18 Co 127/2022- 564

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudkyň Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a Mgr. Blanky Fauré v právní věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa] zastoupena advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. sídlem [adresa] o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a o vzájemném návrhu žalované na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, [anonymizováno] odvolání účastníků proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve znění doplňujícího rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] a usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. potvrzuje, ve výroku II. se co do jistiny [částka] s úrokem z prodlení ve výši 7, 05 % p. a. za dobu od [datum] do zaplacení potvrzuje; ohledně úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 7, 05 % p. a. za dobu od [datum] do [datum] se mění tak, že se žaloba zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně částku [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně částku [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku [anonymizováno] rukám JUDr. [jméno] [příjmení], Ph. D., advokáta.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 6.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem ve znění doplňujícího rozsudku č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] a doplňujícího usnesení č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I.), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od [datum] do zaplacení (výrok II.), dále žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení (výrok III.) a doplňujícím usnesením č. j. [číslo jednací] uložil každé účastnici povinnost zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka].

2. Rozhodl tak o nároku, kterým se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím na základě žalobního tvrzení, že při kontrole odběrného místa na adrese [adresa] (dále také„ nemovitost“), byl dne [datum] pracovníky žalobkyně zjištěn a zdokumentován neoprávněný odběr elektřiny, který byl realizován tak, že z neměřené části elektrického vedení byla vyvedena třífázová [anonymizováno], která vedla mimo elektroměr do domu žalované a umožňovala odběr elektrické energie bez měření. [příjmení] nemovitosti (pozemek parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [číslo] na adrese [anonymizováno] [obec] č. or. [anonymizováno], č. parc. [číslo] – zahrada a parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova bez č. p. nebo evidenčního – garáž, vše zapsáno [anonymizována čtyři slova] [část Prahy] na [list vlastnictví], katastrální území Řepy, obec Praha) se stala v roce 2009 žalovaná. Žalobkyni vznikla za období od [datum] do [datum] škoda, kterou s odkazem na § 9 vyhlášky č. 82/2011 Sb. a znalecký posudek vyčíslila částkou [částka] včetně provozních nákladů vynaložených na zjištění této škody ([částka] náklady za zjištění neoprávněného odběru + fotodokumentace [částka] + znalecký posudek [částka]). Tuto částku také žalované vyfakturovala. Za nepodstatné, s odkazem na zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ energetický zákon“), považuje to, že zásah do elektrické energie neprovedla žalovaná sama, neboť není důležité, zda tento zásah provede žalovaná či jiná osoba a ani to, zda o tom žalovaná věděla. Důsledky neoprávněného odběru totiž nese odběratel bez nutnosti zkoumat původce neoprávněné odbočky a vědomosti odběratele o této odbočce. Znaleckým zkoumáním, výslechem svědků a porovnáním spotřeby elektřiny a plynu v nemovitosti žalované za předcházející roky bylo v řízení prokázáno, že došlo [anonymizováno] neoprávněnému odběru elektrické energie v prostorech garáže stojící na pozemku žalované parc. [číslo] o ploše cca 82 m2. Odběr začínal [anonymizováno] v bývalé domovní pojistkové skříni na fasádě domu, pak pokračoval kabelem typu [anonymizováno] 5x4 mm2 do země. V zemi byl veden v plastové chráničce do rozvodnice v garáži. Celá přípojka byla limitována proudem 63 A, přičemž neměřená část vedoucí do garáže trvale unese proud 31 A. Pojistky na přípojce v limitaci 63 A tedy neomezovaly pouze neoprávněný odběr, ale i měřený odběr domu. Soud proto dospěl [anonymizováno] závěru, že došlo [anonymizováno] neoprávněnému odběru elektrické energie ve smyslu § 51 odst. 1 energetického zákona, neboť byla porušena zákonná povinnost nezasahovat do měřícího zařízení a byl prokázán vznik škody v příčinné souvislosti s tímto porušením.

3. Ohledně výše škody nalézací soud uzavřel, že nelze bez dalšího vyjít z výpočtu dle vyhlášky 82/2011 Sb., neboť takto se vypočítá pouze výše fiktivní škody, která nemá vztah ke skutečně způsobené škodě, a s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I ÚS 668/15 přistoupil [anonymizováno] výpočtu škody tak, aby plnila reparační i preventivní funkci. Z neměřených hodnot fáze I1 0 A, 4 A a 8 A, fáze I2, kterými protékal proud 4 A nebo 11 A a zatížení fáze I3, které činilo 16 A nebo 8 A, ve spojení s výslechem svědků a znaleckými posudky, byl učiněn závěr, že neoprávněný odběr elektrické energie v garáži žalované na adrese [adresa], spočívá v připojení: 3 ks elektrického topení o výkonu 2 000 Wattů, doba provozu 4 hodiny denně od října do dubna včetně, neoprávněně odebraná energie činí [anonymizováno] 768 kWh; osvětlení o výkonu 0,38 kW, doba provozu 4 hodiny o víkendech, neoprávněně odebraná energie činí 310,08 kWh; připojení cirkulárky o výkonu 2,5 kW, doba provozu 18 dní po dvě hodiny, neoprávněně odebraná energie činí 90 kWh. Celkem tedy bylo neoprávněně odebráno 10 168,08 MWh. Za období od [datum] do [datum] toto činí, po vynásobení cenou za MWh dle vyhlášky č. 82/2011 Sb., částku [částka]. Soud I. stupně neměl za prokázáné, že by v dané garáži manžel žalované provozoval podnikatelskou činnost. Náklady vynaložené žalobkyní za zjištění neoprávněného odběru vyčíslil nijak žalovanou nezpochybněnou částkou [částka], považoval je za řádně uplatněné a přiměřené věci. Žalobu však zamítl vzhledem [anonymizováno] tomu, že žalovaná uhradila žalobkyni za neoprávněný odběr částku [částka] a uplatnila vzájemný návrh na vrácení částky [částka], které požaduje vrátit z titulu bezdůvodného obohacení, přičemž žalobkyně netvrdila jiný právní titul, na základě kterého jí byla částka [částka] uhrazena, kromě platby za neoprávněně odebranou elektřinu.

4. S odkazem na ustanovení § 451 a zákona č. 40/1964 Sb. rozhodl o povinnosti žalobkyně vrátit žalované částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum].

5. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky pak rozhodl podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), neboť o náhradě škody bylo rozhodováno na základě znaleckého posudku. Uzavřel, že žalobkyně byla co do základu nároku úspěšná, liší se pouze jeho přisouzená výše, s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn [spisová značka]. Žalobkyně uplatnila náklady za 17 úkonů. Její náklady jsou dle závěru nalézacího soudu tvořeny soudním poplatkem ve výši [částka] a paušální náhradou nezastoupeného účastníka dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady [anonymizováno] účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a e. ř. za 17 úkonů (podání žaloby, účast na soudních jednáních, podání ve věci samé ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]). Celkem vyčíslil náklady žalobkyně částkou [částka].

6. Zároveň označil za úspěšnou žalovanou co do vzájemného návrhu a opět odkazem na ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. vyčíslil její náklady zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka], odměnou za zastupování žalované advokátem dle ustanovení § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ A. T.“) stanovené z přisouzené částky s odkazem na rozhodnutí NS sp. zn [spisová značka]) za 30 úkonů právní služby ve výši [částka] za 1 úkon, 2 úkony ve výši [částka] za jeden úkon (účast na vyhlášení rozsudku a náhradu za promeškaný čas za účast při jednání dne [datum], které bylo odročeno bez projednání), 32 režijních paušálů ve výši [částka] za úkon s odkazem na ustanovení § 13 odst. 4 A. T., 21 % DPH z odměny a paušálů, na náklady důkazu znaleckým posudkem ve výši [částka], tj celkem náklady ve výši [částka]. Dále se vypořádal s tím, z jakého důvodu nepřiznal náhradu za jednání před mediátorem s odkazem na nutnost a účelnost zastoupení žalované při mediaci a důvody nepřiznané náhrady u úkonů ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum].

7. Nalézací soud poté od sebe odečetl úspěch obou účastníků, přičemž žalované vznikl nárok na uhrazení částky nákladů řízení ve výši [částka]. Doplňujícím usnesením rozhodl o povinnosti účastníků platit náklady zálohované státem České republice jednou polovinou.

8. Proti uvedenému rozsudku a usnesení o nákladech řízení podala odvolání žalobkyně, v kterém namítla, že soud I. stupně se řádně nevypořádal s tvrzeními a důkazy ohledně neoprávněného odběru, který probíhal v celé nemovitosti, nikoli jen v garáži. Na základě tohoto nesprávného závěru provedl i nesprávný výpočet. Soudem nebyl řádně vymezen charakter rekonstrukce elektrického vedení, aby z něj mohl být učiněn závěr, že neoprávněný odběr elektřiny byl umožněn právě díky rekonstrukci a současně byl realizován bez vědomí žalované. Nalézací soud také nezohlednil skutečnost, že vytápění pomocí přímotopů v garáži sloužilo [anonymizováno] podnikatelské činnosti manžela žalované. [anonymizováno] náhradě nákladů řízení má za to, že soud I. stupně opomněl skutečnost, že vzájemný návrh žalované na zaplacení částky [částka] byl podán teprve v průběhu řízení a z tohoto důvodu nelze do nákladů počítat úkony provedené před podáním vzájemného návrhu. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil a žalované uložil zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím, vzájemný návrh zamítl a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení.

9. Také žalovaná podala odvolání proti uvedenému rozsudku a usnesení v rozsahu přiznaných nákladů řízení a ohradila se proti tomu, že jí nebyl přiznán požadovaný úrok z prodlení, což však bylo zhojeno vyhlášením doplňujícího rozsudku. Dovozovala, že logikou nalézacího soudu by prakticky šlo kteréhokoli dlužníka žalovat i poté, co svůj dluh uhradil, a domáhat se nákladů řízení, neboť i když dluh uhradil, základ nároku byl důvodný. Dále nesouhlasila se stanovením tarifní hodnoty soudem I. stupně, když má za to, že tarifní hodnota měla být u každého úkonu stanovena dle hodnoty sporu v době zahájení úkonu, přičemž je nutno sečíst obě částky, jež byly předmětem sporu. Namítala, že jí nebyla přiznána náhrada nákladů za účas na mediaci, když přítomnost právního zástupce žalované byla účelná, upozornila, že jednání dne [datum] přesáhlo 2 hodiny, nebyla jí přiznána náhrada nákladů řízení za znalecký posudek ve výši [částka] a [částka], náhrada za promeškaný čas za účast na jednání dne [datum], které bylo odročeno bez projednání. Celkem své náklady řízení vyčíslila částkou [částka]. S ohledem na uvedené brojila také proti doplňujícímu usnesení, kterým jí bylo uloženo zaplatit náhradu nákladů České republice, a to s odkazem na ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. a jí předestřenou logiku úspěchu a neúspěchu ve věci. Žádala, aby odvolací soud změnil nákladový výrok.

10. Žalobkyně se ve svém vyjádření [anonymizováno] odvolání žalované ztotožnila s názorem nalézacího soudu ohledně nákladů mediace i s přiznanými náklady řízení.

11. Žalovaná [anonymizováno] odvolání žalobkyně rozporovala všechny argumenty žalobkyní v odvolání uvedené. [anonymizováno] místu neoprávněného odběru uvedla, že žalobkyně nepředložila žádné důkazy [anonymizováno] tvrzení, že by neoprávněným odběrem byla zasažena celá nemovitost žalobkyně. Ohledně vědomosti žalované s napojením garáže na neměřený úsek zdůraznila, že v době jeho vzniku žalovaná zřejmě nebyla vlastníkem nemovitosti, a upozornila na časovou souvislost připojení garáže elektrikářem a revizním technikem [jméno] [příjmení] a prací subdodavatele žalobkyně v daném místě. Nadto bylo prokázáno, že napojení bylo provedeno přes staré pojistkové skříňky, nestandardně a v rozporu s připojovacími podmínkami žalobkyně, což žalovaná jako laik nemohla rozeznat. Upozornila na zjišťované odběry elektřiny a plynu v nemovitosti žalobkyně, které podle konstantní judikatury soudů jsou extrémně důležitým faktem v rámci těchto sporů. [anonymizováno] provozování živnosti manželem žalované v garáži zdůraznila, že v tomto směru provedené důkazy toto tvrzení žalobkyně vyvrátily. Uzavřela, že odvolání žalobkyně je pouhým kompilátem neprokázaných a vyvrácených tvrzení a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal náhradu nákladů řízení v celém rozsahu žalované straně.

12. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaných odvolání při nařízeném jednání napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a po doplnění dokazování listinou o doručení vzájemného návrhu žalované soudu I. stupně a doručenkou tohoto návrhu prostřednictvím nalézacího soudu žalobkyni dne [datum], dospěl [anonymizováno] závěru, že odvolání jsou z části důvodná.

13. Žalobkyně při odvolacím jednání zopakovala argumenty uvedené v odvolání a zdůraznila závěry znaleckého posudku [číslo] zpracovaného znaleckým ústavem [anonymizována tři slova] – [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] (dále jen„ znalecký posudek [číslo]“). Uvedla, že srovnávací nemovitosti, u nichž byla spotřeba elektřiny zjišťována, neodpovídaly parametry nemovitosti žalované. Žalovaná poukázala na skutečnost, že tuto námitku žalobkyně vznáší poprvé.

14. Podle § 51 odst. 1 písm. d), 2, 3 energetického zákona, je neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy připojení nebo odběr z té části zařízení, kterou prochází neměřená elektřina. Neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy se zakazuje. Při neoprávněném odběru elektřiny je osoba, která neoprávněně odebírala nebo odebírá elektřinu, povinna nahradit v penězích vzniklou škodu. Nelze-li zjistit vzniklou škodu na základě prokazatelně zjištěných údajů, je povinna uhradit škodu určenou výpočtem podle hodnoty hlavního jističe před elektroměrem nebo předřazeného jistícího prvku a obvyklé doby jejich využití, nedohodnou-li se obě strany jinak. Škodou jsou i prokazatelné nezbytně nutné náklady vynaložené na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny.

15. Podle § 28 odst. 2 písm. d) energetického zákona, je zákazník povinnen udržovat svá odběrná elektrická zařízení ve stavu, který odpovídá právním předpisům a technickým normám.

16. Způsob stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru elektřiny byl na základě § 98a odst. 1 písm. a) energetického zákona stanoven vyhláškou Ministerstva průmyslu a obchodu č. 82/2011 Sb.

17. Podle § [anonymizováno] této vyhlášky, při neoprávněném odběru elektřiny určí množství skutečně neoprávněně odebrané elektřiny provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy na základě změřených nebo jinak zjištěných prokazatelných údajů o neoprávněném odběru elektřiny (odst. 1), v případech, kdy nelze zjistit množství skutečně neoprávněně odebrané elektřiny podle odstavce 1, stanoví provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy množství neoprávněně odebrané elektřiny [anonymizováno] stanovení výše náhrady škody výpočtem podle odstavců 3 až 8 (odst. 2). V případě, že došlo [anonymizováno] neoprávněnému zásahu do elektroměru, se od spotřeby elektřiny vypočítané podle odstavce 6 odečte spotřeba elektřiny naměřená provozovatelem přenosové soustavy nebo provozovatelem distribuční soustavy (odst. 7). Součástí náhrady škody je i právo na úhradu prokazatelných nezbytně nutných nákladů vynaložených na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny, jejich přerušení a přezkoušení měřícího zařízení a případné znalecké posudky, které nejsou zahrnuty do regulovaných cen za přenos elektřiny nebo za distribuci elektřiny (odst. 12). Judikatura Ústavního soudu ČR (nález I. ÚS 668/15 z [datum]) [anonymizováno] dané problematice dovodila, že je třeba, aby vypočtená výše škody s určitou mírou pravděpodobnosti odpovídala škodě skutečné, a pokud tomu tak není, je třeba, aby soud rozhodl podle spravedlivého uvážení jednotlivých okolností.

18. Podle § 451 odst. 1, 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 a aplikovaný s odkazem na § 3028 odst. 1, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

19. Soud I. stupně v daném případě na základě provedeného dokazování dospěl [anonymizováno] správnému skutkovému závěru, že bylo neoprávněně zasaženo do měřícího zařízení (elektroměru) v odběrném místě – garáži, aniž by bylo rozhodné, zda žalovaná [anonymizováno] této situaci přispěla či o ní věděla, neboť je to žalovaná v pozici zákazníka, která má povinnost udržovat odběrná zařízení ve stavu odpovídajícím právním předpisům a technickým normám s odkazem na cit. § 28 odst. 2 písm. d) energetického zákona. Tuto povinnost má bez ohledu na to, jakými okolnostmi byl tento nesoulad vyvolán.

20. Odvolací soud nesouhlasí s námitkami žalobkyně, že se soud I. stupně dostatečně nevypořádal s tvrzeními a důkazy ohledně realizace odběru v celé nemovitosti (tj. rodinném domě i garáži), naopak lze souhlasit se závěrem soudu I. stupně, že daný odběr se týkal pouze garáže, když tato skutečnost byla prokázána souborem provedených důkazů, konkrétně vyjádřením revizního technika [jméno] [příjmení], který připojení garáže realizoval a potvrdil, že během jeho práce stále probíhala rekonstrukce vedení subdodavatelem žalobkyně, ze zprávy uvedeného revizního technika o schopnosti bezpečného provozu tohoto zařízení, z posouzení stavu rozvodů Ing. [jméno] [příjmení], který vyloučil úpravy zděného elektroměrného pilíře nacházejícího se u předmětné nemovitosti, ze závěrů znaleckého posudku [číslo] včetně jeho dodatku, výslechem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], ve spojení s prokázaným zabezpečením tepelného komfortu rodinného domu žalobkyně a odběrem elektřiny za období od [datum] do [datum] a plynu od [datum] do [datum] v porovnání s odběrem elektřiny uskutečněným na jiných odběrných místech – rodinných domech v období od [datum] do [datum] a [datum] do [datum], kterými byl prokázán standardní odběr komodit v dané nemovitosti. Odvolací soud podotýká, že žalobkyně ke svému tvrzení ohledně odběru elektrické energie v celé nemovitosti vlastněné žalovanou neposkytla žádná konkrétní skutková tvrzení, která by prokázaný skutkový stav vyvracela. Stejně tak v rovině obecných trvrzení zůstala i námitka parametrů srovnávacích nemovistostí s domem žalované, nadto uplatněná až v odvolacím řízení, když nelze odhlédnout od skutečnosti, že dané srovnání bylo jen jedním z mnoha důkazů, které soud I. stupně při posouzení okolností a rozsahu neoprávněného odběru vzal v úvahu. V řízení bylo uvedeným znaleckým posudkem ve spojení s jeho doplňkem prokázáno, že neoprávněný odběr byl realizován [anonymizováno] v bývalé domovní pojistkové skříni na fasádě rodinného domu, pokračoval kabelem typu [anonymizováno] 5x4 do země a v zemi byl veden v plastové chráničce do rozvodnice v garáži. 21. [anonymizováno] námitce žalobkyně, že nalézacím soudem nebyl vymezen charakter rekonstrukce elektrického vedení a že nebylo prokázáno, že tato rekonstrukce byla provedena bez vědomí žalované, odvolací soud s odkazem na bod 19 tohoto rozsudku uvádí, že vzhledem [anonymizováno] objektivní odpovědnosti odběratele komodity není žalobkyní rozporovaná skutečnost rozhodná [anonymizováno] posouzení výše škody způsobené tímto neoprávněným odběrem. Stejně tak není relevantní, zda neoprávněný odběr vznikl z důvodu zásahu technika [jméno] [příjmení] či opravy prováděné na měřeném úseku subdodavatelem žalobkyně.

22. Odvolací soud se také neztotožňuje s námitkou žalobkyně ohledně provozování podnikatelské činnosti v garáži manželem žalobkyně, když nebylo, jak vyplývá ze sdělení [jméno] a [jméno] [příjmení], výslechu manžela žalované a i samotného Záznamu o zjištění neoprávněného odběru ve spojení s výslechem zaměstnanců žalobkyně konrolujících odběrné místo dne [datum], zaznamenáno, že by v garáži probíhala jakákoli jiná aktivita než skladování barev, v souvislosti s kterým byla tato stavba v topné sezóně vytápěna.

23. V odůvodnění napadeného rozsudku jsou provedené důkazy hodnoceny jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, řádně je vysvětleno, proč soud I. stupně považoval provedené dokazování [anonymizováno] jednotlivým otázkám za dostatečné a neprovedl další důkazy či z jakého důvodu z provedeného důkazu nevycházel. To se týká i výpočtu škody způsobené neoprávněným odběrem za dva roky tohoto oděru s odkazem na § 9 odst. 6 vyhlášky č. 82/2011 Sb., když nalézací soud nejprve na základě provedeného dokazování stanovil, jaké spotřebiče byly v dané garáží používány, přičemž nepovažoval za věrohodnou skutečnost, že v garáži byl pouze 1 přímotop, s odkazem na znalecký posudek [číslo] ve spojení s jeho dodatkem, a počítal se třemi přímotopy provozovanými 4 hodiny denně od října do dubna, osvětlením provozovaným 4 hodiny denně a cirkulárkou provozovanou 18 dní pod 2 hodiny, přičemž množství těchto připojených zařízení odpovídá závěrům uvedeného znaleckého posudku, který porovnával průtok proudu z neměřených fází se zatížením fáze a limitací celé přípojky proudem 63 A s tím, že pojistky na přípojce v limitaci 63 A neomezovaly pouze neoprávněný odběr, ale i měřený odběr domu.

24. Výše stanovené škody za neoprávněný odběr pak s odkazem na judikaturu Ústravního soudu vyvažuje kompenzační a sankční složku platby, čím nalézací soud osvětlil, proč nepřevzal částku stanovenou znaleckým posudkem [číslo] v tomto odvolací soud plně odkazuje na závěry vyjádřené v bodě 62 a 63 napadeného rozsudku. Znalecký posudek znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] pak nepovažoval za věrohodný, neboť vycházel pouze z informací sdělených tomuto znalci žalovanou stranou (tj. bylo počítáno pouze s jedním přímotopem), čemuž nelze ničeho vytknout.

25. Při výpočtu nalézací soud vyšel s § 136 zákona o. s. ř. a § 9 vyhlášky 82/ 2011 Sb., jak uvedl v bodě 65 rozsudku, a v souladu s § 12 téže vyhlášky [anonymizováno] vypočtené náhradě škody za neoprávněný odběr připočítal úhradu prokazatelně nezbytně nutných nákladů vynaložených na zjišťování odběru, které spočívaly v částce [částka] za zjištění neoprávněného odběru, [částka] za fotodokumentaci a [částka] za znalecký posudek, a uzavřel, že spotřeba náhrada škody odpovídá částce ve výši [částka].

26. S ohledem na shora uvedené odvolací soud rozsudek soudu I. stupně s odkazem na § 219 o. s. ř. zčásti potvrdil s tím, že nebylo důvodu již žalobkyni přiznávat zaplacení částky stanovené znaleckým posudkem, neboť žalovaná žalobkyni zaplatila částku [částka], z které na úhradu vzniklé škody vyhradila částku [částka], aniž by bylo možno tuto vůli žalované vykládat jinak než tak, že tato částka bude započítána na dluh žalované vyplývající právě ze zjištěného neoprávněného odběru.

27. Co se týče vzájemného návrhu žalované strany na vrácení částky [částka], i v tomto bodě nalézací soud postupoval správně v souladu s § 451 zákona č. 40/1964 Sb., a rozhodl o vrácení této částky žalované, když mlčky dovodil podle § 3028 odst 1, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, aplikaci občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 Odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně korigoval v úrocích z prodlení, které byly soudem I. stupně přiznány již od [datum] do zaplacení ve výši 7,05 % ročně. Z obsahu spisu, tvrzení žalované i nesporného tvrzení účastníků však vyplývá, že žalovaná tuto částku žalobkyni uhradila dne [datum], a přesto, že účastníci ještě před podáním vzájemného návrhu jednali o započtené žalovanou zaplacené částky na dluh, žalobkyně stále trvala na zaplacení částky vyšší než 200 000, kterou si také od svého nároku odečítala. Až podáním ze dne [datum] žalovaná požadovala vrácení částky [částka] z titulu bezdůvodného obohacení. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně se o vůli žalované požadovat část zaplacené částky z důvodu bezdůvodného obohacení zpět dozvěděla až z podané vzájemné žaloby, která jí byla prostřednictvím soudu doručena do datové schránky dne [datum], ocitla se v prodlení, s odkazem na § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dne [datum]. Na základě výše uvedené úvahy odvolací soud, s okazem na § 220 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř., změnil výrok II. co do doby, za kterou zákonný úrok z prodlení přiznal.

28. Oba účastníci také podali odvolání do nákladových výroků, které jsou obsaženy v napadeném rozsudku i usnesení. Tyto soud I. stupně stanovil tak, že přiznal náhradu nákladů řízení oběma účastníkům s odkazem na ustanovení 142 odst. 3 o. s. ř., žalobkyni v souladu s vyhláškou č. 254/2005 Sb. a žalované s odkazem na A. T. a po odečtu obou částech přisoudil náhradu nákladů žalobkyni. Náhradu nákladů, které byly zálohovány státem ČR, uložil zaplatit, s odkazem na § 148 odst. 1 o. s. ř., oběma účastníkům jednou polovinou. V tomto ohledu se odvolací soud ztotožňuje se soudem I. stupně pouze co do odkazu na § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť v případě žalované bylo o náhradě škody rozhodnuto na základě znaleckého posudku. Odkaz na citované ustanovení v případě nákladů přiznaných žalované straně se stává případným až změnou výroku II. napadeného rozhodnutí provedenou odvolacím soudem, neboť v případě zamítnutí části požadovaných úroků z prodlení je žalovaná neúspěšnou pouze v nepatrné části svého nároku.

29. V daném případě odvolací soud dospěl [anonymizováno] závěru, že předmětem řízení byly dva samostatné nároky; první samostatný nárok se týká určení výše škody za neoprávněný odběr energie, druhý samostatný nárok se týká nároku žalované na vydání bezdůvodného obohacení. Náklady řízení se v takovém případě musí stanovit u každé věci zvlášť. V této souvislosti odvolací soud odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 1/04, ve kterém Ústavní soud zdůraznil, že„ … otázka náhrady nákladů řízení nesmí být jen mechanickým posuzováním výsledků sporu bez komplexního rozhodnutí v meritu věci. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení.“.

30. Soud I. stupně tedy správně určil náhradu nákladů žalobkyni dle § 142 odst. 3 o. s. ř. s odkazem na vyhlášku č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady [anonymizováno] účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a e. ř. za 17 úkonů před soudem I. stupně a zaplacený soudní poplatek ve výši [částka].

31. Náhradu nákladů řízení žalované straně za řízení před soudem I. stupně byly stanoveny s odkazem na § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalovaná byla úspěšná co do vzájemného návrhu a byla neúspěšná jen do části přiznaných úroků z prodlení, tedy v nepatrné části svého nároku. Odvolací soud má však za to, že toto právo žalované vzniklo až počínaje datem podání vzájemné žaloby, která byla doručena do datové schránky nalézacího soud dne [datum]. Vzhledem [anonymizováno] tomu žalované nemohly být přiznány náklady jednání před mediátorem, které vznikly dne [datum], a ani ostatní náklady datované před dnem [datum], které jí byly nalézacím soudem přiznány a které, vzhledem [anonymizováno] tomu, že předmětem řízení byla do uvedeného data pouze náhrada škody vzniklá na základě neoprávněného odběru, se nemohly týkat vrácení bezdůvodného obohacení. Výše uvedené platí i o nákladech za znalecký posudek v celkové výši [částka] Odvolací soud se ztotožňuje s odvolacími námitkami žalované pouze co do nezapočteného jednoho úkonu za jednání dne [datum], jehož délka přesáhla 2 hodiny.

32. Náhrada nákladů žalované před nalézacím soudem pak byla správně soudem I. stupně stanovena z částky [částka] (tedy v rozsahu její úspěšnosti) a s odkazem na ust. § 7 a 8 odst. 1 AT je tvořena odměnou za 26 úkonů právní služby á [částka], konkrétně: převzetí a příprava zastoupení, [datum] vzájemný návrh žalované, [datum] vyjádření žalované, [datum] vyjádření žalované, [datum] jednání soudu, [datum] vyjádření žalované, [datum] jednání soudu, [datum] vyjádření žalované, [datum] vyjádření žalované, [datum] jednání soudu, [datum] vyjádření žalované, [datum] vyjádření žalované, [datum] vyjádření žalované, [datum] vyjádření žalované, [datum] jednání soudu, [datum] vyjádření žalované, [datum] vyjádření žalované, [datum] vyjádření žalované, 2x [datum] jednání soudu, [datum] vyjádření žalované, [datum] vyjádření žalované, [datum] jednání soudu, [datum] jednání soudu, [datum] jednání soudu, [datum] jednání soudu, 1 úkon ve výši [částka] za účast na vyhlášení rozsudku dne [datum], 27 x režijní paušál á [částka] dle § 13 odst. 4 AT, náhrada za promeškaný čas za účast při jednání ze dne [datum], které bylo odročeno bez projednání ve výši [částka] dle § 14 odst. 3 AT, 21 % DPH z odměny, paušálu a náhrady [částka] 329, [částka] a zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] Celkem náleží žalované náklady řízení ve výši [částka]. Ty odvolací soud uložil procesně neúspěšné žalobkyni zaplatit žalované, [anonymizováno] rukám jejího právního zástupce (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.) ve lhůtě 3 dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Soud dále ve shodě s nalézacím soudem nepřiznal náhradu za vyjádření žalované ze dne [datum], neboť uvedená podání obsahovala pouze vyjádření [anonymizováno] průběhu mimosoudních jednání, za podání žalované ze dne [datum], když se jednalo pouze o žádost zaslání videonahrávky, za podání ze dne [datum], které jen shrnuje právní názory žalované, a za podání ze dne [datum], kterým žalovaná pouze požádala o nařízení jednání.

33. O náhradě nákladů státu bylo rozhodnuto s odkazem na § 148 odst. 1 o. s. ř., když tyto náklady byly vynaloženy v souvislosti se zjištěním výše škody způsobené žalobkyni neoprávněným odběrem žalované. Vzhledem [anonymizováno] tomu, že v této věci byla žalovaná neúspěšná, neboť žalobkyně má právo na zaplacení této škody, byla povinnost zaplatit tyto náklady stanovena žalované straně. Tyto náklady jsou tvořeny částkymi zaplacenými znaleckému ústavu [obec] škola báňská, [ulice] univerzita v [obec], [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] za vypracování znaleckého posudku a jeho doplnění [číslo] ve výši [částka].

34. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto s odkazem § 224 odst. 1, 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně se odvolala do výroků o věci samé a nákladů řízení a byla úspěšná pouze co do nepatrné části úroků z prodlení z částky [částka], náklady řízení pak nebyly změněny dle jejího návrhu, ale v souvislosti s jiným pousouzením věci odvolacím soudem. Žalovaná se odvolala, pouze do nákladů řízení, které však byly změněny tak, že jí bylo uloženo zaplatit náklady státu v plné výši a jejím odvolacím námitkám ohledeně výše tarifní hodnoty a počtu úkonů nebylo vyhověno. Za této situace tak odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Poučení