18 Co 128/2023 - 568

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Zavřela a soudců JUDr. Petry Flídrové a JUDr. Jana Kolby ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno] [Anonymizováno] – [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] o nahrazení projevu vůle žalované s uzavřením smlouvy o převodu pozemků o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 23. 5. 2023, č. j. 5 C 176/2021-523, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části výroku I, jíž byl nahrazen projev vůle žalované s uzavřením smlouvy o převodu vlastnického práva k pozemku parcelního čísla [hodnota] ([Anonymizováno] [Anonymizováno]) v katastrálním území a obci [adresa] žalobkyni, ruší a řízení se v tomto rozsahu zastavuje.

II. Ve zbylém rozsahu se výrok I rozsudku soudu prvního stupně potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 165 028,88 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. 18 Co 128/2023 Shodu s prvopisem potvrzuje: Magdalena Robotková 2

Odůvodnění

I. Rozsudek soudu prvního stupně

1. Okresní soud ve Znojmě (dále též jen „soud prvního stupně) v záhlaví uvedeným rozsudkem, v jeho výroku I, nahradil projev vůle žalované s uzavřením smlouvy o převodu vlastnického práva k pozemkům ve vlastnictví žalované na žalobkyni, a to pozemků parcelních čísel [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], všech v katastrálním území a obci [adresa] (dále též jen „předmětné pozemky“), neboť žalobkyně je oprávněnou osobou podle § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě (dále též jen „zákon o půdě“) a má nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům z vlastnictví státu podle § 11a zákona o půdě za pozemky nevydané v restituci z důvodu překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě (v katastrálním území [adresa], obec hlavní město [adresa]). Výrokem II soud prvního stupně uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 135 338 Kč.

2. Soud prvního stupně vycházel z toho, že žalobou ze dne 27. 1. 2021 se žalobkyně domáhala nahrazení projevu vůle žalované s převodem předmětných pozemků, přičemž mezi účastnicemi řízení bylo nesporným, že žalobkyně je oprávněnou osobou podle § 4 zákona o půdě a má nárok na převod náhradních pozemků ve vlastnictví státu za pozemky nevydané. Rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy – Pozemkového úřadu ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], bylo rozhodnuto o tom, že dědici oprávněné osoby ([jméno FO], který zemřel dne [datum]), tedy [jméno FO] a [jméno FO], nejsou vlastníky každá ideálních [Anonymizováno]/[Anonymizováno] pozemků dle PK části parc. č. [hodnota], role o výměře 11 938 m2, dle PK parcelního čísla [Anonymizováno]/[Anonymizováno], role o výměře 568 m2, všechny v katastrálním území [adresa], které byly vyvlastněny pro účely výstavby hotelu, komunikačních a terénních úprav, včetně parkoviště a sadových a parkových úprav v okolí hotelu. Rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy – Pozemkového úřadu ze dne [datum], č. j. PÚ [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], bylo rozhodnuto o tomu, že dědici téže oprávněné osoby, tedy [jméno FO] [jméno FO] a [jméno FO], nejsou vlastníky, každá id. [Anonymizováno][Anonymizováno]24 pozemků dle PK parcelního čísla [Anonymizováno]/[Anonymizováno], role o výměře 8 168 m2, v katastrálním území [adresa], které byly vyvlastněny pro účely výstavby sídliště [Anonymizováno] I. Nespornými také byly hodnoty žalobkyní požadovaných náhradních pozemků, a to pozemek parcelního čísla [hodnota] (17 953,70 Kč), pozemek parcelního čísla [hodnota] (14 776,45 Kč), pozemek parcelního čísla [hodnota] (13 543,35 Kč), pozemek parcelního čísla [hodnota] (11 957,20 Kč), pozemek parcelního čísla [hodnota] (168 080 Kč), pozemek parcelního čísla [hodnota] (109 324,80 Kč), celkem tedy 435 633,50 Kč. Ke dni vydání rozsudku soudu prvního stupně byla mezi účastníky taktéž nesporná cena restitučního nároku žalobkyně ve výši 720 663,67 Kč 3. Sporným naproti tomu bylo, jaká je skutečná hodnota restitučního nároku žalobkyně, zejména ocenění části nevydaného pozemku dle PK parcelního čísla [hodnota] o výměře 3 433 m2, tedy zda má být tato část oceněna jako pozemek stavební či nikoliv, zda žalobkyni náleží a byl na ni platně převeden restituční nárok po [jméno FO], zda se žalovaná dopustila při uspokojování nároku žalobkyně liknavosti a svévole a zda žalobkyně vyvíjela judikaturou požadovanou aktivitu a také zda u předmětných pozemků existují zákonné překážky bránící jejich vydání. [právnická osoba] tomu soud prvního stupně uzavřel, že v době podání žaloby žalovaná evidovala restituční nárok žalobkyně ve výši 13 782,67 Kč, přičemž dopisem ze dne 16. 12. 2020 žalobkyně požádala žalovanou o přecenění svého restitučního nároku a k žádosti připojila znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO]. O přecenění restitučního nároku žádala žalobkyně opakovaně. Žalovaná na žádost žalobkyně reagovala přípisem ze dne 23. 2. 2021 s tím, že u pozemku dle PK parcelního čísla [hodnota] lze ocenit jeho část jako stavební (mělo se jednat o část o výměře 8 505 m2), u pozemku dle PK parcelního čísla [Anonymizováno]/[Anonymizováno] lze ocenit část o výměře 568 m2 a v případě pozemku dle PK parcelního čísla [Anonymizováno]/[Anonymizováno] bylo prokázáno, že pozemek byl v celé výměře určen pro stavbu, a lze jej tedy ocenit jako stavební a že byl zadán znalecký posudek. Žalobkyně opět reagovala žádostí o přecenění pozemků dopisem ze dne 22. 3. 2021, a to v celé jejich výměře. Žalovaná tuto žádost dopisem ze dne 1. 4. 2021 odmítla a trvala na přecenění dle regulačních a zastavovacích 18 Co 128/2023 Shodu s prvopisem potvrzuje: Magdalena Robotková 3 plánů zpracovaných dle stavebních předpisů platných do roku 1949. Po přecenění pozemků dle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] byl restituční nárok žalobkyně oceněn žalovanou na 719 532,42 Kč. Znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] ve svém znaleckém posudku ze dne [datum] určila výši hodnoty pozemků na 5 168 500 Kč, přičemž vycházela z vyhlášky Ministerstva financí č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky téhož ministerstva č. 316/1990 Sb., ve stavu k datu přechodu vlastnického práva na stát, tj. ke dni 26. 9. 1951. Všechny pozemky byly oceněny jako stavební a bylo uvedeno, z čeho znalkyně vycházela s tím, že pozemky byly určeny dle Přehledného regulačního a zastavovacího plánu hlavního města Prahy z roku 1930 pro zónu „činžovní domy v blocích zavřených a otevřených“. Znalkyně neuvedla důvody pro srážky dle přílohy č. [hodnota]. Oponentní znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] objednaný žalovanou, ze dne [datum], stanovil obvyklou cenu pozemků v celkové výši 4 310 250 Kč. Znalec postupoval podle téže vyhlášky a ze stavu pozemků ke dni jejich přechodu na stát a při výměře 17 241 m2 stanovil cenu pozemků na 250 Kč za m2. Pozemky též určil jako stavební.

5. Ze smlouvy o převodu (darování) restitučního nároku osob blízkých uzavřené mezi [jméno FO] [jméno FO] jako převodkyní a [jméno FO] jako nabyvatelkou ze dne [datum] bylo zjištěno, že [jméno FO] bezúplatně převedla (darovala) své sestře [jméno FO] celý svůj restituční nárok plynoucí z rozhodnutí PÚ [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] a PÚ [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], a to s ohledem na svůj věk a zdravotní stav. [jméno FO] smlouvou o převodu (darování) ze dne [datum] převedla bezúplatně na svou dceru (žalobkyni) jako nabyvatelku celý svůj restituční nárok vyplývající z výše uvedených rozhodnutí. Obě právní předchůdkyně žalobkyně se domáhaly změny uvedených rozhodnutí a určení, že jsou rovnodílnými ideálními spoluvlastnicemi odňatých pozemků, a to v řízeních před soudy vedených podle části V. o. s. ř.

6. Co se týče převoditelnosti vybraných pozemků, soud prvního stupně zdůraznil, že obec [adresa] s převodem těchto pozemků zásadně nesouhlasila. Státní pozemkový úřad k tomu uvedl, že vybrané pozemky nejsou vyloučeny z převodu podle § 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 503/2012 Sb., a nebylo na ně uplatněno právo podle zákona č. 229/1991 Sb. nebo podle zákona č. 428/2012 Sb. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] bylo zjištěno, že pozemky parcelních čísel [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] leží mimo zastavěné území obce, v plochách označených jako ZO – [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Pozemek parcelního čísla [Anonymizováno] a část pozemku parcelního čísla [hodnota] leží v zastavitelném území obce, dle územního plánu obce v plochách označených jako VD (plochy výroby drobné) a v plochách označených jako VS (plochy výroby a skladování). V jižní části zasahuje do pozemků plocha označená jako P2 (plocha pro veřejná prostranství, parky) a do pozemku parcelního čísla [hodnota] plocha označená jako DT3 (veřejná dopravní a technická infrastruktura). Pozemky parcelních čísel [Anonymizováno] a [Anonymizováno] byly přenechány do užívání pachtýři [právnická osoba]. za účelem provozování zemědělské výroby. Totéž se týká pozemků parcelních čísel [Anonymizováno] a [Anonymizováno], které byly propachtovány pachtýři [jméno FO] za účelem provozování drobné zemědělské činnosti. Pozemky parcelních čísel [Anonymizováno] a [Anonymizováno] byly pronajaty [jméno FO] za účelem provozování zemědělské činnosti. Pozemky parcelních čísel [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] jsou zemědělskými pozemky, pozemek parcelního čísla [hodnota] je krajní, sousedí s pozemkem parcelního čísla [hodnota], na kterém je patrná stromová alej. Pozemky parcelních čísel [Anonymizováno] a [Anonymizováno] jsou zemědělskými pozemky nepravidelného tvaru.

7. Postup žalované při vypořádání restitučního nároku žalobkyně byl podle soudu prvního stupně liknavý a svévolný a žalobkyně tak byla oprávněna uplatnit svůj restituční nárok žalobou na vydání konkrétního vhodného pozemku. To ostatně bylo konstatováno i v soudních řízeních vedených před Okresním soudem Brno – venkov (v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]) a před Okresním soudem v Břeclavi (v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]). V těchto řízeních byly žalobkyni dosud nepravomocně vydány pozemky v hodnotě 109 758 Kč, resp. 1 583 860,90 Kč. 18 Co 128/2023 Shodu s prvopisem potvrzuje: Magdalena Robotková 4 8. Soud prvního stupně tedy uzavřel, že pozemky, které jsou předmětem tohoto řízení, jsou ve vlastnictví státu, že právní předchůdci žalobkyně coby osoby oprávněné uplatnily v roce 1992 restituční nárok na vydání pozemků v katastrálním území [adresa] podle zákona o půdě a že rozhodnutí o tom, že právní nástupkyně původních oprávněných osob ([jméno FO] a [jméno FO] [jméno FO]) nejsou vlastníky pozemků v katastrálním území [adresa], za které jim přísluší náhradní pozemky, byla vydána dne [datum]. Právní předchůdkyně žalobkyně se marně domáhaly zrušení rozhodnutí PÚ [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] a PÚ [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] žalobami v řízení podle části V. o. s. ř. Právní předchůdkyně žalobkyně, její matka [jméno FO], i sama žalobkyně se účastnily veřejných nabídek, matka žalobkyně dvou, žalobkyně tří. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k přecenění restitučního nároku, přičemž k částečnému přecenění restitučního nároku žalobkyně došlo až v průběhu tohoto soudního řízení. Žalobkyně je oprávněnou osobou s restitučním nárokem na převod náhradních pozemků podle § 11a zákona o půdě, a to v nesporném rozsahu [Anonymizováno]/[Anonymizováno] původního restitučního nároku. Nesporná výše restitučního nároku žalobkyně ke dni vydání tohoto rozsudku činí 720 663,67 Kč a nebyla ani zčásti saturována. Nepravomocnými rozsudky Okresního soudu Brno – venkov a Okresního soudu v Břeclavi byly žalobkyni vydány náhradní pozemky v celkové hodnotě 1 693 618,90 Kč. Převodu předmětných pozemků nebrání zákonné překážky, přičemž jejich celková cena, stanovená znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO], činí 435 633,50 Kč.

9. Postup žalované vůči žalobkyni v projednávané věci lze považovat za liknavý a svévolný. Původní nárok byl uplatněn původní oprávněnou osobou v roce 1992 a správní rozhodnutí o nevydání odňatých pozemků bylo vydáno v roce 2002. Žalovaná původně ocenila nevydané pozemky jako nestavební a nárok žalobkyně, resp. jejich právních předchůdkyň, evidovala v takto nízké výši až do přehodnocení svého stanoviska k opakované žádosti žalobkyně, a to až po zahájení tohoto řízení v roce 2021. Žalovaná tímto svým postupem bez zjevného důvodu a při nerespektování dlouhodobé ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a Ústavního soudu ztěžovala uspokojení nároků zásadně předpokládaným postupem, tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků, následkem čehož se ocitla v několikaletém prodlení. Trvání na nesprávně nízkém ocenění restitučních nároků je jedním z možných projevů liknavosti. Žalobkyně a její právní předchůdkyně se navíc několika veřejných nabídek aktivně zúčastnily.

10. Co se týče námitky žalované ohledně možného bezdůvodného obohacení na straně žalobkyně (byly-li jí v jiných řízeních vydány pozemky v celkové hodnotě 1 693 618,90 Kč), pak rozhodnutí v těchto věcech nejsou pro soud prvního stupně závazná, neboť dosud nenabyla právní moci, byla napadena odvoláními, a nelze tudíž předjímat jejich výsledek. Nesporná výše restitučního nároku žalobkyně je 720 663,67 Kč, hodnota vydávaných pozemků je 435 633,50 Kč, proto nemůže dojít k přečerpání restitučního nároku žalobkyně.

11. Co se týče výše restitučního nároku, pak soud prvního stupně považoval za správnou tu výši, která byla určena na základě znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Nepřisvědčil námitce žalované, že výměra pozemku dle PK parcelního čísla [hodnota] v katastrálním území [adresa] v rozsahu 3 433 m2 neměla být oceněna jako pozemek stavební s tím, že jej sama žalovaná označila jako pozemek pro komunikaci. V daném případě se jedná o pozemek, který byl určen jako souvislý celek k zástavbě a následně byl zastaven (parkovištěm hotelu [Anonymizováno] a sídlištěm).

12. Také nárok žalobkyně po [jméno FO] je oprávněný, neboť původní oprávněnou osobou byl pan [jméno FO], který zemřel dne [datum] bez zanechání závěti a veškeré dědictví po něm nabyly rovným dílem pozůstalé dcery [jméno FO] a [jméno FO]. Původní oprávněnou osobou byl tedy děd žalobkyně, její příbuzný v řadě přímé. Zamýšleným účelem tzv. restituční tečky bylo omezení spekulantů s pozemky, což však na projednávaný případ nedopadá. Hodnota restitučního nároku žalobkyně tak činí 8/24 z celkové hodnoty nevydaných pozemků určené výše uvedeným znaleckým posudkem ve výši 5 168 500 Kč, tj. 1 722 833 Kč. 18 Co 128/2023 Shodu s prvopisem potvrzuje: Magdalena Robotková 5 13. Všechny žalobkyní označené náhradní pozemky, jejichž vydání se v tomto řízení domáhá, jsou vhodné pro převod a současně u nich není dána žádná překážka převoditelnosti. Každý z převáděných pozemků je ve vlastnictví státu a právo hospodařit s nimi přísluší Státnímu pozemkovému úřadu. Veškeré tyto pozemky jsou předmětem nájmu nebo pachtu za účelem jejich zemědělského využití. Pozemky lze proto zemědělsky obhospodařovat a skutečnost, že jsou zde užívací práva třetích osob, není důvodem pro jejich vyloučení z jejich převodu.

14. V případě pozemků parcelních čísel [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] nebyly, vyjma existence nájemní smlouvy, namítány jiné překážky. Co se týče pozemku parcelního čísla [hodnota], pak sama skutečnost, že podle územního plánu obce [adresa] je tento pozemek určen k realizaci veřejné zeleně, nepředstavuje žádnou ze zákonných výluk podle § 6 zákona č. 503/2012 Sb. nebo podle § 11 odst. 1 zákona o půdě, a ani jinou překážku jeho vydání. Tento pozemek se nenachází v zastavěném území obce, je označen jako orná půda a sousedí s pozemky označenými rovněž jako orná půda. Spojitost s polní cestou pak nebyla prokázána. Pozemek parcelního čísla [hodnota] není dle vyjádření příslušného úřadu územního plánování dotčen překážkou převoditelnosti. Ani co se týče pozemku parcelního čísla [hodnota], nebylo prokázáno, že by na něj zasahovaly veřejně prospěšné stavby. Technická infrastruktura (ať již zřízená nebo plánovaná územně plánovací dokumentací) nepředstavuje překážku převoditelnosti.

II. Odvolání žalované

15. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná odvolání namítajíc, že její postup při vyřizování restitučního nároku žalobkyně nebyl svévolný a liknavý. Právní předchůdkyně žalobkyně se podle žalované zúčastnila pouze dvou kol veřejných nabídek v roce 2003 a pak zůstala 18 let nečinná. Sama žalobkyně se zúčastnila veřejných nabídek až těsně před podáním žaloby. Žalobkyně a její právní předchůdkyně po dobu 18 let ocenění svých nároků nerozporovaly a s oceněním souhlasily. Nelze proto hovořit o aktivní činnosti žalobkyně, která dlouhodobě nemohla dosíci svého restitučního nároku. Postup žalobkyně byl účelový, jestliže žalobu podala dne 27. 1. 2021, aniž by vyčkala vyřízení žádosti o přecenění svého restitučního nároku ze dne 16. 12. 2020. Žalovaná žádosti žalobkyně o přecenění restitučního nároku téměř zcela vyhověla, spor zůstal jen ohledně přecenění výměry 3 433 m2 z pozemku dle PK parcelního čísla [hodnota] z toho důvodu, že část tohoto pozemku byla určena pro komunikace, pozemek byl nezastavitelný, a nelze jej tak ocenit jako stavební. Spor mezi účastníky tak zůstal ohledně minoritní části restitučního nároku žalobkyně ve výši [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a tato skutečnost neprokazuje liknavý a svévolný postup žalované ve vztahu k žalobkyni.

16. Soud prvního stupně podle žalované pochybil, jestliže při existenci dvou znaleckých posudků nepřistoupil k výslechu znalců, popřípadě k zadání revizního znaleckého posudku. Jde tak o vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

17. Žalovaná nesouhlasí ani s tím, že by žalobkyně byla oprávněnou osobou i po [jméno FO]. [jméno FO] dalším převodem nároku [jméno FO] na svoji dceru, tedy žalobkyni, již nesplňuje výhodu danou jí zákonem podle § 13 odst. 8 o půdě, neboť již není osobou uvedenou v tomto výčtu (ve vztahu ke své tetě není žalobkyně osobou příbuznou v řadě přímé).

18. Konečně odvolatelka namítá, že pozemky parcelních čísel [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] jsou k převodu nevhodné. Pozemek parcelního čísla [hodnota] je vyloučen z převodu podle § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb., neboť je dle platné územně plánovací dokumentace zčásti určen pro stavbu veřejně prospěšné stavby dopravní a technické infrastruktury a část pozemku je určena pro výrobu a skladování. Nejde přitom pouze o technickou, ale i o dopravní infrastrukturu. Pozemek parcelního čísla [hodnota] sousedí s pozemkem [Anonymizováno], který je ve vlastnictví obce, a oba pozemky jsou pak dle územního plánu obce označeny regulativem VS3 a VD4. Pozemek parcelního čísla [hodnota] je v těsné blízkosti javorové aleje a dle územního plánu je určen k výsadbě zeleně. Část tohoto pozemku je funkčně spojena s polní cestou, a je tedy pro fungování společnosti nepostradatelnou. 18 Co 128/2023 Shodu s prvopisem potvrzuje: Magdalena Robotková 6 19. Dále žalovaná v odvolání znovu poukázala na možný vznik bezdůvodného obohacení na straně žalobkyně, neboť nepravomocnými rozsudky Okresního soudu v Břeclavi a Okresního soudu Brno – venkov byly žalobkyni vydány pozemky v hodnotě 1 583 860,90 Kč, resp. 109 758,01 Kč. V tomto řízení se pak jedná o pozemky v hodnotě 435 633,50 Kč. Tedy celkem se jedná o pozemky v hodnotě 2 129 252,41 Kč. Nesporná část restitučního nároku žalobkyně po matce je ve výši 720 663,67 Kč, sporná výše restitučního nároku po tetě žalobkyně je 720 663,67 Kč. V případě, že by se odvolací soud přiklonil k názoru soudu prvního stupně, že nárok žalobkyně po její tetě je oprávněný, činila by výše restitučního nároku žalobkyně dle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] částku 1 722 833 Kč a dle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] částku 1 441 327,34 Kč.

20. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žaloba bude zamítnuta.

III. Vyjádření žalobkyně k odvolání

21. Žalobkyně k odvolání žalované uvedla, že napadený rozsudek je věcně správný a že se s ním ztotožňuje. Liknavost na straně žalované spatřuje žalobkyně v dlouhodobém prodlení žalované s vypořádáním restitučního nároku žalobkyně, který více jak po 30 letech od uplatnění není vypořádán. Žalovaná při vyčíslení restitučního nároku žalobkyně chybně nezohlednila stavební charakter nevydaných pozemků, přičemž toto pochybení odmítá dobrovolně napravit. K částečnému uznání pochybení a přecenění restitučního nároku žalobkyně došlo až po podání žaloby (původně žalovaná evidovala nevydané pozemky v hodnotě 80 000 Kč a až po podání žaloby je přecenila na 4 310 250 Kč, i když podle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] mají hodnotu 5 168 500 Kč).

22. Žalobkyně dle svého mínění poskytla žalované patřičnou součinnosti a aktivně se snažila o vypořádání svého restitučního nároku, avšak i přes tuto svou snahu se vypořádání restitučního nároku dosud nedomohla. Není pravdou, že by žalobkyně, resp. její právních předchůdkyně, byly po dlouhou dobu nečinné. Žalobkyně zde upozorňuje mimo jiné na to, že v roce 2002 podaly proti rozhodnutí PÚ [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] žalobu podle části V. o. s. ř., která byla vedena u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. [spisová značka], a toto soudní řízení bylo pravomocně skončeno dne 28. 3. 2016. Totéž se dělo v případě rozhodnutí PÚ [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] (v kterémžto případě bylo řízení vedeno pod sp. zn. [spisová značka] a bylo pravomocně ukončeno ke dni 14. 4. 2018). Navíc není povinností oprávněných osob suplovat plnění zákonných povinností ze strany žalované a po žalobkyni nelze v případě nesprávného ocenění restitučního nároku spravedlivě požadovat, aby se účastnila veřejných nabídek. Přesto se žalobkyně pokusila alespoň částečně uspokojit svůj nárok prostřednictvím účasti ve veřejných nabídkách.

23. Ohledně charakteru odňatých pozemků žalobkyně znovu připomíná ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu stran zemědělských pozemků, které byly ale určeny k zástavbě a v tomto ohledu pléduje pro flexibilnější přístup k posuzování původní povahy odňatých pozemků. Dále žalobkyně připomíná závěry jí předloženého znaleckého posudku zpracovaného [tituly před jménem] [jméno FO], stanovící celkovou hodnotu odňatých pozemků na 5 168 500 Kč, a závěry znaleckého posudku předloženého žalovanou ([tituly před jménem] [jméno FO]) oceňující celkovou hodnotu týchž pozemků na 4 310 250 Kč. K tomu uvedla, že mezi účastníky panuje spor toliko o ocenění části pozemku dle PK parcelního čísla [hodnota] v katastrálním území [adresa], a to co do výměry 3 433 m2. Znalec [tituly před jménem] [Anonymizováno] se přitom oceněním sporné části pozemku nezabýval, a to s ohledem na objednávku žalované č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum], kdy žalovaná zadala znalecké ocenění uvedeného pozemku výlučně co do výměry 8 505 m2 a výslovně znalci uložila, aby se oceněním části uvedeného pozemku o výměře 3 433 m2 nezabýval. Žalovaná tuto část pozemku jako stavebního sporuje s tím, že byla určena pro výstavbu komunikace, ovšem žalobkyně namítá, že regulační plány z 30. let 20. století podle tehdy běžné praxe počítaly s tím, že území určená pro výstavbu komunikace jsou plochami určenými také k zastavění. 18 Co 128/2023 Shodu s prvopisem potvrzuje: Magdalena Robotková 7 24. Podle názoru žalobkyně jí náleží restituční nárok ve výši ideálních [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (tj. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] – poznámka odvolacího soudu) nevydaných pozemků. Nesouhlasí tak s názorem žalované, že převedené nároky od paní [jméno FO] (sestry matky žalobkyně) zanikly, neboť byly převedeny v rozporu s § 13 odst. 8 zákona o půdě. V tomto případě došlo nejprve k bezúplatnému převodu restitučního nároku mezi sestrami a následně byl z důvodu zhoršeného zdravotního stavu maminky žalobkyně převeden celý restituční nárok na žalobkyni. Bylo tedy postupováno v souladu s § 13 odst. 8 zákona o půdě, přičemž žalobkyně připomíná Ústavním soudem zastávaný a definovaný teleologický přístup k výkladu restitučních předpisů. Proto jí náleží celkový restituční nárok oceněný částkou 1 722 833,33 Kč. Soud prvního stupně přitom vycházel správně ze stavu platného v době vyhlášení jeho rozhodnutí, kdy dosud nebylo na restituční nárok žalobkyně plněno ničeho.

25. Co se týče převoditelnosti náhradních pozemků parcelních čísel [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], žalobkyně připomněla judikaturou dovozený restriktivní výklad překážek pro vydání náhradních pozemků. Pozemek parcelního čísla [hodnota] je plochou ZO ([Anonymizováno] [Anonymizováno]) a pouhá skutečnost, že na jeho části územně plánovací dokumentace počítá se stromořadím a keřovým porostem, nepředstavuje překážku převoditelnosti. Nejde ani o funkční propojení s polní cestou. Žalovaná v dosavadním průběhu řízení neuvedla žádné skutečnosti, podle kterých by bylo možné soudit, že tento náhradní pozemek skutečně plní některou nezbytnou funkci ve vztahu ke konkrétní stavbě; polní cesta není stavbou a stromořadí je již realizováno na sousedním pozemku parcelního čísla [hodnota] ve vlastnictví obce [adresa]. Jedná-li se o pozemky parcelních čísel [Anonymizováno] a [Anonymizováno], pak jejich zařazení do ploch výroby či drobné výroby a skladování nepředstavuje překážku převoditelnosti, zvláště pak je-li pozemek užíván za účelem zemědělské produkce. Zákonná úprava umožňuje zařadit do veřejné nabídky taktéž pozemky, které se dle územně plánovací dokumentace nachází v zastavěném území obce nebo zastavitelné ploše, přičemž takové pozemky jsou podle žalobkyně také běžně zařazovány do veřejných nabídek vypisovaných žalovanou. Dále žalobkyně poukazuje na sdělení Městského úřadu [adresa], odboru územního plánování a stavebního úřadu, ze dne [datum], jakožto příslušného úřadu územního plánování (které předložila žalovaná), dle něhož nejsou pozemky dotčeny překážkou převoditelnosti, tj. plánovanou veřejně prospěšnou stavbou. V územním plánu obce [adresa] nejsou vymezeny veřejně prospěšné stavby, které by zasahovaly na pozemek parcelního čísla [hodnota]; nejblíže k pozemku je v územním plánu uvedené obce vymezena plocha T7 – technická infrastruktura – vodovodní řad pro zásobování ploch bydlení vodou a kanalizace splašková gravitační a dešťová pro odkanalizování. Jedná se o technickou infrastrukturu, která je vyňata z překážek pro převod.

26. Odvolací námitky žalované jsou podle žalobkyně nedůvodné, a proto navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Posouzení věci odvolacím soudem

27. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání bylo podáno v zákonné odvolací lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), napadený rozsudek při jednání přezkoumal a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

28. Ještě před rozhodnutím odvolacího soudu však žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, a to co do požadavku na nahrazení projevu vůle žalované s uzavřením dohody o vydání náhradního pozemku parcelního čísla [hodnota]. Odvolací soud proto při respektu k dispozičnímu oprávnění žalobkyně podle § 222a odst. 1 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v této části zrušil a řízení v téže části zastavil (výrok I). Odvolací soud se tudíž v tomto rozsahu důvodností odvolání dále nezabýval. 18 Co 128/2023 Shodu s prvopisem potvrzuje: Magdalena Robotková 8 29. Podle § 11a odst. 1 zákona o půdě platí, že oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

30. Nutno předeslat, že obdobným sporem mezi žalobkyní a žalovanou, týkajícím se vydání jiných náhradních pozemků žalobkyni, se Krajský soud v Brně zabýval již v řízení vedeném pod sp. zn. 18 Co 9/2023, v jehož rámci vydal dne 19. 12. 2023 rozsudek pod č. j. 18 Co 9/2023-513. Závěry Krajského soudu v Brně v tomto rozsudku přijaté, na nichž není třeba cokoliv měnit, lze obdobně vztáhnout i na případ právě projednávaný.

31. Také v tomto případě se tedy soud prvního stupně správně zabýval tím, zda žalobkyně má právo domáhat se po žalované, aby jí smluvně převedla konkrétní pozemky ve svém vlastnictví, a i zde bylo pro posouzení důvodnosti žaloby na nahrazení projevu vůle žalované podstatným zjištění, zda postup žalované při uspokojování restitučního nároku žalobkyně (resp. jejich právních předchůdců) byl svévolný a liknavý.

32. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že žalobkyně se obrátila na žalovanou se žádostí o přecenění restitučního nároku dopisem ze dne 16. 12. 2020, neboť dohledala, že v době odnětí státem byly pozemky vlastněné předchůdci žalobkyně určeny k zastavění. Tuto žádost doložila žalobkyně znaleckým posudkem vypracovaným [tituly před jménem] [jméno FO], z něhož vyplývá, že hodnota pozemků představuje částku 5 168 500 Kč (oproti ocenění žalovanou 62x vyšší), přičemž žalobkyně disponuje nárokem ve výši 1 722 833,33 Kč. Žalovaná reagovala pouze potvrzením o přijetí žádosti, bez konkrétního stanoviska. Žalobkyně podala žalobu dne 9. 2. 2021 a dne 22. 3. 2021 zaslala žalované opětovnou žádost o přecenění. Po projednání této žádosti bylo žalobkyni písemně sděleno, že žalovaná souhlasí s tím, že větší část odňatých pozemků je stavebního charakteru a že o výši restitučního nároku bude žalobkyni informovat. Mezi účastníky zůstalo sporné, zda část pozemku dle PK parcelního čísla [hodnota] o výměře 3 433 m2 (určená pro výstavbu komunikace) byla pozemkem stavebním a má být takto oceněna a jaký je podíl žalobkyně ve vztahu k restitučnímu nároku. Žalovaná předložila soudu prvního stupně znalecký posudek znalce [tituly před jménem] [jméno FO] a na jeho podkladě stanovila hodnotu nevydaných pozemků částkou 4 323 982 Kč, a podíl [Anonymizováno]/[Anonymizováno] připadající na žalobkyni ve výši 720 663, 66 Kč. Dále bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se zúčastnila jen dvou veřejných nabídek, ve kterých jsou žalovanou nabízeny pozemky a žalobkyně se zúčastnila veřejných nabídek krátce před podáním žaloby ve dnech 29. 6. 2020, 7. 10. 2020 a 12. 4. 2021.

33. Z výše uvedeného podle odvolacího soudu nelze dovodit, jak tvrdí žalovaná, že žalobkyně byla po dobu 18 let nečinná, neboť po vydání rozhodnutí Pozemkového úřadu, probíhala řízení u Obvodního soudu pro Prahu 4 o žalobách proti výše uvedeným rozhodnutím správního orgánu, přičemž žalobkyně a její právní předchůdkyně se zúčastnily celkem pěti veřejných nabídek pozemků. Následně (ještě před podáním žaloby) žalobkyně podala žádost o přecenění pozemků, kterou doložila znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalovaná dosud setrvává na tom, že část pozemku dle PK parcelního čísla [hodnota] o výměře 3 433 m2 nemá být oceněna jako pozemek stavební, byť tyto pozemky byly určeny pro stavbu komunikace. Poukázala přitom na stavební předpisy platné do roku 1949, z nichž vyplývá, že pozemky pro komunikace byly pozemky nezastavitelné a nelze je jako stavební ocenit.

34. Odvolací soud, podobně jako ve věci sp. zn. 18 Co 9/2023, na základě výše uvedeného dospěl k témuž závěru jako soud prvního stupně, totiž že postup žalované při uspokojování restitučního nároku žalobkyně (resp. jejích právních předchůdců) byl liknavý a svévolný, neboť žalovaná měla povinnost od počátku určit správnou výši restitučního nároku. Pokud tak neučinila, ztěžovala pro nesprávné vyčíslení restitučního nároku účast žalobkyně ve veřejných nabídkách. Nelze ponechat stranou ani to, že k přecenění restitučního nároku došlo až v důsledku aktivního chování 18 Co 128/2023 Shodu s prvopisem potvrzuje: Magdalena Robotková 9 žalobkyně, která svou žádost doložila i znaleckým posudkem. K tomuto lze poukázat na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu, podle které i v těch případech, kdy byly pozemky v době přechodu na stát evidovány jako zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě (v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby, bezprostřední realizace výstavby, existence územního rozhodnutí o umístění stavby), měly být oceněny jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2956/2014; zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti dostupná na internetových stránkách www.nsoud.cz). Judikatura dovolacího soudu je rovněž ustálena v závěru, že jako přinejmenším liknavý lze kvalifikovat i takový postup žalované (a jejího právního předchůdce – [právnická osoba] ČR), jímž bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) nesprávným ohodnocením nároku, tj. nesprávným určením ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 155/2016), a kdy proto nebylo možno na oprávněné osobě spravedlivě požadovat další účast ve veřejných nabídkách (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 837/2017).

35. Z postupu žalobkyně a jejich právních předchůdců nevyšlo ani najevo, že by od počátku sledovali jen cíl domoci se vydání právě předmětných pozemků, ani to, že by se žalobkyně domáhala přecenění až v době, kdy by již byl téměř uspokojen její restituční nárok (srovnej usnesení Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 3370/19 ze dne 2. 6. 2020, publikované na stránkách https://nalus.usoud.cz). Postup nelze vůči ostatním oprávněným osobám pokládat za diskriminující, neboť poskytování náhradních pozemků oprávněným osobám patří k základním povinnostem státu, přičemž struktura jeho nabídky musí mít takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby náhrada byla poskytnuta v co možná nejkratší době co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob, přičemž takové rozhodnutí soudu, v němž bude žalované uložena povinnost uzavřít s osobou oprávněnou smlouvu o bezúplatném převodu vlastnického práva ke konkrétním pozemkům, i když tyto nebyly uveřejněny ve veřejné nabídce, nelze ve vztahu k ostatním osobám oprávněným pokládat za diskriminující a jde o postup souladný s principem ovládajícím soukromé právo, totiž že každý si má střežit svá práva (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2019 sp. zn. 28 Cdo 4589/2018).

36. Soud prvního stupně se dále zabýval naplněním podmínky úspěšného uplatnění nároku na převod náhradních pozemků prostřednictvím žaloby na nahrazení projevu vůle, a to ekvivalentností hodnoty restitučního nároku oprávněné osoby a ceny vybraných náhradních pozemku, neboť v opačném případě by se oprávněná osoba bezdůvodně obohatila (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2844/2017), přičemž dospěl k závěru, že převodem pozemků v nyní projednávané věci k přečerpání restitučního nároku žalobkyně zcela evidentně nedochází.

37. Soud prvního stupně vycházel z toho, že žalovaná eviduje restituční nárok žalobkyně, po jeho přecenění v průběhu souzené věci, ve výši 720 663,67 Kč, přičemž původní výše restitučního nároku činila u [jméno FO] 13 782,60 Kč. Ve shodné výši byl žalovanou evidován nárok její sestry [jméno FO]. Žalobkyně tvrdí, že její restituční nárok činí 1 722 833,33 Kč, neboť je nutné zohlednit, že oprávněná osoba [jméno FO] v březnu 2019 smlouvou o bezúplatném převodu podle § 13 odst. 8 ve spojení s § 33a zákona o půdě, převedla svůj restituční nárok na svou sestru [jméno FO] (matku žalobkyně), která následně v dubnu 2019 z důvodu svého nepříznivého zdravotního stavu převedla celý restituční nárok na žalobkyni, jakožto svou dceru, v souladu s týmiž ustanoveními zákona o půdě.

38. Výši ocenění předmětných (náhradních) pozemků v katastrálním území a obci [adresa] soud prvního stupně zjistil z posudku předloženého žalovanou, vypracovaného znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO] v celkové výši 435 633,50 Kč, přičemž hodnota jednotlivých pozemků nebyla mezi 18 Co 128/2023 Shodu s prvopisem potvrzuje: Magdalena Robotková 10 účastnicemi řízení sporná. Tak pozemek parcelního čísla [hodnota] byl oceněn částkou 17 953,70 Kč pozemek parcelního čísla [hodnota] částkou 14 776,45 Kč, pozemek parcelního čísla [hodnota] částkou ve výši 13 543,35 Kč, pozemek parcelního čísla [hodnota] částkou ve výši 11 957,20 Kč, pozemek parcelního čísla [hodnota] částkou ve výši 268 080 Kč a pozemek parcelního čísla [hodnota] částkou ve výši 109 324,80 Kč. Navíc po částečném zpětvzetí žaloby a zastavení řízení ohledně pozemku parcelního čísla [hodnota] v odvolacím řízení činí hodnota žalobkyni vydávaných pozemků (v tomto řízení) toliko 326 308,70 Kč. Hodnota pozemků vydaných žalobkyni v již pravomocně skončeném řízení vedeném u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. [spisová značka], činila 109 758 Kč.

39. Jestliže tedy žalovaná eviduje nevyčerpaný restituční nárok žalobkyně ve výši 720 663,67 Kč, pak je zcela zřejmé, že ani rozhodnutím v této věci nemůže dojít k přečerpání restitučního nároku žalobkyně. Dosud bylo soudy pravomocně rozhodnuto toliko o nároku žalobkyně ve výši 109 758 Kč, a proto ani vydání dalších pozemků v celkové hodnotě 326 308,70 Kč nemůže vést k přečerpání restitučního nároku žalobkyně, neboť celkově se jedná o hodnotu toliko ve výši 436 066,70 Kč. K námitce žalované spočívající v nutnosti učinit jednoznačný závěr o tom, jaká je výše restitučního nároku, lze uvést, že takový postup soudu by byl žádoucí, ale pokud tak soud neučinil a tento svůj postup náležitě odůvodnil, pak ho nelze považovat za vadný. Odvolací soud ve vztahu k řízení vedenému u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. [spisová značka] zjistil, že rozhodnutí není dosud pravomocné. I když cena požadovaných pozemků v souvisejících řízení je celkem 1 776 741, 37 Kč, nemá tato zjištěná skutečnost dopad na dané řízení.

40. Obdobně lze jako nedůvodnou odmítnout námitku žalované, že soud prvního stupně zatížil řízení vadou, jestliže se nevypořádal s rozdílnými závěry znalců stran hodnoty odňatých pozemků, neboť žalobkyni dosud vydané pozemky a pozemky nyní vydávané svou hodnotou nedosahují hodnoty odňatých pozemků, která byla v nižší hladině stanovena v žalovanou předloženém znaleckém posudku [tituly před jménem] [jméno FO].

41. Ve vztahu k vydatelnosti jednotlivých pozemků, které byly předmětem žaloby na nahrazení projevu vůle v tomto řízení (vyjma pozemku parcelního čísla [hodnota], ohledně něhož byla žaloba v odvolacím řízení vzata zpět), lze odkázat na odůvodnění soudu prvního stupně, ve kterém je podrobně uvedeno, z jakého důvodu nebyly shledány překážky pro jejich vydání žalobkyni, přičemž závěry tam učiněné shledal soud odvolací správnými.

42. Ani co se týče pozemků parcelních čísel [Anonymizováno] a [Anonymizováno], jejichž vhodnost pro vydání žalobkyni byla žalovanou zpochybňována v odvolání (mimo již irelevantních námitek týkajících se vydání pozemku parcelního čísla [hodnota]), nedospěl odvolací soud k jiným závěrům než soud prvního stupně.

43. Co se týče pozemku parcelního čísla [hodnota] bylo soudem prvního stupně zjištěno, že se jedná o zemědělský pozemek (orná půda) ve vlastnictví žalované, který sousedí s pozemkem parcelního čísla [hodnota], na němž je vysazena stromová alej. Vydávaný pozemek ([Anonymizováno]) se nenachází v zastavěném území obce [Anonymizováno] a sousedí s dalšími zemědělskými pozemky označenými rovněž jako orná půda. Soud prvního stupně rovněž zjistil, že podle územního plánu obce [adresa] je tento pozemek určen k výsadbě veřejně zeleně, avšak správně konstatoval, že tato skutečnost nepředstavuje žádnou ze zákonem stanovených výluk pro jeho vydání osobě oprávněné ve smyslu § 6 zákona č. 503/2012 Sb. či § 11 odst. 1 zákona o půdě (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2067/2020). Žalované se ani v odvolacím řízení nepodařilo prosadit tvrzení, že tento pozemek je nezbytný pro fungování společnosti, jestliže javorová alej je vysázena na jiném (byť sousedním) pozemku, přičemž funkční spojitost s polní cestou prokázána nebyla.

44. K pozemku parcelního čísla [hodnota] lze uvést, že i [právnická osoba] [adresa] jakožto příslušný úřad územního plánování uvedl ve svém vyjádření ze dne 26. 4. 2021, že tento pozemek není dotčen překážkou převoditelnosti podle § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb. Jedná se též 18 Co 128/2023 Shodu s prvopisem potvrzuje: Magdalena Robotková 11 o pozemek zemědělský (orná půda) ležící vpravo od silnice do [Anonymizováno] v zastavitelném území obce v plochách výroby drobné a v plochách výroby a skladování, je přístupný ze zpevněné komunikace a přes sousední pozemky a je prost porostu (viz znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO] č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]).

45. K tomu je možno poukázat například na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2019, sp. zn. 28 Cdo 887/2019, podle něhož „nejde-li … o pozemek (nebo jeho část) určený územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury nebo těmito stavbami již zastavěný (s výjimkou zemědělských pozemků převáděných podle § 3 odst. 4, § 7 nebo § 10 odst. 1, zemědělských pozemků již využitých ke zřízení technické infrastruktury), není z převodu na oprávněné osoby k uspokojení jejich restitučního nároku vyloučen, přičemž jeho plánované funkční využití vymezené v územním plánu vedlejšího účastníka jeho převodu na žalobce nebrání (k tomu srov. § 11a odst. 2 zákona o půdě, ve znění účinném od 1. 1. 2013, podle kterého platí, že veřejné nabídky sestavuje pozemkový úřad jak z pozemků, které se nacházejí v zastavěném území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí schválené územně plánovací dokumentace, pokud jejich převodu nebrání zákonná překážka, tak z pozemků, které se nacházejí mimo zastavěné území obce nebo zastavitelnou plochu takto vymezenými závaznou částí územně plánovací dokumentace; dále srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3595/2018).“ 46. Z uvedených důvodů odvolací soud výrok I rozsudku soudu prvního stupně ve zbylém rozsahu (v rozsahu, v němž nebyl tento výrok zrušen a řízení zastaveno) potvrdil jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.).

47. Nad rámec uvedeného se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně disponuje nárokem i v rozsahu restitučního nároku po [jméno FO], a že proto tento nárok nezanikl ve smyslu § 13 odst. 7 zákona o půdě. Žalobkyni náleží restituční nárok v rozsahu id. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (tedy [Anonymizováno]/[Anonymizováno]) nevydaných pozemků dle PK parcelních čísel [Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] z následujících důvodů. Rozhodnutími vydanými Magistrátem hlavního města Prahy – Pozemkovým úřadem bylo rozhodnuto, že paní [jméno FO] a paní [jméno FO] [jméno FO], jakožto sestry a právní nástupkyně původní oprávněné osoby [jméno FO] (byl jejich otcem), nejsou vlastníky každá id. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] nevydaných pozemků (tj. celkem id. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] nevydaných pozemků). [jméno FO], v březnu roku 2019, smlouvou o bezúplatném převodu, převedla restituční nárok podle § 13 odst. 8 ve spojení s § 33a zákona o půdě na svoji sestru paní [jméno FO] [jméno FO]. [jméno FO] následně v dubnu roku 2019, z důvodu svého nepříznivého zdravotního stavu, převedla celý svůj restituční nárok na žalobkyni, jakožto svou dceru, a to v souladu s § 13 odst. 8 ve spojení s § 33a zákona o půdě. V tomto směru nelze odhlédnout od skutečnosti, že žalobkyně je vnučkou původní oprávněné osoby pana [jméno FO], jehož nárok zdědily paní [jméno FO] a paní [jméno FO]. Restituční nárok byl uplatněn v roce 1992 mimo jiné panem [jméno FO], který zemřel dne [datum] bez zanechání závěti a podle pravomocného usnesení Okresního soudu v Chrudimi, č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]-[Anonymizováno], ze dne [datum] veškeré dědictví nabyly pozůstalé dcery [jméno FO] (matka žalobkyně) a [jméno FO] rovným dílem.

48. Z tohoto je zřejmé že vypořádání restitučního nároku se domáhal již děd žalobkyně (otec matky), tj. příbuzný v řadě přímé. V daném případě tak nelze přihlédnout k námitkám žalované, že nárok žalobkyně po [jméno FO] zanikl v souladu s tzv. první restituční tečkou, neboť žalobkyně je příbuznou v řadě přímé po původním žadateli, a zcela jistě nebylo úmyslem zákonodárce omezit dědice v jejich právu, ba naopak tzv. restituční tečka měla za cíl omezit tzv. spekulanty. Jestliže by stát při vypořádání restitučních nároků býval nepostupoval svévolně a liknavě, mohlo dojít k jeho vypořádání již o mnoho let dříve. Je též nutno vzít v úvahu postup, jakým žalobkyně získala svůj restituční nárok po [jméno FO], jestliže tato svůj podíl v rozsahu [Anonymizováno]/[Anonymizováno] nejprve převedla na svou sestru [jméno FO] v souladu s § 13 odst. 8 zákona o půdě a tato až následně celý svůj 18 Co 128/2023 Shodu s prvopisem potvrzuje: Magdalena Robotková 12 díl, tj. celý nárok po dědici oprávněné osoby převedla na žalobkyni. I přesto, že žalobkyně ve vztahu k nároku [jméno FO], není osobou explicitně uvedenou v § 13 odst. 8 písm. b) zákona o půdě, odvolací soud vycházel v tomto konkrétním případě z toho, že je naplněn prvek mimořádnosti spočívající v rodinných vazbách postupitelů a postupníků navzájem i k původní oprávněné osobě a že restituční nárok [jméno FO] nezanikl (k tomu blíže srovnej závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2023, sp. zn. 28 Cdo 2218/2023).

V. Náhrada nákladů řízení

49. Jelikož odvolací soud částečně zrušil rozsudek soudu prvního stupně a řízení v této části zastavil (pro částečné zpětvzetí žaloby), považoval za důvodné, aby za obdobné aplikace § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. I v tomto případě shledal odvolací soud důvody pro přiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni v plné výši, a to i za situace, kdy nebyla v řízení plně úspěšná ve vztahu ke všem pozemkům ve vlastnictví státu, jejichž převedení do svého vlastnictví se domáhala (§ 142 odst. 2 o. s. ř.), neboť ohledně jednoho z nich vzala za odvolacího řízení žalobu zpět, a z procesního hlediska je proto ve vztahu k této části nároku neúspěšnou účastnicí. Převod náhradních pozemků je totiž omezen řadou zákonných i judikaturou předvídaných překážek a výjimek, jejichž existence nemusela být žalobkyni při podání žaloby známa. Je nutno zohlednit i okolnosti předcházející podání žaloby, spočívající v dlouhodobě liknavém přístupu k uspokojení restitučních nároků žalobkyně.

50. Ohledně výše žalobkyni vynaložených nákladů na právní zastoupení advokátem však odvolací soud vycházel coby z tzv. tarifní hodnoty pouze z celkové hodnoty pozemků, které byly žalobkyni nakonec vydány, tedy ohledně kterých byla žalobkyně nakonec v řízení úspěšná. Tarifní hodnota sporu tak v daném případě činila 326 308,70 Kč 51. Náklady žalobkyně v řízení před soudy obou stupňů spočívají v mimosmluvní odměně za zastupování advokátem ve výši 9 620 Kč za jeden úkon právní služby (podle § 8 ve spojení s § 7 bodem 6 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996, o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, dále jen „AT“), tedy celkem za dvanáct a půl úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, písemná podání ve věci samé ze dne 8. 9. 2021, ze dne 15. 9. 2021 a ze dne 20. 10. 2021, odvolání proti procesnímu usnesení soudu prvního stupně ve smyslu § 11 odst. 2 písm. c/ AT, písemné podání ve věci samé ze dne 14. 12. 2021, účast při jednání soudu prvního stupně dne 21. 3. 2023, písemné vyjádření ve věci samé ze dne 28. 4. 2023, účast u jednání soudu prvního stupně dne 16. 5. 2023, vyjádření k odvolání ze dne 30. 6. 2023 a ze dne 13. 3. 2024, účast při jednání odvolacího soudu dne 21. 3. 2024) 120 250 Kč. Dále žalobkyni náleží třináctkrát paušální náhrada hotových výdajů jejího právního zástupce po 300 Kč (§ 13 odst. 3, 4 AT), celkem tedy 3 900 Kč. K nákladům právního zastoupení je dále třeba připočíst cestovné ke dvěma jednáním soudu prvního stupně celkem ve výši 5 849,60 Kč (tj. 2 x 2 924,80 Kč; v tomto ohledu odvolací soud odkazuje na odůvodnění soudu prvního stupně), a dále cestovné ze sídla advokátní kanceláře zástupce žalobkyně k jednání odvolacího soudu v Brně ve výši 2 987,90 Kč (tj. za celkem ujetých 418 km při základní sazbě za použití motorového vozidla ve výši 5,60 Kč za 1 ujetý kilometr podle § 1 písm. b/ vyhlášky č. 398/2023 Sb., a při průměrné spotřebě užitého automobilu dle předloženého technického průkazu ve výši 4 l motorové nafty na ujetých 100 km a při sazbě 38,70 Kč za jeden litr spotřebované pohonné hmoty dle § 4 písm. c/ uvedené vyhlášky). Mezi náklady právního zastoupení patří rovněž paušální náhrada za promeškaný čas právního zástupce strávený cestou z advokátní kanceláře k jednáním soudů obou stupňů, a to 100 Kč za každou započatou půlhodinu (§ 14 odst. 3 AT), přičemž v řízení před soudem prvního stupně se jednalo o 24 půlhodin a v řízení před soudem odvolacím o 10 půlhodin, celkově tedy náhrada promeškaného času zástupce žalobkyně činí 3 400 Kč. Konečně je třeba k výše uvedeným náhradám připočíst podle § 137 odst. 1 o. s. ř. i daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen odvést, celkem se tudíž v daném případě jedná o 28 641,38 Kč. V úhrnu je 18 Co 128/2023 Shodu s prvopisem potvrzuje: Magdalena Robotková 13 proto žalovaná povinna uhradit žalobkyni náklady vynaložené v řízení před soudy obou stupňů ve výši 165 028,88 Kč, a to k rukám advokáta, který žalobkyni zastupuje (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení