18 Co 224/2023 - 63

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Zavřela a soudců JUDr. Petry Flídrové a JUDr. Jana Kolby ve věci žalobkyně: [Anonymizováno], [Anonymizováno] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupená advokátem [Anonymizováno] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Anonymizováno] bytem [Anonymizováno] o zaplacení [částka] Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Brně ze [Anonymizováno], č. j. [Anonymizováno] takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadených výrocích II a III potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem Městský soud v Brně (dále rovněž „soud prvního stupně“) uložil žalovanému povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyně [částka] Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] Kč od [datum] do zaplacení a [částka] Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] Kč od [datum] do zaplacení (výrok I). Dále soud prvního stupně zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] Kč od [datum] do zaplacení, smluvní pokuty ve výši [částka] Kč, smluvní pokuty ve výši [částka] Kč, smluvní pokuty ve výši [částka] Kč, smluvní pokuty ve výši [částka] Kč a smluvní pokuty ve výši [částka] Kč (výrok II). Konečně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] Kč s příslušenstvím, sestávající z částky [částka] Kč, představující cenu za odebraný plyn dodaný žalované v období od [datum] do [datum] a [částka] Kč jako smluvní pokutu za prodlení s placením záloh, částky [částka] Kč jako smluvní pokuty za předčasné ukončení smlouvy, částky [částka] Kč jako smluvní pokuty za prodlení s placením faktury, částky [částka] Kč představující cenu za odebranou elektřinu a [částka] Kč jako smluvní pokutu za prodlení s platbou, částky [částka] Kč jako smluvní pokuty za předčasné ukončení smlouvy, a částky [částka] Kč za prodlení s úhradou faktury. Nárok žalobkyně vyplýval ze smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze [datum] (a platných obchodních podmínek) a ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny z [datum] (a platných obchodních podmínek) do odběrného místa [adresa]

3. Spotřebovaný plyn byl žalovanému řádně vyúčtován ve výši [částka] Kč, na kterou žalovaný neuhradil ničeho. Cena za distribuci elektřiny a související služby byla žalovanému řádně vyúčtována ve výši [částka] Kč, na kterou žalovaný ve lhůtě splatnosti (a ani později) neuhradil ničeho. Jelikož žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni řádně a včas nesplnil, dostal se do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni takto vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“) ve výši, která je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud prvního stupně proto žalobě v části nároku na zaplacení ceny za odebrané energie (plyn a elektřina) v souladu s § 50 odst. 2 a 70 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. vyhověl.

4. V části, v níž žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] Kč od [datum] do zaplacení, smluvní pokuty ve výši [částka] Kč, dle faktury č. [Anonymizováno], smluvní pokuty ve výši [částka] Kč dle faktury VS č. [var. symbol] Kč, smluvní pokuty ve výši [částka] Kč dle faktury VS č. [var. symbol], smluvní pokuty ve výši [částka] Kč dle faktury VS č. [var. symbol] a smluvní pokuty ve výši [částka] Kč dle faktury VS č. [var. symbol] soud žalobě nevyhověl a v této části ji zamítl, jelikož ustanovení týkající se těchto smluvních pokut považoval za neplatné pro rozpor s dobrými mravy, přičemž odkázal na odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11.

5. Žalovaný v předmětném smluvním vztahu vystupoval jako spotřebitel, neboť uzavřel smlouvu jako zákazník pro svou domácnost. Ujednání o smluvní pokutě sice bylo zařazeno přímo v textu smlouvy, ovšem v sekci označené jako „Ostatní ujednání“, což může v běžném spotřebiteli vyvolat představu o ujednáních vysvětlujících, doplňujících či ujednáních pouze informativního charakteru ve vztahu k podstatným náležitostem smlouvy. Použité písmo i formulářové provedení smlouvy (drobné písmo, členění, nemožnost event. změny, resp. jiné dohody účastníků) naplňuje typický charakter (nepoctivých) ujednání. Běžnou praxí minulých let bylo uzavírání smluv tím způsobem, že účastníky byla podepsána jen část označená jako „smlouva“ a účastníkem smlouvy nebývaly podepsány obchodní podmínky, které se někdy nacházely i na druhé straně smlouvy a až v nich byla umístěna smluvní pokuta. V daném případě je smlouva o sdružených službách dodávky plynu označena jako dvoustranná. Strana 1/1 smlouvy o sdružených službách dodávky plynu obsahuje ustanovení „Ostatní ujednání“ zahrnující ujednání převážně o smluvních pokutách, je psána výrazně menší velikostí písma než strana 2/2. Strana 2/2 naopak obsahuje identifikační údaje účastníků smlouvy a dále pak obsahuje ujednání o podstatných náležitostech smlouvy, které v minulosti bývaly obsaženy právě na první straně smlouvy, a je tedy koncipována jako typický začátek smlouvy. Vizuálně tak smlouva působí jako jednostranná s tím rozdílem, že dochází k záměně ve formálním označení jednotlivých částí (stran), které byly dříve označovány jako obchodní podmínky. Ujednání o smluvní pokutě tak i nadále zůstává na straně smlouvy, která není spotřebitelem podepsána, je psána výrazně menší velikostí písma a je členěna do nepřehledných úseků (odstavců). Praxi žalobkyně je tak možné považovat přinejmenším za nepoctivou, kdy s ohledem na uvedené je ujednání o smluvní pokutě zakládající nerovnováhu v neprospěch spotřebitele neplatným pro rozpor s dobrými mravy. Z uvedených důvodů soud žalobě z části vyhověl (výrok I) a ve zbytku nárok žalobkyně zamítl (výrok II)

6. Proti výrokům II a III rozsudku podala žalobkyně odvolání. Vyjádřila nesouhlas se závěry soudu prvního stupně, pokud zamítl nárok žalobkyně na zaplacení částky [částka] Kč a úroku z prodlení z důvodu neplatnosti ujednání o této smluvní pokutě. Namítla, že soud nejprve shledal nároky oprávněnými a ve věci vydal elektronický platební rozkaz ze dne [datum], následně pak, za situace, kdy účastníkům sdělil, že věc lze rozhodnout pouze na základě předložených listin, vyzval účastníky k souhlasu s rozhodnutím bez nařízení jednání, a věc následně posoudil zcela opačně. Žalobkyně byla tak zbavena práva být řádně procesně poučena ve smyslu § 118a o. s. ř. a případně na předběžný právní názor soudu reagovat. Tvrdí a prokazuje, že nároky na zaplacení smluvní pokuty, které v návrhu na vydání platebního rozkazu označuje jako nárok 2 a nárok 5 jsou ujednáními, která představují paušalizovanou náhradu škody. Přinejmenším bylo nutno ji ve smyslu § 118a odst. 2 o. s. ř. poučit a vyzvat, aby pro případ, že pro neplatnost soud takové ujednání nebude aplikovat, svá tvrzení doplnila. Uvedený postup soudu považuje za vadu řízení.

7. Dále namítla, že soudem zmiňovaný nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, reflektuje zcela odlišnou úpravu, než jaká musí být aplikována na projednávaný případ, když se vyjadřoval k platnému písemnému sjednání smluvní pokuty ve smlouvě uzavřené mezi podnikatelem a spotřebitelem za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, když smluvní pokuta byla sjednána v rámci Všeobecných obchodních podmínek. Přijetím zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, byla zcela revidována úprava ujednání o smluvních pokutách, když zásadním rozdílem je zrušení podmínky jejího písemného sjednání. Nová úprava pak v ustanovení § 1751 odst. 1 OZ, podle níž lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, nyní umožňuje v obchodních podmínkách platně sjednat i ujednání potvrzující hlavní závazky smlouvy, tj. například smluvní pokuty. To ovšem není případ žalobce, když ujednání o smluvních pokutách vždy bylo a je integrální součástí samotné smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny/plynu.

8. K hodnocení obsahu smluv soudem žalobkyně namítala, že z provedeného dokazování musí být patrné, která strana smlouvy je označována jako strana první a která jako strana druhá, a vyjádřila nesouhlas s hodnocením soudu, že vizuálně může smlouva působit jako jednostránková, když smlouva je vlastně pouze vyplňovací formulář na straně 2 a strana 1 je jakýmsi obchodními podmínkami. Tvrdí, že dvoustránkovou smlouvu, u níž je zřetelně a na vícero místech deklarováno pořadí stran, nelze vydávat za smlouvu jednostránkovou. Na první straně smlouvy jsou především základní ustanovení smlouvy (předmět, sjednaná doba trvání, ujednání o ceně), bez nichž by pouze formulářová strana nepředstavovala žádnou smlouvu. Formulářová část smlouvy pak obsahuje všechny údaje, které se doplňují a některé z nich představují též základní ustanovení smlouvy (například označení smluvních stran). Uvedené hodnocení smlouvy soudem prvního stupně pak představuje nesprávná skutková zjištění. Nelze také vážně vytýkat velikost písma, když celá první strana je psána stejně velkým písmem, přičemž se jedná o velikost, která nevybočuje z běžného standardu. Liší-li se velikost písma na straně druhé, pak je to dáno jiným charakterem této části smlouvy, když jsou zde nadpisy a popisky polí, která se doplňují a tyto jsou vyvedeny tučně. Z velikosti písma na obou stranách nelze usuzovat, že by snad nějaké ujednání smlouvy nebylo důležité, či je snad žalobce hodlal před spotřebitelem skrýt. Z logiky věci jsou základní ustanovení smlouvy psána stejným písmem jako ujednání o smluvní pokutě. Nelze souhlasit s hodnocením soudu prvního stupně, že použité písmo i formulářové provedení smlouvy naplňuje typický charakter nepoctivých ujednání. Žalobkyně má za to, že veškerá ujednání obsažená ve smlouvě samotné jsou výběrem z nejpodstatnějších ujednání a individualizovaných ujednání, když jakékoliv další zvýrazňování některých vybraných textů by znamenalo pouze znepřehlednění smlouvy samotné. Oddíl „Ostatní ujednání“ obsahuje samozřejmě ujednání, která nejsou základními ustanoveními smlouvy, jako je tomu u předchozích oddílů smlouvy. V tomto kontextu se samozřejmě jedná o ujednání, která jsou zbytková, další či ostatní. Tento oddíl neupravuje výlučně smluvní pokuty, název oddílu je zvolen s ohledem na tento jeho širší obsah. Z pohledu smluvních stran jsou to ovšem ujednání stále významná, proto jsou přímo ve smlouvě. Ujednání skutečně pouze technické povahy jsou obsahem samostatných obchodních podmínek. Žalobkyně dále uvedla, že soud zcela pominul, že žalovaný v rámci kontraktace ke smlouvám opakovaně prohlásil, že se seznámil s jejich obsahem, rozuměl mu a souhlasil s ním. Při posuzování poctivosti jednání žalobkyně nutno přihlédnout k tomu, že žalovaný smlouvu uzavíral na základě informovaného projevu vůle. V rámci předsmluvního informování zákazníka – spotřebitele byly žalovanému poskytnuty informace relevantní pro uzavření smlouvy o sdružených dodávkách energií, jak plyne z dokumentů „Informace pro zákazníka – spotřebitele k návrhu smlouvy o sdružených službách dodávky plynu/elektřiny“. Žalobkyně konečně uvedla, že ujednání o smluvní pokutě nelze vytrhávat z kontextu logiky celého smluvního vztahu, je potřeba na něj hledět jako na komponent, který má v konstrukci závazkového vztahu své důležité místo. Východiska soudu prvního stupně, pro které dospěl k závěru o neplatnosti ujednání smlouvy o smluvní pokutě, považuje za nepřesvědčivá a tendenční, jinak by soud nemohl z provedených důkazů zjistit skutečnosti, které z důkazů nevyplývají a tyto pak právně hodnotit provedeným způsobem. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výrocích II a III zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby jej změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a zaváže žalovaného k úhradě nákladů žalobkyně.

9. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

10. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 201 o. s. ř.), v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 202 o. s. ř. a contrario), rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích II a III přezkoumal.

11. Právní moc výroku I není odvoláním žalobkyně dotčena, neboť jeho odvolání směřuje do skutkově samostatného výroku II a výroku III o nákladech řízení (§ 206 odst. 2 a 3 o. s. ř.).

12. Předmětem odvolacího řízení zůstaly nároky žalobce na zaplacení smluvních pokut v celkové částce [částka] Kč, spolu s úrokem z prodlení s nimi spojeným, když soud prvního stupně tento nárok považoval za nedůvodný pro neplatnost ujednání o smluvní pokutě z důvodu rozporu s dobrými mravy (viz výše). Žalobce se závěry soudu nesouhlasil, ujednání o smluvních pokutách považoval za platné. Předmětem odvolacího řízení tak bylo posouzení správnosti závěrů soudu prvního stupně o neplatnosti ujednání o smluvních pokutách.

13. Především je třeba uvést, že skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně z listinných důkazů, jak jsou uvedena v odůvodnění napadeného rozsudku, jsou správná a odvolací soud z nich při rozhodnutí o odvolání vycházel.

14. Podle § 1811 odst. 1 OZ veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva.

15. Podle ustanovení § 1813 OZ se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

16. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

17. Z obsahu spisu rovněž vyplývá, že soud prvního stupně nároku uplatněném ve věci žalobkyní vyhověl elektronickým platebním rozkazem ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], který byl usnesením ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], zrušen, když se jej nepodařilo řádně doručit žalovanému do vlastních rukou (§ 173 odst. 2, § 174a odst. 3 o. s. ř.). Usnesením ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], byla žalobkyně vyzvána k doplnění tvrzení obsažených v žalobě ve vztahu k nároku 4 a označení důkazů k prokázání tvrzení k tomuto nároku. K této výzvě se žalobkyně vyjádřila podáním ze dne [datum]. Usnesením ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], byli účastníci vyzváni, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (současně byl žalovaný vyzván k písemnému vyjádření k žalobě).

18. Podáním [datum] žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání. V podání dále uvedla, že vychází z předpokladu, že pokud by soud při rozhodování podle § 115a o. s. ř. shledal, že z žalobních tvrzení či listinných důkazů, ať jednotlivě či ve vzájemné souvislosti, vyplývá, že žalobce nevylíčil úplně či přesně všechny rozhodné skutečnosti, případně s ohledem na jiné právní hodnocení věci je potřeba rozhodné skutečnosti doplnit či navrhnout chybějící důkazy k prokázání sporných tvrzení, soud by za účelem splnění své poučovací povinnosti v souladu s § 118a o. s. ř. nařídil jednání ve věci samé dle § 115 o. s. ř., a to i přes tento souhlas žalobce s rozhodnutím bez nařízení jednání.

19. K uvedenému předpokladu žalované i v odvolání namítané vadě řízení spočívající v nedostatku poučení podle § 118a o. s. ř. lze uvést následující. Výjimku ze zásady, že k projednání věci samé soud nařídí jednání (115 o. s. ř.) zákon stanoví v případě, kdy účastníci se ve sporném řízení obracejí na soud zásadně se žádostí o právní posouzení skutkového základu věci, který je zachycen předloženými listinnými důkazy. Bez nařízení jednání podle § 115a může soud rozhodnout, jen, jestliže má za to, že účastníky předložené listiny prokazují všechna potřebná zkoušku skutková zjištění, tedy, jestliže byl na základě předložených listin náležitě zjištěn skutkový stav věci (a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí).

20. Daná podmínka byla v projednávané věci naplněna. Posouzení obsahu listin, v projednávané věci tedy především smluv o sdružených dodávkách plynu a elektřiny uzavřených mezi účastníky (jako interpretace projevu vůle smluvních stran, viz. nález Ústavního soudu z 6. 5. 2004, sp. zn. III. ÚS 258/03), není otázkou skutkovou, nýbrž právní. Skutkovou je otázka, jaký konkrétní písemný záznam se nachází na listinách (a tvoří předmětné smlouvy), o tom však nebylo mezi účastníky sporu, když rozhodné skutečnosti vyplývají z žalobkyní předložených listin. Nebylo tak ani zapotřebí vyzývat žalobkyni k jejich doplnění.

21. Uvedené hodnocení smluv soudem prvního stupně pak představuje právní posouzení skutkových zjištění z předložených listinných důkazů.

22. V projednávané věci žalobkyně vystupuje jako podnikatel a žalovaná jako příjemce nabízených služeb, jedná se o spotřebitelskou smlouvu. Pro spotřebitelské smlouvy obecně platí vyšší ochrana spotřebitele, která se projevuje už v samotném kontraktačním procesu. Spotřebiteli je v tomto případě nabízena k podpisu formulářová smlouva, její obsah, co se např. týče ujednání o smluvních pokutách, nemůže ovlivnit.

23. Ujednání o smluvní pokutě není podstatnou náležitostí uzavřené smlouvy a není obvyklou náležitostí smluv. Na základě tohoto ujednání vzniká povinnost spotřebitele plnit v případě porušení povinnosti. Je-li ujednání tohoto druhu ve formulářové smlouvě včleněno naprosto nepřehledně do části textu, u které není rozumný předpoklad, že by v ní mohlo být uvedeno, jedná se o situaci, kdy je třeba pečlivě zvažovat, zejména je-li smlouva uzavírána se spotřebitelem, zda se jedná o ujednání, k němuž je možno přihlédnout či nikoliv.

24. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze [datum] a smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny z [datum] vyplývá, že žalobkyně se zavázala dodávat žalovanému plyn a elektřinu do odběrného místa [adresa], a žalovaný se zavázal za dodaný plyn a elektřinu žalobkyni zaplatit za jeho cenu. Jedná se o smlouvy ve smyslu ustanovení § 72 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon. Smlouva je koncipována tak, že na straně označené jako 2/2, tj. „druhé straně“ smlouvy, jsou identifikováni účastníci, adresa pro doručování, platební podmínky a smluvní a technické podmínky, tj. o jaký odběr se jedná, jaká produktová řada byla sjednána, v jakém odběrném místě a od kdy bude dodávka uskutečňována. Jedná se o smlouvu formulářovou, kde jsou dopisovány jen údaje týkající se zákazníka, výběru služby, odběrného místa a započetí dodávky. Na této straně smlouvy se nachází i kolonka pro podpis zákazníka. „První strana“ smlouvy, která vizuálně působí spíše jako obchodní podmínky, zcela nelogicky předchází konkrétním údajům o účastnících smlouvy, místě spotřeby apod., nejsou do ní uváděny žádné údaje za součinnosti účastníka. Pohledem průměrného spotřebitele tato vzbuzuje na první dojem představu, že se jedná o ujednání technického charakteru, ujednání nepodstatné, když vše podstatné z pohledu zákazníka je uvedeno na „druhé straně“ smlouvy, kterou podepisuje. Samotná písemná podoba smlouvy, kdy „první strana“ (na rozdíl od „druhé strany“), v níž jsou podstatná ujednání přehledně členěna, je psána nepřehledně, hustým řádkováním, dlouhé odstavce nejsou nijak členěny, navozuje spíše pocit, že se jedná o smluvní podmínky, kdy spotřebitel může lehce přehlédnout, co je v této části textu psáno. Spotřebitel je tak postaven do situace, kdy má v nepřehledném textu hledat, zda ve formuláři smlouvy se někde nachází ujednání, o němž byl informován jako o ujednání případném, kdy informaci by mohl pochopit i tak, že pokud je mu předkládán k podpisu formulář, případné ujednání neobsahuje, neboť se v něm pravidelně nenachází. Ani název části „Ostatní ujednání“ žádným způsobem spotřebitele neupozorňuje na to, že se jedná o ujednání o smluvní pokutě, která je samostatným zajišťovacím institutem, nikoliv nepodstatným běžným ujednáním či ujednáním technického charakteru. Je zjevné, že ujednání o smluvní pokutě je uvedeno v textu zcela účelově, když podstatné pro pozornost spotřebitele při uzavření smlouvy jsou údaje o účastnících smlouvy, údaje o odběrném místě, druhu sjednané služby a datu zahájení dodávky, přičemž pokud zákazník např. kontroluje tyto údaje vyplňované do formulářové smlouvy a připojuje na konci svůj podpis, smlouva budí dojem, že může být podepsána, aniž by byla čtena strana smlouvy obsahující dlouhé odstavce psané hustým řádkováním a drobným písmem.

25. Pokud jde o žalobkyní namítané informace pro zákazníka – spotřebitele, které měl žalovaný rovněž k dispozici, pak je nutno upozornit na skutečnost, že žalovaný tyto podepsal ve stejných dnech jako vlastní smlouvy o sdružených službách dodávky plynu a elektřiny. Je zřejmé, že tyto informace mu byly poskytnuty současně se smlouvami a nemohly tedy splnit svou funkci návrhu smlouvy, který by umožnil žalovanému se v dostatečném časovém předstihu s obsahem informace seznámit. V informacích pro zákazníka – spotřebitele je pak smluvní pokuta uvedena pouze jako případná smluvní pokuta, zakotvená ve smlouvě/dodatku.

26. Ochrana spotřebitele jako slabší strany smluvních podmínek vyžaduje vyšší informační povinnost dodavatele, která byla v projednávané věci porušena právě zavádějícím ostatním ujednáním, které se tváří jako běžný text, informující o smluvních podmínkách, který budí dojem, že se jedná o nepodstatné části textu, se kterými není se třeba podrobně seznámit. Povinnosti spotřebitele o platbách smluvních pokut z různých důvodů jsou uvedeny nepřehledně, složitou formulací a ve zhuštěném textu.

27. Odvolací soud akceptuje i názor vyslovený soudem prvního stupně, který hodnocením obsahu smluv podle obecných ustanovení občanského zákoníku shledal ujednání o smluvních pokutách rozporným s dobrými mravy. Odvolací soud pak dospěl k závěru, že ujednání o předmětných pokutách, uvedená ve smlouvách o sdružených službách dodávky plynu a elektřiny v rámci „ostatních ujednání“, odporují ustanovení § 1811 odst. 1 OZ, a jsou z uvedených důvodů neplatná. Za této situace bylo pak nadbytečné zabývat se předmětnými pokutami z hledisek (ne)rovnováhy práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele a přiměřeností jejich výše.

28. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku II a v souvisejícím výroku III o nákladech řízení jako správné potvrdil.

29. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když neúspěšná žalobkyně právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nemá, žalovanému pak žádné odvolací náklady nevznikly.

Poučení