18 Co 330/2024-80

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Miloše Zdražila a soudců JUDr. Víta Pejška a JUDr. Aleny Pokorné ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 58 819,76Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 16. září 2024, č.j. 6 C 220/2024-54,

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadené části výroku I. o lhůtě k plnění potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadené části výroku II., pokud byla žaloba zamítnuta co do úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, potvrzuje.

III. V odvoláním napadeném výroku IV. o nákladech řízení se rozsudek okresního soudu mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku , částka, do 4 měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení další částky , částka, , dále 15 % zákonného úroku z prodlení ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a 29,25 % úroku ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítl (výrok II.), žalobkyni uložil doplatit České republice na účet Okresního soudu ve , adresa, soudní poplatek ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.) a žalovanému uložil nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, náklady řízení ve výši , částka, , do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.).

2. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím jako nedoplatku úvěru, který žalovanému poskytla na základě smlouvy o úvěru č. , číslo, uzavřené dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně společnost , právnická osoba, . Žalovanému byly poskytnuty prostředky ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal vrátit částku , částka, v 36měsíčních splátkách po , částka, . Úroková sazba byla stanovena ve výši 69,19 % ročně a RPSN ve výši 95,95 % ročně. Žalobkyně požaduje úrok ve výši 29,25 % ročně. Žalovaný neuhradil žádnou částku. Žalobkyně požaduje zaplacení nové jistiny ve výši , částka, (je tvořena jistinou ve výši , částka, a přirostlých dlužných úroků ke dni zesplatnění ve výši , částka, ), dlužné smluvní pokuty ve výši , částka, (0,1 % denně z jistiny , částka, od , datum, do , datum, ), dále 15% zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení a 29,25% úrok ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni.

3. Žalobkyně byla okresním soudem vyzvána, aby doplnila žalobu ohledně skutečností, jakým způsobem před poskytnutím úvěru odborně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. K tomu uvedla, že žalovaný dokládal příjem ve výši , částka, měsíčně. Ohledně výdajů žalovaného bylo zjištěno, že tyto činí celkem , částka, , přičemž bylo kalkulováno i s životním minimem ve výši , částka, a s částkou , částka, měsíčně na bydlení. Dále byly zkontrolovány veřejné registry s negativním výsledkem. Bylo zjištěno, že žalovaný měl celkem měsíčně cca , částka, disponibilních finančních prostředků, tedy dostatek pro splácení daného úvěru.

4. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, měl okresní soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. souhlasí. Vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spisu.

5. Ze smlouvy o úvěru č. , číslo, ze dne , datum, okresní soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, . – poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal vrátit celkovou částku , částka, v 36měsíčních splátkách po , částka, . Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátky nebo její části o 30 dnů byla sjednána povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši , částka, za každou splátku, ohledně níž se žalovaný ocitl v prodlení do zesplatnění úvěru (čl. 6.1. smlouvy). Současně bylo sjednáno právo žalobkyně na zaplacení náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši , částka, za každou splátku, s níž se žalovaný dostal do prodlení o délce 15 dnů do zesplatnění úvěru (čl. 6.2. smlouvy). Pro případ prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů mělo dojít k automatickému zesplatnění úvěru (čl. 6.3.b) smlouvy) a neuhrazená jistina úvěru spolu s úroky za poskytnutí úvěru přirostlými ke dni zesplatnění se staly součástí nové jistiny úvěru, která byla splatná ke dni zesplatnění (čl. 6.4. smlouvy). Ode dne následujícího po zesplatnění pak mělo žalobkyni vzniknout právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z této nové jistiny a dále smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně až do úplného zaplacení. Současně bylo ujednáno, že i po zesplatnění budou dále běžet sjednané úroky za poskytnutí úvěru až do úplné úhrady původní nesplacené jistiny úvěru, maximálně však do doby, kdy úrok po zesplatnění dosáhne souhrnné výše , částka, (čl. 2.2. smlouvy).

6. Podle výpisu z účtu byla žalovanému poskytnuta jistina úvěru ve výši , částka, dne , datum, . Na úvěr žalovaný nezaplatil žádnou částku. Dopisem ze dne , datum, právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila poskytnutý úvěr v celkové částce , částka, .

7. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, a na základě společného prohlášení stran ze dne , datum, došlo k postoupení pohledávky ze společnosti , právnická osoba, . na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému zasláno dne , datum, . Z výzvy ze dne , datum, a přiloženého podacího archu měl okresní soud prokázáno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení částky , částka, nejpozději do , datum, .

8. Z listinných důkazů předložených žalobkyní vzal okresní soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr dne , datum, ve výši , částka, , na který žalovaný neuhradil žádnou částku. Žalovaný poskytnutí úvěru, jeho výši a výši splacených částek nijak nesporoval, v řízení zůstal nečinný.

9. Okresní soud odkázal na ust. § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ), dle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. S účinností od , datum, byla novelou ZSÚ (zákonem číslo 96/2022 Sb.) provedena změna spočívající v uvedení absolutní neplatnosti. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Okresní soud po právní stránce uzavřel, že výše označená smlouva o úvěru je absolutně neplatná, neboť původní věřitel s odbornou péčí neposoudil a neověřil schopnost žalovaného úvěr splácet. Z žádosti o úvěr vyplývá, že žalovaný žije u rodičů a má příjem ze zaměstnání, jehož výše byla doložena (28 800). Žalobkyně dále počítala s životním minimem ve výši , částka, a s náklady na bydlení ve výši , částka, . Žalobkyně dospěla k rozdílu mezi příjmy a výdaji na částku okolo , částka, a úvěry poskytla. Okresní soud nesdílel názor předchůdkyně žalobkyně, která se spokojila pouze s doložením příjmu žalovaného, vůbec nezkoumala jeho výdaje, které vypočítala na základě aktuálního životního minima. Přitom žalobkyně věděla, že mzda je žalovanému vyplácena na účet a nic jí nebránilo vyžádat si od žalovaného výpis z tohoto účtu za poslední tři měsíce (jak to učinila ohledně mzdy), aby dostatečně prozkoumala i výdaje žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně nepočítala s dalšími možnými náklady a pracovala pouze s životním minimem. Spokojila se pouze s tvrzeními žalovaného a jeho údaje si neověřila. Podle názoru okresního soudu si právní předchůdkyně žalobkyně řádně nevyhodnotila schopnost žalovaného úvěr splácet. Její návrh na to, aby si soud vyžádal výpisy žalovaného z jeho účtu považoval za nedůvodný, když těmito podklady měla právní zástupkyně žalobkyně disponovat v době, kdy žalovanému úvěr poskytovala.

11. Okresní soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalobkyni tak nelze přiznat jí požadované plnění, ale pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z. V řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným na současnou žalobkyni přešla smlouvou o postoupení pohledávek a že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky dne , datum, ve výši , částka, , na které žalovaný neuhradil žádnou částku. Dlužná částka tak představuje , částka, , kterou by žalovaný měl zaplatit v době přiměřené jeho možnostem. Okresní soud stanovil žalovanému povinnost dlužnou částku zaplatit do 4 měsíců od právní moci tohoto rozsudku, což by mělo být v majetkových možnostech a schopnostech žalovaného. Žalobkyně nemá nárok na zákonné úroky z prodlení, neboť až tímto rozhodnutím je založena povinnost žalovaného k placení dlužné částky a on se dostane do prodlení, pokud ve stanovené lhůtě dlužnou částku nesplatí. Současně okresní soud žalobu zamítl co do zbylé částky , částka, a co do požadovaných úroků a úroků z prodlení.

12. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši , částka, . Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, postupoval podle položky 2, bodu 2 sazebníku soudních poplatků a soudní poplatek doměřil v konečném rozhodnutí. Podle položky 1 činí výše soudního poplatku z žalované částky , částka, částku , částka, . K doplacení tedy zbývá částky , částka, . Okresní soud proto žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice-Okresnímu soudu ve , adresa, doplatek soudního poplatku ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Tento výrok rozsudku okresního soudu (výrok III.) nebyl odvoláním napaden.

13. O nákladech řízení okresní soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky , částka, , bylo jí vyhověno co do částky , částka, , žaloba byla zamítnuta co do částky , částka, . Žalobkyně tedy má nárok na zaplacení 36 % nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši , částka, , odměnou za 3 úkony právní služby (§ 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za převzetí zastoupení, podaní návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a předžalobní výzvu po , částka, , třemi paušálními náhradami hotových výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 citované vyhlášky. Celková výše nákladů řízení žalobkyně se zvýšením o 21 % DPH činí částku , částka, , žalobkyně má potom nárok pouze na náhradu nákladů ve výši 36 %, tedy částky , částka, . Splatnost této částky okresní soud stanovil do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 věty před středníkem, § 149 odst. 1 o. s. ř.).

14. Proti rozsudku okresního soudu podala žalobkyně včas odvolání. Odvolání směřovala proti výroku I. (pouze co do určení lhůty k plnění) a proti výroku II. (pouze co do zamítnutí žaloby na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení). Současně tím napadla i závislý výrok IV. o nákladech řízení. Žalobkyně odvoláním nenapadala právní závěr soudu prvního stupně o neplatnosti smlouvy, neztotožnila se s rozsudkem okresního soudu v části, v níž bylo žalobě vyhověno pouze co do nároku na bezdůvodného obohacení bez zákonného úroku z prodlení. Je toho názoru, že má nárok na zákonný úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, s jehož vrácením byl žalovaný v prodlení. Nárok žalobce na úroky z prodlení přitom vyplývá přímo ze zákona – dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením.“ Splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení nastává na výzvu věřitele. Jak již žalobkyně tvrdila a prokázala, žalovaný byl vyzván k plnění svého dluhu novému věřiteli v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, , které mu bylo odesláno dne , datum, . Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného. Po marném uplynutí 10denní lhůty, která mu byla poskytnuta ke splnění dluhu, se tak dne , datum, žalovaný dostal do prodlení a od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 o.z. minimálně z částky bezdůvodného obohacení. Na základě výše uvedeného má za to, že má nárok na zaplacení části nesplacené jistiny zápůjčky (tedy bezdůvodného obohacení) ve výši , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Nesouhlasila dále s uloženou povinností žalovanému hradit dluh ve lhůtě čtyř měsíců od právní moci napadeného rozsudku a požadovala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci uloženou částku v zákonné lhůtě tří dnů dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný měl dostatek času k uhrazení svého dluhu, čehož nevyužil. Každé prodloužení lhůty či povolení plnění ve splátkách je výjimkou ze zásady platit přiznané plnění v zákonné pariční lhůtě tří dnů. Žalobkyně je toho názoru, že soud prvního stupně pochybil, když neměl prokázanou majetkovou a sociální situaci žalovaného (žalovaný byl v řízení před soudem prvního stupně zcela pasivní a nikterak se nevyjádřil) a přesto žalovanému umožnil hradit mu uloženou povinnost ve lhůtě čtyř měsíců od právní moci napadeného rozsudku. V těchto případech je nutné obligatorně přihlédnout také k chování neúspěšného účastníka řízení, který měl dostatek času svůj závazek před podáním žaloby řešit. Povolení splátek soudem (tedy odchýlení od zásady uložení zákonné tří denní lhůty) byl soud povinen řádně zdůvodnit. Okresní soud neuvedl v odůvodnění napadeného rozsudku žádné konkrétní důkazy osvědčující nepříznivou sociální a majetkovou situaci žalovaného, na základě kterých soud prvního stupně přistoupil k uložení splácení přiznané částky žalovanému v delší lhůtě než tří dnů od právní moci napadeného rozsudku. Žalobkyni pak není zřejmé, z jakého důvodu soud prvního stupně vůbec uložil žalovanému uhradit svou povinnost v prodloužené lhůtě k plnění, když ani žalovaný o toto nežádal. Navrhla, aby napadený rozsudek byl změněn tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku a dále je povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

15. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

16. Krajský soud z podnětu včas podaného a přípustného odvolání žalobkyně přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním dotčeném rozsahu (§ 212, § 212a odst. 1 o.s.ř.). Odvolání neshledal opodstatněným.

17. Krajský soud sdílí právní závěr okresního soudu, který shledal spotřebitelskou smlouvu (smlouvu o úvěru) uzavřenou mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne , datum, pro nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalovaného, za absolutně neplatnou (§ 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb.) a proto shledal nárok žalobce důvodným jen ohledně nesplacené jistiny úvěru, která představuje pro žalovaného bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 1 o.z. Ostatně uvedený právní závěr nenapadá ani odvolatelka.

18. Odvolatelka odvolání směřovala do lhůty k plnění jí přiznaného bezdůvodného obohacení a dále do zamítnutí žaloby v části, v níž požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, s odkazem na výše uvedenou argumentaci. Pokud žalobkyně vytýkala okresnímu soudu povolení splátek, pak tento argument je nevýznamný, neboť okresní soud plnění ve splátkách neuložil.

19. Krajský soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, v němž Nejvyšší soud uvedl: „Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet.“ Rovněž lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 101/2023 ze dne 20. 9. 2023, v němž Nejvyšší soud dospěl ke stejnému závěru: „Za situace, kdy právní úprava v případě dlužníka v postavení spotřebitele předpokládá vrácení jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), nelze takové plnění dlužníka-spotřebitele bez dalšího považovat za konkludentní uznání dluhu (§ 2054 odst. 2 o. z.). Je tomu tak i proto, že tento postup dlužníka odpovídá dílčímu plnění, nikoli plnění částečnému, neboť právní předpis předpokládá rozdělení plnění tohoto dluhu do několika relativně samostatných, zřetelně oddělených plnění, která samostatně (postupně) dospívají. Uvedený výklad sleduje cíle právní úpravy zvláštního způsobu určení splatnosti bezdůvodného obohacení podle § 87odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jež (mimo jiné) reflektuje důvodová zpráva tohoto předpisu tak, že „(…) stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet v době přiměřené jeho možnostem, což míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet.“ (viz důvodová zpráva k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, § 87).“20. Žalobkyni v posuzovaném případě náleží pouze vydání bezdůvodného obohacení ve výši , částka, , a to bez jakékoliv sankce za prodlení, neboť nárok na zákonný úrok z prodlení vzniká dle § 1970 o.z. věřiteli teprve v okamžik prodlení dlužníka s vrácením jistiny. S ohledem na to, že splatnost jistiny ještě nenastala, žalobci nevznikl nárok na jím v odvolání požadovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. K tomuto správnému závěru dospěl i soud okresní.

21. Pokud jde o odvolání do lhůty k plnění stanovené žalovanému k úhradě , částka, ve lhůtě do 4 měsíců od právní moci tohoto rozsudku, ani zde nelez okresnímu soudu ničeho vytknout. Protože žalovaný neposkytl soudu součinnost k objasnění svých aktuálních poměrů, aby mohl okresní soud uvažovat o splátkách jistiny v přiměřené výši, pak poměrně krátká lhůta k úhradě dlužné jistiny žalobkyni je spíše ve prospěch žalobkyně. Ani v této části proto neshledal krajský soud odvolání žalobkyně opodstatněným.

22. Rozsudek okresního soudu proto v napadené části výroků I. a II. potvrdil jako věcně správný (§ 219 o.s.ř.).

23. Krajský soud však neshledal správným nákladový výrok IV., jehož přezkum svým odvoláním žalobkyně vyvolala. Okresní soud postupoval při stanovení výše nákladů řízení nesprávně, pokud stanovil úspěch a neúspěch účastníků v řízení, aniž by do posuzovaného předmětu řízení zahrnul také požadované příslušenství. Právo na náhradu nákladů sporného řízení je upraveno především v § 142 o. s. ř., z nějž vyplývá, že základním kritériem, jímž se řídí, je úspěch ve věci. Věcí se rozumí předmět řízení (viz R 116/1967), jak byl vymezen žalobou, popř. dalšími dispozitivními procesními úkony. Krajský soud může odkázat např. na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08, z něhož plyne právní věta: „Je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství“. Ústavní soud pak dále vyjádřil, že neobstojí argument neurčitosti či neurčitelnosti výše úroků z prodlení tam, kde jsou požadovány od určitého data až do zaplacení; při absenci jiného výslovného pravidla soud vezme v úvahu jejich výši ke dni vyhlášení svého rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o. s. ř.).

24. Proti tomu nelze argumentovat ustanovením § 6 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle nějž cena příslušenství předmětu řízení tvoří základ poplatku jen v případech, je-li příslušenství samostatným předmětem řízení, ani ustanovením § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). V obou případech se jedná o specifickou úpravu, týkající se pouze výše soudního poplatku a stanovení výše odměny advokáta za zastupování, jíž nelze povyšovat na úroveň pravidla modifikujícího posuzování úspěchu či neúspěchu ve věci (u citované vyhlášky je to obtížně představitelné už jenom z důvodu její nižší právní síly). Stanovení výše soudního poplatku nebo výše odměny advokáta není totéž, co určení míry úspěchu ve věci.

25. Žalobkyně požaduje zaplacení (nové) jistiny ve výši , částka, (je tvořena jistinou ve výši , částka, a přirostlých dlužných úroků ke dni zesplatnění ve výši , částka, ), dlužné smluvní pokuty ve výši , částka, (0,1 % denně z jistiny , částka, od , datum, do , datum, ), dále 15% zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení a 29,25% úrok ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

26. Předmět řízení tak v řízení před okresním soudem činí včetně příslušenství činil částku , částka, (úrok ke dni vyhlášení rozsudku okresního soudu). Ke dni vyhlášení rozsudku odvolacího soudu činí předmět řízení , částka, . Žalobkyně však uspěla jen co do částky , částka, . Při výkladu výrazu „do zaplacení“ ohledně požadovaných úroků k datu vyhlášení rozsudku okresního soudu by činil úspěch žalobkyně toliko 53 %, neúspěch 47 %. K datu rozhodnutí odvolacího soudu předmět řízení narostl do výše, která při výpočtu poměru úspěchu a neúspěchu již převážila poměr úspěchu a neúspěchu na stranu žalovaného.

27. Jsou tak dány předpoklady pro aplikaci ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Krajský soud proto z výše uvedených důvodů žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem, a v důsledku tohoto závěru výrok IV. rozsudku okresního soudu změnil (§ 220 o.s.ř.).

28. Pokud jde o náklady odvolacího řízení, v něm žalobkyně neuspěla. Právo na náhradu nákladů odvolacího řízení by náleželo žalovanému, tomu však dle obsahu spisu žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly. Krajský soud proto s odkazem na ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal.