18 C 79/2015

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Renatou Palátovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: Česká republika - Ministerstvo pro místní rozvoj, [IČO] sídlem [adresa žalované] Ministerstvo financí ČR, [IČO] sídlem [adresa žalované] Ministerstvo spravedlnosti ČR, [IČO] sídlem Vyšehradská 16, 128 00 Praha 2 pro: náhrada imateriální újmy a škody takto:

Výrok

I. Žalovaná Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti je povinna zaplatit žalobci částku 67 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 67 500 Kč ode dne 19. 2. 2021 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 8 228 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce.

III. Žalovaná Česká republika – Ministerstvo pro místní rozvoj je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 30 908 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce.

IV. Žalovaná Česká republika – Ministerstvo financí je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 30 908 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky ve výši 247 000 Kč, jakožto peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 227 000 Kč, která mu měla vzniknout jednak v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení o odstranění stavby kolny a dále peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 20 000 Kč v důsledku nezákonného rozhodnutí [stát. instituce], stavebního úřadu, ze dne 29. září 2010, č. j. OVMrá/7739/2010 a nezákonného rozhodnutí Krajského úřadu [příjmení] kraje ze dne 11. ledna 2011, č. j. RR/111/11 dle zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád).

2. Rozsudkem ze dne 23. 5. 2016, č.j. 18 C 79/2015-57, Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl tak, že žalobci přiznal nárok na zaplacení částky 49 500 Kč, jakožto náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení, ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

3. Rozsudkem ze dne 2. 11. 2016 č.j. 55 Co 351/2016-85, Městský soud v Praze rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 částečně změnil tak, že žalobu dále zamítl co do částky 21 750 Kč, co do částky 20 000 Kč rozsudek zrušil a věc vrátil k novému projednání, ve zbývajícím rozsahu rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

4. Rozsudkem ze dne 12. 6. 2019, č.j. 30 Cdo 2768/2017-136, Nejvyšší soud ČR rozhodl, že rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 55 Co 351/2016-85 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 č.j. 18 C 79/2015-57 se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Podáním ze dne 18. 2. 2021 žalobce svou žalobu rozšířil o částku 67 500 Kč s tím, že tato částka představuje další navýšení žalované částky z důvodu nepřiměřené délky samotného řízení o přiznání kompenzace, přičemž tato povinnost má být uložena žalované 2) in eventum žalované 1) společně s žalovanou 2). Při jednání konaném dne 25. 2. 2021 soud požadovanou změnu žaloby připustil. Žalobce k náhradě nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé kompenzační řízení uvedl, že kompenzační řízení trvá více než 6 let, tato délka je nepřiměřená. Žalobce je vystaven značné nejistě, žalovaná částka včetně příslušenství přesahuje 300 000 Kč. Řízení nebylo složité, průtahy vzniklé rušení rozhodnutí nižších soudů nejsou ospravedlnitelné.

6. Podruhé ve věci soud prvního stupně rozhodl rozsudkem ze dne 9. 3. 2021, č.j. 18 C 79/2015-262, kterým žalované jednající [stát. instituce] uložil povinnost zaplatit žalobci částku 99 000 Kč s příslušenstvím a ve zbytku žalobu žalobce zamítl.

7. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 7. 2021, č.j. 55 Co 190/2021-307, rozsudek soudu prvního stupně změnil, když žalované uložil povinnost zaplatit žalobci celkem částku 128 000 Kč, dále rozsudek soudu prvního stupně zrušil co do nároku na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé řízení ve výši 67 500 Kč s příslušenstvím, a ve zbytku rozhodnutí potvrdil. Soudu prvního stupně odvolací soud vytkl, že o nároku na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku kompenzačního řízení nejednal s organizační složkou státu Ministerstvem spravedlnosti.

8. Žalovaná jednající [stát. instituce] k nároku žalobce uvedla, že nárok neuznává. Namítla, že nárok nebyl předběžně uplatněn. Dále uvedla, že v řízení bylo postupováno plynule a koncentrovaně. Částka požadovaná žalobcem je zcela nepřiměřená.

9. Z provedených důkazů a nesporných tvrzení účastníků soud zjistil následující.

10. Účastníci učinili nesporným, že dne 11. 2. 2015 uplatnil žalobce svůj nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu u žalované.

11. Z žalobního návrhu soud zjistil, že žalobce podal dne 12. 8. 2015 žalobu na náhradu nemajetkové újmy a škody způsobené nezákonným rozhodnutím [stát. instituce] ze dne 29. 9. 2010, č.j. OVMrá/7739/2010, nezákonným rozhodnutím Krajského úřadu [města] [anonymizováno] ze dne 11. 1. 2011, č.j. RR/111/11 a nesprávným úředním postupem [stát. instituce] a Krajského úřadu [města] [anonymizováno], jenž vedl k vydání výše uvedených rozhodnutí.

12. Z usnesení ze dne 10. 9. 2015 soud zjistil, že soud vyzval dne 10. 9. 2015 žalovanou k vyjádření k žalobě.

13. Z vyjádření ze dne 9. 11. 2015 soud zjistil, že žalovaná se dne 9. 11. 2015 vyjádřila k žalobě.

14. Z usnesení ze dne 25. 11. 2015 soud zjistil, že soud vyzval žalobce k vyjádření ke stanovisku žalované ze dne 9. 11. 2015.

15. Z repliky ze dne 8. 1. 2016 soud zjistil, že žalobce se dne 8. 1. 2016 vyjádřil ke stanovisku žalované.

16. Z referátu ze dne 11. 1. 2016 soud zjistil, že soud nařídil jednání na den 12. 4. 2016.

17. Z žádosti ze dne 11. 4. 2016 soud zjistil, že žalovaná požádala o odročení jednání nařízeného na den 12. 4. 2016.

18. Z referátu ze dne 11. 4. 2016 soud zjistil, že soud zrušil jednání nařízené na den 12. 4. 2016.

19. Z žádosti ze dne 18. 4. 2016 soud zjistil, že soud dne 18. 6. 2016 požádal žalobce o sdělení.

20. Z referátu ze dne 18. 4. 2016 soud zjistil, že soud nařídil jednání na den 23. 5. 2016.

21. Z vyjádření ze dne 20. 4. 2016 soud zjistil, že žalobce se dne 20. 4. 2016 vyjádřil k výzvě soudu ze dne 18. 4. 2016.

22. Z protokolu o jednání ze dne 23. 5. 2016 soud zjistil, že dne 23. 5. 2016 proběhlo jednání, na němž došlo k vyhlášení rozsudku.

23. Z rozsudku ze dne 23. 5. 2016 soud zjistil, že dne 23. 6. 2016 bylo písemné vyhotovení rozsudku rozesláno účastníkům.

24. Z odvolání ze dne 27. 6. 2016 soud zjistil, že žalobce podal dne 27. 6. 2016 proti rozsudku ze dne 23. 5. 2016 odvolání.

25. Z odvolání ze dne 30. 6. 2016 soud zjistil, že žalovaná podala dne 30. 6. 2016 odvolání proti rozsudku ze dne 23. 5. 2016.

26. Z doplnění odvolání ze dne 20. 7. 2016 soud zjistil, že žalovaná dne 20. 7. 2016 doplnila své odvolání ze dne 30. 6. 2016.

27. Z předkládací zprávy ze dne 31. 8. 2016 soud zjistil, že dne 6. 9. 2016 soud předložil věci odvolacímu soudu k rozhodnutí o podaných odvoláních.

28. Z vyjádření ze dne 20. 9. 2016 soud zjistil, že žalobce dne 20. 9. 2016 vyslovil souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

29. Z vyjádření ze dne 20. 7. 2016 soud zjistil, že žalovaná dne 30. 9. 2016 vyslovila nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

30. Z referátu ze dne 4. 10. 2016 soud zjistil, že odvolací soud nařídil jednání ve věci na den 2. 11. 2016.

31. Z evidenčního listu soud zjistil, že dne 2. 11. 2016 se konalo jednání před odvolacím soudem.

32. Z rozsudku ze dne 2. 11. 2016 soud zjistil, že dne 2. 11. 2016 odvolací soud rozhodl o podaných odvoláních, rozhodnutí bylo soudu doručeno dne 1. 12. 2016.

33. Z referátu ze dne 6. 12. 2016 soud zjistil, že soud nařídil jednání na den 2. 3. 2017.

34. Z dovolání ze dne 6. 1. 2017 soud zjistil, že žalobce podal dne 6. 1. 2017 dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 2. 11. 2016.

35. Z protokolu o jednání ze dne 2. 3. 2017 soud zjistil, že dne 2. 3. 2017 proběhlo jednání ve věci.

36. Z usnesení ze dne 10. 3. 2017 soud zjistil, že soud dne 10. 3. 2017 vyzval žalovanou k vyjádření k dovolání žalobce.

37. Z vyjádření ze dne 23. 3. 2017 soud zjistil, že žalovaná se dne 23. 3. 2017 vyjádřila k dovolání žalobce.

38. Z předkládací zprávy ze dne 10. 4. 2017 soud zjistil, že soud dne 21. 4. 2017 předložil dovolacímu soudu věc k rozhodnutí o podaném dovolání.

39. Z přípisu ze dne 25. 4. 2017 soud zjistil, že dovolací soud vrátil soudu prvního stupně spis dne 27. 4. 2017 bez věcného vyřízení.

40. Z přípisu ze dne 3. 5. 2017 soud zjistil, že dne 4. 5. 2017 byl spis předložen odvolacímu soudu za účelem vyhotovení opravného usnesení.

41. Z usnesení ze dne 9. 5. 2017 soud zjistil, že odvolací soud dne 9. 5. 2017 opravil rozsudek ze dne 2. 11. 2016.

42. Z předkládací zprávy ze dne 29. 5. 2017 soud zjistil, že soud dne 6. 6. 2017 opětovně předložil věc dovolacímu soudu k rozhodnutí o podaném dovolání.

43. Z návrhu ze dne 14. 5. 2018 soud zjistil, že žalovaná dne 14. 5. 2018 navrhla další opravu rozsudku odvolacího soudu ze dne 2. 11. 2016.

44. Z přípisu ze dne 30. 7. 2018 soud zjistil, že dovolací soud dne 7. 8. 2018 předložil spis odvolacímu soudu.

45. Z usnesení ze dne 8. 8. 2018 soud zjistil, že odvolací soud dne 8. 8. 2018 opravil rozsudek ze dne 2. 11. 2016.

46. Z přípisu ze dne 13. 8. 2018 soud zjistil, že odvolací soud dne 14. 8. 2018 vrátil spis dovolacímu soudu.

47. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2019 soud zjistil, že dovolací soud dne 12. 6. 2019 rozhodl o dovolání žalobce.

48. Z přípisu ze dne 15. 7. 2019 soud zjistil, že dovolací soud dne 19. 7. 2019 vrátil spis soudu prvního stupně.

49. Z usnesení ze dne 23. 8. 2019 soud zjistil, že soud vyzval žalovanou jednající další organizační složkou k vyjádření ve věci a nařídil jednání na den 24. 10. 2019.

50. Z žádosti ze dne 4. 9. 2019 soud zjistil, že žalovaná dne 4. 9. 2019 požádala o odročení jednání.

51. Z referátu ze dne 5. 9. 2019 soud zjistil, že soud odročil jednání na den 5. 11. 2019.

52. Z žádosti ze dne 30. 9. 2019 soud zjistil, že žalobce dne 30. 9. 2019 požádal o odročení jednání.

53. Z referátu ze dne 1. 10. 2019 soud zjistil, že soud odročil jednání na den 21. 11. 2019.

54. Z vyjádření ze dne 2. 9. 2019 soud zjistil, žalovaná se dne 3. 10. 2019 vyjádřila ve věci.

55. Z usnesení ze dne 8. 10. 2019 soud zjistil, že soud dne 8. 10. 2019 vyzval Českou republiku – [stát. instituce], aby sdělila, zda vstupuje do řízení jako vedlejší účastník na straně žalované.

56. Z podání ze dne 13. 11. 2019 soud zjistil, že žalobce navrhl rozšíření žaloby o náhradu nemajetkové újmy ve výši 93 750 Kč za nepřiměřeně dlouhé kompenzační řízení.

57. Z referátu ze dne 14. 11. 2019 soud zjistil, že rozšíření žaloby ze dne 13. 11. 2019 bylo žalované doručeno dne 18. 11. 2019.

58. Z evidenčního listu soud zjistil, že dne 21. 11. 2019 proběhlo jednání ve věci, na kterém nebyla změna žaloby připuštěna.

59. Z vyjádření ze dne 22. 12. 2019 soud zjistil, že žalobce se dne 22. 12. 2019 vyjádřil ve věci a navrhl další rozšíření žaloby o náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé kompenzační řízení ve výši 40 % částky přiznané za nepřiměřeně dlouhé řízení o odstranění stavby kolny.

60. Z vyjádření ze dne 22. 4. 2020 soud zjistil, že žalovaná se dne 27. 4. 2020 vyjádřila k vyjádření žalobce.

61. Z usnesení ze dne 19. 5. 2020 soud zjistil, že soud dne 19. 5. 2020 vyrozuměl účastníky o změně v obsazení senátu.

62. Z vyjádření ze dne 4. 6. 2020 soud zjistil, že žalovaná se dne 4. 6. 2020 vyjádřila ve věci.

63. Z usnesení ze dne 18. 9. 2020 soud zjistil, že soud dne 18. 9. 2020 nepřipustil změnu žaloby.

64. Z referátu ze dne 5. 1. 2021 soud zjistil, že soud nařídil jednání na den 18. 2. 2021.

65. Z referátu ze dne 18. 2. 2021 soud zjistil, že soud odročil jednání na den 25. 2. 2021.

66. Z podání ze dne 18. 2. 2021 soud zjistil, že žalobce navrhl rozšíření žaloby o náhradu nemajetkové újmy ve výši 67 750 Kč za nepřiměřeně dlouhé kompenzační řízení.

67. Z evidenčního listu soud zjistil, že dne 25. 2. 2021 proběhlo jednání ve věci.

68. Z protokolu o jednání ze dne 8. 3. 2021 soud zjistil, že dne 8. 3. 2021 proběhlo jednání ve věci.

69. Z protokolu o vyhlášení rozsudku ze dne 9. 3. 2021 soud zjistil, že dne 9. 3. 2021 soud vyhlásil rozsudek ve věci.

70. Z odvolání ze dne 28. 4. 2021 soud zjistil, že žalovaná dne 28. 4. 2021 podala proti rozsudku odvolání.

71. Z odvolání ze dne 29. 4. 2021 soud zjistil, že žalobce dne 29. 4. 2021 podal odvolání proti rozsudku.

72. Z usnesení ze dne 3. 5. 2021 soud zjistil, že soud dne 3. 5. 2021 vyzval účastníky k vyjádření k podaným odvoláním.

73. Z přepisu ze zvukového záznamu ze dne 25. 2. 2021 soud zjistil, že soud na jednání konaném dne 25. 2. 2021 připustil změnu žaloby navrženou podáním ze dne 18. 2. 2021.

74. Z vyjádření ze dne 5. 5. 2021 soud zjistil, že se žalobce dne 5. 5. 2021 vyjádřil k odvolání žalované.

75. Z vyjádření ze dne 17. 5. 2021 soud zjistil, že se žalovaná dne 17. 5. 2021 vyjádřila k odvolání žalobce.

76. Z vyjádření ze dne 19. 5. 2021 soud zjistil, že se žalovaná dne 20. 5. 2021 vyjádřila k odvolání.

77. Z předkládací zprávy ze dne 24. 5. 2021 soud zjistil, že soud dne 1. 6. 2021 předložil odvolacímu soudu věc k rozhodnutí o podaných odvoláních.

78. Z evidenčního listu soud zjistil, že dne 14. 7. 2021 proběhlo jednání před odvolacím soudem.

79. Z rozsudku ze dne 14. 7. 2021 soud zjistil, že dne 14. 7. 2021 odvolací soud rozhodl ve věci, přičemž spis byl soudu prvního stupně vrácen dne 12. 8. 2021.

80. Z referátu ze dne 29. 9. 2021 sodu zjistil, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo 29. 9. 2021 rozesláno účastníkům.

81. Z vyjádření ze dne 4. 10. 2021 soud zjistil, že dne 4. 10. 2021 se žalobce vyjádřil ve věci.

82. Z usnesení ze dne 3. 11. 2021 soud zjistil, že soud dne 3. 11. 2021 vyzval žalovanou k vyjádření 83. Z referátu ze dne 3. 11. 2021 soud zjistil, že soud nařídil jednání na den 13. 12. 2021.

84. Z vyjádření ze dne 8. 12. 2021 soud zjistil, že se žalovaná vyjádřila ve věci.

85. Z ostatních listin nacházejících se ve spisu soud neučinil žádná skutková zjištění relevantní pro rozhodnutí ve věci.

86. Na základě výše uvedeného učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Dne 11. 2. 2015 uplatnil žalobce svůj nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu u žalované. Žalobce podal dne 12. 8. 2015 žalobu na náhradu nemajetkové újmy a škody způsobené nezákonným rozhodnutím [stát. instituce] ze dne 29. 9. 2010, č.j. OVMrá/7739/2010, nezákonným rozhodnutím Krajského úřadu [město] [anonymizováno] ze dne 11. 1. 2011, č.j. RR/111/11 a nesprávným úředním postupem [stát. instituce] a Krajského úřadu [město] [anonymizováno], jenž vedl k vydání výše uvedených rozhodnutí. Soud vyzval dne 10. 9. 2015 žalovanou k vyjádření k žalobě. Žalovaná se dne 9. 11. 2015 vyjádřila k žalobě. Soud vyzval žalobce k vyjádření ke stanovisku žalované ze dne 9. 11. 2015. Žalobce se dne 8. 1. 2016 vyjádřil ke stanovisku žalované. Soud nařídil jednání na den 12. 4. 2016. Žalovaná požádala o odročení jednání nařízeného na den 12. 4. 2016. Nové jednání bylo nařízeno na den 23. 5. 2016. Soud dne 18. 6. 2016 požádal žalobce o sdělení. Žalobce se dne 20. 4. 2016 vyjádřil k výzvě soudu ze dne 18. 4. 2016. Dne 23. 5. 2016 proběhlo jednání, na němž došlo k vyhlášení rozsudku. Žalobce podal dne 27. 6. 2016 proti rozsudku ze dne 23. 5. 2016 odvolání. Žalovaná podala dne 30. 6. 2016 odvolání proti rozsudku ze dne 23. 5. 2016, které doplnila dne 20. 7. 2016. Dne 6. 9. 2016 soud předložil věci odvolacímu soudu k rozhodnutí o podaných odvoláních. Odvolací soud nařídil jednání ve věci na den 2. 11. 2016, na tomto jednání došlo k vyhlášení rozsudku. Soud nařídil jednání na den 2. 3. 2017. Žalobce podal dne 6. 1. 2017 dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 2. 11. 2016. Dne 2. 3. 2017 proběhlo jednání ve věci. Soud dne 10. 3. 2017 vyzval žalovanou k vyjádření k dovolání žalobce. Žalovaná se dne 23. 3. 2017 vyjádřila k dovolání žalobce. Soud dne 21. 4. 2017 předložil dovolacímu soudu věc k rozhodnutí o podaném dovolání. Dovolací soud vrátil soudu prvního stupně spis dne 27. 4. 2017 bez věcného vyřízení. Odvolací soud dne 9. 5. 2017 opravil rozsudek ze dne 2. 11. 2016 a dne 6. 6. 2017 opětovně předložil věc dovolacímu soudu k rozhodnutí o podaném dovolání. Žalovaná dne 14. 5. 2018 navrhla další opravu rozsudku odvolacího soudu ze dne 2. 11. 2016. Dovolací soud dne 7. 8. 2018 předložil spis odvolacímu soudu Odvolací soud dne 8. 8. 2018 opravil rozsudek ze dne 2. 11. 2016 a dne 14. 8. 2018 vrátil spis dovolacímu soudu. Dovolací soud dne 12. 6. 2019 rozhodl o dovolání žalobce. Dne 19. 7. 2019 vrátil spis soudu prvního stupně. Soud vyzval žalovanou jednající další organizační složkou k vyjádření ve věci a nařídil jednání na den 24. 10. 2019. Žalovaná dne 4. 9. 2019 požádala o odročení jednání. Soud odročil jednání na den 5. 11. 2019. Žalobce dne 30. 9. 2019 požádal o odročení jednání. Soud odročil jednání na den 21. 11. 2019. Žalovaná se dne 3. 10. 2019 vyjádřila ve věci. Soud dne 8. 10. 2019 vyzval Českou republiku – [stát. instituce], aby sdělila, zda vstupuje do řízení jako vedlejší účastník na straně žalované. Žalobce navrhl rozšíření žaloby o náhradu nemajetkové újmy ve výši 93 750 Kč za nepřiměřeně dlouhé kompenzační řízení, tento návrh byl žalované doručen dne 18. 11. 2019. Dne 21. 11. 2019 proběhlo jednání ve věci, na kterém nebyla změna žaloby připuštěna. Žalobce se dne 22. 12. 2019 vyjádřil ve věci a navrhl další rozšíření žaloby o náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé kompenzační řízení ve výši 40 % částky přiznané za nepřiměřeně dlouhé řízení o odstranění stavby kolny. Žalovaná se dne 27. 4. 2020 vyjádřila k vyjádření žalobce. Soud dne 19. 5. 2020 vyrozuměl účastníky o změně v obsazení senátu. Žalovaná se dne 4. 6. 2020 vyjádřila ve věci. Soud dne 18. 9. 2020 nepřipustil změnu žaloby. Soud nařídil jednání na den 18. 2. 2021, poté jej odročil na den 25. 2. 2021. Žalobce navrhl rozšíření žaloby o náhradu nemajetkové újmy ve výši 67 750 Kč za nepřiměřeně dlouhé kompenzační řízení. Dne 25. 2. 2021 proběhlo jednání ve věci, na tomto jednání připustil soud změnu žaloby navrženou podáním ze dne 18. 2. 2021. Dne 8. 3. 2021 proběhlo jednání ve věci. Dne 9. 3. 2021 soud vyhlásil rozsudek ve věci. Žalovaná i žalobce podali proti rozsudku odvolání. Soud dne 3. 5. 2021 vyzval účastníky k vyjádření k podaným odvoláním. Žalobce dne 5. 5. 2021 vyjádřil k odvolání žalované. Žalovaná dne 17. 5. 2021 vyjádřila k odvolání žalobce. Žalovaná dne 20. 5. 2021 vyjádřila k odvolání. Soud dne 1. 6. 2021 předložil odvolacímu soudu věc k rozhodnutí o podaných odvoláních. Dne 14. 7. 2021 proběhlo jednání před odvolacím soudem, na kterém byl vyhlášen rozsudek. Spis byl soudu prvního stupně vrácen dne 12. 8. 2021. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo 29. 9. 2021 rozesláno účastníkům. Dne 4. 10. 2021 se žalobce vyjádřil ve věci. Z usnesení ze dne 3. 11. 2021 soud zjistil, že soud dne 3. 11. 2021 vyzval žalovanou k vyjádření. Z referátu ze dne 3. 11. 2021 soud zjistil, že soud nařídil jednání na den 13. 12. 2021. Žalovaná se dne 8. 12. 2021 vyjádřila ve věci.

87. Podle ust. § 5 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon o odpov. za škodu“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

88. Podle ust. § 13 zákona o odpov. za škodu stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

89. Podle ust. § 31a zákona o odpov. za škodu bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

90. Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb. (dále jen„ Úmluva“), každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.

91. Podle ust. § 14 odst. 1 až 3 zákona o odpov. za škodu nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Byl-li nárok uplatněn u úřadu, který není příslušný, postoupí tento úřad žádost poškozeného příslušnému úřadu. Účinky předběžného uplatnění jsou v tomto případě zachovány. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

92. Podle ust. § 15 zákona o odpov. za škodu přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

93. Vzhledem k tomu, že žalobce žádá náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení před soudem, je třeba ve věci aplikovat čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Na dané řízení se tak vztahují závěry Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011 (Cpjn 206/2010) (dále jen„ Stanovisko“).

94. Nejprve soud přistoupil k posouzení, zda řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. K posouzené, zda je řízení nepřiměřeně dlouhé, je třeba zodpovědět následující otázky: a) složitost případu, b) chování poškozeného, c) postup příslušných orgánů, d) význam předmětu řízení pro poškozeného. Zároveň soud podotýká, že se jedná o kritéria, která jsou obdobným způsobem hodnocena i při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění. Řízení nebylo složité, a to ani skutkově ani procesně, ve věci nebylo třeba provádět složité dokazování výpověďmi svědků, zadávat znalecké posudky apod., a ani v řízení nedocházelo k četným procesním návrhům, kterými by se soud musel zabývat. Pokud jde o postup soudů, je nutné konstatovat, že ačkoli bylo povětšinou soudy postupováno rychle, došlo k několika liknavým postupům ze strany soudů. K délce řízení přispělo především opakované rušení rozhodnutí vyššími instancemi, přičemž tzv. soudní ping-pong nemůže jít k tíži účastníkům. Na druhou stranu je však třeba uvést, že k délce řízení malou měrou přispěly také opakované žádosti o odročení jednání ze strany obou účastníků řízení. Pokud jde o význam řízení pro žalobce, kompenzační řízení mají po poškozené značný význam, když právě jejich účelem je rychlé napravení způsobených újem.

95. Za obecně přiměřenou délku řízení považuje soud dva roky, probíhá-li řízení na dvou stupních, případně tři a půl roku, probíhá-li řízení na třech stupních. V dané věci soud neshledal žádné okolnosti, které by odůvodňovaly prodloužení takto vymezené doby. Soud tak dospěl k závěru, že řízení kompenzační řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, když trvalo celkem šest let a čtyři měsíce.

96. Pomocí stejných kritérií soud rozhodoval o formě zadostiučinění vzniklé nemajetkové újmy. K tomu soud dodává, že s ohledem na aplikaci čl. 6 odst. 1 Úmluvy je zde vyvratitelná domněnka vzniku nemajetkové újmy v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení. Délka řízení činila šest let a čtyři měsíce, do odškodnění je však třeba započíst i dobu potřebnou pro projednání nároku před žalovanou před podáním žaloby, když uplatnění nároku u žalované je podle ust. § 14 odst. 3 zákona o odpov. za škodu podmínkou řízení (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp.zn. 30 Cdo 24/2016, podle kterého„ rozhodný počátek posuzování délky řízení a případné odčinění újmy způsobené jeho nepřiměřenou délkou může výjimečně předcházet dni zahájení řízení dle procesních předpisů pouze tehdy, pokud účastníkům řízení právní řád v jeho dřívějším zahájení bránil.“). K uplatnění nároku došlo dne 11. 2. 2015, rozhodná doba tak činí šest let a deset měsíců. Podle Stanoviska odpovídá základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, částce v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení s tím, že za první dva roky náleží částka o polovinu nižší. Pro určení základní částky soud vychází zejména s celkové délky řízení. Celková délka řízení sice byla nepřiměřená, avšak tato nepřiměřenost nebyla nikterak dramatická. Soud tak určil jako základní částku 16 000 Kč. Celková částka tak za dané období činí 93 300 Kč (5 x 16 000 Kč a 10 x 1 333 Kč). Za občasný liknavý postup soudů soud tuto částku zvýšil o 10 %, přičemž zohlednil, že k prodloužení řízení malou měrou přispělo také opakované odročování jednání na žádost účastníků. Z důvodu, že řízení nebylo složité, zvýšil soud částku o 10 %, o dalších 10 % pak soud zvýšil částku za význam řízení pro žalobce. Je nepochybné, že je-li samotné kompenzační řízení nepřiměřeně dlouhé, zvyšuje to pocity nejistoty spojené s rozhodováním v soudním řízení.

97. S ohledem na výše uvedené tak soud uložil žalované jednající [stát. instituce] povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 67 500 Kč, když soud nemůže překročit nárok vymezený žalobcem. Soud také přiznal žalobci nárok na zaplacení úroků z prodlení s tím, že soud vycházel z toho, že návrh na změnu žaloby byl poprvé doručen žalované jednající [stát. instituce] a [stát. instituce] dne 18. 11. 2019. Vzhledem k tomu, že lhůta je zachována i v případě, že je nárok uplatněn u nepříslušného úřadu, započala běžet šesti měsíční lhůta k dobrovolné úhradě, která skončila dne 18. 5. 2020. Ode dne 19. 5. 2020 je tak žalovaná v prodlení. Soud tak přiznal žalobci nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně ode dne 19. 2. 2021, když opětovně nemohl překročit nárok vymezený žalobcem. Lhůtu k plnění soud určil v délce 15 dnů s ohledem na žádost žalované jednající Ministerstvem spravedlnosti odůvodněné možností včasného plnění při respektování rozpočtových pravidel.

98. O náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovanou jednající Ministerstvem spravedlnosti rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., a přiznal žalobci nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 228 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm a) a. t. ve výši 2x 3 100 Kč (návrh na změnu žaloby a vyjádření ze dne 4. 10. 2021) + 2x režijní paušál po 300 Kč + DPH ve výši 1 428 Kč.

99. Ohledně náhrady nákladů řízení mezi žalobcem a žalovanou jednající Ministerstvem pro místní rozvoj a Ministerstvem financí pak soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť výše plnění záležela na úvaze soudu a z tohoto hlediska mu náleží právo na plnou náhradu nákladů řízení v částce 61 816 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2448/2014, ze dne 17. 2. 2015) sestávající z částky 3 100 Kč za každý z třinácti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, replika ze dne 8. 1. 2016, účast na jednání dne 23. 5. 2016, odvolání ze dne 27. 6. 2016, účast na jednání před odvolacím soudem dne 2. 11. 2016, dovolání ze dne 6. 1. 2017, účast na jednání dne 21. 11. 2019, rozšíření žaloby o odškodnění kompenzačního řízení a účast na jednání dne 25. 2. 2021, odvolání ze dne 29. 4. 2021, vyjádření k odvolání ze dne 5. 5. 2021, účast na jednání dne 14. 7. 2021) včetně třinácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., dále cestovné žalobce v souvislosti s cestou realizovanou dne 25. 2. 2021 na jednání soudu v částce 1 058 Kč za 182 ujetých km motocyklem BMW R [číslo] RT na trase z [obec] do [obec] a zpět (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 5,1 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.), dále cestovné právního zástupce žalobce za cestu na jednání dne 23. 5. 2016 v částce 348 Kč za vlakové jízdenky z [obec] do [obec] a zpět a 1 000 Kč za 10 půlhodin ztraceného času, za cestu na jednání dne 2. 11. 2016 v částce 1 000 Kč za 10 půlhodin ztraceného času, za cestu na jednání dne 21. 11. 2019 v částce 1 000 Kč za 10 půlhodin ztraceného času a za cestu na jednání dne 25. 2. 2021 v částce 464 Kč za vlakové jízdenky z [obec] do [obec] a zpět a 1 000 Kč za 10 půlhodin ztraceného času podle § 13 a 14 a. t., za cestu na jednání dne 14. 7. 2021 v částce 414 Kč za vlakové jízdenky z [obec] do [obec] a zpět a 1 000 Kč za 10 půlhodin ztraceného času podle § 13 a 14 a. t. daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 49 200 Kč (náhrada za úkony dle paušální odměny + ztracený čas) ve výši 10 332 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Takto vypočtený nárok na náhradu nákladů řízení pak rovnoměrně rozdělil tak, že žalovaná jednající Ministerstvem pro místní rozvoj zaplatí jednu polovinu a druhou polovinu žalovaná jednající Ministerstvem financí.

100. Žalobce ve svém vyčíslení nákladů ze dne 25. 2. 2021 dále požadoval náhradu nákladů řízení za úkon porady s klientem přesahující 1 hodinu, která však nebyla přiznána, neboť tato nebyla soudu jakkoliv doložena.