18 CO 215/2021-554

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Miloše Zdražila a soudců JUDr. Aleny Pokorné a JUDr. Víta Pejška ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o povinnost zdržet se zásahu do osobnostních práv žalobkyně, o omluvu žalobkyni a o zaplacení 350 000 Kč, k odvolání žalobkyně i žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 19. dubna 2021, č. j. 12 C 189/2019-445, <b>I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadených výrocích II. a III. a části výroku IV., pokud jím byla žaloba zamítnuta do částky 200.000 Kč, potvrzuje.</b> <b>II. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadených výrocích I. a V. a části odvoláním napadeného výroku IV., pokud jím byla žaloba zamítnuta do částky 100.000 Kč, mění takto:</b> <b>1. Žalovaný je povinen zdržet se zásahu do osobnostních práv žalobkyně spočívajících ve zveřejňování nepravdivých údajů o žalobkyni.</b> <b>2. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 100.000 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení před okresním soudem ve výši 36.310 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její advokátky [titul] [jméno] [příjmení].</b> <b>IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 18.410 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její advokátky [titul] [jméno] [příjmení].</b> 1. Okresní soud shora označeným rozsudkem žalobu v části o uložení povinnosti žalovanému zdržet se zásahu do osobnostních práv žalobkyně spočívajících ve zveřejňování nepravdivých pomluv o žalobkyni zamítl (výrok I.), žalobu zamítl i v části o uložení povinnosti žalovanému veřejně se omluvit žalobkyni prostřednictvím školského portálu [územní celek] (výrok II.) žalovanému uložil zaplatit žalobkyni 50 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.), žalobu zamítl v části o zaplacení částky 300 000 Kč (výrok IV.) a žalobkyni uložil zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 59 522 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.).

2. Z odůvodnění rozsudku okresního soudu plyne, že žalobou podanou dne 16.8.2019 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému se zdržet zásahu do osobnostních práv žalobkyně spočívajících ve zveřejňování nepravdivých pomluv o žalobkyni a povinnosti zaplatit žalobkyni na náhradu škody a nemajetkové újmy částku 350 000 Kč a veřejně se omluvit žalobkyni prostřednictvím školského portálu [územní celek] a zaplatit náhradu nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že byla dne [datum] na základě konkursního řízení jmenována ředitelkou [instituce] (dále jen„ školka“), ke dni [datum] byla starostkou [územní celek] [příjmení] odvolána z funkce ředitelky, kdy nadále ve školce působila na pozici učitelky, v [měsíc] [rok] byla do funkce ředitelky školky jmenována [jméno] [příjmení]. Dne [datum] obdržela žalobkyně výpověď z pracovního poměru z důvodu nadbytečnosti bez nároku na odstupné. K žalobkyní podané žalobě na určení neplatnosti odvolání z funkce ředitelky a neplatnosti výpovědi z pracovního poměru proběhlo soudní řízení, kdy bylo pravomocně k 3.1.2018 rozhodnuto, že odvolání a výpověď jsou neplatné. Dne [datum] obdržela žalobkyně od starostky [jméno] [příjmení] dohodu o rozvázání pracovního poměru dohodou, na kterou nepřistoupila. V důsledku níže popsaných událostí žalobkyně dne [datum] nakonec přistoupila na rozvázání pracovního poměru dohodou, neboť již nemohla situaci kolem své osoby nadále snášet. Po celou dobu shora popsaných událostí docházelo k jednání v rozporu s § 81 občanského zákoníku poškozujícímu pověst žalobkyně a způsobujícímu zásadním způsobem značnou újmu žalobkyni, kdy největší míru odpovědnosti nese právě žalovaný, který šířil naprosto veřejně a písemnou formou nepravdivé informace a poškozoval žalobkyni svým jednáním. Osoby, které se účastnily shora popsaného jednání, o žalobkyni šířily nepravdivé údaje mezi veřejnost, zejména mezi rodiče dětí ze školky, ale i širší veřejnost, kdy některé z nich byly publikovány také na internetu dostupném široké veřejnosti. V důsledku toho rodiče dětí ze školky, případně dětí, které měly do školky v budoucnu nastoupit, těmto pomluvám uvěřili a začali taktéž tyto informace dál šířit a používat a žádali na jejich základě, aby žalobkyně školku opustila a nemohla dále učit, natož být ve funkci ředitelky. Žalobkyně se nemohla relevantně bránit, neboť v tomto jí bylo ze strany zřizovatele školky a nově jmenované ředitelky školky bráněno. Zejména osoby shora uvedené uváděly, a to i během soudního řízení u Okresního soudu v [anonymizováno] naprosto nepravdivé informace, a to zejména týkající se nevhodného chování žalobkyně k dětem ve školce, které dosahovaly nehorázných obvinění ohledně [anonymizováno 14 slov]. Tyto skutečnosti však byly opakovaně užívány různými osobami k očerňování žalobkyně, bylo ze strany třetích osob voláno do jiných mateřských škol a sdělováno, čeho všeho se žalobkyně údajně měla dopouštět, což způsobilo klientce újmu jak v zaměstnání, tak z hlediska jejího psychického stavu. Tyto shora uvedené skutečnosti jsou naprosto nepravdivé a shora uvedené osoby je šířily po obci [obec], mezi rodiči dětí školky a sdělovaly je na internetu. V důsledku těchto nepravdivých informací došlo k odvolání žalobkyně z funkce ředitelky a její výpovědi z pracovního poměru pro nadbytečnost, když bylo opakovaně ze strany zřizovatele školky uváděno, že nemají pro žalobkyni místo učitelky, kdy přitom na internetu místo učitelky nabízeli. Naprosto zásadní pro tuto žalobu je, že na internetových stránkách [webová adresa] byl zveřejněn článek s názvem„ [anonymizováno 6 slov]“, v tomto článku byly uvedeny informace ohledně žalobkyně, např. [anonymizováno 10 slov], které se absolutně nezakládají na pravdě. Dále byl na internetových stránkách [webová adresa] zveřejněn článek s názvem„ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno 6 slov]“, ve kterém žalovaný, manžel [jméno] [příjmení], který je zároveň správcem těchto webových stránek, uvedl, že v důsledku výchovy žalobkyně mělo mnoho dětí [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], jedna z holčiček byla [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Po odchodu žalobkyně údajně [anonymizováno] přestalo a holčička byla normální. Dále zde bylo žalovaným uvedeno, že u dětí chyběly [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno], dále zde žalovaný žalobkyni obvinil, že ve školce [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno 6 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno]. Dále zde žalovaný uvedl, že zveřejnění tohoto článku má za cíl zabránit žalobkyni (potažmo dalším dle jeho názoru takto„ škodlivým“ lidem) vykonávat funkce, kde dle jeho názoru škodí. V tomto článku také žalovaný zveřejnil rozsudek s jím vloženými poznámkami a nevhodnými komentáři a vyzval rodiče k tomu, aby se ozvali. Mimo shora uvedené v poznámkách k rozsudku žalovaný uvádí, že soud nebyl nestranný a nezávislý, že žalobkyně má [anonymizována dvě slova] a soud byl ovlivněn a poukazuje i na jednání soudce [titul] [jméno] [příjmení]. Opět naprosto nepravdivé informace a komentáře. Je velice pravděpodobné, že žalovaný takto činil záměrně, aby shora uvedenými pomluvami zajistil nadále své [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pracovní místo ředitelky [instituce]. V přímém důsledku jednání žalovaného dále došlo k jednání rodičů, kdy např. dne [datum] pí. [jméno] [příjmení] uváděla na sociální síti [název], že nechtějí žalobkyni jako ředitelku. Uživatel [anonymizována dvě slova] se vyjádřil následovně„ [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno 6 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“. Uživatel [jméno] [příjmení] uvedl„ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]“. Tato vyjádření podnícená shora uvedenými články a šířením nepravdivých informací nejen na internetu, ale i ústně rodičům dětí ze školky od shora uvedených osob, měla značný dopad na psychiku žalobkyně. Veškeré shora popsané jednání mělo za následek poškození žalobkyně v profesním životě, kdy takto závažná nařknutí znemožňují žalobkyni nalézt odpovídající zaměstnání v regionu. Žalobkyně měla být ve funkci ředitelky od roku [rok] do roku [rok], kdy měla mít odpovídající platové ohodnocení, což jí ovšem bylo shora uvedenými osobami a zejména v důsledku šíření pomluv žalovaným, resp. nepravdivých informací o žalobkyni, znemožněno. Podle žalobkyně měla být vyslechnuta [titul] [jméno] [příjmení], která podepsala petici na podporu žalobkyně a mohla se vyjádřit ke skutečnostem ohledně žalobkyně, jak se nepravdivé informace šířily a vyjádřit se k samotným informacím. Nepravdivými tvrzeními žalovaného došlo ke snížení vážnosti žalobkyně a jejího postavení ve společnosti a ve veřejném i soukromém životě ve značné míře a újma žalobkyni způsobená je velice závažnou. Žalovaný se dopustil svými pomluvami neoprávněného zásahu do osobnosti žalobkyně, neboť o žalované byly sdělovány ústní formou či formou zveřejnění na internetových stránkách [webová adresa], tedy veřejně přístupnou počítačovou sítí nepravdivé údaje, které snížily její vážnost u spoluobčanů, poškodily ji v zaměstnání a způsobily jí psychické problémy. Informace zveřejňované žalovaným o žalobkyni byly naprosto v rozporu se skutečností. Zejména s ohledem na skutečnost, že žalobkyně působila ve školství celý život a tuto práci miluje, byl pro ni dopad tohoto jednání velmi intenzivní a značně ji poškodilo zejména v zaměstnání a jeho výkonu do budoucna, a to i z hlediska kariérního postupu, kdy získat místo ředitelky školky není rozhodně jednoduchá záležitost. Žalobkyni byla shora popsaným jednáním způsobena značná škoda a nemajetková újma. Žalovaný by měl být povinen zdržet se zásahů do osobnostních práv žalobkyně a dále je vzhledem k závažnosti dopadu jednání žalovaného, na místě také satisfakce ve formě veřejné omluvy prostřednictvím školského portálu [územní celek] a zároveň finanční satisfakce ve výši 350 000 Kč.

3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, kterou považoval za zmatečnou, se spoustou odkazů na jakási nekonkretizovaná tvrzení, kdy nepravdivé informace o žalobkyni uváděly„ zejména osoby shora uvedené“, uváděny jsou právní zástupce žalobkyně, starostka [územní celek], [anonymizováno] žalovaného [jméno] [příjmení] a žalovaný. Není tak zřejmé, které konkrétní jednání přiřazuje žalobkyně samotnému žalovanému a které jednání přiřazuje jiným osobám. Navíc v posledním odstavci druhé strany žaloby je uváděno, že„ po celou dobu shora popsaných událostí docházelo k jednání … kdy největší odpovědnost nese právě žalovaný“. Přitom však žalobkyně vymezuje období již k datu [datum], resp. [datum]. Za této situace pak není žalovanému známo, které konkrétní časové období se ho má týkat, neboť ještě v roce [rok] žil v [obec]. Z obecných, nekonkrétních tvrzení žalobkyně není možné seznat, která se týkají právě žalovaného, resp. ve kterých konkrétních obdobích se jich snad měl žalovaný dopustit. Žalovaný na internetových stránkách [webová adresa] článek s názvem„ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“ nezveřejnil. Stran obsahu článku jsou dle přesvědčení žalovaného v článku uváděné informace pravdivé. Pokud jde o tvrzení, že vůči žalobkyni měla být prostřednictvím sociální sítě [název] prezentována negativní stanoviska jiných osob, přičemž se tak mělo stát v důsledku jednání žalovaného, pak pro takovéto tvrzení žalobkyně není nabídnut ani tvrzen žádný důkaz. I ve druhém odstavci čtvrté strany žaloby se pak žalobkyně dovolává toho, že docházelo k šíření nepravdivých informací, nejenom na internetu, ale i ústně od„ shora uvedených osob“. Žalovaný má rozsáhlé množství informací podpořených i listinami, které jsou schopny tvrzení žalobkyně vyvracet. Žalovaný má za to, že postačí poukázat např. na odhlášky dětí z roku [rok] z [instituce], petici na ochranu dětí, respektování zřizovatele a zákonných zástupců dětí ze dne [datum], kterou podepsalo celkem [číslo] rodičů a pedagogů, když z této listiny jsou zřejmé výhrady vůči žalobkyni týkající se její pedagogické činnosti a činnosti na pozici ředitelky školky, deník [anonymizováno] [instituce] [anonymizováno] [příjmení] [jméno] rok [rok], list [číslo], rok [rok] [rok], list [číslo], z nichž je patrný rozsah písemných podání školce ve věci odhlašování a přihlašování dětí v jednotlivých obdobích. Tedy v období„ ředitelování žalobkyně“ je patrné odhlašování dětí, a v období, kdy žalobkyně přestala vykonávat činnost v mateřské školce, je patrný zvýšený zájem o přihlášení dětí, dále žalovaný odkazoval na graf dětí vývoj [rok] – [rok], z něhož je patrný počet dětí v mateřské školce v jednotlivých obdobích. K vyvrácení žalobkyní tvrzené nepravdivosti údajů uvedených v posledním odstavci strany tři a prvém odstavci strany čtyři žaloby, navrhoval žalovaný vyslechnout učitelku mateřské školky [jméno] [příjmení] a starostku [územní celek]. Žalovaný vylučoval, že by jakékoliv informace zjistitelné z článku„ [anonymizována dvě slova] [příjmení] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“ mohly jakkoliv poškodit žalobkyni na jejích osobnostních právech, zejména pak ke snížení její vážnosti a jejího postavení ve společnosti a ve veřejném i soukromém životě ve značné míře. Rodiče dětí, vedení obce, jakož i další občanská veřejnost si úsudek o žalobkyni učinili sami na základě svých vlastních poznatků o její činnosti jako učitelky a ředitelky mateřské školky, případně na základě informací šířených nikoliv žalovaným, ale jinými osobami – osobní zkušenosti rodičů a dalších osob. Žalobkyně neprokazuje svá tvrzení, že její vážnost u spoluobčanů, poškození v zaměstnání a způsobené psychické problémy souvisí s jednáním žalovaného, který měl podávat nepravdivá tvrzení. Žalobkyně řádným způsobem blíže nezpřístupňuje, kdy a jak měla být poškozena v zaměstnání a jeho výkonu do budoucna. Stejně tak žalobkyně nerozvádí, jaká značná škoda jí byla způsobena. Uplatněný nárok na finanční náhradu žalovaný odmítá. Žalovaný nevidí jediný důvod pro to, aby se žalobkyni jakkoliv omlouval.

4. Žalobkyně při jednání [datum] upřesnila žalobu tak, že částka 350 000 Kč představuje výlučně nemajetkovou újmu, nikoli náhradu škody uvedenou v petitu. Žalobkyně doplnila, že žádné zanedbání ze strany žalobkyně nebylo inspekcí zjištěno ani ve vztahu k její pozici učitelky ani ve vztahu k pozici ředitelky a všechno zůstalo pouze otázkou tvrzení žalovaného, jeho [anonymizováno] a paní [příjmení]. Zveřejněním článku žalovaným na webových stránkách došlo k zásahu do pověsti, osobní cti a vážnosti žalobkyně, a to zejména u rodičů dětí v mateřské škole, došlo však i k rozšíření mimo obec, kdy žalobkyně následně měla problém i přes úřad práce sehnat práci déle než na týden, kdy obvykle došlo k ukončení pracovního poměru ve zkušební době právě v souvislosti se zveřejněným článkem, který tak dosud vyvolává škody žalobkyni. Žalobkyně působila celoživotně jako učitelka mateřské školy, vrcholem její profesní kariery byl post ředitelky MŠ, který měla mít zajištěn do roku [rok]. Díky zásahům žalovaného už žalobkyně nikdy nedosáhne na takový post, a to i vzhledem k věku.

5. Žalovaný tvrdil, že sám článek nezveřejnil, byť článek v obdobném duchu skutečně sepsal, nemá ho už v současné době uložený v počítači a nemůže se tak vyjádřit k jeho obsahu, zda je skutečně autorem toho článku, který je ve spise. Majitelem a provozovatelem webových stránek, kde byl článek zveřejněn, je [instituce], kde byla žalobkyně ředitelkou. Žalovanému kromě toho není známo, jak by se měl omlouvat prostřednictvím školského portálu [územní celek], když nemá žádnou možnost tam vkládat své texty.

6. Žalobkyně na výše uvedené reagovala tak, že za situace, kdy článek měl uvedeného žalovaného jako autora a správce webových stránek, ho důvodně považuje za autora článku. Článek byl zveřejněn [datum] spolu s komentovaným rozsudkem Okresního soudu [město] ohledně neplatnosti výpovědi dané žalobkyni ze strany školky. Žalobkyně se [datum] vrátila na svůj post ředitelky, respektive chtěla se vrátit, ve školce bylo pět dětí a zvedla se obrovská vlna odporu rodičů, byl vyvolán tlak na žalobkyni, který vedl k dohodě o rozvázání pracovního poměru k [datum]. Ve školce žalobkyni nepředali agendu, systém, reálně tak ředitelkou nebyla a neměla tak možnost takový článek ani zveřejnit. Článek způsobil zásah do jejích práv. Co se týče omluvy, která je žalována, vychází se z analogie omluvy zveřejňované v novinách, když při tomto způsobu omluvy nemusí být omlouvající se majitelem novin. Je možné, že rodiče dětí v reakci na článek podnikali nějaké akce, ale pokud by nedošlo ke zveřejnění článku na internetu a jednalo by se pouze o osobní formu sdělování mezi žalovaným, jeho [anonymizováno] a p. [příjmení] a žalobkyní, k zásahu by touto formou nedošlo.

7. K výzvě soudu žalobkyně doplnila svá tvrzení o to, že dne [datum] byla na základě konkursního řízení jmenována ředitelkou školky, ke dni [datum] byla starostkou [územní celek] [příjmení] odvolána z funkce ředitelky, v říjnu [rok] byla do funkce ředitelky školky jmenována [jméno] [příjmení] – [anonymizováno] žalovaného, v konkursním řízení byla jedinou uchazečkou. Dne [datum] obdržela žalobkyně výpověď z pracovního poměru z důvodu nadbytečnosti bez nároku na odstupné. Dne [datum] obdržela žalobkyně od [jméno] [příjmení] dohodu o rozvázání pracovního poměru, na tuto žalobkyně nepřistoupila. Dne [datum] nabylo právní moci rozhodnutí o neplatnosti výpovědi, které však bylo v návaznosti na dovolací řízení zrušeno a nyní je opětovně projednáváno, nicméně již tohoto dne si právní zástupci potvrdili, že rozhodnutí nabylo právní moci, jak vyplývá mj. z přípisu„ uvědomění zřizovatele MŠ a uvědomění ředitelky MŠ, obojí ze dne [datum]. Zároveň v tento den došlo k dohodě mezi [jméno] [příjmení] a žalobkyní, že dne [datum] dojde k předání školky žalobkyni (opět vyplývá mj. z přípisu„ uvědomění zřizovatele MŠ a uvědomění ředitelky MŠ, obojí ze dne [datum]), nicméně i tehdy [jméno] [příjmení] vyvíjela na žalobkyni nátlak, aby odstoupila. Dne [datum] byla informace o předání školky sdělena [jméno] [příjmení] – viz uvědomění ředitelky školky ze dne [datum]. Dne [datum] paní [příjmení] uznána neschopnou z práce, kdy z podkladů předložených žalovaným právě v tento den vyplývá odhlašování dětí ze školky. Dne [datum] došlo k vyvěšení rozsudku na internetových stránkách MŠ žalovaným. Dne [datum] chtěla žalobkyně převzít školku, [jméno] [příjmení] ji odmítla předat a činila nátlak na žalobkyni, aby odstoupila z funkce ředitelky, když žalobkyně odmítla, vyvěsila [jméno] [příjmení] a MŠ text„ [anonymizována tři slova] [datum] [anonymizována dvě slova] [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno]“ a to bez schválení zastupitelstva. Dne [datum] žalobkyně přistoupila na rozvázání pracovního poměru dohodou, neboť již nemohla situaci kolem své osoby nadále snášet, a to právě v důsledku jednání žalovaného a zveřejnění několika hanlivých článků o žalobkyni a jejich šíření. Byl velký zájem o odstranění žalobkyně z postu ředitelky, kdy zejména [jméno] [příjmení] měla zájem, aby žalobkyně nehledala nesrovnalosti v účetnictví, neboť to byl úplný počátek shora uvedených problémů. Podle žalobkyně, když nepomáhal osobní nátlak na žalobkyni, přistoupil žalovaný právě k nátlaku formou veřejnou, který vyeskaloval do obřích rozměrů a na základě kterého byla žalobkyně nucena situaci řešit, a nakonec z funkce odstoupit. Bohužel v současné době, jak uvedl na [anonymizována dvě slova] nový pan starosta [titul] [příjmení], že právě [jméno] [příjmení] je v této souvislosti trestně stíhána kvůli [anonymizována 3 slova], kdy obci způsobila finanční škodu z účtu obce asi [částka] a chybí účetní doklady nejméně za [částka]. Paní [příjmení] a žalovaný měli samozřejmě zájem o to, aby paní [příjmení] měla místo ředitelky, a proto žalovaný měl potřebu naprosto nevhodným způsobem zasáhnout do práv žalobkyně a proč se dopustil masového šíření pomluv a informací o žalobkyni. Je nepochybné, že autorem je žalovaný, když tuto skutečnost mj. potvrdily svědkyně, když vypověděly, že žalovaný byl správcem webových stránek školky, a navíc i v předmětných a doložených článcích je několikrát zmíněno, že„ [anonymizována dvě slova]“ ….. Žalovaný svým jednáním způsobil, že se dané pomluvy rozšířily mezi četnou veřejnost a způsobil tak značný zásah do života žalobkyně. Sám žalovaný v článku uvedl, že jeho cílem je rozšíření informací o žalobkyni, aby dále nemohla vykovávat funkce, ve kterých škodí a vyzval rodiče k bojkotu žalobkyně, což mělo bohužel své následky v pracovním životě žalobkyně, která od té doby nemůže sehnat úvazek na dobu neurčitou a která pravděpodobně už nikdy nebude moci vykonávat funkci ředitelky a bude nucena vždy za prací dojíždět, což s ohledem mj. na věk žalobkyně, je pro žalobkyni velmi zásadní. Zveřejněné pomluvy a reakce rodičů na ně měly dopad i na psychiku žalobkyně, která je od [datum] v péči psychologa. Satisfakce 350 000 Kč je adekvátní situaci a shora uvedeným důsledkům pomluv žalovaného. Žalobkyně byla od zveřejnění pomluv na internetu zaměstnána půl roku v MŠ [obec], kde jí kamarádka nabídla místo alespoň jako zástup za nemocnou učitelku, poté ovšem (od [datum] do [datum] byla bez práce a nemohla sehnat dlouhodobé zaměstnání. Od [datum] se jí podařilo sehnat práci učitelky až v MŠ [obec], což pro žalobkyni znamená 30 km dojezdové vzdálenosti. Žalobkyně popírá tvrzení žalovaného, že v souvislosti s působením žalobkyně ve školce došlo k hromadnému odhlášení dětí, jakož i tvrzení o nedostatcích v předškolním vzdělání dětí za žalobkyně, v době za žalobkyně byly skutečně ve školce malé děti a nikoliv předškoláci, což dokládá přiloženými seznamy dětí na školní roky [rok] [rok] a [rok] [rok], které tvrzení žalovaného vyvracejí.

8. Ke koncentrační výzvě žalovaný doplnil, není majitelem ani provozovatelem webových stránek, na kterých měl být umístěn [datum] článek s komentovaným rozsudkem OS v [anonymizováno], tím je u [webová adresa] [instituce] [anonymizováno] [příjmení] [jméno], [IČO]. Provozovatelem registru jmen domén registrovaných pod doménou CZ je: [anonymizováno], zájmové sdružení právnických osob, [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo]. Odpovědnost za umístění obsahu podle judikatury nenese žalovaný, není proto ve vedeném sporu pasivně legitimován. Žalovaný článek na stránkách [webová adresa] nezveřejnil. Žalovaný webové stránky za pomoci informací z internetu vytvořil a na tyto umísťoval a umísťuje obsah - fotodokumentaci akcí školky, na to používá svůj vlastní notebook, jiné zařízení nemá. Žalovaný nebyl dostatečně odborně erudován pro činnost správce webu, proto se snažil, aby spravování stránek [webová adresa] prováděla jiná osoba, dotaz směřoval prostřednictvím manželky i na svědkyni [titul] [příjmení], dne [datum] donesl do klubovny [anonymizována dvě slova] svůj notebook s tím, že se dotazoval tam přítomných osob, zda by někdo z nich nechtěl webové stránky mateřské školy spravovat, notebook na místě zanechal i s přístupovými daty do administrace stránek, aby si to mohl zájemce vyzkoušet. Notebook byl v klubu [anonymizováno] nepřetržitě až do dne [datum]. Nikdo však o spravování webu mateřské školy neprojevil zájem. Informace v článku zveřejněném dne [datum] ohledně poměrů ve školce, výkonu funkce ředitelky žalobkyní, k jejímu výchovnému procesu ve školce a chování žalobkyně vůči dětem žalovaný neshledává nepravdivé, právě naopak, výhrady prezentovali zejména rodiče dětí navštěvujících školku, odrazily se v celé řadě úkonů rodičů a v listinách obsahujících údaje o stížnostech na poměry ve školce (stížnost na veřejném zasedání zastupitelstva [územní celek] dne [datum] sepsanou dne [datum], pedagogická porada – viz zápis ze dne [datum], stížnost vůči zřizovateli, odhlašování dětí ze školky podle záznamů ze schůzky rodičů s ředitelkou školky ze dne [datum], dotazník pro rodiče – zákonné zástupce z prosince [rok] s otázkou, zda si přejí návrat žalobkyně na místo ředitelky školky, petice sepsaná [datum]). O výhradách vůči žalobkyni a výhradách vůči činnosti školky může vypovídat celá řada rodičů, zejména pak [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a osoby podepsané pod peticí ze dne [datum]. Odpor vůči opětovnému nástupu žalobkyně na pozici ředitelky školky nastal již o měsíc dříve, než byl zveřejněn článek [datum], v masivním měřítku se projevily odhlášky dětí ze školky, to zejména [datum]. Za nulové návštěvnosti mateřské školy dětmi došlo k ukončení pracovního poměru žalobkyně. Okamžitě po jejím odchodu začali rodiče své děti opět přihlašovat k datu otevření školky [datum]. Žalovaný požadoval připojení spisu Okresního soudu v [anonymizováno] sp. zn. [spisová značka]. Mělo být zjištěno dotazem soudu u Úřadu práce ČR, zda k datu [datum] byla vedena žalobkyně v evidenci uchazečů o zaměstnání, sděleny konkrétní nabídky na zaměstnání a zaměstnavatelé za trvání její evidence před [datum] a poté a zda byla žalobkyně zaměstnána či zda odmítnuta. Od ČSSZ měli být zjištěni zaměstnavatelé žalobkyně po [datum] a pro případ skončení pracovního poměru i důvody ukončení, případně měl soud učinit dotaz u zaměstnavatelů zjištěných od ČSSZ. Ukončení pracovního poměru žalobkyně v lednu [rok] nebylo důsledkem činnosti žalovaného, ale důsledkem negativních zkušeností s prací žalobkyně, jako ředitelky, resp. s činností školky jako takové, pro něž došlo k odhláškám dětí ze školky. To, že žalobkyně není schopna, jak tvrdí, si zajistit práci v oboru (byť toto tvrzení není ani důkazy prokázáno), nemůže být zapříčiněno zveřejněním předmětného článku.

9. Žalobkyně po koncentraci komentovala údaje z jednání z [datum], kdy uváděla, že ve školním roce [rok] [rok] nebyly ve školce děti předškolního věku, ale pouze 2 – 4 leté děti, některé měly na odpolední odpočinek pleny, u malých dětí může být problém s delší adaptací na prostředí a odloučení od blízkých, zvracení je buď projevem velké fixace na matku, nebo vynucování si kontaktování matky, aby si dítě vyzvedla. Tento problém mělo 1 z 28 dětí. Maminky děti chválily za básničky, písničky a tanečky ze školky. Dopoledne děti využívaly zahradu a chodily na vycházky obcí s vodícími prvky. Vůči žalobkyni neměla ČŠI nikdy výhrad. Problém začal, když žalobkyně dala výpověď z účetnictví starostce [příjmení], 3 týdny na to, byla žalobkyně odvolána z funkce ředitelky, následné trestné stíhání starostky [anonymizována 4 slova] [územní celek] podle žalobkyně ukázalo, že se jednalo o chybu starostky. Pracovní posudky prokazují bezproblémovost žalobkyně a že se k dětem chová hezky (MŠ [obec], MŠ [obec] a MŠ [obec]), vyjádření [titul] [jméno] [příjmení] potvrzuje podle žalobkyně její oblíbenost u dcery pana [příjmení] a záměrné ztěžování práce žalobkyně starostkou, kdy jednání starostky vedlo k odhlášení dcery ze školky. [jméno] [příjmení] potvrdila, že ji starostka sdělila, že její dítě do školky za funkce žalobkyně přijato nebude. Za účetní [příjmení] byli zaměstnanci dva měsíce bez mzdy, starostka také odebrala učitelce a žalobkyni klíče od budovy.

10. Při jednání [datum] žalobkyně k výzvě soudu upřesnila, že oba články na webových stránkách školky„ [anonymizována dvě slova] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]“ a„ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]“ byly publikovány od [datum] do [datum], dále se objevily na [anonymizováno].

11. K výzvě podle § 118a občanského soudního řádu v závěru řízení žalobkyně opakovala předchozí tvrzení, uváděla, že žalovaný po zveřejnění hanlivých článků na webových stránkách školky následně podněcoval osobně jednání rodičů, aby tito nedávali své děti do školky a rozšiřoval informace z článků, což činí dodnes, např. tím, že neustále shání informace o žalobkyni a informuje o účelu, za kterým je shání, kdy zároveň se evidentně dotazuje i bývalých zaměstnavatelů na žalobkyni a neustále tak rozšiřuje svůj pohled na věc a negativní informace o žalobkyni, což vyplývá vše z důkazů předložených žalovaným. Zveřejněné informace se tak dostaly do povědomí lidí, došlo k jejich šíření a k šíření informací, které byly obsahem těchto článků, prostřednictvím sociálních sítí. Žalovaný nerespektoval rozhodnutí soudu a doslova brojil proti žalobkyni. V rámci profese ředitelky/učitelky mateřské školky, je tento dopad na žalobkyni naprosto zásadní a značný, neboť rodiče přirozeně reagují o to citlivěji a své děti rozhodně nesvěří člověku, o kterém se dočetli, že [anonymizováno 14 slov] apod. Rodiče se v návaznosti na tyto informace spojili a tyto informace šířili dále, což je z [anonymizováno] stránek. V [obec] žalobkyně přišla o místo ředitelky právě kvůli těmto informacím na webu mateřské školky v době, kdy mělo dojít k návratu žalobkyně na místo ředitelky. Působení jako ředitelka MŠ byl vrchol v její kariéře. Pokud by nedošlo ke zveřejnění hanlivých informací žalovaným, působila by žalobkyně podle svého názoru jako ředitelka školky. Kvůli tlaku, který žalovaný způsobil, byla nucena školku opustit, protože proto nechtěli rodiče dávat děti do školky, kde žalobkyně působí. Žalobkyni v návaznosti na zveřejnění článků žalovaným přestali zdravit známí lidé a žalobkyně měla velký strach o sebe a svou rodinu, když došlo mj. ke zveřejnění adresy jejího bydliště žalovaným. Psychický stav žalobkyně se zásadně odrazil i na zhoršeném fyzickém a psychickém zdraví v podobě nespavosti, depresí, bolestí hlavy a zad, které způsobují omezení v běžném způsobu života. Již tím, jaké důkazy žalovaný soudu předkládá, je patrné, že tyto informace jsou neustále šířeny a připomínány. Žalobkyně se např. ucházela o místo v MŠ [obec] a bylo jí sděleno, že ji rozhodně nepřijmou poté, co dělala v MŠ [obec], tedy na základě informací šířených žalovaným, aniž by se kdokoliv zabýval jejich pravdivostí, byla žalobkyně několikrát odmítnuta. Z logiky věci je pro žalobkyni v této oblasti těžké navrhnout důkazy ve svůj prospěch, neboť ti, kdo věří žalovanému, v její prospěch svědčit nepůjdou, že od žalovaného tyto informace slyšeli nebo že jim je žalovaný sděluje i nyní. Žalobkyně navrhla a soud provedl, výslechy několika rodičů, kteří potvrdili, že k šíření informací docházelo a jakým způsobem bylo k žalobkyni v rámci školky přistupováno. Text omluvy žalobkyně navrhuje:„ [anonymizována dvě slova] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno 8 slov] [datum] [anonymizována tři slova] [příjmení] [příjmení] [jméno]. [anonymizována tři slova] [název soudu] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [ulice] [anonymizováno] [příjmení]„ [anonymizována dvě slova] [příjmení] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova]“ [anonymizováno 8 slov] [jméno] [příjmení] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. [anonymizována tři slova] [anonymizováno]“ 12. K výzvě podle § 118a o.sř. žalovaný opakoval svá předchozí tvrzení, odkazoval na svá vyjádření. Uvedl, že neobdržel od starostky obce pí [příjmení] žádný e-mail, kterým by bylo požádáno odstranění článku, jak starostka avizuje ve svém e-mailu z [datum]. Kromě toho je žalovaný přesvědčen, že skutečnosti uváděné v článcích plně odpovídají realitě, tedy odpovídají jednání a chování žalobkyně, jako ředitelky a učitelky školky. Pokud sestavoval žalovaný obsah návrhu článků, vycházel z informací, které v plném rozsahu plynuly z informací získaných žalovaným jak od jeho manželky, jako ředitelky, tak pak především z obsahu dalších listin veřejně známých. K vlastnímu obsahu článku žalovaný doplnil, že působení učitelky či ředitelky je nepochybně veřejným působením, které podléhá i zvýšenému zájmu, kontrole veřejnosti. Jako taková osoba byla nepochybně i žalobkyně povinna snášet, přijmout větší míru veřejné kritiky, než jiné soukromoprávní subjekty – občané. V obsahu článků nespatřuje žalovaný i ve světle již provedených důkazů žádné nepravdivé informace, tedy ani negativní zásah do práva žalované na ochranu osobnosti. Údaje uvedené v článcích nezkreslují zásadním způsobem skutečnosti, když i žalovaný měl rozumné důvody při přípravě návrhů článků spoléhat se na pravdivost informací, jež byly v článcích uvedeny. Obsahu jím získaných informací věřil (petice daného obsahu existovala, byla podepsána, stížnosti rodičů existovaly, zápisy z pedagogických porad existovaly, a stejně tak byly k dispozici i relevantní zápisy z jednání zastupitelstva, zároveň osoby, které vypovídaly jako svědci před OS v [anonymizováno] v řízení čj. [spisová značka], tak činily pod sankcí křivé výpovědi a potvrzovaly skutečnosti uvedené v článku). Pokud by informace v článcích byly nepravdivé či zavádějící, hrubě zkreslující, což žalovaný vylučuje, pak by bylo i namístě zkoumat, zda žalobkyně jako veřejně činná osoba je povinna takovouto kritiku snášet. Žalobkyně byla v evidenci úřadu práce před zveřejněním článků v období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum], tedy po dobu cca 6ti měsíců, po zveřejnění článků v období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum], tedy po dobu cca 5,5 měsíců, tedy zhruba o něco déle před zveřejněním článků. Není zde žádný relevantní údaj o tom, do jaké míry vyvíjela žalobkyně aktivitu směřující k získání jejího zaměstnání. Žalovaný má za prokázané, že zaměstnání v MŠ [část obce] (před zveřejněním článků) ztratila žalobkyně z důvodu ležících na její straně, kdy sama uvedla, že jí nebyla vyslovena s její osobou spokojenost v této školce. Zaměstnání v MŠ [obec] (po zveřejnění článků) též ztratila žalobkyně z důvodů ležících na její straně, ne proto, že byly zveřejněny články, neboť v takovém případě by musela mít MŠ [obec] informace plynoucí z článků již při přijímání žalobkyně. Zaměstnání v MŠ [obec] trvalo pouhých několik dnů. Není známo, kde všude a kdy žalobkyně o zaměstnání usilovala (vyjma údajů, které poskytl nejenom Úřad práce ČR ve zprávě z [datum]). Není známo, jaký byl na trhu práce volný počet míst na pozici učitelky či ředitelky MŠ (žalovaný si je vědom, že na pozici ředitel/ředitelka školky jsou vyhlašována a organizována výběrová řízení), a zároveň jaká byla poptávka – množství zájemců o tato pracovní místa, je třeba důkazy doplnit. Jistě není možné ani přehlédnout, že žalobkyně poté, kdy došlo k jejímu obnovení pracovního poměru jako ředitelky [titul] [příjmení] [jméno] a kdy do práce opětovně nastoupila, sama svůj pracovní poměr ukončila dohodou ke dni [datum]. Téměř u všech dětí byla ukončena docházka do mateřské školy dne [datum], důvodem ukončování nemohlo být zveřejnění předmětných článků na webu školky dne [datum]. Informace o osobě žalobkyně se dostaly široké veřejnosti jinými cestami, a již v obdobích hluboce předcházejících tvrzenému dni zveřejnění článku dne [datum], a to peticí rodičů ze [datum], kolující přes [územní celek], [obec], [obec], [část obce], [obec], [obec], [obec] již od [datum], veřejně přístupná v samoobsluze [obec], zápisem z pedagogické rady ze dne [datum], stížností rodičů ze dne [datum], zápisy z jednání zastupitelstva z [datum] a [datum], kterých se účastnilo [číslo] osob a které též veřejně přístupné, jak na webu obce, dotazníkem ředitelky MŠ paní [příjmení] z listopadu [rok] vypracovaný pro rodiče„ [anonymizováno 5 slov] [jméno] [příjmení]“, informacemi, které měli rodiče a rodinní příslušníci 21 dětí v roce [rok], které měli nespokojení zaměstnavatelé minimálně MŠ [obec], MŠ [část obce], MŠ [obec], informacemi, které mělo 5 zaměstnanců školky, informacemi, které nepochybně podávali rodiče dětí při jejich přihlašování do jiných školek – důvody odchodu, informacemi, které měl školský úřad, informacemi, které měly být podány na školení ředitelů mateřských škol konaném v obci [obec]. Šíření takovýchto informací je možné podle žalovaného i vyjádřit matematickými modely, kdy orientačním výpočtem i bez vlivů zveřejněných článků i v období let [rok] až [rok] zde bylo podle žalovaného [číslo] až [číslo] osob, které se mohly dozvědět o špatné pověsti žalobkyně jako veřejné osoby v bezprostředně nejbližším okolí případně na [anonymizováno] a [anonymizováno]. Zveřejnění článků nemohlo způsobit jakékoliv poškození osobnostních práv žalované. Toto nemohlo být ani důvodem pro nemožnost žalované zajistit si zaměstnání, jako učitelka či ředitelka MŠ.

13. Na základě provedeného dokazování měl okresní soud zjištěn tento skutkový stav. Dne [datum] byla žalobkyně jmenována Obcí [obec] ředitelkou školky a to rozhodnutím starosty [titul] [jméno] [příjmení]. Dne [datum] proběhla schůzka ve školce s rodiči. Na zastupitelstvu [územní celek] [datum] se do diskuse přihlásili [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] se stížnostmi na jednání žalobkyně, připojil se i [jméno] [příjmení], starostka žádala písemné podání rodičů ve věci. Dne [datum] byla podána stížnost rodičů [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], a [příjmení] mimo jiné na nedodržení termínu omezení provozu školky v době letních prázdnin, nedostatky předškolního vzdělávání, absenci kroužků a trestání dětí. Na pedagogické poradě [datum] byla stížnost se žalobkyní a učitelkou [příjmení] projednána. Mezi žalobkyní na postu ředitelky školky a starostkou [obec] [jméno] [příjmení], která vedla účetnictví školky, docházelo k neshodám ohledně účetnictví školky, což vyvrcholilo [datum] výpovědí starostce jako účetní ze strany žalobkyně jako ředitelky školky, načež starostka prohlásila, že se bude mstít. Dne [datum] [územní celek] žalobkyni z funkce ředitelky odvolala k [datum] z důvodu závažného porušení právních povinností při provozu školky spočívajícího v porušení § 3 vyhlášky č. 14/2005 Sb. a pro porušení § 33 školského zákona spočívající v nevhodném chování k dětem. Dne [datum] dala [územní celek] žalobkyni výpověď z důvodu uvedeného v § 52 písm. c) zákoníku práce pro nadbytečnost s tím, že po odvolání z pozice ředitelky neměla [územní celek] práci odpovídající zdravotnímu stavu a kvalifikaci žalobkyně. Na [územní celek] byla podána petice rodičů proti odvolání žalobkyně z postu ředitelky, byla předána i na zastupitelstvu [územní celek] [datum]. V průběhu času bylo vedeno řízení u Okresního soudu v [anonymizováno], řízení se účastnila školka, [územní celek] a žalobkyně. V souvislosti s pravděpodobným předpokládaným rozhodnutím odvolacího soudu byl ve školce ředitelkou školy [jméno] [příjmení] zadán dotazník a rodiče prostřednictvím místostarosty [obec] [titul] [jméno] [příjmení] a kuchařky školky [jméno] [příjmení] sepsali petici datovanou [datum]. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13.11.2017, č.j. [číslo jednací], byl rozsudek soudu prvního stupně z 23.5.2017 pravomocně ke dni 3.1.2018 potvrzen. Uvedený rozsudek Okresního soudu v [anonymizováno] z 23.5.2017 byl komentován žalovaným. Okresní soud ohledně autorství a zveřejnění předmětných článků na webových stránkách školky dospěl k závěru, že jejich autorem a uveřejnitelem je žalovaný. Tvrzení žalovaného, že nechal notebook v klubovně [anonymizována dvě slova] k dispozici ohledně vedení webových stránek školky, podporované jako důkazem prohlášením uvedeným v bodě 44 odůvodnění rozsudku, okresní soud neshledal věrohodným. Obsahově je evidentní, že psal oba články žalovaný, nepochybná je i jeho zainteresovanost na celé věci. Doména školky je registrována na školku od [datum], jako osoba je uvedena [jméno] [příjmení] žalovaného (v podrobnostech viz bod 43 odůvodnění rozsudku). Rovněž výpověď [anonymizováno] žalovaného [jméno] [příjmení] soud neshledává věrohodnou s ohledem na její osobní zainteresovanost jako manželky na výsledku sporu žalovaného, konečně její výpověď je v přímém rozporu i s výpovědí svědkyně [příjmení], která popřela, že by jednala o správcovství stránek s [jméno] [příjmení] [územní celek] zastoupená starostkou [jméno] [příjmení] dne [datum] zaslala žalobkyni dohodu o skončení pracovního vztahu k podpisu ve lhůtě do [datum] již podepsanou Obcí, dohodu žalobkyně nepodepsala, naopak [datum] uvědomila starostku, že hodlá čerpat překážky v práci a od [datum] nastoupit, o čemž vyrozuměla i [jméno] [příjmení] (viz bod 51, 41 odůvodnění rozsudku). V souvislosti s uveřejněním článků na webových stránkách školky proběhla mezi starostkou [příjmení] e-mailová komunikace, kdy žalobkyně žádala odstranění článků, starostka [datum] uváděla, že k výzvě žalobkyně z [datum] zařídila odstranění odkazu na školku ze stránek [územní celek], ale protože stránky školky jsou v osobním držení žalovaného, přepošle mu e-mail žalobkyně ohledně odstranění (viz bod 47 odůvodnění rozsudku). Prostřednictvím [anonymizováno] stránek [jméno] [příjmení], kuchařka ze školky, vyzývala k akci proti návratu žalobkyně na post ředitelky školky, kdy připojila na [anonymizováno] odkazy na webové stránky školky s články žalovaného, vyzývala k účasti na petici, na její výzvy bylo reagováno i dost vulgárním způsobem (v podrobnostech viz bod 17 odůvodnění tohoto rozsudku), webové stránky školky pak byly navštíveny od založení stránek [datum] do [datum] 499 návštěvníky, následovala návštěvnost zvýšená do [datum] až na celkových 5 480 návštěvníků, rozdíl představuje 4 981 návštěv stránek (viz bod 15 odůvodnění rozsudku). Už k [datum] byla ukončena docházka u 19 dětí (blíže bod 35 odůvodnění rozsudku). Stalo se pravděpodobně i v souvislosti s jednáním místostarosty a rodiče dvou z dětí ve školce, autora petice ze [datum] [titul] [jméno] [příjmení], kdy soud uvěřil výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] (bod 28 odůvodnění rozsudku), která je sice v rozporu s výpovědí samotného svědka [příjmení], ale výpověď svědka [titul] [příjmení] je bezpochyby ovlivněna jeho vlastní ochranou a lze jen těžko předpokládat, že by se chtěl dobrovolně vystavit potenciálním sankcím za takové jednání ze strany žalobkyně (bod 34 odůvodnění rozsudku). Výsledkem odhlášení většiny dětí ze školky (bod 35 odůvodnění rozsudku) pak bylo ukončení provozu a k [datum] uzavřená dohoda žalobkyně s Obcí [obec] o rozvázání pracovního poměru dnem [datum] (bod 51 odůvodnění rozsudku). Od [datum] byla žalobkyně zaměstnána jako učitelka na zástup v MŠ [obec] do [datum], z této školky byla kladně hodnocena (bod 38 odůvodnění rozsudku), pak od [datum] do [datum] v MŠ [obec] s ukončením pracovního poměru ve zkušební době pro nesouladnost chování žalobkyně s koncepcí školky (podrobně bod 52 odůvodnění rozsudku), od [datum] do [datum] byla žalobkyně v evidenci úřadu práce, kdy jí bylo nabízeno devět pracovních míst ve školských zařízeních, od [datum] nastoupila do MŠ [obec], kde je až dosud a je v zaměstnání kladně hodnocena. Žalobkyně je od [datum] v ambulantním léčení psychiatra (viz bod 13 odůvodnění rozsudku), kdy i ve svém osobním životě je do velmi výrazné míry pohlcována vedenými soudními spory souvisejícími s jejím výkonem funkce ředitelky v jednotřídní školce v [obec]. Celá kauza byla i mediálně publikována (viz blíže bod 31 odůvodnění) a to nejen na webových stránkách školky v [měsíc] [rok]. S působením [jméno] [příjmení] ve funkci ředitelky jsou spokojení jak rodiče a tedy i jejich děti, tak zastupitelé [územní celek] (viz bod 53 odůvodnění rozsudku).

14. Okresní soud na zjištěný skutkový stav aplikoval ust. § 81 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a dospěl k závěru, že žaloba byla podána částečně důvodně. Nedůvodně bylo ze strany žalobkyně žalováno o uložení povinnosti žalovanému zdržet se zásahu do osobnostních práv žalobkyně zveřejňováním nepravdivých pomluv o žalobkyni. Žalobkyně nedoplnila tvrzení ohledně konkrétního chování žalovaného, kterým žalovaný aktuálně zasahuje do jejích osobnostních práv. Vyjma zveřejnění článku„ [anonymizováno 6 slov]“ a článku„ [anonymizována dvě slova] [příjmení] [anonymizováno 6 slov]“ nebylo prokázáno, že by žalovaný šířil nějakým způsobem veřejně a písemnou formou nepravdivé informace a poškozoval tímto jednáním žalobkyni a nenavrhla ani důkazy potřebné k prokázání svých takto doplněných tvrzení. A i v rámci takto publikovaných článků nelze uzavřít, že žalobkyně unesla důkazní břemeno v plném rozsahu k prokázání nepravdivosti informací žalovaného, které o ní šířil. Přesto však v článcích publikovaných žalovaným, kdy měl jednoznačně za prokázáno, že žalovaný je autorem a zveřejnitelem obou článků na webových stránkách školky, jsou informace, které dehonestují žalobkyni, snižují její důstojnost člověka, její vážnost, narušují její soukromí. Provedl velké množství navržených důkazů, vyslechl mnoho svědků z řad rodičů dětí, které byly ve školce v době působení žalobkyně jako ředitelky školky. Z jejich výpovědí vyplývá, že ve školce byly dvě skupiny rodičů, kdy jedna skupina představovala zejména místní občany [obec], kteří se se svými stížnostmi na chod školky a chování žalobkyně obraceli na starostku a zastupitelstvo, jejich stížnosti jsou konkretizovány a pokud byly použity žalovaným v článcích, nelze přisvědčit žalobkyni, že by se jednalo o jednoznačně nepravdivé údaje. A to ani za situace, kdy je tu nesporně i druhá skupina rodičů, zejména rodičů mimo [obec], která se naopak domáhala vrácení žalobkyně do funkce po jejím odvolání, s čímž se rovněž obracela na zastupitelstvo [obec], a která neměla výhrady vůči chování žalobkyně ve školce. Celá situace kolem školky byla komplikována problematickou osobností starostky [příjmení], která nevykonávala funkci účetní školky řádně a za ukončení vedení účetnictví ve školce ze strany žalobkyně se starostka rozhodla mstít, jak se sama vyjádřila před svědky (bod 51 odůvodnění rozsudku). Přesto však nešlo jen o výlučné rozhodnutí starostky, jak se snaží tvrdit žalobkyně, ale o rozhodnutí zastupitelstva, které chtělo situaci řešit ve shodě s vlastními občany tak, aby se školka opačným přístupem nepřipravovala o potenciální zájemce o docházku. Ostatně [územní celek] dodnes právně řeší otázku ukončení pracovního poměru se žalobkyní v roce [rok]. Po [měsíc] [rok] do školky na základě konkurzu nastoupila jako ředitelka [jméno] [příjmení], ohledně ní bylo prokázáno, že jsou s ní všichni spokojení, jak rodiče a děti, tak i zastupitelstvo [územní celek]. Žalovaný se soustředil na porovnávání působení žalobkyně a své [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ve funkci ředitelky, z určitého pohledu porovnával neporovnatelné, kdy soud v tomto momentě úplně odhlíží od stížností z roku [rok]. Žalobkyně dostala školku s velmi malými dětmi (v podrobnostech popsanými v bodě 39 odůvodnění rozsudku), kdy se teprve první z nich začali přibližovat povinné předškolní docházce v posledním roce před zahájením povinné školní docházky, tento„ předškolní“ rok nastal až ve školním roce [rok] [rok], to už ale školku od konce října vedla [jméno] [příjmení]. V době žalobkyně, tj. k [datum] šlo o 7 dětí mladších 3 let, jedno z toho mladší 2,5 let, dále 7 dětí ve věku 3 let a 3 děti ve věku 4 let, tj. celkem 17 dětí, k [datum] to byly stále 4 děti ve věku do 3 let, 13 tříletých dětí, 6 čtyřletých a 2 pětileté děti (blíže bod 53 odůvodnění ve shodě s bodem 39, 41, 29 odůvodnění). Žalobkyně dostala pod své vedení novou školku, která se dovybavovala, [jméno] [příjmení] nastoupila do školky až po více než roce fungování. S menšími dětmi adaptujícími se na prostředí se dělají logicky trochu jiné aktivity, zvlášť když je jich většina. Úkolem soudu v tomto řízení bylo posuzovat, zda jednání žalovaného způsobilo žalobkyni újmu na jejích osobnostních právech. Jako stěžejní a prokázané jednání žalovaného soud shledal v tomto směru uveřejnění článků, z těchto článků pak jako jednoznačně poškozující a nepravdivé údaje soud hodnotí následující: Z článku [anonymizováno 6 slov] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno 6 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [datum] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno 6 slov] [anonymizována dvě slova] [příjmení] [anonymizováno] [anonymizováno]. [anonymizováno 6 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno 6 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno 6 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. [anonymizována dvě slova], [anonymizováno 6 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 6 slov]. [anonymizováno]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [anonymizována dvě slova], [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno], [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno 6 slov] [datum] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova], [datum] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [datum] [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno 6 slov]„ [anonymizováno]“ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [role v řízení]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno 6 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [příjmení], [anonymizována dvě slova], [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ([anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno 6 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]) [anonymizována dvě slova], [anonymizováno], [anonymizováno 6 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [anonymizována dvě slova], [anonymizováno 6 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno 6 slov] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno 6 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]: [anonymizováno] [číslo] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [příjmení] [anonymizováno 6 slov], [anonymizováno 6 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno 6 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno]. [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno 6 slov] [anonymizována dvě slova]. [anonymizováno 6 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [číslo]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]„ [anonymizováno]“. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova]. [anonymizováno] [číslo] [anonymizována dvě slova] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ([anonymizováno 6 slov]) [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno 6 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [číslo]. [anonymizována dvě slova]:„ [anonymizováno 6 slov]“. V článku je dále mimo jiné uvedeno:„ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno 6 slov] [anonymizována dvě slova] ([anonymizováno]) [územní celek], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]“. Z článku„ [anonymizována dvě slova] [příjmení] [anonymizováno 6 slov]“ - [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno 6 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [příjmení], [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] (viz výpověď matky uvedeného dítěte, které navštěvovalo psychologa se [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a obdobnými problémy trpělo v důsledku změny učitelky na základní škole, a učitelky [jméno] [příjmení] podrobně v bodech 21, 19 odůvodnění); [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno] ([anonymizováno 6 slov] [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno]. [anonymizováno 6 slov] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizováno 6 slov] (v této části nutno zdůraznit, že žalovaný nebyl přímým svědkem fungování školky ve školním roce [rok] [rok], tímto nebyla ani jeho žena [jméno] [příjmení], naopak z výpovědí přímé svědkyně [jméno] [příjmení], přímé svědkyně [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení] viz v podrobnostech bod 29, 19, 30; [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno 6 slov], [anonymizováno 6 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno 6 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno] ([anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [rok] [rok] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno 6 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno 6 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno]), [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [role v řízení], [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno 6 slov], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno 6 slov] [role v řízení] [anonymizováno 6 slov] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova], [anonymizováno 6 slov] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno], [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno 6 slov], [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Co se týče připojeného odkazu na soudní rozsudek a komentáře tohoto rozsudku, v podrobnostech bod 16 odůvodnění rozsudku, zde dehonestujícím způsobem působí následující pasáže, kde žalovaný bez jakýchkoli skrupulí uráží nejen samotnou žalobkyni, ale i soud potažmo soudce [titul] [jméno] [příjmení], aniž by sám žalovaný znal právo a byl právně erudován právo aplikovat -„ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [příjmení] [anonymizováno 6 slov] [anonymizována dvě slova]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno 6 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení] [příjmení], [anonymizováno 6 slov] [anonymizována dvě slova]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [rok] [anonymizováno 6 slov] [obec]. [anonymizováno 6 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [rok] [anonymizováno] [obec]. [anonymizováno], [anonymizováno 6 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení], [anonymizováno 6 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno 6 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno 6 slov] [anonymizována dvě slova]. [anonymizováno 6 slov] [příjmení], [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno 6 slov] [anonymizována dvě slova] ([anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova]). [anonymizováno] [obec] [anonymizováno]“ Následně opět snižuje důstojnost soudu, když uvádí, že„ [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [příjmení]“. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno 6 slov] [role v řízení], [anonymizována dvě slova]„ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno 6 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno 6 slov], [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno], [anonymizováno 6 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno] [role v řízení]. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]“ Soud zde podotýká, že žalovaný nejenže snížil důstojnost a vážnost žalobkyně tím, že ji označoval jako podplácející osobu případně osobu jednající na základě známosti se soudcem [příjmení], což spadá do režimu ochrany osobnosti ve smyslu § 81 a násl. občanského zákoníku, ale dokonce postupoval proti úpravě ochrany osobních údajů, kdy zveřejnil osobní údaje žalobkyně včetně bydliště, čímž jí způsobil újmu. Ke způsobu šíření těchto informací žalovaným bylo jako důkaz předloženo počítadlo návštěv na webových stránkách školky, z něhož vyplývá, že stránky byly navštíveny od [datum] do [datum] 4 981 návštěvníky. Vzhledem k tomu, že články již nejsou publikovány, soud nemohl uložit žalovanému povinnost zdržet se aktivního jednání poškozujícího žalobkyni, články byly jediným jednáním žalovaného, které žalobkyně prokázala, za toto jednání žalovaného však žalobkyni přísluší náhrada nemajetkové újmy, kterou soud zhodnotil na výši 50 000 Kč (10 dní zveřejnění článku s 4 981 návštěvami na webových stránkách, kdy lze předpokládat, že některé návštěvy probíhaly opakovaně zejména ze strany zúčastněných osob). Protože články byly zveřejněny na webových stránkách školky, odpovídala by tomu povinnost omluvy žalovaného na webových stránkách školky, to však žalobkyně nepožadovala. Kromě toho ne všechny informace, které jsou v článcích obsaženy, soud shledal jako nepravdivé a zde tížilo břemeno tvrzení a břemeno důkazní žalobkyni. Uložit tak žalovanému povinnost omluvy na školském portálu [územní celek] nelze. Žalobkyně žalovala celkem o 350 000 Kč, kdy žalovanému kladla za vinu veškeré své profesní neúspěchy následující po lednu [rok], zde však žádná přímá souvislost vyjma samotného zveřejnění článku mezi 4 981 návštěvníků stránek nebyla žalobkyní prokázána. Pokud se ředitelé školek zajímali o pracovní minulost žalobkyně ve školce, určitě se neobraceli na žalovaného a pokud by tomu tak bylo, nebylo to prokázáno. Samotné tvrzení žalobkyně, že žalovaný psal do MŠ [obec], pak tak činil v souvislosti se svou povinností tvrdit a prokazovat skutečnosti v rámci tohoto řízení, což rozhodně nelze považovat za prokázání žalobního tvrzení žalobkyně. Soud proto vyjma částky 50 000 Kč žalobkyni přiznaných na nemajetkové újmě žalobu ve zbývajících částech zamítl.

15. Pro většinový úspěch žalovaného ve věci mu soud podle § 142 odst. l o.s.ř. přiznal i právo na náhradu nákladů řízení podle výše jeho úspěchu 70 % (85% úspěchu žalovaného – 15% úspěchu žalobkyně).

16. Proti rozsudku podali včas odvolání oba účastníci.

17. Žalobkyně vymezila rozsah odvolání tak, že vyjma přísudečného výroku III. podala odvolání do všech ostatních výroků rozsudku okresního soudu. Žalobkyně předně okresnímu soudu vytýkala, že ačkoli dal okresní soud žalobkyni za pravdu v tom, že byla porušena její práva na ochranu osobnosti, výsledek řízení je takový, že úhrada nákladů řízení, které má zaplatit žalovanému, převyšuje částku přiznanou žalobkyni na kompenzaci za zjištěné porušení práv. Výsledek řízení je z tohoto pohledu absurdní, zvláště za situace, kdy zásah do osobnostních práv žalobkyně byl přesvědčivě prokázán a rovněž jeho následky. Dále namítala, že rozsah nepravdivých sdělení žalovaného je výrazně širší než v měřítku přístupů na předmětnou webovou stránku mateřské školy a promítl se zásadním a nenapravitelným způsobem do pracovní a osobní sféry žalobkyně, která je a již bude celoživotně pomluvami žalovaného poznamenána. Okresní soud odvodil výši újmy z 10 vyvěšení článků s 4981 návštěvníky, což je bez zohlednění následků a dalšího šíření nepravdivých údajů úvaha chybná. Je zde jednoznačná příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a šířením nepravdivých údajů mezi rodiči dětí a dalšími osobami. Kdyby žalovaný nejednal tak, jak se stalo, k újmě žalobkyně by nedošlo. Okresní soud nehodnotil důsledky ve sféře žalobkyně, když mezi návštěvníky dotčených stránek mohli být zřizovatelé předškolních zařízení a další osoby, které mají vliv na zaměstnání žalobkyně. Pokud by tito zaměstnavatelé hodnotili žalobkyni jako osobu problémovou, nemohla by získat v lokalitě žádné zaměstnání, a postupem zvoleným okresním soudem by neměla šanci získat reálné odčinění újmy. Soud měl vzít v potaz i konkrétní individuální následky ve sféře žalobkyně. Okresní soud chybně vyhodnotil žalobu v části týkající se zdržení zásahů do osobnostních práv žalobkyně zveřejňováním nepravdivých pomluv. Vyjma zveřejnění obou článků nebylo dle okresního soudu prokázáno, že by žalovaný poškozoval žalobkyni, když žalobkyně neunesla důkazní břemeno k prokázání nepravdivosti informací žalovaného, které o ní šířil. Okresní soud tak po žalované požadoval prokázat negativní skutečnosti, což i dle judikatury po účastníku požadovat nelze. Zde měl nést důkazní břemeno ohledně pravdivosti tvrzení v článcích žalovaný. Žalobkyně prokázala bezproblémové pracovní působení po celou dobu své práce v předškolních zařízeních. Za zcela nedostatečné považovala odškodnění ve výši 50.000 Kč, jestliže žalovaný nejenže snížil důstojnost a vážnost žalobkyně tím že ji označoval za podplácející osobu nebo osobu se známostmi na soudce okresního soudu [titul] [příjmení]. Žalovaný dokonce jednal proti úpravě ochrany osobních údajů. Nesprávný je i závěr, že nejsou-li již články publikovány, nemůže soud žalobci uložit zdržet se aktivního jednání poškozujícího žalobkyni. Právo domáhat se upuštění od zásahu lze i tehdy, je-li zde reálná hrozba jeho opakování. Žalovaný přistoupil ke zveřejnění článku opakovaně, když publikoval články dva, informace byly dále šířeny i dalšími cestami, ať již osobně nebo na sociálních sítích, docházelo ke sdílení odkazu na žalovaným publikované články na [anonymizováno] i jinde. Bylo prokázáno, že žalovaný vytrvává ve svých aktivitách, kdy nadále shromažďuje údaje o žalobkyni a šíří svá stanoviska i nadále. Důsledky zásahu žalovaného do práv žalobkyně trvají dodnes a budou ji doprovázet i napořád. Částku požadovanou na odškodnění zásahu považovala za zcela adekvátní dopadů zásahu. Poukázala na to, že před nástupem žalobkyně zpět na funkci ředitelky mateřské školy se již [datum] objevil na webu MŠ hanlivý článek a na něj navazovaly nevhodné a urážlivé komentáře na osobu žalobkyně, o každém dni žalovaný informoval na webu školy v dalším článku a přidával své komentáře lživého obsahu s předem připraveného [anonymizováno] žalovaného. I rodiče neovlivnění aktivitami žalovaného museli své děti odhlásit a dát děti do jiných školek, přičemž žalovaný se v těchto vyhrocených situacích žalobkyni vysmíval a napadal ji v publikovaném článku. Poukázala znovu na jednání starostky [územní celek], o níž až později vyšlo najevo její [anonymizována 3 slova], žalovaný svými články podněcoval veřejnost, ovlivnil nejen místní obyvatele, ale celá záležitost se řešila v širokém okolí. Bylo zneužito extrémního tlaku na žalobkyni, která vedla k ukončení pracovního poměru dohodou. Okresní soud zcela nedostatečně přihlédl ke skutečnosti, že žalobkyně nemůže nalézt žádné či odpovídající pracovní uplatnění ve svém oboru. I další dopady jako dojíždění, že se nachází v péči psychiatra, když se na ni jednání žalovaného zásadně podepsalo, žalobkyně je poškozena v rámci základní lidské důstojnosti a řady mezilidských vztahů. Žalovaný výrazně zasáhl do soukromí žalobkyně, trpí kromě depresí i psychosomatickými potížemi. Okresní soud nezohlednil podstatu případu, kdy žalovaný jednal z osobních a zištných důvodů. Žalobkyně věděla i nesrovnalostech v účetnictví ze strany starostky [příjmení], ta se snažila její působení ve funkci ředitelky zamezit, aby nebyly nesrovnalosti odhaleny. Šlo o mstu vůči žalobkyni. V zájmu žalovaného a jeho [anonymizováno] bylo se žalobkyně zbavit a nelze odhlédnout od této základní roviny jednání žalovaného, jenž pro zachování pozice ředitelky pro svou [anonymizováno] neváhal žalobkyni poškodit celoživotně a velmi závažným způsobem. Skutečnost, že nevyslechli bývalou starostku a spokojil se s omluvou, je dalším pochybením okresního soudu. Naproti tomu okresní soud správně hodnotil jako nevěrohodné výmluvy žalovaného a jeho [anonymizováno] s ohledem na jejich zainteresovanost v řízení a zjištěné pohnutky jednání. Žalobkyně popsala pravdivě, že byla odvolána z postu ředitelky z důvodu msty, [anonymizováno] žalovaného usilovala o udržení své pozice ředitelky a žalovaný se jí pokoušel v tom napomoci i za cenu poškození žalobkyně. Za tímto účelem sepsal a zveřejnil články a šířil o ní nepravdivé údaje a podněcoval akce, jejichž cílem bylo zamezit jejímu působení ve školce. Nemajetková újma se odčiní dle zákona přiměřeným zadostiučiněním, musí se vážit všechny konkrétní okolnosti případu, např. rozsah a závažnost újmy, okolnosti, za nichž k porušení došlo, míra snížení důstojnosti a vážnosti poškozeného, vliv na profesní a společenské postavení poškozeného, ale i způsob zásahu, formu zavinění, pohnutky škůdce, snaha o odčinění následků a ekonomický prospěch škůdce. V daném případě byl tento zásah závažného charakteru, celá situace má na žalobkyni dlouhodobý dopad a požadované zadostiučinění mělo být žalobkyni jako přiměřené přiznáno. Ve věci omluvy okresní soud ani nezjišťoval, zda byla možná a jakou formou, a žalobkyni o svém názoru ani nepoučil. Nezkoumal možnost zveřejnění omluvy na webu školky, což by bylo vhodné a úměrné. S touto otázkou se důsledně nevypořádal. Žalobkyně dotázala v odvolacím řízení, zda je reálná možnost zveřejnění omluvy na školském portálu [územní celek] a bylo jí sděleno, že omluva by v případě nařízení omluvy soudem zveřejněna byla. Dopad jednání žalovaného do osobnostní sféry žalobkyně trvá, což jí brání v získání odpovídajícího pracovního místa v předškolním zařízení (dokládala tři případy odmítnutí), újma je dalekosáhlá a trvalá. Domáhala se změny rozsudku okresního soudu a vyhovění žalobě.

18. Žalovaný podal odvolání do výroku III. rozsudku okresního soudu a rovněž nákladového výroku V. Namítal, že do řízení přinesl celou řadu tvrzení spojených s provedenými důkazy, s nimiž se soud řádným způsobem nevypořádal. Zejména jde o tvrzení týkající se neexistence autorství žalovaného u článků zveřejněných na webovém portálu [webová adresa], s nimiž spojuje žalobkyně své nároky, nezveřejnění článků na webovém portálu [webová adresa] žalovaným, neexistenci odpovědnosti žalovaného za obsah webu [webová adresa], kdy žalovaný není poskytovatelem obsahu tohoto webu. Okresní soud nesprávně zjistil skutkový stav, pokud uzavřel, že autorem zveřejněných článků je žalovaný. Žalovaný v řízení připustil, že články s obdobnou tématikou zpracovával, tyto v rozpracované podobě byly uloženy na jeho notebooku, avšak v současné době již tyto články tam nemá umístěny a není proto ani schopen porovnat, zda zveřejněné články plně odpovídají tomu, co sám zpracovával. Soud na autorství, byť pod bodem 56. rozsudku tvrdí, že má jednoznačně prokázáno, že žalovaný je autorem obou článků, usuzuje toliko z obsahu obou článků, když takovémuto závěru věnoval pozornost pouze v jednotlivé větě v bodu 55. rozsudku, kde uvedl„ Obsahově je evidentní, že psal oba články žalovaný, nepochybně je i jeho zainteresovanost na celé věci“. Takovéto skutkové zjištění je nesprávné, neboť jemu neodpovídají provedené důkazy. Zároveň je takovýto závěr soudu o autorství zcela nedostatečně odůvodněn, když se nepodává v rozsudku, v čem právě tento konkrétně spatřuje souvislost mezi obsahem a autorstvím článků.

19. V řízení nebyl proveden žádný důkaz, kterým by bylo potvrzeno autorství článků zveřejněných na webu školky osobou žalovaného. Stejnou vadou je pak postiženo i tvrzení soudu o tom, že žalovaný je zveřejnitelem obou článků na webových stránkách školky. Na takovýto závěr není možno usuzovat z toho, že žalovaný byl v rozhodné době zveřejnění správcem webových stránek školky a ani z toho, že by bylo možné hodnotit jeho postavení jako„ zainteresování na celé věci“.

20. Je to žalobkyně, která přinesla do řízení tvrzení o autorství článků a o tom, že tyto zveřejnil žalovaný. Tedy i žalobkyně měla přinést důkaz o tom, že žalovaný je autorem a zveřejnitelem. V tomto směru však žalobkyně žádný důkaz, krom obsahu článků a informace o tom, že žalovaný je [anonymizováno], nepředložila a ani nenavrhla. Naopak to byl žalovaný, který se snažil jeho důkazními návrhy prokázat, že články nezveřejnil, když v tomto směru předložil a navrhl důkazy (výpověď [jméno] [příjmení] a prohlášení [anonymizována dvě slova]) o tom, že neměl ani technickou možnost články zveřejnit, neboť neměl k dispozici žádnou výpočetní techniku, prostřednictvím níž by web v době zveřejnění článků ovládal. Není to žalovaný, který by byl povinen prokazovat tvrzení o zveřejnění článků, jiné důkazy o neexistenci zveřejnění jeho osobou nepovažoval za potřebné žalovaný navrhovat. V řízení nebylo prokázáno, že žalovaný je autorem článku a že žalovaný tyto na webu školky zveřejnil. I pokud by tomu však bylo, není stíhán žalovaný odpovědností za obsah webu, jak je rozvedeno níže. V rozsudku postrádá jakékoliv řádné odůvodnění toho, proč je žalobkyni přiznávána náhrada nemajetkové újmy právě ve výši Kč 50000 Ani tomuto závěru o výši nemajetkové újmy nevěnoval soud patřičnou pozornost. V rozsudku tak postrádá odvolatel, proč právě je nemajetková újma ve výši Kč 50 000 žalobkyni přiznávána a jakým způsobem a na základě kterých parametrů soud k této částce dospěl. Odůvodnění v tomto směru považuje odvolatel za neúplné, a zároveň za nepřezkoumatelné. Žalovaný v řízení opakovaně upozorňoval na to, že odpovědnost za obsah webu nese ten, kdo poskytuje obsah webových stránek do veřejného prostoru. Takovouto osobou je vždy provozovatel stránek – webu, který obsah zpřístupňuje. Tedy žalovaný důvodně tvrdil, že i pokud by bylo prokázáno, že umístěním předmětných článků na stránkách [webová adresa] došlo k neoprávněnému zásahu do práv žalobkyně, nenese žalovaný odpovědnost za takovéto zveřejnění. Žalovaný nemůže být ve sporu pasivně legitimován. Okresní soud učinil správný závěr o tom, že doména [webová adresa] je registrován na [instituce]. Tedy provozovatelem stránek s doménou [webová adresa] je [instituce] , nikoliv žalovaný. V rozsudku pak chybí základní právní posouzení problematiky odpovědnosti za obsah webových stránek [webová adresa], tedy i odpovědnosti za případné zveřejnění nepravdivých či dehonestujících informací na těchto stránkách.

21. I bez takovéto vady rozsudku je však zřejmé, že žaloba měla být zamítnuta na základě posouzení tohoto základního předpokladu vztahujícímu se k nedostatku pasivní legitimace žalovaného. Tedy postačilo, pokud by soud učinil správný závěr v tom směru, že žalovaný, i pokud by bylo prokázáno zveřejnění článků jeho osobou, není osobou odpovědnou za poskytnutí obsahu webu a na základě takovéhoto zjištění měla být žaloba zamítnuta v celém rozsahu bez ohledu na potřebu provádět složité dokazování vztahující se k event. nepravdivosti či event. žalobkyni poškozujícímu obsahu zveřejněných článků.

22. Navrhl, aby odvolací soud odvoláním napadený výrok III. rozsudku změnil tak, že žaloba se i v části o náhradu nemajetkové újmy ve výši Kč 50 000 zamítá a žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému plnou náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně a také náklady odvolacího řízení.

23. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že uvádí nepravdivé skutečnosti, jeho autorství článků bylo bezpečně prokázáno. Žalovaný sám připustil, že texty zpracovával, že články byly zveřejněny z jeho počítače, zastával funkci správce webu školky a měl zájem na pozici ředitelky pro svou [anonymizováno]. Upozorňovala na to, že žalovaný si nejprve nepamatoval, co zveřejnil, poté začal uvádět, že počítač schválně nechal na [anonymizována dvě slova] a neměl možnost články zveřejnit, což je verze směšná a soud jí neuvěřil. Ostatně tím by porušil povinnosti, které na sebe převzal jako správce webu. Souvislost obsahu článků a autorství žalovaného bylo prokázáno.

24. Žalovaný sám sepsal doplnění odvolání a vyjádření k odvolání žalobkyně, v němž uvedl, že zveřejněné články jsou pouze kritické nebo informativní a obsahují především skutková tvrzení. Články označil za pravdivé, což dokládal odkazy na výpovědi svědků v řízení o pracovněprávní věci žalobkyně se závěrem, že pro obec (zřizovatele) to byla bezvýchodná situace. Dále argumentoval tím, že učitel je osobou veřejnou, která musí snášet větší míru kritiky, že šlo o osobu působící ve veřejném životě, a to s odkazy na nález Ústavního soudu I. ÚS 453/03, rozhodnutí NS ČR 30 Sdo 996/2007, 30 Cdo 965/2015, 30 Cdo 1174/2007, 30 Cdo 2591/2011, nález I. ÚS 367/03. V MŠ neprobíhala předškolní výchova, šlo o profesionální pochybení žalobkyně, měla averzi k malým dětem, což se projevuje často v jejím chování. Okresní soud nerespektoval, že informace nezasahují do práva na ochranu osobnosti, osoby veřejně činné musí akceptovat větší míru kritiky. Autor měl rozumné důvody pro spoléhání se na pravdivost difamační informace, kterou šíří a dále pokud prokáže, že podnikl řádné dostupné kroky k ověření pravdivosti takových informací a pokud sám má důvod nevěřit, že difamační informace byla nepravdivá. Okresní soud nepřihlédl k zájmům dětí dle Úmluvy o právech dítěte. Okresní soud nepřihlédl k tomu, že žalobkyně nemohla najít zaměstnání min. od roku [rok], žalobkyně měla špatnou pověst již min. od roku [rok], což dokládal odkazy na svědecké výpovědi. Měl za prokázané používání [anonymizována čtyři slova] na děti. Žalobkyně neoprávněně uzavřela MŠ v době letních prázdnin s doprovodem citací z rozsudku okresního soudu (v pracovně právní věci). Stejným způsobem odkazuje na stížnosti na žalobkyni, že nebyly vycházky dětí, petici rodičů z [datum], nespokojenost se žalobkyní jako ředitelkou MŠ, že na šíření pověsti žalobkyně se podílelo velmi mnoho osob, okresní soud neprovedl důkaz výslechem svědka [příjmení] o tom, že jeho notebook byl poskytnut i s přístupovými daty cca od [datum] [rok] do [datum] v klubovně [anonymizována dvě slova]. Obsah zveřejněných článků obsahuje pravdivost skutkových tvrzení. Unesl své břemeno tvrzení a dokazování v otázce pravdivosti obsahu článků a jím předložených důkazů.

25. Žalobkyně na toto podání žalovaného reagovala vyjádřením, v němž uvedla, že žalovaným zmíněná judikatura se týká pouze zveřejnění a šíření pravdivých informací a není přiléhavá situaci žalobkyně. Pokud by informace žalovaného byly pravdivé, neměl by žádný problém je prokázat. Poukazovala na výpovědi žalovaným uvedených svědků, z nichž vyplynuly jiné skutečnosti nebo v jejichž výpovědi byly nepravdivé, absurdní a vycházely z toho, co někdo jiný říkal. Žalovaný některé skutečnosti zkresluje. Pokud jeho motivem byla ochrana dětí, pak ji mohl řešit standardní cestou prošetřením České školní inspekce. Žalobkyni není jasné, jakým způsobem chtěl děti svými články ochránit. Žalovaný neuvádí nic ve prospěch žalobkyně, např. petice rodičů na její podporu, [anonymizována 3 slova] starostkou [příjmení], která usilovala o pomstu vůči žalobkyni. Jednání žalovaného-autorství textů a zveřejnění žalovaným bylo v řízení jednoznačně prokázáno, rovněž tak jeho motivace, aby žalobkyni poškodil a ředitelkou se stala jeho [anonymizováno]. Následky jeho jednání jsou dodnes patrné, dopad do osobnostní sféry žalobkyně přetrvává a provázejí ji vážné komplikace s pracovním i společenským uplatněním. Setrvala na svém odvolacím návrhu, aby odvolací soud změnou rozsudku jejímu návrhu zcela vyhověl.

26. Krajský soud z podnětu včas podaného a přípustného odvolání účastníků přezkoumal napadený rozsudek (§ 212, § 212a odst. 1 o.s.ř.), přihlížeje i k důvodům v odvolání neuplatněným. Jen odvolání žalobkyně shledal z větší části opodstatněným.

27. Krajský soud převzal skutková zjištěný okresního soudu, a to včetně důkazních prostředků, o které se opírají. Okresní soud důkazy vyhodnotil způsobem předvídaným v ust. § 132 o.s.ř. Pokud žalovaný namítá, že soud nevyslechl svědka [příjmení] k okolnostem přenechání jeho notebooku s přístupovými hesly v klubovně [anonymizována dvě slova], pak takový návrh zazněl in eventum, neboť šlo o osobu, která podepsala„ prohlášení“, jímž byl důkaz veden, žalovaný po poučení podle § 119a o.s.ř. již žádné důkazní návrhy neměl. Důkaz výpovědí osoby, která měla potvrdit to, co uvedla v písemném prohlášení, je navíc zjevně nadbytečný a je právem soudu určit, které z navrhovaných důkazů provede.

28. Podle § 81 odst. 1 o.z. chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Dle § 81 odst. 2 o.z. ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

29. Podle § 82 odst. 1 o.z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

30. Krajský soud na podkladě zjištěného skutkového stavu věci okresním soudem učinil zčásti odlišné právní závěry.

31. Předně je třeba okresnímu soudu vytknout, že po žalobkyni požadoval prokázání nepravdivosti zveřejněných údajů a požadoval unesení důkazního břemene ve větším rozsahu, než postižené osobě zásahem do osobnostních práv náleží. Judikatura (a je třeba připomenout, že je stále použitelná judikatura ochrany osobnosti dle předchozí právní úpravy občanského zákoníku) se ustálila na hodnocení, že u difamujících skutkových tvrzení je důvodem vylučujícím neoprávněnost zásahu zpravidla skutečnost, že taková tvrzení jsou pravdivá (resp. že příslušná informace odpovídá pravdě). Pravdivost těchto tvrzení ovšem musí prokázat jeho původce (důkaz pravdy). Není proto věcí žalobkyně domáhajícího se ochrany osobnosti, aby prokazovala, resp. prokázala, že tato tvrzení jsou nepravdivá (srovnej např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 30 Cdo 2797/2008). [Anonymizovaný odstavec.]

33. Z [anonymizováno] stránek„ [anonymizována tři slova]“ okresní soud zjistil, že [datum] na nich [jméno] [příjmení] vyzývala k přečtení a sdílení ohledně situace v [instituce], kdy připojila odkaz na webové stránky [webová adresa] a uváděla„ [příjmení] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [role v řízení], [anonymizována dvě slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova]: (, [anonymizována tři slova]„. Na její výzvu reagovaly osoby označené jako [jméno] [příjmení], vulgárně [jméno] [příjmení] („ [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizováno]“), [příjmení] [jméno], vulgárně [anonymizována dvě slova] („ [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova]“), [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] se všemi vedla konverzaci, a to i ohledně možnosti podepsat petici, že tam žalobkyni nechtějí.

34. Ředitelka [jméno] [příjmení] vypověděla, že školka jako jediná v okolí neměla webové stránky, tak se domluvili se žalovaným, že se je pokusí vytvořit a spravovat za pomoci svého [anonymizováno]. Jejich vlastníkem je [instituce], za provoz se platí [částka] ročně, na to jsou faktury. Stránky spravoval žalovaný. Z webových stránek [webová adresa] bylo zjištěno, že doména [webová adresa] je Mateřské školky [název] a byla vytvořena [datum], uvedená osoba k doméně je [jméno] [příjmení]. Z webových stránek [webová adresa] a zprávy [anonymizována dvě slova] bylo zjištěno, že doména [webová adresa] je registrována na Mateřskou školku [název], na jméno [jméno] [příjmení] od [datum], datum expirace je [datum]. Podle účetní školky je plátcem poplatku za doménu [webová adresa] od toku [rok] Mateřská školka [název].

35. Ani krajský soud nemá pochybnosti o správnosti skutkového závěru okresního soudu, že autorství a zveřejnění předmětných článků na webových stránkách školky náleží žalovanému. Obsahově je i z laického pohledu evidentní, že oba články psal žalovaný, nepochybná je i jeho zainteresovanost na celé věci, podle dokazování jen žalovaný měl možnost je na stránkách MŠ [obec] zveřejnit. Ostatně lze poukázat na obsah vyjádření žalovaného k odvolání, jehož je sám autorem, jenž vykazuje zjevnou stylistickou a zčásti i obsahovou shodu s oběma články. Lze poukázat i na zjištění v souvislosti s uveřejněním článků na webových stránkách školky, kdy proběhla mezi starostkou [příjmení] e-mailová komunikace poté, kdy žalobkyně žádala odstranění článků, starostka [datum] uváděla, že k výzvě žalobkyně z [datum] zařídila odstranění odkazu na školku ze stránek [územní celek], ale protože stránky školky jsou v osobním držení žalovaného, přepošle mu e-mail žalobkyně ohledně odstranění. O propojenosti či jednání ve shodě ze strany bývalé starostky [příjmení], [anonymizováno] žalovaného a žalovaného svědčí i řada dalších zjištění okresního soudu, mezi jinými lze poukázat na zveřejňování žalovaným či používání odkazů na prováděné důkazy v řízení žalobkyně v pracovněprávní věci (žalovaní [územní celek] a MŠ [obec]), které i dle vlastního tvrzení v odvolacím řízení měl od uvedené starostky, resp. ta posílala protokoly z jednání [anonymizováno] žalovaného a odtud„ asi“ čerpal. Zavrženíhodná pohnutka žalovaného, který sledoval zveřejněním článků o žalobkyni prospěch své [anonymizováno] a zprostředkovaně prospěch osobní, tedy z čeho plyne zájem žalovaného na uvádění nepravdivých údajů o žalobkyni a z nich vycházejících poškozujících úsudků, je tak zřejmá a vyplynula z provedeného dokazování. Krajský soud nepřehlédl, že žalovaný i nadále sleduje dění okolo žalobkyně, např. jak se vyvíjí pokračující pracovněprávní spor, postrádá jakoukoli sebereflexi a i z obsahu jím podaného vyjádření (doplnění odvolání) zjevně plyne nebezpečí, že v zásazích do osobní sféry žalobkyně je připraven pokračovat. Způsob, jakým obhajuje obsah zveřejněných údajů a k jakým argumentům se uchyluje, svědčí o opaku jeho úmyslů, skrývaným pod floskule přípustné kritiky veřejně činných osob a znevažujících činnost žalobkyně v MŠ [obec] s „ porovnáváním“ úspěchu jeho [anonymizováno] v roli (tehdy dočasné) ředitelky MŠ. Obrana žalovaného, který se uchýlil i k zjevně nedůvěryhodným tvrzením, že nechal notebook v klubovně [anonymizována dvě slova] k dispozici ohledně vedení webových stránek školky, podporované jako důkazem prohlášením osob (bod 44 odůvodnění rozsudku okresního soudu), věrohodnost žalovaného snižuje. Krajský soud proto nepovažuje námitku žalovaného, že se žalobkyni nezdařilo prokázat, že je autorem výše uvedených článků a že žalovaný tyto na webu školky zveřejnil, za opodstatněnou. Jiná osoba možnost vkládat údaje na stránku MŠ [obec] či je odstraňovat neměla a [anonymizováno] žalovaného jako statutární orgán MŠ [obec] uváděla, že se o to staral žalovaný a ona se na ničem nepodílela.

36. Žalovaný dále namítal, že odpovědnost za obsah webu nenese on jako webmaster, odpovědnost za obsah webových stránek do veřejného prostoru nese provozovatel stránek webu, což on není.

37. Žalovaný tak zjevně naráží na úpravu zákona č. 480/2004 Sb. o některých službách informačních společností, ovšem pomíjí, že zejm. dle § 6 tohoto zákona poskytovatel služby (jímž dle mylného názoru není MŠ [obec], nýbrž„ zprávy [anonymizováno]“) má jen velmi omezenou odpovědnost za protiprávní obsah informace uživatele, není ho ani povinen aktivně vyhledávat. Zákon č. 480/2004 Sb. navíc jen doplňuje právní úpravu odpovědnosti za protiprávní obsah„ internetového“ informačního prostoru. Podle rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. V. ÚS 315/01 zvláštní zájem, který má demokratický právní stát na respektování právní ochrany osobnosti, se projevuje mimo jiné i v tom, že tato ochrana je poskytována komplementárně v různých právních odvětvích, a to prostředky tomu kterému odvětví vlastními. Vyjádřeno jinak, uplatnění odpovědnosti trestněprávní nevylučuje současné uplatnění právní ochrany osobnosti v intencích příslušných právních předpisů ostatních právních odvětví, neboť právní systém je nutno chápat jako celek složený ze vzájemně se doplňujících právních norem a v jeho rámci je pochopitelně možno vedle trestněprávní odpovědnosti kumulativně použít i ochranu poskytovanou ostatními právními odvětvími (např. právem ústavním, správním, pracovním či ve věci aplikovaným právem občanským). Nelze pominout ani preventivní působení občanskoprávní ochrany při působení na původce neoprávněného zásahu plynoucí z možnosti přiznat za splnění zákonných podmínek i náhradu způsobené nemajetkové újmy v penězích.

38. Žalovaný se tak nemůže zprostit odpovědnosti za zveřejnění článků nepravdivého obsahu a nepřípustných hodnotících úsudků poukazem na to, že pasivně legitimovanou osobou je [instituce], jestliže průkazně je autorem obou zveřejněných článků a tyto zveřejnil. Jeho odpovědnost plyne i ze závěrů níže uvedeného aktuálního rozhodnutí Nejvyššího soudu.

39. Nejvyšší soud ČR v rozsudku sp..zn. 25 Cdo 108/2020 z 27.10.2021 uzavřel, že v případě článku zveřejněného vydavatelem internetových novin za neoprávněný zásah do osobnosti člověka způsobený textem (článkem) zveřejněným na internetu nebo v tisku nese občanskoprávní odpovědnost jeho autor, není-li zaměstnancem subjektu, který text publikoval a jehož případná odpovědnost tím není dotčena. Subjekt, který se neoprávněného zásahu do osobnosti poškozeného dopustil, porušil povinnost danou zákonem a zasáhl tím do absolutního práva poškozeného, proto jej podle § 2910 o. z. stíhá povinnost k odčinění této újmy. Takovým subjektem může být osoba fyzická, osoba právnická, ale i subjekt, který jedná ve sféře práva veřejného, ve vztahu k němuž však platí speciální úprava, a to zákon č. 82/1998 Sb. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2020, sp. zn. 25 Cdo 705/2019, publikovaný pod č. 97/ 2020 Sbírky). V (NS) projednávané věci byl tvrzený zásah do osobnosti žalobce způsoben obsahem článku, jehož autorem byl žalovaný. Jako autor nese ve smyslu § 2910 o. z. občanskoprávní odpovědnost za výroky v článku uvedené. Skutečnost, že jeho článek byl zveřejněn na portálu XY, jej této odpovědnosti nezbavuje. Neexistuje-li žádný právní předpis, který by upravoval výlučnou odpovědnost provozovatele internetových novin za zveřejněný článek, není dán právní podklad k závěru, že by vydavatel odpovídal za újmu způsobenou obsahem uveřejněného článku namísto jeho autora. Tím není vyloučeno, že kromě autora by mohl odpovídat za neoprávněný zásah do osobnosti člověka i jiný subjekt (např. vydavatel). Ani zákon č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů, (dále jen„ tiskový zákon“) neupravuje výlučnou odpovědnost vydavatele za obsah článku a ani tato speciální úprava nezbavuje (a ani v minulosti nezbavovala) autora textu jeho občanskoprávní odpovědnosti za jeho obsah. V této souvislosti lze odkázat na odbornou literaturu, podle níž je-li autorem článku osoba rozdílná od zaměstnance vydavatele, může se neoprávněným zásahem dotčená osoba domáhat ochrany své osobnosti buď samostatně na autorovi článku, nebo samostatně na vydavateli jako takovém, anebo na obou z nich společně (srov. Rozehnal, A., Tiskový zákon. Komentář, Wolters Kluwer, Praha 2008). Přestože byl tento závěr učiněn za účinnosti předešlého občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013) a navíc v souvislosti s výkladem tiskového zákona, není žádný racionální důvod se od něj (ve vztahu k odpovědnosti autora) odchylovat. Nový občanský zákoník sice přináší širší a propracovanější úpravu nároků na náhradu nemajetkové újmy, avšak až na výjimky v zákonném režimu výkonu a ochrany osobnostních práv podstatné koncepční změny nepřináší (v odborné literatuře srov. TŮMA, P. In: LAVICKÝ, P. a kolektiv. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 393-394). Odlišná situace by mohla nastat pouze v případě, že by žalovaný napsal článek v pozici zaměstnance společnosti [právnická osoba] (vydavatele internetových novin, kde byl článek publikován), tedy jménem zaměstnavatele a podle jeho pokynů, čímž by jej tento zaměstnavatel použil k realizaci své činnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1029/2021). S ohledem na ustanovení § 2914 věty první o. z. by v takovém případě mohl za neoprávněný zásah odpovídat výlučně tento zaměstnavatel, ovšem za předpokladu, že by se žalovaný nedopustil tzv. excesu.

40. Krajský soud dále hodnotil, zda se u žalovaného nejednalo o výkon povinností zaměstnance MŠ [obec]. Žalovaný jakékoli uplatnění v závislém vztahu vůči MŠ [obec] popíral, tvrdil že šlo o bezplatnou činnost (zřejmě charitu v jeho pojetí), ani jeho [anonymizováno] žádné pracovněprávní uplatnění v závislém vztahu nepotvrdila a z jejích vyhýbavých odpovědí, žádné pracovně právní uplatnění či řízení žalovaného ve vztahu k obsahu webových stránek nebylo zjištěno. Šlo tedy o samostatnou aktivitu žalovaného, jehož jednání by, pokud by snad byl zaměstnancem MŠ [obec], by nutně bylo nutno vyhodnotit jako exces, za který by zaměstnavatel neodpovídal. Ostatně v době vydání článků se měla již vrátit do funkce ředitelky žalobkyně, u níž nelze souhlas s jednáním žalovaného dovodit. Jde-li o exces (tj. vybočení z mezí plnění úkolů) zaměstnance, nelze zaměstnavatele považovat za subjekt, který neoprávněně zasáhl do práva na ochranu osobnosti fyzické osoby. Je v mezích plnění pracovních úkolů a přímé souvislosti s ním taková činnost zaměstnance, která nepostrádá místní, časový a věcný (vnitřní účelový) vztah k plnění pracovních úkolů. Uvedená kritéria přitom nemají stejný význam; rozhodující je věcný (vnitřní účelový) vztah, tj. vztah k činnosti, jíž byla způsobena škoda, k pracovním úkolům. Ve své podstatě jde o posouzení, zda při činnosti, jíž byla způsobena škoda, zaměstnanec sledoval z objektivního i subjektivního hlediska plnění pracovních úkolů (viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. 30 Cdo 4709/2010), což v daném případě na podkladě zjištěného skutkového stavu dovodit nelze.

41. Krajský soud proto neshledává důvodnou ani další námitku žalovaného, že není osobou v řízení pasivně legitimovanou. K tomu poukazuje i na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 30 Cdo 1847/2013, dle něhož odpovědnost za zásah do ochrany osobnosti je založena na přísně objektivní odpovědnosti, tj. vzniká bez zřetele na (případné) zavinění původce neoprávněného zásahu, což znamená, že na straně původce neoprávněného zásahu se nevyžaduje ani existence úmyslu (ať přímého či nepřímého), ani nedbalosti (ať vědomé či nevědomé), jelikož nemajetková újma má závažné důsledky pro dotčenou osobu bez ohledu na to, zda původce neoprávněného zásahu jednal zaviněně či nikoli.

42. Podle rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1511/13 právo na respekt k soukromému životu zahrnuje garanci sebeurčení ve smyslu zásadního rozhodování o sobě samém, včetně rozhodování o uspořádání vlastního života, což lze označit jako aktivní seberealizační komponent osobního sebeurčení. Za pasivní oblast soukromého života můžeme označit tu osobnostní sféru, která je imanentní samotnému lidství, jako je především lidská důstojnost, osobní čest, dobré jméno a také vnitřní potřeba sociálního kontaktu a sociálního začlenění. Soukromý život tak obsáhne nejen internum, nýbrž i externum, které se vztahuje k obchodním, pracovním nebo i sociálním aktivitám. Legitimitu zveřejnění nelze dovodit a ústavní ochranu svobodou projevu nelze poskytnout informaci, pokud byla dominantně motivována touhou poškodit difamovanou osobu, pokud šiřitel sám informaci nevěřil anebo pokud ji poskytl bezohledně, aniž by se řádně staral o to, zda je či není pravdivá. Na nutnosti dbát těchto zásad nic nemění skutečnost, že jistá část tisku má sklon před fakty (ověřenými skutečnostmi) dávat přednost až„ bombastické“ síle výrazů, jimiž„ své názory“ tlumočí a prezentuje, neboť zasáhne-li do ústavně garantovaných práv jednotlivců nebo jiných ústavou či zákonem chráněných hodnot a zájmů, musí být připravena nést z takových jednání důsledky, byť má na nich založenou svou marketingovou strategii a dokonce i samotný účel své existence.

43. Podle rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 453/03 veřejnou jsou veškeré agendy státních institucí, jakož i činnost osob působících ve veřejném životě, tj. např. činnost politiků místních i celostátních, úředníků, soudců, advokátů, popř. kandidátů či čekatelů na tyto funkce; věcí veřejnou je ovšem i umění včetně novinářských aktivit a showbyznysu a dále vše, co na sebe upoutává veřejnou pozornost. Tyto veřejné záležitosti, resp. veřejná činnost jednotlivých osob, mohou být veřejně posuzovány. Při kritice veřejné záležitosti vykonávané veřejně působícími osobami platí z hlediska ústavního presumpce, že jde o kritiku ústavně konformní. Jde o výraz demokratického principu, o výraz participace členů občanské společnosti na věcech veřejných.

44. Přitom presumpcí ústavní konformity je chráněn toliko hodnotící úsudek, nikoli tvrzení faktů, která v míře, v níž sloužila za základ kritiky, musí naopak důkazně prokazovat kritik sám.

45. Dalším obecným pravidlem, které lze dovodit z evropské judikatury, je, že chce-li kdokoliv zveřejnit o jiné osobě informaci difamačního charakteru, nelze jeho počínání považovat za rozumné či legitimní, pokud neprokáže, že měl rozumné důvody pro spoléhání se na pravdivost difamační informace, kterou šířil, a dále pokud prokáže, že podnikl řádné dostupné kroky k ověření pravdivosti takové informace, a to v míře a intenzitě, v níž mu bylo ověření informace přístupné, a konečně, pokud sám neměl důvod nevěřit, že difamační informace je nepravdivá.

46. Zveřejnění takové informace nelze považovat za rozumné i tehdy, pokud si šiřitel informace neověří její pravdivost dotazem u osoby, které se informace týká a nezveřejní i její stanovisko, s výjimkou nemožnosti takového postupu anebo tam, kde to zjevně nebylo nutné. Důležité pro zvážení legitimního zveřejnění informace je zkoumání motivu zveřejnění. Legitimitu zveřejnění informace nelze dovodit, pokud byla dominantně motivována touhou poškodit difamovanou osobu, pokud šiřitel sám informaci nevěřil anebo pokud ji poskytl bezohledně, aniž by se řádně staral o to, zda je či není pravdivá.

47. Čest je také integrální a důležitou součástí důstojnosti člověka. Formuje rovněž základ mnoha rozhodnutí činěných členy demokratické společnosti, která jsou fundamentální pro její dobré fungování. Čest hraje roli ve vztazích, jako např. koho zaměstnavatel zaměstná, resp. pro koho pracovník chce pracovat, je rozhodující při úvaze o tom, kdo má postoupit do vyšších pracovních či funkčních pozic, čest je důležitá pro rozhodnutí o tom, s kým navázat obchodní vztahy nebo komu bude dán hlas v politickém životě. Je-li jednou čest pošpiněna neopodstatněným obviněním vyjádřeným veřejně, a tím spíše v médiích, může být pověst a čest osoby poškozena navždy a zvláště pak v situaci, není-li dána možnost rehabilitace. Pokud taková situace nastane, prohrává jak osoba sama, tak i společnost. A právě proto nelze vycházet z toho, že ochrana pověsti, resp. cti, je záležitostí důležitou pouze pro dotčeného jednotlivce, případně jeho rodinu. Z těchto důvodů je ochranu pověsti, resp. cti, třeba vnímat i jako ochranu veřejného statku. Je proto ve veřejném zájmu, aby čest a pověst osob působících ve veřejném životě nebyla diskutována ve skutkově posunutých rovinách. Jak na poli politiky, tak ve sdělovacích prostředcích volič potřebuje být schopen rozeznat dobro od zla, aby nakonec mohl učinit informovaný výběr ve vztahu k politikovi i k médiím.

48. Základní právo na čest se uplatňuje ve více sférách. Jde o soukromou sféru, sféru společenskou, občanskou a profesionální, přičemž poslední tři lze označit za sociální sféru. V první sféře jde vlastně o ochranu soukromí, v jehož rámci se nepochybně také uplatňuje i právo na čest. Zásadně je věcí každého, co a v jakém rozsahu z této sféry uvolní jako informaci pro okolní svět.

49. Vrstva společenská, občanská a profesionální reflektují sociální povahu základních práv, resp. odrážejí fakt, že jednotlivec žije ve společenství a vstupuje s ostatními jeho členy do komunikace a skrze své chování, ba dokonce skrze své samotné bytí, ovlivňuje ostatní členy společenství.

50. Podle rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 367/03 lze obecně konstatovat, že osoby veřejně činné, tedy politici, veřejní činitelé, mediální hvězdy aj., musí akceptovat větší míru veřejné kritiky než jiní občané. Důvod tohoto principu je dvojí. Jednak se tím podporuje veřejná diskuze o veřejných věcech a svobodné utváření názorů. Co největší bohatost diskuze o věcech veřejných by měla být státní mocí regulována jen v míře nezbytně nutné (srov. čl. 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod). Současně tím stát akceptuje, že jeho mocenský zásah do svobody projevu, za účelem ochrany dobrého jména jiných občanů, by měl přijít subsidiárně, tedy pouze tehdy, pokud nelze škodu napravit jinak. Škodu lze napravit jinak než zásahem státu, např. užitím přípustných možností k oponování kontroverzních a zavádějících názorů. Tak lze často minimalizovat škodlivý následek sporných výroků mnohem efektivněji, než cestou soudního řízení.

51. Podle rozhodnutí NS ČR 30 Cdo 262/2014 k porušení práva na čest může dojít nepravdivými skutkovými tvrzeními difamačního charakteru, ale též publikací nepřípustných hodnotících úsudků o této osobě. Jsou-li v kritice k charakterizaci určitých jevů a osob použity výrazy, jejichž míra expresivity je ve značném nepoměru k cíli kritiky, resp. je-li obsah kritiky zcela neadekvátní posuzovanému jednání kritizovaného, přičemž z ní vyplývá úmysl kritizovanou osobu znevážit či urazit (tzv. intenzivní exces), jde o kritiku nepřiměřenou, která je způsobilá zasáhnout do práva na ochranu osobnosti fyzické osoby. Obdobná situace může nastat v případech, kdy je veřejně kritizováno jednání určité osoby a přitom jsou zamlčeny nebo zamlženy kritizujícímu známé důvody, které kritizovaného k vytýkanému jednání opodstatněně vedly.

52. Okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku označil řadu údajů z obou článků žalovaného, které měl v rozporu s právem na ochranu osobnosti žalobkyně. Příkladmo lze zopakovat, že jde o údaje dle nichž má žalobkyně úkolovat obec (masakr), že bude brát peníze za nic, jednat proti státu, ponižující údaj kariéra v školce bez dětí, že se uchýlí k pomluvám a intrikám, svádět muže a zveřejňovat pikantnosti, že za pár dní zničila školku, podstrkují se jí zlé úmysly, je nežádoucí osobou blokující majetek školky, jsou uváděny lživé informace o chodu školky za řízení žalobkyně o poškozování dětí, a konečně i alarmující lži o ovlivňování jednání soudu ze strany žalobkyně a snižování a hrubě nepravdivé údaje o činnosti a rozhodnutí soudu v pracovněprávní věci žalobkyně. Žalobce své povinnosti prokázat pravdivost údajů nedostál. Mylně se domnívá, že jeho hodnocení z výpovědí rodičů v pracovněprávní věci, kteří ani přítomni žádnému jednání žalobkyně, v němž má být spatřován důvod pro odvolání z funkce ředitelky a výpovědi, nebyli a jde jen o údaje více či méně zprostředkované, je důkazem o pravdivosti jím uváděných údajů a hodnocení. Odhlédne-li soud od skutečnosti, že žalovaný prezentuje údaje ze soudního spisu v pracovněprávní věci žalobkyně, aniž by byl účastníkem řízení, a od porušené ochrany osobních údajů a projevů, pak hodnocení důkazů v soudním řízení náleží soudu, nikoli žalobci z pozice veřejnosti a nedává žalobci oprávnění zveřejňovat je způsobem, který zasahuje do práv chráněných zákonem. Ačkoli se žalobce zaštiťuje právem na veřejnou kritiku a ochranou dětí, v jeho podání jde o účelové zakrývání jednání, kterým zasáhl do práva na ochranu osobnosti (stranou se ponechává poručení práv na ochranu osobních údajů) žalované, vedený zjevným úmyslem ji ze zištných důvodů poškodit.

53. Navíc v podání žalobce nejde jen o údaje nepravdivé (jinak řečeno pomluvy). Podle rozhodnutí NS ČR sp. zn. 30 Cdo 5021/2008 v souvislosti se zkoumáním přiměřenosti určitého výroku je třeba v prvé řadě odlišit, zda se jedná o skutkové tvrzení, nebo hodnotící soud, neboť podmínky kladené na přípustnost každé z těchto kategorií se liší. Skutkové tvrzení se opírá o fakt, objektivně existující realitu, která je zjistitelná pomocí dokazování, pravdivost tvrzení je tedy ověřitelná. V zásadě platí, že uveřejnění pravdivé informace nezasahuje do práva na ochranu osobnosti, pokud tento údaj není podán tak, že zkresluje skutečnost, či není natolik intimní, že by odporoval právu na ochranu soukromí a lidské důstojnosti.

54. Hodnotící soud naopak vyjadřuje subjektivní názor svého autora, který k danému faktu zaujímá určitý postoj tak, že jej hodnotí z hlediska správnosti a přijatelnosti, a to na základě vlastních (subjektivních) kritérií. Hodnotící soud proto nelze jakkoli dokazovat, je však nutné zkoumat, zda se zakládá na pravdivé informaci, zda forma jeho veřejné prezentace je přiměřená a zda zásah do osobnostních práv je nevyhnutelným průvodním jevem výkonu kritiky, tzn. zda primárním cílem kritiky není hanobení a zneuctění dané osoby.

55. Krajský soud považuje hodnotící soudy žalobce v jím vypracovaných a uveřejněných článcích, i pokud zčásti vycházejí z reálií (např. osobitý popis ukončení činnosti školky při odhlášení všech žáků, bez ohledu jak k tomu došlo a jak se na tom žalovaný podílel), jako zjevně nepřiměřenou prezentaci účelové kritiky žalované, když primárním cílem žalovaného bylo hanobení a zneuctění žalobkyně jako ředitelky či učitelky mateřské školy se škodlivým přesahem do jejího osobního života a profesního uplatnění.

56. Ke vzniku občanskoprávní povinnosti odčinit nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti člověka musí být splněna podmínka existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívajícího buď v porušení nebo ohrožení osobnosti člověka v jeho fyzické či morální integritě. Zásah musí být neoprávněný (protiprávní) a musí být zjištěna existence příčinné souvislosti mezi takovým zásahem a dotčením osobnostní sféry člověka. Neoprávněným je zásah do osobnosti člověka, který je v rozporu s objektivním právem, tj. s právním řádem. Ochranu poskytuje občanský zákoník proti takovým jednáním, která jsou objektivně způsobilá přivodit újmu na osobnosti subjektu práva zejména tím, že snižují jeho čest u jiných lidí, a ohrožují tak vážnost jeho postavení a uplatnění ve společnosti. K porušení práva na čest, důstojnost, soukromí či vážnost člověka může dojít jak nepravdivými skutkovými tvrzeními difamačního charakteru, tak zveřejněním nepřípustných hodnotících úsudků o této osobě (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 30 Cdo 1174/2007, publikované pod č. 29/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen„ Sbírka“, nebo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3423/2018, či ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 25 Cdo 27/2020).

57. Krajský soud proto uzavírá, že za neoprávněný zásah do osobnosti žalované způsobený jeho články a jejich zveřejněním na internetu, odpovídá žalovaný a že z jeho postojů i v odvolacím řízení je zřejmé, že stav ohrožení práv žalobkyně i v dané době trvá. Proto je na místě žalobci uložit, aby se neoprávněných zásahů uveřejněním nepravdivých údajů o žalobkyni zdržel. Pokud okresní soud tento návrh žalobkyně zamítl, jeho právní posouzení nebylo v této části správné.

58. Další otázkou je hodnocení újmy žalobkyně způsobeným protiprávním jednáním žalovaného (v příčinné souvislosti s ním). Žalobce argumentuje právem přípustné kritiky veřejných osob. Krajský soud však musí poukázat na skutečnost, že ředitelka či učitelka mateřské školy v malé obci je sice svým způsobem také osobou činnou ve vztahu k veřejnosti, ovšem její postavení nelze zcela srovnávat s veřejně působícími osoby politiků či funkcionářů státní správy a samosprávy celostátně působícími či působícími ve větším regionálním prostoru. Proto ve vztahu k ní musí být veřejná kritika v tom pravém slova smyslu, sledující kontrolní a nápravné funkce, uměřená. Tomu odpovídá i hodnocení intenzity zásahu v návaznosti na satisfakční funkci odškodnění za neoprávněný zásah do práva na ochranu osobnosti žalobkyně.

59. Z ust. § 81 o.z. plyne, že občanský zákoník č. 89/2012 Sb. zajišťuje ochranu osobnosti člověka v zásadě ve stejném rozsahu, jak to činil předchozí občanský zákoník č. 40/1964 Sb. To plyne již z výše uvedené judikatury, která je použitelná i na úpravu ochrany osobnosti účinnou od 1.1.2014. Stejné platí i v případě důsledků, jež mohou vyplývat z faktu neoprávněného dotčení osobnostní sféry člověka. Občanský zákoník č. 40/1964 Sb. v § 13 řešil možné následky, pokud došlo k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv fyzické osoby nebo jestliže k němu ještě nedocházelo a toto právo bylo případně jen ohroženo, aniž by byla rozhodná případná existence nebo neexistence zavinění původce zásahu. Fyzická osoba (člověk) se v těchto případech měla možnost zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů (§ 13 odst. 1 obč. zák. č. 40/1964 Sb.) a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění (§ 13 odst. 2 obč. zák. č. 40/1964 Sb.). Posledně uvedená alternativa, upravená počínaje 29. březnem 1990 v rámci novely občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. provedené zákonem č. 87/1990 Sb., reagovala na případy, kdy by se nebylo jevilo postačujícím pouze přisouzení morálního zadostiučinění podle odst. 1 zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti. V takovém případě měla fyzická osoba též právo na tzv. náhradu nemajetkové újmy v penězích, jejíž výši určoval soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo. Uplatnění nároku na ochranu osobnosti fyzické osoby však nevylučovalo případnou náhradu současně vzniklé materiální škody, protože podle § 16 obč. zák. č. 40/1964 Sb. kdo neoprávněným zásahem do práva na ochranu osobnosti způsobil škodu, odpovídal za ni podle § 420 až 450 obč. zák. č. 40/1964 Sb., které upravovaly odpovědnost za škodu. Z § 13 obč. zák. č. 40/1964 Sb. vyplývaly tři základní skupiny prostředků občanskoprávní ochrany pro případ neoprávněného zásahu do osobnosti fyzické osoby, a to prostřednictvím žaloby zdržovací (negatorní), prostřednictvím žaloby odstraňovací a prostřednictvím žaloby satisfakční (náhrada újmy). Ustanovení § 82 odst. 1 o.z. předpokládá, že člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek. Poskytnutí přiměřeného zadostiučinění újmy na jeho přirozeném právu upravuje od 1.1.2014 ust. § 2951, 2956 a 2957 o.z. Podle § 2956 vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném podle první části občanského zákoníku, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil. Jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy. Způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být podle § 2957 určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti hodné zvláštního zřetele. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala. Jako na specifický případ je možno odkázat na úpravu obsaženou v § 2971, jenž stanoví, že odůvodňují-li to zvláštní okolnosti, za nichž škůdce způsobil újmu protiprávním činem, zejména porušil-li z hrubé nedbalosti důležitou právní povinnost anebo způsobil-li újmu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné, nahradí škůdce též nemajetkovou újmu každému, kdo způsobenou újmu důvodně pociťuje jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit. Druhý odstavec § 2951 uvádí, že nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním s tím, že zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečné odčinění způsobené újmy.

60. Nezbytnou podmínkou pro úspěšné domáhání se upuštění (zdržení se) od neoprávněného zásahu do osobnosti fyzické osoby podle § 13 obč. zák. je, aby neoprávněný zásah (který musí mít konkrétní podobu) trval, resp. aby existovalo bezprostřední nebezpečí (hrozba) jeho uskutečnění či opakování v budoucnu. Tento občanskoprávní prostředek směřující k tomu, aby žalovaný upustil od neoprávněného zásahu s cílem zabránit tak vzniku, případně opakování nepříznivého následku (tj. vzniku nemajetkové újmy na osobnosti fyzické osoby) tím nabývá výrazně preventivního charakteru. V porovnání s tím u odstranění (již nastalého) nepříznivého následku neoprávněného zásahu do osobnosti fyzické osoby, kde občanskoprávní prostředek směřuje již ke konkrétnímu pozitivnímu jednání původce neoprávněného zásahu, tj. k tomu, aby původce neoprávněného zásahu něco konkrétně vykonal a tak obnovil stav, který existoval před neoprávněným zásahem, je nezbytnou podmínkou, aby nepříznivý následek neoprávněného zásahu do osobnosti fyzické osoby (nemajetková újmy na osobnosti fyzické osoby) ještě trval, i když neoprávněný zásah sám již skončil (pominul), a současně, aby bylo vůbec možno vzniklý nepříznivý následek odstranit (viz např. rozhodnutí NS ČR sp.zn. 30 Cdo 3729/2009). V nerozlišení preventivní funkce nároku na zdržení se zásahu a odstranění již nastalého nepříznivého následku lze spatřovat důvod nesprávného vyhodnocení zdržovacího nároku uplatněného žalovaným. Ohledně právního závěru okresního soudu ve vztahu k tomuto nároku žalobkyně proto krajský soud napadený rozsudek, vycházeje ze skutkových zjištění okresního soudu, změnil (§ 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř.).

61. Podle rozhodnutí NSČR sp. zn. 30 Cdo 2615/2011 svoboda projevu a právo na informace nejsou práva bezbřehá. Proto je třeba inklinovat k omezení těchto ústavních politických práv ve prospěch práva jednotlivce na zachování jeho cti, jména a důstojnosti. V souhrnu tedy nejde ani tak o to, zda informace o soukromí fyzické osoby uveřejněné ve veřejných sdělovacích prostředcích jsou pravdivé či nikoliv, rozhodující je způsob, jakým jsou prezentovány a dojem, jež o dotčené osobě vytvářejí u publika, jemuž je daná zpráva určena. I pravdivé informace, jsou-li zpracovány a podány takovým zavádějícím či zkreslujícím způsobem, že ve svém důsledku vyvolávají negativní dehonestující představu o osobě, jíž se týkají, mohou tudíž zakládat neoprávněný zásah do osobnostních práv této fyzické osoby.

62. Z výše uvedeného lze shrnout, že ke vzniku občanskoprávní povinnosti odčinit nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti člověka byla na straně žalovaného splněna podmínka existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívajícího buď v porušení nebo ohrožení osobnosti člověka v jeho fyzické či morální integritě. Zásah byl neoprávněný (protiprávní), v příčinné souvislosti mezi takovým zásahem a dotčením osobnostní sféry žalobkyně.

63. Určení výše náhrady nemajetkové újmy v penězích zákon ponechává na uvážení soudu. Vesměs se proto uplatní postup dle § 136 o.s.ř., který však musí vycházet na posouzení rozhodujících skutečností a musí splňovat i roli prostředku odrazení škůdců od publikování neověřených, nepravdivých či dehonestujících tvrzení a hodnotových soudů a také plnit kompenzační funkci. Pro daný případ odrazujícím je i přísudek na zdržení se neoprávněných zásahů do práv žalobkyně zveřejňováním nepravdivých údajů (jinými slovy a stejně významově pomluv).

64. Krajský soud přihlédl k zavrženíhodným pohnutkám žalovaného, který se snížil k poškození dobrého jména, cti i pracovní sféry žalobkyně jen pro udržení své [anonymizováno] ve funkci ředitelky MŠ. Přihlédl k tomu, že žalovaný neprojevil ani náznakem sebereflexi ve vztahu ke svému jednání. Žalovaný popírá autorství a zveřejnění článků rozebraných výše; na druhé straně se sám usvědčuje z autorství a protiprávních úmyslů úpornou snahou se očistit tvrzením o pravdivosti článků a překrouceně společensky prospěšnými cíli svého jednání. Tato neustálá snaha žalovaného je v příkrém rozporu s jeho námitkami, že nic nesepsal a nezveřejnil (resp. nebylo to prokázáno) a za nic neodpovídá. Pokud by to byla pravda, setrval by na svých tvrzeních bez dalšího.

65. Krajský soud dále přihlédl i k tomu, že intenzita zásahů byla vůči poměrně malé veřejné roli žalobkyně coby činitelky malé obecní mateřské školy značná, má dopad i v dalším pracovním uplatnění žalobkyně poté, co byla vystavena cílenému nátlaku ze strany bývalé starostky (její mstě za sdělené poznatky o nesprávném vedení účetnictví, což ostatně vyústilo ve zjištění [anonymizována 3 slova] touto osobou), a to v součinnosti se žalovaným a dehonestována jako pedagožka mateřské školy ohrožující zdraví dětí. Na druhé straně nepřehlíží, že shlédnutí v počtu cca 5 tisíc navštěvovatelů stránek a šíření mimointernetovými cestami žalobkyni sice poškodilo v rovině ochrany osobnosti, avšak nejde o zásah tak významný, jako je zveřejnění v celostátním informačním mediu, byť jeho dosah je vůči žalobkyni morálně a co do ohrožení jejího uplatnění značný. Proto uzavřel, že přiměřené odškodnění nemajetkové újmy je v částce 150.000 Kč, jež se jeví odpovídající hodnoceným hlediskům (tedy oproti přisouzeným 50.000 Kč okresním soudem dalších 100.000 Kč, a v této části napadený rozsudek změnil (§ 220 o.s.ř.).

66. Byť krajský soud chápe vnímání intenzity zásahu do osobnostních práv žalobkyně z jejího pohledu, požadované odškodnění v celkové částce 350.000 Kč se nejeví hodnoceným hlediskům odpovídající a jak výše uvedeno je nutno přihlédnout i k přísudku ve formě vyhovění zdržovacího nároku (zčásti preventivní funkce). Z těchto důvodů v části, v níž byl nárok žalobkyně na dalších 200.000 Kč nemajetkové újmy zamítnut, napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.) Lhůtu k plnění krajský soud s ohledem na výši částky stanovil v trvání 15 dnů (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

67. Pokud pak jde o nárok na zveřejnění omluvy na školském portálu [územní celek], v této části považuje závěr okresního soudu, který žalobu v této části zamítl, za věcně správný. Byť žalobkyně v odvolacím řízení dokládala stanovisko uvedeného portálu (spravuje jej [územní celek]), že v případě soudního rozhodnutí rozsudku vyhoví, je třeba dodat, že jde o osobu, která není účastníkem řízení a nelze jí tedy vykonatelně povinnosti v takovém řízení uložit. V této části rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

68. Krajský soud shledal odvolací výhrady žalovaného v souhrnu nedůvodnými. Důvodné shledal naopak výhrady žalobkyně vůči závěrům okresního soudu ve vztahu ke zdržovacímu nároku a k výši odškodnění, když v této části je uplatněný nárok co do základu nárok důvodným, avšak výše podléhala uvážení soudu. Nedůvodnými pak ze strany žalobkyně shledal námitky vůči návrhu na zveřejnění omluvy u osoby, jež není účastníkem řízení.

69. Protože krajský soud napadený rozsudek změnil, musel znovu rozhodnout i o nákladech řízení před okresním soudem a rovněž o nákladech odvolacího řízení (§ 224 odst. 2, § 142 o.s.ř.).

70. Žalobkyně uspěla ze tří uplatněných nároků ve dvou, tedy ohledně zdržovací žaloby (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) a náhrady nemajetkové újmy, když je na úvaze soudu jakou výši odškodnění přizná, avšak je nutno přiznat i zde úspěch žalobkyni (§ 142 odst. 3 o.s.ř.). Neuspěla ohledně nároku na zveřejnění omluvy. Krajský soud vychází z tarifních hodnot uplatněných osobnostních nároků tedy z částek 35.000 Kč, 50.000 Kč a 35.000 Kč (viz vyhl.č. 177/1996 Sb.). Z celkové tarifní hodnoty 120.000 Kč žalobkyně neuspěla do částky 35.000 Kč, její míra úspěchu a neúspěchu tak činí 42%. Zástupce žalobkyně učinil v řízení před okresním soudem celkem 11 účelných úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, žaloba, dvě jednání přesahující 2 hodiny, vyjádření z [datum], návrh na osvob. od SOP v rozsahu ½, 3 účelné porady v návaznosti na procesní postup žalovaného (za neúčelné pak podání k doplnění údajů o žalovaném a doplnění tvrzení a důkazů, jež měly být součástí žaloby). Celkem tak bylo učiněno 10 úkonů právní služby v plné výši a jeden v rozsahu 1/2, a to po 5.900 Kč (polovina 2.900 Kč) s celkovou odměnou 61.950 Kč, dále náleží 11 paušálních náhrad hotových výloh po 300 Kč (vše dle vyhl.č. 177/1996 Sb.), vše zvýšeno o 21% DPH (plátce předchozí advokát) a s připočtením správně vyčísleného soudního poplatku ze žaloby 7.500 Kč jde celkem o částku 86.452,50 Kč. Z ní poměr 42% úspěchu snižuje náhradu nákladů žalobkyni na částku 36.310 Kč, kterou uložil krajský soud k náhradě žalovanému k rukám zástupkyně žalobkyně v přiměřené lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1. § 160 odst. 1 o.s.ř.).

71. Pokud jde o náklady odvolacího řízení, ty sestávají z nákladů právního zastoupení (převzetí zastoupení, doplnění neúplného odvolání, důvodné námitky proti vyměřenému soudnímu poplatku z odvolání (polovina tarifní sazby), vyjádření k odvolání a vyjádření k dalšímu doplnění odvolání, účast při odvolacím jednání, tedy celkem 6 úkonů právní služby, z nichž jeden jen v rozsahu ½ sazby, 6 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč, cestovným advokátky k jednání soudu 1983 Kč a náhrady ztráty času za 6 půlhodin po 100 Kč, s náhradou soudního poplatku 7.000 Kč pak celkové náklady žalobkyně v odvolacím řízení činí částku 43.833 Kč, z níž činí poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně 42%, což uvedenou náhradu upravuje na částku 18.410 Kč. Tuto částku krajský soud uložil žalovanému k náhradě žalobkyni k rukám její advokátky opět do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 3, § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.).