18 CO 158/2022 - 89

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudců Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a Mgr. Blanky Fauré ve [anonymizováno] žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupen advokátem Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zadostiučinění za nepřiměřenou délku [anonymizováno], o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího [anonymizováno] ve výši [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu s návrhem na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů [anonymizováno] ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal zaplacení uvedené částky z titulu náhrady škody podle § 8 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), jenž mu měla vzniknout v důsledku porušení povinnosti vydat v přiměřené lhůtě rozhodnutí ve správním [anonymizováno] o zrušení jeho povolení k trvalému pobytu na území [anonymizováno] vedeného žalovanou pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok], které bylo zahájeno v roce [rok] a skončilo [datum]. [anonymizováno] bylo zatíženo dílčími průtahy i několikaletým obdobím absolutní nečinnosti správního orgánu. Žalobce tvrdil, že věc měla pro žalobce zvýšený význam, neboť na území [anonymizováno] žije cca 40 let a žijí zde i jeho děti, které jsou občany [anonymizováno]. Žalobce neuvedl konkrétní tvrzení o projevech nemajetkové újmy, která mu měla v důsledku nepřiměřené délky správního [anonymizováno] vzniknout, s odkazem na závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález], z nichž vyvozoval, že v daném případě se vznik nemajetkové újmy presumuje.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby; potvrdila, že žalobce uplatnil tento nárok postupem podle § 14 OdpŠk a že žádosti o odškodnění nevyhověla. [anonymizováno] o zrušení trvalého pobytu žalovaného bylo v roce [rok] zahájeno z podnětu soudu, který v prvním stupni rozhodoval v [anonymizována dvě slova] žalobce. Žalobce byl tehdy nepravomocně odsouzen za členství ve zločinném spolčení, které páchalo na území [anonymizováno] rozsáhlou majetkovou [anonymizováno] činnost; správní [anonymizováno] tedy bylo zahájeno po právu podle § 77 odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, když žalobce – [anonymizováno] opakovaně závažným způsobem narušil svou [anonymizováno] činností veřejný pořádek. Po dobu vedení [anonymizována dvě slova] žalobce bylo předmětné správní [anonymizováno] přerušeno. [anonymizována dvě slova] bylo pravomocně skončeno [datum]; žalobce byl pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let, jehož výkon byl podmíněně odložen na dobu pěti let, a dále k peněžitému trestu [částka], přičemž při ukládání trestu byla zohledněna délka [anonymizována dvě slova]. Dne [datum] bylo správní [anonymizováno] zastaveno, neboť zrušení pobytu žalobce by bylo nepřiměřeným zásahem do jeho rodinného a soukromého života, nadto žalobce od roku [rok] získal povolení k trvalému pobytu rodinného příslušníka občana [anonymizováno], tedy jiný druh pobytu, a proto by další vedení správního [anonymizováno] bylo i formálně bezpředmětné. Žalobce nebyl po dobu správního [anonymizováno] nijak omezen a nebylo zasaženo do jeho pobytového statusu. Po dobu celého [anonymizováno] se nijak nevyjadřoval, ničeho nežádal a ničeho nečinil. Žádat zadostiučinění je dle žalobkyně též neetické a nemorální, a to s ohledem na to, že správní [anonymizováno] bylo vedeno v návaznosti na [anonymizováno] stíhání žalobce pro závažnou [anonymizováno] činnost.

4. Podle názoru žalované je žalobce v daném případě povinen prokázat vznik tvrzené nemajetkové újmy, neboť na uvedené [anonymizováno] nedopadá čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále také jen„ Úmluva“) a zároveň podle ustálené soudní praxe (usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 462/03, a ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 59/06 či ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 1528/17) není [anonymizováno] o zrušení trvalého pobytu žalobce řízením o jeho základním právu či svobodě dle Úmluvy či Listiny základních práv a svobod (dále také jen„ Listina“).

5. Soud I. stupně zjistil tento skutkový stav: Správní [anonymizováno] o zrušení povolení žalobce k trvalému pobytu vedené žalovanou pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] bylo zahájeno [datum] v návaznosti na nepravomocné odsouzení žalobce v [anonymizována dvě slova], bylo dvakrát přerušeno s ohledem na neskončené [anonymizováno] v [anonymizována dvě slova] žalobce a bylo skončeno [datum]. Žalobce byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let, jehož výkon byl podmíněně odložen na dobu pěti let, a k peněžitému trestu ve výši [částka], a to za [anonymizováno] čin neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákona spáchaný ve spolupachatelství a [anonymizováno] čin účasti na zločinném spolčení podle § 163a odst. 1 trestního zákona, kdy [anonymizováno] činností, na níž se žalobce podílel, byla do zahraničí vyvedena částka převyšující [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], čímž bylo dosaženo čistého zisku ve výši přesahující [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]; [anonymizována dvě slova] bylo pravomocně skončeno [datum] a předmětné správní [anonymizováno] o zrušení jeho trvalého pobytu bylo zastaveno [datum], přičemž v mezidobí nebyly v [anonymizováno] provedeny žádné úkony správního orgánu.

6. Žalobci bylo po skončení [anonymizována dvě slova] uděleno povolení k trvalému pobytu rodinného příslušníka občana [anonymizováno] na jeho žádost dne [datum] s platností do [datum]. Žalobce dlouhodobě žije v [anonymizováno] a žijí zde rovněž jeho dvě děti. Veškerá aktivita žalobce ve vztahu k průběhu předmětného správního [anonymizováno] spočívala v nahlédnutí do spisu jeho zástupcem v roce [rok], na základě vyrozumění o možnosti nahlédnout do spisu ze dne [datum]. Žalobce u žalované podal žádost o odškodnění újmy způsobené nepřiměřenou délkou [anonymizováno] dne [datum] a tato byla odmítnuta stanoviskem žalované ze dne [datum].

7. Soud I. stupně zamítl návrh žalobce na provedení důkazu spisem Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] a odškodňovacím spisem Ministerstva spravedlnosti vedeným následně u Obvodního soudu pro Prahu 2, a to z důvodu nadbytečnosti. Provedení důkazu [anonymizováno] spisem a následně vedeným odškodňovacím spisem bylo navrženo k tvrzení, že [anonymizována dvě slova] žalobce bylo zatíženo průtahy již před zahájením předmětného správního [anonymizováno]; jeho případné průtahy před zahájením správního [anonymizováno] jsou však bez vlivu na hodnocení správního [anonymizováno] jako průtažného.

8. Právním posouzením dospěl soud I. stupně k závěru, že délku správního [anonymizováno] lze shledat jako nepřiměřenou, avšak žalobci nemohla v důsledku nepřiměřené délky [anonymizováno] vzniknout újma, kterou lze odškodnit podle § 31a OdpŠk.

9. Vzal v úvahu žalobcem zdůrazněné závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]; dospěl však k závěru, že právo na udělení trvalého pobytu, které bylo předmětem posuzovaného správního [anonymizováno], nepředstavuje ústavně chráněné základní právo spadající do kategorie základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 1528/17); nelze proto vycházet z presumpce vzniku nemajetkové újmy v důsledku vedení předmětného správního [anonymizováno].

10. Nemajetková újma, kterou lze odškodnit podle OdpŠk, však žalobci ani nemohla vzniknout. Zahájení správního [anonymizováno] bylo přímým důsledkem nepravomocného [anonymizováno] odsouzení žalobce. Žalobce, který byl posléze pravomocně odsouzen za rozsáhlou majetkovou [anonymizováno] činnost, páchanou v rámci organizované skupiny na území [země], si musel být vědom toho, že svou [anonymizováno] činností ohrožuje o svůj pobytový status. Po celou dobu vedení správního [anonymizováno] byl však pobytový status žalobce zachován v plné míře, tj. v rozsahu oprávnění pobývat na území [anonymizováno], vycestovat z něj a vracet se. V září [rok], tj. půl roku po jeho pravomocném odsouzení, mu pak bylo uděleno povolení k pobytu, na které nemohlo mít již vedené správní [anonymizováno] žádného vlivu, nejpozději v tom okamžiku tedy žalobce musel nabýt jistotu, že mu pobyt již nemůže být ve vedeném [anonymizováno] zrušen. Jakákoli případná nejistota žalobce týkající se možnosti jeho setrvání na území [anonymizováno] musela skončit nejpozději tímto okamžikem. Další trvání správního [anonymizováno] o zrušení jeho pobytu tak bylo formální, neboť již nemohlo na statusu žalobce ničeho změnit, což se promítlo i v jeho následném zastavení, neboť odpadl jeho důvod (srov. § 66 odst. 2 SŘ). Předmětné správní [anonymizováno] tedy nemělo pro žalobce ani žádný reálný význam; tomu odpovídá i nezájem žalobce o jeho průběh, když s výjimkou nahlédnutí do spisu po zahájení [anonymizováno] v září [rok] se o [anonymizováno] nezajímal a nevyužil žádných procesních nástrojů daných správním právem k odstranění nečinnosti správního orgánu vedoucích k odstranění případných průtahů správního [anonymizováno].

11. Z uvedených důvodů soud I. stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl a o nákladech [anonymizováno] rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch plně úspěšné žalované.

12. Tento rozsudek soudu I. stupně napadl žalobce v celém rozsahu včasným a přípustným odvoláním, z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř.

13. Vytýkal soudu I. stupně, že neprovedl dokazování v rozsahu týkajícím se doby, po kterou bylo zpočátku správní [anonymizováno] přerušeno a které spočívaly ve vedení [anonymizována dvě slova] žalobce. Bez provedení důkazů navržených žalobcem ohledně roků [rok] a [rok] k době, kdy bylo [anonymizováno] přerušeno, nelze posoudit spravedlivě otázku celkové délky [anonymizováno]. S ohledem na skutečnost, že správní orgán dvakrát přerušil správní [anonymizováno], a to z důvodu probíhajícího [anonymizována dvě slova] vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], nemohl soud I. stupně bez provedení důkazu tímto [anonymizováno] spisem posoudit otázku, zda [anonymizováno] vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] bylo průtažné a zda se do celkové délky [anonymizováno] včítá i přerušení správního [anonymizováno]. Žalobce dále namítal, že právní úvahy soudu I. stupně se zcela míjejí problematikou specifického správního [anonymizováno] a právem na spravedlivý proces. Napadené rozhodnutí nevychází z plného pochopení závěrů vyslovených např. v nálezu Ústavního soudu pod sp. zn. [ústavní nález] či pod sp. zn. IV. ÚS 3299/20, na něž žalobce opakovaně poukazoval a je projevem právního nihilizmu. Žalobce má za to, že soud nesprávně právně posoudil věc a jeho právní názory na věc jsou v rozporu s principy právního státu, jeho organizace a odpovědností za porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 6 Úmluvy ve spojení s čl. 36 odst. 1 Listiny, a porušením práva na kompenzaci za nesprávný úřední postup ve smyslu čl. 36 odst. 3 Listiny. Odsouzení za [anonymizováno] čin nemůže být důvodem pro porušení základního práva na spravedlivý proces v jiném [anonymizováno], a to v [anonymizováno] o změně pobytového režimu cizince (navíc bezdůvodně zahájeného). Správní [anonymizováno] vedené Ministerstvem vnitra pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] bylo zahájeno ex officio ze strany správního orgánu, a to za situace, kdy žalobce nebyl pravomocně odsouzen. Podle názoru žalobce je však nutnou podmínkou pro zahájení [anonymizováno] o zrušení pobytového režimu pravomocné odsouzení cizince k trestu nepodmíněnému odnětí svobody v délce převyšující 3 roky, která v době zahájení předmětného [anonymizováno] nebyla splněna. Správní [anonymizováno] nebylo ani vedeno účelně, když žalobci nebyl ani po odsouzení zrušen pobyt, přestože si žalobce způsobil odsouzení. Žalobce dále namítal nesprávnost závěru soudu I. stupně, že [anonymizováno] pro něj nemělo reálný význam. Význam [anonymizováno] pro žalobce však byl dán tím, že pobyt na území [anonymizováno] je pro něj spojen s právem na realizaci práva na rodinný život a na realizaci práva na vlastnictví ve smyslu jeho užívání. Význam [anonymizováno] pro žalobce je poměřován otázkou nejistoty [anonymizováno]. Žalobce prožíval nejistotu v rámci svého [anonymizováno] stíhání, kterou předmětné správní [anonymizováno] zesílilo, neboť mohlo vyústit ve zrušení pobytu na území [anonymizováno], kde má žalobce dlouhodobě svůj domov a rodinu. Žalobce v souvislosti s posouzením významu správního [anonymizováno] pro žalobce soudem I. stupně dále namítal, že soud I. stupně nesprávně přičítá žalobci k tíži absenci aktivity ve správním [anonymizováno]; podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] však„ při zkoumání toho, zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v [anonymizováno], je třeba z uvedeného vycházet a jejich využití přičíst poškozenému k dobru, nikoli mu přičítat k tíži, že je nevyužil“. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu [anonymizováno].

14. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně, s tím, že se ztotožňuje s jeho skutkovými i právními závěry. Žalovaná dodala, že právní zástupce žalobce podal k Obvodnímu soudu pro Prahu 7 celkem 5 totožných žalob o poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Ve všech případech se jedná o žalobce ([jméno] [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení] [jméno] [jméno], [příjmení] [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno] [jméno]), kteří byli pravomocně odsouzeni na základě rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], za závažnou [anonymizováno] činnost. Uvedená skupina žalobců požaduje na České republice zaplacení celkem jednoho miliónu [anonymizováno] s příslušenstvím za správní [anonymizováno], která byla vedena z jediného důvodu, a to z důvodu závažného narušení veřejného pořádku, práva a svobody druhých anebo z důvodu ohrožení bezpečnosti státu – viz ustanovení § 77 odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území [země] a o změně některých zákonů. Všichni výše jmenovaní žalobci byli odsouzeni za závažnou [anonymizováno] činnost, kdy se jako členové zločinného spolčení zúčastňovali nelegální činnosti, když jako organizovaná skupina páchali závažnou [anonymizováno] činnost na území [země]. V důsledku protiprávní činnosti na úseku peněžních služeb prováděla tato skupina osob nelegální převody finančních částek ve výši nejméně [částka] a [částka], přičemž z této částky získala čistý zisk minimálně ve výši [částka]. Většina z těchto sporů je nepravomocně skončena, s tím, že žaloby na zadostiučinění nemajetkové újmy byly zamítnuty. Žalobce by se měl předně zamyslet nad svými činy páchanými na území [země] a následném uplatnění nároku na náhrady nemajetkové újmy, a až pak poučovat soud a žalovanou o právním nihilizmu.

15. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a [anonymizováno] mu předcházející podle § 212 a § 212a o. s. ř.; dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

16. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu I. stupně, která odpovídají provedeným důkazům a která byla učiněna ke všem skutečnostem rozhodným pro posouzení uplatněného nároku.

17. Soud I. stupně však své zamítavé rozhodnutí založil rovněž na závěru, že žalobci v důsledku vedení předmětného správního [anonymizováno], u něhož dovodil nepřiměřenou délku ve smyslu § 13 OdpŠk, nevznikla žádná nemajetková újma, kterou by bylo možné odškodnit podle § 31a OdpŠk. Odvolací námitky žalobce nebyly způsobilé zvrátit tento správný závěr soudu I. stupně, který však rovněž samostatně postačuje k zamítnutí žaloby o náhradu nemajetkové újmy způsobené porušením povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

18. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněném pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, vyslovil, že„ závěr, že nepřiměřená délka správního [anonymizováno] způsobila účastníku [anonymizováno] nemajetkovou újmu, je dán, jde-li ve správním [anonymizováno] o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku v jeho poměrech, má-li toto právo nebo závazek základ ve vnitrostátním právu a je-li soukromoprávní povahy.“ V témže rozhodnutí se Nejvyšší soud ztotožnil se závěrem obsaženým v několika rozhodnutích ESLP, totiž že„ pro aplikovatelnost čl. 6 odst. 1 Úmluvy nestačí slabý vztah předmětného sporu k civilním právům a závazkům stěžovatelů, nýbrž výsledek [anonymizováno] musí být pro tato práva a závazky určující, jinými slovy musí se týkat jejich existence, rozsahu nebo podmínek výkonu“ a potvrdil, že„ na ta správní [anonymizováno], která věcně nespadají pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy a jejichž předmětem je základní právo či svoboda, nelze aplikovat § 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk a posuzovat tak přiměřenost jejich délky.“ 19. Od uvedeného závěru se však Nejvyšší soud odklonil v reakci na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález] (Ústavní soud ve vztahu k předmětné problematice v bodu 44 nálezu uvedl:„ Listina nicméně neumožňuje výkladem vyprázdnit obsah některého ze základních práv (srov. čl. 4 odst. 4 Listiny, podle něhož musí být při užívání ustanovení o mezích základních práv šetřeno jejich podstaty a smyslu). Proto je třeba dovodit, že na správní [anonymizováno], jejichž předmět spadá do působnosti některého ze základních práv, se vztahuje právo na projednání [anonymizováno] bez zbytečných průtahů dle čl. 38 odst. 2 Listiny“).

20. V rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], jenž byl uveřejněn pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, dospěl k závěru vyjádřenému právní větou:„ Právo na projednání [anonymizováno] v přiměřené době, které je obsahově shodné s právem na projednání [anonymizováno] bez zbytečných průtahů ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základní práv a svobod, mají i účastníci správních [anonymizováno], na něž dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, nebo jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda, a to bez ohledu na to, zda na dané správní [anonymizováno] navazoval soudní přezkum.“ 21. Vzhledem k těmto závěrům Nejvyššího soudu (a potažmo též Ústavního soudu) je tak nutno se v této [anonymizováno] zabývat nejen tím, zda posuzované [anonymizováno] spadá pod ochranu čl. 6 odst. 1 Úmluvy, nýbrž rovněž otázkou, zda posuzované [anonymizováno] (správní [anonymizováno] o zrušení povolení k trvalému pobytu) je řízením, jehož předmětem je základní právo nebo svoboda (viz obdobně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

22. Nejvyšší soud již dříve zhodnotil [anonymizováno] o udělení povolení k trvalému pobytu tak, že se na ně nevztahuje čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (srov. [spisová značka], [spisová značka]).

23. Evropský soud pro lidská práva k otázce, zda ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy dopadá na [anonymizováno] o udělení povolení k trvalému pobytu, zastává názor, že udělení povolení k trvalému pobytu je v diskreci veřejné moci konkrétního státu, tudíž v daném [anonymizováno] nemůže být zasaženo do žádného soukromého práva ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy (viz rozsudek ve [anonymizována dvě slova] proti [země] ze dne [datum], stížnost [číslo], § 41)

24. Právo na udělení trvalého pobytu nepředstavuje ústavně chráněné základní právo (např. bod 53 nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 41/17 ze dne [datum rozhodnutí] ([spisová značka] [anonymizována dvě slova]; [číslo] Sb.); viz též rozsudek ESLP ve [anonymizována dvě slova] proti [země] ze dne [datum] č. stížnosti [číslo], § 41). V imigračních řízeních je však nutné posuzovat přiměřenosti dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince (srov. např. nález sp. zn. [ústavní nález] ze dne [datum]). Právo na respektování rodinného a soukromého života vyplývající z čl. 10 odst. 2 Listiny není absolutní a při jeho hodnocení je třeba zvážit řadu faktorů.

25. Pokud jde o namítaný nepřímý dopad výsledku [anonymizováno] do soukromého a rodinného života žalobce, žalobce do [anonymizováno] nevnesl žádné tvrzení o skutečnostech charakterizujících konkrétní projevy vedení [anonymizováno] do jeho práva na rodinný život ve smyslu článku 10 odst. 2 Listiny; s odvolací námitkou, že v předmětném správním [anonymizováno]„ byla v sázce“ realizace jeho práva na rodinný život, se tedy lze vypořádat pouze obecně.

26. To, zda je určité základní právo či svoboda předmětem (správního) [anonymizováno] či zda takové [anonymizováno] svým předmětem spadá do působnosti takového práva či svobody, je třeba poměřovat tím, může-li výsledek takového [anonymizováno] (zpravidla ve formě individuálního aktu aplikace práva) zasáhnout podstatu či smysl základního práva či svobody nebo může-li jím být potencionálně výkon základního práva nebo svobody v konkrétním případě omezen či jinak ovlivněn. Přitom je nutno uvést, že podstatou základního práva nebo svobody je myšleno to, na čem je základní právo či svoboda založeno a smyslem je to, k čemu slouží (viz např. [jméno], J. Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva. [obec]: [ulice] univerzita, [rok], s. 90). Je zřetelné, že při zodpovězení otázky, zda určité [anonymizováno] svým předmětem spadá do působnosti základního práva či svobody chráněného Listinou, je vymezen široký interpretační prostor. Vždy je též třeba přihlédnout i ke konkrétním okolnostem individuálního případu a nelze vyloučit, že k zásahu do základního práva dojde v důsledku vedení určitého [anonymizováno] i tehdy, pokud samo toto právo nebude striktně vzato předmětem daného [anonymizováno] (srov. právo na informační autonomii a zásah do něj v důsledku daňové kontroly v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

27. Při řešení otázky, zda řízením o zrušení povolení k trvalému pobytu může být zasaženo do práva žalobce na rodinný život ve smyslu čl 10 odst. 2 Listiny, je nutno pro danou věc vzít v úvahu, že výsledek posuzovaného správního [anonymizováno] by musel být pro toto právo určující, jinými slovy musel by se týkat jeho existence, rozsahu nebo podmínek výkonu. K tomuto závěru však v daném případě nelze dospět. Pokud žalobce ani netvrdil, že vedl v [anonymizováno] rodinnou domácnost, resp. že zde žil v jakýchkoli jiných pevných vztazích, které svou povahou odpovídají nejužším rodinným vztahům, nebyl by výsledek [anonymizováno] o zrušení povolení k trvalému pobytu způsobilý omezit či ovlivnit výkon práva na respektování rodinného a soukromého života. Okolnost, že dospělí samostatní synové žalobce rovněž žijí v [anonymizováno], není z hlediska existence, rozsahu a podmínek výkonu práva významná. Předmětem posuzovaného [anonymizováno] tedy nebylo ani základní právo nebo svoboda žalobce.

28. V případě nároku odvozeného z nepřiměřené délky [anonymizováno], které spadá pod ochranu čl. 6 odst. 1 Úmluvy, případně [anonymizováno], jehož předmětem je základní právo nebo svoboda, lze vyjít z vyvratitelné domněnky, že nepřiměřená délka [anonymizováno] znamená pro účastníka [anonymizováno] morální újmu spočívající v nejistotě ohledně výsledku dlouhotrvajícího [anonymizováno].

29. Taktomu však není v daném případě, kdy posuzované [anonymizováno] nespadá pod ochranu čl. 6 odst. 1 Úmluvy, ani nejde o [anonymizováno], jehož předmětem je základní právo nebo svoboda. Otázka vzniku nemajetkové újmy je otázkou skutkovou. Ohledně vzniku újmy v důsledku tvrzených průtahů v posuzovaném [anonymizováno] plně uplatní procesní povinnosti a břemena včetně důkazního. Vznik nemajetkové újmy, která by měla rozhodující příčinu ve vedení předmětného správního [anonymizováno], však žalobce ani netvrdil a ani z posouzení žalobcem tvrzených okolností vedení [anonymizováno] takový závěr nelze dovodit. Odvolací soud proto schvaluje zásadní závěr soudu I. stupně, že žalobci v důsledku porušení povinnosti vydat ve správním [anonymizováno] rozhodnutí v přiměřené lhůtě, nevznikla nemajetková újma, kterou by bylo možné odškodnit podle § 31a OdpŠk.

30. Odvolací námitky ohledně nedostatečně zjištěného skutkového stavu k otázce, zda délka [anonymizováno] byla nepřiměřená, nejsou důvodné, vzhledem k tomu, že proti zásadnímu skutkovému závěru, že délka předmětného správního [anonymizováno] byla nepřiměřená, žalobce v odvolání nebrojí.

31. Soud I. stupně dospěl ke správnému závěru, že žaloba není důvodná; odvolací soud jej proto jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

32. O nákladech odvolacího [anonymizováno] bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.; úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů [anonymizováno] podle § 151 odst. 3 o. s. ř., ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů [anonymizováno] v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a ex. ř., ve výši [částka] za jeden procesní úkon, a to za tyto úkony: vyjádření k odvolání, účast na jednání před odvolacím soudem [datum] (§ 1 odst. 3 vyhlášky), celkem [částka].