18 C 98/2019-84

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Kozákovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] pro: podle části v. o. s. ř. takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalovaný domáhá, aby soud nahradil výrok II. a III. nálezu Finančního arbitra č.j. FA/SR/ZP [číslo] ze dne [datum rozhodnutí] ve znění rozhodnutí o námitkách č.j. FA/SR/ZP [číslo] ze dne 5. 6. 2019 tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému částku 121 600 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Finanční arbitr svým nálezem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. FA/SR/ZP [číslo], potvrzeným Rozhodnutím o námitkách, č. j. FA/SR/ZP [číslo], ze dne [datum] (dále jen„ Nález“) rozhodl tak, že ve výroku I. určil, že pojistná smlouva [číslo] kterou dne 9. 2. 2011 uzavřeli žalobkyně a žalovaný (dále jen„ Pojistná smlouva“), je od počátku neplatná. Ve výroku II. dále určil, že žalobkyně je povinna žalovanému zaplatit částku 29 400 Kč, ve výroku III. zamítnul zbývající část návrhu žalovaného (pana [celé jméno žalovaného]) a výrokem IV. uložil žalobkyni povinnost zaplatit sankci ve výši 15 000 Kč podle § 17a zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi (dále jen „zákon o finančním arbitrovi“).

2. Finanční arbitr v rámci meritorního rozhodování vyšel ze skutkových zjištění (učiněných na základě podkladů předložených mu oběma stranami) o tom, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 9. 2. 2012 pojistnou smlouvu [číslo] označenou jako„ Životní pojištění PROFI Invest“ s počátkem pojištění od 10. 2. 2012 a pojistnou dobou 27 let (dále jen„ Pojistná smlouva“). Smlouvou bylo sjednáno investiční životní pojištění pro případ smrti nebo dožití žalovaného. Poslední doloženou platbu pojistného uhradil žalovaný dne 12. 2. 2019 ve výši 600 Kč; celkem žalovaný uhradil žalobkyni na pojistném částku 136 600 Kč (zbylých 796 Kč bylo přeplatkem). Finanční arbitr zjistil, že pojištění sjednané Pojistnou smlouvou ke dni vydání nálezu finančního arbitra stále trvalo. Dále zjistil, že žalobkyně nevyplatila žalovanému mimořádný výběr z kapitálové hodnoty pojištění.

3. Finanční arbitr se s ohledem na zásadu procesní ekonomie a konstantní soudní judikaturu přednostně zabýval námitkou absolutní neplatnosti Pojistné smlouvy. Finanční arbitr shledal neplatnost ujednání o počátečních, správních nákladech a rizikovém pojistném, o kterých dále dovodil, že nejsou oddělitelná od ostatních ustanovení Pojistné smlouvy ve smyslu § 41 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), a dovodil tudíž absolutní neplatnost Pojistné smlouvy jako celku. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy od počátku se dále finanční arbitr zabýval vydáním bezdůvodného obohacení vzniklého z neplatně sjednané smlouvy a s tím související námitky promlčení vznesené oběma stranami.

4. Žalobkyně se dle finančního arbitra bezdůvodně obohatila přijatým pojistným z neplatné Pojistné smlouvy. Finanční arbitr posoudil otázku vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 451 a § 457 o.z. Žalobkyně pak v průběhu řízení před finančním arbitrem vznesla námitku promlčení uplatňovaného nároku žalovaného. Ve vztahu k určení běhu promlčecí lhůty vyšel finanční arbitr z obecné úpravy v § 107 odst. 1 o.z., podle níž je subjektivní promlčecí lhůta dvouletá, resp. objektivní promlčecí lhůta tříletá. Počátek běhu lhůty pak finanční arbitr určil jako okamžik, kdy se žalovaný skutečně dozvěděl, že se žalobkyně na jeho úkor bezdůvodně obohatila. Tento okamžik dle finančního arbitra nastal v únoru 2017, kdy se žalovaný z výpisu o stavu pojištění ze dne 10. 2. 2017 dozvěděl o výši kapitálové hodnoty pojištění, o skutečně uplatněných počátečních a správních nákladech, o rizikovém pojistném a o výši odkupného v aktuálním roce trvání pojištění. Protože od února 2017 neuplynula do zahájení řízení před finančním arbitrem dvouletá subjektivní lhůta, finanční arbitr použil pro posouzení promlčení nároku objektivní tříletou lhůtu. Z toho finanční arbitr dovodil, že mezní datum rozhodné pro promlčení nároku je den 15. 1. 2015, tj. tři roky před podáním návrhu žalované k finančnímu arbitrovi. Finanční arbitr pak určil (ve smyslu rozhodnutí o námitkách), že od tohoto data do vydání rozhodnutí ve věci žalovaná uhradila a doložila celkem 49 plateb pojistného v celkové výši 29 400 Kč. Všechny zbývající platby žalované prohlásil finanční arbitr za promlčené.

5. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 24. 6. 2019 se žalobkyně domáhala změny Nálezu tak, že žalovanému panu [celé jméno žalovaného] bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 31 741,69 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 12. 6. 2019 do zaplacení. Dále pak, že všechny návrhy žalovaného uplatněné před finančním arbitrem se zamítají, a že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náklady soudního řízení. Svou žalobou se dále domáhala na další žalované, České republice – Kanceláři finančního arbitra, uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, kterou musela zaplatit dle výroku IV. Nálezu.

6. Žaloba vychází z tvrzení, že Pojistná smlouva byla uzavřena platně a určitě, a i pokud by tomu tak v některých částech snad nebylo, působilo by to nejvýše relativní neplatnost dílčích ujednání smlouvy, přičemž právo dovolat se relativní neplatnosti je na straně žalovaného promlčeno a ani neplatnost dílčích ujednání by neměla za následek neplatnost celé Pojistné smlouvy. Kategoricky žalobkyně odmítla, že by uzavření Pojistné smlouvy mělo představovat úmysl žalobkyně obohatit se na úkor žalovaného, a i kdyby žalovaný skutečně byl poškozen na svých právech zprostředkovatelem pojištění, odpovídal by za tuto škodu zprostředkovatel, nikoli žalobkyně. Žalobkyně neměla ani nemohla mít jakoukoli možnost zjistit, že žalovaný si není vědom všech pojistných podmínek či dokonce že s nimi nesouhlasí, neboť žalovaný nikdy nerozporoval uzavření Pojistné smlouvy a ani nijak nenapadal pojistné podmínky či rozsah informací, které mu byly či měly být sděleny.

7. Rovněž žalovaný [celé jméno žalovaného] podal ke zdejšímu soudu žalobu směřující proti [příjmení], a to dne 5. 8. 2019. Žalovaný se podanou žalobou domáhal změny výroků II. a III. tak, aby byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit mu částku ve výši 121 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 121 600 Kč od 1. 12. 2017 do zaplacení.

8. Žalovaný ve své žalobě namítal, že finanční arbitr dovodil neplatnost smlouvy na základě neoddělitelnosti neplatných ujednání o počátečních a správních nákladech a rizikovém pojistném, když přitom žalovaný neplatnost spatřoval v rozporu vůle žalobkyně s obsahem smlouvy, nesjednání pojištění (tedy nesjednání rozsahu pojistného plnění a rizikového pojistného) a nekalých obchodních praktikách. Žalovaný dále poukazoval na úmysl žalobkyně bezdůvodně se obohatit, když si byla vědoma vzhledem k úřednímu sdělení ČNB ze dne 2. 5. 2012 i důsledků takového jednání, tedy neplatnosti pojistné smlouvy a toho, že přijímáním plnění (pojistného) od žalovaného se bezdůvodně obohacuje. Námitku promlčení uplatněnou ze strany žalobkyně pak žalovaný považuje za nemravnou a finanční arbitr k ní neměl přihlédnout, neboť takovému jednání žalobkyně nelze poskytnout právní ochranu.

9. Žalovaný v podání ze dne 26. 2. 2020 dále poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2019, č. j. 29 Co 420/2019, v němž v podobné skutkové a právní situaci došel odvolací soud k závěru, že sama skutečnost, že ujednání o rizikovém pojistném je v pojistných podmínkách (shodných s nynějším případem) neurčité, stačí k závěru o neplatnosti pojistné smlouvy jako celku.

10. K podané žalobě žalobkyně se vyjádřil Finanční arbitr tak, že žalobkyně nepřednáší ničeho, s čím by se Finanční arbitr již nevypořádal a zopakoval stručně své závěry uvedené v předmětném řízení.

11. S přihlédnutím k dikci § 250b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bylo o shora uvedených žalobách vedeno společné řízení pod spisovou značkou přiřazenou dříve podané žalobě, tedy žalobě žalobkyně [právnická osoba]

12. Usnesením ze dne 25. 11. 2020, č. j. 18 C 98/2019-63, soud rozhodl o vyloučení řízení o zaplacení částky 15 000 Kč vůči České republice – Kanceláři finančního arbitra a o zaplacení částky 31 741,69 Kč vůči žalovanému k samostatnému řízení. Toto usnesení nabylo právní moci dne 28. 12. 2020.

13. K podání žalobkyně ze dne 3. 3. 2021, kterou žalobkyně vzala svou žalobu zpět, soud rozhodl usnesením ze dne 8. 3. 2021, č.j. 18 C 98/2019-67 tak, že řízení o žalobě žalobkyně zastavil. Toto usnesení nabylo právní moci dne 16. 3. 2021.

14. Předmětem meritorního projednání věci tak zůstal nárok požadovaný žalovaným [celé jméno žalovaného] dle jeho žaloby z 5. 8. 2019.

15. Soud poté, co zjistil, že žaloba byla podána včas (§ 247 odst. 1 o. s. ř.) osobou k tomu oprávněnou (účastníkem řízení před Finančním arbitrem, srov. ustanovení § 246 odst. 1 o. s. ř.) poté, co byly vyčerpány přípustné opravné prostředky (§ 246 odst. 2 o. s. ř), nařídil k projednání podané žaloby ústní jednání, projednal věc v mezích, ve kterých se žalovaný domáhal projednání sporu před soudem (§ 250f odst. 1 o. s. ř), a dospěl k následujícím závěrům.

16. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění:

17. Soud na tomto místě konstatuje, že vlastní dokazování nad rámec důkazů provedených finančním arbitrem – až na dále popsané výjimky – neprováděl, neboť podle ustanovení § 250e odst. 2 o. s. ř. může soud vzít za svá též skutková zjištění správního orgánu. Mezi účastníky přitom nebyl o skutkovém stavu věci spor, neshodli se toliko v jeho interpretaci a zejména právním posouzení. Podle věty druhé cit. ust. soud pouze zopakoval důkaz pojistnou smlouvou, doplňkovými a všeobecnými pojistnými podmínkami, výročními dopisy, přehledem zaplaceného pojistného, potvrzením o uzavření pojistné smlouvy a životní pojistkou. Nad rámec těchto listin provedl důkaz též listinami nazvanými dohledový benchmark [číslo] z 30. 11. 2012, interní sdělení [číslo] 2005, úřední sdělení ČNB z 2. 5. 2012, anonymizované protokoly z různých řízení před finančním arbitrem, obsahující informaci finančního arbitra o předběžném právním názoru na řešení sporů uskutečněných v roce 2014, smlouvou o nevýhradním obchodním zastoupení uzavřenou mezi [právnická osoba] a žalobkyní a smlouvou o obchodním zastoupení uzavřenou mezi [právnická osoba] a panem [jméno] [příjmení].

18. Žalovaný a žalobkyně uzavřeli dne 9. 2. 2012 pojistnou smlouvou„ Životní pojištění PROFI Invest“ [číslo] s počátkem pojištění 10. 2. 2012 na pojistnou dobu 27 let, a to na pojištění pro případ smrti nebo dožití, s ročním běžným pojistným ve výši 50 000 Kč, sjednanou garantovanou částkou pro případ smrti 10 000 Kč, s umístěním 100 % běžného pojistného do kapitálové hodnoty s garantovanou technickou úrokovou mírou a 100 % mimořádného pojistného do kapitálové hodnoty s vyhlašovanou úrokovou mírou. Pojistná smlouva obsahuje prohlášení pojistníka (žalovaného), že při uzavření smlouvy převzal Všeobecné pojistné podmínky životního pojištění a Doplňkové podmínky životního pojištění (pojistná smlouva [číslo]). Samotná smlouva byla uzavřena za žalobkyni pojišťovacím zprostředkovatelem, panem [jméno] [příjmení], jednajícím na základě smluv o obchodním zastoupení uzavřených mezi jím a [právnická osoba] a [právnická osoba] a žalobkyní (smlouva o nevýhradním obchodním zastoupení uzavřenou mezi [právnická osoba] a žalobkyní dne 17.8.2004 a smlouva o obchodním zastoupení uzavřená mezi [právnická osoba] a panem [jméno] [příjmení] dne 28.2.2011).

19. Podle bodu 2.3 doplňkových pojistných podmínek se rizikovým pojistným rozumí úplata za pojištění rizika smrti nebo jiného rizika pojištěného pojištěním sjednaným pojistnou smlouvou. Dle bodu 2.5 se kapitálovou hodnotou rozumí aktuální hodnota pojištění a člení se na kapitálovou hodnotu s garantovanou technickou úrokovou mírou a kapitálovou hodnotou negarantovanou. Kapitálová hodnota se snižuje k 1. dni každého zúčtovacího období o rizikové pojistné za základní pojištění, počáteční a správní náklady a poplatky. Kapitálová hodnota se zvyšuje o zaplacené pojistné. Kapitálová hodnota se může měnit s ohledem na vývoj cen podílových jednotek jednotlivých vnitřních fondů. Dále se kapitálová hodnota může snižovat o mimořádné výběry. Dle čl. 1, bod 1.6 je pojistitel oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové pojistné za základní pojištění, dle bodu 1.7 rizikové pojistné za základní pojištění stanoví pojistitel podle pojistně technických zásad pojistitele, především s ohledem na pohlaví a věk pojištěného, pojistnou částku platnou pro aktuální zúčtovací období a na zdravotní stav pojištěného k datu sjednání pojištění nebo k datu poslední změny pojistné částky nebo pojistného. Čl. 1 bod 3.1 stanoví, že pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o počáteční a správní náklady stanovené podle pojistně technických zásad pojistitele. Čl. 1 bod 3.2 pak stanoví, že pojistitel je oprávněn započítat pojistníkovi inkasní náklady za každé zaplacené pojistné. Čl. 1 bod 1. 6. stanoví, že pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové pojistné za základní pojištění. Ustanovení čl. 2 bod 1.1 a 1.2 stanoví, že dožije-li se pojištěný konce pojištění či zemře-li v jeho průběhu, žalovaná mu vyplatí sjednanou pojistnou částku a kapitálovou hodnotu pojištění (doplňkové pojistné podmínky).

20. Podle čl. 9 odst. 3 všeobecných pojistných podmínek pojištění pro případ smrti, které bylo sjednáno na přesně stanovený počet let, pro neplacení pojistného zaniká (všeobecné pojistné podmínky).

21. Žalovaný na běžné pojistné nejprve platil 50 000 Kč ročně, od 10. 2. 2014 pak platil měsíčně 600 Kč, přičemž poslední doloženou platbu pojistného žalovaný uhradil dne 12. 2. 2019 Celkem tak žalovaný žalobkyni uhradil na pojistném 136 600 Kč, když z celkové částky 137 396 Kč činila částka 796 Kč přeplatek (přehled placení pojistného, skutková zjištění finančního arbitra).

22. Návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem, jež vyústilo ve vydání Nálezu, žalovaný podal dne 15. 1. 2018 (podstatný obsah spisu finančního arbitra).

23. Žalobkyně v řízení uplatnila námitku promlčení všech nároků žalované, neboť tyto nároky vyplývají z jednotlivě placených částek pojistného, přičemž návrh na vydání rozhodnutí finančního arbitra byl podán dne 15. 1. 2018, za nepromlčené pojistné lze tak s přihlédnutím k dvouleté promlčecí době dle ust. § 107 zákona č. 40/1964 Sb., považovat pouze pojistné zaplacené v období od posledních dvou let. Nepromlčené pojistné, jež by mělo být vráceno, by tak nečinilo ani tolik, kolik bylo Nálezem přiznáno. Proti uplatněné námitce promlčení žalovaný brojí argumentací, že (i) tato námitka představuje rozpor s dobrými mravy a že (ii) v dané věci je nutno přihlédnout k tomu, že žalobkyně se obohatila úmyslně, v kterémžto případě promlčecí lhůta činí deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.

24. K prokázání těchto tvrzení žalovaný navrhl provedení důkazu (řazeno dle časové posloupnosti) interním sdělením [číslo] 2005 z 30. 6. 2005, úředním sdělením ČNB [číslo] z 4. 5. 2012, dokumentem nazvaným Dohledový benchmark [číslo] z 30. 11. 2012, vybranými články z tisku v období let 2005 [číslo], anonymizovanými protokoly z různých řízení před finančním arbitrem, obsahující informaci finančního arbitra o předběžném právním názoru na řešení sporu uskutečněných v roce 2014 a dále výslechy svědků, zaměstnance oddělení compliance paní [jméno] [příjmení], vedoucího interního auditu žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], vedoucího právního oddělení žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], právního experta žalované, Mgr. [jméno] [příjmení], pojistného zprostředkovatele, [jméno] [příjmení] a finančního arbitra.

25. Z dokumentu nazvaného interní sdělení [číslo] 2005 soud zjistil, že jím jeden interní zaměstnanec žalobkyně sděloval v roce 2005 dalším interním zaměstnancům, jak postupovat v případě, že klient žádá vyplatit odkupné a jak klientovi vysvětlit, že výplata odkupného je pro něj nevýhodná a vyplatí se mu ve smlouvě pokračovat.

26. Z dokumentu nazvaného úřední sdělení ČNB z 2. 5. 2012 soud zjistil, že tímto sdělením vydaným v rámci působnosti dohledového orgánu v oblasti pojišťovnictví a částečně i dodržováním vybraných povinností vyplývajících ze zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ČNB upozornila na problematiku ryze formálního výkladu plnění informačních povinností s tím, že„ u pojistných smluv životního pojištění, zvláště pak u těch, kde je nositelem investičního rizika pojistník (tzv. investiční životní pojištění), ČNB i s ohledem na zákaz nekalých obchodních praktik očekává, že pojišťovny a pojišťovací zprostředkovatelé vezmou v úvahu nejen vhodný rozsah, názornost a způsob sdělování informací, ale také individuální situaci zájemců o uzavření pojistné smlouvy, zejména jejich finanční gramotnost (tj. schopnost porozumět, pochopit a vyhodnotit sdělované informace), věk, finanční možnosti, požadavky a potřeby, včetně investičních cyklů!“ Dále upozornila na to, že zájemce o uzavření pojistné smlouvy investičního životního pojištění musí být seznámen se všemi nákladovými parametry pojištění, a to nejen těmi, které jsou spojeny s uzavřením pojistné smlouvy, ale i těmi, které jdou nebo mohou jít k tíži pojistníka během trvání pojistné smlouvy, a dále se strukturou předepsaného pojistného, minimálně v členění na tyto položky: rizikové pojistné (v členění dle jednotlivých rizik), rezervotvorná složka pojistného, veškeré náklady spojené se vznikem a správou pojištění. Za vhodnou strukturu informací považuje ČNB např. přehledné grafické znázornění nebo tabulku, aby bylo zjevné, jaká část z předepsaného pojistného připadá na úhradu nákladů spojených se vznikem a správou konkrétního pojištění a na jednotlivá rizika pojištění nebo připojištění, a dále jaká část tvoří rezervotvornou složku pojistného. Grafické znázornění nebo tabulka obsahuje dále informace o všech částkách snižujících hodnotu podílů nebo cenu podílové jednotky podkladových fondů.

27. Z dokumentu nazvaného Dohledový benchmark [číslo] z 30. 11. 2012 soud zjistil, že ČNB vydala další doporučení ohledně způsobu informování potenciálních zákazníků žalované v oblasti pojištění, přičemž názory obsažené v této informaci vyjadřují názor pracovníků sekce dohledu nad finančním trhem ČNB, který je aplikován v dohledové praxi. Soud a případně i bankovní rada ČNB mohou zaujmout odlišný názor. Postup v souladu s informacemi v tomto materiálu však bude ČNB při výkonu dohledu nad finančním trhem považovat, v mezích okolností posuzování daného konkrétního případu, za postup v souladu s relevantními právními předpisy vztahujícími se k dané oblasti.

28. Z protokolů o jednání před finančním arbitrem soud zjistil, že v blíže nespecifikovaných případech arbitr účastníkům řízení v létě roku 2014 sdělil, že posuzované smlouvy o investičním životním pojištění jsou zřejmě neplatné.

29. Další navržené důkazy soud neprováděl, neboť z tvrzení žalovaného je zřejmé, že úmysl žalobkyně bezdůvodně se obohatit dovozuje již ze skutečnosti, že se žalobkyně neřídila dostatečně pokyny svého dohledového orgánu ohledně rozsahu poskytovaných informací při uzavírání pojistných smluv i v průběhu jejich trvání, byť mohly být pouze doporučujícího charakteru, a z této skutečnosti dovozuje srozumění žalobkyně s tím, že pojistné smlouva může být neplatná, a přesto nadále inkasovala pojistné. Tato tvrzení jsou pak prokazována dokumenty popsanými v odst. 25. až 28. výše a provedení výslechu navržených osob ke stejným skutečnostem považuje soud za nadbytečné. K navrženému výslechu pojišťovacího agenta k otázce seznámení žalovaného s nákladovou strukturou pojištění soud uvádí, že právě skutečnost, že nákladová struktura pojištění nebyla ze smlouvy konkrétně seznatelná, je jeden z důvodů neplatnosti Pojistné smlouvy, a proto dokazování k této otázce výslechem navrženého svědka soud považuje za nadbytečné. Provedení důkazu výslechem finančního arbitra soud shledal rovněž nadbytečným zejména s ohledem na to, že stejná skutečnost je již prokazována listinami uvedenými v odst. 28 výše.

30. Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedené shodné či nesporné tvrzení účastníků, jakož i o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností. Ostatně ani samými účastníky pravost či věcná správnost těchto listinných důkazů nebyla zpochybňována. Další dokazování soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

31. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené.

32. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem:

33. Dle ustanovení § 244 odst. 1 o.s.ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen„ správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

34. Dle ustanovení § 246 odst. 1 o.s.ř. je k návrhu oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta. Tento návrh se nazývá žalobou.

35. Dle ustanovení § 247 odst. 1 o.s.ř. žaloba musí být podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu. Zmeškání této lhůty nelze prominout.

36. Podle ustanovení § 3028 odst. 1 zákona. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, (dále jen„ NOZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí účinnosti. Podle odst. 2 není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinností budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

37. Podle ustanovení § 3036 NOZ podle dosavadních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet pod dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

38. Vzhledem k tomu, že právní vztah mezi účastníky vychází z pojistné smlouvy uzavřené dne 9. 2. 2012, řídí se tento právní vztah zákonem č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a zák. č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem (dále jen„ o.z.“).

39. Podle ustanovení § 2 zákona o pojistné smlouvě je pojistná smlouva smlouvou o finančních službách, ve které se pojistitel zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné.

40. Podle ustanovení § 37 odst. 1 o.z. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

41. Podle ustanovení § 41 o.z. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

42. Podle ustanovení § 451 odst. 1 o.z. kdo se úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

43. Dle ust. § 451 odst. 2 o.z. je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

44. Podle ustanovení § 457 o.z. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

45. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že předmětná Pojistná smlouva je absolutně neplatným právním úkonem dle § 37 odst. 1 o.z., neboť neobsahuje konkrétní ujednání o výši rizikového pojistného za pojištění. V tomto případě nebyla konkrétní výše rizikového pojistného ve smlouvě ujednána a nelze ji zjistit ani z Doplňkových pojistných podmínek či jiných smluvních dokumentů. Pokud je v článku 1, bod 1 odst. 1.7 Doplňkových pojistných podmínek odkazováno na pojistně technické zásady pojistitele, nejde o dokument pojišťovny stanovící konkrétní sazby pojistného, nýbrž, jak uvádí i žalobkyně ve svém podání, o objektivně existující metody, které žalobkyně obligatorně používá. Takový odkaz je nicméně zcela neurčitý a jedná se o neplatné ujednání. Vzhledem k tomu, že však ujednání o výši rizikového pojistného nelze od ostatního obsahu pojistné smlouvy oddělit, neboť není zjistitelné, jaká část běžného pojistného po odečtení rizikového pojistného má být investována do nákupu podílových jednotek a není-li ujednáno konkrétní rizikové pojistné, nejde vůbec o pojištění, neboť celé běžné pojistné by v takovém případě mělo být investováno, jedná se o neplatný právní úkon. Ostatně obdobně již rozhodl i Městský soud v Praze v rozhodnutí č. j. 29 Co 420/2019-146, který se rovněž zabýval otázkou platnosti pojistné smlouvy žalobkyně o životním pojištění PROFI Invest a dospěl ke stejnému právnímu závěru. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že i ujednání o některých dílčích poplatcích (počáteční, správní a inkasní náklady) má soud za neplatné (ujednání čl. 1 bod 3.1 a 3.2 Doplňkových pojistných podmínek, podle kterých je pojistitel oprávněn snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o„ počáteční a správní náklady stanovené podle pojistně technických zásad pojistitele“ a započítat pojistníkovi„ inkasní náklady za každé zaplacené pojistné“), nikoli však za neoddělitelné od ostatního obsahu smlouvy. Neplatnost je dána neurčitostí předmětného ujednání plynoucí již jen z toho, že nelze bez pochyb (ani výkladem) určit, co konkrétně je myšleno„ počátečními“ či„ správními“ nebo„ inkasními“ náklady.

46. Pokud byla výše uvedená pojistná smlouva absolutně neplatným právním úkonem a žalovaný dle této neplatné pojistné smlouvy platil pojistné, vzniklo na straně žalobkyně bezdůvodné obohacení dle § 451 odst. 2 o.z. představující platby pojistného, přičemž soud zcela souhlasí s právním názorem finančního arbitra, že promlčecí doba pak běží pro jednotlivé platby zvlášť.

47. Podle § 107 odst. 1 o.z. se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Dle odst. 2 citovaného ustanovení se nejpozději právo na plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

48. Pokud jde o počátek subjektivní dvouleté promlčecí lhůty, pak, dle právního názoru soudu, tato začala ohledně každé platby pojistného běžet jeho zaplacením, neboť žalovaný ke dni podpisu pojistné smlouvy znal konkrétní obsah této pojistné smlouvy, tj. znal rozhodné skutkové okolnosti, z nichž mohla dovodit neplatnost pojistné smlouvy a je irelevantní, zda si žalovaný pojistnou smlouvu vyhodnotil jako platnou či neplatnou (shodně též např. usnesení NSČR sp. zn. 28 Cdo 2598/2020 z 24. 11. 2020). Proto bylo možné přiznat žalovanému bezdůvodné obohacení nejvýše za dva roky zpětně od podání návrhu finančnímu arbitrovi. Bezdůvodné obohacení za dva roky zpětně činí 15 600 Kč, a tedy méně, než kolik finanční arbitr přiznal ve svém [příjmení], když použil objektivní lhůtu tříletou.

49. Pouze nad rámec uvedeného soud uvádí, že nesouhlasí s názorem žalovaného, že objektivní promlčecí lhůta je v daném případě 10 let, neboť žalobkyně měla jednat úmyslně. Ze samotné skutečnosti, že žalobkyně se žalovaným uzavřela neplatnou pojistnou smlouvu nelze totiž dovodit úmysl žalobkyně se bezdůvodně obohatit s tím, že pokud žalovaný v žalobě argumentoval, že úmysl žalobkyně vyplývá ze skutečnosti, že pojistná smlouva byla uzavřena s cílem strhávat náklady a poplatky, a za tím účelem odklonit část pojistného, pak tento argument považuje soud za nepřípadný, neboť úmysl se musí vztahovat k vůli subjektu záměrně uzavřít neplatnou smlouvu a získat tak bezdůvodné obohacení, což však má soud v daném případě za vyvrácené, neboť z chování žalobkyně po uzavření smlouvy je evidentní, že tato považovala pojistnou smlouvu za platnou, navíc žalovaný rovněž pojistnou smlouvu uzavřel, ačkoli mu z obsahu Doplňkových pojistných podmínek muselo být zřejmé, že nezná výši rizikového pojistného či počáteční a správní náklady, a také soud z této skutečnosti nedovozuje, že by žalobkyně chtěla úmyslně uzavřít neplatnou pojistnou smlouvu. S ohledem na výše uvedené tak soud považuje za zcela správný právní názor finančního arbitra, že nárok žalovaného na vydání bezdůvodného obohacení je promlčen.

50. Dále se soud zabýval i otázkou, zda námitka promlčení vznesená žalovanou není v rozporu s dobrými mravy. Podle ustálené judikatury uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (viz rozsudek NS ČR ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, či usnesení NS ČR ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2598/2020). Nejvyšší soud dále ve svém rozhodnutí ze dne 27. 5. 2020, č.j. 23 Cdo 1254/2020-399 znovu zopakoval, že„ Ve vztahu k rozporu námitky promlčení s dobrými Nejvyšší soud dlouhodobě zastává názor, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marně uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 26 Cdo 3355/2016, či ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 33 Cdo 4769/2018, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2826/2017, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2905/99, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení téhož soudu ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1846/2018). Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je pak třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoli z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2648/2003, a rozsudky téhož soudu ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 33 Odo 561/2006, a ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 33 Cdo 126/2009). Odepřít výkon práva spočívajícího ve vznesení námitky promlčení lze jen na základě skutečností, které nastaly nebo vznikly poté, co vzniklo právo, jehož prosazení se žalovaný vznesením námitky promlčení brání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2908/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1283/2019).

51. Z provedených důkazů nevyplynulo, že by námitka promlčení byla jakýmkoliv projevem zneužití práva na úkor žalovaného, když ze všech vyjádření žalobkyně např. reakcí na předžalobní výzvu jednoznačně vyplývalo, že žalobkyně nárok žalovaného neuznává a námitkou promlčení se bránila ještě před zahájením řízení. Placením pojistného žalovaný vytvořil na pojistném kapitálovou hodnotu, která měla být oprávněné osobě vyplacena v případě pojistné události. S ohledem na skutečnost, že pojistná smlouva kryla jak riziko smrti, tak i riziko dožití, bylo jisté, že žalobkyně vyplatí z pojistné smlouvy pojistné plnění vždy. V případě platnosti pojistné smlouvy tedy nemohla nastat situace, kdy by si žalobkyně mohla po právu zaplacené pojistné ponechat. Konečně žalovaný ani netvrdil, že by žalobkyně nebyla v případě pojistné události připravena plnit. Žalovaný se tak mohl domáhat svého nároku na vydání bezdůvodného obohacení před uplynutím promlčecí doby. Pokud žalovaný v této odkazoval na rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 23 Co 375/2020-199 pak je třeba zdůraznit, že skutková situace byla v tomto případě odlišná. Jakkoli v obou případech šlo o investiční životní pojištění, nelze přehlédnout, že právě v případě druhé žalované pojišťovny pojistná smlouva neobsahovala vůbec žádné pojistné krytí. Právě s ohledem na skutečnost, že pojistná smlouva neposkytovala, byť sebemenší, pojistnou ochranu Městský soud v Praze konstatoval, že akceptace uplatněné námitky promlčení se jeví vůči pojistníkovi jako právnímu laikovi a spotřebiteli nepřiměřeně tvrdá.

52. Pokud pak žalovaný nemravnost vznesené námitky promlčení dovozoval z toho, že Pojistná smlouva je neplatná a o této neplatnosti musela žalobkyně vědět, i tento argument považuje zdejší soud za nepřiléhavý. Jak uvedl Nejvyšší soud, rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je pak třeba dovozovat pouze z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoli z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku. Skutečnost, že se někdo vědomě bezdůvodně obohacuje, nemá samo o sobě vliv na fakt, zda následně vznesená námitka promlčení je či není v rozporu s dobrými mravy, když tato skutečnost může mít vliv pouze na délku promlčecí doby, pokud se jedná o úmyslné bezdůvodné obohacení. Navíc v daném případě bylo možno neplatnost Pojistné smlouvy dovodit ze samotného textu Pojistné smlouvy, resp. Doplňujících pojistných podmínek, které jsou její nedílnou součástí, jež byly žalovanému známy, když v těchto byla jednoznačně uvedena vůle žalobkyně strhávat si z kapitálové hodnoty pojištění počáteční a správní náklady, jež žalovaný neznal, a rizikové pojistné, jehož výše nebyla určitě stanovena, nýbrž byla určena na základě technických zásad pojistitele, které však nebyly součástí Pojistné smlouvy.

53. Jelikož tak soud nedošel k závěru, že by žalovaný měl nárok na vyšší částku, než která mu byla napadeným rozhodnutím finančního arbitra přiznána a žalobkyní vyplacena, zamítl jeho návrh na změnu výroku II. a III. tohoto nálezu.

54. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť proti totožnému nálezu finančního arbitra (ve znění rozhodnutí o námitkách) byla současně podána žaloba jak žalobkyní, tak žalovaným, přičemž obě tato řízení byla spojena dle § 250b odst. 1 o s. ř. ke společnému projednání. Žalobkyně však vzala svou žalobu dne 25. 1. 2021 zpět, přičemž v tomto rozsahu bylo následně řízení zastaveno usnesením ze dne 3. 2. 2021, č.j. 18 C 134/2019-77. Jelikož by tak žalobkyně byla povinna hradit žalovanému náklady řízení za úkony spojené s žalobou podanou žalobkyní, kterou však tato před prvním jednáním ve věci vzala zpět, a současně by žalovaný byl povinen hradit žalobkyni náklady řízení ohledně žaloby podané žalovaným, která však byla tímto rozsudkem v celém rozsahu zamítnuta, došel soud k závěru, že vzhledem k tomu, že ani jedna ze stran nebyla se svou žalobou úspěšná, nemá nárok na náhradu nákladů řízení žádná z nich.

Poučení