly v křižovatce. Vozidlo pojištěného dostalo smyk v zatáčce a vyletělo na moje auto, zřejmě jelo nepřiměřenou rychlostí.“ 26. Ze spisu Policie České republiky [stát. instituce], Odbor [ulice] dopravní policie, [anonymizováno] oddělení [obec] a to sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [číslo], a to konkrétně z protokolu o nehodě v silničním provozu s projednáním ze dne [datum] soud zjistil, že k dopravní nehodě došlo dne [číslo] v 8:40 hodin na ulici [ulice], [anonymizována dvě slova] v úseku 1,4 km ve směru jízdy na [anonymizováno] s tím, že účastníci dopravní nehody byl vlastník vozidla [registrační značka] pan [celé jméno žalovaného], který byl lehce zraněn se svým [značka automobilu] 2.5, dále [celé jméno žalobkyně] s [značka automobilu] [anonymizováno] s [registrační značka], kdy dopravní nehoda je zde vylíčena tak, že dne [datum] v 8:40 hodin projížděl řidič [celé jméno žalovaného] s [značka automobilu] po dálnici [anonymizováno] ve směru jízdy na [anonymizováno]. Při najíždění na dálnici [anonymizováno] v úseku 1,5 km od [obec] nepřizpůsobil rychlost jízdy svým schopnostem a vlastnostem vozidla a v úseku 1,4 km uvedl své vozidlo do smyku, kdy přejel přes pravý jízdní pruh do prostředního jízdního pruhu, kde přední částí narazil do pravé části projíždějícího [značka automobilu] řidičky [celé jméno žalobkyně]. Následně řidič [celé jméno žalovaného] přejel s vozidlem do připojovacího pruhu, kde zůstal stát. Řidička [celé jméno žalobkyně] přejela s vozidlem z důvodu bezpečnosti do pravého jízdního pruhu na okraji vozovky, kde zůstala také stát. Při dopravní nehodě došlo k lehkému zranění řidiče [anonymizováno], který byl následně ošetřen vozidlem [příjmení] záchranné služby a následně převezen do nemocnice v [obec] [část obce]. Ke zranění řidičky [celé jméno žalobkyně] nedošlo. [příjmení] zkouška na alkohol byla provedena přístrojem [příjmení], její výsledek byl negativní. [ulice] nehodu zavil [celé jméno žalovaného], kdy porušil ust. § 4 písm. a), § 4 písm. b) a § 18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a jmenovanému byla za tento přestupek uložena pokuta v částce 1 500 Kč.

27. Z potvrzení o provedené platbě ze dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] byla provedena platba z účtu znějícího na jméno Mgr. [celé jméno žalobce] na bankovní účet č. [bankovní účet] v částce 7 502 Kč a to s [variabilní symbol].

28. Z výpisu a potvrzení o provedené platbě ze dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] byla provedena platba z účtu Mgr. [celé jméno žalobce] na bankovní účet [bankovní účet] a to ve výši 15 000 Kč s [variabilní symbol].

29. Z vyjádření k předžalobní výzvě ze dne [datum] zasílaného zástupcem žalovaného zástupci žalobce soud zjistil, že žalovaný sděluje, že nároky poškozené osoby byly odškodněny v rámci pojistného plněné a žalovaný neshledává žádný důvod provádět v souvislosti s proběhlou pojistnou událostí požadovaná plnění.

30. Z převzetí zastoupení a sdělení ze dne [datum] soud zjišťuje, že zástupce žalovaného sdělil, že je žalovaný zastoupen.

31. Z revizního posudku [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum], zpracovaného znaleckým ústavem [příjmení] učením technickým v [obec] – Ústav soudního inženýrství, z výslechu znalce k tomuto reviznímu znaleckému posudku a z vyjádření znaleckého ústavu ze dne [datum], soud zjistil, že (i) obvyklá cena předmětného vozidla před poškozením činila 489 000 Kč, přičemž (ii) znehodnocení vozidla opravou činí 6 % z ceny vozidla před poškozením, tj. 29 000 Kč; (iii) metody použité při zpracování výše uvedeného znaleckého posudku (zpracoval [právnická osoba], dále jen„ [anonymizováno]“) jsou nedostatečné, přičemž znalecký ústav [anonymizováno] zcela nerozlišuje mezi faktory majícími vliv na cenu vozidla a faktory majícími vliv na změnu vozidla po opravě poškození, přičemž své závěry opírá o obecný kalkulátor výpočtu škody na vozidla, jehož obecná platnost je zaměřena na konkrétní automobilový trh v [země], a nikoliv na podmínky týkající se území České republiky; (iv) z výjadření znaleckého ústavu [anonymizováno] vyplývá, že tento nemá zkušenosti s posuzováním vlivu opravy na vlastnosti vozidla, přičemž jeho názory jsou neodborné, což je pravděpodobně způsobeno tím, že znalecký ústav [anonymizováno] není zapsán jako znalecký ústav v oboru strojírenství či odvětví strojírenství všeobecné.

32. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nezjistil žádné pro rozhodnutí ve věci významné skutečnosti, neboť veškeré další skutečnosti či okolnosti tvrzené či namítnuté účastníky soud nepovažuje ve věci za rozhodující, a to z toho důvodu, že tyto nejsou dle názoru soudu součástí hypotézy hmotněprávní normy, kterou soud na věc aplikoval. Proto je soud z tohoto důvodu bez dalšího považuje tímto za vypořádané a dále se k nim v odůvodnění nevyjadřuje.

33. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.

34. Dne [datum] v 8:40 hodin došlo k dopravní nehodě na ulici [ulice], [anonymizována dvě slova] v úseku 1,4 km ve směru jízdy na [anonymizováno] s tím, že účastníci dopravní nehody byl vlastník vozidla [registrační značka] pan [celé jméno žalovaného], který byl lehce zraněn se svým [značka automobilu] [anonymizováno] a dále [celé jméno žalobkyně] s [značka automobilu] [anonymizováno] s [registrační značka] K dopravní nehodě došlo tak, že dne [datum] v 8:40 hodin projížděl řidič [celé jméno žalovaného] s [značka automobilu] po dálnici [anonymizováno] ve směru jízdy na [anonymizováno]. Při najíždění na dálnici [anonymizováno] v úseku 1,5 km od [obec] nepřizpůsobil rychlost jízdy svým schopnostem a vlastnostem vozidla a v úseku 1,4 km uvedl své vozidlo do smyku, kdy přejel přes pravý jízdní pruh do prostředního jízdního pruhu, kde přední částí narazil do pravé části projíždějícího [značka automobilu] řidičky [celé jméno žalobkyně]. Následně řidič [celé jméno žalovaného] přejel s vozidlem do připojovacího pruhu, kde zůstal stát. Řidička [celé jméno žalobkyně] přejela s vozidlem z důvodu bezpečnosti do pravého jízdního pruhu na okraji vozovky, kde zůstala také stát. Při dopravní nehodě došlo k lehkému zranění řidiče [anonymizováno], který byl následně ošetřen vozidlem [příjmení] záchranné služby a následně převezen do nemocnice v [obec] [část obce]. Ke zranění řidičky [celé jméno žalobkyně] nedošlo. [příjmení] zkouška na alkohol byla provedena přístrojem [příjmení], její výsledek byl negativní. [ulice] nehodu zavil [celé jméno žalovaného], kdy porušil ust. § 4 písm. a), § 4 písm. b) a § 18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a jmenovanému byla za tento přestupek uložena pokuta v částce 1 500 Kč. [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] bylo v den dopravní nehody pojištěno pro případ vzniku škody způsobené provozem vozidla u [anonymizováno] pojišťovny. [právnická osoba] provedla opravu vozidla [anonymizována dvě slova] [registrační značka] a vyúčtovala částku ve výši 219 252,29 Kč za opravu. [příjmení] ve výši 219 252,29 Kč byla vedlejším účastníkem žalobci a) uhrazena. Na základě daňového dokladu č. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] byla žalobci a) vyúčtována částka 6 050 Kč představující náklady na zapůjčené náhradní vozidlo škoda [anonymizováno] od [datum] do [datum]. [příjmení] 6 050 Kč byla uhrazena žalobci a). Na základě faktury - daňového dokladu č. Fa [číslo] ze dne [datum] byla žalobci a) vyúčtována částka 45 980 Kč za zápůjčku vozidla škoda [anonymizována dvě slova]. Tato částka byla uhrazena vedlejším účastníkem žalobci a). Dne [datum] zaplatil žalobce a) svému zástupci (advokátovi) právní služby v hodnotě 15 000 Kč, a to v souvislosti s předmětnou věcí. Způsobené poškození na předmětném vozidle způsobilo snížení hodnoty uvedeného vozidla (po provedené opravě) o 29 000 Kč oproti stavu před nehodou.

35. Podle § 492 odst. 1 o. z. hodnota věci, lze-li ji vyjádřit v penězích, je její cena. Cena věci se určí jako cena obvyklá, ledaže je něco jiného ujednáno nebo stanoveno zákonem.

36. Podle § 495 o. z. souhrn všeho, co osobě patří, tvoří její majetek. Jmění osoby tvoří souhrn jejího majetku a jejích dluhů.

37. Podle § 2894 odst. 1 o. z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

38. Podle § 2951 odst. 1 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

39. Podle § 2952 o. z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

40. Podle § 2969 odst. 1 o. z. při určení výše škody na věci se vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.

41. Škodou podle § 2894 o. z. je újma na jmění, tj. na souhrnu majetku a dluhů osoby ve smyslu § 495 o. z. Je-li pojem škody i nadále spjat s materiální sférou, lze využít v podstatné míře dosavadní judikatorní definici, podle níž se za škodu považuje újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi. Skutečnou škodou se ve smyslu § 2952 o. z. rozumí zmenšení existujícího majetku poškozeného (popřípadě zvětšení jeho dluhů) ve srovnání se stavem, jaký zde byl před způsobením škody. Skutečnou škodou na věci je pak újma, která znamená snížení hodnoty věci v důsledku jejího poškození oproti stavu před poškozením, a při určení její výše se zásadně vychází z obvyklé ceny věci v době poškození, přičemž zároveň se přihlíží k tomu, co musí poškozený účelně vynaložit k obnovení nebo nahrazení funkce věci (§ 2969 odst. 1 o. z.). Tím se podtrhuje význam uvedení v předešlý stav (naturální restituce), tedy v případě provedení opravy poškozené věci může poškozený požadovat náhradu škody ve výši ceny opravy. Náhrada škody v penězích (relutární kompenzace) představuje majetkové hodnoty, jež je třeba vynaložit na uvedení věci do původního stavu, avšak výše škody nemusí být určena jen vyúčtováním nákladů na její opravu. Lze vycházet z porovnání hodnoty věci, jakou měla v době poškození, oproti stavu po poškození s přihlédnutím k rozsahu, v jakém byla poškozena zásahem škůdce. Zásadně tedy přicházejí v úvahu dva způsoby určení výše peněžní náhrady za škodu způsobenou na věci, a to porovnání ceny obvyklé, jakou věc měla před poškozením, s obvyklou cenou po poškození, a náhrada nákladů potřebných k tomu, aby si poškozený uvedl věc do stavu před poškozením.

42. V posuzovaném případě bylo vozidlo žalovaného pojištěno pro případ vzniku škody způsobené provozem vozidla u vedlejšího účastníka, který žalobci a) plně uhradil náklady, jež si vyžádala oprava vozidla v autorizovaném servisu a nájem náhradního vozidla. Neuhradil však částku představující dle znaleckého posudku rozdíl mezi obvyklou (tržní) hodnotou vozidla za předpokladu, že by vozidlo nebylo havarováno, a obvyklou hodnotou havarovaného vozidla po opravě, ani náklady na vypracování zmíněného znaleckého posudku a náklady právního zastoupení vzniklé v souvislosti s tím, že nedošlo k plné náhradě škody.

43. Je-li účelem náhrady majetkové újmy a z ní vyplývající povinnosti k náhradě způsobené škody vytvoření stavu, který zde existoval před vznikem škody, přičemž ho má být dosaženo reparací veškeré vzniklé škody, má poškozený zásadně nárok na nahrazení poškozené věci minimálně do výše její původní hodnoty. Výše náhrady škody na věci se proto odvozuje od ceny věci, což je podle § 492 odst. 1 o. z. hodnota věci vyjádřená v penězích; ta se zásadně určuje jako cena obvyklá. Cena obvyklá ve smyslu § 2969 odst. 1 o. z. pak představuje cenu, za kterou lze v daném místě a čase a za obvyklých obchodních podmínek pořídit náhradní věc stejných kvalit, přičemž takto stanovená cena je v prostředí státem neregulovaného hospodářství cenou tržní, ovlivněnou nabídkou a poptávkou na trhu, tedy zahrnuje i hledisko„ prodejnosti“ věci.

44. V nálezu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 795/16, (body 32 a 33) Ústavní soud konstatoval, že ekonomická hodnota vozidla (či obecně věci) není determinována pouze jeho "technickou" či "funkční" hodnotou, nýbrž obecně tím, jaký užitek je svému vlastníku způsobilé přinést. Bez pojmu užitku nelze pojem hodnoty rozumně formulovat. Tento užitek samozřejmě může spočívat v tom, že vlastník bude vozidlo užívat v rámci běžného provozu, avšak například i v tom, že se může v kterémkoliv okamžiku v závislosti na svých aktuálních potřebách a preferencích rozhodnout, že vozidlo pronajme nebo prodá. Dojde-li v důsledku protiprávního jednání k poškození věci, je proto ve smyslu principu úplného odškodnění klíčové, aby byla hodnota věci obnovena či v penězích nahrazena ve všech zmíněných ohledech. Nestačí tedy, pokud je obnovena její hodnota funkční či technická; tím by totiž a priori byla omezována možnost vlastníka nakládat s věcí právem chráněným a ekonomicky racionálním způsobem (tj. například ji prodat) ve stejném rozsahu a za stejných podmínek jako před poškozením věci. Jinými slovy, i pokud dojde v důsledku opravy k plné obnově funkční hodnoty věci, avšak zároveň není plně obnovena její hodnota tržní, věc nepřináší svému vlastníku stejný užitek a škoda na věci tudíž není plně nahrazena. Přitom, jak podotkl Ústavní soud již v nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1902/13, je všeobecně známou skutečností, že cena havarovaného vozidla bude vždy nižší než cena stejně technicky vybaveného vozidla, které dosud havarováno nebylo. Pokud by poškozenému byly nahrazeny pouze náklady na opravu věci a nikoli již rozdíl v její tržní hodnotě, nepřinášela by již věc svému vlastníku stejný užitek a škoda způsobená protiprávním jednáním či škodnou událostí by mu tak nebyla nahrazena v plném rozsahu.

45. K tomu Nejvyšší soud uvedl:„ Uvedené závěry, ač byly Ústavním soudem vysloveny při přezkoumávání rozhodnutí aplikujících ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, se uplatní i při výkladu ustanovení zákona č. 89/2012. Sb., občanský zákoník, účinného od 1. 1. 2014, neboť jde o formulaci obecných ústavněprávních principů náhrady škody dovozených na základě ústavního práva vlastnit majetek ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a proto je Nejvyšší soud považuje za závazné ve smyslu čl. 89 odst. 2 Ústavy. Kromě toho jde o názor zastávaný významnou částí odborné literatury (srov. například [příjmení] [jméno], [příjmení] [jméno]. K pojmu skutečné škody na věci použité a opotřebené, [anonymizováno] rozhledy [číslo], s. 569; [příjmení], Z. Způsob a rozsah náhrady škody v návrhu občanského zákoníku. Právní fórum [číslo], s. 497; [příjmení], M. a kol.: [anonymizováno] zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 [číslo]). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. [číslo], bod II/4; [příjmení], H. Dva roky nového soukromého práva – zpráva z konference. Bulletin advokacie [číslo], s. 4).“ 46. Právním názorem Nejvyšší soudu je zdejší soud vázán.

47. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že tržní hodnota předmětného vozidla se v důsledku škodní události způsobené žalovaným snížila, a to o 29 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobci a) neposkytl náhradu za snížení tržní hodnoty předmětného vozidla, soud došel k závěru, že žalobci a) náleží i náklady právního zastoupení vzniklé v souvislosti s tím, že nedošlo k plné náhradě škody způsobené žalovaným, nicméně ve vztahu k nákladům žalobce a) na vypracování znaleckého posudku znaleckým ústavem ESA, soud došel k závěru, že tento posudek je pro účely posouzení předmětné věci zcela nedostačující a závěry v něm obsažené jsou neodborné, natož na úrovni znaleckého posudku zpracovaného znaleckým ústavem. Z toho důvodu náklady na vypracování znaleckého posudku posoudil soud jako neúčelně vynaložené ve vztahu k uplatnění práva na náhradu škody způsobené žalovaným. Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť ze strany žalobce a) nebylo prokázáno, že hodnota předmětného vozidla se v důsledku škodní události snížila o 95 000 Kč, přičemž náklady na vypracování znaleckého posudku, jak vyplývá z výše uvedeného, byly neúčelně vynaloženy.

48. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci a) přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

49. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení úspěšnější než žalobce a), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 36 582,41 Kč, přičemž tato částka představuje 24,26 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalovaného v řízení v rozsahu 62,13 % a úspěchu žalobce v rozsahu 37,87 %). Tyto náklady sestávají z nákladů zálohy na znalečné ve výši 3 000 Kč, zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 116 200 Kč sestávající z částky 5 780 Kč za každý z osmnácti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně osmnácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 12 182,40 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1 724,80 Kč za cestovné v částce 924,80 Kč podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1 724,80 Kč za cestovné v částce 924,80 Kč podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t., náhrada 1 738,40 Kč za cestovné v částce 938,40 Kč podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1 738,40 Kč za cestovné v částce 938,40 Kč podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1 752 Kč za cestovné v částce 952 Kč podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1 752 Kč za cestovné v částce 952 Kč podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1 752 Kč za cestovné v částce 952 Kč podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 124 622,40 Kč ve výši 26 170, 704 Kč.

50. O náhradě nákladů řízení vedlejšího účastníka rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného, jež byl v řízení úspěšnější než žalobce a), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 819,50 Kč, přičemž tato částka představuje 24,26 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalovaného v řízení v rozsahu 62,13 % a úspěchu žalobce v rozsahu 37,87 %). Tyto náklady sestávají ze zaplacené zálohy na vypracování revizního znaleckého posudku v částce 3 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 4 500 Kč představující 300 Kč za každý z patnácti úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

51. Soud shledal vyúčtování znalečného zcela v souladu s ustanovením zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, v platném znění (dále jen„ z. t.“), a v souladu s vyhláškou č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, v platném znění (dále jen„ vyhláška“).

52. Podle § 17 odst. 1 z. t. má znalec (tlumočník) za podání posudku (provedení tlumočnického úkonu) právo na odměnu. Dle odstavce 2 citovaného ustanovení je-li znalecký posudek (tlumočnický úkon) zadán orgánem veřejné moci, řídí se odměna ustanoveními prováděcího právního předpisu. Dle odstavce 3 se odměna podle odstavce 2 stanoví podle množství účelně vynaložené práce. Odměna se může přiměřeně krátit, jestliže úkon nebyl proveden řádně nebo ve stanovené lhůtě.

53. Podle § 18 odst. 1 z. t., je-li znalecký posudek (tlumočnický úkon) zadán orgánem veřejné moci, má znalec (tlumočník) dále právo na náhradu nákladů, které účelně vynaložil v souvislosti se znaleckým posudkem (tlumočnickým úkonem). Náklady podle odstavce 1 jsou zejména cestovní výdaje, náhrada ušlého výdělku při předvolání k orgánu veřejné moci, náklady, které znalec uhradil podle § 14 odst. 2 z. t., věcné náklady a náklady spojené s přibráním pracovníků pro pomocné práce. Jestliže znalec (tlumočník) přibral konzultanta, má nárok na náhradu nákladů s tím spojených jen tehdy, jestliže orgán veřejné moci, který jej znalcem (tlumočníkem) ustanovil, s přibráním konzultanta vyslovil souhlas.

54. Podle § 16 vyhlášky činí odměna za znalecký posudek podle jeho náročnosti a podle míry odborných znalostí, které bylo nutné k jeho podání vynaložit, za jednu hodinu práce 100 až 350 Kč.

55. Podle § 28 vyhlášky má znalec (tlumočník), který podává posudek (tlumočnický úkon), nárok na náhradu cestovních a jiných výdajů, a to podle obecných předpisů o náhradě cestovních, stěhovacích a jiných výdajů při pracovních cestách. Mezi hotové výdaje náleží i částky, které znalec zaplatil za použití zařízení nebo pomůcek organizaci při provádění znaleckého úkonu a za pomocné práce.

56. Soud zhodnotil, že vyúčtování předložené ustanoveným znalcem ze dne [datum] a [datum] (č. l. 307, 357) je ve všech jím uvedených položkách opodstatněné, proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku, neboť dospěl k závěru, že tato odměna a náhrada výdajů znalce je vzhledem k rozsahu a obsahu znaleckých vyjádření a délky výslechu adekvátní, stejně jako k vyžadované odbornosti, účtovaná práce byla účelně vynaložená, provedená včas a především je daná odměna v souladu s uvedenou právní úpravou.

57. Podle § 148 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, platí, že stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

58. Vzhledem k tomu, že Česká republika – Okresní soud Praha-západ přiznal znaleckému ústavu [příjmení] učení technickému v [obec] – [anonymizována tři slova] za účast při jednání dne [datum] a účast při jednání dne [datum] znalečné v celkové výši 39 110 Kč, a za zpracování revizního znaleckého posudku zaplatil částku ve výši 36 193 Kč, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výrocích V. a VI. tohoto rozsudku, a uložil žalobci a) a žalovanému nahradit státu náklady, které byly státem v předmětném řízení vynaloženy, a to dle poměru výsledků řízení.