18 Co 495/2024 - 114

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudkyň Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a Mgr. Blanky Fauré ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozena dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupena advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozen dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupen advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o vypořádání zaniklého společného jmění manželů, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 2. října 2024, č. j. 14 C 276/2023-74, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se mění takto: ze zaniklého a nevypořádaného společného jmění účastníků se přikazuje a) do výlučného vlastnictví žalobkyně osobní vozidlo [název], reg. značky [SPZ]; dluh z úvěru vzniklého na základě smlouvy ze dne 19. 5. 2021 uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba], č. úvěrového účtu [č. účtu], ke dni 24. 2. 2025 ve výši 528 790,79 Kč, a to jednu polovinu tohoto zůstatku a jednu polovinu úroků, které přirostou po dni 24. 2. 2025 b) do výlučného vlastnictví žalovaného dluh z úvěru vzniklého na základě smlouvy ze dne 19. 5. 2021 uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba], č. úvěrového účtu [č. účtu], ke dni 24. 2. 2025 ve výši 528 790,79 Kč, a to jednu polovinu tohoto zůstatku a jednu polovinu úroků, které přirostou po dni 24. 2. 2025. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílů částku 67 007,50 Kč, do 30 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Praze náhradu nákladů řízení státu vzniklých v odvolacím řízení, ve výši 1 100 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně vypořádal společné jmění bývalých manželů – žalobkyně a žalovaného, které zaniklo rozvodem ke dni 6. 6. 2022, tak, že ze zaniklého a nevypořádaného společného jmění účastníků se do výlučného vlastnictví žalobkyně přikazuje Osobní vozidlo [název], reg. značky [SPZ] (výrok III.), a dále rozhodl, že půjčka vedená u [právnická osoba], na jméno žalovaného ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství ve výši 88 061 Kč, a úvěr vedený u společnosti [právnická osoba] na jméno žalovaného ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství ve výši 393 002,24 Kč se přikazují žalovanému (výrok I.), úvěr vedený u společnosti [právnická osoba] na jméno žalobkyně ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství ve výši 621 681,19 Kč, se přikazuje žalobkyni (výrok II.), a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádání společného jmění manželů částku ve výši 618 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.). O nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo (výrok V.).

2. Takto soud I. stupně rozhodl v řízení zahájeném dne 26. 10. 2023. Žalobkyně učinila předmětem vypořádání SJM automobily [název] [název], RZ: [SPZ] , automobil [název 2] [název] RZ: [SPZ], a zůstatek dluhu z úvěru, vzniklého na základě smlouvy žalobkyně s [právnická osoba], dne 19. 5. 2021 (č. [č. účtu], v celkové výši 644 083 Kč); navrhla přikázání vozidla zn. [název] do svého vlastnictví, vozidlo [název 2] do vlastnictví žalovaného a uložení povinnosti každému z účastníků zaplatit úvěr ve výši jedné poloviny a zohlednit úhrady žalobkyně na splácení tohoto úvěru v době od zániku SJM.

3. Žalovaný dále navrhl k vypořádání částku 47 000 Kč (o níž tvrdil, že představuje tržbu z prodeje vozidla [název 3] RZ: [SPZ], kterou si žalobkyně měla ponechat pro vlastní potřebu) a zůstatek úvěru vzniklého na základě smlouvy žalovaného s [p.o.3] (nyní [p.o.2]), dne 3. 7. 2022, č. [číslo], v celkové výši 503 800 Kč (o němž tvrdil, že konsoliduje dva úvěry, uzavřené žalovaným za trvání manželství, a to úvěr č. smlouvy: [číslo] u [právnická osoba], ze dne 23. 9. 2021 ve výši 410 000 Kč a úvěr č. smlouvy [číslo] u [p.o.3]., ze dne 7. 12. 2020, v celkové výši 100 000 Kč); navrhl přikázání vozidla zn. [název] do vlastnictví žalobkyně, úvěr žalobkyně u [právnická osoba], dne 19. 5. 2021, č. [č. účtu], v celkové výši 644 083 Kč přikázat žalobkyni a uložit žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na vypořádání podílů částku, která odpovídá polovině zůstatkové ceny vozidla [název] a polovině tržby z prodeje [název 3]. Dále navrhl, aby mu byl přikázán k zaplacení zůstatek dluhu z konsolidačního úvěru, který dne 3. 7. 2022 uzavřel s [p.o.3], v celkové výši 503 800 Kč.

4. Soud I. stupně zjistil tento skutkový stav: manželství účastníků řízení uzavřené na [místo] trvalo od 12. 1. 2009 do 6. 6. 2022, společné jmění manželů účastníků v zákonném režimu zaniklo rozvodem, k dohodě o jeho vypořádání nedošlo. Vozidlo [název], RZ: [SPZ] koupila žalobkyně kupní smlouvou ze dne 29. 5. 2021 za kupní cenu 307 800 Kč, která byla kupujícím zaplacena při podpisu smlouvy. Cena vozidla ke dni zániku SJM činila 280 000 Kč. Vozidlo užívá žalobkyně. Vozidlo zn. [název 2], RZ: [SPZ], žalovaný za trvání manželství prodal dne 20. 8. 2021 za částku 300 000 Kč, kterou žalovaný převzal téhož dne od kupující v hotovosti. [název 3] žalobkyně za trvání manželství prodala (dne 27. 8. 2021) za částku 37 000 Kč.

5. Manželé s vědomím druhého z nich pravidelně za trvání manželství uzavírali smlouvy o úvěru. Žalobkyně uzavřela dne 3. 8. 2020 se společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru, č. úvěrového účtu [č. účtu] na částku 300 000 Kč (tento úvěr byl za trvání manželství konsolidován dalším úvěrem – viz níže). Žalovaný uzavřel dne 7. 12. 2020 se společností [p.o.3], smlouvu o úvěru, ve výši 100 000 Kč. Ke dni právní moci rozvodu manželství účastníků (tj. k 6. 6. 2022) činila výše nesplaceného úvěru 88 061,24 Kč. Žalobkyně uzavřela dne 19. 5. 2021 se společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru, č. úvěrového účtu [č. účtu] na částku 644 083 Kč. Úvěr byl uzavřen za účelem konsolidace úvěru č. úvěrového účtu [č. účtu], částka určená ke splacení činila 294 083 Kč, zbývající finanční prostředky z úvěru nebyly účelově určené. Z tohoto účtu byla dne 19. 5. 2021 poukázána částka 352 912,70 Kč na účet žalobkyně č. [č. účtu], z něhož byla dne 29. 5. 2021 poukázána částka 57 800 Kč na účet č. [č. účtu], dne 31. 5. 2021 byla vybrána částka v hotovosti ve výši 50 000 Kč a dne 31. 5. 2021 byla zaplacena kartou částka ve výši 200 000 Kč společnosti [společnost]. Uvedené částky byly použity na koupi vozidla [název], RZ: [SPZ]. Ke dni právní moci rozvodu manželství účastníků (tj. k 6. 6. 2022) činila výše nesplaceného konsolidačního úvěru č. [č. účtu] částku 621 681,19 Kč. Žalovaný uzavřel dne 23. 9. 2021 se společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru, ve výši 410 000 Kč. Ke dni právní moci rozvodu manželství účastníků (tj. k 6. 6. 2022) činila výše nesplaceného úvěru 393 002,24 Kč. Žalovaný uzavřel dne 3. 7. 2022 se společností [p.o.3], smlouvu o úvěru („repůjčce“), ve výši 503 800 Kč. Účelem bylo splacení závazků ve výši 483 800 Kč (ve výši 394 800 Kč na zůstatek úvěru u [právnická osoba] ve výši 89 000 Kč na zůstatek úvěru u [p.o.3]), neúčelová část úvěru činila 20 000 Kč. Výslechem svědka [jméno FO], spolupracovníka a přítele žalovaného, vzal soud za prokázané, že měl žalovanému v červnu 2021 zapůjčit částku 200 000 Kč, kterou mu předal v hotovosti. Půjčku mu žalovaný splatil v září 2021 ve výši 50 000 Kč, částku 150 000 v říjnu či listopadu 2021, v obou případech v hotovosti. [jméno FO] zapůjčil v červnu 2021 žalovanému částku 200 000 Kč, kterou mu předal v hotovosti; tento dluh mu byl splacen rovněž v hotovosti, ve dvou splátkách, jednak dne 1. 9. 2021 částka 50 000 Kč a v říjnu či listopadu 2021 částka 150 000 Kč. Dne 1. 9. 2021 seděl tento svědek cca mezi 18. a 19. hodinou v osobním vozidle žalovaného, zaparkovaném před bydlištěm žalovaného v [adresa], přičemž viděl, že žalobkyně přijela ve svém vozidle a že žalovaný jí předal obálku s penězi, o nichž svědkovi sdělil, že jsou pro rodinu. Žalobkyně v tuto dobu slavila své narozeniny v bytě svého přítele, pana [jméno FO], v jeho tehdejším bydlišti v [adresa].

6. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně právně posoudil podle článku 29 odst. 1, 2 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech, vyhlášené pod č. 123/2002 Sb.m.s., podle českého práva, když manželé měli poslední společné bydliště na území České republiky, na adrese v [adresa].

7. Soud I. stupně stanovil výši celkového majetku k vypořádání a/ částkou aktiv 280 000 Kč, když do této částky zařadil obvyklou cenu vozidla [název] RZ: [SPZ], v ceně 280 000 Kč. Do aktiv SJM nezařadil výtěžek z prodeje vozidel pořízených za trvání manželství ze společných prostředků účastníků, tj. žalobkyní požadovaný výtěžek z prodeje vozidla [název 2] ve výši 300 000 Kč, ani žalovaným požadovaný výtěžek z prodeje vozidla [název 3] ve výši 37 000 Kč; soud I. stupně uzavřel, že tyto částky byly za trvání manželství spotřebovány na běžné výdaje domácnosti; b/ částkou pasiv, do níž zařadil dluhy z úvěrů ke dni zániku sjm 1/ zůstatek dluhu z úvěrové smlouvy č. [č. účtu], uzavřené žalobkyní dne 9. 5. 2021 s [právnická osoba], který ke dni 6. 6. 2022 činil 621 681,19 Kč. Dluh z tohoto úvěru existuje ke dni vypořádání SJM, splácí jej žalobkyně; 2/ zůstatek dluhu z úvěrové smlouvy č. [číslo], uzavřené žalovaným dne 23. 9. 2021 s [právnická osoba], který ke dni 6. 6. 2022 činil 393 002,24 Kč; 3/ zůstatek dluhu z úvěrové smlouvy č. [číslo], uzavřené žalovaným dne 7. 12. 2020 s [p.o.3], který ke dni 6. 6. 2022 činil 88 061,24 Kč; dluhy z posledně uvedených úvěrů ke dni vypořádání neexistují, zanikly ke dni 3. 7. 2022 konsolidací do úvěru u [p.o.3] ( č. [číslo]), který splácí žalovaný. Závazky ze smlouvy uzavřené žalobkyní ke dni zániku SJM činí 621 681Kč, závazky ze smluv uzavřených žalovaným k témuž dni činí 481 063 Kč.

8. Vypořádání bylo provedeno na základě zásady rovnosti podílů. Osobní automobil [název], RZ: [SPZ], v ceně 280 000 Kč užívá žalobkyně, která o něj má rovněž zájem a žalovaný s jeho přikázáním do výlučného vlastnictví žalobkyně souhlasí. Soud I. stupně přikázal vozidlo do výlučného vlastnictví žalobkyně, s tím, že na vypořádání podílů připadne žalovanému částka 140 000 Kč. Pasiva – zůstatky úvěrů ke dni zániku SJM, byla vypořádána tak, že zůstatek dluhu z úvěrové smlouvy č. [č. účtu], uzavřené žalobkyní dne 9. 5. 2021 s [právnická osoba], byl přikázán žalobkyni, která příslušnou smlouvu uzavřela a dluh po zániku SJM splácí.

9. Pro účely kvantitativního vypořádání soud I. stupně uzavřel, že ke dni zániku SJM byly závazky z úvěrové smlouvy uzavřené žalobkyní o 140 618 Kč vyšší než závazky ze smluv uzavřených žalovaným (621 681 Kč - 481 063 Kč), které žalovaný splácí na základě uzavření konsolidačního úvěru dne 3. 7. 2022. Vypořádací podíl vypočetl jako rozdíl částky 140 618 Kč a částky 140 000 Kč, která představuje ceny vozidla [název]; rozdíl ve výši 618 Kč uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na vypořádání podílů do 3 dnů od právní moci rozsudku.

10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu se závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 404/22 tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť řízení o vypořádání společného jmění manželů má povahu tzv. iudicium duplex.

11. Tento rozsudek soudu I. stupně napadla žalobkyně včasným a přípustným odvoláním. Vytýkala soudu I. stupně, že nesprávně zjistil skutkový stav věci a v důsledku toho věc nesprávně právně posoudil (§ 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř.).

12. Namítala, že soud I. stupně sice vzal za prokázané, že žalovaný získal prodejem vozidla [název 2] majetkovou hodnotu ve výši 300 000 Kč, s touto se ale nijak nevypořádal; v odůvodnění rozhodnutí pouze uvedl, že nebylo prokázáno, že by byl uvedenou částkou ke dni zániku SJM žalovaný skutečně disponoval. Soud I. stupně sice v odůvodnění neuvádí, že by měl za prokázané, že by byl žalovaný z tohoto výpisu žalobkyni předal částku 200 000 Kč, přesto však hodnotu (v poměrech účastníků nikoliv nepatrnou) nezapočítal na vypořádací podíl žalovaného s tím, že žalovaný tvrdí, že částka byla spotřebována. Žalovaný však pouze tvrdil, že částku ve výši 200 000 Kč měl v hotovosti dne 1. 9. 2021 předat žalobkyni, což nadto podle názoru žalobkyně ani nebylo prokázáno.

13. Žalobkyně dále namítala, že soud I. stupně vycházel ze skutkového závěru, že účastníci za trvání manželství s vědomím druhého z nich pravidelně v minulosti uzavírali smlouvy o úvěru, které existovaly i k právní moci rozsudku o rozvodu manželů (viz bod 26 napadeného rozsudku); není však zřejmé, jak k tomuto závěru soud I. stupně dospěl. Do řízení nebylo vneseno tvrzení, že by žalobkyně byla věděla o úvěrových smlouvách, jimiž se zavazoval žalovaný, ani taková skutečnost nevyšla najevo. Žalobkyně o úvěrech žalovaného nevěděla a sám žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 4. 12. 2023 uvedl ke smlouvě o úvěru, kterou uzavřel dne 3. 7. 2022 s [p.o.3], pod č. [číslo], že tento „vznikl sloučením dvou předchozích úvěrů, které užil žalovaný ve svůj prospěch“ a učinil návrh, aby mu byl úvěr přikázán k úhradě. K tomuto úvěru začal žalovaný teprve v průběhu řízení uvádět odlišné informace oproti prvému písemnému vyjádření, tedy že tento úvěr, respektive sloučené úvěry, byly použity na financování vozidla [název 2]. Podle žalobkyně jde o nepravdivé tvrzení; žalobkyně ví, že vozidlo [název 2] bylo (formou konsolidace předchozích dluhů) financováno z úvěru, který byl přikázán celý k úhradě žalobkyni. Žalovaný k financování koupě vozidla [název 2] uváděl tvrzení, která se měnila v průběhu řízení na základě vývoje dokazování. Tvrzení žalovaného jsou natolik chaotická a nekonzistentní, že lze s úspěchem polemizovat o jejich pravdivosti. Nabyl-li soud I. stupně přesvědčení, že je nutno vypořádat i (konsolidační) úvěr poskytnutý žalovanému spol. [p.o.3], na základě smlouvy ze dne 3. 7. 2022, je nutno vypořádat též majetkovou hodnotu získanou prodejem vozidla [název 2]. Žalovaný uvedl, že úvěr u [p.o.3], byl konsolidačním úvěrem, kdy došlo výnosem z tohoto úvěru k uhrazení úvěru od [právnická osoba], v původní úvěrové výši 410 000 Kč. Sám žalovaný ale uvedl, že z částky 410 000 Kč uhradil částku 150 000 Kč kamarádovi panu [jméno FO] a zbylou část si ponechal. Ponechal si tak částku 260 000 Kč, tedy nikoliv zanedbatelný majetek. Přesto však soud I. stupně konsolidační úvěr přiřknul ve své podstatě účastníkům k uhrazení rovným dílem. I s ohledem na prvotní vyjádření žalovaného však podle názoru žalobkyně tento úvěr není součástí SJM, když sám žalovaný uvedl, že se jedná o konsolidační úvěr, který vznikl sloučením dvou předchozích úvěrů, které užil žalovaný ve svůj prospěch a sám navrhoval, aby dluh byl přikázán k úhradě jen jemu.

14. Žalobkyně dále namítala, že podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 22 Cdo 753/2020, podle nichž v řízení o vypořádání společného jmění manželů má soud společné dluhy přikázat zásadně oběma manželům rovným dílem, by měl být nedoplatek nesplaceného úvěru – ze smlouvy o úvěru poskytnutého [právnická osoba], na základě smlouvy ze dne 19. 5. 2021, uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba], č. úvěrového účtu [č. účtu], včetně budoucích úroků, přikázán rovným dílem každému z účastníků.

15. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně. Uvedl, že byť si je vědom závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 22 Cdo 753/2020, je přesvědčen, že v daném případě je rozhodnutí soudu I. stupně spravedlivé, ve svém důsledku nejlépe vykonatelné a rozhodnutím není dotčeno ani ustanovení §742 odst. 1 písm. a) o. z., když při započtení zůstatků z úvěrů převzatých žalobkyní a žalovaným jsou podíly na dluzích obdobné s tím, že žalobkyni připadne vůz, který užívá. Pokud žalobkyně namítá, že vozidlo [název 2] bylo financováno z úvěru, který jí byl přikázán celý k úhradě, k tomuto tvrzení nenavrhla důkaz, který by její tvrzení podporoval.

16. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

17. Vzhledem k tomu, že k zániku SJM došlo po 1. 1. 2014, soud I. stupně z hlediska vypořádání SJM správně rozhodl podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3779/2014, uveřejněný pod č. 103/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

18. Podle § 708 o. z. to, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů. Podle § 709 odst. 1 o. z. součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství (s tam dále uvedenými výjimkami – pozn. odvolacího soudu). Podle § 710 o. z. součástí společného jmění manželů jsou dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže se týkají a) majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku nebo b) je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarání každodenních nebo běžných potřeb rodiny. Podle § 714 odst. 1 o. z., věty prvé, v záležitostech týkajících se společného jmění a jeho součástí, které nelze považovat za běžné, právně jednají manželé společně, nebo jedná jeden manžel se souhlasem druhého. Podle § 714 odst. 2 o. z. jedná-li právně manžel bez souhlasu druhého manžela v případě, kdy souhlasu bylo zapotřebí, může se druhý manžel dovolat neplatnosti takového jednání. Podle § 742 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

19. Soud I. stupně založil své rozhodnutí na závěru, že účastníci jako manželé užívali prostředky tvořící společné jmění manželů (ať již pocházely z jejich příjmů ze zaměstnání či z opakovaně uzavíraných smluv o zápůjčkách s fyzickými osobami i s bankami) pro běžnou spotřebu a že navzájem věděli o smlouvách, které druhý manžel uzavíral.

20. Žalobkyně však v odvolání namítala, že o uzavření smluv o úvěru dne 7. 12. 2020 s [p.o.3] (100 000 Kč) a dne 23. 9. 2021 s [právnická osoba] (410 000 Kč) nevěděla, přičemž odkazovala k tvrzení samotného žalovaného, že prostředky z těchto úvěrů užil pro svou potřebu.

21. Odvolací soud proto podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování, provedené soudem I. stupně.

22. Odvolací soud vyšel z odvoláním nezpochybněných zjištění soudu I. stupně, že vozidlo zn. [název 2], RZ: [SPZ], bylo pořízeno dne 24. 2. 2020 za kupní cenu 405 000 Kč, žalovaný je za trvání manželství prodal dne 20. 8. 2021 za částku 300 000 Kč, kterou převzal téhož v hotovosti. Vozidlo [název], RZ: [SPZ] bylo pořízeno dne 29. 5. 2021 za kupní cenu 307 800 Kč, vozidlo užívá žalobkyně, cena vozidla ke dni zániku sjm činila 280 000 Kč. Vozidlo [název 3] bylo pořízeno za trvání manželství, žalobkyně je za trvání manželství prodala dne 27. 8. 2021 za částku 37 000 Kč.

23. Žalobkyně uzavřela dne 3. 8. 2020 se společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru, č. úvěrového účtu [č. účtu] na částku 300 000 Kč, za trvání manželství konsolidovaného. Žalovaný uzavřel dne 7. 12. 2020 se společností [p.o.3], smlouvu o úvěru, ve výši [částka]. Ke dni právní moci rozvodu manželství účastníků (tj. k 6. 6. 2022) činila výše nesplaceného úvěru 88 061,24 Kč. Žalobkyně uzavřela dne 19. 5. 2021 se společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru, č. úvěrového účtu [č. účtu] na částku 644 083 Kč. Úvěr byl uzavřen za účelem konsolidace úvěru č. úvěrového účtu [č. účtu], částka určená ke splacení činila 294 083 Kč. Z tohoto účtu byla dne 19. 5. 2021 poukázána částka 352 912,70 Kč na účet žalobkyně č. [č. účtu], z něhož byla dne 29. 5. 2021 poukázána částka 57 800 Kč na účet č. [č. účtu], dne 31. 5. 2021 byla vybrána částka v hotovosti ve výši 50 000 Kč a dne 31. 5. 2021 byla zaplacena kartou částka ve výši 200 000 společnosti [společnost]. Uvedené částky byly použity na koupi vozidla [název], RZ: [SPZ]. Ke dni rozhodnutí odvolacího soudu činila výše nesplaceného konsolidačního úvěru č. [č. účtu] částku 528 790,79 Kč. Od zániku SJM (6. 6. 2022) do 25. 2. 2025, resp. do rozhodnutí odvolacího soudu, uhradila žalobkyně na tento dluh celkem 239 076 Kč. Žalovaný uzavřel dne 23. 9. 2021 se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru, ve výši 410 000 Kč. Ke dni právní moci rozvodu manželství účastníků (tj. k 6. 6. 2022) činila výše nesplaceného úvěru 393 002,24 Kč. Žalovaný uzavřel dne 3. 7. 2022 (po zániku SJM) se společností [p.o.3], smlouvu o úvěru („repůjčce“), ve výši 503 800 Kč. Účelem bylo splacení závazků ve výši 483 800 Kč (ve výši 394 800 Kč na zůstatek úvěru u [právnická osoba], ve výši 89 000 Kč na zůstatek úvěru u [p.o.3]), neúčelová část úvěru činila 20 000 Kč.

24. Minimálně od srpna 2021 byly vztahy mezi účastníky napjaté, dne 23. 8. 2021 došlo mezi nimi v bytě, kde vedli společnou domácnost, společně s tehdy 5letým a 12letým synem, ke konfliktu s fyzickým napadením, po němž – podle obsahu podání vysvětlení [správní orgán] dne 11. 9. 2021 z bytu odešla, vracela se obstarat děti, a to tak, že vždy ráno je vypravila do školy a školky, od 5. 9. 2021 má pronajatý byt a manželé se o děti střídají. Ve spojení s tímto zjištěním, tj. že minimálně od 23. 8. 2021 manželé již nevedli společnou domácnost, bydleli odděleně a společně nehospodařili, má odvolací soud za prokázané, že o uzavření smlouvy o úvěru s [právnická osoba], žalovaným dne 23. 9. 2021, tedy až měsíc po ukončení společné domácnosti, již žalobkyně nevěděla. Žalovaný neprokázal, že část těchto prostředků z tohoto úvěru v rozsahu 150 000 Kč zprostředkovaně (vrácením 150 000 Kč na dluh u pana [jméno FO], který si měl vzít v srpnu–září 2020 na umoření části dluhu u pana [jméno FO]) užil k uhrazení dluhu ze zápůjčky od pana [jméno FO], která sloužila k zaplacení kupní ceny za vozidlo [název 2]. Nebylo totiž ani prokázáno, že by byl pan [jméno FO] žalovanému zápůjčku za tímto účelem v roce 2020 poskytl (podle výpovědi pana [jméno FO] měl hotovostní zápůjčku poskytnout až v červnu 2021, a to „pro rodinu“).

25. Odvolací soud na základě zopakovaného dokazování souhlasí se soudem I. stupně, pokud ohledně závazků ze smluv o úvěru, uzavřených žalobkyní i žalovaným v roce 2020 a v roce 2021 do ukončení vedení společné domácnosti (tj. úvěr uzavřený žalobkyní dne 3. 8. 2020 se společností [právnická osoba], č. [č. účtu] na částku 300 000 Kč, úvěr uzavřený žalovaným dne 7. 12. 2020 se společností [p.o.3], ve výši 100 000 Kč a úvěr uzavřený žalobkyní dne 19. 5. 2021 se společností [právnická osoba], č. [č. účtu] ve výši 644 083 Kč), dovodil vzájemný konkludentní souhlas manželů s převzetím závazků z postupně uzavíraných smluv o úvěru; vzhledem k prokázané úrovni příjmů každého z manželů bylo zřejmé, že manželé pravidelně platili cenu za pořízení věcí vyšší hodnoty, zejména osobních automobilů, prostřednictvím úvěrů a jejich refinancováním dalšími úvěry. Takto opatřené finanční prostředky rozšířily masu SJM, byly za ně pořízeny osobní automobily, resp. byly použity na úhradu společného dluhu (§ 710 o. z.) uzavřeného žalobkyní dne 3. 8. 2020 se společností [právnická osoba], č. [č. účtu] na částku 300 000 Kč. Pořízení vozidla [název] z dluhu z úvěru převzatého žalobkyní u [právnická osoba]., č. [č. účtu], je nesporné. Další část tohoto úvěru byla použita na konsolidaci úvěru [číslo] 1, použitého zčásti (v rozsahu 300 000 Kč) na nákup vozidla [název 2]. [název 2] byl zakoupen 24. 2. 2020 za peníze z půjčky 400 000 Kč od [jméno FO]. Tvrzení žalovaného, že tomuto věřiteli peníze vracel cca půl roku po zakoupení vozidla, časově odpovídá uzavření smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a [právnická osoba] ([datum] č. [č. účtu]), na částku 300 000 Kč. Účelové určení tohoto úvěru na uhrazení dluhu věřitele V. [jméno FO] vedle této časové souvislosti podporuje i obsah podaného vysvětlení žalobkyní [datum] na PČR ve věci trestního oznámení na žalovaného ve věci domácího násilí, kdy uvedla, že „je na mě napsán úvěr za auto, kterým jezdí on“. Naopak verze žalovaného, že na vrácení dluhu ze zápůjčky panu [jméno FO] si vypůjčil od pana [jméno FO] 200 000 Kč, je vyvrácena výpovědí pana [jméno FO], který uvedl, že žalovanému půjčoval vyšší částku v řádu desítek či stovek tisíc Kč pouze jedenkrát, a to v červnu 2021, s tím, že žalovaný chtěl tuto částku pro rodinu. Ze zjištěných časových souvislostí pořízení vozidel, splácení dluhu panu [jméno FO] a uzavírání úvěrových smluv účastníky, vyplývá, že další část dluhu, ve výši cca 100 000 Kč, byla uhrazena z úvěru uzavřeného žalovaným dne 7. 12. 2020 se společností [p.o.3], ve výši 100 000 Kč.

26. Z uvedeného podle § 710 o. z. vyplývá, že dluhy z úvěru uzavřeného dne 7. 12. 2020 žalovaným dne 7. 12. 2020 se společností [p.o.3] ve výši 100 000 Kč a z dluhu uzavřeného žalobkyní dne 19. 5. 2021 se společností [právnická osoba], č. [č. účtu] ve výši 644 083 Kč, které existovaly ke dni zániku SJM, spadají do masy zaniklého a nevypořádaného SJM a vzhledem k návrhu žalobkyně i žalovaného je nutno je vypořádat.

27. Dluh z úvěru žalovaného u [p.o.3], ke dni vypořádání SJM neexistuje, nelze jej proto přikázat některému z účastníků k úhradě. Bylo však zjištěno, že tento dluh převzal žalovaný po zániku SJM, dne 3. 7. 2022, formou refinancování smlouvou o úvěru, kterou uzavřel s [p.o.3], a zavázal se jej splatit. Vypořádá se tedy pouze zůstatek dluhu ke dni zániku SJM, ve výši 88 061 Kč.

28. Společný dluh z úvěru uzavřeného žalobkyní dne 19. 5. 2021, v částce 621 681,19 Kč ke dni 6. 6. 2022, ke dni vypořádání existuje, po zániku SJM jej splácí žalovaná ze svých výlučných prostředků. Ke dni 24. 2. 2025 (ke dni vypořádání rozhodnutím odvolacího soudu) činil zůstatek dluhu 528 790,79 Kč). Vzhledem k tomu, že nelze určit částku, která bude na umoření dluhu muset být uhrazena, včetně úroků naběhlých po vypořádání SJM soudem, odvolací soud v souladu se závěry výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu přikázal zůstatek tohoto úvěru oběma účastníkům, každému jednou polovinou. Rozhodnutí má význam pouze mezi účastníky řízení navzájem, zejména pro účel uplatnění regresních nároků.

29. K otázce vypořádání částek zaplacených na společný dluh po zániku SJM se v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 22 Cdo 753/2020, publikovaném pod č. 23/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč., uvádí: „Dochází-li v rámci vypořádání společného jmění manželů k vypořádání dluhu, je nezbytné vypořádat dluh ve výši, v jaké existoval v době rozhodování soudu, a nikoliv v době zániku společného jmění manželů; v případě, že o věci rozhoduje odvolací soud, je třeba přihlédnout k částkám zaplaceným na dluh do dne jeho rozhodnutí. Jestliže některý z manželů po zániku společného jmění hradil takový dluh ze svých výlučných prostředků, má při vypořádání SJM právo na náhradu ve smyslu § 742 odst. 1 písm. c) o. z. Tato skutečnost se projeví ve výroku o povinnosti jednoho z manželů zaplatit druhému určitou částku na vyrovnání jejich vypořádacích podílů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 6109/2017, publikovaný pod č. 63/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)“. Žalovanému byla proto uložena povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádání na základě zásady rovnosti podílů částku částky 239 076 Kč, kterou žalobkyně v mezidobí od zániku SJM do vypořádání (resp. do 25. 2. 2025) na tento dluh ze svých výlučných prostředků uhradila.

30. Ke dni zániku SJM existoval rovněž úvěr, uzavřený dne 23. 9. 2021 žalovaným se společností [právnická osoba], ve výši 410 000 Kč. Vzhledem ke skutkovému závěru odvolacího soudu, že o tento úvěr byl žalovaným převzat bez souhlasu žalobkyně a současně žalovaný neprokázal, že příslušné prostředky použil k obstarání každodenních nebo běžných potřeb rodiny, když úroveň běžných potřeb se odvíjí od (v opatrovnickém řízení prokázané) úrovně příjmů obou účastníků ve výši cca 20 000 Kč měsíčně, odpovídají zjištěné skutečnosti skutkové podstatě výjimky ze SJM, upravené v § 710 písm. b) o. z. Vzhledem k tomu, že tento úvěr se nestal součástí SJM, nebylo možné jej ani vypořádat.

31. Prostředky tvořící společné jmění manželů může každý z manželů používat pro běžnou spotřebu. Proto při vypořádání společného jmění manželů soudem nelze přihlížet k částkám, které byly spotřebovány za trvání manželství, pokud ovšem nešlo o prostředky vynaložené na výlučný majetek jednoho z manželů nebo o prostředky, s nimiž bylo nakládáno v rozporu s § 714 o. z.; pak je třeba příslušnou částku zařadit do společného jmění účastníků a vypořádat ji (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. ledna 2001, sp. zn. 22 Cdo 2433/99, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 45). Na to, zda právní úkon manžela je ve smyslu § 714 o. z. obvyklou správou majetku ve společném jmění manželů, či ji přesahuje, je třeba usuzovat z konkrétních majetkových poměrů manželů, je však třeba přihlížet i k obecným zvyklostem. Toho manžela, který finančními prostředky, které jsou součástí SJM, samostatně disponuje, tíží břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně toho, jakým způsobem s takovými prostředky naložil. V případě, že takto získané částky spotřeboval pro sebe či způsobem, který nepředstavuje uspokojování potřeb rodiny a je v souladu s institutem společného jmění manželů, případně tuto částku nespotřeboval a ke dni zániku společného jmění manželů jí disponoval, je třeba ji vypořádat jako součást společného jmění manželů.

32. V projednávané věci sice žalobkyně tvrdila, že výnos z prodeje automobilu [název 3] spotřebovala k uspokojování potřeb rodiny. K tomuto tvrzení však nenavrhla žádné důkazy; naopak vyšlo najevo, že příslušná částka byla připsána na účet, vedený na její jméno, až v době, kdy podle tvrzení žalobkyně spolu již účastníci nebydleli a nevedli společnou domácnost. Šlo o částku ve výši téměř dvojnásobku čistého měsíčního příjmu žalobkyně ze zaměstnání, tedy vzhledem k poměrům rodiny nikoli ve výši, s níž rodina běžně disponovala za účelem úhrady běžných potřeb. Žalobkyně tedy neprokázala, že s finančními prostředky – výnosem z prodeje automobilu v SJM, naložila v souladu se zákonem obecně žádoucím způsobem, tj. že byly spotřebovány ve prospěch rodiny. Stejně tak žalovaný neprokázal, že s výnosem z prodeje vozidla [název 2], uskutečněném na konci srpna 2021, tj. s částkou 300 000 Kč, naložil způsobem, který představuje uspokojování potřeb rodiny. Žalovaný ani netvrdil, že částku 100 000 z tržby za [název 2] užil na účel spočívající v uspokojování běžných potřeb rodiny, případně na pořízení majetku či jiných hodnot do SJM. Dále neprokázal, a to ani za pomoci svědka [jméno FO], že z tohoto výnosu žalobkyni předal částku 200 000 kč, když tento svědek při výslechu odvolacím soudem výslovně uvedl, že neviděl, jak žalovaný žalobkyni předává obálku s penězi. Popsal pouze okolnosti, že byl přítomen tomu, když žalovaný připravil ve svém automobilu (který měl být podle jiného tvrzení žalovaného již prodán) obálku s penězi, o nichž tvrdil, že jsou určeny pro žalobkyni a že žalobkyně shodou okolností na místo přijela. Na pravdivost tohoto závěru nelze usuzovat ani nepřímo, když ostatní okolnosti tohoto děje popsal svědek odlišně od výpovědi před soudem I. stupně.

33. Odvolací soud uzavřel, že do masy SJM náležela tato aktiva: 1/ [název], v ceně 280 000 Kč; 2/ výnosy prodeje [název 3] 37 000 Kč; 3/ výnosy z prodeje [název 2] 300 000 Kč, tedy aktiva celkem 617 000 Kč.

34. Žalobkyni bylo přiznáno aktivum – automobil v ceně 280 000 Kč, samostatně disponovala částkou 37 000 Kč, dostalo se jí aktiv ze SJM celkem 317 000 Kč. Žalovaný disponoval částkou 300 000 Kč, aktiva ze SJM celkem 300 000 Kč. Na vypořádání aktiv tedy – při vypořádání podle zásady rovnosti podílů obdrží žalovaný od žalobkyně 8 500 Kč.

35. Na straně pasiv byl vypořádán dluh dle smlouvy uzavřené žalobkyní s [právnická osoba], dne 19. 5. 2021 (viz výše). Každému z manželů byla přikázána polovina zůstatku dluhu, a to výrokem, který neobsahuje přesné částky, avšak vyjadřuje povinnost uhradit dluh včetně v budoucnu přirostlého příslušenství.

36. Na dluh z úvěru u [p.o.3], který je součástí SJM, uhradil žalovaný zůstatek ke dni zániku SJM 88 061 Kč (formou uzavřeného konsolidačního úvěru 3. 7. 2022). V mezidobí od zániku SJM žalobkyně splácela společný dluh vzniklý na základě smlouvy, kterou uzavřela dne 19. 6. 2021 s [právnická osoba]; od 6. 6. 2022 do 24. 2. 2025 uhradila částku 239 076 Kč.

37. Výpočet vypořádacího podílu: (239 076 Kč – 88 061 Kč) – 8 500 Kč = 67 007,50 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni.

38. Z uvedených důvodů odvolací soud rozhodl o vypořádání zaniklého SJM účastníků podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnou rozhodnutí soudu I. stupně.

39. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 2 o. s. ř. V daném případě nenastaly žádné okolnosti, k nimž by bylo nutno zvláště přihlédnout a odklonit se od principu, že v případě řízení typu iudicium duplex má být pravidlem nepřiznání náhrady nákladů žádnému z účastníků řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., s tím, že jejich úspěch v řízení je zásadně stejný a rozhodnutí podle § 142 odst. 1 o. s. ř., resp. § 142 odst. 3 o. s. ř. je podmíněno zvláštními okolnostmi případu (srov. nález ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. II. ÚS 572/19 (N 211/97 SbNU 260), nález sp. zn. I. ÚS 262/20 nebo nález sp. zn. IV. ÚS 404/22, bod 17). Jedná se o řízení, které mohlo být zahájeno k návrhu kteréhokoli z účastníků, kteří (přes formální označení, vycházející z toho, kdo podal žalobu jako první) mají postavení žalobce i žalovaného; řízení bylo vedeno v zájmu obou účastníků.

40. V návaznosti na uplatnění principu, že v řízení povahy iudicia duplex si nese každý z účastníků tohoto řízení náklady ze svého, odvolací soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř. rozhodl o nákladech řízení státu. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Praze náhradu nákladů řízení státu vzniklých zálohováním nákladů žalovaným navrženého důkazu – vyplacením tlumočného za tlumočení výslechu svědka pana [jméno FO] v odvolacím řízení, a to ve výši 1 100 Kč.

Poučení