18 Co 289/2024 - 87

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudkyň Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a Mgr. Blanky Fauré ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupen advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [název], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 4. 2024, č. j. 19 C 86/2023-59, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavém výroku o věci samé (výrok I.) a nákladovém výroku (výrok III.) potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka], a to do 15 dnů od právní moci rozhodnutí k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta.

Odůvodnění

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky za období ode dne [datum] do zaplacení a spolu se zákonným úrokem z částky [částka] za období od [datum] do [datum] (výrok I.), uložil žalované zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 15 % z částky [částka] od [datum] do [datum] (výrok II.) a do 15 dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok III).

2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě podané dne [datum], kterou žalobce zdůvodnil tvrzením, že nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce dědického řízení vedeného Okresním soudem [adresa]-západ pod sp. zn. [spisová značka], v období od [datum] do [datum], mu byla způsobena nemajetková újma, kterou žádá odškodnit částkou [částka] s příslušenstvím. Žalobce u žalované předběžně nárok uplatnil dne [datum]. Ze strany žalované, po částečném uznání uplatněného nároku, byla žalobci dne [datum] vyplacena částka ve výši [částka], soud I. stupně řízení usnesením ze dne [datum] co do uvedené částky zastavil.

3. Ze shodných tvrzení účastníků řízení a s odkazem na provedené dokazování spisem posuzovaného řízení a vloženého řízení vedeného u Okresního soudu [adresa]-západ pod sp. zn. [spisová značka] soud I. stupně zjistil, že řízení vedené Okresním soudem [město] pod sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno soudem dne [datum], ke dni vyhlášení napadeného rozhodnutí nebylo skončeno, tedy trvá více než 16 let. Po shrnutí obsahu spisu posuzovaného řízení (viz bod 6 napadeného rozsudku), ve kterém nezjistil průtahy, konstatoval jeho složitost spočívající v nutnosti ustanovit kolizního opatrovníka nezl. dědici [jméno FO], vedení řízení vůči jednomu z dědiců o omezení způsobilosti k právním úkonům, úmrtí tohoto dědice a řešení právního nástupnictví a zejména vedení řízení jednoho ze synů zůstavitelky a vnuka zůstavitelky proti druhému synovi zůstavitelky (nynějšímu žalobci) o popření dědického práva. Toto řízení bylo zahájeno u Okresního soudu [adresa]-západ pod sp. zn. [spisová značka] dne [datum] a bylo skončeno právní mocí rozhodnutí Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání nynějšího žalobce dne [datum]. Poté, co soud I. stupně podrobně konstatoval obsah spisu vloženého řízení (viz bod 7 napadeného rozsudku), svá skutková zjištění právně posoudil podle § 1 odst. 1, § 2, §5, § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“) a s odkazem na dosavadní judikaturu uvedl, že posuzované řízení nebylo skončeno a doposud trvalo více než 16 let, přičemž žalobce se domáhá náhrady nemajetkové újmy za 13 let a 8 měsíců. K samotné délce řízení soud I. stupně uzavřel, že jde o nepřiměřenou délku posuzovaného řízení, úkony však byly činěny průběžně a bez průtahů. Dřívější rozhodnutí bylo znesnadněno skutečností, že soud vyčkával rozhodnutí v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], které bylo zahájeno na základě žaloby jednoho z dědiců na popření dědického práva druhého dědice. Do pravomocného skončení tohoto vloženého řízení nebylo možné skončit ani samotné dědické řízení. Ke stanovení výše odškodného nalézací soud vyšel z judikatury Nejvyššího soudu a ESLP a dospěl k závěru o adekvátnosti částky [částka] za rok trvání posuzovaného řízení, za první dva roky v poloviční částce. Základní částku odškodnění stanovil ve výši [částka]. Přisvědčil obraně žalované, že základní částku odškodnění je třeba snížit z důvodu právní, a to zejména procesní složitosti vloženého řízení. V tomto řízení bylo třeba zejména provádět dokazování opakovanými znaleckými posudky na prokázání [podezřelý výraz] stavu zůstavitelky, včetně jejich doplnění. Navíc do délky řízení se projevilo i řízení o zbavení svéprávnosti manžela zůstavitelky a následné řízení o ustanovení opatrovníka či řízení o schválení právního jednání za nezletilého žalobce a řízení o ustanovení opatrovníka pro tohoto žalobce. Dále pak bylo nutné rozhodovat i o nedůvodné námitce podjatosti znalce. Soud proto snížil základní částku z důvodu složitosti o 20 %. Dále soud snížil částku o 10 % z důvodu průběhu řízení na třech stupních soudní soustavy. Důvody k další korekci neshledal. Význam řízení pro žalobce hodnotil jako standardní, neboť věc s ohledem na svůj obsah nespadá mezi řízení, kde se zvýšený význam presumuje, a ani z tvrzení žalobce soud nedospěl k závěru, že by bylo na místě význam řízení pro žalobce hodnotit jako zvýšený. Dospěl k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním za nemajetkovou újmu způsobenou délkou řízení je částka [částka] snížená o 30 %, tedy částka [částka]. Vzhledem k tomu, že žalovaná již tuto částku žalobci plnila, soud žalobu ve zbylé části zamítl. Přiznal však žalobci zákonné úroky z prodlení z této částky od období po uplynutí 6 měsíců od předběžného uplatnění nároku do uhrazení této částky žalobci. Ve zbylé části požadované zákonné úroky z prodlení do uplynutí 6 zákonné měsíční lhůty k plnění žalované soud zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) a žalobci přiznal částku [částka].

4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání do zamítavého výroku I. Žalobce shledává za nepřesvědčivé dvojí uplatnění téhož kritéria složitosti řízení s odkazem na ustanovení § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk, které vedlo soud ke snížení základní částky o 20 % a 10 % bez toho, že by soud přiměřeně zohlednil kritérium podle písm. b) a c) citovaného ustanovení, tj. postup účastníků a postup orgánů veřejné moci během řízení. Má za to, že z provedené rekapitulace nesporného průběhu řízení plyne, že obě strany sporu byly nuceny opakovaně uplatňovat prostředky k urychlení postupu soudů a tento aktivní přístup účastníků by měl vést k pozitivní moderaci. Soud I. stupně se však tomuto kritériu vůbec nevěnoval, bez povšimnutí ponechal i nevhodnou obranu žalované, která naopak účastníkům vytýká nedůvodnost jejich aktivních kroků k urychlení řízení a kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠK pominul. Zdůrazňuje, že 3,5 roku potřeboval dědický soud k tomu, aby uložil odporujícímu dědici podání určovací žaloby, a není tak důvodná obrana žalované, že v době před podáním určovací žaloby probíhalo dědické řízení bez průtahu. Soud I. stupně však tuto obranu bez dalšího přijal a uzavřel, že nepřiměřená délka celého řízení byla způsobena pouze řízením o určovací žalobě. Tato nepřesnost však měla najít odraz v posouzení kritéria dle § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk. Další namítanou okolností, kterou lze podřídit témuž ustanovení a která vedla k hrubému prodloužení řízení, ale i ke změně důkazní situace, je skutečnost, že opakovaně zdůrazňoval opomenutí soudu I. stupně ustanovit jednomu z účastníků z úřední povinnosti kolizního opatrovníka. Žalobce na tuto vadu v průběhu vloženého řízení upozorňoval. Toto pochybení odstranil až odvolací soud z úřední povinnosti, z tohoto důvodu také bylo meritorní prvostupňové rozhodnutí zrušeno, aniž by se odvolací soud mohl zabývat odvolacími námitkami protistrany. Má za to, že tuto okolnost rozhodně nelze podřizovat pod složitost řízení, ale jde o ryze nesprávný postup soudu, který nijak nesouvisí ani s předmětem řízení a ani s postupem účastníků. Další procesní vývoj řízení byl zatížen dalšími průtahy v komunikaci mezi soudem nalézacím a soudem opatrovnickým, na což žalobce rovněž poukazoval jako na nesprávný úřední postup orgánů veřejné moci podřaditelný pod dané kritérium. Tyto okolnosti, které žalobce opakovaně zdůrazňuje, nebyly zohledněny ani při předběžném uplatnění nároku, ani v napadeném rozsudku a byly zcela opomenuty. Žalobce rovněž namítal, že uvedená pochybení zintenzivnila jeho frustraci a nejistotu samu o sobě, nemluvě o další psychické zátěži po zrušení rozsudku soudu I. stupně v posuzovaném řízení. Došlo ke zbytečnému návratu do stavu před koncentrací řízení a následující absurdní turbulenci důkazní situace, která výsledek již jednou rozhodnutého sporu zcela zvrátila v žalobcův neprospěch. S obecným odkazem na judikaturu ESLP má za to, že soud I. stupně byl povinen každý případ posuzovat individuálně, i když se nejedná o případ, kde je zvýšený význam judikován. Soud měl také při stanovení základní částky přihlížet k míře inflace, která způsobuje, že od roku 2011, kdy bylo sjednocující stanovisko vydáno, do roku 2024, kdy byl nárok rozsudkem stanoven, klesla hodnota peněz o 38 %. Také význam řízení pro žalobce nelze hodnotit jako standardní, neboť v žalobě uvedl, čím vším zasáhlo řízení do jeho osobnostní sféry a jakou trvalou ztrátu subjektivních jistot pro něj představuje. Zůstává tedy soudem opomenuté právo na zvýšení základní částky na základě hrubých procesních vad v postupu soudů podle ustanovení § 31 odst. 3 písm. c) OdpŠk. Podotýká, že netrval na provedení důkazu výslechy svědků a účastnickým výslechem, aby nepodstupoval další psychickou zátěž. Navrhuje, aby odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně změnil tak, že žalované uloží povinnost zaplatit částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a náhradu nákladů odvolacího řízení.

5. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku jako věcně správného a zpochybnila argument navýšení částky o inflaci s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], podle kterého na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny, ani změna životní úrovně.

6. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle § 212 a § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že zde není důvod ke změně nebo zrušení napadeného rozhodnutí.

7. Podle § 1 OdpŠk způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

8. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

9. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

10. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk se v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 nebo § 22 odst. 1, přihlédne při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení, e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

11. Ve smyslu shora citovaných ustanovení OdpŠk je třeba v každém konkrétním případě požadavku odškodnění nemajetkové újmy vycházet z okolností, za nichž mělo k nemajetkové újmě dojít, neboť smyslem kompenzačního řízení není mechanicky použít výpočet – délka řízení násobená určitou částkou za rok, ale individuálně posoudit každý případ a stanovit přiměřené zadostiučinění s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo, v souladu s § 31a odst. 2 OdpŠk (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

12. K námitkám žalobce týkajícím se valorizace dané částky odvolací soud uvádí, že ani Evropský soud pro lidská práva nezohledňuje ve svých rozhodnutích inflaci, rozhoduje o odškodnění ad hoc s individuálním posouzením případu. K této otázce se opakovaně a konzistentně vyjadřuje Nejvyšší i Ústavní soud tak, že na přiměřenost výše základní částky nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace ani změna kurzu měny. Je nutno připomenout obsah části VI. Stanoviska sp. zn. Cpjn 206/2010, kde se mimo jiné uvádí, že z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) vyplývá, že je ochoten akceptovat, obdrží-li poškozený alespoň 45 % částky, kterou by ESLP sám přiznal, přičemž obecné nastavení základní částky [částka] až [částka] je výrazně vyšší než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ESLP ve věcech proti ČR. Z judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu tak vyplývá, že prostředkem, jak dosáhnout přiměřenosti výše finančního zadostiučinění, není automatická „matematická“ valorizace základní částky, ale „práce“ s částkou [částka], která je základní a v závislosti na okolnostech případu je možné její navýšení (např. rozsudek NS sp. zn. [spisová značka]), což v daném případě soud I. stupně učinil. Soud I. stupně tedy nepochybil, pokud k požadované valorizaci nepřistoupil.

13. Porušení zásady rychlosti řízení, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem podle § 13 OdpŠk, lze považovat takový postup soudu, kdy doba jeho průběhu neodpovídá skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy taková délka řízení má příčinu v působení soudu v této věci.

14. Soud I. stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu a dovodil z něj správná skutková zjištění. K odvolací námitce nedostatečného posouzení kritéria jednání poškozeného (§31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk) se odvolací soud ztotožňuje s hodnocením soudu I. stupně o plynulosti postupu orgánů projednávajících dědictví, když z obsahu spisu posuzovaného řízení je zřejmé, že notář i soudy činili jednotlivé úkony v přiměřených a na sebe navazujících lhůtách, probíhalo několik jednání u notáře, mezi tím bylo zadáno vypracování posudku na cenu nemovitosti, bylo nutno ustanovit opatrovníka nejen nezletilému dědici, ale z důvodu řízení o způsobilosti dědice-manžela zůstavitelky, i opatrovníka tomuto dědici. Rozhodnutí o ustanovení opatrovníka manželu zůstavitelky bylo k žádosti jednoho z dědiců zrušeno. K tíži státu nelze přičítat, že všichni účastníci, včetně opatrovníků, mají možnost se v určené lhůtě k postupu orgánů projednávajících dědictví vyjádřit, což se s ohledem na počet dědiců a jejich zástupců také promítá do délky celého řízení. Není tak případná námitka žalobce, že od zahájení dědického řízení dne [datum] do [datum], kdy soudní komisař vydal usnesení, kterým uložil dědicům, aby podali žalobu o určení, že další dědici zůstavitelky nejsou dědici ze závěti, bylo řízení zatíženo průtahy. Toto usnesení bylo jedním z dědiců napadeno odvoláním a dne [datum] odvolací soud potvrdil usnesení soudního komisaře. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobcem namítané prodlení tři a půl roku nebylo způsobeno nečinností orgánů projednávajících dědické řízení, ale množstvím procesních a jiných zákonem uložených úkonů, které byly povinni v posuzovaném řízení notář i soudy učinit a dědické řízení nemohlo být skončeno do doby rozhodnutí vloženého řízení o určení, že další dva synové nejsou dědici zůstavitelky ze závěti, vedeného u Okresního soudu [adresa]-západ pod sp. zn. [spisová značka]. Z obsahu posuzovaného řízení se nepodávají skutečnosti, že žalobce podával prostředky k urychlení řízení.

15. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že posuzované řízení nebylo poznamenáno průtahy, jednotlivé úkony byly činěny plynule a není dán ani důvod ke korekci základní částky z důvodu jednání poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk), který svým postupem řízení nijak neurychloval, ani nečinil úkony, které by bránily v jeho postupu. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že nepřiměřená délka řízení byla dána délkou vloženého řízení, které bylo zahájeno podáním žaloby dne [datum] a skončilo odmítnutím dovolání nynějšího žalobce Nejvyšším soudem dne [datum].

16. Z obsahu spisu vloženého řízení čítajícího více než 1000 stran je zřejmé, že řízení bylo, kromě pandemie Covid-19 na přelomu roků 2020/2021, která si vyžádala téměř 3měsíční období mezi odročením jednání a nařízením nového jednání, poznamenáno také velmi obsáhlými podáními účastníků, množstvím navrhovaných a prováděných listiných důkazů a výslechy mnoha svědků, výslechy znalců, kdy jednotlivá jednání soudu I. stupně trvala více než 3 hodiny, a také množstvím procesních rozhodnutí (námitka podjatosti znalce, návrh na určení lhůty k provedení úkonu, nutnost ustanovit znalce, zadat znalecký posudek, rozhodnout o znalečném, rozhodnout o odměně opatrovníka) a procesních úkonů (předvolání množství svědků, znalců, zasílání spisu znalcům, komunikace s opatrovnickým soudem). Odvolací soud poznamenává, že procesní návrhy účastníků nemohou jít k jejich tíži, avšak nemohou jít ani k tíži státu a vést k navýšení základní částky z důvodu postupu orgánů (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk), jak navrhuje žalobce, neboť je nutno brát na zřetel, že soudy (resp. jiné orgány) mají povinnost o procesních návrzích účastníků rozhodnout, což však vyžaduje zákonnou či přiměřenou časovou dotaci. Odvolací soud proto shledal, že s ohledem na právní a zejména procesní složitost vloženého řízení je na místě snížit základní částku o dalších 10 %, tj. 40 % (kritérium § 31a odst. 1 písm. b/ OdpŠk).

17. K námitce pochybení nalézacího soudu ve vloženém řízení při neustavovení opatrovníka tamějšímu nezletilému žalobci je nejprve nutno v obecné rovině konstatovat, že opatrovníka procesně nezpůsobilé fyzické osobě (tj. i nezletilému) musí soud ustanovit, pokud zjistí, že takový účastník nemá zákonného zástupce (§ 20 OZ) a ani mu nebyl v řízení ustanoven kolizní opatrovník, který se ustanovuje, pokud jej jeho zákonný zástupce nemůže s ohledem na střet zájmů zastupovat. Z obsahu spisu vyplývá, že při zahájení řízení tamější procesně způsobilý žalobce, který žalobu podal společně s nezletilým, tvrdil, že nezletilého může v řízení řádně zastupovat jeho matka, což se také stalo, přičemž matka zmocnila k zastupování nezletilého právního zástupce – advokáta. Soud I. stupně však v dané věci neměl postupovat dle prohlášení účastníků, jak ostatně dovodil Krajský soud v Praze ve zrušujícím usnesení meritoního rozhodnutí, ve kterém uvedl, že zde existuje pravděpodobnost kolize v majetkových zájmech mezi žalobci a pravděpodobnost kolize v majetkových zájmech mezi nezletilým žalobcem a jeho matkou, a uzavřel, že je nutno nezletilému žalobci ustanovit kolizního opatrovníka. Nalézací soud, vázán pokyny nadřízeného soudu, opatrovníka ustanovil. Tento postup soudu zatížil vložené řízení průtahem, což mělo být zohledněno zvýšením základní částky o 10 % (kritérium § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk).

18. Pokud se týká argumentů žalobce, že z důvodu zrušení prvního meritorního rozhodnutí ve vloženém řízení z procesních vad došlo k jinému vyhodnocení důkazů, a žalobce byl proto neúspěšný, nelze než uzavřít, že jde o ničím nepodloženou spekulaci žalobce, když naopak opačné rozhodnutí bylo v dalším řízení jako věcně správné odvolacím soudem potvrzeno a dovolání žalobce bylo Nejvyšším soudem odmítnuto.

19. K namítané aktivitě žalobce lze pouze konstatovat, že neúspěšnou žádost o určení lhůty k provedení úkonu podal tamější žalobce a nadřízený soud v rozhodnutí ze dne [datum] uvedl, že nelze uzavřít, že by ve věci došlo k průtahu, pokud nalézací soud vyčkává na zpracování revizního znaleckého posudku, který byl zadán z důvodu množství námitek vznesených tamějším žalovaným (nyní žalobcem).

20. K námitce prodlužování vloženého řízení komunikací mezi opatrovnickým a nalézacím soudem je třeba uvést, že bylo nutno nejprve zjistit, jaký soud je ve věci péče o nezletilého místně příslušný a již komunikace s rodiči nezletilého byla vedena v řádu měsíců nikoli dnů či týdnů (rodiče nereagovali promptně), což nelze přičítat na vrub žalované. Každé řízení o ustanovení kolizního opatrovníka pak zahrnuje i množství přidružených procesních úkonů, se kterými je nutno se vypořádat a nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že kolizní opatrovnice se musela s obsahem, tehdy již cca 700stránkového spisu seznámit. Na tomto místě odvolací soud podotýká, že druhý rozsudek soudu I. stupně ve vloženém řízení byl nynějšímu žalobci doručen dne [datum], [datum] tento podává blanketní odvolání, které doplňuje až po výzvě soudu ze dne [datum] podáním došlým soudu dne [datum], k odvolání se vyjadřují žalobci, kteří žádají o prodloužení lhůty a k odvolacímu soudu je spis zaslán až [datum], aniž by v postupu nalézacího soudu bylo možno shledat prodlevu. Ten naopak v průběhu činil další nutná procesní rozhodnutí vztahující se k nákladům řízení.

21. Odvolací soud připomíná, že samotné posuzované řízení nemá zvýšený význam pro žalobce a pro posouzení přiměřenosti jeho délky platí zásadně stejná pravidla jako pro posouzení přiměřenosti délky jiných řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Zvýšený význam předmětu řízení pro svou osobu tvrdí a prokazuje při uplatnění nároku z odpovědnosti za neprojednání věci v přiměřené lhůtě poškozený. Výjimku z uvedeného pravidla představují taková řízení, která již povahou svého předmětu mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako jsou například věci [podezřelý výraz], opatrovnické, pracovně-právní spory, věci osobního stavu, sociálního zabezpečení a věci týkající se zdraví nebo života nebo taková řízení, která s přihlédnutím k vysokému věku účastníka nebo jeho [podezřelý výraz] stavu je třeba vyřídit přednostně. U těch se zvýšený význam předmětu řízení pro účastníka ve smyslu § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk presumuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). V dané věci nejde o řízení s presumovaným zvýšeným významem a z obsahu žádosti žalobce, kterou uplatnil nárok, byť tento zvýšený význam předmětu řízení pro svou osobu tvrdil, na provedení důkazů v tomto směru netrval, jak ostatně sám v odvolání uvádí. Pouze z jeho tvrzení však nelze zvýšený význam mít za prokázaný.

22. Soud I. stupně správně uzavřel, že žalobcem namítaná doba vedení posuzovaného řízení 13 let a 8 měsíců je dobou nepřiměřenou, z tohoto důvodu žalobci stanovil odškodnění na horní hranici judikatorně stanoveného rozsahu, tj. [částka], první dva roky polovinu, tj. [částka]. Správná je i jeho úvaha o snížení částky z důvodu průběhu řízení na třech stupních soudní soustavy o 10 %, která odpovídá recentní judikatuře i složitosti věci. V tomto ohledu je nutné zdůraznit, že judikatura dává prostor ke snížení základní částky o 10 % za každý soudní stupeň řízení. Snížení pouze o 10 % odpovídá námitce žalobce, že v dědickém řízení mohlo být pokračováno již po právní moci rozhodnutí vloženého řízení, aniž by bylo nutné vyčkávat výsledku řízení dovolacího.

23. Odvolací soud shrnuje, že v řízení, které trvalo 13 let a 8 měsíců, žalobci za první 2 roky v souladu se stanoviskem Cpjn 206/2010 náleží částka [částka], za dalších 11 let a 8 měsíců částka [částka], tj. [částka], zvýšených o 10 % a snížených o 40 %, tj. [částka], které již žalovaná dne [datum] uhradila.

24. S ohledem na uvedené odvolací soud, s odkazem na § 219a o. s. ř., rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku I. jako věcně správný potvrdil.

25. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., s přihlédnutím k závěrům rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2216/23, a procesně úspěšnému žalobci bylo přiznáno právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Náklady před odvolacím soudem se sestávají z odměny advokáta žalobce za 2 úkony (odvolání a účast na jednání) po [částka] dle § 9 odst. 4, § 11 odst. 1 písm. d/, g/, 2 režijní paušály po [částka] dle § 13 odst. 4 AT a 21 % DPH. Celkem za odvolací řízení náleží žalobci náklady ve výši [částka], které odvolací soud uložil procesně neúspěšné žalované zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.) ve lhůtě 15 dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení