18 CO 32/2022-170

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Miloše Zdražila a soudců JUDr. Víta Pejška a JUDr. Aleny Pokorné ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o ochranu osobnosti, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 20.10.2021, č.j. 10 C 93/2021 - 82, <b>I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 9 647,33 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce [titul] [jméno] [příjmení].</b> 1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zdržet se zásahů do osobnostních práv žalobce spočívajících ve sdělování nepravdivých tvrzení o tom, že žalobce svým jednáním umožnil poškození životního prostředí v [obec] a že žalobce založil spolek [název spolku] [název spolku] [název spolku] za účelem zmaření snahy o záchranu [název] aleje v [obec] a toto své jednání následně využil ve prospěch své rodiny (výrok I.). Žalovanému bylo dále uloženo odstranit závadný stav, a to smazáním všech svých komentářů, které zveřejnil na facebookových stránkách s názvem„ [název] – oficiální stránka“ pod příspěvkem ze dne 15. října 2020 (výrok II). Žalovanému bylo dále ještě uloženo do 15 dnů od právní moci rozsudku na svém facebookovém profilu, na facebookových stránkách s názvem„ [název] – oficiální stránka“ a ve čtrnáctideníku [název] [název] zveřejnit na vlastní náklady omluvu v následujícím znění:„ Já, [jméno] [příjmení], uvádím, že mé komentáře, které jsem zveřejnil na facebookových stránkách [obec], a které se týkaly pokácení [název] aleje v souvislosti s výstavbou protipovodňových opatření a s tím spojené činnosti spolku [název spolku] [název spolku], obsahovaly nepravdivá tvrzení o osobě pana [jméno] [příjmení] a jeho rodinných příslušnících. Omlouvám se tímto panu [jméno] [příjmení], že jsem o něm sdělil a zveřejnil nepravdivé informace, když jsem tvrdil, že založil spolek [název spolku] [název spolku], aby zhatil snahy o záchranu [název] aleje a že v důsledku jeho aktivit došlo k pokácení [název] aleje, a že tyto své aktivy využil ve prospěch své rodiny. Žádné z těchto mých tvrzení se nezakládá na pravdě. Za způsobené nepříjemnosti se tímto panu [jméno] [příjmení] omlouvám. Omlouvám se i všem, které jsem těmito tvrzeními uvedl v omyl. [jméno] [příjmení]“ (výrok III.). O nákladech řízení rozhodl okresní soud tak, že uložil žalovanému nahradit žalobci náklady řízení ve výši 39 026 Kč k rukám jeho zástupce (výrok IV.).

2. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že okresní soud rozhodoval o žalobě, kterou se žalobce domáhal proti žalovanému nároků z práva na ochranu osobnosti, neboť žalovaný v říjnu 2020 veřejně rozšířil o žalobci nepravdivé a lživé informace na facebookové stránce [název] – oficiální stránka, kde uveřejnil komentáře: …Vysadit [název] stromořadí, aby mohlo být následně zase pokáceno. A k tomu ten hnusnej beton.„ rakovina města“ A jsou tací, kteří na celé věci ještě vydělávají. Paní [příjmení], povýšila z popelnic na vedoucí Odboru životního prostředí… (dále i jen„ komentář 1“), [příjmení] byla povýšena za to, že její syn umožnil poškození [anonymizováno] prostředí..korupce (Vedoucí Odboru životního prostředí) Říká se, že charakter lidí odpovídá jejich jménu, že?????????????? (dále i jen„ komentář 2“), Předseda spolku [název spolku] [název spolku] psal žádosti o pokácení stromů, Rada města a vaše maminka mu vyhověla. Došlo k navýšení pokácených stromů a žádný se nezachránil. Zvítězila prospěchářská [označení] (dále i jen„ komentář 3“), Pan [příjmení] založil spolek [název spolku] aby snahy o záchranu [druh stromu] zhatil a následně využil v prospěch své rodiny. Odstřelit vedoucí Odboru životního prostředí a následně tam instalovat paní [příjmení]. Žádný spolek nebylo třeba zakládat a vše by dopadlo záchranou [druh stromu]. To pan [příjmení] nechtěl dopustit. (dále i jen„ komentář 4“), Kdyby ten Váš [označení] spolek nevznikl a nevetřel se do celého procesu, tak dnes [druh stromu] STOJÍ. Hnus prospěcháře. (dále i jen„ komentář 5“). Žalovaný dále obviňuje žalobce z korupce tvrzením, že matka žalobce byla povýšena za to, že žalobce umožnil poškodit životní prostředí a že založil spolek za účelem zmaření snahy o záchranu [druh stromu], žalovaný označil žalobce jako„ [označení] [označení]“. Žalobce se jednání a aktivit, jež mu žalovaný přisuzuje, nikdy nedopustil, naopak se aktivně podílel na činnosti spolku spočívající ve snaze o záchranu [název] aleje v [obec] a díky činnosti žalobce došlo k rozšíření výsadby nových stromů. Žalovaný v podstatě obviňuje žalobce z trestné činnosti, tvrzení žalobce může mít zásadní vliv na plány žalobce kandidovat ve volbách do zastupitelstva města, v očích veřejnosti mohou z žalobce učinit nedůvěryhodnou osobu. Žalobce je nucen často reagovat na nepříjemné dotazy a žádosti o vysvětlení třetích osob na pravdivost tvrzení žalovaného. Zásah do pověsti a osobnosti žalobce dosáhl podstatného rozměru a žalobci byla způsobena vážná újma, tvrzení žalovaného nepochybně představují neoprávněný zásah do práv na ochranu osobnosti. Žalobce není veřejně činný subjekt a není pravdou, že by měl snášet více kritiky.

3. Žalovaný v řízení před okresním soudem navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že je neopodstatněná, nedůvodná a neexistuje žádný naléhavý právní zájem, kterého by se žalobce mohl případně dovolávat, čímž nelze chápat ani případnou kandidaturu v komunálních volbách. Žádné nepravdivé tvrzení nezveřejnil. Jednalo se pouze o legitimní kritiku. Žalovaný poukazoval na to, že cíle spolku se rozcházejí s tím, co se potom dělo. Naopak žalobce dehonestoval žalovaného tím, že jej označil za extremistu a že to byl žalovaný, kdo [druh stromu] poškodil. Ve facebookové komunikaci žalobce uvádí urážlivé výroky o žalovaném. Žalobce jako osoba veřejně činná, která hodlá kandidovat v komunálních volbách, musí být schopna nést větší zátěž, pokud se týká kritiky. Komentáře žalovaný napsal, ale vše je vytrženo z kontextu. Žalobce dezinterpretuje a zkresluje výroky žalovaného a vkládá žalovanému do úst něco, co žalovaný nevyslovil ani tak nemínil. Tvrzení žalobce o údajném protiprávním zásahu do práv žalobce jsou značně přehnaná. Žalobce podsouvá žalovanému výroky, které vyslovil někdo jiný ([jméno] [příjmení]). Výroky žalovaného nevybočují z ústavněprávně zaručených práv na svobodu projevu a též z mezí oprávněné kritiky. Žalovaný se pouze vyjadřoval k rozporu mezi kroky osoby, která se prezentovala jako veřejně činná, s reálnými činy, kdy spolek v rozporu s prezentovaným závazkem ani nepodal odvolání proti povolení kácení. To opravňovalo žalovaného k legitimní kritice tohoto zjevného rozporu. Nebylo nijak prokázáno, že kritika měla dopad na osobní či profesní život žalobce, nelze proto hovořit o zásahu do pověsti a osobnosti žalobce podstatného rozměru, ani o způsobení újmy. Žalovaný nenapsal, že by se žalobce dopustil korupce, ani že termínem [označení] tituloval právě žalobce. Postesk, že zvítězila [označení] [označení], byl směrován obecně na subjekty, které dané úpravy dopustily, respektive prováděly. Již jen reakce žalobce na stejném fóru, kdy sám uráží žalovaného, svědčí o tom, že se žalobci dostalo zadostiučinění. Hodnotící soud pouze reflektuje práva každého na názor, žalovaný v podstatě pouze prezentoval vlastní názor a negativní hodnocení žalobce. Požadavek zveřejnit omluvu ve čtrnáctideníku [název] [název] zjevně neodpovídá okolnostem a tomu, že kritika byla vyjádřena na facebookovém profilu [název]. Ze strany spolku došlo k nečinnosti, což vedlo k poškození životního prostředí, nebylo prokázáno, že by podání odvolání mělo pro město likvidační účinky. Postup spolku byl nekonzistentní a nelogický. Ze strany představitele spolku pana [příjmení] byly podány žádosti o kácení předmětných stromů. Názory o ohrožení dotace jsou pouhou spekulací nynějšího představitele města, který by o tom nerozhodoval a těžko to může odborně posoudit, město si na tuto otázku nenechalo zpracovat žádnou analýzu či rozbor. Personální obměny byly výsledkem tlaku vedení města, jmenování paní [příjmení] bylo v souvislosti s tím, že tato souzněla s postoji vedení města. Je výrazný rozpor mezi veřejně deklarovanými cíli spolku a tím, co spolek ve skutečnosti činil. Spolek nevyužil svých procesních práv a nečinil to, k čemu se zavázal a k čemu organizoval petici občanů. Žalovaný i další občané spolku důvěřovali, že učiní, co od počátku deklaroval, pokud si to spolek následně rozmyslel, již nebylo reálné, aby si někdo jiný narychlo zakládal nový spolek.

4. Okresní soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalovaný je autorem komentářů 1 až 5 i komentáře 6. Zápůrčí nárok žalobce ve formě upuštění od neoprávněného zásahu a nárok odstraňovací posoudil podle § 82 odst. 1 občanského zákoníku (o.z.), dle kterého člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek. Nárok satisfakční na přiměřené zadostiučinění omluvou je nárokem vyplývajícím ze způsobené nemajetkové újmy a tento okresní soud posoudil podle obecných ustanovení o náhradě nemajetkové újmy (§ 2910 a § 2956 o.z.).

5. Okresní soud zkoumal, zda jsou výroky žalovaného skutkovými tvrzeními či hodnotícími soudy. Skutkové tvrzení je pravdivou informací, kterou lze verifikovat a jejíž sdělení samo o sobě nezasahuje do práva na ochranu osobnosti. Naopak hodnotící soud nelze verifikovat, vyjadřuje subjektivní, hodnotící, názor autora a je zde nutno zkoumat, zda zásah do osobnostních práv je nevyhnutelným průvodním jevem výkonu kritiky, či zda je primárním cílem zásahu hanobení a zneuctění dané osoby (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.11.2007, sp. zn. 30 Cdo 608/2007, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2007, sp. zn. 30 Cdo 996/2007). Hlavní poselství výroků žalovaného lze rozdělit zejména do dvou okruhů. Prvním z nich jsou tvrzení o tom, že žalobce umožnil poškození životního prostředí, pokácení [druh stromu], výměnou za to, že se jeho matka stane vedoucí odboru životního prostředí. Druhým tématem výroků žalovaného jsou sdělení žalovaného o [označení] [označení], že charakter lidí odpovídá jejich jménu a spojení [název] spolek.

6. První okruh sdělení žalovaného posoudil okresní soud jako skutková tvrzení, jejichž pravdivost lze ověřit. Tyto výroky byly namířeny primárně proti žalobci, i když se týkaly jeho matky, a proto směřovaly do osobnostní sféry žalobce. V řízení bylo prokázáno, že matka žalobce vyhrála výběrové řízení a byla radou jmenována do funkce, aniž by to bylo z nějakého přičinění nebo zásluh žalobce (výpověď svědka [příjmení], starosty [územní celek]). Je zřejmé, že původní vedoucí odboru opustila své místo ne zcela bez nátlaku, jak bylo zjištěno právě z její svědecké výpovědi či z výpovědi svědka [příjmení], který uvedl, že měl vůči ní výtky, nicméně tato situace nebyla zapříčiněna žalobcem, ale byla nastolena špatnými vztahy v rámci organizace města. V řízení bylo prokázáno, že spolek nepodal odvolání proti rozhodnutí krajského úřadu z důvodu ochrany finančních zájmů města. Tedy hlavním důvodem pro takové rozhodnutí spolku byl zájem na splnění podmínek dotace bez případného finančního postihu města, jak vyplynulo z výpovědi svědka [příjmení], svědka [příjmení], z webových stránek [název] [název] – [název] [název] [název], protipovodňová ochrana, zápisů z jednání k PPO, jakož i z několika článku z [název] [název], ve kterých i žalobce za spolek vysvětluje veřejnosti toto jednání spolku. Rozhodnutí nepodat odvolání proti kácení učinilo celé sdružení osob a nevzešlo toliko od žalobce, jak bylo prokázáno například i z výpovědi svědka [příjmení] či z e-mailu ze dne 20.1.2019, ve kterém [jméno] [příjmení] sděluje, že využívá možnosti veta. Je však třeba vzít v úvahu veškeré souvislosti, a proto je nutno též podotknout, že spolek sice deklaroval zájem zabránit kácení, ale v úvodu petice proti kácení je jasně uvedeno, že je podporována ochrana města před rizikem povodní, proto již zde lze spatřovat kompromisní postoj spolku, jeho přístupnost jednání ohledně různých variant protipovodňových opatření, které následně přesunuly zájem spolku alespoň na adekvátní náhradní výsadbu. Kdyby nebylo včas rozhodnuto o odvolání spolku, bylo by dokončení protipovodňových opatření zmařeno už jen tím, že by z důvodu uplynutí doby vegetačního klidu nebylo možno kácet dotčené stromy a stavbu protipovodňových opatření by nebylo možno dokončit v termínu, který byl mezním termínem též pro možnost čerpání dotací na tuto akci, jak bylo opět prokázáno výpovědí svědka [příjmení] nebo například ze zápisů k jednání k PPO či článků z [název] [název]. Pouze na okraj pak okresní soud dodal, že i přes sdělení [stát. instituce] o tom, že bylo ke škodě věci, pokud se spolek v řízení vedeném [název orgánu veřejné moci] [název orgánu veřejné moci] [název orgánu veřejné moci] neodvolal, je třeba zachovat důvěru v odbornost a nestrannost rozhodování správních orgánů, zde zejména krajského úřadu, který posuzoval stávající rozhodnutí, kterým bylo kácení povoleno, a hledět na jeho rozhodnutí jako na řádně odůvodněné a zákonné, aniž by bylo podrobeno přezkumu v odvolacím řízení, ať již na základě odvolání spolku či jiného účastníka řízení. Okresní soud vzal za prokázané, že nepodání odvolání proti rozhodnutí o povolení kácení bylo odůvodněno mnoha na žalobci nezávislými okolnostmi a nebylo odůvodněno soukromými zájmy žalobce. Proto výroky žalovaného v té části, ve které sděluje, že žalobce umožnil poškození životního prostředí a pokácení [druh stromu] výměnou za to, že se jeho matka stane vedoucí odboru, nebyly pravdivé. Je přitom nerozhodné, zda se v této souvislosti mělo jednat o nařčení z korupce v trestněprávních souvislostech či nikoliv, když již samotný základ nařčení, že žalobce vyměnil záchranu [druh stromu] za nějakou neopodstatněnou výhodu, byl v souvislosti se záchranou [druh stromu] nepravdivým sdělením. Žalobce lze sice považovat za veřejně činnou osobu, ale kritikou veřejně činné osoby není uvádění nepravdivých údajů o této osobě nebo hodnotících soudů z těchto údajů vycházejících (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.11.2007, sp. zn. 30 Cdo 1174/2007).

7. Druhý okruh výroků žalovaného jsou sdělení žalovaného o [označení] [označení], že charakter lidí odpovídá jejich jménu a spojení [označení] spolek. V této části se naopak jedná o hodnotící soudy, které nelze verifikovat a které vyjadřují subjektivní názor žalovaného na osobu žalobce. Je třeba posuzovat, zda tyto výroky žalovaného byly nevyhnutelným průvodním jevem výkonu kritiky, či zda bylo jejich primárním cílem hanobení a zneuctění osoby žalobce. Přestože se na jednání ve věci zamezení kácení [druh stromu] nepodílel pouze žalobce, žalovaný své výroky směřuje toliko proti němu. Ačkoliv žalovaný namítal, že odpovídal jiné osobě a že své komentáře činil pouze jako obecný povzdech, objektivně ve svých sděleních útočí na příjmení žalobce, tedy potažmo právě na žalobce samého. Je skutečností obecně známou, že slovo [označení] je vnímáno spíše v negativních konotacích, odkazuje na dobytek a je stabilně používáno jako nadávka. Jako nadávka v urážlivých souvislostech byla užívána i v klasické literatuře, například v knize [jméno] [příjmení] [název] [název] [název] [název] [název] [název] [název] v souvislosti s množstvím jiných urážek, když literární postava nadporučíka [jméno] vůči svému podřízenému zvolává například [jméno], ježíšmarjá, himlhergot, já vás zastřelím, vy hovado, vy dobytku, vy vole, vy hajzle jeden. Jste tak blbej? Žalovaný ve svých komentářích žalobce častoval přídomkem [označení], ať již výslovně či zastřeně, když uvedl, že charakter lidí odpovídá jejich jménu. Tedy objektivně žalovaný směřoval své výroky proti žalobci, když používal nadávek s negativní konotací, čímž primárně směřoval k hanobení a zneuctění žalobce, k čemuž si vybral právě souvislost této nadávky s jeho jménem. Bylo-li primárním cílem hanobení a zneuctění žalobce, je na místě osobnostním právům žalobce poskytnout ochranu.

8. V souvislosti s nároky vyplývajícími z ochrany osobnosti dle § 82 odst. 1 o.z. okresní soud nezkoumal, jakým konkrétním způsobem došlo k narušení osobnostní sféry žalobce, když samotné způsobení újmy není podmínkou pro vznik zvláštních nároků z ochrany osobnosti. Právní teorie a praxe však tradičně vychází z toho, že neoprávněný zásah musí být alespoň potenciálně způsobilý vyvolat újmu na osobnosti. Zásah byl neoprávněný - skutková tvrzení byla nepravdivá a hodnotící soudy nebyly nevyhnutelným průvodním jevem výkonu kritiky. Zásah byl objektivně způsobilý vyvolat újmu. Příčinná souvislost mezi zásahem a jeho neoprávněností byla rovněž dána. Zásah trvá a žalovaný se o žalobci stále vyjadřuje v tomto spojení (viz komentář 6). Vzhledem k tomu, že byly naplněny veškeré podmínky vyžadované § 82 odst. 1 o.z. a je třeba upřednostnit zájem na ochraně osobnosti před zájmem na svobodu projevu, když žalovaný svými výroky neoprávněně zasáhl do osobnostní sféry žalobce zejména ve složkách vážnosti a cti, uložil okresní soud žalovanému zdržet se dalších takových tvrzení a odstranit závadný stav smazáním komentářů.

9. Nárok na přiměřené zadostiučinění ve formě omluvy posuzoval okresní soud dle obecných ustanovení o náhradě škody a nemajetkové újmy, podle nichž je třeba naplnit celkem čtyři předpoklady – existence protiprávního jednání, vznik újmy, příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním a vznikem újmy a zavinění. Protiprávní jednání je dáno nepravdivostí výroků žalovaného a vybočením z mezí přípustné kritiky. Jednáním žalovaného byla zasažena osobnost žalobce ve složkách cti, vážnosti a pověsti. I bez ohledu na dosah příspěvků žalovaného je zřejmé, že když žalovaný napadá žalobce a vlastně mu nepravdivě podsouvá nekalé záměry, napadá tak čest žalobce a jeho vážnost v kruzích, ve kterých žalobce působí, zde zejména v souvislosti s činností spolku. Újma pak žalobci vznikla též v tom, že musel ve svém okolí vysvětlovat záměry a cíle spolku a je terčem posměchu v souvislosti s domněle pochybným financováním spolku. Také lze dovodit újmu v soukromé sféře žalobce, když výroky žalovaného dávají do přímé souvislosti jednání žalobce s profesním postupem jeho matky. Ke vzniku újmy tudíž došlo. Příčinná souvislost je též dána, neboť újma vznikla v důsledku výroků žalovaného. Co se týká zavinění, žalovaný zasáhl do osobnostních práv žalobce úmyslně, chtěl to a bylo to jeho cílem. Nemajetkovou újmu je žalovaný povinen žalobci nahradit formou omluvy, která je přiměřeným zadostiučiněním. Žalobcem požadovanou formulaci omluvy i požadavek na zveřejnění ve dvou různých médiích okresní soud shledal oprávněnou a též přiměřenou, neboť na facebookových stránkách došlo zásahu žalovaného do osobnostních práv žalobce a městské periodikum se tématikou kácení [druh stromu] a výstavby protipovodňových opatření hojně zabývalo.

10. Proti rozsudku okresního soudu podal odvolání žalovaný. V odvolání a jeho rozsáhlém doplnění namítal, že se v projednávané věci jednalo výlučně o hodnotící soudy a o výkon oprávněné kritiky v souladu s ústavněprávně zaručenou svobodou projevu. Žalovaný projevil vlastní názor a negativní hodnocení žalobce s ohledem na veřejně známou skutečnost, že žalobce v jím reprezentovaném spolku něco jiného deklaroval a něco jiného činil, když spolek nepodal odvolání proti povolení ke kácení stromů. Žalovaný odkázal na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, který ve svém rozhodnutí Lingens vs. Rakousko připustil širší limity přípustné kritiky veřejně činných osob. Též Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud ČR pokládají kritiku za věcnou, přestože je expresivně vyjádřená, pokud to zásadně a excesivně nezasahuje do práv žalobce. Okresní soud pominul, že spolek jednající žalobcem na počátku vyjádřil veřejný závazek nekompromisně zabránit kácení [druh stromu], které nebylo nezbytné. Zrušení povolení ke kácení by neznamenalo zastavení stavby, ale pouhou úpravu projektu, který se i tak změnil, čímž došlo ke změně data dokončení celé stavby. Nebylo prokázáno, že by spolek nepodal odvolání proti povolení ke kácení stromů z důvodu ochrany finančních zájmů města a že by zrušení kácení mělo pro [územní celek] likvidační důsledky spojené s vracením dotace, kterou čerpalo [název společnosti] [název společnosti] [název společnosti] prostřednictvím [stát. instituce] a [územní celek]. [stát. instituce] jistě nemělo zájem, aby jím poskytované dotace poškozovaly životní prostředí. Na dotační program navazoval další obsahově stejný dotační program. Obavy o financování a dokončení protipovodňových opatření v [obec] byly liché. Žalovaný neobvinil žalobce z korupce, ale vyjadřoval pouze svůj hodnotící úsudek. Okresní soud rozhodoval nesprávně, když tento hodnotící úsudek považoval za skutkové tvrzení, které by měl žalovaný prokázat, a když pominul vazbu mezi činností spolku a jmenováním matky čelného představitele spolku do funkce vedoucí odboru životního prostředí městského úřadu. Žalovaný jako běžný občan s běžným přístupem k informacím měl důvod veřejně hodnotit změnu postoje spolku, aniž by to nepřípustně zasahovalo do osobnostních práv žalobce. Žalovaný nikdy nenazval žalobce ani jeho matku„ [označení] [označení]“. Tento výrok byl adresován panu [příjmení] a týkal se sousedů žalovaného, kteří jsou majiteli nepovoleného autovrakoviště a požádali o pokácení stromů. Žalovaný ani nezesměšňoval příjmení žalobce. Pokud se vyjádřil, že charakter člověka odpovídá jeho jménu, měl žalovaný na mysli, že charakter člověka odpovídá jeho„ dobrému jménu“, jeho pověsti. Hodnocení výroku o [označení] [označení] okresním soudem jsou značně přehnaná. Slovo„ [označení]“ se používá v dnešní době bez negativních konotací, např. expremiér [jméno] [příjmení] o sobě řekl v článku na idnes.cz, že je [označení] [označení] a vyhraje znovu. V této souvislosti žalovaný zmínil specifika facebookové diskuze, kde se jedná o kompilát na sobě nezávislých komentářů. Příspěvky jsou adresovány konkrétním diskutujícím, kteří si navzájem vyměňují názory, pro nezasvěceného často s matoucími sděleními. Ačkoliv výroky žalovaného byly určeny někomu jinému, žalobce zneužil specifik facebookové diskuse k podání účelové žaloby. Již jen urážlivou reakcí žalobce na výroky žalovaného se žalobci dostalo zadostiučinění. Žalovaný nesouhlasil ani s tím, že by výroky týkající se rodinného příslušníka měly být automaticky vztaženy k osobě žalobce. Okresní soud ve vztahu k matce žalobce bagatelizoval výpověď svědkyně [titul] [příjmení], nekriticky hodnotil výpověď svědka [titul] [příjmení] a pominul, že spolek neustále kritizoval práci bývalé vedoucí [název orgánu veřejné moci] [název orgánu veřejné moci] [název orgánu veřejné moci], aby pak následně změnil názor a podporoval kroky města, když se novou vedoucí stala matka žalobce. Z dopisu [titul] [příjmení] ze dne 11.11.2020 v porovnání s jeho svědeckou výpovědí vyplývá, že on sám, resp. [územní celek], nejsou objektivní, s čímž souvisí námitka podjatosti vznesená žalovaným v přestupkovém řízení. [titul] [příjmení] totiž vypověděl, že dopis připravila [titul] [příjmení], která se zabývá nejen samosprávou města, ale podílí se na výkonu přenesené státní správy při vedení přestupkových řízení. Žalovaný k odvolání přiložil k důkazu protokol o ústním jednání ze dne 9.12.2021 v jeho přestupkové věci, kde uvádí vyjádření v souladu s tím, co uvádí v tomto občanskoprávním řízení. V závěru přestupkového jednání žalobce vyjádřil své stanovisko, že„ každý máme svůj pohled na věc, a proto jsem tohle udělal, aby rozhodl nezávislý orgán“. Z toho žalovaný dovozuje motivaci žalobce činit právní kroky vůči žalovanému jen proto, že má jiný pohled na věc. Žalovaný dále předložil zprávu z výběrového řízení na funkci vedoucí OŽP MÚ s průvodním dopisem, který posiluje pochybnosti o objektivnosti výběrového řízení odůvodněné namítanou podjatostí [titul] [příjmení] a [titul] [příjmení]. Žalovaný se poté dozvěděl, že dřívější tajemník MÚ [obec] [titul] [příjmení] zpochybnil odbornou kvalifikaci [titul] [příjmení], k čemuž žalovaný přiložil článek na idnes.cz týkající se [titul] [příjmení]. Žalovaný pokládá rozsudek okresního soudu za nepřezkoumatelný, protože se soud nevypořádal s argumentací žalovaného a hodnotil i výroky žalovaného z pozdější doby, které nebyly součástí žaloby. Požadavek na zveřejnění omluvy v [název] [název] má žalovaný za neodpovídající okolnostem, když kritika byla vyjádřena jen na facebooku [územní celek]. Požadavek na smazání komentářů žalovaného je v přímém rozporu s tím, že urážlivé komentáře žalobce vůči žalovanému na diskuzi zůstanou. Co se týká náhrady nákladů řízení, ohradil se žalovaný vůči počtu úkonů právní služby zástupce žalobce. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu tak, že žalobu zamítne.

11. V dalších doplněních odvolání předložil žalovaný článek o expremiérovi [jméno] [příjmení], který sám sebe označil v rámci své politické kampaně jako„ [označení] [označení]“, a dále rozhodnutí [název orgánu veřejné moci] [název orgánu veřejné moci] o přestupku a své odvolání proti němu.

12. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaného uvedl, že okresní soud se vypořádal se všemi argumenty žalovaného. Výrok žalovaného tom, že žalobce umožnil poškození životního prostředí a pokácení [druh stromu] výměnou z to, že se jeho matka stane vedoucí [instituce] [instituce] [instituce], a rovněž výrok žalovaného o tom, že žalovaný založil spolek, aby zhatil záchranu [druh stromu], jsou skutkovými tvrzeními, která by mělo být možné verifikovat. Žalovanému se nepodařilo prokázat pravdivost jeho tvrzení, dokonce byla prokázána nepravdivost těchto tvrzení. K argumentaci žalovaného, že nenazval žalobce ani jeho matku [označení] [označení], žalobce uvedl, že žalovaný v průběhu řízení měnil své verze, koho tímto označením myslel. Žalovaný sám použil toto slovní spojení v návaznosti na svůj komentář o souvislosti charakteru lidí a jejich jménu. Je jednoznačné, že žalovaný adresoval urážky žalobci. Slovo„ [označení]“ použil jednoznačně v negativním a urážlivém smyslu. Jeho interpretace slova„ [označení]“ s odkazem na článek o bývalém premiérovi vlády je absurdní. Žalobce nesouhlasil s doplněním dokazování listinami navrženými žalovaným. Navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu.

13. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné a obsahuje náležitosti dle § 205 odst. 1 o.s.ř., rozsudek z podnětu odvolání a v jeho mezích přezkoumal (§ 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř.), když přihlížel i k důvodům v odvolání výslovně neuplatněným.

14. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, která jsou podrobně popsána v odůvodnění napadeného rozhodnutí, včetně důkazních prostředků, o něž se opírají; odvolací soud proto na ně pro stručnost odkazuje.

15. Odvolací soud neprovedl důkazy navržené žalovaným v odvolání a jeho doplněních. Z protokolu o jednání dne 9.12.2021 v přestupkové věci žalovaného jako obviněného nevyplývají žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí o odvolání žalovaného. To se týká i navrženého důkazu nepravomocným rozhodnutím o přestupku a odvoláním proti němu. Není úkolem soudu v tomto řízení hodnotit probíhající přestupkové řízení a přezkoumávat vydané rozhodnutí o přestupku. Dezinterpretace vyjádření žalobce v přestupkovém řízení tak, že je přestupkové řízení vedeno proti žalovanému pro jeho jiný pohled, představuje učebnicový příklad argumentačního faulu, kdy žalovaný abstrahuje od svého předchozího jednání a z vysvětlení nemožnosti smírného řešení následků svého jednání dovozuje, že žalobce činí své kroky nikoliv za účelem ochrany svých práv, ale z důvodu odlišného pohledu žalovaného na celou věc. Zpráva z výběrového řízení ze dne 5.11.2019 vznikla před vyhlášením rozsudku okresního soudu a neobsahuje žádné skutečnosti k zpochybnění věrohodnosti svědků či jiných důkazních prostředků z řízení před okresním soudem, v důsledku čehož je jako důkaz nepřípustná (§ 205a o.s.ř.). Článek idnes.cz o soudním sporu bývalého tajemníka [název orgánu veřejné moci] [obec] [titul] [příjmení] neobsahuje žádné skutečnosti o žalobci ani jeho matce, jak poněkud zavádějícím způsobem vyplývá z odvolání. Článek idnes.cz o expremiérovi [příjmení] pak nesouvisí s projednávanou věcí vůbec, neboť slovo„ [označení]“ je zde užito s přívlastkem„ urputný“, a to v původním a v současné době méně užívaném smyslu. Na rozdíl od slovních spojení a kontextu užitých žalovaným zde nevyznívá předmětné slovo pejorativně. V neposlední řadě má pro vyznění slovního spojení význam, zda označení používá jeho autor na sebe, nebo jestli je vztahuje k někomu jinému.

16. Dle § 81 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Dle odst. 2 ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

17. Dle § 82 odst. 1 o.z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

18. Dle § 2894 odst. 2 o.z. nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu.

19. Dle § 2910 o.z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

20. Dle § 2951 odst. 2 o.z. nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

21. Dle § 2956 o.z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

22. Okresní soud správně rozlišoval mezi difamujícími skutkovými tvrzeními žalovaného a hodnotícími úsudky. Je zcela vyloučeno, aby popis skutkového děje (viz první okruh výroků dle rozsudku okresního soudu) byl považován za hodnotící úsudek, jak se žalovaný masivně domáhá v odvolání. Naopak kritické hodnocení činnosti žalobce v rámci spolku (viz druhý okruh výroků dle rozsudku okresního soudu) považoval okresní soud správně za hodnotící úsudky.

23. U difamujících skutkových tvrzení je důvodem vylučujícím neoprávněnost zásahu zpravidla skutečnost, že taková tvrzení jsou pravdivá (resp. že příslušná informace odpovídá pravdě). Pravdivost těchto tvrzení ovšem musí prokázat jeho původce (důkaz pravdy). Není proto věcí žalobce domáhajícího se ochrany osobnosti, aby prokázal, že tvrzení žalovaného jsou nepravdivá (srovnej např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 30 Cdo 2797/2008). Skutkové tvrzení se opírá o fakt, objektivně existující realitu, která je zjistitelná pomocí dokazování, pravdivost tvrzení je tedy ověřitelná. V zásadě platí, že uveřejnění pravdivé informace nezasahuje do práva na ochranu osobnosti, pokud tento údaj není podán tak, že zkresluje skutečnost, či není natolik intimní, že by odporoval právu na ochranu soukromí a lidské důstojnosti.

24. K porušení práva na čest může dojít nepravdivými skutkovými tvrzeními difamačního charakteru, ale též publikací nepřípustných hodnotících úsudků o této osobě. Jsou-li v kritice k charakterizaci určitých jevů a osob použity výrazy, jejichž míra expresivity je ve značném nepoměru k cíli kritiky, resp. je-li obsah kritiky zcela neadekvátní posuzovanému jednání kritizovaného, přičemž z ní vyplývá úmysl kritizovanou osobu znevážit či urazit (tzv. intenzivní exces), jde o kritiku nepřiměřenou, která je způsobilá zasáhnout do práva na ochranu osobnosti fyzické osoby. Obdobná situace může nastat v případech, kdy je veřejně kritizováno jednání určité osoby a přitom jsou zamlčeny nebo zamlženy kritizujícímu známé důvody, které kritizovaného k vytýkanému jednání opodstatněně vedly (srovnej např. rozhodnutí NS ČR sp.zn. 30 Cdo 262/2014). Hodnotící soud vyjadřuje subjektivní názor svého autora, který k danému faktu zaujímá určitý postoj tak, že jej hodnotí z hlediska správnosti a přijatelnosti, a to na základě vlastních (subjektivních) kritérií. Hodnotící soud proto nelze jakkoli dokazovat, je však nutné zkoumat, zda se zakládá na pravdivé informaci, zda forma jeho veřejné prezentace je přiměřená a zda zásah do osobnostních práv je nevyhnutelným průvodním jevem výkonu kritiky, tzn. zda primárním cílem kritiky není hanobení a zneuctění dané osoby. V nyní projednávané věci mají výroky zařazené okresním soudem jako hodnotící úsudky do druhého okruhu výroků žalovaného silně dehonestující povahu vůči žalobci. Z hodnotících úsudků vyplývá jasný záměr znevážit žalobce a zesměšnit jej. Nejedná se o kritiku konkrétního jednání žalobce, ale o urážky nízce využívající příjmení žalobce. Obrana žalovaného, že jeho výroky o charakteru lidí odpovídajícím jejich jménu a o vítězství [označení] [označení] nebyly míněny vůči žalobci, je v kontextu komentářů zjevně nepravdivá a dokazuje, nakolik žalovaný nemá ani dodatečně náhled na své chování.

25. Zásah musí být neoprávněný (protiprávní) a musí být zjištěna existence příčinné souvislosti mezi takovým zásahem a dotčením osobnostní sféry člověka. Neoprávněným je zásah do osobnosti člověka, který je v rozporu s objektivním právem, tj. s právním řádem. Ochranu poskytuje občanský zákoník proti takovým jednáním, která jsou objektivně způsobilá přivodit újmu na osobnosti subjektu práva zejména tím, že snižují jeho čest u jiných lidí, a ohrožují tak vážnost jeho postavení a uplatnění ve společnosti. K porušení práva na čest, důstojnost, soukromí či vážnost člověka může dojít jak nepravdivými skutkovými tvrzeními difamačního charakteru, tak zveřejněním nepřípustných hodnotících úsudků o této osobě (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.11.2007, sp. zn. 30 Cdo 1174/2007, publikované pod č. 29/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29.8.2019, sp. zn. 25 Cdo 3423/2018, či ze dne 15.12.2020, sp. zn. 25 Cdo 27/2020).

26. Pro úplnost odvolací soud dodává, že právo na ochranu osobnosti dle o.z. na straně jedné a právo vyplývající ze zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informačních společností, na straně druhé stojí vedle sebe a navzájem se nepopírají. Jednoduše řečeno, bylo na žalobci, zda se bude domáhat proti žalovanému nároku podle § 82 odst. 1 o.z., nebo (a současně) se bude domáhat proti poskytovateli informační služby smazání komentářů podle výše uvedeného zákona. Žalovaný se tak nemůže zprostit odpovědnosti za zveřejnění komentářů nepravdivého obsahu a nepřípustných hodnotících úsudků poukazem na to, že pasivně legitimovanou osobou je někdo jiný, jestliže se stal autorem komentářů a tyto zveřejnil.

27. Podle rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 315/01 zvláštní zájem, který má demokratický právní stát na respektování právní ochrany osobnosti, se projevuje mimo jiné i v tom, že tato ochrana je poskytována komplementárně v různých právních odvětvích, a to prostředky tomu kterému odvětví vlastními. Vyjádřeno jinak, uplatnění odpovědnosti trestněprávní (v nyní projednávané věci přestupkové) nevylučuje současné uplatnění právní ochrany osobnosti v intencích příslušných právních předpisů ostatních právních odvětví, neboť právní systém je nutno chápat jako celek složený ze vzájemně se doplňujících právních norem a v jeho rámci je pochopitelně možno vedle trestněprávní odpovědnosti kumulativně použít i ochranu poskytovanou ostatními právními odvětvími (např. právem ústavním, správním, pracovním či ve věci aplikovaným právem občanským). Nelze pominout ani preventivní působení občanskoprávní ochrany při působení na původce neoprávněného zásahu plynoucí z možnosti přiznat za splnění zákonných podmínek i náhradu způsobené nemajetkové újmy v penězích.

28. Nejvyšší soud ČR v rozsudku sp. zn. 25 Cdo 108/2020 ze dne 27.10.2021 uzavřel, že v případě článku zveřejněného vydavatelem internetových novin za neoprávněný zásah do osobnosti člověka způsobený textem (článkem) zveřejněným na internetu nebo v tisku nese občanskoprávní odpovědnost jeho autor, není-li zaměstnancem subjektu, který text publikoval a jehož případná odpovědnost tím není dotčena. Subjekt, který se neoprávněného zásahu do osobnosti poškozeného dopustil, porušil povinnost danou zákonem a zasáhl tím do absolutního práva poškozeného, proto jej podle § 2910 o. z. stíhá povinnost k odčinění této újmy. Takovým subjektem může být osoba fyzická, osoba právnická, ale i subjekt, který jedná ve sféře práva veřejného, ve vztahu k němuž však platí speciální úprava, a to zákon č. 82/1998 Sb. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.3.2020, sp. zn. 25 Cdo 705/2019, publikovaný pod č. 97/ 2020 Sbírky). V Nejvyšším soudem projednávané věci byl tvrzený zásah do osobnosti žalobce způsoben obsahem článku, jehož autorem byl žalovaný. Jako autor nese ve smyslu § 2910 o. z. občanskoprávní odpovědnost za výroky v článku uvedené. Skutečnost, že jeho článek byl zveřejněn na portálu XY, jej této odpovědnosti nezbavuje. Neexistuje-li žádný právní předpis, který by upravoval výlučnou odpovědnost provozovatele internetových novin za zveřejněný článek, není dán právní podklad k závěru, že by vydavatel odpovídal za újmu způsobenou obsahem uveřejněného článku namísto jeho autora. Tím není vyloučeno, že kromě autora by mohl odpovídat za neoprávněný zásah do osobnosti člověka i jiný subjekt (např. vydavatel). Ani zákon č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon), neupravuje výlučnou odpovědnost vydavatele za obsah článku a ani tato speciální úprava nezbavuje autora textu jeho občanskoprávní odpovědnosti za jeho obsah. V této souvislosti lze odkázat na odbornou literaturu, podle níž je-li autorem článku osoba rozdílná od zaměstnance vydavatele, může se neoprávněným zásahem dotčená osoba domáhat ochrany své osobnosti buď samostatně na autorovi článku, nebo samostatně na vydavateli jako takovém, anebo na obou z nich společně (srov. [příjmení], A., Tiskový zákon. Komentář, [příjmení] [příjmení], Praha 2008). Přestože byl tento závěr učiněn za účinnosti předešlého občanského zákoníku a navíc v souvislosti s výkladem tiskového zákona, není žádný racionální důvod se od něj ve vztahu k odpovědnosti autora odchylovat. Nový občanský zákoník sice přináší širší a propracovanější úpravu nároků na náhradu nemajetkové újmy, avšak až na výjimky v zákonném režimu výkonu a ochrany osobnostních práv podstatné koncepční změny nepřináší. Odlišná situace by mohla nastat pouze v případě, že by žalovaný napsal článek v pozici zaměstnance vydavatele internetových novin, kde byl článek publikován, tedy jménem zaměstnavatele a podle jeho pokynů, čímž by jej tento zaměstnavatel použil k realizaci své činnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.10.2021, sp. zn. 25 Cdo 1029/2021). S ohledem na ustanovení § 2914 věty první o. z. by v takovém případě mohl za neoprávněný zásah odpovídat výlučně tento zaměstnavatel, ovšem za předpokladu, že by se žalovaný nedopustil tzv. excesu. V nyní projednávané věci však žalovaný jako autor internetových komentářů nebyl zaměstnancem poskytovatele informační služby ani uživatele ve smyslu výše uvedeného zákona.

29. Co se týká nároků vyplývajících žalobci z práva na ochranu osobnosti, odvolací soud se rovněž ztotožnil se závěry okresního soudu. Nezbytnou podmínkou pro úspěšné domáhání se upuštění (zdržení se) od neoprávněného zásahu do osobnosti fyzické osoby je, aby neoprávněný zásah trval, resp. aby existovalo bezprostřední nebezpečí (hrozba) jeho uskutečnění či opakování v budoucnu. Tento občanskoprávní prostředek směřující k tomu, aby žalovaný upustil od neoprávněného zásahu s cílem zabránit tak vzniku, případně opakování nepříznivého následku tím nabývá výrazně preventivního charakteru. V porovnání s tím u odstranění nepříznivého následku neoprávněného zásahu do osobnosti fyzické osoby, kde občanskoprávní prostředek směřuje již ke konkrétnímu pozitivnímu jednání původce neoprávněného zásahu, tj. k tomu, aby původce neoprávněného zásahu něco konkrétně vykonal a tak obnovil stav, který existoval před neoprávněným zásahem, je nezbytnou podmínkou, aby nepříznivý následek neoprávněného zásahu do osobnosti fyzické osoby ještě trval, i když neoprávněný zásah sám již skončil, a současně, aby bylo vůbec možno vzniklý nepříznivý následek odstranit (viz např. rozhodnutí NS ČR sp.zn. 30 Cdo 3729/2009).

30. Při posuzování zadostiučinění nemajetkové újmy okresní soud správně definoval základní předpoklady odpovědnosti za nemajetkovou újmu. Omluva představuje minimální prostředek nápravy, pokud výjimečně postačuje k zadostiučinění nemajetkové újmy a není třeba peněžitého zadostiučinění. V této souvislosti je třeba dodat, že žalobce si částečně prosadil zadostiučinění svépomocí, jak zdůrazňuje žalovaný ve svém odvolání. Tato skutečnost může vést ke snížení nemajetkové újmy, nikoliv k jejímu úplnému zániku, protože je třeba rozlišovat mezi útokem a obranou, což žalovaný nečiní. Je-li omluva nejnižším prostředkem zadostiučinění nemajetkové újmy, stěží lze toto zadostiučinění ještě snižovat, jak se žalovaný domáhá. V nyní projednávané věci okresní soud přesvědčivě vyložil, proč má být omluva zveřejněna ve více zdrojích a jaký vztah mají [název] [název] ke skutečnostem obsaženým v omluvě.

31. Odvolací soud potvrdil rozsudek okresního soudu jako věcně správný (§ 219 o.s.ř.), a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení, v němž okresní soud správně snížil počet úkonů právní služby advokáta žalobce, což řádně odůvodnil. Vzhledem k tomu, že bylo požadováno zadostiučinění nemajetkové újmy (omluva), vycházel okresní soud při určení výše odměny advokáta podle § 9 odst. 4 písm. a/ advokátního tarifu z tarifní hodnoty 50 000 Kč, tj. odměnu určil ve výši 3 100 Kč za jeden úkon.

32. Dle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. odvolací soud uložil žalovanému nahradit procesně úspěšnému žalobci náklady odvolacího řízení sestávající z odměny advokáta za dva úkony po 3 100 Kč (§ 7, § 9 odst. 4 písm. a/, § 11 odst. 1 písm. d/, g/ advokátního tarifu), z paušální náhrady hotových výdajů advokáta za dva úkony po 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), z cestovného ve výši 773 Kč ([obec] – [obec] a zpět, 104 km, spotřeba dle TP 7,4 l /100 km, cena BA95 37,10 Kč, sazba základní náhrady 4,70 Kč/km), náhrady za promeškaný čas ve výši 400 Kč (4 půlhodiny po 100 Kč) a 21% DPH ve výši 1 674,33 Kč, celkem 9 647,33 Kč.