18 Co 120/2024 - 160

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Zavřela a soudců JUDr. Petry Flídrové a JUDr. Jana Kolby ve věci žalobkyně: [Anonymizováno]. [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovaným: 1. [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] 2. [Jméno zainteresované osoby 2/0][Datum narození zainteresované osoby 2/0] [Adresa zainteresované osoby 2/0] oba zastoupeni advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0] o zaplacení [částka] Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovaným, jako společně a nerozdílně oprávněným, náklady odvolacího řízení ve výši [částka] Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaných.

Odůvodnění

I. Rozsudek soudu prvního stupně

1. V záhlaví identifikovaným rozsudkem Městský soud v Brně (dále též jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovaným byla uložena společná a nerozdílná povinnost k uhrazení částky [částka] Kč s úroky z prodlení specifikovanými ve výroku I rozsudku soudu prvního stupně a dále žalobkyni uložil povinnost k náhradě nákladů řízení vynaložených žalovanými (výrok II).

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně je vlastnicí bytu č. [Anonymizováno] ve [Anonymizováno]. nadzemním podlaží domu č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] (dále též jen „byt“ nebo „předmětný byt“), přičemž žalovaní tento byt na základě nájemní smlouvy uzavřené se žalobkyní užívali od [datum]. Žalovaní se zavázali hradit měsíčně nájemné ve výši [částka] Kč měsíčně a dále zálohy na spotřebovanou elektrickou energii, otop, vodné, stočné, odvoz odpadu, úklid společných prostor a za další služby a náklady spojené s nájmem, a to ve výši [částka] Kč měsíčně. Dále si účastníci sjednali, že žalobkyně do jednoho roku, nejpozději do 30 dní od obdržení všech podkladů, provede vyúčtování záloh. Rovněž tak si ujednali peněžní jistotu ve výši [částka] Kč a také to, že písemnosti mezi stranami se budou doručovat na adresy uvedené ve smlouvě a že nebude-li doporučená zásilka převzata ani 10 dní od uložení na poště, považuje se za doručenou uplynutím posledního dne této lhůty.

3. Žalovaní zaslali žalobkyni dne [datum] výpověď z nájmu bytu na adresu uvedenou v nájemní smlouvě a zásilka byla pro žalobkyni uložena na poště dne [datum]. Žalobkyně dopisem ze dne [datum] zaslala vyúčtování služeb za rok [Anonymizováno] a potvrdila, že si výpověď z nájmu převzala až dne [datum]. Následně probíhal mezi účastníky spor o to, kdy počala běžet výpovědní lhůta a kdy došlo ke skončení nájemního vztahu, avšak nedokázali se dohodnout ani na termínu předání bytu. Žalobkyně také vyzývala žalované k uhrazení nedoplatku na nájemném a záloh na energie za období od února do května [Anonymizováno]. K předání bytu žalobkyní od žalovaných došlo nakonec dne [datum].

4. Dopisem ze dne [datum] zaslala žalobkyně žalovaným vyúčtování služeb a energií za rok [Anonymizováno]. Přílohou tohoto dopisu bylo vyúčtování za rok [Anonymizováno], a to elektrické energie, vody a dodávka tepla. Dále zde bylo uvedeno: „voda SVJ, kalorimetr SVJ a ostatne SVJ“ a závěrem bylo uvedeno, že je nutno doplatit [částka] Kč.

5. Dopisem ze dne [datum] zaslala žalobkyně žalovaným vyúčtování energií a služeb za rok [Anonymizováno]. Dopis byl žalovaným zaslán dne [datum] a obsahoval přílohu s vyúčtováním energií a služeb za rok [Anonymizováno], kdy byla žalovaným vyúčtována spotřeba elektrické energie, vody a dodávky tepla. Rovněž v tomto případě zde obsaženy položky: „voda SVJ, kalorimetr SVJ a ostatne SVJ“ a že je nutno doplatit [částka] Kč.

6. Soud prvního stupně na zjištěný skutkový stav aplikoval § 2, § 3 odst. 1 a § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění pozdějších předpisů, vycházeje zároveň z konstantní judikatury Nejvyššího soudu, a dospěl k závěru, že obě vyúčtování nesplňují zákonem vyžadované náležitosti, a proto nenastala ani splatnost nedoplatku v nich vyčíslených, a nejedná se tudíž o pohledávku, kterou by bylo možno uplatnit před soudem, a není tak ani způsobilá k započtení.

7. Služby, které byly ze strany žalobkyně dodávány, a které proto měly být obsahem vyúčtování, jsou: elektrická energie, otop, vodné, stočné, odvoz odpadu, úklid společných prostor a další služby a náklady spojené s nájmem, které nejsou zahrnuty v nájemném. Z předložených vyúčtování však podle soudu prvního stupně vyplynulo, že došlo k vyúčtování toliko elektřiny, vody a kalorimetru. Zcela chybí vyúčtování dalších služeb a je zde uvedeno jen „voda SVJ, kalorimetr SVJ a ostatne SVJ.“ Ve vyúčtováních není uvedená skutečná výše nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi. Z předložených dokladů se lze sice domnívat, že žalobkyně k vyúčtování předložila i fakturu za elektřinu, protokol o vyúčtování za rok [Anonymizováno] a o vyúčtování za rok [Anonymizováno] i rozúčtování nákladů na ÚT, ohřev TV, TV a SV společnosti [Anonymizováno], nicméně tyto doklady byly vystaveny jinými společnostmi a bylo v nich prováděno vyúčtování služeb, které měla čerpat žalobkyně, nikoliv žalovaní. Tato vyúčtování byla adresována žalobkyni, nikoliv žalovaným. Podle soudu prvního stupně se tudíž jednalo jen o podklady k vyúčtování, nikoliv o vyúčtování samotné. Navíc z těchto dokladů vyplývají zcela jiné přeplatky či nedoplatky, než jaké jsou ve vyúčtování provedeném žalobkyní. Není z nich tedy zřejmé, jak žalobkyně ke svým výpočtům konečného nedoplatku dospěla. Vyúčtování musí být provedeno mezi poskytovatelem služeb a příjemcem, tedy v daném případě to měla být žalobkyně jako poskytovatelka služeb, kdo měl provést řádné vyúčtování. I kdyby soud (prvního stupně) k těmto podkladům přistoupil jako k vyúčtování, není zřejmé, na základě jakých vstupních údajů došlo k vyčíslení nedoplatků zejména za rok [Anonymizováno], neboť žalovaní byt neužívali po celou dobu roku [Anonymizováno], ale až od [datum]. Z vyúčtování zaslaného žalovaným není vůbec seznatelné, jaká byla výše nákladů na celý bytový dům pro jednotlivé vyúčtované služby a jakým způsobem došlo k rozúčtování na jednotlivé byty, a tím i na předmětný byt.

8. Vyúčtování služeb je rovněž účetním dokladem, a mělo by proto obsahovat i jeho obecné náležitosti vyplývající z § 11 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, zejména by v něm mělo být uvedeno, kdo a kdy jej vyhotovil. Rovněž tyto náležitosti obě vyúčtování vyhotovená žalobkyní postrádají.

9. Soud prvního stupně z těchto důvodů dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná, a proto se nezabýval dalšími spornými tvrzeními účastníků (zejména námitkou započtení vznesenou žalovanými).

II. Odvolání

10. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání namítajíc, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci, brojíc zejména proti závěru soudu prvního stupně, že další přílohy k oběma vyúčtováním (tedy příloha č. 2 – vyúčtování elektřiny [Anonymizováno] za rok [Anonymizováno], vyúčtování elektřiny [Anonymizováno] za rok [Anonymizováno], a příloha č. 3 – vyúčtování energií a služeb SVJ za rok [Anonymizováno], vyúčtování energií a služeb SVJ za rok [Anonymizováno]) nejsou součástí vyúčtování, nýbrž pouze jejich podklady. Podle odvolatelky nicméně již samotné dopisy ze dne [datum] a ze dne [datum] a k nim připojené přílohy č. 1 splňují náležitosti vyúčtování podle zákona. Žalobkyně se odvolává se na znění § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. s tím, že shora uvedené dopisy obsahují rozdělení na poskytované služby (elektřina, voda, teplo a ostatní). Ke každé službě je uvedeno konkrétní ohraničené období, za které byla služba čerpána a dále jaká byla přesná spotřeba (v kWh nebo v m3). Tato spotřeba je následně vyčíslena dle jednotlivých služeb a je uveden i součet jednotlivých částek (tj. skutečné celkové náklady). Dále byly ve vyúčtování uvedeny zaplacené měsíční zálohy za služby, které byly odečteny od skutečných celkových nákladů. Výsledkem je nedoplatek, který jsou žalovaní povinni zaplatit.

11. Jediná položka, která není detailně rozepsána již v přílohách č. 1, ale v přílohách následujících, jsou ostatní náklady. Tyto ostatní náklady jsou ohledně vyúčtování za rok [Anonymizováno] a [Anonymizováno] rozvedeny v přílohách č. 3 a detailněji pak v protokolu o vyúčtování služeb za období [Anonymizováno]-[Anonymizováno] na: společná elektřina, výtah, správa, pojištění, úklid, provoz domu – plocha, společná voda. Jestliže se sečte skutečný náklad za jednotlivé položky a sníží se o částku odpovídající čtyřem měsícům za rok [Anonymizováno], výsledkem je částka, která byla vyúčtována žalobkyní v příloze č. 1.

12. Jestliže soud prvního stupně vytýká žalobkyni, že není zřejmé, jak ke svým výpočtům dospěla, pak žalobkyně uvádí, že v přílohách č. 2 a 3 se od skutečných nákladů odečetly zálohy, které zaplatila žalobkyně, nikoliv které zaplatili žalovaní. Toto žalobkyně vyúčtovala v přílohách č. 1, kdy vzala skutečné náklady (které jí byly vyúčtovány v přílohách č. 2 a 3) a odečetla od nich žalovanými zaplacené měsíční zálohy. Skutečné náklady vyúčtované žalobkyní v přílohách č. 1 jsou shodné s těmi, které byly jí vyúčtovány v přílohách č. 2 a 3.

13. Argumentuje-li soud prvního stupně zněním § 7 vyhlášky č. 372/2001 Sb., žalobkyně namítá, že tato vyhláška byla ke dni 1. 1. 2016 zrušena a byla nahrazena vyhláškou č. 269/2015 Sb., která se týká náležitostí za vyúčtování nákladů na tepelnou energii. Tyto náležitosti (uvedené v § 6) splňuje rozúčtování nákladů na ÚT, ohřev TV, TV a SV, které bylo součástí přílohy č. 3, a tedy nedílnou součástí vyúčtování za rok [Anonymizováno] a za rok [Anonymizováno]. Žalobkyně má za to, že veškeré své povinnosti ohledně přeúčtování služeb ze strany pronajímatele nájemcům splnila, kdy nad rámec svých povinností zasílala žalovaným i kompletní rozúčtován služeb ze strany SVJ a společnosti [Anonymizováno]. Argument prvoinstančního soudu, že vyúčtování obsažená v přílohách č. 2 a 3 byla adresována žalobkyni, nikoliv žalovaným, a proto se nejedná o řádné vyúčtování, evokuje podle žalobkyně přepjatý formalismus.

14. Ze strany žalovaných proti předmětným vyúčtováním nebyly nikdy uplatněny námitky stran jejich formy či obsahu ve smyslu § 8 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb.

15. Žalobkyně též brojí proti závěru soudu první instance, že vyúčtování nesplňuje náležitosti účetního dokladu, neboť podle jejího názoru je v každém vyúčtování uvedeno, kdo je vyhotovil včetně jejího vlastnoručního podpisu, přičemž povinnost uvedení okamžiku vyhotovení vyúčtování považuje žalobkyně za absurdní, zvláště když vyúčtování vyhotovuje nájemcům fyzická osoba nepodnikající v daném oboru.

16. Žalobkyně má za to, že soud prvního stupně nepřihlédl ke smyslu a účelu právní úpravy a za každou cenu trvá na formě, přičemž ignoruje obsah předložených vyúčtování; obsahově z vyúčtování zcela jasně vyplývá, jaká byla skutečná výše nákladů na jednotlivé poskytnuté služby a jaká byla celková výše zaplacených měsíčních záloh žalovanými.

17. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a zaváže žalované k náhradě nákladů řízení, případně aby rozsudek soudu prvního stupně odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaných

18. Žalovaní ve svém vyjádření k odvolání uvedli, že rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný, neboť žalobkyně do dnešního dne neprovedla řádné vyúčtování. Ve vyúčtováních jim zaslaných nebyla zejména uvedena skutečná výše nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb, kdy nedošlo k vyúčtování všech poskytovaných služeb spolu se zálohami, ale jen některých, což má za následek, že uplatněné vyúčtování je pouze zdánlivé, a nároky ze zdánlivého vyúčtování nemohou být splatné.

19. Žalovaní navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a jim přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.

IV. Posouzení věci odvolacím soudem

20. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále též jen „o. s. ř.“) po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 201 o. s. ř.), v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 202 o. s. ř. a contrario), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

21. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. platí, že není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období.

22. Podle § 7 odst. 2 téhož zákona platí, že poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování.

23. Podle § 7 odst. 3 citovaného zákona v rozhodném znění (tedy ve znění účinném do 31. 12. 2022) platilo, že finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb. Jen pro pořádek je třeba uvést, že novelou provedenou zákonem č. 424/2022 Sb., byly s účinností od 1. 1. 2023 do tohoto odstavce vloženy další dvě věty: „Vady vyúčtování neovlivňují splatnost přeplatku. Splatnost nedoplatku neovlivňují takové vady vyúčtování, které nemají vliv na vypočtenou výši nedoplatku.“ 24. Odvolací soud se shoduje se soudem prvního stupně v tom, že obě vyúčtování zaslaná žalobkyní coby pronajímatelkou žalovaným coby nájemcům nesplňovala náležitosti zakotvené v § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. A to již proto, že z těchto vyúčtování samotných nebylo zřetelné, jaké služby zahrnovala položka obsažená v obou vyúčtováních pod pojmem „ostatne SVJ“; tedy jaké služby poskytované žalovaným v souvislosti s užíváním předmětného bytu byly pod tuto položku zahrnuty a jaké byly skutečné náklady na takto poskytnuté služby za část roku [Anonymizováno] (od [datum] do [datum]), resp. za celý rok [Anonymizováno].

25. K tomu je třeba zopakovat, že podle ustálené judikatury (rozhodovací praxe) Nejvyššího soudu (viz například jeho rozsudek ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 26 Cdo 2778/2019 a judikatura v něm citovaná; všechna zde uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na jeho internetových stránkách www.nsoud.cz) je podmínkou splatnosti nedoplatku za služby […] skutečnost, že vyúčtování bylo řádně (tj. v souladu s předpisy jej regulujícími) provedeno a nájemce s ním byl seznámen. Jinými slovy řečeno, o vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu lze hovořit a vyúčtování může přivodit splatnost nedoplatku plynoucího z tohoto vyúčtování jen tehdy, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši. Náležitosti (řádného) vyúčtování služeb, jež jsou spojeny s užíváním bytu nebo s ním souvisejí, nyní upravuje zákon č. 67/2013 Sb. (vzhledem k tomu, že v dané věci jde o vyúčtování služeb za rok [Anonymizováno], ve znění účinném do [datum]), který v § 2 písm. f) vyúčtováním rozumí vyčíslení skutečné výše nákladů na služby a záloh na jednotlivé služby (demonstrativně vyjmenované v § 3 odst. 1 zákona) v daném zúčtovacím období. V § 7 odst. 2 zákona jsou pak konkrétně uvedeny náležitosti vyúčtování, které musí obsahovat skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. Vzhledem k tomu, že vyúčtování je účetní doklad, mělo by obsahovat i jeho obecné náležitosti, vyplývající z § 11 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb. o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, jež nejsou kryty shora uvedeným vymezením speciálním, zejména v něm musí být uvedeno, kdo a kdy jej vyhotovil [srov. 11 odst. 1 písm. d), f)].

26. Příjemce služeb tedy musí z obsahu vyúčtování zjistit minimálně takové informace, na základě kterých bude schopen rozpoznat, zda poskytovatelem služeb požadovaná úhrada odpovídá jeho spotřebě či způsobu výpočtu této spotřeby tak, jak byl účastníky dohodnut nebo jak je stanoven právním předpisem (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2024, sp. zn. 26 Cdo 731/2023).

27. Přitom je podle názoru odvolacího soudu nezbytné, aby ze samotného vyúčtování služeb zaslaného nájemci bylo pro nájemce zřejmé, jaké byly skutečně vynaložené náklady na jednotlivé (nájemci poskytnuté) služby (které jsou demonstrativně vypočteny v § 3 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb.), nikoliv jen souhrnně, bez uvedení jednotlivých položek. V daném případě tak údaj „ostatne SVJ“ nevysvětluje, co konkrétně (které služby) se pod tímto bodem skrývají a běžnému nájemci z něj nemůže být zřejmé, jaké služby a v jakém nákladu mu byly za dané období (pře)účtovány.

28. Z připojených dokladů k oběma vyúčtováním zaslaných žalobkyní žalovaným je sice zjistitelné, že jde patrně o další služby spojené s užíváním společných prostor domu (i když již není zjistitelné, jaké služby zde vyčtené byly nájemci skutečně užívány a jim následně naúčtovány), nicméně tato skutečnost by měla být specifikována již v samotném vyúčtování. Jinými slovy řečeno, již z vlastního vyúčtování služeb poskytnutých nájemcům by v tomto konkrétním případě mělo být bez dalšího zřetelné, na jaké služby byl skutečný náklad vynaložen a v jaké výši (například na výtah, na společnou elektřinu, správu domu, úklid, apod.), aby nájemci věděli, za co konkrétně (za jaké služby) jim byla účtována jaká konkrétní částka, a aby bylo snadno ověřitelné, jak pronajímatel dospěl k výši nedoplatku (eventuálně přeplatku).

29. Přitom nestačí, že takové údaje vyplývají – jak tvrdí žalobkyně – z příloh č. 2 a č. 3 zaslaných žalovaným společně s vyúčtováními, neboť pro závěr o správnosti vyúčtování služeb není významné, že pronajímatel seznámil nájemce s doklady, o něž se vyúčtování opírá. Toto „seznámení“ slouží nájemci k tomu, aby mu byla umožněna účinná kontrola správnosti vyúčtování (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1261/2015), a nikoli k tomu, aby byly zhojeny případné vady (nedostatky) vyúčtování (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1528/2020).

30. Navíc, ve vztahu k vyúčtování za rok [Anonymizováno] není možné zjistit, jak žalobkyně dospěla k výši celkového nedoplatku za tyto služby ve výši [částka] Kč, a to vzhledem k tomu, že nájemci předmětný byt užívali jen po část roku [Anonymizováno] a příloha k vyúčtování přiložená se týká celého kalendářního roku. Nepřehlednost tohoto vyúčtování je potvrzena i tím, že způsob výpočtu nedoplatku musela sama žalobkyně vysvětlovat ve svém odvolání.

31. Neobsahují-li obě vyúčtování zákonem vyžadované náležitosti ve vztahu k jedné z položek, nemohly se nedoplatky v těchto vyúčtováních vypočtené stát splatnými ani zčásti (i kdyby ostatní žalovaným vyúčtované náklady užitých služeb a spotřebovaných energií byly provedeny řádně) – viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 26 Cdo 4637/2018.

32. Odvolací soud nepovažuje takto nastavené nároky na náležitosti (obsah) vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za přepjatý formalismus, neboť tyto požadavky mají chránit nájemce jako osobu, která se nachází v informačním deficitu, a která tudíž nedisponuje potřebnými informacemi k tomu, aby bez dalšího mohla rozpoznat, které jí spotřebované (užité) služby a v jakém množství (rozsahu) jí jsou účtovány. Přitom i kdyby byl na právě posuzovaný právní vztah mezi žalobkyní a žalovanými aplikovatelný § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb., ve stávajícím znění (tedy že na splatnost nedoplatku nemají vliv vady vyúčtování, které neovlivňují výši nedoplatku), nezměnilo by to výsledek sporu, neboť je zřejmé, že výše vytčené nedostatky na výši vypočteného nedoplatku vliv mají.

33. Odvolací soud nepovažuje za případnou odvolací připomínku, že soud prvního stupně argumentoval zněním § 7 vyhlášky č. 372/2001 Sb., neboť se jednalo toliko o citaci starší ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, přičemž na nájemní vztahy založené od 1. 1. 2014 se použije právě § 7 zákona č. 67/2013 Sb., na němž soud prvního stupně své rozhodnutí založil. Od dříve přijatých judikatorních závěrů přitom není důvod se odchylovat ani při vyúčtování služeb provedeného podle zákona č. 67/2013 Sb. Soud proto v řízení o zaplacení nedoplatku (přeplatku) zkoumá, zda vyúčtování služeb bylo provedeno řádně a stalo se splatným (rovněž již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2778/2019).

34. Ani argument žalobkyně, že žalovaní proti ani jednomu z vyúčtování neuplatnili připomínky (námitky), je nepřípadný, neboť soud v řízení o zaplacení nedoplatku (ale i přeplatku) z vyúčtování služeb zkoumá, zda vyúčtování bylo provedeno řádně a stalo se splatným bez ohledu na to, zda proti němu podal příjemce služeb námitky (též rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2778/2019).

35. Na výsledku tohoto řízení nemůže změnit nic ani odlišný náhled odvolacího soudu na posouzení náležitostí vyúčtování coby účetního dokladu ve smyslu § 11 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb. o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů. Narozdíl od soudu prvního stupně se odvolací soud domnívá, že tyto náležitosti obě žalobkyní vyhotovená vyúčtování splňují, neboť fakticky tvoří rub listin, na nichž je uvedeno i datum vyhotovení i jméno a podpis žalobkyně jako osoby, která vyúčtování vyhotovila. Odvolací soud nepovažoval za potřebné provádět k této otázce dokazování žalobkyní v odvolacím řízení předloženým odborným posouzením společnosti [Anonymizováno] [adresa] [Anonymizováno]. ze dne [datum] (č. l. 147), neboť jednak to pro rozhodnutí ve věci samé nebylo z výše uvedených důvodů třeba, a jednak se jedná o právní otázku, k jejímuž zodpovězení je nadán v soudním řízení toliko soud, a dokazování se k ní tudíž neprovádí.

36. Ze všech právě vyložených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně je správný, a proto jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

V. Náhrada nákladů odvolacího řízení

37. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.

38. Žalobkyně byla v odvolacím řízení neúspěšná, je proto povinna nahradit žalovaným náklady, které v souvislosti s odvolacím řízením účelně vynaložili.

39. Tyto náklady sestávají z odměny právního zástupce žalovaných za dva úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]) ve výši [částka] Kč (podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 5 a s § 12 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů – dále též jen „AT“) a z paušální náhrady hotových výdajů právního zástupce žalovaných ve výši [částka] Kč (§ 13 odst. 4 AT). Dále je nutno mezi náklady na zastoupení žalovaných přiřadit náhradu za promeškaný čas zástupce žalovaných strávený cestou ze sídla advokátní kanceláře ve [adresa] k jednání odvolacího soudu v Brně v rozsahu 4 započatých půlhodin, tedy ve výši [částka] Kč (§ 14 odst. 4 AT). Mezi tyto náklady rovněž náleží náhrada za užití osobního automobilu zástupce žalovaných k uvedené cestě s průměrnou spotřebou vozidla (podle ve spisu založené kopie technického průkazu) ve výši 5,9 litrů automobilového benzínu (BA 95) na 100 km, tedy ve výši [částka] Kč (tato částka sestává ze základní sazby ve výši 5,60 Kč za ujetý kilometr podle § 1 písm. b/ vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 398/2023 Sb., tedy při najetí [Anonymizováno] km celkem [částka] Kč, a dále z náhrady za spotřebovanou pohonnou hmotu ve výši [částka] Kč při sazbě 38,20 Kč za litr spotřebovaného automobilového benzínu 95 oktanů podle § 4 písm. a/ uvedené vyhlášky). Celkem tak náklady na zastoupení žalovaných advokátem v odvolacím řízení činí [částka] Kč, kteroužto částku je žalobkyně povinna uhradit k rukám zástupce žalovaných (§ 149 odst. 1 o. s. ř.)