18 C 80/2020- 85

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr Evou Němečkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa žalobkyně] zastoupen [titul]. [jméno] [příjmení], advokátem sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa žalované] zastoupen [titul]. [jméno] [příjmení], advokátem sídlem [adresa] o zaplacení 20 702 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20 702 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 p.a. z částky 19 250 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 1 452 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 33 353,80 Kč k rukám [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta sídlem kanceláře [adresa], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Žalobce se svým návrhem z [datum] domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 20 702 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Svůj návrh odůvodnil tím, že žalobce poskytl žalovanému, jako objednateli, na základě ústní dohody dlouhodobé služby v oblasti účetnictví a mzdové a daňové agendy. Za poskytnuté služby žalobce mimo jiné vystavil žalovanému fakturu č. 2016 [číslo] znějící na částku 10 212 Kč, fakturu č. 2017 [číslo] znějící na částku 9 051 Kč, fakturu č. 2017 [číslo] znějící na částku 1 452 Kč, fakturu č. 2017 [číslo] znějící na částku 2 178 Kč, fakturu č. 2018 [číslo] znějící na částku 2 178 Kč, fakturu č. 2018 [číslo] znějící na částku 8 712 Kč, fakturu č. 2018 [číslo] znějící na částku 2 178 Kč a fakturu č. 2019 [číslo] znějící na částku 6 244 Kč, celková částka pak činila 34 205 Kč. Žalovaný tyto faktury neuhradil, neboť rozporoval rozsah a cenu služeb poskytovaných žalobcem. V zájmu mimosoudního vyřešení sporu vstoupily sporné strany do jednání, jehož výsledkem bylo uzavření ústní dohody o narovnání, jejímž obsahem byl závazek žalovaného uhradit žalobci celkem částku 33 000 Kč, a to ve splátkách, když první splátka ve výši 7 000 Kč měla být uhrazena do [datum], druhá splátka ve výši 4 000 Kč do [datum] a následujících 8 splátek ve výši 2 750 Kč mělo být uhrazeno vždy do každého 20. dne příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem květnem 2019 pod ztrátou výhody splátek. Žalovaný na základě ústní dohody o narovnání uhradil žalobci pouze tři splátky, a to dne [datum] částku 11 000 Kč za měsíc březen, za duben 2019 dne [datum] částku 2 750 Kč a v měsíci květnu 2019 částku 2 750 Kč. Zbylá částka ve výši 19 250 Kč zůstala ze strany žalovaného neuhrazena. Žalobce se dále v souladu s ujednáním v dohodě o narovnání domáhá úhrady částky 1 452 Kč, a to za služby poskytnuté žalovanému spočívající ve zpracování přiznání k DPH za období leden až únor 2019. Celková dlužná částka tak činí 20 702 Kč. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Poukázal na skutečnost, že žalovanému byly sice prostřednictvím emailové komunikace žalobcem zaslány výzvy finančního úřadu, avšak bez jakéhokoli sdělení ze strany žalobce s tím, že žalovanému nebylo žalobcem sděleno, že je požadovaná jeho součinnost a následně žalobce nechal uplynout lhůtu pro reakci správci daně bez dalšího. Ze strany žalobce nebyl předložen žádný důkaz, že žalovaný byl upozorněn alespoň na potřebu reakce či délku lhůty k odpovědi, ze strany žalobce tak nedošlo ke splnění povinností daňového poradce, když žalovanému byla pouze přeposlána výzva finančního úřadu a bylo zcela ponecháno na něm, jak a zda bude reagovat. Z důvodu nečinnosti žalobce tak finančním úřadem došlo k vyměření pokuty žalovanému, a to za měsíc prosinec 2018 a leden 2019 v celkové výši 60 000 Kč, když následně pokuta za měsíc leden 2019 byla k žádosti žalovaného snížena z částky 30 000 Kč na částku 15 000 Kč. Jednáním žalobce tak žalovanému vznikla škoda, v celkové výši 45 000 Kč, neboť v případě, pokud by žalovaný byl žalobcem upozorněn na to, jaké doklady má doložit a v jaké lhůtě, nedošlo by ze strany finančního úřadu k vyměření pokuty pro nedoložení dokladů a nepodání kontrolního hlášení. Ze strany žalovaného pak došlo k započtení škody, která žalovanému vznikla vyměřením pokuty od finančního úřadu ve výši 20 702 Kč, tj. ve výši, která je předmětem tohoto řízení vůči žalobci a tím došlo k zániku nároku žalobce vůči žalovanému, zápočet byl proveden jak prostřednictvím emailové komunikace z [datum], tak i v rámci vyjádření k podané žalobě. Žalovaný tak navrhl zamítnutí žaloby. Soud v průběhu řízení provedl důkaz výpisem z obchodního rejstříku žalobce a žalovaného, předžalobní výzvou z [datum], emailovou komunikací mezi účastníky z [datum], [datum], výpisem z účtu žalobce za období od [datum] do [datum] a [datum] a [datum], dohodou o narovnání bez uvedení data, fakturou č. 2019 [číslo], č. 2019 [číslo], č. 2018 [číslo], 2018 [číslo], 2018 [číslo], 2017 [číslo], 2017 [číslo], 2017 [číslo], 2016 [číslo], emailovou komunikací mezi účastníky ze [datum], výzvou Finančního úřadu pro [anonymizována tři slova] ze [datum], emailovou komunikací mezi účastníky z [datum] a [datum], výzvou finančního úřadu z [datum], emailovou komunikací mezi účastníky z dubna a května 2019, platebním výměrem finančního úřadu z [datum], rozhodnutím ve věci prominutí pokuty za nepodání kontrolního hlášení z [datum], platebním výměrem z [datum], rozhodnutím ve věci prominutí pokuty z [datum], výslechem svědkyně paní [celé jméno svědkyně], protokolem o jednání ve věci [spisová značka] z [datum rozhodnutí], výslechem statutárního zástupce žalovaného pana [jméno] [příjmení], výslechem svědkyně paní [jméno] [celé jméno svědkyně]. Po takto provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že -) žalobce vystavil žalovanému za období od října 2016 do dubna 2019 celkem 9 faktur za poskytnuté služby v oblasti účetnictví a mzdové a daňové agendy (zpracování účetnictví, zpracování mzdové agendy, zajištění kontroly na ZPMV, zpracování přiznání k DPH), když faktura č. 2016 [číslo] znějící na částku 10 212 Kč byla vystavena dne [datum] a byla splatná dne [datum], faktura [číslo] 2017 znějící na částku 9 051 Kč byla vystavena dne [datum] a byla splatná dne [datum], faktura č. 2017 [číslo] znějící na částku 1 452 Kč, byla vystavena dne [datum] a byla splatná dne [datum], faktura č. 2017 [číslo] znějící na částku 2 178 Kč byla vystavena dne [datum] a splatná byla dne [datum], faktura č. 2018 [číslo] znějící na částku 2 178 Kč, byla vystavena dne [datum] a splatná byla dne [datum], faktura č. 2018 [číslo] znějící na částku 8 712 Kč, byla vystavena dne [datum] a splatná byla dne [datum], faktura č. 2018 [číslo] znějící na částku 2 178 Kč byla vystavena dne [datum] a splatná byla dne [datum], faktura č. 2019 [číslo] znějící na částku 6 244 Kč byla vystavena dne [datum] a splatná byla dne [datum] a faktura č. 2019 [číslo] byla vystavena dne [datum] a splatná byla dne [datum] (shora citované faktury). -) žalobce je zapsán od [datum] v obchodním rejstříku vedeném [název soudu] oddíl C vložka [číslo], nyní pod obchodní firmou [název žalobkyně], sídlem [adresa žalobkyně], [IČO]. Žalobce má v obchodním rejstříku jako předmět podnikání zapsáno kromě jiného činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence, činnost daňových poradců (výpis z obchodního rejstříku žalobce). -) žalovaný je zapsán v obchodním rejstříku vedeném [název soudu] oddíl C vložka [číslo] od [datum] pod [právnická osoba] s.r.o., sídlem [adresa žalované], [IČO]. Žalovaný má jako předmět podnikání zapsán pronájem nemovitostí bytů a nebytových prostor a výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Statutárním zástupcem žalovaného je od [datum] pan [jméno] [příjmení] (výpis z obchodního rejstříku žalovaného). -) dnem [datum] je datována výzva Finančního úřadu pro [anonymizováno] [část Prahy] [právnická osoba] s.r.o. – žalovanému – ve které finanční úřad vyzývá žalovaného ke změně, doplnění nebo potvrzení údajů uvedených v oddíle A.4. kontrolního hlášení za období od [datum] do [datum], podaného daňovým subjektem dne [datum]. Ve výzvě je dále uvedeno, že daňový subjekt je povinen dle ust. § 101g odst. 3 zákona o DPH do pěti pracovních dnů ode dne oznámení této výzvy, údaje změnit, doplnit, nebo původní údaj potvrdit, prostřednictvím následného kontrolního hlášení. Z odůvodnění výzvy vyplývá, že daňový subjekt v oddíle A.4. kontrolního hlášení nevykázal za výše uvedené období hodnotu uskutečněných zdanitelných plnění, která by odpovídala hodnotě přijatých zdanitelných plnění s místem plnění v tuzemsku, vykázaných plátcem v oddíle B.2. kontrolního hlášení za období listopad 2018, který identifikoval daňový subjekt v kolonce DIČ dodavatele. Z odůvodnění dále vyplývá, že výše popsaný nesoulad byl zaznamenán u ev..č. daňového dokladu - DIČ odběratele [číslo], evidenční [číslo] 2018. Výzva dále obsahuje poučení o tom, že v následném kontrolním hlášení je plátce povinen uvést předepsané údaje potřebné pro správu daně a rovněž takto, že pokud plátce nepodá následující kontrolní hlášení ve stanovené lhůtě pěti pracovních dnů ode dne oznámení této výzvy, může mu finanční úřad uložit pokutu do výše 50 000 Kč. Shodná výzva od finančního úřadu stejného data, se týká i období od [datum] do [datum], když tato byla rovněž žalobci zaslána (výzvy ze dne [datum]). -) výzvy finančního úřadu adresované žalobci byly emailem přeposlány žalovanému (nesporná tvrzení účastníků, email z [datum]). -) žalovaný emailem sděloval žalobci dne [datum], že zasílá faktury za říjen a listopad, za prosinec bude vystavovat s tím, že další doklady ohledně DPH zašle večer s tím, že toto se týká [právnická osoba] (email z [datum]). -) dnem [datum] je datován email, který zasílala paní [celé jméno svědkyně], zaměstnankyně žalobce, statutárnímu zástupci žalovaného s tím, že jej několikrát upozorňovala, že v souvislosti se zavedením kontrolního hlášení je třeba dodávat každý měsíc minimálně vydané faktury. V emailu je dále uvedeno, že vzhledem k tomu, že žalovaný doklady nedodával, podávala nulová kontrolní hlášení, aby se žalovaný vyhnul desetitisícovým pokutám s tím, že v případě, pokud si vzpomene a doklady pošle nebo přijdou výzvy finančního úřadu, což se v případě žalovaného stalo v roce 2018 třikrát a další výzva přišla na období leden 2019. Zároveň byl žalovaný vyzván k tomu, aby vzhledem k dluhům za účetní služby, komunikoval nadále výhradně s jednatelem společnosti žalobce, [titul]. [příjmení] anebo jeho právním zástupcem [titul]. [příjmení] (email z [datum]). -) mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena dne [datum] dohoda o narovnání, dle níž žalobce jako poskytovatel poskytuje žalovanému jako objednateli služby v oblasti účetnictví a daňové agendy, kdy mezi smluvními stranami došlo k neshodě ohledně rozsahu a ceny služeb zajišťovaných poskytovatelem a tím souvisejícího nároku poskytovatele na úhradu odměny za poskytnuté služby. V článku I. dohody o narovnání je specifikována sporná pohledávka mezi účastníky v celkové výši 34 205 Kč s příslušenstvím představující odměny účtované poskytovatelem na základě smlouvy s tím, že v bodě I bod 1 jsou specifikovány sporné faktury. Strany se dohodly, že sporná pohledávka bude nahrazena závazkem objednatele zaplatit poskytovateli celkovou částku ve výši 33 000 Kč, a to formou sjednaných splátek s tím, že první splátka ve výši 7 000 Kč má být splatná do [datum], druhá splátka ve výši 4 000 Kč má být splatná nejpozději do [datum] a třetí až desátá splátka á 2 750 Kč mají být uhrazeny vždy do každého 20. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem květnem 2019 a konče měsícem prosincem 2019, pod ztrátou výhody splátek. Dohoda o narovnání obsahuje rovněž ujednání o tom, že poskytovatel zpracuje pro objednatele jeho přiznání k dani z příjmu právnických osob za rok 2018 a dále přiznání k DPH a kontrolní hlášení za leden až březen 2019, a to za odměnu ve výši 2 000 Kč + DPH. Objednatel se zavázal poskytnout k tomuto účelu poskytovateli bez zbytečného odkladu veškeré potřebné dokumenty a informace a další nezbytnou součinnost. Strany si rovněž sjednaly, že s výjimkou zpracování přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2018 a zpracování přiznání k DPH a kontrolního hlášení za měsíc leden až březen 2019 poskytovatel nebude objednateli poskytovat žádné jiné služby v oblasti účetnictví a mzdové či daňové agendy, tj. s účinností od [datum] považují smluvní strany smlouvu za ukončenou a objednatel je tak povinen plnit své daňové povinnosti a povinnosti v oblasti účetnictví sám, nebo prostřednictvím třetí jím zvolené osoby. V článku IV bod 1 smlouvy se účastníci zavázali s výjimkou nároků výslovně založených touto dohodou, v budoucnu vůči sobě nevznášet žádné další nároky ze smlouvy, nebo nároky s ní související (emailová komunikace mezi účastníky týkající se dohody o narovnání, nesporná tvrzení účastníků – č. listu 29 p.v. šestý odstavec). -) dnem [datum] je datován platební výměr Finančního úřadu pro [anonymizováno] [část Prahy] pracoviště pro [část Prahy], na základě kterého byla žalovanému uložena pokuta ve výši 30 000 Kč za nepodání následného kontrolního hlášení na základě výzvy ke změně, doplnění či potvrzení údajů uvedených v podaném kontrolním hlášení, a to za období leden 2019. Z odůvodnění platebního výměru vyplývá, že daňový subjekt – žalovaný – dne [datum] podal kontrolní hlášení za měsíc leden 2019, když finanční úřad toto hlášení posoudil a na základě tohoto vznikly konkrétní pochybnosti o údajích v kontrolním hlášení uvedených a z tohoto důvodu zaslal daňovému subjektu výzvu dle ust. § 101g odst. 2 zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon“), aby ve lhůtě pěti pracovních dnů od oznámení výzvy údaje změnil, doplnil, případně původní údaje potvrdil, a to prostřednictvím následného kontrolního hlášení. Výzva byla daňovému subjektu doručena dne [datum], když lhůta pro podání následného kontrolního hlášení marně uplynula dne [datum]. Vzhledem k tomu, že daňový subjekt nepodal následné kontrolní hlášení na základě výzvy správce daně, vznikla mu v souvislosti s ust. § 101h odst. 1 písm. c) zákona povinnost uhradit pokutu ve výši 30 000 Kč (platební výměr ze [datum]). -) dnem [datum] je datován platební výměr Finančního úřadu pro [anonymizováno] [část Prahy] pracoviště [obec a číslo], na základě kterého finanční úřad udělil žalovanému pokutu za nepodání následného kontrolního hlášení za měsíc prosinec 2018. Důvody vyměření pokuty jsou shodné jako v platebním výměru z téhož data, tj. z [datum] za období leden 2019 (platební výměr ze [datum]). -) dnem [datum] jsou datována rozhodnutí finančního úřadu ve věci žádosti žalovaného o prominutí pokuty za nepodání kontrolního hlášení za měsíc prosinec 2018 a leden 2019. Za období prosinec 2019 pak byla žalovanému pokutu prominuta v rozsahu 15 000 Kč, když správce daně dospěl k závěru, že u daňového subjektu došlo k naplnění kritéria četnosti porušování povinností při správě dani, neboť ke dni vydání rozhodnutí eviduje správce daně u daňového subjektu vykonatelný nedoplatek z jiného daňového řízení, a to nedoplatek na dani z přidané hodnoty z neuhrazené daňové povinnosti za zdaňovací období srpen 2019 a září 2019. Pokuta za nepodání kontrolního hlášení za leden 2019 nebyla žalovanému prominuta, respektive jeho žádost o prominutí pokuty byla zamítnuta s tím, že dle správce daně se odůvodnění žádosti o prominutí pokuty (kontrolní hlášení bylo doručeno do datové schránky daňového poradce nikoliv žalovaného, jednatel daňového subjektu byl často mimo republiku, nesrovnalosti v nepodání následných kontrolních hlášení nezaznamenal a nemohl je ihned řešit), nelze podřadit pod pojem ospravedlnitelného důvodu pro prominutí pokuty, když navíc za období roku 2019 může být prominuto maximálně jedno pochybení, a to se již stalo – částečné prominutí pokuty za nepodání následného kontrolního hlášení za prosinec 2018 (rozhodnutí Finančního úřadu o žádosti o prominutí pokuty). -) dnem [datum] je datován email zasílaný od paní [celé jméno svědkyně], zaměstnankyně žalobce žalovanému, ve kterém je uvedeno„ dobrý den, opět jste nedodal doklady k DPH za leden 2019, takže je znovu zaslána výzva ke KH“ (email z [datum]). -) v emailu ze dne [datum] sděluje statutární zástupce žalovaného, pan [jméno] [příjmení], právnímu zástupci žalobce, že obdržel od paní [celé jméno svědkyně] sdělení, že mu finanční úřad vyměřil pokutu za nepodání vysvětlení ke kontrolnímu hlášení za prosinec až leden – viz. přílohy s tím, že toto období pro něj zpracovával žalobce a o tom, že je třeba doplnit nebo vyjasnit kontrolní hlášení, se vůbec nedozvěděl, jeho účetní nyní komunikuje s finančním úřadem a pokud nebude tato pokuta prominuta, pak v plné výši bude očekávat úhradu ze strany žalobce (email z [datum]). -) dnem [datum] je datován email zasílaný statutárním zástupcem žalovaného statutárnímu zástupci žalobce, zasílaný z emailové adresy [email], ve kterém statutární zástupce žalovaného uvádí, že v návaznosti na předchozí komunikaci uplatňuje vůči žalobci pokutu udělenou mu ze strany finančního úřadu [právnická osoba] s.r.o. v celkové výši 45 000 Kč, když původní výše pokuty byla stanovena na 60 000 Kč a následně byla část pokuty prominuta – viz. přiložené dokumenty. V emailu je dále uvedeno, že účastníci měli v daném čase uzavřenou ústní dohodu o zajištění služeb daňového poradce a účetních záležitostí, jak pro [právnická osoba] s.r.o., tak pro [příjmení] [jméno] [příjmení], email dále obsahuje sdělení, že zprávy o rozhodnutí o udělení pokuty, jakož i výzvy k doplnění KH, byly zasílány do datové schránky žalobce, následně byly přeposlány bez jakéhokoli vysvětlení a informace s tím, že s paní [celé jméno svědkyně] statutární zástupce žalovaného komunikoval telefonicky, když neměl k doplnění kontrolního hlášení jiné podklady, respektive ji informoval, že například jsou„ stejné jako v minulém období. V emailu dále statutární zástupce žalovaného uvádí, že tím splnil svoji informační povinnost vůči žalobci jako daňovému poradci a nevidí důvodu, proč k opravě nebo doplnění, nebo potvrzení podaného kontrolního hlášení nedošlo, za což byly následně uděleny pokuty. Statutární zástupce žalovaného dále uvedl, že v minulosti neuhradil žalobci závazky za poskytnuté služby v celkové výši 67 829 Kč (původně 44 624 Kč pohledávka za OSVČ a 34 205 Kč pohledávka za [anonymizováno] – částečná úhrada 11 000 Kč dne [datum]) a započítává tak svoji pohledávku za výše uvedené pokuty oproti svému závazku vůči žalobci s tím, že zbývající část závazku ve výši 22 829 Kč by statutární zástupce žalovaného rád uhradil v pěti rovnoměrných splátkách (email z [datum]). -) žalovaný uhradil na účet žalobce vedeného u [právnická osoba], č. účtu [bankovní účet] dne [datum] částku 2 750 Kč a dne [datum] částku 11 000 Kč (výpis z účtu žalobce). -) dnem [datum] je datována předžalobní výzva, která byla zasílána právním zástupcem žalobce žalovanému a ve které byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky v celkové výši 20 702 Kč, a to s odkazem na dohodu na narovnání, která mezi účastníky byla uzavřena a která ze strany žalovaného nebyla řádně plněna (předžalobní výzva z [datum]). -) ve věci byl slyšen statutární zástupce žalovaného a svědkyně paní [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědkyně], když jejich výpovědi budou hodnoceny dále. -) u zdejšího soudu pod sp.zn. [spisová značka] probíhalo řízení mezi žalobcem a žalovaným [jméno] [příjmení], statutárním zástupcem [právnická osoba] s.r.o. týkající se rovněž zápočtu pokuty udělené [právnická osoba] s.r.o. Finančním úřadem pro [část Prahy] týchž rozhodnutí, jaká jsou předmětem tohoto řízení, kdy v rámci řízení byl jako účastník řízení slyšen i pan [příjmení], který kromě jiného k dotazu soudu, zda doklady potřebné pro podání kontrolního hlášení za prosinec 2018 a leden 2019 doložil, uvedl, že toto neví, možná zapomněl, myslel si, že podá to opravné kontrolní hlášení, když jí potvrdil správnost toho, co tam bylo uvedeno. Rovněž uvedl, že poté, co emailem obdržel od žalobce výzvu k doplnění dokladů ke kontrolnímu hlášení za prosinec 2018 a leden 2019, telefonicky kontaktoval paní [celé jméno svědkyně], řekl jí, že to, co je uvedené ve výzvě je platné a že doklady doplní (výpověď p. [příjmení]) Po takto provedeném dokazování soud řízení již dalšími důkazy nedoplňoval, když účastníky to ani nebylo navrhováno a dospěl k závěru, že v daném případě byla žaloba podána důvodně. Mezi účastníky bylo v průběhu řízení učiněno nesporným, že žalobce jako poskytovatel a žalovaný jako objednatel, uzavřeli ústně smlouvu o poskytování služeb v oblasti účetnictví a mzdové a daňové agendy. Nesporným bylo rovněž i to, že s ohledem na spornost rozsahu a ceny služeb zajišťovaných žalobcem pro žalovaného, byla mezi účastníky uzavřena ústně dohoda o narovnání, když text písemné dohody o narovnání, který byl předložen soudu a čten k důkazu, nebyl žádnou ze strany zpochybněn a účastníci potvrdili, že ve znění, které je uvedeno v písemné dohodě o narovnání, byla mezi nimi uzavřena ústní dohoda o narovnání. Na základě takto uzavřené dohody o narovnání vznikl žalovanému závazek k zaplacení částky 33 000 Kč na základě v dohodě specifikovaných a žalovaným dosud neuhrazených faktur a rovněž tak částky 2 000 Kč + DPH za zpracování přiznání k dani z příjmu právnických osob za rok 2018 a přiznání k DPH a kontrolního hlášení za leden až březen 2019 (ust. § 1903 odst. 1, ust. § 1721 a § 1723 odst. 1 o.z.). Nesporným bylo rovněž mezi účastníky učiněno to, že žalovaný žalobci uhradil částku 2 750 Kč a 11 000 Kč a v tomto rozsahu tak závazek zanikl splněním (ust. § 1908 o.z.). Soud se tak v rámci svého rozhodnutí zabýval tím, zda žaloba na úhradu částky 20 702 Kč byla podána po právu, když žalovaný na svoji procesní obranu uváděl, že žalovanému svědčila pohledávka za žalobcem ve výši 45 000 Kč z titulu způsobené škody (žalovanému uložená pokuta finančním úřadem ve výši 45 000 Kč) s tím, že část pohledávky ve výši, která je předmětem tohoto řízení, tj. ve výši 20 702 Kč započetl vůči žalobcem uplatněné pohledávce v tomto řízení a že tak došlo k zániku pohledávky žalobce vůči žalovanému započtením (ust. § 1982 a násl. o.z.). Dle ust. § 1982 odst. 1 o.z., dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Dle ust. § 1982 odst. 2 o.z., započtení se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně, jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení. Dle ust. § 1987 o.z., k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Na tomto místě soud uvádí, že započtení představuje jeden ze způsobu zániku závazku, k němuž dochází buď jednostranným právním jednáním jedné strany vůči druhé, anebo dohodou obou dotčených stran. Jednostranné započtení pohledávky pak umožňuje započítávající straně vynutit si uspokojení své pohledávky, aniž by byla nucena ji uplatnit u soudu (srovnej např. rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 4967/2017, 31 Cdo 684/2020). Pro to, aby mohlo dojít k řádnému započtení pohledávky, je třeba, aby byly splněny zákonem stanovené předpoklady, jejichž naplnění je nezbytné pro způsobilost jak aktivní pohledávky (tj. pohledávky užité k započtení), tak i pasivní pohledávky (tj. pohledávky, proti které je započítáváno) k započtení. Pokud se pak týká aktivní pohledávky, tato musí být zásadně splatná (ust. § 1982 odst. 1 věta druhá o.z.) a uplatnitelná u soudu (ust. § 1987 odst. 1 o.z.) a dále nesmí být nejistá nebo neurčitá (ust. § 1987 odst. 2 o.z.). Jinak řečeno, jedním z předpokladů započtení na straně aktivně započítávané pohledávky, jíž věřitel provádí kompenzační úkon (prohlášení započtení), je její vymahatelnost dle ust. § 1987 odst. 1 o.z., tj. splatnost pohledávky, když nesplatné pohledávky nelze uplatnit před soudem. Zánik pohledávek nastává se zpětnou účinnosti (ex tunc) k okamžiku, kdy jsou všechny předpoklady započtení splněny, a to u pohledávky, u které nastaly později. Účinky započtení je tak třeba vyvolat právním jednáním v případě jednostranného započtení oznámením (prohlášením) o započtení druhé straně (ust. § 1982 odst.1 o.z.). S poukazem na výše uvedené je tak nutné uzavřít, že aktivně započítávaná pohledávka musí být splatná ještě před kompenzačním úkonem. Vzhledem k tomu, že žalovaný svoji procesní obranu vymezil tak, že svoji pohledávku vůči žalobci z titulu náhrady škody za finančním úřadem vyměřenou pokutu, započetl oproti nároku žalobce, se soud zabýval tím, zda v době, kdy žalovaný učinil svůj kompenzační úkon – započtení své pohledávky vůči žalobci – byla jeho pohledávka splatná, neboť u náhrady škody není lhůta k plnění určena právním předpisem a vzhledem k tomu, že účastníky nebylo tvrzeno a tím méně prokázáno, že by byla určena dohodou stran, byla žalovaným tvrzená pohledávka z titulu náhrady škody splatná na základě výzvy věřitele (ust. § 1958 odst. 2 o.z.). Bez řádné výzvy k plnění není totiž aktivně započítávána pohledávka splatná a tudíž ani způsobilá započtení. Vzhledem k tomu, že výzva k plnění musí stejně, jako jiné právní jednání, splňovat podmínku určitosti a srozumitelnosti (ust. § 553 odst. 1 o.z.), zabýval se soud otázkou, zda zde ze strany žalovaného byla dostatečně určitá a srozumitelná výzva k úhradě tvrzené pohledávky z titulu náhrady škody. Žalovaný při jednání soudu dne [datum] (č. listu 29 p.v.) a i v rámci skutkových tvrzení uváděl, že žalovaný vyzval žalobce k náhradě škody emailem z [datum], ve kterém žalovaný uváděl, že od finančního úřadu dostal pokutu a v případě, pokud mu nebude prominuta, tak že ji bude uplatňovat vůči žalobci s tím, že jiná výzva k úhradě žalované částky, nebyla žalobci žalovaným zaslána. Tuto žalovaným uváděnou výzvu ve vztahu k žalobci, týkající se uvedeného zápočtu nároku žalovaného vůči nároku žalobce, však nelze považovat za řádný kompenzační úkon, dle kterého by mělo dojít k zániku vzájemných pohledávek účastníků. Email z [datum] podepsaný panem [jméno] [příjmení], statutárním zástupcem žalovaného, pouze obsahuje informace, že vůči [právnická osoba] – žalovanému byla finančním úřadem vyměřena pokuta za nepodání vysvětlení ke kontrolnímu hlášení za prosinec 2018 a leden 2019 a pokud tato nebude prominuta, tak v plné výši bude očekávat úhradu ze strany žalobce. Z obsahu emailu však nikterak nevyplývá, jakou konkrétní částku má žalobce žalovanému uhradit, v emailu není ani obsažena výzva k úhradě, tento obsahuje pouze informaci, že pokud pokuta nebude prominuta, bude očekávat její úhradu ze strany žalobce. Jinak řečeno, v emailu není uveden výslovný projev vůle, aby žalobce žalovanému plnil a rovněž tak absentuje uvedení toho, jaká konkrétní částka má být žalobcem uhrazena. Dle názoru soudu se tak nejedná o řádnou výzvu k plnění, která by měla za následek splatnost žalovaným tvrzené pohledávky na náhradu škody. Řádná výzva k úhradě náhrady škody vůči žalobci a tím i kompenzační námitku soud neshledal ani v jiné soudu předložené korespondenci mezi oběma účastníky. Lze tak uzavřít, že vzhledem k tomu, že tvrzená pohledávka žalovaného z důvodu absence výzvy k plnění před provedením započtení, nebyla v okamžiku započtení splatná, jednalo se o pohledávku nezpůsobilou k započtení (srovnej např. rozhodnutí Ústavního soudu III. ÚS 3009/2012, II. ÚS 2302/2013, rozhodnutí NS ČR 33 Odo 1642/2016). Nad rámec výše uvedeného soud poznamenává, že nelze ani započtení obsažené v emailu z [datum], na které žalovaný odkazoval, považovat za právní jednání určité a srozumitelné, když při započtení více vzájemných pohledávek musí ten, kdo činí kompenzační úkon určit, které pohledávky mají provedeným zápočtem zaniknout, když projev vůle směřující k započtení musí být určitý do té míry, aby z něj bylo možné jednoznačně zjistit, které pohledávky a do jaké výše započtení zanikají (srovnej např. rozhodnutí NS ČR 23 Cdo 4306/2017, 32 Cdo 3082/2017, 23 Cdo 2868/2011). Jinak řečeno, je třeba, aby kompenzační projev obsahoval prohlášení, v němž je určitě a srozumitelně určeno, konkrétně, která či které započítávané pohledávky, případně která jejich část, se uplatňuje k započtení a ve vztahu ke které konkrétní pohledávce a v jakém rozsahu tato započtením zanikne. V případě, pokud právní jednání neobsahuje takovéto podstatné náležitosti, jedná se o právní jednání neurčité a tedy zdánlivé (ust. § 553 odst. 1 o.z.), k němuž se nepřihlíží (ust. § 554 o.z. – srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 32 Cdo 565/2019). Pokud tedy soud bude vycházet ze znění emailu z [datum], ve kterém je uvedeno, že„ vzhledem k tomu, že v minulosti jsem uhradil některé závazky za poskytování daných služeb v celkové výši, dohromady 67 829 Kč (původně 44 624 Kč pohledávka za OSVČ a 34 205 Kč pohledávka za [právnická osoba], [datum] částečná úhrada 11 000 Kč), započítávám svou pohledávku za výše uvedené pokuty oproti svému závazku vůči vaší společnosti, zbývající část závazku, a to sice částku 22 829 Kč, bych rád uhradil v pěti splátkách“, pak z obsahu emailu není zřejmé, zda započtení činí [právnická osoba] s.r.o., jejímž jediným jednatelem je pan [jméno] [příjmení], či zda započtení činí pan [jméno] [příjmení] jako fyzická osoba podnikající a není tak zřejmé, která pohledávka a v jakém rozsahu má provedeným započtením zaniknout, když součet závazků [právnická osoba] – žalovaného a závazku p. [příjmení] jako fyzické osoby podnikající převyšuje započítávanou pohledávku z titulu udělených pokut od finančního úřadu – celkové závazky uváděné v emailu činí částku 67 829 Kč, částka k započtení za udělené smluvní pokuty ve výši 45 000 Kč. S ohledem na to, že výše popsané jednání uvedené v emailu z [datum] je neurčité, tj. ve svém důsledku zdánlivé, k němuž, jak již bylo uvedeno shora, se nepřihlíží, nemohlo toto jednání vyvolat účinky se započtením spojené, tj. zánik pohledávky dle ust. § 1982 o.z. Ze shora uvedených důvodů proto soud uzavřel, že žalovaný v průběhu řízení neprokázal řádnou výzvu k úhradu náhrady škody a na jeho straně se tak nejednalo o splatnou pohledávku a tedy pohledávku uplatnitelnou u soudu a způsobilou k započtení dle ust. § 1987 odst. 1 o.z. Žalovaným tvrzené započtení pak bylo i neurčité a nelze s ním spojovat zánik pohledávky. Z těchto důvodů tak nemohlo dojít k zániku žalobou uplatněné pohledávky započtením. V neposlední řadě soud poznamenává, že v řízení ani nebyla prokázána existence pohledávky žalovaného za žalobcem, respektive nebylo prokázáno, že by žalobce řádně neplnil své povinnosti daňového poradce ve smyslu uzavřené smlouvy se žalovaným. Na základě provedeného dokazování bylo postaveno na jisto, že žalobce zaslal žalovanému výzvy finančního úřadu k doplnění kontrolního hlášení k dani z DPH za měsíc prosinec 2018 a leden 2019, v rámci kterých finanční úřad vyzývá ke změně, doplnění nebo potvrzení údajů uvedených v kontrolním hlášení, když v těchto výzvách je zcela jednoznačně uvedeno, v čem zjištěný daňový nesoulad spočívá, v jaké délce byla stanovena lhůta ke splnění výzvy a rovněž tak, jaké mohou následovat sankce (viz. odůvodnění jednotlivých výzev). Skutečnost, že tyto výzvy byly žalovanému doručeny, ani sám žalovaný nikterak nerozporoval, pouze poukazoval na to, že tyto mu byly žalobcem doručeny bez jakéhokoli průvodního dopisu, nebyl žalovaný informován o tom, jaké konkrétní doklady má doložit a v jakých lhůtách a že mu při nedodržení těchto lhůt hrozí sankce od finančního úřadu, a to formou uložení pokuty. Tuto procesní obranu žalovaného je však nutné odmítnout, neboť žalovaný věděl, že na základě výzvy finančního úřadu je třeba zaslat žalobci faktury tak, aby žalobce jako daňový poradce, podávající jménem společnosti kontrolní hlášení k DPH, mohl relevantním způsobem ve vztahu k finančnímu úřadu reagovat, když již v minulosti byl žalovaný obdobným způsobem vyzýván k doplnění dokladů k podání kontrolního hlášení. Na tomto místě soud akcentuje, že na opakované nedodávání dokladů ke kontrolnímu hlášení a nutnosti dodávání každý měsíc přehled vydaných faktur, byl žalovaný upozorňován i emailem z [datum], když problémy s předkládáním dokladů pro vyhotovení kontrolního hlášení potvrdila v rámci své svědecké výpovědi i svědkyni paní [celé jméno svědkyně], která vyhotovovala za žalobce hlášení ve vztahu k finančnímu úřadu pro žalovaného. Tato kromě jiného ve své výpovědi potvrdila, že i v případě, pokud by se u klienta jednalo o opakující se faktury, tedy i stejné paušály a klient by jí sdělil v rámci dotazu pro kontrolní hlášení jiné číslo faktury s tím, že se jedná o opakující se platby, pak by tato skutečnost nebyla postačující pro vydání opravného kontrolního hlášení. Soud při svém rozhodnutí nemohl přehlédnout ani rozpory týkající se výpovědi statutárního zástupce žalovaného v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] a v tomto řízení. Statutární zástupce žalovaného v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] potvrdil, že výzvy finančního úřadu ke změně, doplnění nebo potvrzení údajů v kontrolním hlášení za prosinec 2018 a leden 2019 od žalobce obdržel, kdy mu výzvy přeposlala účetní paní [celé jméno svědkyně] a tento jí řekl, že údaje jsou platné a že doklady, tj. vydané faktury doplní s tím, že neví, zda doklady doplnil či možná zapomněl, žádné doklady nedodal, je možné, že opomněl. Naproti tomu v řízení vedeném u zdejšího soudu v tomto řízení uvedl, že věc ohledně kontrolního hlášení za měsíc prosinec 2018 a leden 2019 se nezajímal, považoval tuto věc za vyřízenou po telefonátu s paní účetní. Zároveň uvedl, že ve výše uvedených skutečnostech rozpor nevidí, když při jednání soudu dne [datum] uvedl, že pokud nějaké doklady existovaly a on byl k jejich doložení vyzván, pak tyto většinou byly ve stejné výši anebo uváděl, že již nic dalšího nemá. Z výše uvedených výpovědí statutárního zástupce žalovaného, pana [příjmení] jsou zřejmé jednoznačné rozpory v jeho výpovědi ohledně jeho reakce jako statutárního zástupce žalovaného, na zaslání výzvy finančního úřadu k doplnění požadovaných dokladů. Statutární zástupce žalovaného nejprve v rámci řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] uváděl, že neví, zda doklady doplnil s tím, že možná je nedodal a zapomněl, v rámci předmětného řízení však uváděl, že doklady doplňoval, pravděpodobně se jednalo o faktury, tedy o doklady účetního charakteru. S ohledem na to, že výslech statutárního zástupce žalovaného, [jméno] [příjmení] a žalovaného v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] proběhl v rozmezí cca dvou měsíců (výslech žalovaného [jméno] [příjmení] v řízení ve věci [spisová značka] byl proveden dne [datum rozhodnutí], výslech pana [jméno] [příjmení] jako statutárního zástupce žalovaného byl v předmětné věci proveden dne [datum]), lze ztěží předpokládat, že by si pan [jméno] [příjmení] od poslední výpovědi u zdejšího soudu nepamatoval na skutečnosti podstatné pro předmět řízení, tj. okolnosti vztahující se ke kontrolnímu hlášení za prosinec 2018 a leden 2019 a jeho přeposlání žalobcem žalovanému včetně komunikace s účetní žalobce, paní [celé jméno svědkyně], ohledně dokladů vztahujících se k podání kontrolního hlášení. Pokud tedy pan [příjmení] vypovídal odlišně v obou řízeních, nelze tuto skutečnost dle názoru soudu vztahovat k běhu času a k tomu, že si již na okolnosti týkající se podání kontrolního hlášení a výzvy ze strany žalobce, nemohl vzpomenout, či si ji s odstupem času vybavoval jinak. Dle názoru soudu se tak jeví účelové jednání žalovaného, respektive jeho statutárního zástupce, a to v návaznosti na již proběhlé řízení ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Dle názoru soudu tak žalovaný byl žalobcem informován o nutnosti doložení dokladů k podání kontrolního hlášení, neboť v rámci podávaných daňových dokladů došlo k nesrovnalostem, které finanční úřad chtěl vyřešit. Žalovaný však adekvátním způsobem na zaslání výzvy od finančního úřadu prostřednictvím žalobce nereagoval, doklady potřebné k podání kontrolního hlášení žalobcem nezaslal a na základě tohoto došlo k udělení pokuty žalovanému ve výši 2 x 30 000 Kč. Nad rámec výše uvedeného soud poznamenává, že i z rozhodnutí finančního úřadu ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] vyplývá, že pokuta byla žalovanému prominuta pouze částečně, a to i s přihlédnutím k tomu, že u daňového subjektu – žalovaného byl evidován vykonatelný nedoplatek za daň z přidané hodnoty za měsíc srpen a září 2019. Ze shora uvedených důvodů proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, když závěrem soud poznamenává, že i v případě, pokud by byla dána existence pohledávky žalovaného za žalobcem, což v průběhu řízení nebylo prokázáno, jednalo by se o situaci předvídanou ust. § 1987 odst. 2 o.z., dle něhož pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není. V tomto konkrétním případě by pohledávka, o níž bylo ze strany žalovaného tvrzeno, že byla užita k započtení oproti pohledávce žalobce, byla nejistá zejména co do důvodu a výše a soud by proto k ní nemohl přihlédnout (srovnej např. rozhodnutí NS ČR 28 Cdo 5711/2017). Ze všech shora uvedených důvodů proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 20 702 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky (ust. § 1968 a § 1970 o.z.), uložil mu soud rovněž povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení, a to dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Výrok II. rozsudku je odůvodněn ust. § 3 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy v řízení úspěšný žalobce má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení v celkové výši 33 353,80 Kč sestávají ze žalobcem uhrazeného soudního poplatku ve výši 829 Kč, dále ze 12ti úkonů právní služby á 1 940 Kč (ust. § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva z [datum], podání ve věci samé ze dne [datum], vyjádření ve věci z [datum], závěrečný návrh z [datum], vyjádření ve věci z [datum], závěrečný návrh z [datum], účast na jednání soudu dne [datum], [datum], [datum], [datum] a dne [datum]) + 21% DPH a 12 x režijní paušál á 300 Kč + 21% DPH. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. pak soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náklady řízení k rukám jeho právního zástupce. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

Poučení