18 Co 247/2025 - 92

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudkyň Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a Mgr. Blanky Fauré ve věci žalobce: [jméno zainteresované společnosti], IČO [IČO zainteresované společnosti] sídlem [adresa zainteresované společnosti] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Orgán veřejné moci], IČO [IČO orgánu veřejné moci] sídlem [Adresa orgánu veřejné moci] o zaplacení 100 512 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. dubna 2025, č. j. 11 C 66/2023-63, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé (I.) mění tak, že žaloba s návrhem na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 100 512 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 1. 7. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně ve výši 300 Kč, a náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 300 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 100 512 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této 100 512 Kč od 1. 7. 2023 do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a žalobu zamítl v části, ve které žalobce požadoval zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 100 512 Kč od 28. 6. 2023 do 30. 6. 2023 (výrok II.). O nákladech řízení mezi účastníky navzájem rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 23 602 Kč, do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení předmětné částky na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), v řízeních vedených u Krajského soudu v Brně (dále jen „KS Brno“) pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] (dále též jako „posuzované řízení 1“) a pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] (dále též jako „posuzované řízení 2“). Uvedená řízení byla vedena o žalobách žalobce o určení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO] (dále jen „[právnická osoba]“), jejímž je žalobce akcionářem.

3. Za újmu, která žalobci vznikla v důsledku nepřiměřené délky uvedených řízení ve fázi před jejich skončením (do 18. 4. 2018), bylo žalobci již poskytnuto částečné zadostiučinění celkem ve výši 179 025 Kč.

4. V řízení o (této) žalobě došlé soudu dne 31. 5. 2023 se žalobce po pravomocném skončení posuzovaných řízení 1/, 2/ domáhal zaplacení další částky 176 225 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu vznikla v důsledku porušení povinnosti vydat v posuzovaných řízeních 1/, 2/ soudní rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

5. Řízení byla skončena na základě zpětvzetí žaloby; v rámci mediace jednaly společnosti [právnická osoba] a [právnická osoba]., IČO [IČO] (dále jen „[právnická osoba]“), žalobce a město [adresa] o mimosoudním řešení věci. Výsledkem přijatého komplexního řešení veškerých vzájemných mnohaletých soudních sporů bylo uzavření Dohody o narovnání ze dne [datum], na jejímž základě byla žaloba vzata zpět a posuzované řízení 1/ i posuzované řízení 2/ bylo usnesením ze dne 8. 7. 2022, které nabylo právní moci dne 9. 8. 2022, zastaveno.

6. Po skončení posuzovaných řízení lze konstatovat, že posuzované řízení 1/ trvalo celkem 16 let a 1 měsíc. Za tuto dobu bylo rozhodováno cca 2x soudem prvého stupně, 2x soudem druhého stupně, 3x Nejvyšším soudem a 2x Ústavním soudem, nebylo však vydáno rozhodnutí ve věci samé. Řízení před Nejvyšším soudem trvalo 5,5 roku. Posuzované řízení 2/ trvalo celkem 14 let a 11 měsíců. Za tuto dobu bylo rozhodováno cca 2x soudem prvého stupně, 2x soudem druhého stupně, 3x Nejvyšším soudem a 2x Ústavním soudem, ani jednou však ve věci samé. Z toho řízení před Nejvyšším soudem trvalo 6 let.

7. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Potvrdila, že žalobce uplatnil po skončení věci dne 30. 12. 2022 u žalované nárok na zaplacení další částky zadostiučinění 176 225 Kč. Žádost byla vyřízena dne 26. 6. 2023. Žalovaná v rámci mimosoudního projednání nároku uznala, že v posuzovaných řízeních 1/, 2/ došlo k nesprávnému úřednímu postupu podle § 13 odst. 1 OdpŠk, spočívajícímu v porušení povinnosti vydat soudní rozhodnutí v přiměřené lhůtě, a za újmu, která žalobkyni v důsledku toho vznikla, poskytla žalobci další peněžité zadostiučinění ve výši 75 713 Kč, které spolu s již poskytnutou částkou považuje za přiměřené povaze věci a průběhu řízení.

8. Posuzované řízení 1/ trvalo ve vztahu k žalobci celkem 16 let a 1 měsíc a posuzované řízení 2/ trvalo ve vztahu k žalobci celkem 14 let a 11 měsíců. Nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaných řízení byl konstatován i OS Praha 2 v kompenzačním řízení vedeném pod sp. zn. 14 C 96/2014. I v období po skončení kompenzačního řízení došlo v obou posuzovaných řízeních k prodlevám v postupu soudu po učinění výzvy navrhovatelům k doplnění skutkových tvrzení. Po zhodnocení všech okolností ve vztahu k celému řízení žalovaná určila výši zadostiučinění za posuzované řízení 1/ celkem částkou 135 750 Kč a za posuzované řízení 2/ celkem částkou 118 988 Kč, tj. za obě řízení celkem 254 738 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalobci již byla na základě rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2018, č. j. 72 Co 96/2018-298, vyplacena částka 179 025 Kč, bylo žalobci doplaceno zadostiučinění ve výši 75 713 Kč.

9. Žalovaná podrobně popsala úvahu, která vedla k určení uvedených částek tak, že ve vztahu k posuzovanému řízení 1/ vycházela ze základní částky 20 000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1 667 Kč za měsíc trvání řízení, snížené na polovinu za první dva roky trvání řízení. K užití základní částky na horní hranici rozpětí upraveného ve stanovisku NS č. j. Cpjn 206/2010 žalovaná přistoupila s ohledem na celkovou délku přesahující 16 let. Při stanovení výše zadostiučinění za újmu vzniklou v souvislosti s posuzovaným řízením 2/ vycházela ze základní částky 19 000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1 583 Kč za měsíc trvání řízení, opět snížené na polovinu za první dva roky trvání řízení, a to s ohledem na celkovou délku řízení přesahující 14 let. V souladu se závěry, k nimž dospěl Městský soud v Praze v rámci hodnocení délky řízení a okolností případu podle kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk (sp. zn. 72 Co 96/2018) žalovaná snížila základní částku zadostiučinění v obou případech o 40 % z důvodu skutkové a právní složitosti řízení a o 30 % s ohledem na rozhodování na čtyřech stupních soudní soustavy, a to opakovaně. S ohledem na zvýšený význam řízení pro žalobce byla základní výše zadostiučinění v obou případech zvýšena o 20 %. Vzhledem ke skutečnosti, že v závěrečné fázi řízení probíhala mezi žalobcem a žalovaným mimosoudní jednání a soud byl účastníky požádán o odročení jednání, byla s ohledem na podíl žalobce na celkové délce řízení základní výše zadostiučinění snížena o 5 %.

10. Soud I. stupně zjistil tento skutkový stav: Žalobou došlou [adresa] dne 20. 6. 2006 se společnost [právnická osoba] (dále jen „[právnická osoba]“), jako akcionář [právnická osoba] domáhala vůči [právnická osoba] vyslovení neplatnosti všech usnesení valné hromady této společnosti konané dne 28. 3. 2006 a poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 80 000 Kč s příslušenstvím. Žalobou uplatněný nárok odůvodňovala zejména tím, že na valné hromadě bylo umožněno hlasovat akcionáři městu [adresa], ačkoliv s jeho akciemi není spojeno právo hlasovat, že několika dalším akcionářům (obcím) zastoupeným společným zmocněncem bylo umožněno hlasovat, ačkoliv nebyli platně zastoupeni, eventuálně s jejich akciemi není spojeno právo hlasovat, a že hlasovací práva byla vykonávána v rozporu se zájmy a pokyny zastoupených. Uvedené skutečnosti [právnická osoba] dovozovala z v žalobě popsaného sledu smluvních jednání města [adresa] a dalších obcí a společností [právnická osoba]. (dále jen „[právnická osoba]“) a [právnická osoba]. (dále jen „[právnická osoba]“) při převodu akcií, resp. při umožnění výkonu hlasovacích práv spojených s akciemi třetí osobou bez vlastního převodu akcií, která považovala za neplatná pro rozpor se stanovami [právnická osoba] a pro obcházení zákona (obch. zák.). Skutečnost, že s namítanými akciemi není spojeno právo hlasovat, měla plynout z porušení povinnosti učinit povinnou nabídku převzetí dle obch. zák. V důsledku namítaných smluvních jednání došlo již na valných hromadách [právnická osoba] v minulosti k ovládnutí [právnická osoba], prosazení provozního modelu, rozdělení [právnická osoba] na provozní a infrastrukturní část, prodeji provozní části koncernu [právnická osoba] a pronájmu infrastruktury tomuto koncernu.

11. Žalobou došlou [adresa] dne 27. 6. 2006 se žalobce jako akcionář [právnická osoba] domáhal z obdobných důvodů jako [právnická osoba] vůči [právnická osoba] též vyslovení neplatnosti všech usnesení valné hromady této společnosti konané dne 28. 3. 2006. Žalobě byla přidělena spisová značka [spisová značka]. Usnesením ze dne 13. 9. 2006, které nabylo právní moci dne 22. 9. 2006, soud rozhodl o spojení uvedených věcí ke společnému řízení (posuzované řízení 1/). Žalobou došlou KS Brno dne 28. 8. 2007 se žalobce jako akcionář [právnická osoba] domáhal vůči [právnická osoba] z obdobných (byť užších) důvodů jako v posuzovaném řízení 1/ vyslovení neplatnosti všech usnesení valné hromady této společnosti konané dne 30. 5. 2007. Žalobě byla přidělena spisová značka [spisová značka]. Žalobou došlou [adresa] dne 30. 8. 2007 se [právnická osoba] jako akcionář [právnická osoba] též domáhala z obdobných (byť užších) důvodů jako v posuzovaném řízení 1/ vůči [právnická osoba] vyslovení neplatnosti vybraných usnesení valné hromady této společnosti konané dne 30. 5. 2007 a poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 60 000 Kč s příslušenstvím. Rovněž tato řízení byla usnesením soudu spojena ke společnému řízení (posuzované řízení 2/). V období do vyhlášení rozsudku, jímž bylo poskytnuto částečné zadostiučinění, trvala posuzovaná řízení téměř 10 let, posuzované řízení 1/ bylo řešeno na třech stupních soudní soustavy a posuzované řízení 2/ na čtyřech stupních soudní soustavy.

12. V dalším období (od [datum] do [datum]) v posuzovaném řízení 1/rozhodoval opětovně (po zrušujícím rozhodnutí Nejvyššího soudu), od 19. 6. 2019, Vrchní soud v Olomouci o odvoláních. Dne 6. 9. 2019 bylo nařízeno odvolací ústní jednání na den 14. 11. 2019. K žádosti zástupce [právnická osoba], odůvodněné kolizí jednání, bylo jednání dne 7. 10. 2019 odročeno na neurčito, o odvoláních bylo rozhodnuto bez nařízení jednání usnesením ze dne 30. 10. 2019 tak, že napadené usnesení Krajského soudu v Brně bylo zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení. Dne 16. 1. 2020 byly žalobci a [právnická osoba] zaslány výzvy k doplnění dle pokynů odvolacího soudu, a to ve lhůtě 10 dnů. Žalobce předložil dne 27. 1. 2020 obsáhlé stanovisko, které pro účely všech sporů týkajících se valných hromad [právnická osoba] z let 2002 až 2008 zpracoval před cca 9 lety, a žádal o prodloužení lhůty alespoň do 6. 3. 2020, aby mohl toto stanovisko aktualizovat a doplnit v návaznosti na v mezidobí proběhlý vývoj všech vedených sporů, skutkových zjištění a právního posouzení. Dne 4. 2. 2020 byla žalobci prodloužena lhůta do 10. 3. 2020. Dne 10. 3. 2020 žádal žalobce s ohledem na rozsáhlost věci o prodloužení lhůty do 16. 3. 2020, dne 16. 3. 2020 pak žalobce žádal s ohledem na aktuální karanténní opatření stran Covid-19 o prodloužení lhůty do 31. 3. 2020. Spis byl založen na lhůtu do 20. 4. 2020. Dne 22. 5. 2020 byla žalobci a [právnická osoba] zaslána urgence splnění předchozí výzvy s dodatečnou lhůtou 10 dnů. Obsáhlá doplnění žalobce a [právnická osoba] došla soudu ve dnech 2. a 3. 7. 2020. Podání byla dne 17. 7. 2020 vzájemně přeposlána účastníkům s výzvou k vyjádření ve lhůtě 15 dnů. Vyjádření [právnická osoba] došlo soudu dne 13. 8. 2020, dne 18. 9. 2020 bylo zasláno žalobci a [právnická osoba]. Dne 26. 11. 2020 bylo nařízeno ústní jednání na den 12. 7. 2021. Dne 29. 1. 2021 došlo soudu obsáhlé vyjádření [právnická osoba]. Dne 29. 6. 2021 došla soudu žádost [právnická osoba] o odročení jednání alespoň o 2 měsíce odůvodněná probíhajícími mimosoudními jednáními se žalobcem, jejichž výsledkem by mohlo být i zpětvzetí žaloby. Žalobce se k žádosti dne 30. 6. 2021 [právnická osoba]. Jednání bylo dne 30. 6. 2021 zrušeno. Dne 1. 11. 2021 byla [právnická osoba] zaslána výzva ke sdělení stavu mimosoudních jednání, [právnická osoba] k tomu dne 11. 11. 2021 sdělila, že jednání nadále probíhají, s ohledem na složité a komplexní vztahy mezi [právnická osoba] a žalobcem jsou jednání časově náročná, a dochází tak k průtahům, nicméně dosavadní stav jednání směřuje k uzavření mimosoudní dohody o narovnání. [právnická osoba] předpokládala, že spory mezi ní a žalobcem budou ukončeny v první polovině roku 2022. Spis byl založen na lhůtu do 31. 3. 2022. Dne 12. 4. 2022 byl [právnická osoba] znovu zaslán dotaz na stav mimosoudních jednání. [právnická osoba] sdělila dne 13. 4. 2022, že znění dohody o narovnání již schválilo představenstvo [právnická osoba] a zastupitelstvo žalobce, na den 25. 4. 2022 je svolána valná hromada [právnická osoba], která bude rozhodovat o schválení narovnání. V případě schválení je předpokládaný termín podpisu dohody do konce června s účinností narovnání ke dni 1. 7. 2022. Spis byl založen na lhůtu do 5. 7. 2022. Dne 1. 7. 2022 došlo soudu společné podání žalobce a [právnická osoba], kterým vzal žalobce svou žalobu v plném rozsahu zpět, [právnická osoba] vyslovila souhlas se zastavením řízení a oba účastníci se vzdali práva na náhradu nákladů řízení. Usnesením ze dne 8. 7. 2022 soud řízení ve vztahu mezi žalobcem a [právnická osoba] zastavil a rozhodl, že tito účastníci nemají vzájemně právo na náhradu nákladů řízení. Usnesení bylo vypraveno dne 20. 7. 2022 a nabylo právní moci dne 9. 8. 2022 13. V posuzovaném řízení 2/ rozhodoval opětovně (po zrušujícím rozhodnutí Nejvyššího soudu), od 10. 7. 2019, Vrchní soud v Olomouci o odvoláních, a to bez nařízení jednání usnesením ze dne 30. 10. 2019 tak, že napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dne 16. 1. 2020 byly žalobci a [právnická osoba] zaslány výzvy k doplnění dle pokynů odvolacího soudu, a to ve lhůtě 10 dnů. Žalobce předložil dne 13. 2. 2020 obsáhlé stanovisko, které pro účely všech sporů týkajících se valných hromad [právnická osoba] z let 2002 až 2008 zpracoval před cca 9 lety, a žádal o prodloužení lhůty alespoň do 6. 3. 2020, aby mohl toto stanovisko aktualizovat a doplnit v návaznosti na v mezidobí proběhlý vývoj všech vedených sporů, skutkových zjištění a právního posouzení. Vyjádření bylo dne 12. 3. 2020 zasláno [právnická osoba] a [právnická osoba] k vyjádření ve lhůtě 10 dnů. Dne 10. 3. 2020 žádal žalobce s ohledem na rozsáhlost věci o prodloužení lhůty do 16. 3. 2020, dne 16. 3. 2020 pak žalobce žádal s ohledem na aktuální karanténní opatření stran Covid-19 o prodloužení lhůty do 31. 3. 2020. Vyjádření žalobce ze dne 13. 2. 2020 spolu s výzvou k vyjádření ve lhůtě 10 dnů bylo dne 18. 5. 2020 znovu zasláno [právnická osoba] a [právnická osoba]. [právnická osoba] požádala dne 31. 5. 2020 o prodloužení lhůty alespoň o 14 dnů, spis byl založen na lhůtu do 20. 6. 2020. Dne 3. 7. 2020 došlo soudu obsáhlé doplnění [právnická osoba], podání bylo dne [datum] zasláno [právnická osoba] s výzvou k vyjádření ve lhůtě 15 dnů a žalobci na vědomí. Dne 29. 1. 2021 došlo soudu obsáhlé vyjádření [právnická osoba]. Dne 24. 9. 2021 bylo nařízeno ústní jednání na den 6. 12. 2021. Dne 23. 11. 2021 došla soudu žádost [právnická osoba] o odročení jednání, k níž se žalobce připojil. Na základě zpětvzetí žaloby dne 1. 7. 2022 bylo řízení usnesením ze dne 8. 7. 2022 ve vztahu mezi žalobcem a [právnická osoba] zastaveno; usnesení nabylo právní moci dne 9. 8. 2022.

14. Nároky na peněžité zadostiučinění za nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou posuzovaných řízení již žalobce jedenkráte uplatnil u soudu, a to v řízení vedeném u OS Praha 2 pod sp. zn. 14 C 96/2014. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 2. 8. 2017, ve spojení s rozsudkem MS Praha ze dne 18. 4. 2018, a žalobci byla přiznána za obě řízení částka 179 025 Kč, kdy hodnoceno bylo posuzované řízení 1/ v délce 11 let a 10 měsíců a posuzované řízení 2/ v délce 10 let a 8 měsíců. Při určení výše zadostiučinění bylo u obou posuzovaných řízení vycházeno ze základní částky 17 500 Kč za rok řízení, snížené na polovinu za první dva roky trvání řízení, která byla snížena o 40 % z důvodu značné právní náročnosti a o 30 % z důvodu procesní složitosti dané především projednáváním věci na čtyřech stupních soudní soustavy (u NS a Ústavního soudu v dané době u každého 2x) a naopak zvýšena o 20 % z důvodu zvýšeného významu posuzovaných řízení pro žalobce. Tento zvýšený význam byl shledán v tom, že nejistota žalobce, resp. jeho reprezentantů ohledně výsledku posuzovaných řízení byla zvýšena medializací věci i tím, že ze strany [právnická osoba] (ovlivněné zahraničním subjektem, jehož vstup do [právnická osoba] žalobce žádal v posuzovaných řízeních zneplatnit) byl pro obyvatele žalobce nastolen režim tzv. nesolidárního stočného, což pro ně ve výsledku znamenalo vyšší výdaje 15. Soud I. stupně věc právně posoudil podle § 5 písm. b), § 13 odst. 1 a § 31a OdpŠk. Žalobce předběžně uplatnil nárok u žalované podle § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

16. Vycházeje z kritérií vymezených v § 31a odst. 3 OdpŠk, soud I. stupně uzavřel, že délka posuzovaných řízení 1/, 2/ neodpovídá zjištěné, byť zvýšené procesní a právní náročnosti projednávané věci, tedy příčiny délky řízení vycházejí i z působení státu (tj. soudu); taková délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená.

17. V podrobnostech uvedl, že posuzované řízení 1/ trvalo ve vztahu k žalobci 16 let a 1,5 měsíců, bylo po stránce skutkové složitější, když bylo nutno rozebrat komplikované smluvní vztahy města [adresa] a dalších obcí s [právnická osoba] a dalšími vodohospodářskými organizacemi. Skutková složitost se promítla do složitosti procesní. Bylo provedeno rozsáhlé dokazování velkým množstvím listin a řízení probíhalo za vysoké procesní aktivity účastníků. Procesní složitost zvyšoval počet účastníků a místy i několikaměsíční prodlevy v jejich reakcích na pokyny soudu a opakované žádosti o odročení jednání, které se promítly tím, že jedno z nařízených jednání se konalo až téměř 14 měsíců po původně určeném termínu. K procesní složitosti je nutno přičíst skutečnost, že ústní jednání nařízené na den 12. 7. 2021 bylo k žádosti [právnická osoba] a žalobce zrušeno z důvodu mimosoudního jednání, které pak probíhalo až do dne 1. 7. 2022, kdy soudu došlo zpětvzetí žaloby, tj. po dobu téměř 1 roku. V řízení rozhodovaly soudy všech stupňů, Krajský soud Brno rozhodoval 1x ve věci a dále pak o spojení věcí ke společnému řízení a o zastavení řízení ve vztahu k žalobci, Vrchní soud Olomouc rozhodoval 2x ve věci, NS rozhodoval 3x ve věci a 2x ve věci rozhodoval Ústavní soud. Věc pak byla složitá i z hlediska právního, kdy bylo nutno posoudit řadu složitých právních otázek týkajících se výkonu akcionářských práv, na které obtížně nacházel odpověď i Nejvyšší soud. V postupu orgánů veřejné moci (soudů) došlo k nedůvodným prodlevám, které je nutno přičíst k tíži státu, a to jak formou několikaměsíčních prodlev mezi úkony soudu, jednak v nedůsledném postupu při vyřizování opakovaných žádostí téhož účastníka o odročení jednání, které se projevilo 14měsíční prodlevou v postupu řízení. Žalobce svým postupem k délce řízení též částečně přispěl prodlevou v doplnění tvrzení a návrhů důkazů, které po opakovaných žádostech o prodloužení lhůty a následně urgenci soudu učinil až za více než 5 měsíců. Jednání žalobce o mimosoudním vyřešení věci bylo již zohledněno v procesní složitosti řízení. Soud I. stupně přispění žalobce k délce řízení hodnotil jako neutrální. Význam předmětu řízení pro poškozeného hodnotil soud I. stupně jako částečně zvýšený, neboť posuzované řízení 1/ bylo součástí komplexu sporů vycházejících ze stejného skutkového základu, který vedl k dopadům na hodnotu podílu žalobce ve [právnická osoba], na možnost ovlivňovat cenu vodného a stočného, na nutnost financovat investice do infrastruktury z vlastních prostředků [právnická osoba], resp. jeho akcionářů, při ztrátě možnosti čerpat dotace.

18. Posuzované řízení 2/ trvalo ve vztahu k žalobci 14 let a 11,5 měsíců. Z důvodů, popsaných již v souvislosti s posuzovaným řízením 1/, vykazovalo řízení významně zvýšenou skutkovou, procesní i právní složitost a částečně zvýšený význam řízení pro poškozeného žalobce. Na rozdíl od posuzovaného řízení 1/ nebyla shledána čtrnáctiměsíční prodleva v souvislosti s opakovaným odročováním nařízeného ústního jednání. V řízení rozhodoval KS Brno 1x ve věci a dále pak o spojení věcí ke společnému řízení a o zastavení řízení ve vztahu k žalobci, VS Olomouc rozhodoval 2x ve věci, NS rozhodoval 3x ve věci a 2x ve věci rozhodoval Ústavní soud. V řízení došlo k nedůvodným prodlevám, které je nutno přičíst k tíži státu. Žalobce k délce řízení částečně přispěl postupem v období od 14. 2. 2020 popsaným již v posuzovaném řízení 1/, soud I. stupně však přispění žalobce k délce posuzovaného řízení 2/ hodnotil jako neutrální. Jednání žalobce s [právnická osoba] o mimosoudním vyřešení věci bylo již zohledněno v procesní složitosti řízení.

19. Porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě tedy představuje nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk. Vznik nemajetkové újmy v důsledku nepřiměřené délky řízení je presumován. Žalobci proto vznikl nárok na zadostiučinění. S ohledem na uvedenou délku řízení se nejeví odškodnění ve formě morálního zadostiučinění jako dostačující a soud I. stupně proto přistoupil k odškodnění nemajetkové újmy v penězích.

20. Při stanovení základní částky zadostiučinění vyšel u posuzovaného řízení 1/ z částky 20 000 Kč za rok trvání řízení na horní hranici rozpětí uvedeného ve Stanovisku, když délka posuzovaného řízení 1/ již byla extrémní. U posuzovaného řízení 2/ z částky 19 000 Kč, blížící se této horní hranici, když délka řízení se extrému výrazně blížila. Základní částky byla v obou případech redukována na za první dva roky trvání řízení.

21. U posuzovaného řízení 1/ soud z hlediska skutkové, procesní a právní složitosti věci snížil základní částku 302 560,50 Kč o 30 % a z hlediska počtu a stupňů orgánů státu zapojených do rozhodování snížil základní částku o 30 %. Z důvodu postupu orgánů státu v posuzovaném řízení, který měl na celkovou dobu řízení výrazně negativní vliv, soud zvýšil základní částku o 30 %. Z důvodu postupu žalobce soud základní částku nijak nemodifikoval. Z důvodu popsaného zvýšeného významu předmětu řízení pro žalobce pak soud základní částku zvýšil o 10 %. Základní částka byla tedy u posuzovaného řízení 1/ snížena o 20 % (242 048 Kč).

22. U posuzovaného řízení 2/ soud z hlediska skutkové, procesní a právní složitosti věci snížil základní částku 265 152,50 Kč o 25 % a z hlediska počtu a stupňů orgánů státu zapojených do rozhodování snížil základní částku o 30 %. Z důvodu postupu orgánů státu v posuzovaném řízení, který měl na celkovou dobu řízení výrazně negativní vliv, soud zvýšil základní částku o 30 %. Z důvodu postupu žalobce soud základní částku nijak nemodifikoval. Z důvodu zvýšeného významu předmětu řízení pro žalobce pak soud základní částku zvýšil o 10 %. Základní částka byla tedy u posuzovaného řízení 2/ snížena o 15 % (225 380 Kč).

23. Žalobce na zadostiučinění za nemajetkové újmy dosud obdržel částku 254 738 Kč (179 025 Kč + 75 713 Kč), a mohl tedy požadovat dalších 212 690 Kč, shledal soud jeho žalobu s požadavkem na zaplacení částky 100 512 Kč důvodnou a v celém rozsahu jí vyhověl. Částku zadostiučinění soud I. stupně přiznal žalobci spolu s úroky z prodlení v zákonné výši (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), ode dne následujícího po uplynutí 6 měsíců od uplatnění nároku (§ 15 odst. 1 OdpŠk), tedy od 1. 7. 2023; ve zbývajícím rozsahu požadavku na na zaplacení úroku z prodlení žalobu zamítl.

24. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř.; žalobce byl zcela úspěšný ohledně nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu a náleží mu plná náhrada nákladů řízení.

25. Tento rozsudek napadla žalovaná včasným a přípustným odvoláním v rozsahu vyhovujícího výroku o věci samé (I.) a výroku, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi účastníky řízení navzájem (III.). Vytýkala soudu I. stupně nesprávné právní posouzení věci (§ 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř.). Žalovaná má za to, že v rámci mimosoudního vypořádání nároku, který se váže k dosud neodškodněné závěrečné etapě každého z posuzovaných řízení, poskytla žalobci na základě celkového posouzení okolností, které nastaly v obou posuzovaných řízeních a na základě dříve přijatých závěrů soudů týkajících se hodnocení kritérií upravených v § 31a odst. 3 OdpŠk ve vztahu k dané věci, zadostiučinění (v celkové výši 135.750 Kč, resp. 118.988 Kč ), které odpovídá okolnostem případu a dostatečně žalobci nahrazuje vzniklou nemajetkovou újmu; zvýšení zadostiučinění o další částku 100 512 Kč tedy není opodstatněné. Žalovaná vytýká soudu I. stupně, že hodnocení jednotlivých kritérií uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk neodpovídá přesně okolnostem posuzovaných případů, a nadto neodpovídá ani dřívějšímu rozhodnutí kompenzačního soudu vydanému v řízení o nároku na zadostiučinění za nepřiměřenou délku týchž posuzovaných řízení ve fázi před jejich skončením (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2018, č. j. 72 Co 96/2018-298). Soud I. stupně ve shodě s žalovanou dospěl ke zjištěním, že délka obou posuzovaných řízení byla nepřiměřená, v případě prvého řízení přesáhla i dobu 15 let, což reflektoval určením základní částky 20 000 Kč, resp. 19 000 Kč za rok trvání řízení. Na rozdíl od žalované, která při hodnocení jednotlivých kritérií podle ust. § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. vycházela z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2018. č. j. 72 Co 96/2018-298, soud I. stupně snížil základní výši zadostiučinění pouze o 30 % z důvodu složitosti řízení. Žalovaná má za to, že snížení o 40 % z důvodu složitosti řízení je přiléhavější a odpovídá okolnostem případu. Z důvodu postupu soudu v řízení soud I. stupně zvýšil základní zadostiučinění o 30 %, nicméně žalovaná je přesvědčena, že z tohoto důvodu není namístě základní zadostiučinění zvyšovat. Žalovaná se také domnívá, že je namístě zadostiučinění snížit o dalších 5 % z důvodu podílu žalobce na délce řízení, kdy v závěrečné fázi řízení mezi účastníky probíhala mimosoudní jednání a soud byl požádán o odročení jednání. Obdobně to platí pro posuzované řízení 2/. Výpočet odškodění, který provedl soud I. stupně, se vymyká jak dřívějšímu rozhodnutí vydanému v kompenzačním řízení v téže věci (vedené Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 96/2014), ale také kompenzačnímu řízení vedenému Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 25 C 386/2013 (žalobce [právnická osoba]), na které odkazuje Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 18. 4. 2018. č. j. 72 Co 96/2018-298. Soud I. stupně nevysvětlil, proč se tak výrazným způsobem odchýlil od výpočtu odškodnění provedeného v dřívějších kompenzačních řízeních vedených v téže věci, a tím dle názoru žalované porušil princip legitimního očekávání. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnou rozsudku soudu I. stupně v odvoláním napadené části žalobu v tomto rozsahu zamítl.

26. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně. Soudu I. stupně nelze důvodně vytýkat, že nevysvětlil, z jakých důvodů se výrazně odchýlil od výpočtu odškodnění provedeného v kompenzačních řízeních vedených před skončením obou posuzovaných řízení, zejména od posouzení v řízení Městského soudu v Praze sp. zn. 72 Co 96/2018, čímž měl porušit legitimní očekávání žalované. Soud I. stupně dostatečně zdůvodnil míru modifikace základní částky zadostiučinění. Zvlášť odůvodnil, proč nepřistoupil ke snížení základní výše zadostiučinění z důvodu podílu žalobce na délce řízení, když uvedl, že prodloužení řízení (v období od 14. 2. 2020, když žalobce vyhověl výzvě soudu k doplnění tvrzení a důkazů až k urgenci soudu po 5 měsících – pozn. odvolacího soudu) nelze přičítat výlučně žalobci, jedná se o ojedinělou prodlevu, a že jednání žalobce, spočívající v žádosti o odročení z důvodu vedení mimosoudních jednání o skončení věci již bylo zohledněno v hodnocení procesní složitosti věci. Soud I. stupně sice stanovil u obou posuzovaných řízení základní částky vyšší než Městský soud v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. 72 Co 96/2018, nicméně k tomuto zvýšení základní částky přistoupila v rámci mimosoudního vypořádání nároku po skončení posuzovaných řízení i žalovaná. Soud I. stupně se tak při svém výpočtu zadostiučinění od výpočtu žalované odchýlil pouze v procentní korekci základních částek, která je však čistě pouze na úvaze soudu. Žalobce má navíc za to, že je zcela logické, že se soud I. stupně při výpočtu výše zadostiučinění odchýlil, jelikož vycházel z jiných skutkových okolností. Od rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 72 Co 96/2018 uplynulo dalších několik let a došlo tak k navýšení celkové doby řízení. Soud I. stupně tak posuzoval situaci, kdy k průtahům v řízeních docházelo i poté, co již bylo Městským soudem v Praze autoritativně potvrzeno, že v řízeních došlo k průtahům, a poté, co žalovaná musela z tohoto důvodu vyplatit žalobci zadostiučinění v penězích. Jedná se tak o rozdílnou, závažnější situaci, a je přirozené, že soud I. stupně reagoval na nové skutečnosti, a proto zvýšil základní částky a stanovil procentní korekci rozdílně.

27. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející podle § 212 a § 212a o. s. ř. v rozsahu napadeném odvoláním žalované, tedy ve vyhovujícím výroku o věci samé (I.). Odvolací jednání nebylo nařízeno, když účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili (§ 214 odst. 3 o. s. ř.).

28. Soud I. stupně dospěl procesně správným dokazováním ke skutkovým závěrům o všech skutečnostech rozhodných pro právní posouzení uplatněného nároku. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu I. stupně, jejichž nesprávnost odvolatelka ani nenamítala.

29. Jádrem odvolání žalované je nesouhlas s řešením otázky postupu soudu I. stupně při určení přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení v situaci, kdy poškozený žalobce již byl za část nepřiměřeně dlouhého řízení odškodněn.

30. Soudní praxe ustáleně reflektuje, že ESLP upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Uplatnění nároku na přiznání zadostiučinění za trvání nepřiměřeně dlouhého řízení lze přitom považovat za výjimku ve prospěch poškozeného, dopadající na situace, v nichž by po něm nebylo spravedlivé požadovat, aby na odškodnění vznikající újmy čekal až do skončení průtažného řízení. Vyplývá z logiky věci, že má-li soud rozhodovat o zadostiučinění již v průběhu řízení průtažného, nemá objektivně možnost zvážit veškeré okolnosti, jež jsou zvažovány při určení formy (případně výše) zadostiučinění za průběh skončeného průtažného řízení, a vychází tedy jen z těch skutečností, jež jsou mu známy v době jeho rozhodování (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 2328/2015).

31. Nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení je však vždy nárokem jediným, a to i v případě, že jeho dílčí část byla uplatněna již v průběhu posuzovaného řízení. Co do rozhodnutí o celkové výši zadostiučinění je proto nutné vycházet z předpokladu, že poskytnuté zadostiučinění by se zásadně nemělo výrazně lišit v závislosti na tom, požádal-li poškozený o jeho poskytnutí jednorázově po skončení průtažného řízení, či žádal-li o zadostiučinění již za trvání průtažného řízení a nyní po jeho skončení žádá o zadostiučinění za jeho dosud neodškodněnou část. Dojde-li k odškodnění újmy způsobované průtažným řízením již v jeho průběhu, může sice dojít k tomu, že míra strádání (úzkosti, duševního stresu a nejistoty z očekávaného výsledku sporu atp.) poklesne, nelze ovšem uzavřít, že by došlo ke skončení újmu působící situace a že by poškozený další trvání průtažného řízení vnímal jako řízení nově započaté. Pro účely rozhodnutí o další části zadostiučinění přitom platí, že kritéria, která byla zhodnocena ve vztahu k již posouzenému úseku, nelze (pro rei iudicatae) posoudit jinak, s výjimkou toho, co se následně změnilo, typicky dalšího trvání průtažného řízení (clausula rebus sic stantibus). Uvedené přitom neznamená, že v dalším průběhu trvání průtažného řízení nemohou nastat nové skutečnosti, které jsou způsobilé ovlivnit posouzení i jiných kritérií než jenom kritéria celkové délky řízení, stejně jako se v důsledku toho může měnit poměr, v jakém se jednotlivé okolnosti (kritéria) podílela na celkové délce řízení, avšak vždy s respektem k tomu, o čem bylo již dříve závazně rozhodnuto. Nelze však již například zohledňovat skutečnosti, které nastaly v průběhu prvně posuzované části průtažného řízení, avšak účastníci je opomenuli uplatnit, ani takové skutečnosti bez změny skutkového stavu v dalším období opětovně soudem posuzovat (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2023, sp. zn. 30 Cdo 3442/2022, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2024, sp. zn. 30 Cdo 1226/2024).

32. Soud I. stupně, v souladu s výše citovanou judikaturou reflektoval zásadu, že poskytnuté zadostiučinění by se zásadně nemělo výrazně lišit v závislosti na tom, požádal-li poškozený o jeho poskytnutí jednorázově po skončení průtažného řízení, určením základních částek odškodnění ve výši 20 000 Kč, resp. 19 000 Kč za jeden rok celého řízení, tedy rovněž ve vztahu k období, které bylo již soudy hodnoceno před skončením posuzovaných řízení 1/, 2/.

33. Soud I. stupně dále pečlivě zhodnotil posuzované řízení z hlediska kritérií upravených v § 31a odst. 3 OdpŠk. Soud I. stupně však v hodnocení opětovně posuzoval skutečnosti, které nastaly v průběhu již dříve posuzované části obou průtažných řízení a které byly již soudy zhodnoceny za účelem určení míry složitosti skutkové, procesní a právní v dalším období, aniž došlo ve vztahu k okolnostem věci, charakterizujícím právě uvedené aspekty řízení, ke změně skutkového stavu v dalším období (od 18. 4. 2018). Uvedené opětovné posouzení předchozí – již posouzené, fáze posuzovaných řízení se projevilo v odlišném stanovení míry modifikace základní částky obou posuzovaných řízení 1/, 2/ v kritériích složitosti skutkové, procesní a právní. Soud I. stupně ve vztahu k okolnostem nastalým již před prvním projednáním věci v kompenzačním řízení redukoval základní částku o 30 %, resp. 25 % z důvodu procesní, skutkové a právní složitosti řízení (namísto dříve učiněného hodnocení redukcí 40 %); z důvodu postupu orgánů veřejné moci na základě zhodnocení průběhu řízení a důvodů pro zrušení rozhodnutí obecných soudů, tedy skutečností, které nastaly v předchozím období a byly již soudy z hlediska kritérií § 31a odst. 3 Odpšk pro kompenzaci za nepřiměřenou délku řízení zhodnoceny, redukoval základní částku o 30 %.

34. Z výše uvedených důvodů lze však, dle názoru odvolacího soud, považovat za správný postup žalované v rámci mimosoudního vypořádání nároku, pokud závěry ohledně nutné míry modifikace základní částky zadostiučinění z důvodu procesní, právní a skutkové složitosti, jakož i postupu soudů, zhodnotila totožně se závěry, k nimž dospěly soudy v rámci projednání nároku na zadostiučinění před skončením posuzovaných řízení. Snížení základní částky o 40 % pro skutkovou, právní a procesní složitost věci a o 30 % z důvodu opakovaného projednání věci ve třech stupních soudní soustavy, včetně intervence Ústavního soudu v posuzovaném řízení 2/, aplikované žalovanou na základě závěrů přijatých soudy v rámci projednání nároku před skončením posuzovaných řízení, tedy odvolací soud považuje za správné.

35. Ze zjištění soudu I. stupně o průběhu obou posuzovaných řízení v dalším období (od 18. 4. 2018) vyplývá, že řízení probíhala již pouze před Vrchním soudem v Olomouci a po jeho zrušujícím usnesení před krajským soudem v Brně. Nové skutečnosti tedy spočívaly pouze v konkrétním postupu soudů, postupu účastníků řízení, resp. v okolnostech charakterizující případnou změnu významu řízení pro žalobce.

36. Tato fáze řízení nebyla zatížena nedůvodnou nečinností soudů; naopak byl zaznamenán průtah v důsledku nečinnosti žalobce, pokud výzvě soudu z 16. 1. 2020 k doplnění podání dle pokynů odvolacího soudu, ve lhůtě 10 dnů, vyhověl po opakovaných žádostech o prodloužení lhůty, až 3. 7. 2020. V období od 29. 6. 2021–9. 8. 2022 bylo jednání odročeno k žádosti účastníků na neurčito, neboť probíhala jednání o mimosoudním vyřešení sporu. Odpovědnost za vedení řízení po uvedenou dobu celkem 20měsíční dobu, nelze přičítat státu a současně nelze – ani ve vztahu k celkové délce řízení hodnotit takto vyjádřený podíl žalobce na celkové době řízení jako marginální. Odvolací soud proto považuje ve shodě se žalovanou za adekvátní snížení základní částky zadostiučinění o 5 %. Ze skutkových zjištění soudu I. stupně ohledně závěrečné fáze posuzovaných řízení se pak nepodávají okolnosti, které by nasvědčovaly oslabení významu řízení pro poškozeného žalobce ve vztahu k soudy již zjištěnému částečně zvýšenému významu, hodnocenému navýšením základní částky odškodnění o 20 %.

37. Odvolací soud z výše uvedených důvodů uzavírá, že celkové hodnocení posuzovaných řízení 1/, 2/ vede k závěru, že je namístě – oproti předchozímu zhodnocení uvedených řízení před jejich skončením, navýšení základní částky zadostiučinění v obou případech, vzhledem k tomu, že řízení bylo vedeno po dobu dalších pěti let, přičemž celkovou jejich délku lze hodnotit jako extrémní. Základní částky zadostiučinění je pak namístě redukovat o 55 %. Vzhledem k tomu, že žalovaná v rámci mimosoudního vypořádání nároku poskytla žalobci zadostiučinění v částce odpovídající základní částce zadostiučinění, redukované o 45 %, odvolací soud dospěl k závěru, že žaloba s návrhem na poskytnutí další částky zadostiučinění není důvodná. Proto rozsudek soudu I. stupně v odvoláním napadené části podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl.

38. Vzhledem ke změně rozsudku soudu I. stupně rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. opětovně o nákladech řízení před soudem I. stupně. Žalovaná, která měla v této fázi řízení plný úspěch (§ 142 odst. 3 o. s. ř.), má právo na náhradu nákladů řízení podle § 151 odst. 3 o. s. ř., ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a ex. ř., ve výši 300 Kč za jeden procesní úkon – vyjádření k žalobě dne 25. 7. 2023 (§ 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky).

39. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. Plně úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení podle § 151 odst. 3 o. s. ř., ve spojení s § 2 odst. 3, § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 300 Kč za jeden procesní úkon – vyjádření k odvolání.

Poučení