18 C 84/2024 - 164

Rubrum

Okresní soud Praha-západ rozhodl soudkyní Mgr. Ing. Adélou Kohoutovou ve věci žalobkyní: a) [Jméno žalobkyně A], narozená [Datum narození žalobkyně A] bytem [Adresa žalobkyně A] b) [Jméno žalobkyně B], narozená [Datum narození žalobkyně B] bytem [Adresa žalobkyně B] obě zastoupeny advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] za účasti: [Jméno advokátky B], IČO [IČO advokátky B] sídlem [Adresa advokátky B] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] [Anonymizovaný odstavec] takto:

Výrok

I. Řízení se v části, ve které se žalobkyně domáhaly určení, že nejsou spoluvlastnicemi každá podílu o velikosti ideální 1[Anonymizováno]2 pozemku parc. č. [Anonymizováno]/1, o výměře [Anonymizováno] m2, v katastrálním území [adresa], obec [adresa], zastavuje.

II. Žalobkyně nejsou spoluvlastnicemi každá podílu ideální 1/2 části původních pozemků parc. č. [hodnota], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno]/3, [Anonymizováno]/1, případně [Anonymizováno]/1 dle PK v dřívějším katastru [adresa], nyní pozemku dle katastru nemovitostí v katastrálním území [adresa], obec [adresa][Anonymizováno] parc. č. [Anonymizováno]/192 o výměře 144 m2, parc. č. [Anonymizováno]/478 o výměře 150 m2, parc. č. [Anonymizováno]/5 o výměře 100 m2, parc. č. [Anonymizováno]/1 část o výměře 362 m2, parc. č. st. [Anonymizováno] o výměře 233 m2, parc. č. [Anonymizováno]/394 o výměře 327 m2.

III. Za nevydané pozemky náleží žalobkyním náhrada podle § 11 odst. 2, § 11a, příp. § 14 a § 16 zákona č. 229/1991 Sb.

IV. V tomto rozsahu se nahrazují rozhodnutí [Jméno advokáta B], Krajského pozemkové úřadu pro Středočeský kraj a hlavní město Prahu, č. j. SPU [č. účtu]/JEH ze dne [datum] a č. j. SPU [č. účtu]/JEH ze dne [datum].

V. Účastník je povinen zaplatit žalobkyním plnou náhradu nákladů řízení, jejíž výše bude stanovena v písemném vyhotovení tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyň, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Účastník je povinen zaplatit České republice-Okresnímu soudu [adresa]-západ soudní poplatek ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Dne [datum] bylo žalobkyním doručeno rozhodnutí [Jméno advokáta B] (dále jen „SPÚ“ nebo také jen „pozemkový úřad“) ze dne [datum], č. j. SPU [č. účtu]/[Anonymizováno], (dále jen „Rozhodnutí 1“) kterým byla zamítnuta převážná část návrhu žalobkyň ze dne [datum], kterou se domáhaly vydání částí původních pozemků podle restitučního zákona. Dne [datum] bylo žalobkyním doručeno rozhodnutí SPÚ ze dne [datum], č. j. SPU [č. účtu]/[Anonymizováno], (dále jen „Rozhodnutí 2“, společně jen „Rozhodnutí“) kterým bylo rozhodnuto, že žalobkyně nejsou spoluvlastnicemi části pozemku parc. č. 289/1 o výměře 362 m2, aniž bylo rozhodnuto o náhradě za tuto část pozemku a o výměře 218 m2 tohoto pozemku nebylo vůbec rozhodnuto. Žalobkyně napadají toto rozhodnutí a navrhují soudu, aby ho po provedeném řízení nahradil rozsudkem, kterým po úpravách návrhu rozhodne o tom, že žalobkyně jako oprávněné osoby podle zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, (dále jen „ZoP“) nejsou spoluvlastníky v žalobě vyjmenovaných pozemků, které jim nelze vydat, a proto jim za ně náleží náhrada. Jedná se konkrétně o pozemky parc. č. [Anonymizováno][Anonymizováno]192, [Anonymizováno]/478, [Anonymizováno]/5, st. [Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] z nichž pozemek [Anonymizováno]/5 je zařazen do přírodní rezervace a pozemek st. [Anonymizováno] je zastavěn ČOV, pročež žalobkyně jejich vydání nežádají. Žalobkyně sporují závěry, na kterých bylo rozhodnutí SPÚ vystavěno, tedy že restituční nárok nebyl podán v zákonné lhůtě a že se týkal pozemků nepatřících [jméno FO] nebo takových, o kterých již bylo v jiných řízeních rozhodováno. Svůj nárok dovozují z toho, že jsou oprávněnými osobami podle ZoP k bývalému zemědělskému majetku svých právních předchůdců, manželů [jméno FO], rolníků v [adresa]. Konkrétně se jedná o pozemky, které vznikly z pozemků dle PK [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno]/3, [Anonymizováno], které byly v původním vlastnictví [jméno FO] a na stát byly v rozhodném období převedeny smlouvami z února a prosince 1949. Předmětné pozemky byly manželům [jméno FO] odbírány v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. Tíseň spočívala v tom, jakým způsobem bylo v průběhu let k [jméno FO] jako kulakům státem přistupováno a nápadně nevýhodné podmínky ve výši náhrady, která jim byla poskytnuta, resp. v tom, že za nějaké pozemky nebyla poskytnuta vůbec, stejně jako přislíbená subvence.

2. Ohledně opožděnosti uplatnění restitučního nároku žalobkyně poukazují na nezákonným postup pozemkového úřadu, na chaos ve správním spise a na to, že ne všechna podání, která byla PÚ doručena byla nutně zapsána do podacích knih. Žalobkyně přitom odkazují na výpovědi žalobkyň v jiných řízeních a v této souvislosti nastiňují scénáře, jakým způsobem byla žádost pozemkovému úřadu doručena včas. V neposlední řadě žalobkyně argumentují tím, že by soudy měly v jejich věcech postupovat stejně a odkazují na již existující rozhodnutí v jejich restitučních věcech.

3. Účastník ve svém vyjádření uvedl, že žalobou uplatněný nárok neuznává a napadená rozhodnutí považuje za věcně správná. Poukazuje na to, že žalobkyně neunášejí věcné břemeno o tom, že byla jejich žádost pozemkovému úřadu doručena včas. Dále sporuje, že by předmětné smlouvy byly uzavřeny v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. Proces výstavby přehrady započal dlouho před rokem 48 a již v roce 1947 [jméno FO] projevili vůli postoupit státu své pozemky. V té době potom došlo i k domluvě ohledně náhrady za postoupené pozemky. Cena uhrazená za pozemky v roce 1949 byla v souladu s tehdy platnými předpisy. 4. [právnická osoba], Krajský pozemkový úřad, ve svém vyjádření k žalobě odkázal na svá dvě Rozhodnutí. Nad rámec uvedl, že k výměře 218 m2 se váže zmínka na str. 8 Rozhodnutí 2. Dále potvrzuje, že zajišťování podkladů pro vydání rozhodnutí je možné nazvat v podstatě archeologickou prací, neboť bylo pracováno s neúplnou agendou, kterou se SPÚ snažil co možná nejvíce rekonstruovat. Zdůrazňuje, že mají za to, že listina z [datum] ve správním spise 12 let nebyla.

5. Na jednání konaném dne [datum] vzaly žalobkyně žalobu částečně zpět ohledně části pozemku parc. č. [Anonymizováno]/1 o výměře 218 m2, neboť o náhradě za tento pozemek již bylo rozhodnuto v jiné věci. Účastník se zpětvzetím souhlasil.

6. Soud proto postupoval podle § 250h odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský osudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 96 odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. a řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žalobkyň zastavil.

7. Mezi účastníky je zároveň nesporné, že žalobkyně jsou oprávněnými osobami a účastník je povinnou osobou podle zákona o půdě.

8. Soud v řízení provedl obsáhlé dokazování listinnými důkazy, přičemž vycházel i z důkazů obsažených ve vyžádaném správním spise, ze kterých zjistil následující pro věc rozhodné skutečnosti.

9. Z Rozhodnutí 1 soud zjistil, že SPÚ rozhodl tak, že žalobkyně nejsou spoluvlastnicemi všech pozemků, které byly nárokovány. Náhrada jim nebyla přiznána, jednak proto, že totožné nároky již byly uplatněny v jiných řízeních a dále, že žádost z [datum] nebyla pozemkovému úřadu doručena včas. SPÚ se dopodrobna zabýval průběhem restitučního řízení žalobkyň a snažil se zrekapitulovat jednotlivé fáze za účelem objasnění primárně včasnosti uplatnění restitučního nároku. Za tímto účelem si opatřil velké množství listin a v podstatě prováděl dokazování. SPÚ uvedl, že žalobkyně uplatnily svůj nárok ohledně pozemků dle PK č. kat [Anonymizováno]/1, [Anonymizováno]/1, [Anonymizováno]/1, [Anonymizováno]/5, [Anonymizováno]/1, [Anonymizováno]/2 a [Anonymizováno]/3 podáním ze dne [datum], které po doručení pozemkovému úřadu obdrželo č. j. [Anonymizováno]/3426. Podací deník okresního úřadu z roku 1992 obsahuje záznam o doručení této žádost spolu se 4 přílohami pod pořadovým číslem [hodnota]. Takovéto podání má být ukládáno pod znakem PÚ/[Anonymizováno]/[právnická osoba] kolonce pro předchozí číslo se poznamenává tužkou [Anonymizováno]/93. Centrální podatelna do otisku razítka dále ručně vyplnila identifikační číslo [hodnota] a ukládací znak písemnosti 203/4, který měl být vyznačen až současně s vyřízením. Naposledy bylo ručně vyznačeno číslo [hodnota]. Navazující č. j. jsou [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/93 a [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/93 a písmeno Č. Dne [datum] byly na zápatí doplněny pod výčet navrhovatelek číslo OP, jméno, rodné číslo a adresa. Na žádosti nejsou podpisy navrhovatelek. Dne [datum] bylo Okresnímu úřadu [adresa]-západ doručeno podání [jméno FO] datované dne [datum], a to i v zastoupení [jméno FO]. Dne [datum] je datován dopis č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/92, ve kterém bylo [tituly před jménem] [jméno FO] sděleno, že nárok byl v zákonné lhůtě uplatněn, ale nebyl zaevidován. V zápatí dopisu jsou připsané adresy navrhovatelek v pořadí z uplatnění dopisu z [datum] nikoliv z listiny z [datum] a je tam nesprávná zkratka v adrese [jméno FO]. Dne [datum] doručil [tituly před jménem] [jméno FO] pod pořadovým číslem [hodnota] u referátu pozemkového úřadu (dále jen „PÚ“) pod č. [hodnota] zaznamenané doklady, kterých byl celý svazek. Předchází číslo [Anonymizováno]/93 a navazuje [Anonymizováno]/84. Znak uložení a způsob vyřízení se shodují, ale nově se objevuje číslo [hodnota]. Obsah svazku ani průvodní dopis dnes ve spise nejsou. Dne [datum] PÚ sděluje [tituly před jménem] [jméno FO], že uplatnění nároku vede pod č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. V restitučních věcech byly vedeny dva pomocné sešity jednak podle příjmení, v takovémto seznamu je pouze [adresa] pod č. [hodnota], a dále podle katastrů, kde jsou pod č. [hodnota]-93 uváděny všechny 3 navrhovatelky. V jiné verzi, kde je uvedeno [jméno FO] a spol., jsou připsány i pozemky a sice [Anonymizováno]/1, [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], 286, [Anonymizováno] a [Anonymizováno]/3, tedy pozemky, které překračují předmět uplatnění datovaný [datum]. Dále je popisováno, co je obsahem správního spisu a jaká podání do spisu kdy přišla a jakým způsobem byla zaevidována. Z toho je zřejmé, že se žalobkyně domáhali a urgovali rozhodnutí ve věci. První rozhodnutí ve věci samé bylo vydáno dne [datum]. PM nabylo až dne [datum] poté, co byl soudy zamítnut opravný prostředek. Balík spisu zn. PÚ [Anonymizováno]/93 o hmotnosti 8,83 kg byl ze soudu vrácen PÚ. Dne [datum] přináší [tituly za jménem] Höschl žádost o vydání pozemku 283/3. Na zápatí vpravo je písmem [tituly před jménem] [jméno FO] poznamenáno po lhůtě. Příloha podání žurnalizována pod č. 1035/04. Následně jsou doručena další 3 obdobná podání. Dne [datum] je PÚ adresováno sdělení, že žádosti [Anonymizováno] až [Anonymizováno]/04 jsou vzaty zpět a budou nahrazeny novými. Ve sdělení je uvedeno, že [tituly za jménem] Höschl našel originál dopisu adresovaný úřadu na počátku roku 1993 a dovoluje si tento zaslat k založení do spisu. Přílohou je ono uplatnění nároku datované [datum] v prosté kopii. [tituly před jménem] [jméno FO], která věc vyřizovala, potom připisuje na podání z roku 1992 + nový požadavek ze dne 9. 2.

5. Dne [datum] si referentka poznamenává, že nárok na pozemek [Anonymizováno]/1 není uplatněn včas a dne [datum] vypočítává pouze 7 parcel z žádosti ze dne [datum]. Dne [datum] je datováno a pod č.j. PZ 6097/06 žurnalizováno podání [tituly za jménem] Höschla ve věci pokračování restitučního řízení s návrhem na vydání dalších rozhodnutí. Pozemkový úřad poté sděluje, že nárok byl uplatněn jen k oněm 7 pozemkům. Dodatečné uplatnění není žalobkyněmi v reakci zmiňováno. Dne [datum] potvrzuje PÚ přijetí úplného spisu žádosti ve věci pokračování v restitučním řízení. V této době zřejmě bylo na záhlaví listiny z [datum] doplněno PÚ [Anonymizováno]/91, spisová značka uplatnění žádosti zcela jiné osoby, která tam byla zřejmě omylem připsána referentem, který vyřizoval obě žádosti. Tento referent navrhovatelkám sdělil, že jejich restituční řízení je ukončeno. Dne [datum] je doručena na PÚ odpověď s listinou z [datum] a čestným prohlášením [Jméno žalobkyně A]. [tituly za jménem] Höschl v e-mailu [tituly před jménem] [jméno FO] uvádí, že uplatnění z [datum] viděl ve spise v roce 2004. V e-mailu ze dne [datum] ředitelka PÚ sdělila, že žádostí žalobkyň na veškerý majetek [jméno FO], disponují. Při vydání rozhodnutí č.j. SPU [č. účtu] dne [datum] postupoval úřad jakoby nárok žádostí z [datum] byl uplatněn včas. Pobočka [adresa] dne [datum] píše navrhovatelkám, nechť zcela rekapitulují svůj nárok a dodají listinu s razítkem podatelny. SPÚ uvádí, že nemá prvopisy iniciačních podání, žurnalizace a paginace je tristní. Řízení se vede z kopií kopií. SPÚ sestává na svém stanovisku, že mu listina ze dne [datum] nebyla doručena včas. SPÚ vytýká navrhovatelkám, že dostatečně nepečovaly o svá práva a včas se nezajímaly o doručení a zaevidování listiny z [datum], přestože musely vědět, že lhůta pro uplatnění nároku končí. V neposlední řadě SPÚ zmiňuje, že již nemůže pokračovat ve „vstřícnosti“ spočívající v tom, že restituci na základě listiny ze dne [datum] v minulosti připustil. V daných souvislostech podotýká, že někteří bývalí referenti byli za vyhovění nároku v jiných restitučních řízeních odsouzeni.

10. Z Rozhodnutí 2 soud zjistil, že SPÚ rozhodl ohledně pozemku parc. č. [Anonymizováno]/1, a to o části tohoto pozemku o výměře [Anonymizováno] m tak, že žalobkyně nejsou jeho spoluvlastnicemi. O části, o které nebylo rozhodnuto (218 m2), již bylo rozhodnuto v jiném řízení, které probíhalo v roce 2006. V tomto řízení tak z výměry [Anonymizováno] m2 byl ohledně části o rozloze [Anonymizováno] m2 konstatován restituční titul podle § 6 odst. 1 písm. k) ZoP a ohledně část o velikosti 257 m2 restituční titul podle písm. p). Pozemky PK, ze kterých tento pozemek vznikl, byly na stát převeden na přelomu 50. a 60. let minulého století v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek, a to za účelem vybudování rekreační oblasti na [adresa]. Dále SPÚ také dovozuje, že na částech pozemku [Anonymizováno]/1 byla postavena chatová osada, která byla zřízena před [datum]. Tuto část tak nelze vydat, ale oprávněným osobám náleží náhrada. V této souvislosti bylo správním orgánem poukazováno na nesoulad geodetických podkladů včetně změn výměr pozemků, díky čemuž má dnes pozemek 289/1 výměru 580 m2 zjištěnou při digitalizaci KN. Přesto správní orgán uzavřel, že část pozemku pochází z pozemku dle PK [Anonymizováno]/1 a část z pozemku dle PK [Anonymizováno]/1, neboť hraniční čára mezi nimi vede podle map zhruba prostředkem pozemku [Anonymizováno]/1. Pozemek 289/1 byl a stále je komunikací.

11. Z identifikace parcel PK od [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] soud zjistil překryv původních pozemků podle[Anonymizováno]PK parc. č. [Anonymizováno]/3, [Anonymizováno], [Anonymizováno]/3 a 327 s pozemky stávajícího KN tak, jak jsou uvedeny ve výroku tohoto rozsudku. Konkrétně je zřejmé, že pozemek [Anonymizováno]/[Anonymizováno] vznikl z pozemku PK [Anonymizováno], pozemek [Anonymizováno]/5 z pozemku PK [Anonymizováno], pozemek st. [Anonymizováno] z pozemku PK [Anonymizováno]/3 a pozemek [Anonymizováno]/394 z pozemku PK [Anonymizováno]. Identifikace neřešila pozemky, ze kterých vznikly zbývající dva pozemky [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/1.

12. Ze smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že po skončení výstavby [adresa] přehrady převedl stát pozemky parc. č. dle PK [Anonymizováno]/3, [Anonymizováno], 829, kterých se nedotkla výstavba, do vlastnictví účastníka.

13. Z knihovní vložky č. [hodnota] soud zjistil, že pod běžným číslem [hodnota] je zde uvedeno, že se do této vložky připisují z vložky 23 pozemky [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno]/3.

14. Ze smlouvy uzavřené mezi manželi [jméno FO] a Ředitelstvím pro stavbu vodních cest v Praze ze dne [datum] a [datum] soud zjistil, že manželé [jméno FO] tímto postoupili Československému státu parcely v katastrálním území [adresa] ležící ve vložkách č. [hodnota] a 47 pro katastrální území [adresa], a to mj. pozemek parc. č. [hodnota] pastva, cesta, zapsaný v knihovní vložce č. [hodnota] s tím, že výměra 10a a 88 m2 bude oceněna částkou 0,50 Kčs/m2 V prosinci 1946 byla zaplacena částka 135 279 Kčs s tím, že zbytek bude zaplacen podepsáním. V ujednaném obnose jsou zahrnuta všechna odškodnění. Na stát přechází povinnost platit daně k [datum], tj. ode dne okupace pozemku.

15. Ze smlouvy uzavřené mezi manželi [jméno FO] a Krajským národním výborem v Praze v zastoupení Československého státu ze dne 12. a [datum] soud zjistil, že manželé [jméno FO] tímto postoupili Československému státu k účelu regulace Vltavy stavba zdymadla u [adresa], klíčové stavby pětiletého plánu, parcely v katastrálním území [adresa] ležící ve vložkách č. [hodnota] a 47 pro katastrální území [adresa], a to mj. pozemek parc. č. 296/3 role, zapsaný v knihovní vložce č. [hodnota] s tím, že výměra 4 ha 94a a 60 m2 bude oceněna částkou 2,50 Kčs/m2, pozemek parc. č. [hodnota] pastva, zapsaný v knihovní vložce č. [hodnota] s tím, že výměra 21a a 40 m2 bude oceněna částkou 2,50 Kčs/m2, pozemek parc. č. [hodnota] neplodné, zapsaný v knihovní vložce č. [hodnota] s tím, že výměra 4ha 21a a 40 m2 bude oceněna částkou 0,20 Kčs/m2. Dále bylo stanoveno, že celková částka za odstoupené nemovitosti činí 520 691,50 Kčs, z čehož manželům [jméno FO] jako postupující straně byla dne [datum] vyplacena částka 111 259 Kčs, dne [datum] částka 200 000 Kčs a zbytek 209 432,50 Kčs bude zaplaceno následně. V článku 3 je uvedeno, že v ujednaném obnose odškodného jsou zahrnuta zároveň i všechna odškodnění vedlejší, tudíž zejména i odškodnění za znehodnocení zbylých ploch, za odříznutí i rozříznutí jakož i odškodnění za všeliké znesnadnění přístupu hospodaření a obdělávání, takže postupující straně nepřísluší vůči Československému státu nějakých dalších nároků.

16. Ze spisu Ředitelství pro stavbu vodních cest v Praze, č.j. 422/4, soud zjistil, že předmětem koupě má být parcela 296/3. Dále je potřeba vykoupit pozemek 327 a ohledně pozemku 286 bude vykoupeno ještě dalších 1 ha 92 a a 83 m2, neboť to je potřeba ke směně.

17. Z výměru Okresního národního výboru [adresa]-jih ze dne [datum], adresovanému [jméno FO], soud zjistil, že dle § 6 odst. 1 zákona ze dne [datum], č. 27/1949 Sb. resp. vyhlášky ministerstva zemědělství ze dne [datum] č. [hodnota] a ze dne [datum] č. [hodnota] Ú.

1. I. byly z vlastnictví vykoupeny základní zemědělské mechanizační prostředky, konkrétně mlátička Benz, samovazač Knotek a elektromotor [adresa] s řemenicí a kabelem.

18. Ze žádosti [jméno FO] ze dne [datum] je patrné, že [jméno FO] požádal o proplacení mrtvého a živého inventáře, který odevzdal do státního statku [adresa] – hospodářství [adresa]. V žádosti uvedl, že peníze potřebuje na opravu rodinného domku.

19. Z odpovědi zasílané [jméno FO] dne [datum] soud zjistil, že mu byla vrácena podaná žádost o proplacení inventáře s tím, že musí být doplněna potvrzením o výši důchodu jeho vlastního i důchodu jeho manželky, přičemž při výplatě pohledávky státní statek bude přihlížet pouze k sociálním poměrům.

20. Z potvrzení pro Ředitelství pro správu vodních cest vydaného [datum] soud zjistil, že manželé [jméno FO] a [jméno FO] z [adresa] postoupili státu veškeré budovy a pozemky o výměře 35 ha za cenu podle vyhlášky č. 175/1939 Sb., a protože obytné a hospodářské budovy budou zatopeny, zakoupili si náhradní usedlost č.p. 18 v [adresa], kde jsou však stáje a obytná budova v takovém stavu, že je třeba je zbořit a znovu vystavět, zatímco budova č.p. 23 i stáje byly nové a v dobrém stavu. Znalec při odhadu počítal cenu podle nařízení vlády, ale tou se neuhradí dnešní stavební náklady, představuje zhruba jednu šestinu. Manželům [jméno FO] bylo sděleno, že na cenový rozdíl u staveb jim bude poskytnuta subvence Ministerstva zemědělství na stavbu hospodářských budov a na obytné budovy záruka podle zákona o stavebním ruchu. Pokud by toto nebylo splněno, byli by manželé [jméno FO] těžce poškozeni.

21. Ze spisu Ředitelství pro stavbu vodních cest v Praze, č.j. [Anonymizováno]/22, soud zjistil, že dne [datum] podal pan [jméno FO] do protokolu podání, kterým žádal o vyplacení částky alespoň 200 000 Kčs, neboť ministerstvem financí byl zastaven návrh ministerstva techniky na výplatu příplatku 700 000 Kčs. [jméno FO] se uvedené částky domáhá, neboť se z důvodu stavby náhradních budov musel zadlužit a musí prodloužit úvěry.

22. Z odhadu pozemku manželů [jméno FO] potřebných pro přehradu ve [adresa] vypracovaný [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum] soud zjistil, že tento odhad se týkal mj. také pozemku parc. č. dle PK 286 - neplodné, kdy v roce 1946 bylo vykoupeno 48 975 m, přičemž zbývalo k výkupu 33 208 m2 při ceně za 1 Kčs/m2 a odhadní ceně celkem [hodnota] Kčs, parc. č. dle PK [Anonymizováno] - pastva, kdy zbývalo k výkupu 2 170 m2 při ceně za 2,50 Kčs/m2 a odhadní ceně celkem [hodnota] Kčs.

23. Z úhrnu odhadu ze dne [datum] vypracovaného [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že celková výše náhrady měla činit 1 003 000 Kčs. Za budovy a stavební úpravy 375 550,90, za zabírané pozemky 334 287 a za ovocné stromy a stromy kol budov 10 240 Kčs. Dále má být za vyvlastnění vyplacena náhrada škody 71 707,80 Kčs. Náhrada za pachtovné měla činit 162 500 Kčs a na stavivo na stodolu 20 000 Kčs.

24. Z výměru o výstavbě [adresa] zn. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum] (str. 37) soud zjistil, že manželé [jméno FO] požadovali, aby jim byla za zabrané nemovitosti dána náhrada v pozemcích. K tomu bylo uvedeno, že odškodné ve formě náhradních pozemků nepřipadá v úvahu, ježto v obci [adresa] není JZD. Dále bylo uvedeno, že nedojde-li k dohodě o výkupu, budou pozemky vyvlastněny, přičemž v obou případech se výše peněžité náhrady určí podle vyhlášky SÚP ze dne [datum].

25. Ze sdělení plánovací komise ze dne [datum] je zřejmé, že komise sděluje panu [jméno FO], že dosud nemohla vyřídit jeho žádost o určení zastavitelných ploch, dokud nebude projednán projekt nové přehrady u [adresa], neboť okolí přehrady má být řešeno z jednotného plánovacího hlediska.

26. Z e-mailové komunikace mezi tehdejším zástupcem žalobkyň [tituly za jménem] Höschlem a ředitelem Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj [tituly před jménem] [jméno FO] v období ledna až dubna 2014 soud zjistil, že [tituly za jménem] [Anonymizováno] žádal [tituly před jménem] [jméno FO], aby se našla kniha pošty pozemkového úřadu z roku 1993, což dal následně [tituly před jménem] [jméno FO] za úkol vypátrat [tituly před jménem] [jméno FO]. Zároveň pak spolu řešili lustrační osvědčení, ohledně kterých [tituly před jménem] [jméno FO] sděluje [tituly za jménem] [Anonymizováno], že mu nemůže vyhovět a poskytnout mu kopie lustračních osvědčení z roku 1996 a 1999 a vyhledat knihu pošty z roku 1993, jelikož lustrační osvědčení byla zasílána samostatně a nejsou součástí spisu a kniha pošty je interní neveřejný doklad úřadu.

27. Z žádosti ze dne [datum] soud zjistil, že sestra pana [jméno FO] [jméno FO] uplatnila u pozemkového úřadu nárok k vydání jeho pozemků, zejména pozemků [Anonymizováno]/1, [Anonymizováno]/3 a [Anonymizováno]/1, ale bylo jich i více. Tento nárok uplatňuje také v zastoupení [jméno FO], která je dcerou jejího bratra. Na uplatnění nároku je razítko s datem [datum].

28. Z žádost o vyjádření k restituci ze dne [datum] adresovaná [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že se jedná o negativní lustrační osvědčení k pozemku [Anonymizováno]/1 v k.ú. [adresa], které bylo vydáno v návaznosti na dotaz ze dne [datum].

29. Z žádost o vyjádření k restituci ze dne [datum] adresovanou společnosti H-Systém soud zjistil, že se jedná o negativní lustrační osvědčení k pozemku [Anonymizováno]/1 v k.ú. [adresa], které bylo vydáno v návaznosti na dotaz ze dne [datum].

30. Z rozhodnutí pozemkového úřadu Okresního úřadu [adresa]-západ ze dne [datum], sp. zn. PÚ-R-1051/93/III, soud zjistil, že ve věci uplatnění nároku na vydání zemědělského majetku žalobkyň a paní [jméno FO] rozhodl pozemkový úřad tak, že uvedené osoby jsou oprávněnými osobami podle zákona o půdě a stávají se tak spoluvlastnicemi uvedených nemovitostí. Jednalo se o část pozemku parc. č. dle PK [Anonymizováno]/5 role. Jednalo se o nárok, který byl uplatněn dne [datum]. V odůvodnění bylo mj, uvedeno, že pozemkový úřad nemá za prokázané, že by manželům [jméno FO] byly vyplaceny všechny náhrady, na které měli nárok. Dále se pozemkový úřad zabýval podmínkami restitučního titulu, tedy zda byly kupní smlouvy uzavřeny v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. Při posuzování uvedeného vycházel primárně ze svědeckých výpovědí a došel k závěru, že [jméno FO] neměli jiné východisko než kupní smlouvy v tísni uzavřít. Tíseň byla spatřována také v tom, že jim bylo vyhrožováno vyvlastněním. Co se týče nevýhodných podmínek, tak je zřejmé, že kdyby mohli [jméno FO] pozemky prodat o své vlastní vůli, byla by cena vyšší. V neposlední řadě byla také řešena nemožnost vydání pozemků. K té pozemkový úřad po provedeném místním šetření uzavřel, že výstavba na daných pozemcích nespadá pod § 11 odst. 1 písm. d), neboť se nejedná o jednotlivé stavebníky chat. Zároveň se jedná o jednoduché stavby podle stavebního zákona sloužící pro rekreaci (autokemp atd.), a nic tak nebrání jejich vydání. Vydat nelze pouze pozemek, který byl zastavěn účelovou komunikací.

31. Ze znaleckého posudku ze dne [datum] zpracovaného znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že pozemek 286/5 vznikl z pozemku dle PK [Anonymizováno], který byl převeden na stát smlouvou z prosince [Anonymizováno]. Pozemek st. 996 vznikl z pozemku dle PK 296/3, který byl převeden na stát také smlouvu z prosince 1949. Pozemky [Anonymizováno]/192 a [Anonymizováno]/394 vznikly z [Anonymizováno] dle PK [Anonymizováno], který byl na stát převeden také smlouvu z prosince 1949.

32. Z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č.j. [spisová značka], soud zjistil, že bylo rozhodnuto tím způsobem, že žalobkyně jsou spoluvlastníky pozemků parc.č. [Anonymizováno]/30 a 283/31 a nejsou spoluvlastníky části pozemku parc. č. dle PK [Anonymizováno],286, [Anonymizováno]/1, [Anonymizováno]/1 za což jim přísluší náhrada. V odůvodnění rozsudku soud konstatoval, že žalobkyně jsou osobami oprávněnými a že se stát nestal vlastníkem pozemků již na základě smlouvy z roku 1947, neboť až do [datum] platil intabulační princip, a že smlouvy z 12. a [datum] a 18. a [datum] byly uzavřeny v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. K této podmínce restitučního zákona se soud podrobně vyjádřil na straně 13 a 14, když především poukázala na tíživou politickou situaci po komunistickém převratu pro velké soukromé zemědělce, v důsledku které si [jméno FO] nemohli pořídit náhradní pozemky, bylo od nich vykoupeno více pozemků, než kolik bylo reálně na stavbu přehrady potřeba, neboť další byly použity za účelem stavby rekreačních zařízení, neobdrželi přislíbenou subvenci 700 000 Kčs a v důsledku všech těchto okolností se tak ocitli ve finanční tísni. Zároveň soud konstatoval zjištění, že pozemky byly vykoupeny za nevýhodnou cenu a nedostalo se jim žádné náhrady za les na pozemku parc. č. dle PK 283/1. Soud také zdůraznil, že nárok žalobkyň byl uplatněn včas, když první výzvu podali žadatelé dne [datum] a další dne [datum]. K tomu bylo uvedeno, že ve správním spisu založená výzva není opatřena podacím razítkem, nelze však přehlédnout, že správní spis nebyl řádně veden a číslován, aby z něho bylo patrno, od kdy která listina tvoří jeho součást. Výzva datovaná dne [datum] byla ve správním spise založena a správní orgán nikdy nároky uplatnění z důvodu opožděnosti nezamítl. Včasnost uplatnění začal zpochybňovat až před několika málo lety. Skutečnost, že výzva nebyla opatřena razítkem, neznamená, že nebyla podána včas, neboť z dopisu ze dne [datum] je zřejmé, že ani výzvu ze dne [datum], která byla podána včas, pro nedostatek náležitostí nezaevidovali. Za této situace, kdy sám správní orgán nemá přehled o tom, kdy byla výzva podána, nelze tuto skutečnost klást k tíži žalobkyním. Je pravda, že žádost nemá potřebné náležitosti, ale v tom případě měl správní orgán vyzvat k odstranění nedostatků a poučit. Takto ale evidentně nepostupoval, neboť nic takového ze správního spisu nevyplývá.

33. Z dopisu zmocněnce žalobkyň ze dne [datum] soud zjistil, že je opatřen podacím razítkem podatelny Pozemkového úřadu [adresa] s datem [datum]. Zástupce žalobkyň [tituly za jménem] Höschl v něm informuje [tituly před jménem] [jméno FO] ohledně potvrzení jejich rozhodnutí soudem a o dalším vývoji kauzy. Zároveň jí sděluje, že dne [datum] podal další žádosti o vydání pozemků, které byly převzaty pod uvedenými čísly PÚ, tj. např. PÚ [Anonymizováno]/04, PÚ [Anonymizováno]/04 atd. V neposlední řadě také uvádí, že v materiálech, které obdržel od předchozích advokátů žalobkyň, našel originál dopisu adresovaného úřadu na počátku roku 1993. Tento dopis zasílá k založení do spisu. Ve správním spisu je k tomuto dopisu přišita kopie žásdosti z [datum] bez značky a razítka.

34. Z dopisu žalobkyně a) ze dne [datum] soud zjistil, že v něm píše pozemkovému úřadu o tom, že byla informována [tituly před jménem] [jméno FO], že jejich žádost byla doručena dne [datum]. Zároveň informuje o tom, že zjistili, že manželé [jméno FO] měli více pozemků, proto žádost v nejbližší době ještě rozšíří.

35. Z čestného prohlášení žalobkyně a) ze dne [datum] soud zjistil, že toto bylo vypracováno v reakci na výzvu pozemkového úřadu ze dne [datum]. Žalobkyně a) v něm čestně prohlašuje, že se v restitučních věcech pohybovala jako laik, proto si nejdříve najali [tituly před jménem] [jméno FO], který ale nepostupoval dostatečně aktivně, a proto začali záležitosti obstarávat osobně, včetně docházení na pozemkový úřad. V prosinci 1992 je [tituly před jménem] [jméno FO] seznámil s dopisem, který zaslal na pozemkový úřad. Už tehdy věděli, že tím nejsou ošetřeny veškeré pozemky, ale nevěděli, o jaké se jednalo. Proto začali shánět potřebné podklady v archivech a geodezii, což byl ale velmi obtížný proces, úřady byly zahlceny. Žalobkyně a) nevěděla, jaké listiny má shánět a kde, ale primárně nebyla schopna identifikovat povinné osoby. Nakonec v zoufalé situaci, kdy si již mysleli, že to nestihnou, jim pan [jméno FO] poradil, aby napsali obecnou žádost na veškerý majetek. Takovou sepsali dne [datum] ve čtyřech originálních. Žalobkyně a) jeden originál odeslala poštou na pozemkový úřad a druhý v lednu 1993 doručila osobně. Takto tam doručovala listin víc, na úřad došla, vše předala sekretářce a tím to skončilo, žádné potvrzení neobdržela.

36. Z přehledu dokladů potřebných k uplatnění nároku podle ZoP soud zjistil, že všechny v dokumentu uvedené doklady je třeba předložit jako originály. Pravost kopií si poté úřad ověří sám.

37. Z protokolu o předání kopií listin ze dne [datum] soud zjistil, že Krajský pozemkový úřad pro Stř. kraj předal [tituly za jménem] [Anonymizováno] uvedené listiny. Mj. se jedná o negativní lustrační osvědčení k pozemkům PK [Anonymizováno] a [Anonymizováno]/4 a doklad o provedené lustraci podacích knih a jeden list přehled podání.

38. Z historického geometrického polohopisného plánu č. [hodnota]-[Anonymizováno]-079, č.d. 54/[Anonymizováno] soud zjistil, že pozemek [Anonymizováno]/478 při porovnání s aktuálním katastrem odpovídá tehdejšímu pozemku dle PK [Anonymizováno]. Oba pozemky mají tvar cesty. Ohledně pozemku 289/1 se jeví, že vznikl z části pozemku PK [Anonymizováno]/1.

39. Z návrhu na vyhlášení maloplošného zvláště chráněného území, přírodní památky Hrdlička-Ždáňská hora, kterou se vymezuje evropsky významná lokalita Hrdlička-Ždáňská hora, a jejího ochranného pásma, ze dne [datum], soud zjistil, že navržené maloplošné zvláště chráněné území s týká mj. pozemků parc. č. [Anonymizováno]/5 v k.ú. [Anonymizováno] u [adresa]. Z odůvodnění návrhu se podává, že mimořádný význam má zejména část osady Ždáň přiléhající k přírodovědně velice cenným skalnatým svahům ve východní části navržené přírodní památky. Důvodem navrhované územní ochrany je zachování, popřípadě i rozšíření vhodných biotopů pro hlavní předmět ochrany, populaci přástevníka kostivalového, který je evropsky významným druhem. Přírodní památka se navrhuje i za účelem ochrany vybraných druhů ptactva a jejich stanovišť.

40. Z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], soud zjistil, že restituční nárok žalobkyň byl uplatněn včas (do [datum]). První výzvu podali dne [datum] a potom další výzvou ze dne [datum] již uplatnili nárok na veškerý majetek, který byl vykoupen či vyvlastněn manželům [jméno FO] po roce 1948. Je pravda, že výzva není opatřena žádným podacím razítkem, nicméně výzva byla ve spise založena a správní orgán nikdy nároky uplatněné z důvodu opožděnosti nezamítl. I z dopisu pozemkového úřadu z [datum] vyplývá, že výzvu, kterou evidentně žadatelé předložili [datum], proto, že k ní nepřiložili potřebné doklady, nezaevidoval. Skutečnost, že stát nemá přehled o tom, kdy byla výzva předložena, nelze klást k tíži žalobkyň. Co se týče obsahu výzvy z [datum] je pravda, že nemá veškeré potřebné náležitosti a nebyly k ní připojeny přílohy, což také nelze klást k tíži žalobkyň, neboť správní orgán je měl vyzvat k odstranění vyjmenovaných nedostatků.

41. Z přehledu vypracovaného žalobkyněmi ohledně nemožnosti vydání jednotlivých pozemků soud zjistil, že pozemek 296/192 tvoří jeden celek s pozemkem st. 338 a 296/39, jsou společně zaploceny a užívány jako zahrada. Přes pozemek [Anonymizováno]/478 je možný přístup k přehradě. Pozemek [Anonymizováno]/5 je součástí maloplošného chráněného území. Pozemek st. 996 je zcela zastavěn ČOV a pozemek 296/394 je tvořen asfaltem a je součástí autokempu Ždáň.

42. Z kopie uplatnění restitučního nároku ze dne [datum] se záznamem z podací knihy soud zjistil, že žalobkyně spolu s paní [jméno FO] uplatnily prostřednictvím jejich zástupce [tituly před jménem] [jméno FO] u pozemkového úřadu nárok na vydání nemovitostí pozemků dle PK č. kat [Anonymizováno]/1, [Anonymizováno]/1, [Anonymizováno]/1, [Anonymizováno]/5, [Anonymizováno]/1, [Anonymizováno]/2 a [Anonymizováno]/3, jež byly zapsány ve vložce č. [hodnota] pozemkové knihy pro k.ú. [adresa]. Tato listina je opatřena podacím razítkem Okresního úřadu [adresa]-západ ze dne [datum]. Dne [datum] byly na listinu doplněny údaje a podpisy navrhovatelek.

43. Z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne [datum] , č.j. [spisová značka], soud zjistil, že ve věci uplatněné žaloby na nečinnost správního orgánu, Krajský soud v Praze konstatoval, že restituční nárok byl uplatněn včas. Dále v něm soud uvedl, že správní spis je kusý, ale bylo v něm nalezeno podání z [datum] bez podacího razítka, na němž je rukou připsáno PÚ [Anonymizováno]/91. Dále soud uvedl, že ve správním spise se nachází také podání z [datum] a ze dne [datum], na kterých také chybí štítek a podací razítko s datem doručení a u druhého dokumentu dokonce chybí jeho 2. strana. Konkrétně k listině ze dne [datum] soud uvedl, že se jednalo o podání neúplné a okresní úřad tak měl vyzvat žalobkyně k jeho doplnění a současně řízení přerušit. Soud také poukázal na specifické nevýhodné postavení oprávněných osob a na účel restitučního zákonodárství.

44. Z rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno]/12-Z ze dne [datum] soud zjistil, že pozemkový úřad rozhodl o tom, že žalobkyně a pan [jméno FO] jsou jako oprávněné osoby vlastníky pozemku parc. č. 286/28 a nejsou vlastníky pozemku parc. č. [Anonymizováno]/8. Ohledně tohoto pozemku správní orgán konstatoval, že ho nelze vydat podle § 11 odst. 1 písm. c), neboť je součástí vodního díla [adresa]. Za tento pozemek jim náleží náhrada. Pozemkový úřad v tomto rozhodnutí konstatoval, že žalobkyně jsou jako vnučky manželů [jméno FO] oprávněnými osobami, že převod pozemků na stát byl uskutečněn v zákonem stanovené době a jednalo se o majetkovou křivdu. Tyto pozemky byly na stát převedeny na základě smlouvy z [datum]. Zároveň uvedl, že nárok na vydání pozemků byl uplatněn v zákonem stanovené lhůtě dne [datum].

45. Z rozhodnutí PÚ [Anonymizováno]/12 ze dne [datum] soud zjistil, že pozemkový úřad rozhodl o tom, že žalobkyně a pan [jméno FO] nejsou jako oprávněné osoby vlastníky nemovitostí dle KN pozemku parc. č. [hodnota] vodní plocha, v k. ú. [adresa]. Ohledně tohoto pozemku správní orgán konstatoval, že ho nelze vydat podle § 11 odst. 1 písm. c), neboť je součástí vodního díla [adresa]. Za tento pozemek jim náleží náhrada. Pozemkový úřad v tomto rozhodnuté konstatoval, že žalobkyně jsou jako vnučky manželů [jméno FO] oprávněnými osobami, že převod pozemků na stát byl uskutečněn v zákonem stanovené době a jednalo se o majetkovou křivdu. Tyto pozemky byly na stát převedeny na základě smlouvy z [datum]. Zároveň uvedl, že nárok na vydání pozemku byl uplatněn v zákonem stanovené lhůtě dne [datum].

46. Z rozhodnutí PÚ [Anonymizováno]/12-Z ze dne [datum] soud zjistil, že jím bylo rozhodnuto o tom, že [jméno FO] a žalobkyně jsou jako oprávněné osoby vlastníky nemovitostí dle KN parc.č. [Anonymizováno]/1,[Anonymizováno]283[Anonymizováno]38,[Anonymizováno]283/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/33, 283/3[Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]/[Anonymizováno], 283[Anonymizováno]34[Anonymizováno] 283/36,[Anonymizováno]283/28, 283/29, 283/35, 283/44 a stavební parcely č. [hodnota], k.ú. [adresa]. [jméno FO] úřad v tomto rozhodnuté konstatoval, že žalobkyně jsou jako vnučky manželů [jméno FO] oprávněnými osobami. [Anonymizováno] pozemky byly na stát převedeny na základě smlouvy z [datum]. Zároveň uvedl, že nárok na vydání pozemků byl uplatněn v zákonem stanovené lhůtě dne [datum].

47. Ze dvou kopií uplatnění restitučního nároku ze dne [datum] soud zjistil, že existují dvě kopie z nich na jedné je rukou dopsaná značka PU [Anonymizováno]/91 a obsahuje také razítko [právnická osoba] 5 (ve správním spise). Obsahem dokumentu je uplatnění restitučního nároku podle ZoP, které adresovaly žalobkyně a paní [jméno FO] Okresnímu úřadu [adresa]-západ, Pozemkovému úřadu. Byl uplatněn nárok vůči zemědělskému majetku manželů [jméno FO], jehož byli vlastníky, a které jim byly po roce 1948 vyvlastněny nebo proti jejich vůli vykoupeny, aniž by byly specifikovány konkrétní pozemky, o které by se mělo jednat. Žádost je podepsána žalobkyněmi a paní [jméno FO].

48. Z protokolu ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] je zřejmé, že byla vyslechnuta žalobkyně b) [Jméno žalobkyně B]. Ta uvedla, že se procesu uplatnění restitučního nároku neúčastnila. O komunikaci s pozemkovým úřadem se domnívá, že probíhala prostřednictvím dopisů, podpisy na listinách byly ověřovány na poště. K listině z [datum] uvedla, že neví, co je jejím obsahem, podpis je asi její. K listině z [datum] si nepamatovala ničeho, ale uvedla, že se jedná o její podpis. Vše za ni v této věci vyřizovala sestra. Neúčastnila se ani schůzek rodiny ohledně restitučních nároků, ale ví o nich. Se sestrou bylo v rodině domluveno, že ona dostane statek a sestra zbytek pozemků. Dohodou následně zrevidovaly a nyní se dělí napůl. Ona osobně nic nikam nenesla, věc po úmrtí tety řešil její manžel. [tituly za jménem] Höschl je zastupoval asi 15-20 let. Matka zemřela, když byly žalobkyni 3 roky, vychovávali ji babička s dědečkem. Na dobu, kdy jim sebrali pozemky vzpomínaly špatně, nadávali na komunisty a říkali, že jim vše sebrali, že se kvůli přehradě museli vystěhovat, a že za to dostali méně peněz, než měli.

49. Z protokolu Okresního soudu [adresa]-západ ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně a) v rámci účastnického výslechu v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] uvedla, že v rozhodné době vůbec neměly se sestrou povědomí o tom, kolik a jaké pozemky jejich prarodiče vlastnili. Vše řešila spíše jejich teta paní [jméno FO], která jí, protože žalobkyně a) byla na mateřské dovolené, posílala obstarávat potřebné záležitosti. Poté nastoupila do práce v [jméno FO] na finanční úřad, kde jí doporučili [tituly před jménem] [jméno FO]. Kromě nich své restituční nároky uplatňovala také paní [jméno FO], sestra dědy [jméno FO], která sehnala [tituly před jménem] [jméno FO]. S tím ale pak byly problémy a bylo těžké od něj získat podklady, které měl u sebe. Oni je od něj nakonec na rozdíl od [jméno FO] získali a na jejich podkladě potom [tituly před jménem] [jméno FO] podal v prosinci 1992 žádost. Celou věc potom řešil její strýc pan [jméno FO], který přišel s tím, že uplatní tu obecnou žádost, sepsal jí, a pak jí podali. Toto mu zřejmě poradil někdo z přátel, kteří také uplatňovali své restituční nároky. Zpětně se dívala, že [datum] byl pátek, což by odpovídalo, protože k nim [jméno FO] jezdili na víkendy. Jak přesně se žádost doručovala, si žalobkyně již nevybavovala, ale domnívala se, že ji na pozemkový úřad musela donést ona osobně. [jméno FO] na úřad jezdila často, měli tam ředitelství, takže si myslela, že ji rodina pověřila, aby to tam dodala. Nosila tam takto hodně dokumentů a nikdy jí tam nic nepotvrdili, ani s sebou neměla kopie. Takto to v té době fungovalo běžně, a to i u ní v práci na finančním úřadě. Jestli tuto žádost zasílali také poštou, to si žalobkyně nepamatuje. Žalobkyně si naopak pamatuje, že jejich restituční věc byla celá vedena pod číslem [hodnota]. Žalobkyně celou restituci brala jako jeden celek, domnívala se, že tak k tomu přistupovali i na úřadě. Listiny, co tam nosila, nosila všechny k té jedné značce. Na dotaz soudu identifikovala oba své podpisy na dopisu ze dne [datum] i na žádosti ze dne [datum]. K dopisu ze dne [datum] uvedla, že tento našla i mezi svými podklady. Zřejmě ji někdo tehdy instruoval, aby ho napsala. Měla tehdy elektrický psací stroj, což by odpovídalo. Na dotaz, jakým způsobem probíhal podpis obecné žádosti z [datum], uvedla, že ji zřejmě přivezl již hotovu pan [jméno FO] a ony to pak podepsaly. Určitě to podepisovaly vícekrát, dělaly to tak vždycky, ale originál již dnes nikdo z rodiny nemá. Ohledně zastoupení [tituly před jménem] [jméno FO] žalobkyně uvedla, že ho měly pouze pro podání té žádosti. Obsah té žádosti z prosince s ním řešila hlavně paní [jméno FO] a [jméno FO], ony věděly, o jaké pozemky se přibližně jednalo. Žalobkyně o tom vůbec neměly přehled. Obecně se v rodině říkalo, že těch pozemků bylo daleko více, ale nevěděli které. Co se týče spolupráce s [tituly za jménem] Höschlem, tak ta byla zahájena koncem roku 2004. Teprve on začal řešit konkrétní pozemky na podkladě obecné žádosti. V mezidobí úřad vyřizoval žádost z prosince 1992, oni doplňovali potřebné dokumenty a čekali na nějaké rozhodnutí. První rozhodnutí přišlo až někdy kolem roku 2000. Pozemkový úřad je nikdy k žádnému doplnění žádosti z ledna 1993 nevyzval. Vzpomíná si, že když na úřad přišla a ptala se paní [jméno FO], jak je možné, že se na Žďáni staví, tak ta jí odpověděla, že to se zase uvede v původní stav, bude-li to potřeba.

50. Z protokolu Okresního soudu [adresa]-západ ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně a) při svém účastnickém výslechu uvedla, že v rozhodné době vůbec neměli povědomí o tom, jaké pozemky jejich prarodiče vlastnili ani jak řádně postupovat. Žádost ze dne [datum] sepsal pan [jméno FO], a pak byla podána. Jak přesně, si žalobkyně nevybavuje, zřejmě ji tam nesla osobně a možná ji i pan [jméno FO] zasílal poštou. Při podání na pozemkový úřad to probíhalo tak, že v přední kanceláři seděla asistentka, která si vzala žádost, a za ní potom [tituly před jménem] [jméno FO]. Potom k té žádosti přišlo číslo jednací 1051. Celý proces se začal rozbíhat až v roce 2002, kdy pozemkový úřad vydal první rozhodnutí. Soudy ani pozemkové úřady nerozlišovaly mezi žádostí z prosince 1992 a ledna 1993, vše se řešilo pod jedním číslem, a to 1051. Žalobkyně na dotaz soudu identifikovala oba své podpisy na dopisu ze dne [datum] i na žádosti ze dne [datum]. Tato listina se podepisovala vícekrát. Podpis na čestném prohlášení žalobkyně také identifikovala jako svůj s tím, že tuto listinu zřejmě sepisoval právník na žádost pozemkového úřadu 51. Ze správního spisu soud provedl k důkazu následující listiny:

52. Ze zprávy ohledně restitučního řízení soud zjistil , že po vzniku SPÚ tento převzal agendu KPÚ a zjistil, že ačkoliv se ve spise nalézala pouze kopie nároku z roku 1993 bez razítka podatelny, PÚ PZ k nároku již vydal několik rozhodnutí ve prospěch žadatelek. Dále bylo žalobkyněmi uplatněno dalších 9 nároků na pozemky zapsané v jiných vložkách než ve vložce 23, u kterých trvá pochybnost o zákonnosti jejich uplatnění. Aktuálně žalobkyně budou uplatňovat další nároky a SPÚ žádá o poskytnutí právního stanoviska, jak řádně ukončit správní řízení. Propiskou doplněno datum k [datum].

53. Z odpovědi reportérovi Hrbáčkovi z [datum] soud zjistil, že mu SPÚ sdělil, že složitost celé kauzy je způsobena postupným přecházením pozemků na stát. Rozsáhlejší část měla být uplatněna v lednu 1993, ale ve spise chybí originál této listiny. SPÚ tak rozhodoval vždy v neprospěch restituentů, na rozdíl od soudů, které absenci vykládali k tíži SPÚ. Ve věci vylo již vydáno 19 rozhodnutí. Pozemkový úřad vydal v této věci negativní lustrační osvědčení, což svědčí o tom, že restituční nárok nebyl řádně uplatněn.

54. Z výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že správní orgán vyzval žalobkyně k předložení dokladu o doručení a zároveň k předložení konečné a úplné rekapitulace restitučního nároku, neboť žádost ze dne [datum] je neurčitá. Pokud doklady nebudou doplněny, bude o nároku rozhodnuto v rozsahu dle dosavadní rekapitulace úřadem a následně bude řízení zastaveno. K předložení dokladů byla dána lhůta 60 dnů.

55. V podacím deníků Okresního úřadu [adresa]-západ za rok 1992, 5961-7379, (béžové desky) je záznam pod číslem [hodnota] ze dne [datum] o uplatnění nároku žalobkyň od [jméno FO] [tituly před jménem] [jméno FO], předchozí číslo je doplněno 729/93 a uloženo pod sp. zn. PÚ 203/4 a převedeno na PÚ.

56. V pokračování podacího deníků Okresního úřadu [adresa]-západ za rok 1993, 1-6040, (béžové desky) je dne [datum] pod č. [hodnota] záznam [právnická osoba], obsah podání Vrácení majetku p. č 296/[právnická osoba]. [jméno FO], předchozí číslo 6854/92 a 1440/93 bez příloh a uloženo pod sp. zn. PÚ 203/4 a převedeno na PÚ. Pod číslem [hodnota] je zde zaevidováno oznámení o poplatcích za znečištění ovzduší z [datum]. Dne [datum] bylo pod č. [hodnota] přijato podání od [tituly před jménem] [jméno FO], [adresa], s tím, že obsah podání byl Doklady – [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], předchozí číslo 729/93 a 4873/94, přílohy sv. a uloženo pod sp. zn. 203/4, převedeno na PÚ.

57. V podacím deníku PÚ z let 1992-1993 (žluté, bez desek a pak černé desky) soud zjistil, že dne [datum] byla pod č. 6854/3462 přijata výzva k uplatnění nároku k vydání nemovitostí od [tituly před jménem] [jméno FO], jako obsah podání bylo uvedeno uplatnění nároku [jméno FO], [jméno FO] a spol, KÚ [adresa] se 3 přílohami. [jméno FO] kolonky vyřízeno-odesláno byly připsány čísla 729/454/93 a 1440/667/93 a písmeno Č. Dne [datum] bylo pod č. 729/454 přijato podání od [jméno FO] s obsahem podání uplatnění nároku M. [adresa] bez příloha připsáno bylo číslo 6854/3426/92 – Č, 1440/667/93, písmeno L a šanon-lhůty KO [datum]. Dne [datum] bylo od [tituly před jménem] [jméno FO] přijato doplnění podkladů – [jméno FO], [jméno FO] a spol., přiřazeny čísla 729/454/93 a 4873/1256/94, uloženo pod sp. zn. 1051.

58. Ze záznamu o převzetí případu ze dne [datum] soud zjistil, že SPÚ převzal z pobočky [adresa] dne [datum] od [tituly před jménem] [jméno FO] spis sp.zn. PÚ 1051/93 o objemu dvou stěhovacích krabic. [tituly před jménem] [jméno FO] k tomu sdělila, že pobočka [adresa] spis převzala od Pozemkového úřadu [adresa]-západ v souvislosti se vznikem SPÚ dne [datum]. Spis byl převzat neuspořádaný, bez žurnalizace a paginace, přesněji neurčená část spisů se nacházela u různých soudů. Pokud jde o listinu z [datum], ve starším spisovém materiálu se nachází pouze v kopii a není u ní potvrzení o doručení. Složka ve věci náhrady za živý a mrtvý inventář a zásoby, popř. jakákoli korespondence k tomu, se ve spise nenachází.

59. Ze záznamu o telefonátu ze dne [datum] soud zjistil, že [tituly před jménem] [jméno FO] na dotaz, zda byly listiny žadateli předávány referentům i mimo podatelnu odtušila, že to bylo normální, protokoly se začaly psát až po několika letech, kdy na ně měli vyčleněnou pracovní sílu. Na podotázku, zda to bylo možné u uplatnění nároku uvedla, že to v žádném případě. Byla zavedena dvojí evidence podle jmen a podle katastrálních území.

60. Ze svědecké výpovědi ze dne [datum] [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že protože byl Pozemkový úřad součástí Okresního úřadu, byla veškerá došlá pošta nejprve zaevidována ve spisovně okresního úřadu do hlavních podacích knih, kde každému podání bylo přiděleno evidenční číslo podle jeho pořadí v této knize. Poté byla pošta rozdělena na jednotlivé referáty, kde byla evidována obdobným způsobem do jejich podacích deníků. Každý jednotlivý restituční nárok byl ihned po jeho přijetí a zaevidování do podacích deníků přidělena spisová značka, tj. pořadové číslo uplatněného nároku, lomené posledním dvojčíslím letopočtu doručení žádosti a byl založen restituční spis. [adresa] evidence (podle jména a katastru měla zabránit tomu, aby jednomu restitučnímu nároku nebyly omylem přiděleny dvě spisové značky. Restituční spisy se žurnalizovaly obdobně jako soudní spisy.

61. Z výzvy k vydání zemědělského majetku ze dne [datum] soud zjistil, že přípisem ze dne [datum] [jméno FO] uplatnila svůj nárok na zemědělský majetek, a to i v zastoupení [jméno FO] ohledně pozemku 296/4. Listina je opatřena razítkem okresního úřadu ze dne [datum], č.j. 729/454, 203/4.

62. Z reakce PÚ ze dne [datum] soud zjistil, že tato byla adresována [jméno FO] s tím, že dne [datum] byl doručen její dopis ohledně nároku na vydání zemědělského majetku. Vzhledem k tomu, že konec lhůty byl stanoven na [datum] nebyl Váš nárok uplatněn včas a právo na restituci zaniklo.

63. Z čestného prohlášení [jméno FO] soud zjistil, že její bratr [jméno FO] byl jako statkář v padesátých letech nucen k odprodeji svých pozemků a předání dalších pozemků státu. Bratr byl postupně omezován v hospodaření na polích, byl prohlášen za kulaka a byl na něho vyvíjen značný nátlak. Když mu byly poté další pozemky vyvlastněny, i přes silnou náturu se nakonec zlomil a téměř celý pozemkový majetek předal státu. Kdo uvedenou dobu na vesnici pamatuje, pochopí, jaké důvody jej k tomu vedly.

64. Z dopisu PÚ [tituly za jménem] Höschlovi ze dne [datum] soud zjistil, že PÚ potvrdil přijetí přípisu ve věci parcely PK 296/4. Vzhledem k tomu, že se spisová složka nachází u [právnická osoba] 5, kam byla postoupena po ukončení řízení u [právnická osoba]-západ vedeného pod č.j. 1051/93/III. Za daných okolností tak vyzývají restituenty k doplnění chybějící dokumentace, tj. především kopie uplatněné restituční žádosti zahrnující zmíněnou nemovitost, neboť podle podkladů zbývajících na pozemkovém úřadě již byla restituční žádost vyřízena a ukončena. Z dalšího přípisu ze dne [datum] je zřejmé, že je třeba pro vydání rozhodnutí provést rekonstrukci spisu a požadují doručit příslušnou knihovní vložku a kopii restituční žádosti.

65. Z odpovědi [tituly za jménem] Höschla z [datum] soud zjistil, že je to poprvé, co se dozvídá, že je restituční řízení skončeno. Dále mj. píše, že při nahlížení do spisu [datum] v něm nalezl žádost z [datum] a dopis z [datum]. Přikládá kopii originálu dopisu z [datum], který dostal při převzetí věci od J. [jméno FO].

66. Z žádosti o přezkoumání rozhodnutí ze dne [datum] je zřejmé, že SPÚ žádal MZ o přezkoumání rozhodnutí ze dne [datum], č.j. PÚ 972/12-Z, mimo odvolací řízení. Rozhodnutí se týká pozemku 283/1, který byl na stát převeden na základě smlouvy ze dne [datum], a bylo rozhodováno na základě žádosti z [datum]. Uvádějí, že nárok byl uplatněn v době účinnosti zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, a dosud není vypořádán, proto lez v řízení postupovat podle tohoto zákona. Kompletní spis není k dispozici, neboť jeho části byly předchozím správním orgánem odeslány soudům.

67. Z přípisu [tituly za jménem] Höschla z [datum] soud zjistil, že namítá, že by listina z [datum], ze které mu byla [tituly před jménem] [jméno FO] vytvořena kopie byla kopií.

68. Z vyjádření k žádosti o vyplacení škod žadatelům [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] soud zjistil, že k nárokům žalobkyň převzala pobočka [adresa] torzo spisu č.j. 1051/1993, v němž se nalézala kopie dopisu z [datum]. Na kopii dopisu není čitelné razítko a podatelny, takže nelze zjistit, zda a kdy byl tento nárok uplatněn. Dále je nárok evidován v programu ERN pod č.j. 1051/1993, přičemž je ale jako původní datum podání zaznamenáno [datum]. K tomuto datu se však ve spise nenalézá žádní listina. Ve spise se také nenalézá žádná listina, ve které by bylo souhrnně uvedeno, jakých konkrétních pozemků se nárok původně týkal. PÚ rozhodoval v letech 1999-2008 o pozemcích 284/1, 289/1, 289/3, 196/1 a 286/5. V letech 2012-2013 žadatelé nárok rozšířili o další pozemky 283/1, 286, 296/4, 321, 327, 333 a 341/1. Uvedené rozšíření bylo podáváno postupně až do současnosti. Přitom z dopisu PÚ ze dne [datum] je zřejmé, že nárok byl již v té době považován za vyřízený. Tomuto odpovídají i negativní lustrační osvědčení.

69. Z e-mailu [tituly před jménem] [jméno FO] z [datum] soud zjistil, že výzva [tituly za jménem] Höschla z [datum] je evidována pod č.j. SPU [č. účtu] a ze dne [datum] pod č.j. SPU [č. účtu]. Obě výzvy jsou zařazeny k původním uplatnění nároku evidovaného pod č.j. 1051/1993. [tituly před jménem] [jméno FO] uvedla, že samotné uplatnění nezpochybňuje, jen nemá k dispozici jeho originál, neboť spis byl zapůjčen PÚ soudům.

70. Z e-mailu [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] soud zjistil, že spis byl přezvat v torzovitém stavu, neboť jeho části byly zapůjčeny soudům, aniž byly pořízeny kopie korespondence a dalších, pro správní řízení důležitých podkladů. Originál spisu nebyl dosud vrácen. Informace jsou tedy poskytovány na základě neúplných dokladů a kopií.

71. Z vyjádření k žalobě proti rozhodnutí SPÚ ze dne [datum] soud zjistil, že správní orgán měl důvodnou pochybnost o uplatnění nároku ve lhůtě, a proto v souladu s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] vyzval oprávněné osoby ke konečné rekapitulaci nároku, když žádost je neurčitá. Zároveň je vyzval k předložení listiny s razítkem podatelny. Toto nebylo doplněno, proto soud vyzval restituenty znovu výzvou ze dne [datum], na kterou však doposud neobdržel žádnou odpověď. Dále správní orgán sděluje, že se mu po vydání napadených rozhodnutí podařilo dohledat originály podacích knih Okresního úřadu [adresa]-západ, které jsou uloženy ve spisovně [právnická osoba] [adresa] a dne [datum] provedl fyzické prohledání knih s cílem nalézt zápis o uplatněném nároku. Šetřením bylo zjištěno, že listina z [datum] nebyla v zákonem stanovené lhůtě na zákonem stanoveném místě přijata a zaevidována.

72. Z výzvy k doplnění podkladů ze dne [datum] soud zjistil, že SPÚ vyzval žalobkyně k předložení konečné a úplně rekapitulace nároku a k předložení kopie uplatnění nároku s razítkem podatelny do [datum]. Pokud nebudou doklady předloženy, správní orgán do 3 měsíců vydá konečné rozhodnutí ve věci na základě dokladů, které bude mít k dispozici.

73. Zbývající navržené důkazy, které nebyly provedeny, byly zamítnuty pro jejich nadbytečnost, neboť skutkový stav, na základě kterého soud rozhodl, byl dostatečně zjištěn výše popsanými důkazy.

74. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. V projednávané věci se žalobkyně žalobou podanou podle části páté o. s. ř. domáhaly nahrazení dvou rozhodnutí SPÚ soudem, který měl po úpravě návrhu rozhodnout tak, že žalobkyně nejsou spoluvlastníky pozemků parc. č. 296/192, 296/478, 286/5, 289/1, st. 996 a 296/394, a že jim za tyto pozemky náleží náhrada podle zákona o půdě. SPÚ v Rozhodnutí 1 uzavřel, že listina ze dne [datum], od které žadatelky část svého restituční nároku odvozují, nebyla zaevidována u Okresního úřadu [adresa]-západ a [tituly za jménem] Höschl ji poprvé doručil správnímu úřadu dopisem ze dne [datum], č.j. 5213/05, přičemž originál listiny ve spise založen není. Původními spoluvlastníky předmětných pozemků byli manželé [jméno FO], prarodiče žalobkyň, kteří uzavřeli nejprve v roce 1947 a posléze v roce 1949 několik smluv, na základě kterých byly na stát převedeny jejich pozemky za účelem výstavby vodního díla [adresa]. V Rozhodnutí 2 se SPÚ zaobíral pozemkem, který vznikl z pozemků PK 289/1 a 284/1 za něž byla náhrada uplatněna listinou z [datum]. Uzavřel, že tento pozemek byl na stát převeden na přelomu 50. a 60. let minulého století v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek, za účelem vybudování rekreační oblasti na [adresa]. Za část pozemku, která dosud nebyla restituována tak žalobkyním náleží náhrada. Žalobkyně jsou právní nástupkyně (vnučky) [jméno FO] a [jméno FO], rolníků v [adresa], kteří byli původními vlastníky pozemků PK č. [hodnota], 829, 286, 289/1, 284/1 a 296/3 v katastrálním území [adresa]. Žalobkyně uplatnili svůj restituční nárok poprvé listinou ze dne [datum], ve které ale nebyly obsaženy všechny pozemky manželů [jméno FO], která přešly na stát. Proto měla být podána druhá obecná žádost datovaná dne [datum]. Na žádosti není podací razítko a originál žádosti není k dispozici. Žalobkyně tuto obecnou žádost postupně následující řadu let konkretizovaly. Nárokované pozemky jsou části původních pozemků PK č. [hodnota], 829, 286, 289/1, 284/1 a 296/3 a jsou aktuálně ve vlastnictví třetích osob. Většina dotčených pozemků je součástí chatové a rekreační oblasti a jsou funkčně propojeny s dalšími pozemky, část předmětných pozemků v této oblasti tvoří komunikace, pozemek parc. č. st. 996 je zastavěn ČOV a pozemek parc. č. 286/5 je pak součástí chráněného území v rámci soustavy [právnická osoba], evropsky významné lokality Hrdlička-Ždáňská hora.

75. Podle § 4 odst. 1 ZoP oprávněnou osobou je státní občan České a Slovenské Federativní Republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od [datum] do [datum] způsobem uvedeným v § 6 odst.

1. Podle odst. 2 písm. c) zemřela-li osoba, jejíž nemovitost přešla v době od [datum] do [datum] do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby v případech uvedených v § 6, před uplynutím lhůty uvedené v § 13, nebo byla-li před uplynutím této lhůty prohlášena za mrtvou, jsou oprávněnými osobami, pokud jsou státními občany České a Slovenské Federativní Republiky, děti a manžel osoby uvedené v odstavci 1, všichni rovným dílem; zemřelo-li dítě před uplynutím lhůty uvedené v § 13, jsou na jeho místě oprávněnými jeho děti, a zemřelo-li některé z nich, jeho děti.

76. Podle § 5 odst. 1 ZoP povinnými osobami jsou stát nebo právnické osoby, které ke dni účinnosti tohoto zákona nemovitost drží, s výjimkou a) podniků se zahraniční majetkovou účastí a obchodních společností, jejichž společníky nebo účastníky jsou výhradně fyzické osoby. Tato výjimka neplatí, jde-li o věci nabyté od právnických osob po 1. říjnu 1990, b) cizích států. Podle odst. 2 se osobou, která nemovitost podle odstavce 1 drží, rozumí: a) právnická osoba, která měla ke dni účinnosti tohoto zákona k nemovitosti ve vlastnictví České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky nebo Slovenské republiky právo hospodaření nebo právo trvalého užívání, b) u ostatních nemovitostí jejich vlastník.

77. Podle § 6 odst. 1 písm. k) ZoP oprávněným osobám budou vydány nemovitosti, které přešly na stát nebo na jinou právnickou osobu v důsledku kupní smlouvy uzavřené v tísni za nápadně nevýhodných podmínek.

78. Podle § 11 odst. 1 pozemky nelze vydat v případě, že a) k pozemku bylo zřízeno právo osobního užívání, s výjimkou případů, kdy bylo toto právo zřízeno za okolností uvedených v § 8, b) pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou, nebo dočasnou, nebo jednoduchou, nebo drobnou anebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájení stavby, zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení, c) na pozemku byla na základě územního rozhodnutí, s výjimkou osad dočasně umístěných, zřízena zahrádková nebo chatová osada nebo se na pozemku nachází zahrádková nebo chatová osada, která byla zřízena před 1. říjnem 1976.

79. Podle § 11a odst. 1 ZoP oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním nebo převodem práva podle § 13 odst. 8 písm. b), se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

80. Podle § 14 odst. 1 ZoP oprávněné osobě náleží náhrada za obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby, které podle tohoto zákona nelze vydat nebo které zanikly nebo byly převedeny na osobu, která není povinna je vydat. Obdobně oprávněné osobě náleží náhrada za pozemek, který se podle tohoto zákona nevydá a za který nebyl poskytnut jiný pozemek.

81. Podle § 16 odst. 1, 2 ZoP za pozemky, které se podle tohoto zákona nevydávají a za které nelze poskytnout jiný pozemek, náleží peněžitá náhrada ve výši ceny odňatého pozemku stanovené podle § 28a, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 14 odst. 8). Náhradu poskytne pozemkový úřad do tří let po převzetí písemné výzvy a) oprávněné osobě nebo jejímu dědici, nebo b) osobě, na kterou se vztahuje lhůta pro převod jiného pozemku podle § 13 odst. 6 tohoto zákona; výzva této osoby musí být doručena pozemkovému úřadu nejpozději do 6 měsíců od uplynutí lhůty pro převod pozemku, jinak právo na peněžitou náhradu zanikne. Ostatní náhrady podle § 14 a 15 poskytne právnická osoba (právní nástupce), která věc drží nebo ji držela v době zániku nemovitosti anebo ji převedla na osobu, která nemovitost podle tohoto zákona nevydává. Pokud oprávněná osoba odkoupila od státu či právnické osoby nemovitost před účinností zákona, má nárok vůči této osobě na náhrady dle § 14 a 15 ve výši ceny v okamžiku přechodu na stát.

82. Podle § 424 zákona č. 946/1811 Sb.z.s., obecný zákoník občanský, ve znění účinném do [datum] (dále jen „o. z. o.“) právní důvod prostředečného nabytí zakládá se na smlouvě; na pořízení pro případ smrti; na soudcovském výroku nebo na nařízení zákona.

83. Podle § 1053 o. z. o., ve znění účinném do [datum] trhovou smlouvou přenechává se věc za určitou částku peněz jiné osobě. Náleží tak jako směna k právním důvodům nabytí vlastnictví. Nabytí nastává teprve odevzdáním koupeného předmětu. Až do odevzdání podrží prodavač vlastnické právo.

84. Podle § 431 o. z. o., ve znění účinném do [datum] ku převodu vlastnictví nemovitých věcí musí býti nabývací jednání zapsáno do veřejných knih k tomu určených. Toto zapsání nazývá se vklad (intabulace).

85. Podle § 27 zákona č. 71/1967, správní řád, je-li to třeba, stanoví správní orgán k provedení úkonu v řízení přiměřenou lhůtu, pokud není určena tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem. [jméno FO] lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li takový den v měsíci, končí lhůta posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu, je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den. Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněno podání u správního orgánu uvedeného v § 19 odst. 4, nebo je-li podání odevzdáno k poštovní přepravě. V pochybnostech se považuje lhůta za zachovanou, pokud se neprokáže opak.

86. Soud v řízení podle části páté občanského soudního řádu zkoumá, zda žadatel o restituci je oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení § 4 ZoP, zda povinnou osobou je subjekt, jenž nárokovaný majetek držel ke dni účinnosti ZoP (§ 5), zda je dán některý z restitučních titulů upravených v ustanovení § 6 ZoP, zda žádost o restituci majetku byla uplatněna řádně a včas (§ 9 odst. 1 věta první a § 13) a zda vydání majetku nebrání žádná ze zákonných překážek předvídaných ustanovením § 11 ZoP. K negativnímu rozhodnutí pozemkového úřadu o určení vlastnického práva přitom vede již jen nesplnění jediné z uvedených podmínek (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

87. Žalobkyně touto žalobu napadly dvě rozhodnutí SPÚ, a přestože SPÚ v obou řízeních rozhodl tak, že žalobkyně nejsou vlastníky předmětných pozemků, v každém z rozhodnutí dospěl k tomuto závěru z jiných důvodů. U Rozhodnutí 1 bylo tím stěžejním důvodem, že restituční nárok nebyl výzvou z [datum] uplatněn včas. V Rozhodnutí 2 se SPÚ zabýval nárokem na vydání pozemku, o kterém sám zjistil, že vznikl z pozemků dle PK 289/1 a 284/1, přičemž restituční nárok k těmto pozemkům byl uplatněn včas žádostí z prosince 1992. Stejně tak SPÚ shledal, že tyto pozemky přešly na stát na přelomu 50. a 60. let minulého století buď koupí v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek nebo bez právního důvodu, proto tedy dospěl k závěru, že restituční titul je dán. Ohledně části pozemku ale zjistil, že o ní již bylo rozhodnuto v jiném řízení a ohledně zbývající části pozemku dospěl k závěru, že jsou dány překážky vydání, konkrétně, že se jedná chatovou osadu zřízenou před [datum], a proto žalobkyním náleží náhrada. Vzhledem k tomu, že po částečném zpětvzetí žaloby (co do výměry 218 m2 z pozemku 289/1), žalobkyně v podstatě požadovaly, aby soud rozhodl o zbývající výměře 362 m2 stejně, jako o ní rozhodl SPÚ, soud na Rozhodnutí 2 ohledně otázky existence restitučního titulu (§ 6 ZoP) a překážek vydání (§ 11 ZoP) odkazuje a skutková zjištění správního orgánu tímto bere za svá. Žalobkyně na svém návrhu ohledně výměry 362 m2 setrvaly z toho důvodu, že považovaly přiznání náhrady pouze v odůvodnění za nedostatečné. Soud tedy z důvodu nastolení právní jistoty rozhodl také o části nároku ohledně pozemku parc. č. 289/1 tak, že se jeho část o výměře 362 m2 nevydává, ale žalobkyním za ni náleží náhrada.

88. Nyní se tedy soud bude zabývat primárně Rozhodnutím 1, přestože některé z dále uvedených závěrů (vlastnictví původních PK pozemků, vydržení, nabytí v dobré výře atp.) se mohou uplatnit i ve vztahu k Rozhodnutí 2. Předně je třeba uvést, že z provedených důkazů především smlouvami z února a prosince 1949 ve spojení s pozemkovými knihami, geometrickými výkresy a znaleckými posudky bylo prokázáno, že původními vlastníky pozemků parc. č. dle PK 327, 829, 286, 296/3, 289/1 a 284/1 v k. ú. [adresa] byli manželé [jméno FO] a [jméno FO], kteří před účinností zákona o půdě zemřeli. Žalobkyně jsou jejich vnučkami, tedy osobami uvedenými v § 4 odst. 2 písm. c) ZoP. Jako k takovým k nim vždy správní orgány, ale i soudy, po celou dobu více než 30 let, po kterou je jejich restituční nárok vyřizován, přistupovali, neboť své vazby na manžele [jméno FO] řádně doložili rodnými a oddacími listy. Ohledně určení povinné osoby podle § 5 ZoP předmětné pozemky přešly do vlastnictví fyzických osob, které ale nejsou podle daného ustanovení osobami povinnými, proto lze za povinnou osobu považovat účastníka, který jako právnická osoba nárokovanou věc naposledy držel. Tyto skutečnosti ostatně byly mezi účastníky nesporné.

89. Jednou z podmínek vzniku nároku na základě ZoP je, že restituenti (oprávněné osoby) mohli své nároky na navrácení majetku uplatnit pouze do [datum] (neděle). Nesplnění této podmínky bylo hlavním důvodem, proč pozemkový úřad, přestože určil, že žalobkyně nejsou vlastníky předmětných pozemků, jim za ně nepřiznal náhradu. Pozemkový úřad tvrdil, že žalobkyně nárok neuplatnily včas, neboť jejich dopis z [datum] nebyl evidován v podacích knihách a žalobkyně jim na výzvu nepředložily kopii listiny s podacím razítkem. Soud se s tímto názorem správního orgánu neztotožnil, a to z důvodů rozepsaných níže.

90. Je zřejmé, že skutečnost, že v podacích denících neexistuje o podání ze dne [datum] žádný záznam, není k dispozici originál této listiny ani její kopie s podacím razítkem a do dnešního dne ode dne vzniku této listiny uplynulo přes 30 let, velmi komplikuje důkazní situaci. Soud souhlasí s účastníkem, že břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že žádost ze dne [datum] byla pozemkovému úřadu doručena včas, tíží žalobkyně. Ty za účelem prokázání včasnosti doručení jejich obecné žádosti předložily velké množství listin, ze kterých soud při svém rozhodnutí vycházel. Obdobně bylo ostatně postupováno v již pravomocně skončených řízeních vedených zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka], ve kterých byly vyslechnuty obě žalobkyně. S ohledem na to, že žalobkyně a) již byla vyslechnuta u zdejšího soudu v nedávně době ke stejné věci 2x, přičemž účastník v tomto řízení je účastníkem i v oněch jiných řízeních, měl tedy možnost se žalobkyní dotazovat, rozhodl se soud žalobkyni a) znovu nepředvolávat a vycházel z protokolů z daných řízení. Stejně tak měl soud na nadbytečný výslech žalobkyně b), z jejíhož výslechu nebyly zjištěny žádné rozhodné skutečnosti pro posouzení této věci. Žalobkyně a) během svých 2 výslechů vypovídala konzistentně, popsala atmosféru doby, kdy se celá rodina bála, že nároky nestihnou uplatnit včas, a to, jak byla zkraje nezkušená a nevěděla, jak věci správně řešit. Ve chvílích, kdy si nějakou okolnost nepamatovala, tak to soudu uvedla, což s ohledem na počet uplynulých let působilo důvěryhodně. Žalobkyně uvedla, že s nápadem podat obecnou žádost přišel její strýc pan [jméno FO], který ji následně také sepsal a jim přinesl k podpisu. Ona potom tuto listinu zřejmě osobně donesla na pozemkový úřad. Nosila tam takto hodně listin, předávala je nějaké asistence, ale nikdy jí tam nic nepotvrdili. Pokud proces předávání dokumentů opravdu probíhal tak, jak ho žalobkyně a) popsala, tak tímto mohlo být způsobeno, že na žádosti není žádné podací razítko. Podací razítka o osobním převzetí nejsou ani na dalších listinách, které jsou součástí správní spisu, přičemž tento nedostatek kromě jiných konstatoval také sám SPÚ.

91. Další příčinou toho, že žádost z [datum] nebyla řádně zaevidovaná, mohlo být také to, že se oba uplatnění nároky, tedy jak ten z prosince 1992 tak ten z ledna 1993, řešily pod jednou spisovou značkou. Pozemkový úřad mohl mít za to, že žádost z [datum] stejně jako třeba dopis ze [datum] jsou pouze dalšími doplněními žádosti z prosince 1992, a proto tyto listiny nezaevidoval jako nově uplatněný nárok do své interní evidence uplatněných restitučních nároků. Ostatně v této evidenci (zelený sešit) je pouze jeden záznam ohledně restitučního nároku žalobkyň s číslem [hodnota] vedený na jméno pouze paní [jméno FO] s poznámkou o zastoupení [tituly před jménem] [jméno FO]. Tuto skutečnost potvrdil SPÚ v Rozhodnutí 1. Datace tohoto záznamu je k [datum], přestože nárok byl alespoň částečně beze sporu uplatněn již [datum]. K takto pozdnímu zaevidování zřejmě došlo až v návaznosti právě na doplnění žádosti z [datum] o potřebné dokumenty, což také SPÚ v Rozhodnutí 1 potvrdil. Je tak zřejmé, že ke konci lhůty pro uplatnění restitučních nároků, nebyla pozemkovým úřadem řádně zaregistrována ani žádost z [datum].

92. Co se týče doručování poštou, tak žalobkyně a) nebyla schopna potvrdit, zda k tomu došlo a kdo měl listinu poštou zasílat. Soud si je vědom, že po více jak 30 letech je opravdu těžké si pamatovat, zjišťovat a prokazovat, jak se něco skutkově událo. Proto nelze vyloučit ani jednu z nabízejících se variant, proč doručení listiny z [datum] není zaevidováno v podacích denících. S ohledem na provedené listinné důkazy se jako první možná varianta jeví buď to, že žalobkyně listinu nesla osobně přímo na pozemkový úřad a poštou jí pak již vůbec nezasílali. V takovém případě by pak listina vůbec neprošla podatelnou tehdejšího [právnická osoba] [adresa]-západ, což by vysvětlovalo, proč na ní není podací razítko. Nebo byla doručována také poštou, a přesto nebyla zaevidována. Že k takovýmto nezaevidováním příchozí pošty docházelo, žalobkyně doložily žádostmi o vydání lustračních osvědčení z let 1996 a 1999 s příslušnými kopiemi podacích deníků a potvrdily to i pracovnice PÚ. Poslední možnost je průběh doručení tak, jak ho tvrdí SPÚ, tedy s dopisem doručeným SPÚ dne [datum].

93. Zásadní okolností však je, že žádost z [datum] jako taková existuje a po nějakou dobu ve správním spise alespoň její kopie beze sporu byla. Zároveň nemůže být pochyb o tom, že se jedná o podání, které nesplňuje veškeré předepsané náležitosti. V žádosti zejména není uvedeno, ohledně jakého konkrétního majetku se restituční nárok uplatňuje, a nebyly k ní připojeny ani potřebné přílohy, ze kterých by bylo zřejmé, kdo je povinnou osobou, kdy a za jakých okolností byly pozemky převedeny na stát atp. [jméno FO] ale je, kdy se tato listina stala součástí správního spisu. Žalobkyně tvrdily, že to bylo v lednu 1993, zatímco správní orgán namítal, že k tomu došlo až s dopisem zástupce žalobkyň [tituly za jménem] Höschla ze dne [datum], který byl pozemkovému úřadu doručen dne [datum]. Jak již soud výše naznačil, kloní se spíše k variantě předestřené žalobkyněmi. K tomuto přesvědčení ho vede znění dopisu žalobkyně a) ze dne [datum], který obsahoval příslib, že ještě jednu žádost v návaznosti na žádost z [datum] podají. Bylo by tedy zvláštní, pokud by tak nakonec neučinily. Zároveň pokud by žádost z [datum] byla vytvořena až dodatečně za účelem jejího zaslání do spisu až v roce 2005, soud nevidí důvod, proč by si někdo dával práci s vytvářením také tohoto dopisu. Existence dopisu ze dne [datum] tak soudu dává druhou reálnou variantu listiny, která mohla být onou přílohou, o které se mluví v dopisu ze dne [datum]. Zároveň v této souvislosti soud poukazuje na komunikaci [tituly za jménem] Höschla s pozemkovým úřadem, kdy právě [tituly za jménem] Höschl úřad v období kolem roku 2014 minimálně dvakrát žádal, aby byly nalezeny a prověřeny záznamy v podacích denících ohledně doručení žádosti z [datum], což by zřejmě nečinil, pokud by listinu vytvořil dodatečně a do spisu zaslal až v roce 2005. Zároveň také až v důsledku tohoto naléhání k tomu správní orgán přistoupil a podací deníky byly nalezeny.

94. Za stěžejní má soud, že bez ohledu na to, jak se to skutečně událo, bylo povinností správního orgánu na tuto listinu po jejím obdržení, ať už k tomu došlo v lednu 1993 nebo v únoru 2005 reagovat a podle § 19 odst. 3 tehdy platného zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, vyzvat oprávněné osoby k odstranění nedostatků a poučit je o případných důsledcích, neodstraní-li nedostatky svého podání s tím, že pokud toto neučiní, bude to mít význam pro další průběh řízení. Takto správní orgán evidentně v blízké časové souvislosti s ani jednou z výše předestřených možností obdržení listiny do spisu nepostupoval. Navíc správní orgán nereagoval a nevyzval oprávněné osoby ani v návaznosti na doručení žádostí o vydání pozemků v roce 2004, které konkretizovaly právě onu žádost z [datum], neboť bylo požadováno vydání pozemků vzniklých z pozemků parc. č. dle PK 286 a 283/1, z nichž ani jeden nebyl předmětem žádosti z [datum]. Správní orgán tedy ani v roce 2004 kdy, jak tvrdí ještě listina z [datum] nebyla součástí správního spisu, nikterak nereagoval, nevyzval žadatele o doplnění či upřesnění, neinformoval je, že jejich nárok nebyl uplatněn včas a jejich nárokem se následně věcně zabýval (srovnej nález Ústavního soud ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 626/05). Je pravda, že tyto žádosti byly oprávněnými osobami vzaty zpět, ale bylo avizováno, že budou podány nové, což se následně stalo a o těchto bylo v roce 2012 rozhodováno ve prospěch žalobkyň. Pokud správní orgán na listinu z [datum] reagoval až v roce 2014, což je zřejmé z výzvy SPÚ ze dne [datum], tedy minimálně po téměř 10 letech od doby, co musela být bez jakýchkoliv pochybností součástí správního spisu, lze v tomto jeho postupu shledat zásadní nedostatky. Stejně tak lze shledat zásadní nedostatky v tom, že pokud žalobkyně na výzvu správního orgánu, obsahovala-li příslušné poučení, nereagovaly a svoji obecnou žádost dostatečně nespecifikovaly, měl správní orgán postupovat v souladu s daným poučením, což však neučinil a věc věcně projednal. Tento nesprávný postup správního orgánu dokládá i skutečnost, že do pomocné evidence byly podle SPÚ připsány pozemky, které nebyly uplatněny výzvou z [datum], tj. pozemky 283/1, 333, 321, 327, 286, 299 a 296/3. Z tohoto jednání se jeví, že správní orgán minimálně po určitou dobu uplatnění restitučního nároku v tomto rozsahu akceptoval.

95. Na to je třeba navázat konstatováním, že správní spis opravdu nebyl veden řádně, což ostatně konstatoval i SPÚ v Rozhodnutí 1. Tuto skutečnost dokládá také to, že si SPÚ převzal celý správní spis ve dvou stěhovacích krabicích z pobočky [adresa] až dne [datum] a tento následně předložil soudu až v tomto (posledním) restitučním řízení žalobkyň. V Rozhodnutí 1 se SPÚ snaží vysvětlit postup PÚ ve vztahu k restitučnímu nároku žalobkyň a jejich příbuzným. Popisuje, z jakého důvodu byla tato věc spojena s rozličnými značkami a kdy a kým byly tyto vyznačeny. Ztotožňuje se také se závěry krajského soudu v Praze (srovnej rozsudek Krajského soud v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) ohledně toho, že spis nebyl řádně číslován, aby z něj bylo patrno, od kdy je která listina jeho součást. Zásadní je také, že ve správním spise není založen originál listiny z [datum], který zřejmě nemá nikdo z účastníků ani správní orgán k dispozici. Ve svém vyjádření ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] k tomu správní orgán uvedl, že spis není kompletně k dispozici, neboť ho půjčoval soudům, které mu části spisu sice postupně vracely, ale originály některých listin chyběly. Toto potvrzovala i [tituly před jménem] [jméno FO] v komunikaci ohledně restitučního řízení. Soudu se nicméně stále jeví pravděpodobnější, že originál listiny ve správním spise po určitou dobu byl. K tomuto závěru ho vede existence dvou kopií předmětné listiny, přičemž na jedné z nich je dopsáno PÚ 142/91. Jedná se značku pozemkového úřadu, která tak byla na listinu s největší pravděpodobností vyznačena až poté, co se stala součástí správního spisu. SPÚ k této problematice uvádí, že značka PÚ 142/91 byla na listinu připsána omylem v roce 2012 a týká se zcela jiné věci. V takovém případě ale není vysvětleno, z jakého důvodu byly ve spise dvě kopie dané listiny a žádný originál, když v případě, že soud přistoupí na teorii pozemkového úřadu, že kopie žádosti byla doručena až s dopisem dne [datum], není zřejmé, kdy se do spisu dostala nebo jak vznikla druhá kopie.

96. Zároveň byly zjištěny nesrovnalosti také v podacích denících Okresního úřadu [adresa]-západ, a to nejen u předmětné žádosti ze dne [datum], ale i u jiných podání, která byla na pozemkový úřad v 90. letech prokazatelně zasílána. Konkrétně se jednalo o žádosti sestry pana [jméno FO] [jméno FO] a žádosti o vydání lustračních osvědčení. Ve spise jsou založeny dvě žádosti paní [jméno FO], jedna z [datum] předložená žalobkyněmi (obecná žádost i za M. [jméno FO]) a druhá z [datum] (pozemek PK 294/4 i za M. [jméno FO]) ve správním spise. Na žádosti z [datum] je nahoře datumové razítko [datum] a rukou dopsáno uplatnění nároku. Na žádosti z [datum] je razítko Okresního úřadu [adresa]-západ z [datum]. V podacích denících jak OÚ, tak PÚ je zaevidováno pouze jedno podání paní [jméno FO], a to dne [datum]. Přesto existuje dopis PÚ ze dne [datum], který reaguje na podání paní [jméno FO], kde je uvedeno, že dne [datum] byl OÚ doručen dopis, kterým uplatňujete nárok na vydání zemědělského majetku (obecně, nikoliv konkrétního pozemku), vzhledem k tomu, že sankční zákon stanovil konec lhůty na [datum] nebyl Váš nárok uplatněn včas a právo na restituci ze zákona zaniklo. Nelze tak opět vyloučit, že byly zaslány obě žádosti, z nich dřívější obdržel PÚ [datum] a pozdější [datum], přičemž první nebyla zaevidována a opatřena razítkem podatelny, neboť byla brána jako doplnění žádosti z prosince 1992. O tom svědčí záznamy z podacího deníku OÚ podle kterých bylo podání od [tituly před jménem] [jméno FO] doručené dne [datum] uloženo pod sp. zn. SPÚ 203/4 a pod stejnou sp. zn. bylo uloženo také podání od [právnická osoba] doručené dne [datum]. Že byla uplatnění nároků propojována a směšována je zřejmé z připisovaných značek v podacích denících OÚ i PÚ. To, že byly podány žádosti o vydání lustračních osvědčení lze dovodit z reakce pozemkového úřadu. Avšak při porovnání rozhodných dat se záznamy z daného období v podacích denících, nelze žádné záznamy dohledat. Z takto popsaných případů je zřejmé, že na pozemkový úřad byly doručovány dokumenty, jejichž doručení nebylo nikam zaneseno. Toto potvrzovala ve svých výpovědích také žalobkyně a) a v rámci správního řízení to uvedla i tehdejší pracovnice PÚ [tituly před jménem] [jméno FO].

97. Dále je třeba poukázat na postup správního orgánu vůči žalobkyním a jejich příbuzným, který až do roku 2017 jimi uplatněné nároky vždy rozhodoval věcně, přestože již od roku 2014, což je zřejmé z rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne [datum], č. j. SPU [č. účtu], měl určité pochybnosti o včasnosti jejich uplatnění. Teprve od roku 2017, jsou návrhy zamítány z důvodu opožděnosti, neboť teprve tehdy nahlédl správní orgán v archivu do podacích knih. Je tak nutno přihlédnout i k legitimnímu očekávání oprávněných osob. Zároveň podací deníky nejsou novým důkazem, existují již přes 30 let a pro správní orgány nebyly, jak se ukázalo, nedostupné. Soudu přitom není jasné, proč správní orgán po podacích knihách nepátral a nenahlédl do nich dříve než [datum], když tak mohl učinit minimálně od roku 2005. Zmatečná je trojí evidence, kdy číslo, pod kterým byla restituční žádost zaevidovaná v podacích denících, ať již OÚ nebo PÚ nekoresponduje se spisovou značkou, pod kterou ji následně správní orgán vedl. Soud si je vědom, že toto bylo zřejmě způsobeno tím, že nejprve byla věc vedena pod číslem z podacího deníku OÚ 6854, což je zřejmé z dopisu ze dne [datum], a zřejmě teprve po dodání příslušných dokladů a zapsání do interní evidence, k čemuž došlo až dne [datum], jí bylo přiděleno číslo [hodnota], což je zřejmé také z dopisu ze dne [datum]. Přesto tento postup soud shledává celkově netransparentním. SPÚ v Rozhodnutí 1 potvrdil, že byly vedeny dokonce 3 evidence, a uvedl, že omylem byla při vyřizování restitučního nároku žalobkyň použita i zcela jiná sp. zn.

98. K restitučním věcem je přitom třeba přistupovat s přihlédnutím ke skutečnosti, že těm, kteří restituují, byla v minulosti způsobena celá řada křivd, včetně majetkových. Restitučními zákony se demokratická společnost snaží alespoň částečně zmírnit následky minulých majetkových a jiných křivd vzniklých v období od [datum] do [datum]. Stát a jeho orgány jsou tedy povinny postupovat podle restitučního zákona v souladu s oprávněnými zájmy osob, jejichž újma, způsobená za totalitního komunistického režimu, má být alespoň částečně kompenzována. Vůdčím principem musí být vždy výše uvedený účel restitucí, k jehož naplnění je nutné, aby restituční zákony byly interpretovány ve vztahu k oprávněným osobám co nejvstřícněji, v duchu snahy o zmírnění některých křivd, v jejichž důsledku k odnětí majetku došlo (srovnej nález Ústavního soudu ze dne ze dne [datum], Pl. ÚS 10/13-4).

99. Soud proto uzavírá, že jak nepořádek ve správním spise, tak ani nedbalý postup správního orgánu nelze s přihlédnutím k povaze a délce této věci, klást k tíži žalobkyň a nemůže tedy dospět k jinému závěru, než že oprávněné osoby v projednávané věci uplatnily restituční nárok v zákonné lhůtě. K obdobnému ostatně dospěl i sám pozemkový úřad v již citovaném rozhodnutí ze dne [datum], č. j. SPU [č. účtu], ve kterém uvedl, že je-li k dispozici pouze kopie listiny bez podacího razítka, není tak možné učinit jednoznačný závěr, kdy byla doručena, a proto otázku včasnosti doručení neshledal jako dostatečný důvod pro nevyhovění žadatelům.

100. K dalším podmínkám, které je třeba podle ZoP splnit, aby žalobkyním vznikl restituční nárok, se soud v následujících pasážích tohoto rozhodnutí vyjádří relativně stručně, a to vzhledem k tomu, že ohledně pozemků převedených na stát smlouvami z února a prosince 1949 existuje již rozsáhlá judikatura zdejšího a odvolacího soudu, které dospěly k závěru, že ve vztahu k těmto pozemkům byly požadavky ZoP naplněny. Soud v této souvislosti odkazuje primárně na rozhodnutí zdejšího soudu ve věci restitučního nároku žalobkyň ze dne [datum], č. j. [spisová značka], které bylo ohledně existence restitučního nároku potvrzeno rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a zabývalo se smlouvou z prosince 1949 a dále rozhodnutí ze dne [datum], č.j. [spisová značka], které bylo ohledně existence restitučního nároku potvrzeno rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve kterém se soud zabýval smlouvami z února i prosince 1949. Smlouvou z února 1949 se potom zabývaly soudu také v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] (odvolací řízení sp. zn. [spisová značka]) Ve všech případech soudy dospěly k závěru, že smlouvy byly uzavřeny v rozhodném období, v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. Pro úplnost soud na tomto místě opakuje, že ohledně splnění restitučních podmínek daných ZoP ohledně pozemku parc. č. 289/1 přebírá skutkové závěry SPÚ popsané v Rozhodnutí 2.

101. Nejdříve se soud zabýval tím, zda na danou situaci dopadá § 4 odst. 1 ZoP, tedy zda k převodu pozemků na stát došlo v rozhodném období. V řízení bylo prokázáno, že pozemky PK 327, 286 a 296/3 přešly do vlastnictví státu na základě smlouvy z prosince 1949 a pozemek PK 829 na základě smlouvy z února 1949 za účelem výstavby vodního díla – zdymadla u [adresa]. Vývoj vzniku pozemků aktuálního KN z pozemků PK je zřejmý především ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] a geometrického plánu [jméno FO]. Ke stejnému závěru dospěl také Krajský soud v Praze ve svých rozhodnutích sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]: „[jméno FO] [datum] platil intabulační princip, který byl opuštěn až od [datum], kdy nabyl účinnosti zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník. Intabulační princip znamenal, že u nemovitostí zapsaných v pozemkových knihách se vlastnictví nabývalo až jejich zápisem do pozemkové knihy (§ 431 o.z.o.). Jak vyplývá z o.z.o., k převodu vlastnictví nestačí věcná smlouva o převodu vlastnictví, ale vyžaduje se ještě její realizace, kterou je u nemovitostí intabulace (knihovní zápis), jak vyplývá z § 425 a § 431 o.z.o. Jinak řečeno, vlastnictví nemovitosti nelze převést bez knihovního vkladu. Pokud jde o smlouvu o náhradě z příčiny vyvlastnění z [datum], podle ní došlo k nabytí vlastnického práva v roce 1947 k nemovitostem uvedeným v článku II. na základě intabulace zde uvedených nemovitostí. Pokud jde o nemovitosti uvedené v článku III. této smlouvy, pak na jejím základě k intabulaci zde uvedených částí pozemků nedošlo. Ostatně z obsahu článku III. vyplývá, že se počítalo do budoucna se samostatnou smlouvou, podle níž bude knihovní převod realizován. To znamená, že do [datum], tj. po dobu účinnosti o.z.o., kdy platil intabulační princip, nedošlo k převodu předmětné části pozemku č. 296/1 podle PK v k.ú. [adresa] na stát.“ Stejně jako pozemek 296/1 byl v čl. III smlouvy z roku 1947 vyjmenován také pozemek 286 a 829, přičemž v tomto případě se jednalo pouze o jejich část. Vymezení, o jakou část se jedná, ve smlouvě zcela chybělo. Smlouvy z února a prosince 1949 potom bylya v tomto směru již určité a vypořádaly se s celou plochou pozemku. U všech pozemků nebylo ve smlouvě z roku 1947 neurčitě jen vyjádření předmětu převodu (chybějící výměry), ale i jejich cena. K tomu soud jen pro úplnost a nad rámec doplňuje, že by bylo možné se tak zabývat i neplatností této části smlouvy z roku 1947. Soud si je vědom, že obě zde popsané neurčitosti do jisté míry odstraňoval protokol. Ten ale nelze považovat za součást smlouvy z roku 1947, která na něj žádným způsobem neodkazuje. Uzavření smlouvy z roku 1947 a v návaznosti na ni uskutečněný zápis zamýšleného bezzávadného odepsání a příp. držbu lze obdobně jako v nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 87/97, sice posoudit jako určitou první fázi převzetí pozemků státem, ale tím podstatným je, že na základě těchto jednání nedošlo ke ztrátě vlastnického práva původního vlastníka, ke kterému došlo až na základě smluv z února a prosince 1949.

102. Následně se soud zabýval tím, zda smlouvy z února a prosince 1949 byly uzavřeny za stavu tísně a nápadně nevýhodných podmínek. K tomu se velmi podrobně ve svých rozhodnutích sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a novějších [spisová značka] a [spisová značka] opět vyjádřil Krajský soud v Praze. Pokud se jedná o naplnění restitučního titulu podle § 6 odst. 1 písm. k) ZoP soud uvádí, že k jeho naplnění je třeba současné prokázání obou jeho znaků, a sice uzavření kupní smlouvy v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek, přičemž oba tyto znaky dle judikatury musí být splněny kumulativně. Přestože zákon neobsahuje legální definici ani jednoho z výše uvedených pojmů, za dobu účinnosti ZoP se vytvořila ustálená judikatura zejména Nejvyššího a Ústavního soudu, která oba tyto pojmy vykládá v zásadě konstantním způsobem. „Tísní se rozumí objektivní hospodářský nebo sociální, někdy i psychický stav (např. rozrušení, obavy o blízkou osobu apod., nikoli však psychické donucení, které je právně relevantní z hlediska ustanovení § 37 o. z.), jenž takovým způsobem a s takovou závažností doléhá na osobu uzavírající smlouvu, že ji omezuje ve svobodě rozhodování natolik, že učiní právní úkon, jenž by jinak neučinila.“ (srovnej rozhodnutí Vrchního soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Při interpretaci tohoto pojmu v daném konkrétním případě soud dále vycházel také z nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 30/2000, podle kterého „se nemůže jednat o interpretaci běžně užívanou v občanskoprávním nebo ve správním řízení. Restituční zákony, hodnotící dobu totality, vyžadují interpretaci odpovídající této době. Pojem tísně je třeba interpretovat v širších souvislostech, a tedy i v souvislosti s politickým nátlakem let 1948-1989. Tento politický nátlak nebyl chápán jako jednorázový akt, ale jako dlouhodobý proces, jehož výsledkem bylo to, že fyzická osoba, jako vlastník věci, učinila ve vztahu k ní právní úkon, který by v právním státě neučinila. Takto objektivně nazíranou "tíseň" nutno doplnit o determinované postavení prodávající osoby, tj. o její vřazení do totalitní třídní struktury, které již samo o sobě může představovat naprostou nerovnost účastníků kupního aktu.“ Ústavní soud pak v nálezu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 85/95, interpretuje tento pojem s ohledem na politický nátlak spojený s obdobím let 1948–1989 ještě extenzivněji. Dle tohoto nálezu je třeba za stav tísně považovat i takový stav, kdy vlastník nemůže s věcí volně nakládat, neboť ve své dispozici s předmětem vlastnictví byl omezován represivní politikou umožněnou nedostatkem právního a demokratického státu. Druhý znak, tj. nápadně nevýhodné podmínky, podle výše uvedeného rozhodnutí Vrchního soudu nastává především v návaznosti na „posouzení toho, zdali nebyla porušena ekvivalentnost smluvených vzájemných plnění, případně zda neexistují značně nevýhodné smluvní podmínky či vedlejší ujednání související s předmětem plnění, které by manžele [jméno FO] ve svých důsledcích významně a zjevně znevýhodňovaly v porovnání s předsmluvním stavem“. V obdobném duchu se potom vyjádřil i Nejvyšší soud v usneseních ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] a ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

103. Pokud jde o uzavření smluv z února a prosince 1949 v tísni, souhlasí soud s účastníkem, že právní předchůdci žalobkyň se rozhodli prodat státu za účelem výstavby vodního díla [adresa] části pozemků či celé pozemky již v roce 1947. Tedy úmysl prodat takovéto pozemky měli již před počátkem rozhodného období. Současně se se státem předběžné dohodli na ceně za tyto pozemky, kterou jim stát vyplatil. Avšak je třeba přihlédnout k tomu, že po komunistickém převratu dne [datum] se poměry v Československu významně změnily a smlouvy, které měly proces převodu pozemků na stát završit, byly uzavírány za zcela jiné situace. S účinností od [datum] byl přijat zákon č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě, podle něhož v případě výkonného zemědělce, přesahovala-li výměra jeho půdy 50 ha, ji stát v tomto rozsahu vykoupil a v době výkupového řízení byl zemědělec omezen v nakládání se svým vlastnictvím pod podmínkou souhlasu Ministerstva zemědělství (§ 1 odst. 2, § 13 odst. 1 zákona o nové pozemkové reformě). Takovými výkonnými zemědělci byli i manželé [jméno FO]. Uvedená zákonná úprava jim tak bránila, aby si za postoupené zemědělské pozemky pořídili jiné, přestože o to měli zájem, což soud zjistil z výměru o výstavbě [adresa] zn. T 787/1952 ze dne [datum]. Je tedy zřejmé, že smlouva z roku 1947 byla uzavírána za úplně jiných podmínek než potom smlouvy z února a prosince 1949, a to především s ohledem na možnosti pořídit si za postoupené pozemky jiné. Zároveň s účinností od [datum] byl přijat zákon č. 27/1949 Sb., o mechanisaci zemědělství, na základě kterého byly podle výměrů Okresního národního výboru ze dne [datum] a [datum] manželům [jméno FO] nuceně vykoupeny velké stroje (traktor, pluh, mlátička atd.), které potřebovali ke své obživě. Nebýt komunistického převratu, mohli si manželé [jméno FO] koupit zemědělskou půdu k zemědělskému hospodaření za pozemky postoupené státu za účelem výstavby vodního díla [adresa] v neomezeném množství a na těchto za pomoci svého zemědělského vybavení pracovat. V důsledku postupu státu se namísto toho [jméno FO] ocitli v ekonomické tísni, neboť jednak postoupili pozemky v mnohem větší než dříve předpokládané výměře, přičemž byli jako výkonní zemědělci na ně svou výživou odkázáni, a jednak se nemohli zbavit zadlužení v důsledku toho, že stát nesplnil svůj příslib vyplatit jim nejpozději do konce roku 1948 subvenci na stavbu hospodářských stavení, což dokládá žádost [jméno FO] o zálohu 200 000 Kčs na kupní cenu za postoupení pozemků ze dne [datum]. Sám pozemkový úřad v několika svých rozhodnutích, např. ze dne [datum], sp. zn. PÚ-R-1051/93/III, tíseň také dovodil, když vycházel ze svědeckých výpovědí pamětníků, a uzavřel, že [jméno FO] neměli jiné východisko než smlouvy v tísni uzavřít, neboť jim bylo vyhrožováno vyvlastněním.

104. Nelze odhlédnout ani od toho, že stát předmětné pozemky nepotřeboval pro výstavbu vodního díla, k čemuž, jak je zřejmé z vložky k č. j. 422/17-II-49 ze dne [datum], by mu stačila daleko menší část, ale vykupoval je za účelem poskytnutí náhrady vlastníkům rekreačních chat a vybudování nové rekreační oblasti u přehrady.

105. Pokud jde o naplnění druhé kumulativní podmínky pro existenci restitučního titulu, tj. uzavření kupní smlouvy za nápadně nevýhodných podmínek, soud se domnívá, že manželům [jméno FO] nebyla za pozemky vyplacena spravedlivá cena. V souladu s rozhodnutím Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 366/98, je nutné pod pojmem nápadně nevýhodné podmínky u kupních smluv posuzovat nejen soulad kupní ceny s tehdy platnými právními předpisy, ale i skutečnost, zda při realizaci kupní smlouvy nebyly smluvní strany nuceny přistoupit na neekvivalentní plnění z kupní smlouvy vyplývající, tj. zda smluvní strana kupní smlouvy získala protihodnotu takového charakteru, která odpovídala prodávaným nemovitostem.

106. Ve věci bylo zjištěno, že obytné a hospodářské budovy [jméno FO] byly zatopeny, proto si zakoupili náhradní usedlost, která ale byla ve značně horším stavu. Její část bylo třeba zbourat a znovu vystavět. Takovéto stavební náklady v daném období ale vůbec nebyly při stanovení náhrady zohledněny, proto jim měla být poskytnuta subvence. V potvrzení Ředitelství pro správu vodních cest ze dne [datum] bylo přímo uvedeno, že pokud by toto nebylo splněno, byli by manželé [jméno FO] těžce poškozeni. Subvence ve výši 700 000 Kčs byla přislíbena k výplatě do konce roku 1948, [jméno FO] si proto na výstavbu obytných budov vzali úvěr se splatností do konce roku 1948, neboť očekávali výplatu subvence. K tomu ale s ohledem na změnu režimu a následné započetí represivní politiky státu vůči kulakům, kterými [jméno FO] byli, nedošlo. [jméno FO] tak museli sjednané úvěry prodlužovat, čímž se značně zadlužili. Jejich situaci nepomohlo ani zabavení živého a mrtvého inventáře, díky čemuž přišli o značnou možnost obživy a za což jim také bylo později odmítnuto proplacení náhrad. Soud na tomto místě považuje za vhodné připomenout, že na celou věc je třeba s ohledem na snahu o nápravu křivd způsobených minulým režimem nahlížet v širších souvislostech, a tedy i v delším časovém období, tzn., jaký mělo postoupení pozemků a s tím související nárůst zadlužení vzniklý v roce 1949, následně zabavení zemědělského vybavení a v neposlední řadě také živého inventáře vliv na finanční situaci rodiny v následujících letech.

107. Pokud jde o způsob ocenění prodávaných pozemků, je třeba uvést, že v případě staveb zahrnutých do pětiletého plánu, což byla i stavba vodního díla [adresa], měl stát pozemky vykoupit a nedošlo-li by k dohodě tak je vyvlastnit za přiměřenou náhradu podle vládního nařízení č. 296/1948 Sb., o opatřeních ve stavebnictví v pětiletém plánu. Náhrada měla být stanovena se zřetelem na obecnou cenu zemědělské půdy zvětšenou o hodnotu investic vynaložených na vyvlastněný pozemek podle § 11 odst. 1 uvedeného vládního nařízení. Prováděcím předpisem k uvedenému vládnímu nařízení byla vyhláška ministerstva techniky č. 208/1950 Ú. l., u níž byla stanovena účinnost zpětně od [datum]. Je pravda, že vyhláška č. 208/1950 Ú. l. byla přijata až v roce 1950, tedy po uzavření smluv v únoru a prosinci 1949, nicméně soud se domnívá, že stát již o vyhlášce věděl a měl tak cenu sjednat takovým způsobem, aby mohla být vyhláška aplikovatelná. Náhrada za nemovitosti vyvlastněné pro účely výstavby obcí se podle vyhlášky určovala cenou pozemku zvýšenou o cenu investic, za 1 m2 pozemku mohla být stanovena náhrada ve výši 4–10 Kčs/m2. Tyto ceny platily při nejhodnotnějších pozemcích. Při méně hodnotných pozemcích se stanovovaly nižší ceny, nejméně však 2 Kčs/m2. Podle § 1 odst. 2 vyhlášky by tak v případě, že by [jméno FO] neuzavřeli smlouvy z února a prosince1949, měli nárok při vyvlastnění nejméně na 2 Kčs/m v případě méně hodnotných pozemků. V projednávané věci ale byla část pozemku PK 829 prodána za 0,50 Kčs/m a část za 1 Kčs/m, pozemek PK 327 byl jako pastva prodán za 2,50 Kčs/m, pozemek PK 286 v části za 1 Kčs/m a v části dokonce za 0,20 Kčs/m a pozemek PK 296/3 role v části za 2,50 Kčs/m a ve zbytku za 1 Kčs/m. Uvedené pozemky ani další pozemky převedené na stát na základě smluv z února a prosince 1949 tak zjevně nebyly oceněny v souladu s uvedenou vyhláškou, ani s odhadem [tituly před jménem] [jméno FO], který v doplňku ke svému odhadu z roku 1949 stanovil např. cenu za 1 m2 pozemku PK 286 na 1 Kčs a pozemku PK 327 na 2,50 Kčs. Také v tomto odhadu uvedl, že cenu pozemků zjistil z koupí učiněných před rokem 1939, tedy z obchodů starých v té době asi 10 let.

108. Na základě výše uvedeného tak je možné uzavřít, že pozemky PK 327, 286 a 296/3 přešly do vlastnictví státu na základě smlouvy z prosince 1949, která byla uzavřena v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. Ke stejnému závěru je možné dospět i u pozemku PK 829, který byl na stát převeden smlouvou z února 1949. V takovém případě je bez významu ujednání v postupních smlouvách, že manželům [jméno FO] vůči státu nepřísluší žádné další nároky. Uvedené vyplynulo z provedeného dokazování a bylo již několikrát konstatováno jak samotnými správními orgány, tak i soudy, které o nárocích žalobkyň v průběhu let rozhodovaly. Je tedy dán restituční důvod uvedený § 6 odst. 1 písm. k) ZoP. Pro úplnost soud na tomto místě opět opakuje, že ohledně restitučního důvodu k pozemku parc. č. 289/1 přebírá skutkové závěry SPÚ popsané v Rozhodnutí 2 (§ 6 odst. 1 písm. k) a písm. p).

109. V dané věci bylo dále třeba posoudit, zda vydání předmětných pozemků brání či nebrání některá z překážek uvedených v § 11 odst. 1 ZoP. Podle konstantní judikatury soudů je třeba v restitučních sporech v prvé řadě sledovat cíl stanovený zákonem o půdě, tj. původní majetek oprávněným osobám reálně vydat. Institut překážek vydání nemovitostí podle § 11 ZoP je institutem stanovujícím výjimku z účelu restitucí. Důvodem těchto výluk je působení konkrétního veřejného práva nebo práv třetích subjektů, například zastavěnost pozemků stavbou, zřízení tělovýchovného nebo sportovního zařízení, zřízení hřbitova atd., které v daném případě převažují nad účelem restitucí (srovnej nálezy Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 754/01, nebo ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 176/03). Platí, že restituci pozemku je na překážku mimo přímé zastavěnosti též přináležení k ucelenému funkčně provázanému souboru nemovitostí (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Překážkou vydání pozemků podle § 11 odst. 1 písm. c) ZoP může být i funkční souvislost pozemků se stavbou, tedy skutečnost, že pozemky tvoří s objektem výstavby jeden funkční celek (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]).

110. Ve smyslu výše uvedeného dospěl soud k závěru, že pozemky parc. č. 296/192, 296/478, 289/1, st. 996 a 296/394 nelze vydat pro překážku stanovenou v § 11 odst. 1 písm. c) ZoP. Na pozemku parc. č. st. 996 stojí stavba ČOV, pozemek parc. č. 296/192 tvoří funkční celek s pozemkem st. 338, jedná se o zahradu okolo stavby rekreační chaty, přičemž oba pozemky jsou společně oploceny. Pozemek parc. č. 289/1 je vyasfaltovaná komunikace a slouží jako přístupová cesta k několika stavbám a pozemkům a tvoří s nimi jeden funkční celek. Pozemky parc. č. 296/478 a 296/394 jsou v části vyasfaltovaná komunikace a ve zbytku jsou součástí autokempu Ždáň. Všechny shora uvedené pozemky jsou pak součástí chatové osady, což rovněž představuje překážku k vydání ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) ZoP. Pokud se týká pozemku parc. č. 286/5, u něj v současné době dochází k omezení jeho užívání, neboť je součástí chráněného území v rámci soustavy [právnická osoba], evropsky významné lokality Hrdlička – Ždáňská hora ve smyslu zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a žalobkyně se s odkazem na ustanovení § 11 odst. 3 ZoP namísto jeho vydání rozhodly požadovat náhradu.

111. Pouze pro úplnost soud uvádí, že všechny pozemky byly povinnou osobou – účastníkem řízení, převedeny do vlastnictví fyzických osob. I v případě, že by nebyla naplněna žádná z překážek uvedených v § 11 ZoP, se soudu jeví, že by zřejmě nebylo na místě pozemky žalobkyním vydat, když žalobkyně specifikovaly svůj nárok v rozsahu pozemků, které jsou předmětem tohoto řízení, až návrhem na vydání rozhodnutí ze dne [datum] a v řízení nevyplynulo ničeho k tomu, že by současní vlastníci projednávaných pozemků, ev. jejich právní předchůdci, nebyli v dobré víře o tom, že jim pozemky patří, resp. že jsou jejich oprávněnými vlastníky (srovnej § 130 odst. 1, § 134 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do [datum], ev. § 1089 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).

112. Ze všech shora uvedených důvodů proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích II – IV. rozsudku a nahradil tak v uvedeném rozsahu napadené rozhodnutí správního orgánu. Uzavřel, že žalobkyním náleží za pozemky náhrada podle § 11 odst. 2, § 11a resp. § 14 a § 16 ZoP.

113. Jestliže právní předchůdci žalobkyň obdrželi za předmětné pozemky kupní cenu, měl by správní orgán za použití § 6 odst. 3 podle § 9 odst. 7 ZoP požadovat vrácení kupní ceny vyplacené státem. Měl by tedy žalobkyním sdělit výši své pohledávky a lhůtu k jejímu zaplacení, a v případě, že by na jeho výzvu žalobkyně nereagovaly, mohl by se stát domáhat náhrady v soudním řízení podle § 7 o.s.ř. (srovnej rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], č.j. [spisová značka], nebo ze dne [datum], č.j. [spisová značka], či usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp.zn. I. ÚS 445/97).

114. Závěrem soud uvádí, že se v této věci snažil rozhodnout spravedlivě a přitom respektovat tendenci nastavenou judikaturou Ústavního soudu, k čemuž lze citovat např. z usnesení sp. zn. I. ÚS 154/95: „Současně platné restituční zákony, zejména zákon o mimosoudní rehabilitaci (č. 87/1991 Sb. v platném znění) a zákon o úpravě vlastnických vztahů k půdě (č. 229/1991 Sb. v platném znění), byly vydány s cílem zmírnit následky některých majetkových křivd, k nimž došlo vůči vlastníkům, v těchto zákonech specifikovaného majetku, v období let 1948 až 1989. Splnění cíle a účelu zákona vyžaduje, aby všechny orgány veřejné moci vycházely z této speciální úpravy při posuzování nároků osob, jejichž majetek přešel na stát, nebo jiné právnické osoby, v době od [datum] do [datum], a zejména aby v tom duchu interpretovaly zákonem stanovené okolnosti, v jejichž důsledku k přechodu majetku došlo, a to především tam, kde orgán veřejné moci musí vycházet z vlastní úvahy (např. o jednání v tísni, o politické perzekuci apod.). V opačném případě dochází k porušení čl. 90 Ústavy ČR, resp. čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, protože zákonem stanoveným způsobem nebyla poskytována ochrana právům, které tento lex specialis oprávněným osobám poskytuje.“ V souladu s tímto nálezem a s cílem napravit křivdy způsobených minulým režimem, interpretoval soud nejen zákonem stanovené okolnosti, ale i skutkové okolnosti. Proto pokud byla v řízení nějaká skutečnost ohledně uplatnění nároku nejistá, tak potom se soudu jeví žádoucí rozhodnout spíše ve prospěch restituentů. Je třeba také zmínit, že novelou ZoP č. 183/1993 Sb. byla původní lhůta pro podání restitučních žádostí prodloužena z [datum] do [datum]. Uvedené také svědčí o tom, že na počátku 90. let panovala opravdu hektická a nepřehledná situace, která také měla vliv na postup žalobkyň. Nelze odhlédnout ani od zmatečného až nezákonného vyřizování žádosti sestry [jméno FO] paní [jméno FO], jejíž nárok nebyl uznán z důvodu jeho opožděného uplatnění, přestože se jeví, že byl na PÚ doručen poštou nejpozději [datum] (úterý) (možná i již v pondělí [datum]) a podle tehdy platného správního řádu připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu, je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den a dále lhůta je také zachována, je-li posledního dne lhůty podání odevzdáno k poštovní přepravě.

115. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyním, které byly od počátku řízení se svým nárokem co do základu (ohledně včasnosti uplatnění nároku, převodu pozemků na stát v rozhodném období, naplnění restitučního titulu, tj. převodu pozemků v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek) úspěšné, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v celkové výši [částka]. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátkou, kdy žalobkyním náleží odměna z tarifní hodnoty podle § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, (dále jen „a. t.“) ve znění účinném do [datum], tj. [částka], stanovená podle § 6 odst. 1 a. t. ve výši sazby za jeden úkon podle § [právnická osoba] odst. 4 a. t. na [částka] [2 x 0,8 x [částka]], a to za 2 úkony právních služeb, kterými byly podle § 11 odst. 1 písm. a), a d) a. t. příprava a převzetí zastoupení a podání žaloby [[částka]], a dále žalobkyním náleží odměna z tarifní hodnoty podle § 9 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, (dále jen „a. t.“) ve znění účinném od [datum], tj. [částka], stanovená podle § 6 odst. 1 a. t. ve výši sazby za jeden úkon podle § [právnická osoba] odst. 4 a. t. na [částka] a [částka] za druhou osobu, a to za 5 úkonů právních služeb, kterými byly podle § 11 odst. 1 písm. d) a g) a. t. replika z [datum], účast na jednání dne [datum], účast na jednání dne [datum], účast na jednání dne [datum] a účast na jednání dne [datum] [[částka]] a dále paušální náhrada výdajů stanovená v § 13 odst. 4 a. t. na [částka] za každý ze 2 úkonů a v § 13 odst. 4 a. t. od [datum] na [částka] za každý z 5 úkonů [celkem [částka]]. Zástupkyně žalobkyň není plátkyní DPH. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokátky (§ 149 odst. l o. s. ř.).

116. Soud nepřiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení za vyjádření na výzvu soudu a doplnění důkazů ze dne [datum], neboť nemůže jít k tíži účastníka, že žalobkyně nereagovaly na výzvu soudu podle § 118a o. s. ř. přímo při jednání, nebo že skutečnosti uvedené v těchto podáních nebyly již součástí žaloby, za kterou byla žalobkyním náhrada nákladů řízení přiznána.

117. Výrokem VI. pak bylo rozhodnuto o povinnosti účastníka zaplatit státu soudní poplatek, a to v souladu s § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť žalobkyně jsou podle § 21a odst. 2 ZoP od soudních poplatků osvobozeny. Výše soudního poplatku činí dle položky 18 bod 2 písm. a) sazebníku soudních poplatků [částka]. Lhůta k zaplacení soudního poplatku byla určena třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení