18 C 84/2013

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Renatou Palátovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] pro: náhrada škody ve výši 705 000 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Řízení se zastavuje co do částky 120 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 120 000 Kč ode dne 30. 9. 2013 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 585 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 585 000 Kč ode dne 30. 9. 2013 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 93 310 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobci se po právní moci tohoto rozsudku vrací nespotřebovaná záloha na provedení důkazu znaleckým posudkem ve výši 5 000 Kč.

V. Žalovaná je povinna nahradit České republice státem vynaložené náklady tohoto řízení představující znalečné, jejichž konkrétní výše bude stanovena samostatným usnesením, a to do 3 dnů od právní moci takového usnesení na účet Obvodního soudu pro Prahu 1.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 21. 10. 2013 domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 705 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady podle zákona č. 82/1998 Sb. Tvrdil, že škodu utrpěl v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího ve vystavení Osvědčení o registraci vozidla. Část II. (Technický průkaz) č. ID [číslo] v důsledku schválení technické způsobilosti vozidla dne 28. 6. 2010, ačkoli se jednalo o vozidlo tovární značky AUDI [anonymizována čtyři slova], modré metalízy, rok výroby 2008, [VIN kód], které bylo odcizeno na Slovensku dne 27. 2. 2010. Správní orgán věc vůbec neposuzoval, nezkoumal a neprověřoval. Schválení technické způsobilosti bylo podepsáno [jméno] [příjmení]. V důsledku tohoto žalobce zakoupil toto vozidlo od [právnická osoba] s.r.o. za kupní cenu 705 000 Kč, s tím, že vozidlo mělo [VIN kód] a správním orgánem přidělenu [registrační značka]. Kupní cenu zaplatil žalobce dne 20. 10. 2010 a 21. 10. 2013 (pozn. soudce zjevná chyba v psaní, správně má být uvedeno 21. 10. 2010). Žalobce vozidlo držel a užíval až do jeho předání Policii ČR dne 1. 3. 2012. Do vozidla investoval, pořídil navigaci. Usnesením ze dne 24. 9. 2012 bylo vozidlo vydáno společnosti [právnická osoba] Žalobci nebylo přiznáno postavení poškozeného v trestním řízení. Státní zastupitelství nepodalo z účasti na výše uvedeném skutku obžalobu proti [jméno] [příjmení].

2. Podáním ze dne 13. 10. 2021 vzal žalobce žalobu zpět co do částky 120 000 Kč s příslušenstvím s ohledem na závěry vypracovaného znaleckého posudku Mgr. Bc. [celé jméno znalce].

3. Žalovaná s nárokem žalobce nesouhlasila. Namítla, že žalobce v žádosti uvedl jiné okolnosti, než jaké uvedl v původní žádosti o náhradu škody. Dále žalovaná namítla, že Městský úřad Kolín posuzoval žádost na základě písemných podkladů, a proto nemohl zjistit změnu [příjmení] na karosérii. Městský úřad Kolín byl povinen vycházet z Technického protokolu zkušební stanice pro schvalování technické způsobilosti jednotlivě dovezeného vozidla k provozu na pozemních komunikacích, z něhož vyplývá, že při kontrole vozidla nebyly zjištěny zjevné závady. Bylo tedy postupováno podle ust. § 35 odst. 6 zákona č. 56/2001 Sb. Rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 25 Cdo 1099/99 není ve věci aplikovatelný, neboť vycházel ze stavu, kdy technickou prohlídku a vystavení dokladů prováděly tehdejší dopravní inspektoráty Policie ČR. V daném případě však byla fyzická kontrola prováděna technikem STK, činnost STK však není výkonem veřejné moci. Žalovaná také namítla, že se jedná o věc trestní a nikoli civilní a není tedy dána příčinná souvislost. Pokud žalobci vznikla škoda v souvislosti s trestnou činností konkrétních osob, je třeba tuto škodu požadovat především po těchto škůdcích.

4. Z provedených důkazů soud zjistil následující.

5. Z uplatnění nároku ze dne 28. 3. 2013 soud zjistil, že žalobce podal dne 29. 3. 2013 u žalované žádost o odškodnění újmy ve výši 705 000 Kč vzniklé rozhodnutím a nesprávným úředním postupem při registraci osobního automobilu tovární značky AUDI, typ 4F, varianta HASBQ1QA6, obchodní označení A6 ALLROAD QUATRO, [VIN kód], rok výroby 2008. V žádosti žalobce uvedl odkaz na ust. § 5, § 4 a § 34 zákona č. 56/2001 Sb. Dále uvedl, že dne 21. 10. 2010 toto vozidlo koupil a držel a užíval jako vlastní až do 1. 3. 2012, kdy vozidlo odevzdal Policii ČR na jejich výzvu, neboť toto vozidlo bylo dne 27. 2. 2010 odcizeno na Slovensku a mělo původní VIN [anonymizováno]. Velký technický průkaz byl vystaven úředními osobami z Magistrátu hl. m. Prahy a technická způsobilost byla schválena Městským úřadem Kolín. Nahlédnutím do spisu Městského úřadu Kolín sp.zn. [rok] [číslo] zjistil, že dne 28. 6. 2010 bylo vydáno rozhodnutí o schválení technické způsobilosti jednotlivě dovezeného silničního vozidla a vydává se pro toto vozidlo technický průkaz. Věc byla vyřizována úřední osobou, [příjmení], [příjmení], rozhodnutí podepsal vedoucí odboru dopravy [jméno] [příjmení] a rozhodnutí bylo předáno [jméno] [příjmení]. Proč byl k předmětnému vozidlu vydán technický průkaz v [obec] [právnická osoba] s.r.o. není ze spisu seznatelné.

6. Z přípisu ze dne 7. 8. 2013 soud zjistil, že žalovaná nárok žalobce odmítla, neboť neshledala existenci nesprávného úředního postupu. V přípise uvedla, že technický průkaz UD [číslo] byl vystaven Městským úřadem Kolín, Magistrát hl. m. Prahy provedl až dne 29. 6. 2010 první registraci vozidla.

7. Z technického průkazu č. UD [číslo] soud zjistil, že byl vydán pro vozidlo tovární značky AUDI, typ [anonymizováno], varianta [anonymizováno], obchodní označení [anonymizována tři slova], [VIN kód], Městský úřad Kolín potvrdil schválení technické způsobilosti 28. 6. 2010 pod [číslo jednací], první registrace 15. 4. 2008, první registrace v ČR 29. 6. 2010, [registrační značka].

8. Z faktury č. 2010 soud zjistil, že [právnická osoba] s.r.o. vyúčtovala dne 21. 10. 2010 žalobci částku 355 000 Kč po odečtení zaplacené zálohy z celkové částky 705 000 Kč za prodej vozidla AUDI [anonymizována tři slova], [registrační značka].

9. Z příjmového pokladního dokladu [číslo] soud zjistil, že žalobce uhradil dne 21. 10. 2010 částku 355 000 Kč [právnická osoba] s.r.o. na základě faktury č. 2010.

10. Z příjmového pokladního dokladu [číslo] soud zjistil, že žalobce uhradil dne 20. 10. 2010 částku 350 000 Kč [právnická osoba] s.r.o. jako zálohu za prodej vozidla AUDI [anonymizována tři slova], [registrační značka].

11. Z žádosti o vyhlášení pátrání po odcizeném vozidle soud zjistil, že dne 6. 2. 2012 bylo vyhlášeno pátrání po vozidle AUDI [anonymizována tři slova], [VIN kód] pro podezření na zásah do [příjmení].

12. Z protokolu o vydání věci ze dne 1. 3. 2012 soud zjistil, že žalobce byl vyzván k vydání vozidla AUDI [anonymizována tři slova], [registrační značka], což bylo stvrzeno podpisem osoby přebírající, osoby přítomné a žalobcem.

13. Z dat vozidla soud zjistil, jakou má vozidlo AUDI [anonymizována tři slova], [VIN kód], výbavu, mimo jiné navigační systém s DVD včetně MMI.

14. Z protokolu o ohledání místa činu včetně fotografické dokumentace soud zjistil, že vůz má dle tachometru najeto 106 539 km.

15. Z odborného vyjádření ze dne 17. 3. 2012 soud zjistil, že vizuální prohlídkou vozidla AUDI [anonymizována tři slova], [VIN kód], bylo zjištěno, že provedení ražby [příjmení] se vizuálně neshoduje s tovární výrobou, po odstranění nátěru z místa ražby [příjmení] byly obnaženy nepříslušné stopy broušení. Poté bylo zjištěno původní [VIN kód].

16. Z usnesení ze dne 24. 9. 2012 soud zjistil, že dne 24. 9. 2012 bylo rozhodnuto o vydání vozidla AUDI [anonymizována tři slova], [VIN kód], společnosti [právnická osoba]

17. Z protokolu o vrácení věci ze dne 25. 10. 2012 soud zjistil, že dne 25. 10. 2012 bylo vozidlo AUDI [anonymizována tři slova], [VIN kód] vydáno společnosti [právnická osoba]

18. Z úředního záznamu ze dne 21. 2. 2013 soud zjistil, že autobazar [anonymizováno] uvedl, že předmětné vozidlo bylo vykoupeno od [právnická osoba] za částku 550 000 Kč, [příjmení] bylo prověřeno v systémech [příjmení] [jméno] a [příjmení] [jméno] s negativním výsledkem.

19. Z žádosti ze dne 2. 5. 2013 soud zjistil, že žalobce jako poškozený požádal o sdělení informací k vydání technického průkazu. V policejním spise se odpověď nenachází.

20. Z podání informace ze dne 22. 5. 2013 soud zjistil, že Městský úřad Kolín sdělil Policii ČR informace k vydávání technických průkazů a také konkrétně k technickému průkazu č. UD [číslo].

21. Z žádosti o schvalování technické způsobilosti jednotlivě dovezeného vozidla a příloh soud zjistil, že [jméno] [příjmení] podala dne 28. 6. 2010 u Městského úřadu Kolín žádost o schválení technické způsobilosti jednotlivě dovezeného vozidla AUDI [anonymizována tři slova], [VIN kód], k čemuž byl doložen technický protokol zkušební stanice o tom, že při prohlídce nebyly zjištěny zjevné závady.

22. Z rozhodnutí ze dne 28. 6. 2010 soud zjistil, že Městský úřad Kolín schválil technickou způsobilost jednotlivě dovezeného vozidla [příjmení] [VIN kód] a vydává pro toto vozidlo technický průkaz silničního vozidla. Věc vyřídil [jméno] [příjmení] v zastoupení [jméno] [příjmení] vedoucího odboru dopravy.

23. Z rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 22. 3. 2019, č.j. [spisová značka], soud zjistil, že [jméno] [příjmení] (ani [jméno] [jméno] nebo [jméno] [příjmení]) nebyl uznán vinným ze spáchání trestného činu v souvislosti se schválením technické způsobilosti a vystavení technického průkazu vozidla AUDI [anonymizována tři slova], [VIN kód] (resp. [VIN kód]).

24. Z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2020, č.j. [spisová značka], soud zjistil, že [jméno] [příjmení] (ani [jméno] [jméno] nebo [jméno] [příjmení]) nebyl uznán vinným ze spáchání trestného činu v souvislosti se schválením technické způsobilosti a vystavení technického průkazu vozidla AUDI [anonymizována tři slova], [VIN kód] (resp. [VIN kód]).

25. Z obžaloby ZT [číslo] soud zjistil, že státní zástupce Okresního státního zastupitelství v [obec] podal obžalobu na [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení], neboť [jméno] [příjmení] převzal od neznámé osoby vozidlo AUDI s původním [VIN kód] spolu s padělaným švýcarským technickým průkazem, fiktivní kupní smlouvou a prohlášením o dopravě, jejichž pravost si neověřil a předložil při proclení Celnímu úřadu pro [část Prahy] předal vozidlo s doklady [jméno] [příjmení], který prostřednictvím a na jméno [jméno] [příjmení] předložil Městskému úřadu v Kolíně žádost o schválení technické způsobilosti jednotlivě dovezeného vozidla, na jejímž základě došlo ke schválení technické způsobilosti a vydání technického průkazu, čímž došlo k neoprávněnému splnění podmínky podle § 6 odst. 3 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb.

26. Ze znaleckého posudku [číslo] doplněného výslechem znalce provedeným na jednání konaném dne 29. 11. 2021 a výpisem z databáze [příjmení] soud zjistil, že obvyklá cena vozidla bez zohlednění navigace činí 585 000 Kč k datu 24. 9. 2012. Takto stanovená cena odpovídá taktéž datu 1. 3. 2012. Nájezd kilometrů se nemohl výrazně odlišovat, znalec vycházel z hodnoty uváděné při vydání vozidla žalobcem. Při zohlednění dodání navigace žalobcem by výsledná cena činila 605 000 Kč Cena byla porovnávána prostřednictvím systému [příjmení] porovnáním 8 vozidel prodaných v říjnu 2012 a pomocí zohlednění všech dostupných informací.

27. Z úředního záznamu ze dne 1. 3. 2012, odborného vyjádření o stanovení výše obecné ceny vozidla, protokolu o předání věcí, poskytnutí informací k případu ze dne 9. 10. 2012, zaslání informací ze dne 19. 9. 2012, oznámení o přerušení smlouvy o finančním leasingu ze dne 11. 2. 2010, oznámení o vzniku škodní události – krádež motorového vozidla ze dne 1. 4. 2010, oznámení o pojistném plnění ze dne 7. 5. 2010, žádosti ze dne 12. 9. 2012, odpovědi na žádost ze dne 17. 9. 2012, kupní smlouvy ze dne 2. 7. 2010, výdajového pokladního dokladu [číslo], výdajového pokladního dokladu [číslo], úředního záznamu ze dne 1. 3. 2012, soud neučinil žádná skutková zjištění relevantní pro rozhodnutí ve věci.

28. Na provedení důkazu výslechem žalobce, rozsudkem sp.zn. [spisová značka] a usnesením o zahájení trestního stíhání [jméno] [příjmení] žalobce netrval.

29. Na základě výše uvedeného učinil soud následující závěr o skutkovém stavu.

30. Žalobce podal dne 29. 3. 2013 u žalované žádost o odškodnění újmy ve výši 705 000 Kč vzniklé rozhodnutím a nesprávným úředním postupem při registraci osobního automobilu tovární značky [anonymizováno], typ [anonymizováno], varianta [anonymizováno], obchodní označení A6 [anonymizována dvě slova], [VIN kód], rok výroby 2008. V žádosti žalobce uvedl odkaz na ust. § 5, § 4 a § 34 zákona č. 56/2001 Sb. Dále uvedl, že dne 21. 10. 2010 toto vozidlo koupil a držel a užíval jako vlastní až do 1. 3. 2012, kdy vozidlo odevzdal Policii ČR na jejich výzvu, neboť toto vozidlo bylo dne 27. 2. 2010 odcizeno na Slovensku a mělo původní VIN [anonymizováno]. Velký technický průkaz byl vystaven úředními osobami z Magistrátu hl. m. Prahy a technická způsobilost byla schválena Městským úřadem Kolín. Nahlédnutím do spisu Městského úřadu Kolín sp.zn. [rok] [číslo] zjistil, že dne 28. 6. 2010 bylo vydáno rozhodnutí o schválení technické způsobilosti jednotlivě dovezeného silničního vozidla a vydává se pro toto vozidlo technický průkaz. Věc byla vyřizována úřední osobou, [příjmení], [příjmení], rozhodnutí podepsal vedoucí odboru dopravy [jméno] [příjmení] a rozhodnutí bylo předáno [jméno] [příjmení]. Proč byl k předmětnému vozidlu vydán technický průkaz v [obec] [právnická osoba] s.r.o. není ze spisu seznatelné. Žalovaná nárok žalobce odmítla přípisem ze dne 7. 8. 2013. 31. [jméno] [příjmení] podala dne 28. 6. 2010 u Městského úřadu Kolín žádost o schválení technické způsobilosti jednotlivě dovezeného vozidla AUDI [anonymizována tři slova], [VIN kód], k čemuž byl doložen technický protokol zkušební stanice o tom, že při prohlídce nebyly zjištěny zjevné závady. Městský úřad Kolín dne 28. 6. 2010 schválil technickou způsobilost jednotlivě dovezeného vozidla [příjmení] [VIN kód] a vydal pro toto vozidlo technický průkaz silničního vozidla. Věc vyřídil [jméno] [příjmení] v zastoupení [jméno] [příjmení] vedoucího odboru dopravy. Pro vozidlo tovární značky AUDI, typ [anonymizováno], varianta [anonymizováno], obchodní označení A6 [anonymizována dvě slova], [VIN kód], [registrační značka], byl vydán technický průkaz č. UD [číslo].

32. Žalobce uhradil [právnická osoba] s.r.o. za prodej vozidla AUDI A6 [anonymizována dvě slova], [registrační značka] celkem částku 705 000 Kč, a to dne 20. 10. 2010 a 21. 10. 2010. Autobazar [anonymizováno] předmětné vozidlo vykoupil od [právnická osoba] za částku 550 000 Kč, [příjmení] bylo prověřeno v systémech [příjmení] [jméno] a [příjmení] [jméno] s negativním výsledkem.

33. Dne 6. 2. 2012 bylo vyhlášeno pátrání po vozidle AUDI A6 [anonymizována dvě slova], [VIN kód] pro podezření na zásah do VIN, na jehož základě byl žalobce vyzván k vydání vozidla, což učinil 1. 3. 2012. Vůz měl dle tachometru najeto 106 539 km. Při zkoumání vozidla Policií ČR bylo zjištěno, že provedení ražby VIN se vizuálně neshoduje s tovární výrobou, po odstranění nátěru z místa ražby VIN byly obnaženy nepříslušné stopy broušení. Poté bylo zjištěno původní [VIN kód]. Dne 25. 10. 2012 bylo vozidlo AUDI A6 [anonymizována dvě slova], [VIN kód] vydáno společnosti [právnická osoba], na základě rozhodnutí ze dne 24. 9. 2012.

34. Žalobce jako poškozený požádal dne 2. 5. 2013 o sdělení informací k vydání technického průkazu. V policejním spise se odpověď nenachází, ačkoli Městský úřad Kolín dne 22. 5. 2013 sdělil Policii ČR informace k vydávání technických průkazů a také konkrétně k technickému průkazu č. UD [číslo]. 35. [jméno] [příjmení] (ani [jméno] [jméno] nebo [jméno] [příjmení]) nebyl uznán vinným ze spáchání trestného činu v souvislosti se schválením technické způsobilosti a vystavení technického průkazu vozidla AUDI A6 [anonymizována dvě slova], [VIN kód] (resp. [VIN kód]), rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 22. 3. 2019, č.j. [spisová značka], ani rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2020, č.j. [spisová značka].

36. Obvyklá cena vozidla bez zohlednění navigace činila ke dni 24. 9. 2012 585 000 Kč, přičemž takto stanovená cena odpovídá taktéž datu 1. 3. 2012.

37. Podle ust. § 5 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon o odpov. za škodu“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

38. Podle ust. § 13 zákona o odpov. za škodu stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

39. Podle ust. § 15 zákona o odpov. za škodu přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

40. Podle ust. § 34 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb. (dále jen„ zákon o podmínkách provozu“), ve znění účinném do 30. 6. 2010, technickou způsobilost jednotlivě dovezeného silničního vozidla schvaluje obecní úřad obce s rozšířenou působností na základě písemné žádosti. Příslušným je obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož správním obvodu má žadatel pobyt nebo sídlo. Žádost o schválení technické způsobilosti jednotlivě dovezeného silničního vozidla musí obsahovat a) obchodní firmu, sídlo a identifikační číslo, je-li žadatelem právnická osoba, nebo jméno, příjmení, obchodní firmu, jde-li o podnikatele, rodné číslo, místo trvalého nebo povoleného pobytu, je-li žadatelem fyzická osoba, b) druh a kategorii silničního vozidla, výrobce silničního vozidla, značku (obchodní název stanovený výrobcem), typ vozidla a obchodní označení vozidla, c) účel, pro který má být silniční vozidlo používáno. Žádost o schválení technické způsobilosti jednotlivě dovezeného silničního vozidla, které již bylo provozováno v jiném státě, musí být doložena těmito doklady: a) osvědčením o registraci silničního motorového vozidla nebo přípojného vozidla a technickým průkazem silničního motorového vozidla nebo přípojného vozidla, pokud byl vydán, b) protokolem o evidenční kontrole. U vozidel dovezených z jiného než členského státu Evropské unie musí být žádost dále doložena těmito doklady: a) dokladem o celním odbavení vozidla, b) technickým protokolem vydaným zkušební stanicí, jedná-li se o vozidlo kategorie M1, M2 nebo N1 splňující emisní limity ve výfukových plynech podle normy EURO 2 jednotlivě dovezené z jiného než členského státu Evropské unie, od jehož první registrace v jiném státě neuplynula ke dni vystavení jednotné celní deklarace doba delší než 8 let, a nebo jedná-li se o vozidlo kategorie L, O1, O2, T nebo S jednotlivě dovezené z jiného než členského státu Evropské unie, od jehož první registrace v jiném státě neuplynula ke dni vystavení jednotné celní deklarace doba delší než 8 let, a nebo jedná-li se o vozidlo ostatních kategorií jednotlivě dovezené z jiného než členského státu Evropské unie, od jehož první registrace v jiném státě neuplynula ke dni vystavení jednotné celní deklarace doba delší než 5 let. Pro doložení žádosti doklady o schválení technické způsobilosti jednotlivě dovezeného silničního vozidla, které nebylo doposud registrováno a je nově vyrobeno, platí odstavce 3 a 4 přiměřeně.

41. Podle ust. § 35 odst. 6 zákona o podmínkách provozu v případě kladného rozhodnutí o schválení technické způsobilosti jednotlivě dovezeného silničního vozidla vydá obecní úřad obce s rozšířenou působností technický průkaz silničního vozidla, jedná-li se o silniční vozidlo, které podléhá registraci. U silničních vozidel, která nepodléhají registraci, vydá obecní úřad obce s rozšířenou působností technické osvědčení silničního vozidla.

42. Podle ust. § 37 písm. d) zákona o podmínkách provozu silniční vozidlo je technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích, pokud byly na vozidle provedeny neschválené změny anebo zásahy do identifikátorů vozidla, například VIN.

43. Podle ust. § 48 zákona o podmínkách provozu stanice technické kontroly při technické prohlídce silničního vozidla zjišťuje, zda technický stav a činnost ústrojí a částí vozidla je bez závad nebo má závady porovnáním skutečného technického stavu vozidla s podmínkami stanovenými pro technický stav vozidla tímto zákonem a prováděcím právním předpisem. Stanice technické kontroly nesmí při pravidelné technické prohlídce seřizovat a opravovat silniční vozidlo, s výjimkou jednoduchého seřízení světlometů, pokud to umožňuje stav a přístupnost seřizovacích prvků. O provedení pravidelné technické prohlídky silničního vozidla vyhotoví stanice technické kontroly protokol o technické prohlídce, předá jej provozovateli vozidla a výsledek technické prohlídky vozidla oznámí příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností.

44. Podle ust. § 85 zákona o podmínkách provozu v řízení ve věcech upravených tímto zákonem se postupuje podle správního řádu, pokud tento zákon nestanoví jinak. Vyhoví-li se v plném rozsahu žádosti o osvědčení o registraci a osvědčení o schválení technické způsobilosti typu silničního vozidla, systému vozidla, konstrukční části vozidla nebo samostatného technického celku vozidla, profesní osvědčení kontrolního technika, profesní osvědčení kontrolního technika pro vydávání technických protokolů vozidel před jejich schválením k provozu na pozemních komunikacích, profesní osvědčení mechanika a osvědčení o schválení měřicího přístroje nebo zařízení používaného pro provádění technických prohlídek a měření emisí, podávané podle tohoto zákona, vydává se místo správního rozhodnutí osvědčení.

45. Podle ust. § 18 odst. 1 vyhlášky č. 302/2001 Sb., o technických prohlídkách a měření emisí vozidel, v případě kladného rozhodnutí o schválení technické způsobilosti jednotlivě dovezeného silničního vozidla vydá obecní úřad obce s rozšířenou působností technický průkaz silničního vozidla, jedná-li se o silniční vozidlo, které podléhá registraci. U silničních vozidel, která nepodléhají registraci, vydá obecní úřad obce s rozšířenou působností technické osvědčení silničního vozidla.

46. Podle ust. § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.

47. Podle ust. § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.

48. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal v reakci na vypracovaný znalecký posudek žalobu zpět co do částky 120 000 Kč s příslušenstvím a žalovaná se zpětvzetím žaloby vyslovila souhlas, soud řízení co do částky 120 000 Kč s příslušenstvím zastavil tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

49. Dále se soud zabýval nárokem uplatněným žalobcem v redukované výši.

50. Aby byl žalobce s žalobou úspěšný, musí tvrdit a prokázat naplnění základních předpokladů pro vznik odpovědnosti státu za vzniklou újmu, kterými jsou existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, vznik újmy a příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a touto újmou.

51. Nesprávný úřední postup sice není zákonem přímo definován, právní teorie i rozhodovací praxe soudů za něj však považuje případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů než rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě nevedou k vydání rozhodnutí a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí (srovnej P. Vojtek: Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci, Komentář, 2. vydání, C.H.Beck).

52. V daném případě žalobce odvozuje vznik škody od nesprávného úředního postupu, jež vyústil ve schválení technické způsobilosti předmětného vozidla a vydání technického průkazu, bez něhož by žalobce nemohl předmětné vozidlo zakoupit. Nesprávný úřední postup dle žalobce spočívá v tom, že správní orgán věc vůbec neposuzoval, nezkoumal a neprověřoval. Daný případ je tedy specifický v tom, že nesprávný úřední postup vedl k vydání rozhodnutí a též veřejné listiny. Rozhodnutí o schválení technické způsobilosti zrušeno nebylo, žalobce ani nebyl účastníkem řízení, v němž bylo toto rozhodnutí vydáno. Zároveň však došlo k vydání technického průkazu – veřejné listiny. Ačkoli zákon o podmínkách provozu (v rozhodném znění) nestanoví povinnost správnímu úřadu provádět fyzickou prohlídku vozidla a tuto prohlídku svěřuje stanicím technické kontroly, nemůže stát rezignovat na svou odpovědnost za správnost veřejné listiny, pokud z takové prohlídky pouze vychází s odůvodněním, že je tato prohlídka vykonávána třetími osobami, když tuto činnost dobrovolně na tyto třetí osoby přesunul a vydává jim k jejich činnosti osvědčení (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2012, sp.zn. I. ÚS 529/09, podle kterého„ jedním ze stěžejních principů právního státu, k němuž ČR zavazuje čl. 1 odst. 1 Ústavy, je budování důvěry občanů v právo a instituce státu, resp. veřejné moci. Tam, kde jednotlivec jedná s důvěrou ve věcnou správnost aktů státu či jeho postupů a rovněž s důvěrou v jejich soulad s právem, musí být současně garantováno právo na náhradu škody, pokud se ukáže, že presumpce správnosti či zákonnosti byla klamná. Jinak řečeno, taková důvěra je možná pouze tehdy, pokud stát či subjekty, na něž stát přenesl výkon některých svých pravomocí, odpovídají za škodu vzniklou jednotlivci jejich činností v případě, že tyto činnosti se posléze ukáží jako nezákonné či jinak vadné. Současná obecná tendence, spočívající v přenášení množství pravomocí spadajících do výkonu veřejné moci na subjekty nestátního charakteru nemůže být důvodem pro to, aby se stát zcela zbavoval objektivní odpovědnosti za jejich činnost, nebo aby skutečnost, že určitou činnost vykonával nestátní subjekt, vedla k nějakému jinému, tj. mírnějšímu výkladu odpovědnosti státu, případně institutů vážících se k odpovědnosti, v daném případě výkladu pojmu nesprávný úřední postup.“). Soud tak dospěl k závěru, že se Městský úřad Kolín dopustil nesprávného úředního postupu spočívajícího v tom, že nezjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 správního řádu (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2016, sp.zn. IV.ÚS 2598/15, v němž Ústavní soud uvedl, že„ jen z toho, že v právním předpisu ani interní normativní instrukci není explicitně stanovena povinnost živnostenského úřadu při vydávání živnostenského listu ověřovat platnost občanského průkazu, kterým fyzická osoba dokládá svoji totožnost při ohlašování živnosti, nelze dovozovat, že se v posuzovaném případě nemůže jednat o porušení povinnosti živnostenského úřadu stav věci spolehlivě zjistit, resp. že se nemůže jednat o nesprávný úřední postup.“). Z provedeného dokazování totiž vyplynulo, že provedení ražby VIN se vizuálně neshodovalo s tovární výrobou, a proto by bylo zajisté odhalitelné, pokud by bylo vozidlo řádně zkontrolováno.

53. Vzhledem k tomu, že pokud by nedošlo k vydání technického průkazu předmětného vozidla, nemohl by jej žalobce zakoupit k užívání, dovodil soud, že je zde i příčinná souvislost mezi vznikem škody a nesprávným úředním postupem.

54. Ačkoli se soud obecně ztotožňuje s argumentací žalované, že odpovědnost státu nastupuje teprve ve chvíli, kdy není možné dosáhnout odškodnění po primárním škůdci, v daném případě tato námitka nemůže obstát. [jméno] [příjmení] (ani [jméno] [jméno] nebo [jméno] [příjmení]) nebyl v souvislosti se schválením technické způsobilosti a vystavení technického průkazu předmětného vozidla pravomocně shledán vinným a z žádných informací nevyplývá, že by se podařilo ztotožnit osoby, které předmětné vozidlo odcizily. Je tedy vyloučeno, aby se žalobce dožadoval náhrady škody nejprve po primárním škůdci, když tento není znám a u jediné osoby, která nesprávný úřední postup zapříčinila, nedošlo ke shledání naplnění znaků skutkové podstaty některého z trestných činů.

55. Pokud jde o výši škody, která byla žalobci způsobena, soud vyšel ze závěru, že žalobci vznikla škoda v okamžiku, kdy předmětné vozidlo vydal Policii ČR tedy ke dni 1. 3. 2012. Podle znaleckého posudku, který znalec doplnil a poté i přesvědčivě obhájil na jednání konaném dne 29. 11. 2021, činila obvyklá cena předmětného vozidla částku 585 000 Kč (bez zahrnutí navigace do výbavy vozidla), což také odpovídá částce, jakou žalobce v žalobním návrhu (po částečném zpětvzetí žaloby) požadoval. Pokud jde o úroky z prodlení, v řízení bylo prokázáno, že žalobce uplatnil nárok u žalované dne 29. 3. 2013, od tohoto dne započala běžet 6 měsíční lhůta k dobrovolnému splnění nároku žalobce, která skončila dne 29. 9. 2013 a žalovaná se dostala do prodlení s plněním dne 30. 9. 2013, tedy stejného dne, od kterého žalobce požadoval zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši. Soud tak žalobci vyhověl v plném rozsahu a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

56. Nad rámec výše uvedeného soud podotýká, že skutkový stav byl v žádosti o odškodnění a také v žalobě žalobcem vylíčen shodně, právní posouzení není povinností účastníka řízení a stejně tak mu nemůže jít k tíži, pokud z takto vylíčeného skutkového stavu učiní stát jiný závěr, čeho se žalobce domáhá, než soud.

57. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť rozhodnutí soudu záviselo na znaleckém posudku. Soud tak přiznal žalobci nárok na náhradu nákladů řízení v částce 93 310 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 585 000 Kč sestávající z částky 10 660 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 10 660 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 21. 10. 2013, z částky 10 660 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 10. 4. 2014, z částky 10 660 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 29. 9. 2015, z částky 10 660 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 10. 6. 2015, z částky 10 660 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 5. 1. 2021, z částky 10 660 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 9. 2. 2021, z částky 10 660 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 29. 11. 2021 a z částky 5 330 Kč za účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí dle § 11 odst. 2 písm. f) a. t. ze dne 3. 12. 2021 včetně devíti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Ačkoli soud opomenul doplnit, že náhrada nákladů řízení má být zaplacena k rukám právního zástupce žalobce, tato povinnost vyplývá z ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. a toto opomenutí nemá na stanovenou povinnost vliv – výrok III. Rozsudku 58. Vzhledem k tomu, že ke dni vyhlášení rozsudku nebylo rozhodnutí o znalečném ze dne 21. 9. 2021, č.j. 18 C 84/2013-226, v právní moci, rozhodl soud o vrácení celé složené zálohy na náklady důkazu znaleckým posudkem zpět žalobci. – výrok IV. rozsudku 59. Dále soud uložil žalované podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., tedy dle neúspěchu žalované ve sporu, nahradit náklady státu představující znalečné, jejichž konkrétní výše bude stanovena samostatným usnesením, a které bude sestávat ze znalečného přiznaného (v době vyhlášení rozsudku nepravomocným) usnesením ze dne ze dne 21. 9. 2021, č.j. 18 C 84/2013-226 a znalečného přiznaného znalci za účast na jednání konaném dne 29. 11. 2021 - výrok V. rozsudku