18 C 90/2022-121

Rubrum

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Grünwaldovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o 1 296 916,89 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 303 345,39 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 303 345,39 Kč od 11. 1. 2021 do zaplacení, částku 993 571,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 993 571,50 Kč od 1. 2. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 198 714,30 Kč od 1. 1. 2019 do 29. 1. 2019 a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 198 714,30 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 1. 2020, smluvní pokutu ve výši 31 573,70 Kč a smluvní pokutu ve výši 37 700 Kč, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 154 468,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Přerově dne 1. 3. 2021, postoupenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 29. 3. 2022, ve znění doplnění ze dne 1. 6. 2021 a ze dne 13. 7. 2021, se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 1 296 916,89 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně jako zapůjčitel uzavřela s žalovaným jako vydlužitelem dvě smlouvy o zápůjčce, kdy dne 27. 7. 2015 zapůjčila žalobkyně žalovanému částku 1 300 000 Kč se sjednaným úrokem 1 % ročně, zápůjčka byla splatná do 31. 12. 2017. Dne 28. 6. 2016 zapůjčila žalobkyně žalovanému částku 500 000 Kč se sjednaným úrokem 4,9 % ročně, se splatností do 10. 6. 2026. Ohledně obou zápůjček následně účastníci uzavřeli dohodu o uznání dluhu a o plnění ve splátkách, obě ze dne 21. 2. 2018. První dohodou o uznání dluhu týkající se smlouvy o zápůjčce ze dne 27. 7. 2015 uznal žalovaný vůči žalobkyni dluh ve výši 1 300 000 Kč a zavázal se jej společně s úrokem ve výši 1 % ročně zaplatit žalobkyni v celkem 7 ročních splátkách po 198 714,30 Kč splatných k poslednímu dni v roce počínaje rokem 2018 a konče rokem 2024, a to pod ztrátou výhody splátek. Druhou dohodou týkající se smlouvy o zápůjčce ze dne 28. 6. 2016 žalovaný uznal dluh ve výši 434 862 Kč a zavázal se jej splatit společně s úrokem ve výši 4,9 % ročně v celkem 99 měsíčních splátkách po 5 278,87 Kč splatných k 10. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje dnem 10. 2. 2018, opět pod podmínkou ztráty výhody splátek. Žalovaný své závazky z dohod řádně neplnil a v případě obou dluhů se ocitl v prodlení, se kterým se pojí sjednaná ztráty výhody splátek a zesplatnění celého zbytku nezaplaceného dluhu. Z první dohody o uznání dluhu žalovaný řádně nezaplatil splátku za kalendářní rok 2020 ve výši 198 714,30 Kč splatnou ke dni 31. 12. 2020, a tuto nezaplatil ani v dodatečné lhůtě do 31. 1. 2021. Žalovaný tímto ztratil sjednanou výhodu splátek a dluh se stal splatným. Z druhé dohody o uznání dluhu žalovaný řádně nezaplatil lednovou splátku ve výši 5 278,87 Kč splatnou dne 10. 1. 2021. Žalovaný tímto ztratil sjednanou výhodu splátek a dluh se stal splatným. Dopisem ze dne 12. 1. 2021 a 1. 2. 2021 oznámila žalobkyně žalovanému, že došlo k zesplatnění obou dluhů a vyzvala jej k zaplacení. Z první dohody o uznání dluhu je nezaplacená částka 993 571,50 Kč, z druhé dohody částka 303 345,39 Kč, tedy celkem částka 1 296 916,89 Kč. Dále si účastníci sjednali v dohodách o uznání dluhu smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplatit smluvní pokutu ve výši 37 700 Kč, tj. ve výši 0,1 % denně z částky 1 300 000 Kč od 1. 2. 2021 do 1. 3. 2021, a ve výši 31 573,70 Kč, tj. ve výši 0,1 % denně z částky 631 474 Kč od 11. 1. 2021 do 1. 3. 2021. Právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu ze dne 4. 2. 2021.

2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že nárok uplatněný v žalobě neuznává. Žalovanému není známo, že by mu žalobkyně zaslal zesplatnění dluhu, k zesplatnění nedošlo automaticky. Smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně je příliš vysoká. Částka 105 577,40 Kč je promlčená, neboť není součástí druhé dohody o uznání dluhu. Žalovaný jinak hodlá dál pokračovat ve splácení. Nejméně od roku 2017 je roční příjem žalovaného ve výši cca 160 000 Kč, kdy tohoto příjmu tedy dosahoval i v době, kdy žalovaný učinil uznání dluhu, naproti tomu za situace, kdy žalobkyně spolu s nezletilým pobývala na území [obec]. V tu dobu žalovaný nemohl předvídat, že se žalobkyně se synem vzápětí přestěhuje do 300 km vzdálené [obec], a jemu tak vzniknou další výdaje spojené s vyzvedáváním nezletilého v [obec], jeho převozem do místa bydliště žalovaného a v neděli následně zpět k žalobkyni do [obec]. Žalovaný má syna 1x za 14 dní od čtvrtka do neděle, což znamená, že se 1x za 14 dní ve čtvrtek a v pátek nemůže věnovat zaměstnání. Kontakt se synem je však pro žalovaného prioritou. Žalovaný má pak kromě nezletilého vyživovací povinnost k dceři z prvního manželství, [jméno] [příjmení]. Soužití žalobkyně a žalovaného zaniklo již na podzim roku 2017, v březnu 2018 již bylo rozhodnuto o svěření nezletilého syna do péče matky, tedy účastníci již spolu nežili. Uznání dluhu ze dne 21. 2. 2018 bylo výsledkem majetkového vypořádání účastníků a pohledávka žalobkyně je tak co do částky 105 577,40 Kč promlčena. Žalovaný má živnost v oboru [anonymizováno], přičemž jeho práce je tedy sezónní. I z tohoto důvodu byl nastaven roční systém splátek, neboť jeho příjmy jsou z tohoto pohledu nárazové. Nad to se v jeho oboru značně zhoršila platební morálka, kdy lidé v této době dávají přednost pořízení jiných majetků a služeb než [anonymizována tři slova]. Nabízená výše splátek (cca 100 tis. Kč ročně) je ve výši odpovídající aktuálním majetkovým poměrům žalovaného a je projevem jeho snahy svůj závazek splatit. Od počátku finančních problémů žalovaný projevuje snahu dohodnout se smírně na způsobu splácení, resp. úpravě výše splátek. Vzhledem k popsaným majetkovým poměrům žalovaný navrhuje, nechť je žaloba co do částky 105 577,40 Kč zamítnuta, smluvní pokuta je jako nepřiměřená soudem snížena a žalovaný zavázán k plnění ve splátkách, neboť jednorázová úhrada závazku by pro něj byla likvidační, resp. není v jeho finančních možnostech.

3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: - z uznání dluhu a dohody o plnění ve splátkách ze dne 21. 2. 2018, že žalovaný prohlásil a učinil nesporným, že účastníci uzavřeli dne 27. 7. 2015 smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 1 300 000 Kč s úrokem ve výši 1 % měsíčně z částky 1 300 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit do 31. 12. 2017. Žalovaný dále prohlásil a učinil nesporným, že na dlužnou částku nevrátil ničeho. Žalovaný výslovně uznal svůj dluh v celkové výši 1 300 000 Kč vůči žalobkyni vzniklý z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 27. 7. 2015 a zavázal se jej zaplatit dle splátkového kalendáře specifikovaného v čl. II odst. 1 této dohody. Žalovaný se zavázal uhradit svůj dluh v 7 splátkách po 198 714,30 Kč vždy k 31.

12. Počínaje rokem 2018. Účastníci si dále sjednali, že v případě, že dlužník neuhradí řádně pravidelnou splátku ve sjednaném termínu a neučiní-li tak ani dodatečně nejpozději do 30 dnů, nastává splatnost celého zůstatku dluhu. V čl. III odst. 4 si účastníci sjednali pro případ prodlení dlužníka smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 1 300 000 Kč, a to za každý den prodlení až do úplného zaplacení dlužné jistiny. Podpisy účastníků byly na této dohodě úředně ověřeny; - z uznání dluhu a dohody o plnění ve splátkách ze dne 21. 2. 2018, že žalovaný prohlásil a učinil nesporným, že účastníci uzavřeli dne 28. 6. 2016 smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 500 000 Kč s úrokem ve výši 4,9 % měsíčně (kdy žalobkyně získala finanční prostředky na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 28. 6. 2016 u [právnická osoba]). Žalovaný se zavázal zápůjčku včetně úroků vrátit do 10. 6. 2026. Žalovaný dále prohlásil a učinil nesporným, že dluh na jistině činí ke dni podpisu tohoto uznání a dohody částku 434 862 Kč. Žalovaný výslovně uznal svůj dluh v celkové výši 434 862 Kč vůči žalobkyni vzniklý z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 28. 6. 2016 a zavázal se jej zaplatit včetně úroku ve výši 4,9 % ročně dle splátkového kalendáře specifikovaného v čl. II odst. 1 této dohody, který odpovídá splátkovému kalendáři dle smlouvy o úvěru ze dne 28. 6. 2016 u [právnická osoba] Žalovaný se zavázal uhradit svůj dluh ve výši 434 853 Kč včetně úroku ve výši 4,9 % ročně v pravidelných 100 měsíčních splátkách počínaje dnem 10. 2. 2018 ve výši 5 278,87 Kč (100. splátka 3 290,60 Kč) vždy k 10. dni v měsíci. Účastníci si dále sjednali, že v případě, že dlužník neuhradí řádně pravidelnou splátku ve sjednaném termínu, nastává splatnost celého zůstatku dluhu. V čl. III odst. 4 si účastníci sjednali pro případ prodlení dlužníka smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 631 474 Kč, a to za každý den prodlení až do úplného zaplacení dlužné jistiny. Podpis žalovaného byl na této dohodě úředně ověřen; - z tabulky umoření o splácení dluhů ze smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba], že ke dni 10. 1. 2018 činil zůstatek nesplacené jistiny částku 434 862,19 Kč; - z výpisu z účtu žalobkyně vedeného u [právnická osoba], že dne 29. 1. 2019 zaslal žalovaný na účet žalobkyně částku 200 255 Kč, dne 30. 1. 2020 zaslal žalovaný na účet žalobkyně částku 198 730 Kč, dne 11. 2. 2019 částku 5 300 Kč; - z oznámení o zesplatnění ze dne 12. 1. 2021, že žalobkyně oznámila žalovanému, že řádně neuhradil splátku splatnou dne 12. 1. 2021, čímž došlo k zesplatnění zbytku dluhu a vyzvala jej k úhradě částky 303 345,39 Kč do 10. 2. 2021; - z oznámení o zesplatnění ze dne 1. 2. 2021 včetně dokladu o odeslání, že žalobkyně oznámila žalovanému, že řádně neuhradil splátku splatnou dne 31. 12. 2020, ani v dodatečné lhůtě 30 dnů, čímž došlo k zesplatnění zbytku dluhu a vyzvala jej k úhradě částky 993 571,20 Kč do 14. 2. 2021. Výzva byla odeslána dne 1. 2. 2021; - z předžalobní výzvy ze dne 4. 2. 2021 včetně dokladu o odeslání, že právní zástupce vyzval žalovaného k úhradě částky 1 296 916,89 Kč a smluvních pokut ve lhůtě do 28. 2. 2021. Výzva byla odeslána dne 5. 2. 2021; - z rozsudku [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], že roční příjem žalovaného nepřesahuje částku 160 000 Kč, - z přiznání k dani z příjmů fyzických osob žalovaného za zdaňovací období [rok], že dílčí základ daně činí 175 122 Kč; - z výpovědi žalobkyně, že s žalovaným společně žili asi 2 nebo 3 roky, asi od roku 2015 do prosince 2017, kdy od něj odešla. Žalovaný měl závazky u [jméno] [příjmení] a ona tam byla zaměstnána, z tohoto důvodu měla nárok na lepší úrok, proto si na sebe vzala úvěr ve výši 500 000 Kč, ze kterého se vyplatily závazky žalovaného. Na konci roku 2017 pak od něj odešla, a protože mu peníze poskytla bez jakéhokoliv dokladu, tak dodatečně sepsali dohodu o uznání dluhu. Tuto po dobu dvou let plnil, ale potom přestal, a takto zesplatnili. Co se týče druhé dohody o uznání dluhu, takto bylo tak, že jí umřel tatínek, zdědila nějaké peníze a koupila si byt v [obec]. Pak se seznámila s žalovaným, byt prodala, a z částky z prodeje bytu se pak vyplatila bývalá manželka žalovaného, a to je ta druhá půjčka. Část z těchto peněz byla tedy použita na vyplacení bývalé manželky žalovaného, zbytek měl být na střechu, možná na opravdu domu, ale ta pak nebyla, ale peníze mu poskytla a on to potvrdil, že to tak bylo. Dluh 500 000 Kč byl splácen z jejího účtu, žalovaný jí na to dával peníze, a to z důvodu, když si klient vezme půjčku, tak se to musí splácet přes jeho účet, ale žalovaný jí dával peníze na splátky podle splátkového kalendáře. Dílčí základ daně měl žalovaný stejný od doby, co začal podnikat, tedy minimální. Každý měli svůj účet, ale ví, že když přišly žalovanému peníze za zakázku, bylo to 40 - 60 000 Kč. Jeho příjem byl různý, a také ne vše, co tvrdil, ve finále byla pravda. Žalobkyni tvrdil, že je schopen si vydělat 100 000 – 150 000 Kč měsíčně. Neví ale, jaký měl skutečný příjem, ale to, co jí odcházelo z účtu, jí vždycky dal a oficiální příjem podle daňového přiznání měl minimální; - z výpovědi žalovaného, že samozřejmě co tady bylo čteno, uznání dluhu, to vše je pravda, co se týče výše splátek, tak jejich výše souhlasí, kdy ale žalobkyně se se synem odstěhovala do [obec], nevozila ho a je to on, kdo tam musí dojíždět a měsíčně za dopravu pro syna dá částku 12 000 Kč. Pak do toho všeho ještě vlezl Covid, což mělo vliv na menší příjmy, žádal žalobkyni o posečkání splátek, snížení, ale ona reagovala tak, že to zesplatnila a nevyšla mu vstříc. Samozřejmě jí nechce nic dlužit, chce vše doplatit, ale práce je méně, do toho jezdí do [obec], kdy navrhoval roční splátku 100 000 Kč. Co se týče příjmu, tak vydělává spíše nárazově, teď má u zákazníků asi 150 000 Kč, kdy se platební morálka pokazila, průměrně je jeho měsíční příjem asi 20 000 Kč.

4. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná pro rozhodnutí ve věci relevantní skutková zjištění.

5. Na základě provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Účastníci uzavřeli dne 27. 7. 2015 smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 1 300 000 Kč s úrokem ve výši 1 % měsíčně z částky 1 300 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit do 31. 12. 2017. Žalovaný dále prohlásil a učinil nesporným, že na dlužnou částku nevrátil ničeho. Žalovaný výslovně uznal svůj dluh v celkové výši 1 300 000 Kč vůči žalobkyni vzniklý z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 27. 7. 2015 a zavázal se jej zaplatit dle splátkového kalendáře specifikovaného v čl. II odst. 1 této dohody. Žalovaný se zavázal uhradit svůj dluh v 7 splátkách po 198 714,30 Kč vždy k 31.

12. Počínaje rokem 2018. Účastníci si dále sjednali, že v případě, že dlužník neuhradí řádně pravidelnou splátku ve sjednaném termínu a neučiní-li tak ani dodatečně nejpozději do 30 dnů, nastává splatnost celého zůstatku dluhu. V čl. III odst. 4 si účastníci sjednali pro případ prodlení dlužníka smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 1 300 000 Kč, a to za každý den prodlení až do úplného zaplacení dlužné jistiny. Dne 28. 6. 2016 uzavřeli účastníci smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 500 000 Kč s úrokem ve výši 4,9 % měsíčně (kdy žalobkyně získala finanční prostředky na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 28. 6. 2016 u [právnická osoba]). Žalovaný se zavázal zápůjčku včetně úroků vrátit do 10. 6. 2026. Žalovaný dále prohlásil a učinil nesporným, že dluh na jistině činí ke dni podpisu tohoto uznání a dohody částku 434 862 Kč. Žalovaný výslovně uznal svůj dluh v celkové výši 434 862 Kč vůči žalobkyni vzniklý z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 28. 6. 2016 a zavázal se jej zaplatit včetně úroku ve výši 4,9 % ročně dle splátkového kalendáře specifikovaného v čl. II odst. 1 této dohody, který odpovídá splátkovému kalendáři dle smlouvy o úvěru ze dne 28. 6. 2016 u [právnická osoba] Žalovaný se zavázal uhradit svůj dluh ve výši 434 853 Kč včetně úroku ve výši 4,9 % ročně v pravidelných 100 měsíčních splátkách počínaje dnem 10. 2. 2018 ve výši 5 278,87 Kč (100. splátka 3 290,60 Kč) vždy k 10. dni v měsíci. Účastníci si dále sjednali, že v případě, že dlužník neuhradí řádně pravidelnou splátku ve sjednaném termínu, nastává splatnost celého zůstatku dluhu. V čl. III odst. 4 si účastníci sjednali pro případ prodlení dlužníka smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 631 474 Kč, a to za každý den prodlení až do úplného zaplacení dlužné jistiny. Z první dohody o uznání dluhu žalovaný řádně nezaplatil splátku za kalendářní rok 2020 ve výši 198 714,30 Kč splatnou ke dni 31. 12. 2020, a tuto nezaplatil ani v dodatečné lhůtě do 31. 1. 2021. Žalovaný tímto ztratil sjednanou výhodu splátek a dluh se stal splatným. Z druhé dohody o uznání dluhu žalovaný řádně nezaplatil lednovou splátku ve výši 5 278,87 Kč splatnou dne 10. 1. 2021. Žalovaný tímto ztratil sjednanou výhodu splátek a dluh se stal splatným. Dopisem ze dne 12. 1. 2021 a 1. 2. 2021 oznámila žalobkyně žalovanému, že došlo k zesplatnění obou dluhů a vyzvala jej k zaplacení. Z první dohody o uznání dluhu je nezaplacená částka 993 571,50 Kč, z druhé dohody částka 303 345,39 Kč, tedy celkem částka 1 296 916,89 Kč. Dále si účastníci sjednali v dohodách o uznání dluhu smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplatit smluvní pokutu ve výši 37 700 Kč, tj. ve výši 0,1 % denně z částky 1 300 000 Kč od 1. 2. 2021 do 1. 3. 2021, a ve výši 31 573,70 Kč, tj. ve výši 0,1 % denně z částky 631 474 Kč od 11. 1. 2021 do 1. 3. 2021. Právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu ze dne 4. 2. 2021.

6. Podle ust. § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Podle ust. 2053 občanského zákoníku, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

8. Podle ust. § 1931 občanského zákoníku, bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

9. Podle ust. § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

10. Podle ust. § 2051 občanského zákoníku, nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

11. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

12. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroků z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle ust. § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb., výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

14. Soud v rámci právního hodnocení zhodnotil všechny provedené důkazy ve spojení se shora uvedenými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná. Mezi účastníky bylo nesporné, že mezi účastníky byly uzavřeny dvě ústní smlouvy o zápůjčce dle ust. § 2390 občanského zákoníku. Žalobkyně v souladu se smlouvami předala žalovanému finanční hotovost, kterou žalovaný převzal. Následně žalovaný v souladu s ust. § 2053 občanského zákoníku svůj dluh vůči žalobkyni uznal co do důvodu i výše, má se tedy za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval. Uznáním dluhu se zakládá vyvratitelná právní domněnka o existenci uznaného dluhu v době uznání a důsledkem je pak přesun důkazního břemene z věřitele na dlužníka, na kterém pak je, aby prokázal, že dluh nevznikl, zanikl nebo byl převeden na jiného. A dokud není prokázán opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je stanovena tato domněnka. Žalovaný netvrdil, že by žalovanou částku žalobkyni uhradil, pouze namítal, že nedošlo k zesplatnění, když k tomuto žalobkyně neučinila žádný úkon, stejně tak, že žalovanému nebyly výzvy žalobkyně doručeny. K tomuto soud uzavírá, že pokud se občan zdržuje na jiné adrese, než je adresa jeho trvalého pobytu, má možnost na ohlašovně v místě svého trvalého pobytu nahlásit adresu pro doručování, která se zapíše do evidence obyvatel. Tu pak mají za povinnost využívat veškeré soudy a správní orgány. To však žalovaný neučinil, žalobkyně mu zasílala výzvy na adresu trvalého pobytu, a je věcí žalovaného, že se nedostaly do jeho sféry.

15. Co se týče otázky zesplatnění, splátkové plnění může být podle ust. § 1931 občanského zákoníku předně sjednáno ve smlouvě, což v také v tomto případě bylo. Promeškáním splatnosti jedné splátky na sebe dlužník přivodí splatnost i všech budoucích splátek, což nastane automaticky (okamžikem prodlení s jednou ze splátek), pokud zesplatnění nastane ze smlouvy automaticky, dluh se stane splatným v celé své úplnosti, dlužník přichází o výhodu časově rozložené splatnosti a je povinen celý dluh uhradit najednou (viz rozhodnutí NS 33 Odo 1630/2005, shodně i Rc 104/2012: Pokud si účastníci smlouvy dojednali, že v případě nezaplacení některé ze splátek se stane zbývající část kupní ceny splatnou určitým dnem od splatnosti nezaplacené měsíční splátky, pak se nejedná o případ § 565 ObčZ 1964 (dnes § 1931 ObčZ) a věřitel není povinen vyzývat dlužníka ke splnění celého dluhu nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. Smluvní strany se totiž konkrétně dohodly na okamžiku, kdy dochází ke splatnosti celého dluhu, proto se splatnost neváže k výzvě věřitele k zaplacení ve smyslu § 565 ObčZ 1964).

16. Pokud se žalovaný dovolával promlčení částky 105 577,40 Kč z uznání dluhu a dohody o plnění ve splátkách ze dne 21. 2. 2018, má soud za to, že ke dni podpisu tohoto uznání žalovaný prohlásil a učinil nesporným, že dluh na jistině činí ke dni podpisu tohoto uznání a dohody částku 434 862 Kč. Žalovaný výslovně uznal svůj dluh v celkové výši 434 862 Kč vůči žalobkyni vzniklý z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 28. 6. 2016 a zavázal se jej zaplatit včetně úroku ve výši 4,9 % ročně dle splátkového kalendáře specifikovaného v čl. II odst. 1 této dohody, který odpovídá splátkovému kalendáři dle smlouvy o úvěru ze dne 28. 6. 2016 u [právnická osoba] Pokud se žalovaný zavázal uhradit svůj dluh ve výši 434 853 Kč včetně úroku ve výši 4,9 % ročně v pravidelných 100 měsíčních splátkách, i když podle splátkového kalendáře [právnická osoba] mělo být těchto splátek 120, jedná se pouze o chybu v ujednání způsobu úhrady dluhu, nikoli, že by žalovaný dluh v částce 105 577,40 Kč neuznal. Navíc, dle judikatury Nejvyššího soudu sp.zn. NS 32 Cdo 3762/2007: V případě, že se zbytek dluhu stane splatným, promlčecí doba běží od doby splatnosti celého zbývajícího nesplněného závazku. V tomto případě dnem 11. 1. 2021, když žaloba byla podána dne 1. 3. 2021.

17. Podle ust. § 2051 občanského zákoníku, posouzení nepřiměřenosti smluvní pokuty vždy závisí na okolnostech konkrétního případu a je věci volného uvážení soudu. Nejvyšší soud připouští ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,5% z dlužné částky denně (rozhodnutí: NS 29 Cdo 1583/2000, NS 33 Odo 447/2005, NS 33 Odo 810/2006 a NS 33 Odo 438/2005), Nejvyšší soud však neshledal nepřiměřenou smluvní pokutu ani ve výši 1% denně z dlužné částky (srov. např. NS 21 Cdo 4956/2007 nebo NS 28 Cdo 3113/2007, ve kterém dovolací soud konstatoval, že i smluvní pokutu sjednanou ve formě úroku převyšujícího i několikanásobně 100% zajištěné pohledávky ročně lze – s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu – považovat za přiměřenou). Stejně jako v případě posuzování přiměřenosti smluvní pokuty, ani v případě rozhodování o snížení rozsahu smluvní pokuty proto nejsou osobní, majetkové či sociální poměry žalovaného kritériem při snižování výše sjednané smluvní pokuty. Soud je povinen náležitě odůvodnit zvolený rozsah snížení smluvní pokuty (srov. NS 23 Cdo 1646/2007). Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. NS 23 Cdo 1728/2010, je věcí smluvních stran, zda považují za nutné zajistit splnění svých závazků smluvní pokutou, jakož i věcí vzájemné dohody, o které závazky půjde a jak vysoká bude smluvní pokuta; sp.zn. NS 23 Cdo 2192/2009, úvahy o nepřiměřenosti sjednané smluvní pokuty se mohou upínat toliko k těm okolnostem, které tu byly v době jejího sjednání; otázku, zda byla smluvní pokuta sjednána v (ne) přiměřené výši, nelze posuzovat z pohledu skutečností, které nastaly až poté, co byla smluvní pokuta v určité výši (přiměřené či nepřiměřené) sjednána. Ke skutečnostem, které nastaly po sjednání smluvní pokuty, tedy též k důvodům, pro něž došlo k prodlení s plněním zajištěného závazku, k okolnostem, za nichž se tak stalo, a ke skutečnostem, které ovlivnily dobu trvání prodlení, proto při hodnocení (ne) přiměřenosti sjednané smluvní pokuty přihlížet nelze. V daném případě dospěl soud k závěru, že v době sjednání smluvní pokuty tato byla sjednána v přiměřené výši, zajišťovala vysoké riziko žalobkyně pro případ, kdy dluh nebude žalovaným splacen, neshledal proto důvody pro její moderaci.

18. Soud tedy rozhodl tak, že žalovaného zavázal k zaplacení dlužné částky za nevrácenou zápůjčku v celkové výši 1 296 916,89 Kč. V souladu s § 1970 občanského zákoníku má pak žalobkyně nárok na úrok z prodlení. Vzhledem ke všem těmto skutečnostem soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobě v plném rozsahu vyhověl.

19. Lhůtu k plnění určil soud vzhledem k finančním poměrům žalovaného a v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. delší, než je lhůta zákonná, a to tři měsíce tak, aby si žalovaný mohl uspořádat své finanční poměry, když délka této lhůty ještě finančně nezatíží žalobkyni. Pokud žalovaný navrhoval roční splátky ve výši 100 000 Kč ročně, došlo by k uhrazení dluhu v době minimálně 13 let, což nelze po žalobkyni spravedlivě požadovat.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 154 468,60 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 296 916,89 Kč, jeden úkon právní pomoci tak odpovídá částce 13 500 Kč (18. 5. 2020 převzetí zastoupení, 4. 2. 2021 kvalifikovaná výzva k zaplacení, 1. 3. 2021 žaloba o zaplacení, 2. 6. 2021 doplnění tvrzení a důkazů, 9. 5. 2022 vyjádření žalobkyně, 14. 7. 2022 jednání u soudu, 26. 9. 2022 jednání u soudu, 24. 11. 2022 jednání u soudu). Celkem za úkony právní pomoci 108 000 Kč (8 x 13 500 Kč), včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., celkem 2 400 Kč. Cestovní náklady spočívají ve 3 cestách [obec] – [obec] a zpět, což je 3x [anonymizováno] km, celkem [číslo] km. K cestám byl použit [značka automobilu] s průměrnou spotřebou 7,7 l [číslo] km. Dle vyhlášky o náhradách za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad platí pro všechna jednání u okresního soudu cena nafty za 1 litr ve výši 47,10 Kč a náhrada za amortizaci ve výši 4,70 Kč na 1 ujetý km. Za každý 1 km tak náklady na naftu činí 2,21 Kč a amortizace 4,70 Kč, celkem tedy za každý 1 ujetý km vozidlem [anonymizována dvě slova] činí náklady částku 6,91 Kč. Cestovní náhrady činí v součtu částku 13 060 Kč (1 890 km x 6,91 Kč). Náklady řízení dále tvoří ztráta času za cesty na soud a zpět, kdy každá jednotlivá cesta odpovídala 14 započatým půlhodinám, celkem za 3 jednání tedy 42 započatých půlhodin, což dle advokátního tarifu odpovídá částce 4 200 Kč. S ohledem na to, že právní zástupce žalobkyně je plátce DPH, pak náklady právního zastoupení žalobkyně včetně DPH činí částku 154 468,60 Kč O místu plnění soud rozhodoval dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. Lhůtu k plnění stanovil soud jakožto obecnou třídenní pariční lhůtu, a to v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.