18 Co 259/2025-197

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Pokorné a soudců Mgr. Miloše Zdražila a Mgr. Petra Horáka ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , IČ IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 63 300 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 6.5.2025, č.j. 10 C 349/2024-154,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. mění tak, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně , tituly před jménem, , jméno FO, .

III. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p.a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení (výrok I.) a žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši , částka, k rukám zástupkyně žalované , tituly před jménem, , jméno FO, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že se žalobce žalobou podanou u soudu dne , datum, po žalované domáhal zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, přičemž tvrdil, že s žalovanou uzavřel dne , datum, pojistnou smlouvu FORTE č. , hodnota, , kterou bylo sjednáno pojištění pro případ smrti nebo dožití, a to za pojistné ve výši , částka, měsíčně; pojištění skončilo výpovědí, za dobu pojištění zaplatil žalobce na pojistném , částka, a žalovaná mu vyplatila na pojistném plnění , částka, , a proto se domáhal vydání bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu mezi uvedenými částkami, tedy ve výši , částka, , když považoval pojistnou smlouvu za neplatnou pro rozpor se zákonem a evropským právem. Uvedl, že v dané věci šlo o investiční pojištění, pojistné bylo umisťováno do programů investování, v nichž pak docházelo ke zhodnocení či znehodnocení takto umístěných finančních prostředků, pojistné bylo snižováno o alokační a inkasní poplatky a odečty na rizika, avšak žalobce nebyl s těmito odečty seznámen před podpisem smlouvy ani v průběhu pojištění, a pokud pojistná smlouva odkazovala na sazebník poplatků, tak tento dokument nebyl součástí produktového sešitu, který byl žalobci předán a žalobce tento neobdržel ani jiným způsobem, ani s ním nebyl žalovanou seznámen. Pojistnou smlouvu proto považoval za neplatnou, neboť obsahuje zneužívající ujednání dle Směrnice Rady 93/13/EHS, když se jednalo o spotřebitelskou smlouvu, a ujednání měl rovněž za rozporné s požadavkem dobré víry ve smyslu ust. § 56 odst. 1 občanského zákoníku účinného do , datum, . Uvedl, že neměl žádnou možnost posoudit ekonomické důsledky smlouvy, neboť její ujednání jsou nejasná, netransparentní a některé důležité vstupní parametry jsou spotřebiteli neznámé.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Potvrdila, že účastníci uzavřeli dne , datum, pojistnou smlouvu č. , hodnota, s počátkem pojištění , datum, a pojistným , částka, měsíčně, přičemž žalobce byl pojištěn pro případ smrti, invalidity, léčení úrazu a hospitalizace, dne , datum, došlo dle požadavku žalobce k navýšení pojistné částky a pojištění dcery žalobce , jméno FO, a pojistné vzrostlo na , částka, měsíčně. Žalobce uplatnil pojistné události, za které žalovaná vyplatila pojistné plnění ve výši , částka, . K dalším změnám došlo dne , právnická osoba, .2015 (převedení pojistné smlouvy do daňově zvýhodněné varianty na úkor nemožnosti výběru z kapitálové hodnoty) a dne , datum, došlo k další změně, a to navýšení pojištění pro případ hospitalizace následkem nemoci nebo úrazu, dne , datum, požádal žalobce o změnu obmyšlené osoby a ke změně došlo ještě dne , datum, . Dne , datum, podal žalobce výpověď pojistné smlouvy bez uvedení důvodu a dne , datum, zaslal žádost o zrušení jím podané výpovědi a požádal o pokračování pojištění, avšak dne , datum, zaslal žalované výpověď pojistné smlouvy s šestitýdenní výpovědní lhůtou a pojistnou smlouvu žádal ukončit ke dni prvého , datum, bez uvedení důvodu. Žalovaná považuje pojistnou smlouvu za platnou, uvedla, že účastníci se po celou dobu pojistného stavu chovali k pojistné smlouvě jako platné, žalovaná na základě pojistné smlouvy poskytovala po dobu více než 10 let pojištěnému a později jeho dceři širokou pojistnou ochranu, dokonce opakovaně (sedmkrát) vyplatila žalobci pojistné plnění a žalobce na jejím základě řádně platil měsíční pojistné, teprve po uplynutí více než 10 let začal namítat údajné formální vady pojistné smlouvy a dovozovat neplatnost smlouvy. I pokud by nebyla žalobci známa výše poplatků, která měla být ze strany pojišťovny ze zaplaceného pojistného strhávána, nejde dle žalované o skutečnost, jež by mohla neplatnost pojistné smlouvy způsobit. Žalovaná namítla promlčení nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení podle § 107 odst. 2 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb. účinný do , datum, - obč. zák.), když žalobce uhradil poslední platbu pojistného dne , datum, , a tudíž ke dni zahájení řízení dne , datum, jsou veškeré nároky z pojistné smlouvy promlčeny.

4. Okresní soud považoval za nesporné, že dne , datum, byla uzavřena mezi účastníky pojistná smlouva FORTE - životní pojištění, včetně následných dodatků a změn, smlouva byla ukončena výpovědí ze strany žalobce k , datum, , na pojistném bylo zaplaceno žalobcem , částka, a na pojistné plnění bylo žalovanou vyplaceno , částka, . Za spornou skutečnost považoval oprávněnost vznesené námitky promlčení a platnost předmětné pojistné smlouvy.

5. Okresní soud provedl dokazování, přičemž z pojistné smlouvy FORTE č. , hodnota, ze dne , datum, zjistil, že žalobce jako pojistník uzavřel skutečně se žalovanou smlouvu o životním pojištění s počátkem pojištění od , datum, , pojistné činilo , částka, měsíčně, u alokačního poměru byl uveden garantovaný program investování v rozsahu 100 % pro běžné i mimořádné pojistné, když přílohou k pojistné smlouvě byly Všeobecné pojistné podmínky pro životní pojištění, Zvláštní pojistné podmínky pro životní pojištění FORTE a Doplňkové pojistné podmínky. Z Všeobecných pojistných podmínek pro životní pojištění ze dne , datum, a Zvláštních pojistných podmínek pro životní pojištění FORTE okresní soud dále zjistil, že dle čl. 6 bodu 1 Zvláštních pojistných podmínek je běžné pojistné sníženo o alokační a inkasní poplatek. Zbývající část běžného pojistného po odpočtu alokačního a inkasního poplatku dle jejich aktuálních hodnot uvedených v sazebníku vytváří v souladu s ujednáním dalších odstavců téhož článku hodnotu pojištění vytvořenou na základě zaplacení běžného a dodatečného běžného pojistného. Dle odst. 4 téhož článku je převedena do programů investování pouze kladná hodnota zbývající části běžného a dodatečného běžného pojistného. Dle odst. 6 pojistitel z hodnoty pojištění odečte pravidelně každý měsíc až do zániku pojištění částky potřebné na úhradu pojistného rizika dle pojistně technických zásad a poplatek za správu pojištění. Dále jsou dle čl. 7 strhávány částky na administrativní náklady pojistitele. Okresní soud i dodatky k pojistné smlouvě zjistil, že došlo ke změnám pojistné smlouvy, když dodatkem č. , hodnota, ze dne , datum, došlo ke změně - navýšení pojistné částky a došlo k přidání pojištění dítěte – , jméno FO, a pojistné bylo stanoveno na částku , částka, měsíčně, přičemž dále došlo ke změně pojistné smlouvy podle návrhu žalobce z , datum, , kdy bylo dohodnuto pojistné , částka, měsíčně a , částka, měsíčně u pojištění , jméno FO, . Žádostí ze dne , datum, bylo okresním soudem zjištěno, že žalobce požádal o ukončení pojistné smlouvy k , datum, s šestitýdenní výpovědní lhůtou, když žádost o ukončení byla žalované doručena dne , datum, . Přehledem plateb na pojistnou smlouvu za období od , datum, do , datum, okresní soud zjistil i to, že za toto období žalobce zaplatil na běžném pojistném celkem částku , částka, , a přehledem pojistných událostí okresní soud zjistil, že žalobci bylo vyplaceno pojistné plnění v celkové výši , částka, . Z přehledu pojištění okresní soud také zjistil, že u programu investování byl pro běžné i mimořádné pojistné uveden garantovaný fond s alokací pojistného 100 %, hodnota programu byla nulová. Z informace o stavu pojistné smlouvy k , datum, okresní soud zjistil, že žalobci byly sdělovány údaje o rozsahu pojištění, a stejná informace byla žalobci zaslána dopisy ze dne , datum, a ze dne , datum, .

6. Na danou věc okresní soud aplikoval ust. § 3028 odst. 1 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb. - o.z.) a vysvětlil, že pojistná smlouva byla uzavřena do , datum, , a proto je namístě bezdůvodné obohacení včetně promlčení posuzovat podle občanského zákoníku účinného do , datum, , tedy zákona č. 40/1964 Sb. (obč. zák.). Na danou věc proto aplikoval ust. § 103, § 107, § 451 a § 457 obč. zák. a uzavřel, že žaloba není důvodná. Vysvětlil, že se předně zabýval důvodností vznesené námitky promlčení ze strany žalované a dospěl k závěru, že tato je oprávněná. Objektivní promlčecí doba podle § 107 odst. 2 obč. zák. by uplynula tři roky od vzniku bezdůvodného obohacení, přičemž ve smyslu § 103 obč. zák. počíná běžet promlčecí doba jednotlivých splátek ode dne jejich splatnosti (první platba dne , datum, , následně periodicky každý měsíc). Okresní soud také dospěl k závěru, že desetiletou promlčecí dobu v případě úmyslného bezdůvodného obohacení v daném případě aplikovat nelze, účastníci smlouvu uzavírali v době, kdy žalované nebylo známo, že by v budoucnu obdobné smlouvy mohly být shledány jako neplatné. Žalovaná se až do ukončení pojistné smlouvy (tj. do , datum, ) chovala tak, jako by smlouva byla platná, po celou dobu existence pojistné smlouvy poskytovala žalobci pojistné krytí a žalobce opakovaně nárok na výplatu pojistného plnění u žalované uplatnil. Až konečné soudní rozhodnutí individuálně konstatující neplatnost pojistné smlouvy je pro obě smluvní strany rozhodným okamžikem, kdy mají najisto postavené, že smlouva je neplatná. Proto je dle soudu vyloučeno, aby se na straně žalované mohlo jednat o úmyslné bezdůvodné obohacení. Žaloba byla podána dne , datum, , tedy v případě, že by žalobce byl se svou argumentací v právu (což však okresní soud neposuzoval), mohlo by mu být přiznáno právo na vydání bezdůvodného obohacení z pojistného zaplaceného za dobu 3 let před podáním žaloby. Pojistná smlouva však byla ukončena výpovědí ze strany žalobce k , datum, , poslední platba pojistného byla žalobcem provedena , datum, , v době podání žaloby již promlčecí doba, kdy by tvrzený nárok žalobce, pokud by byla jeho oprávněnost prokázána, přiznán, uběhla. Námitku promlčení přitom okresní soud neshledal rozpornou s dobrými mravy s tím, že žalovaná uplynutí promlčecí lhůty nezavinila např. svým liknavým chováním, žalobci nic nebránilo, aby svůj tvrzený nárok z bezdůvodného obohacení uplatnil u soudu v době běhu promlčecí doby. Žalobcem nebyly tvrzeny ani zvláštní, mimořádné důvody, pro něž své právo včas neuplatnil, a s ohledem na něž by se nastoupení účinků promlčení vůči němu jevilo příliš tvrdé, námitka promlčení nebyla shledána jako zneužití práva ze strany žalované, která navíc marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinila. Žalobu žalobce proto okresní soud dle ust. § 103 a § 107 obč. zák. zamítl s tím, že nárok žalobce na pojistné plnění vůči žalované byl ke dni podání žaloby promlčen, když ke dni , datum, uplynula jak subjektivní, tak i objektivní promlčecí lhůta (doba). Dodal, že jestliže nárok žalobci nelze s ohledem na promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení přiznat ani v případě, že by bylo prokázáno, že podle hmotného práva nárok existoval, v souladu se zásadou procesní ekonomie není nutné jako předběžnou otázku posuzovat, zda je pojistná smlouva neplatná, neboť na výsledek sporu by toto posouzení nemělo žádný vliv, a odkázal k tomu na usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3551/20 a rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 207/2022. Přesto okresní soud ještě dodal, že argumentaci žalobce, že mu nebyla známa výše poplatků strhávaných z pojistného, považuje za skutečnost, která sama není způsobilá vyvolat neplatnost smlouvy, neboť v tomto případě bylo sjednáno pouze rizikové pojištění, nebyly sjednány investice a pojistné se vyčerpalo na krytí pojistných rizik, stanoveny byly pevné částky k výplatě v případě pojistné události, a je tak bez právního významu, jaké konkrétní částky žalovaná vynakládala na poplatky, když měl dále za to, že při investičním pojištění by výše pojistného musela být podstatně vyšší, a odkázal na rozsudek Krajského soudu v , adresa, – pobočky v Pardubicích, č.j. 23 Co 185/2024-360 ze dne , datum, . Také k odkazu žalobce na judikaturu soudů okresní soud uvedl, že šlo o jiné skutkové případy týkající se investičního životního pojištění, kdy pojistníci očekávali, že pojistitel bude plnit nejen při sjednaných pojistných událostech, ale očekávali, že po ukončení pojistného vztahu obdrží vyšší částku, k čemuž však v dané věci podle závěru okresního soudu nedošlo. Pokud pak žalobce navrhl položení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie týkající se aplikace Směrnice pro pojistné smlouvy a důsledků existence zneužívajících ujednání v případech, kdy rozhodovací praxe nejvyšších soudů vyvolává řadu otázek právě v kontextu judikatury Soudního dvora Evropské unie, tak zákonné důvody a možnosti pro to, aby předběžná otázka musela být předložena, okresní soud neshledal. O nákladech řízení rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšné žalované přiznal proti neúspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení za tři úkony právní služby po , částka, , tři paušální náhrady hotových výdajů po , částka, , náhradu cestovného , částka, a 21% DPH.

7. Proti rozsudku podal včas odvolání žalobce. Nesouhlasil se závěrem okresního soudu, že pojistná smlouva byla sjednána pouze jako rizikové pojištění a měl za to, že šlo o investiční životní pojištění, což vyplývá již z formuláře návrhu na uzavření pojistné smlouvy, kde je koncept pojištění popsán a i z pojistek vystavených žalovanou, kde je vždy uváděna investiční strategie, a vyplývá to z ustanovení části A. čl. 1 ZPP, kde je uvedeno, že životní pojištění FORTE je investičním životním pojištěním; přitom šlo o životní pojištění pro případ smrti nebo dožití a pojištění sjednané pro případ dožití nemůže být čistě rizikovým pojištěním. Měl také za to, že v průběhu řízení byla před soudem prvního stupně prokázána správnost jeho tvrzení, že šlo o investiční pojištění, což okresní soud nevzal v úvahu. Pokud žalovaná žalobci sdělovala, že hodnota pojištění je nulová, jsou to okolnosti vzniklé po uzavření pojistné smlouvy a jsou při posouzení její platnosti zcela irelevantní. Nesouhlasil ani s právním posouzením věci, když okresnímu soudu vytýkal, že se nezabýval platností smlouvy a řešil pouze to, zda je nárok promlčen. Je přesvědčen o tom, že soud měl nejprve postavit najisto, zda nárok existuje, aby pak mohl odpovědět na otázku, zda došlo k promlčení a odkázal k tomu na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 1136/2006. Žalobce je přesvědčen, že posouzení hmotněprávního základu nároku je nezbytné i z důvodu, že namítal nepřiměřený charakter žalobou napadených ujednání dle § 56 odst. 3 písm. g) obč. zák., respektive zneužívající charakter ve smyslu Směrnice Rady 93/13/EHS, a uvedl, že soudy mají povinnost zkoumat ujednání spotřebitelských smluv optikou zneužívajících ujednání z úřední povinnosti. Dle žalobce okresní soud porušil jeho právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť ve svém rozhodnutí nezohlednil ochranu spotřebitele dle čl. 38 Listiny základních práv Evropské unie a právní úpravu přijatou k zajištění této ochrany. Dále žalobce namítal, že okresní soud pochybil, když v dané věci aplikoval základní objektivní promlčecí dobu dle ust. § 107 obč. zák. a odkázal na řadu rozhodnutí Městského soudu v Praze o nemožnosti aplikace objektivní promlčecí doby. Dle žalobce se okresní soud dostatečně nevypořádal ani s promlčením nároku žalobce v subjektivní promlčecí době, což považoval za postup, který je v rozporu s právem na spravedlivý proces a v rozporu s nálezem Ústavního soudu III. ÚS 2127/21. Za rozporné považoval závěry okresního soudu uvedené v bodě 25. a 27., kdy v bodě 25. uvedl, že „až konečné soudní rozhodnutí individuálně konstatující neplatnost pojistné smlouvy je pro obě smluvní strany rozhodným okamžikem, kdy mají najisto postavené, že smlouva je neplatná“ a v bodě 27. uvedl, „že ke dni podání žaloby, tj. k , datum, , uplynula jak subjektivní promlčecí lhůta, tak i objektivní promlčecí lhůta“. Závěr okresního soudu o promlčení nároku žalobce v subjektivní promlčecí době je tak dle žalobce pouhou spekulací, která je v rozporu se zjištěným skutkovým stavem, tak obecnou logikou a odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2460/17. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit mu částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p. a. z této částky od , datum, do zaplacení a přiznal mu právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, případně rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

8. Žalovaná se k odvolání vyjádřila tak, že je považuje za nedůvodné a rozsudek okresního soudu měla za správný. Souhlasila s tím, že okresní soud se zabýval nejprve promlčením nároku žalobce tak, jak uzavřel Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 26 Cdo 5035/2008, a měla za to, že i kdyby okresní soud posuzoval samotný nárok, dospěl by nakonec ke stejnému závěru, a to k zamítnutí žaloby. Nesouhlasila s tím, že žalobce se snaží vyloučit institut promlčení, který však plní zcela zásadní roli při ochraně právní jistoty, která je nedílným předpokladem demokratického právního státu. Ztotožnila se se závěry okresního soudu, který vysvětlil, proč nepovažoval námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy. Uvedla, že na rozdíl od judikatury Nejvyššího soudu nemá judikatura Městského soudu v Praze precedenční závaznost. Souhlasila i se závěry okresního soudu o aplikaci subjektivní promlčecí doby a odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2127/21, který uvedl, že ve vztahu k počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty je zcela dostačující okamžik, kdy žalobce alespoň tuší, že je s pojistnou smlouvou něco v nepořádku, nikoliv znalost právní kvalifikace platnosti pojistné smlouvy. Znovu opakovala, že pojistná smlouva uzavřená mezi účastníky byla uzavřena na krytí rizik, nešlo o investiční pojištění. Okresní soud dle žalované postupoval správně, když neaplikoval Směrnici a námitky žalobce v tomto směru považovala za nedůvodné a odkázala k tomu na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3113/2023 a také sp. zn. 33 Cdo 499/2023, když podaná stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2438/2023. K námitce o údajném neseznámení žalobce s poplatkovou strukturou pojistné smlouvy uvedla, že žalobci byla poskytována velmi rozsáhlá pojistná ochrana a žalovaná v průběhu trvání závazku plnila ze sedmi škodných událostí a celkem vyplatila žalobci pojistné plnění ve výši , částka, . Považovala tudíž tento argument žalobce za účelový. Žalobce platil měsíčně pojistné ve výši , částka, , respektive , částka, , které přesně odpovídalo ceně za krytí pojistnou smlouvou sjednaných rizik a bylo na jejich úhradu plně spotřebováno. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil a přiznal jí právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení, které jeho vyhlášení předcházelo (§ 212 a § 212a o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými i právními závěry okresního soudu uvedenými v napadeném rozsudku, proto na ně odkazuje a pouze s ohledem na námitky žalobce uvedené v odvolání uvádí následující.

11. I odvolací soud má za to, že i kdyby pojistná smlouva byla neplatná, je třeba se zabývat žalovanou vznesenou námitkou promlčení uplatněného nároku žalobce, jak správně dovodil okresní soud, a mohlo by se uvažovat s dvouletou subjektivní, a maximálně s tříletou objektivní promlčecí dobou. Poslední platbu na pojistné žalobce žalované uhradil dne , datum, , neboť ke dni , datum, pojistná smlouva zanikla výpovědí ze strany žalobce. A protože žaloba byla u soudu podána až , datum, , je i dle názoru odvolacího soudu nárok žalobce, i kdyby byl důvodný, promlčen, neboť žaloba byla podána za více než čtyři roky od poslední platby pojistného a po zániku pojistné smlouvy, a to již jak objektivní, tak subjektivní promlčecí doba uplynuly. Desetiletá promlčecí doba v daném případě nepřipadá v úvahu, neboť i odvolací soud má ve shodě s okresním soudem za to, že by v dané věci nemohlo jít o úmyslné bezdůvodné obohacení ze strany žalované.

12. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu ve výroku I. jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

13. Odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu ve výroku II. o náhradě nákladů řízení před okresním soudem (§ 220 o.s.ř.), a přiznal úspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , když měl za to, že okresní soud rozhodl správně, pokud úspěšné žalované přiznal dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem, ztotožnil se i s tím, že žalované přiznal odměnu za tři úkony právní služby po , částka, (§ 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. – advokátní tarif), a to za převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření k žalobě a účast při jednání okresního soudu dne , datum, , ale měl za to, že žalované náleží 2 paušální náhrady hotových výdajů po , částka, podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu účinného do , datum, a jedna paušální náhrada ve výši , částka, podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu účinného od , datum, , dále náhrada cestovného ve výši , částka, a 21% DPH. Povinnost nahradit náklady žalované uložil odvolací soud žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.) k rukám její zástupkyně , tituly před jménem, , jméno FO, (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

14. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšné žalované přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení za její zastoupení advokátem, a to za odměnu za dva úkony právní služby po , částka, (§ 7 bod 5. advokátního tarifu), za dvě paušální náhrady hotových výdajů po , částka, (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu účinného od , datum, ), náhradu za promeškaný čas za dvě půlhodiny po , částka, (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu účinného od , datum, ), 21% DPH, a cestovné vlakem ve výši , částka, , celkem , částka, . Povinnost nahradit žalované náklady odvolacího řízení uložil odvolací soud žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.) k rukám její zástupkyně , tituly před jménem, , jméno FO, (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).