18 CO 66/2022-449

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Pokorné a soudců JUDr. Víta Pejška a Mgr. Leony Poplerové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a o vypořádání společného jmění manželů, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 9.11.2021, č.j. 15 C 17/2019 - 357, ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 9.12.2021, č.j. 15 C 17/2019 - 365, <b>I. Rozsudek okresního soudu ve znění opravného usnesení se mění takto:</b> <b>Zrušuje se spoluvlastnictví účastníků k pozemku označenému jako stavební parcela [číslo] jehož součástí je objekt bydlení [č.p.], k pozemku označenému jako pozemková parcela [číslo] k pozemku označenému jako pozemková parcela [číslo] vše v katastrálním území a obci [obec].</b> <b>Pozemek označený jako stavební parcela [číslo] jehož součástí je objekt bydlení [č.p.], pozemek označený jako pozemková parcela [číslo] pozemek označený jako pozemková parcela [číslo] vše v katastrálním území a obci [obec], se přikazují do výlučného vlastnictví žalované [jméno] [příjmení], [rodné číslo], bytem [adresa].</b> <b>Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu z vypořádání spoluvlastnictví ve výši 2 350 000 Kč do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>Z rozvodem zaniklého společného jmění manželů se do výlučného vlastnictví žalobce přikazuje:</b> <b>-) pračka AEG v hodnotě 8 000 Kč,</b> <b>-) televizor Philips v hodnotě 4 000 Kč,</b> <b>-) mikrovlnná trouba Gallet v hodnotě 1 000 Kč,</b> <b>-) obývací stěna dekor švestka v hodnotě 1 000 Kč,</b> <b>-) sedací souprava tmavě zelený dekor + konferenční stůl v hodnotě 1 000 Kč,</b> <b>-) práva a povinnosti spojené s účtem u [právnická osoba] [bankovní účet] ve výši zůstatku ke dni rozvodu manželství účastníků 88 793,68 Kč,</b> <b>-) práva a povinnosti spojené s účtem penzijního připojištění u [právnická osoba], [číslo] ve výši zůstatku ke dni rozvodu manželství účastníků 45 377,40 Kč.</b> <b>Z rozvodem zaniklého společného jmění manželů se do výlučného vlastnictví žalované přikazuje:</b> <b>-) lednice ARDO v hodnotě 1 000 Kč,</b> <b>-) práva a povinnosti spojené s účtem u [právnická osoba], č. [bankovní účet] ve výši zůstatku ke dni rozvodu manželství účastníků 20 010,92 Kč,</b> <b>-) práva a povinnosti spojené s účtem penzijního připojištění u [právnická osoba], člen skupiny [právnická osoba] [číslo] ve výši zůstatku ke dni rozvodu manželství účastníků 60 252,99 Kč,</b> <b>-) práva a povinnosti spojené s účtem životního pojištění u [právnická osoba] [právnická osoba], pobočka pro [země] [země], [číslo] ve výši zůstatku ke dni rozvodu manželství účastníků 1 978 Kč,</b> <b>-) práva a povinnosti spojené s účtem životního pojištění u [právnická osoba] [právnická osoba], pobočka pro [země] [země], [číslo] ve výši zůstatku ke dni rozvodu manželství účastníků 65 449 Kč.</b> <b>Z rozvodem zaniklého společného jmění manželů se žalované přikazuje dluh vůči [právnická osoba] ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru reg. č. [číslo] [číslo] ze dne [datum] ve výši zůstatku ke dni rozhodnutí soudu 1 461 991,80 Kč, a to včetně veškerého příslušenství, které k tomuto dluhu přiroste teprve v budoucnu.</b> <b>Žalobce je povinen zaplatit žalované vypořádací podíl ze společného jmění manželů ve výši 603 841 Kč do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem ani právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.</b> <b>III. Žalobce je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích náklady řízení státu ve výši 2 963,09 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žalovaná je povinna nahradit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích náklady řízení státu ve výši 2 963,09 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemkům označeným jako stavební parcela [číslo] jejíž součástí je stavba [adresa], parcela [číslo] parcela [číslo] vše v obci a [katastrální uzemí], vše zapsáno na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí] úřadu pro [územní celek], [stát. instituce] (výrok I.). Nemovité věci byly přikázány do výlučného vlastnictví žalobce (výrok II.). Žalobci bylo uloženo zaplatit žalované vypořádací podíl ve výši 1 875 000 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Z rozvodem zaniklého společného jmění účastníků okresní soud přikázal do výlučného vlastnictví žalobce tyto věci a práva: pračka AEG, televizor Philips, mikrovlnná trouba Gallet, obývací stěna dekor švestka, sedací souprava tmavě zelený dekor + konferenční stůl, peněžní prostředky na bankovním účtu u [právnická osoba], číslo účtu [bankovní účet] ve výši zůstatku ke dni rozvodu manželství účastníků 88 793,68 Kč a peněžní prostředky na účtu penzijního připojištění u [právnická osoba], číslo smlouvy [číslo] ve výši zůstatku ke dni rozvodu manželství účastníků 45 377,40 Kč (výrok IV.) a do výlučného vlastnictví žalované tyto věci a práva: lednice ARDO, osobní automobil Renault Scenic, [registrační značka], peněžní prostředky na bankovním účtu u [právnická osoba], číslo účtu [bankovní účet] ve výši zůstatku ke dni rozvodu manželství účastníků 20 010,92 Kč, peněžní prostředky na účtu penzijního připojištění u [právnická osoba], člena skupiny [právnická osoba], číslo smlouvy [číslo] ve výši zůstatku ke dni rozvodu manželství účastníků 60 252,99 Kč, peněžní prostředky na účtu životního pojištění se spořením u [právnická osoba] [právnická osoba], pobočka pro [územní celek] [územní celek], číslo smlouvy [číslo] ve výši zůstatku ke dni rozvodu manželství účastníků 1 978 Kč a peněžní prostředky na účtu životního pojištění se spořením u [právnická osoba] [právnická osoba], pobočka pro [územní celek] [územní celek], číslo smlouvy [číslo] ve výši zůstatku ke dni rozvodu manželství účastníků 65 449 Kč (výrok V.). Žalobci byl okresním soudem přikázán dluh účastníků u [právnická osoba] ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru č. [číslo] [číslo] ze dne [datum] na jistině v částce 1 529 986,10 Kč včetně zaplacení úroků z úvěrů a poplatků (výrok VI.). Žalované bylo uloženo zaplatit žalobci vypořádací podíl ve výši 767 921,97 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok VII.). Žalované bylo uloženo nahradit žalobci náklady řízení v částce 186 450 Kč k rukám jeho zástupkyně ve 12 splátkách, splatných vždy do 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek (výrok VIII.). Žalobci bylo uloženo nahradit [územní celek] na účet Okresního soudu v Pardubicích náklady řízení státu ve výši 1 011,60 Kč (výrok IX. ve znění opravného usnesení). Žalované bylo uloženo nahradit [územní celek] na účet Okresního soudu v Pardubicích náklady řízení státu ve výši 5 471,10 Kč (výrok X. ve znění opravného usnesení).

2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, kterou se žalobce domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitým věcem a dále vypořádání společného jmění manželů zaniklého rozvodem manželství účastníků ke dni 22.8.2018.

3. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 9.7.2020, č.j. 15 C 17/2019 - 211, ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 17.8.2020, č.j. 15 C 17/2019 - 223, bylo zrušeno spoluvlastnictví účastníků k nemovitým věcem a tyto věci byly přikázány do výlučného vlastnictví žalobce, kterému bylo uloženo zaplatit žalované vypořádací podíl 1 200 000 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku. Movité věci byly rozděleny mezi účastníky a žalobci byl přikázán dluh z hypotečního úvěru ke dni vyhlášení rozhodnutí soudu s tím, že budoucí příslušenství z celého dluhu budou platit oba účastníci rovným dílem, přestože žalované bylo uloženo zaplatit žalobci vypořádací podíl ve výši 873 448,30 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku. Žalované bylo ještě uloženo nahradit žalobci náklady řízení v částce 167 419 Kč k rukám jeho zástupkyně.

4. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 27.1.2021, č.j. 18 Co 274/2020 - 243, byl rozsudek okresního soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Okresní soud v té části rozsudku, která se týkala přikázání nemovitých věcí ze zrušeného podílového spoluvlastnictví do výlučného vlastnictví žalobce, omezil své závěry na to, že žalovaná dostatečně neprokázala svou solventnost, resp. schopnost vyplatit žalobci vypořádací podíl v případě, že by nemovité věci byly přikázány do jejího vlastnictví. Takové posouzení bylo neúplné, neboť nezohledňovalo kritérium účelného využití věci a případná další kritéria vypořádání podílového spoluvlastnictví. Navíc závěr o solventnosti žalobce a nesolventnosti žalované se zdál být nepřesvědčivý, když okresní soud u žalobce žádná skutková zjištění o jeho schopnosti vyplatit žalované vypořádací podíl nečinil, zatímco u žalované soud akcentoval v poměrech této věci velmi nízký rozdíl mezi saldem vypořádacího podílu ze zrušeného podílového spoluvlastnictví a vypořádacího podílu ze společného jmění manželů na straně jedné a příslibem půjčky ze strany matky žalované na straně druhé, přičemž nepřihlížel k žádosti žalované o financování vypořádacího podílu novým hypotečním úvěrem. Pokud okresní soud považoval za nezbytné doložení úvěru na financování vypořádacího podílu ve fázi příslibu banky, pak měl žalovanou v tomto ohledu vyzvat a poskytnout jí lhůtu k doplnění tvrzení a označení důkazů. Odvolací soud nemohl rovněž přehlédnout, že spor mezi účastníky, komu budou nemovité věci ze zrušeného podílového spoluvlastnictví přikázány oproti vyplacení vypořádacího podílu druhému z nich, měl základ v chybném ocenění těchto nemovitých věcí a ve způsobu vypořádání společného dluhu, jimiž okresní soud založil neospravedlnitelnou výhodu pro toho z účastníků, kdo převezme nemovité věci a dluh. Nesprávnost rozsudku okresního soudu spočívala v tom, že dům byl oceněn znalcem ve stavu a cenách v době rozvodu manželství účastníků, která není pro rozhodnutí soudu v této věci významná, v důsledku čehož byl znalecký posudek pro účely tohoto řízení nepoužitelný bez ohledu na svou věcnou správnost či nesprávnost. U podílového spoluvlastnictví, k jehož zrušení dochází konstitutivním rozsudkem soudu, musí být vždy předmět spoluvlastnictví oceňován ve stavu a v obvyklých cenách v době rozhodování soudu. V rozporu s tím okresní soud vycházel ze znaleckého posudku, kterým byly nemovité věci v podílovém spoluvlastnictví oceněny v jejich stavu a v cenách bezprostředně po rozvodu manželství účastníků ke dni 29.8.2018, tj. dva roky před rozhodnutím soudu. Dluh ve společném jmění manželů byl ve vztahu mezi manžely (nikoliv ve vztahu k věřiteli) okresním soudem správně přikázán tomu z účastníků, kterému byly přikázány z podílového spoluvlastnictví nemovité věci. Okresní soud rovněž správně vycházel při vypořádání dluhu ze zůstatku úvěru v době rozhodování soudu, přičemž přihlédl ve prospěch žalobce k jeho platbám na úvěr po rozvodu manželství (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 6109/2017 zveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako Rc 63/2019). Odvolací soud však považoval za rozporuplné se zásadou rovnosti podílů manželů na vypořádávaném jmění, že okresní soud uložil žalované zaplatit žalobci vypořádací podíl ze záporné hodnoty společného jmění manželů do 30 dnů od právní moci rozsudku a přesto jí současně uložil, aby se i po úplném splnění této povinnosti podílela se žalobcem po dobu mnoha dalších let rovným dílem na placení budoucích úroků a dalšího budoucího příslušenství úvěru. Nebylo ospravedlnitelné, aby bývalá manželka, která bezprostředně po právní moci rozhodnutí o vypořádání společného jmění manželů splní svou povinnost a poskytne bývalému manželovi polovinu aktuálního zůstatku úvěru před jeho splatností, nadále participovala po dobu let až desítek let na placení budoucích úroků. Okresní soud odůvodnil své rozhodnutí tak, že se jedná o dluh zatížený vyšším příslušenstvím ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 4799/2015 Odvolací soud souhlasil s tím, že je třeba vypořádat celý dluh, který byl předmětem řízení o vypořádání společného jmění manželů, včetně jeho příslušenství, byť přiroste i v budoucnu po rozhodnutí o vypořádání společného jmění manželů, aby tak byl zcela vypořádán předmět řízení. Souhlasil i s tím, že pokud by se jednalo o vysoké příslušenství sjednané společně za trvání manželství bez možnosti předčasného splacení úvěru, bylo by spravedlivé, aby se na úhradě vysokého úroku podíleli i nadále oba bývalí manželé. Pak by ovšem nemohl být dluh přikázán jen jednomu z manželů a nemohlo by být uloženo druhému z nich vyplatit mu polovinu zatím nesplatného zůstatku úvěru do 30 dnů. Nicméně u hypotečního úvěru s úrokem 2,19% ročně a s možností předčasného splacení ke dni 25.10.2022 (konec fixace) se nabízela možnost přikázání dluhu ve vztahu mezi účastníky jednomu z nich ve výši aktuálního zatím nesplatného zůstatku jistiny, v němž je zohledněno dosavadní anuitní splácení do této doby splatných splátek úvěru a veškerých do té doby vzniklých úroků, oproti vypořádacímu podílu ve výši jedné poloviny tohoto zůstatku.

5. Okresní soud v dalším řízení dospěl nejprve k závěru, že movité věci navržené k vypořádání společného jmění manželů byly pořízeny za trvání manželství, obvyklá cena těchto věcí je mezi účastníky nesporná a shoda mezi účastníky panovala i v tom, komu mají být přikázány. Osobní automobil byl oceněn částkou 18 000 Kč a přikázán žalované, která jej po rozvodu manželství užívala. Vypořádání práv a povinností spojených s vedením účtů, životních pojištění a penzijních připojištění nebylo rovněž mezi účastníky sporné.

6. Klíčovou otázkou pro rozhodnutí okresního soudu se stalo, jak vypořádat zrušované spoluvlastnictví k nemovitým věcem. Nemovité věci nabyli účastníci od matky žalované za trvání manželství, ale darovací smlouvou, a proto do rovnodílného podílového spoluvlastnictví. Znalec [titul] [jméno] [příjmení], z jehož ocenění nemovitých věcí v podílovém spoluvlastnictví účastníků ke dni jejich rozvodu okresní soud nesprávně vycházel ve svém prvním rozsudku, stanovil nyní ve znaleckém posudku ze dne 26.6.2021 obvyklou cenu ve výši 3 750 000 Kč. Při výslechu dne 5.10.2021 i v odpovědi na dotaz okresního soudu bezprostředně před vyhlášením rozsudku znalec setrval na svém posudku, což náležitě a přesvědčivě odůvodnil. Dům, který je součástí předmětného pozemku, sestává z původní neobyvatelné části a z nové části, která je zatím nezkolaudovanou přístavbou původního domu, ale fakticky to je nový obyvatelný dům. Ceny nemovitých věcí strmě rostou, ale současně se zvyšuje i cena stavebních prací a materiálů, které budou nezbytné pro dokončení přístavby a její kolaudaci, popř. též pro demolici původní části objektu, k níž byla přístavba zhotovena. Proto se obvyklá cena tohoto nedokončeného domu nezvyšuje tak rychle, jak je na realitním trhu nyní obvyklé. Okresní soud v úvahách o způsobu vypořádání spoluvlastnictví k nemovitým věcem zdůraznil skutečnost zjištěnou z předžalobní korespondence účastníků, v níž žalovaná požadovala, aby jí žalobce zaplatil polovinu odhadní ceny domu a dál platil úvěr, a to i přes pozdější vyjádření žalované, že odchod z domu zvažovala s ohledem na vyhrocené vztahy mezi bývalými manžely a jejich dcerami jen přechodně, než žalovanou její přítel podpořil, aby usilovala o získání domu, což pak trvale v řízení prosazovala.

7. Hypoteční úvěr ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru číslo [číslo] [číslo] ze dne [datum] byl čerpán ve výši 1 800 000 Kč s tím, že částka 1 610 000 Kč byla určena na refinancování původního stavebního spoření a částka 190 000 Kč představovala doplňkovou část úvěru, o níž žalovaná tvrdí, že si ji žalobce ponechal a měla by být vypořádána jako aktivum společného jmění manželů, zatímco žalobce tvrdí, že tyto prostředky byly zčásti použity na běžné potřeby rodiny, běžný provoz, dárky dcerám - koupili pračku, splatili kontokorent, dali peníze dcerám, nechali opravit automobil, zaplatili dceři cestu na závody a zbývajících 80 000 Kč uložili na běžném účtu. Úroková sazba úvěru byla sjednána ve výši 2,19 % ročně s platností do 25. 10. 2022. Ze zprávy [právnická osoba] okresní soud zjistil zůstatek úvěru v době vyhlášení rozsudku ve výši 1 529, 986,10 Kč. Úroky vzniklé do doby vyhlášení rozsudku okresního soudu byly zaplaceny v anuitních splátkách. Úroky před splatností činily za hypotetického předpokladu zachování stávající úrokové sazby (vysoce nepravděpodobné) částku 309 753,90 Kč Okresní soud zjistil též, jak se každý z účastníků podílel na splátkách úvěru v době mezi rozvodem manželství a vyhlášením rozsudku, kdy žalobce platil pravidelně inkasem ze svého běžného účtu od srpna 2018 každý měsíc [právnická osoba] splátku úvěru v částce 8 917,30 Kč a [právnická osoba] pojištění 1 489 Kč, zatímco žalovaná přispěla na úhradu splátek úvěru polovinou pouze v lednu, v únoru a v březnu 2020, částkou 460 Kč v dubnu 2020, částkou 1 500 Kč v květnu a červnu 2020 a počínaje srpnem 2020 pak přispívá částkou 4 458 Kč – polovinou splátky úvěru (výsledné částky v odůvodnění rozsudku okresního soudu obsahovaly výrazné početní chyby, a proto budou rekapitulovány v závěru tohoto rozsudku, jak početně vyplývají ze skutkových zjištěních okresního soudu a z nesporných tvrzení účastníků přednesených při odvolacím jednání).

8. Okresní soud zjistil, že žalovaná skutečně vyrůstala v předmětném rodinném domě (tehdy v původní části bez přístavby), že má k němu citový vztah a že účastníkům byly pozemky s původní částí domu darovány její matkou, ale až po (znovu) nabytí nemovitých věcí v dražbě matkou žalované za finanční pomoci účastníků v souvislosti s rozvodem rodičů žalované a pozdější smrtí jejího otce. Přístavbu začali manželé stavět v letech 2011 2012 prostřednictvím stavební firmy s pomocí stavebního spoření, které bylo později refinancováno z výše uvedeného hypotečního úvěru (jeho části). Žalobce tvrdil rovněž svůj citový vztah k domu vzniklý v době provádění řady stavebních prací svépomocí. Vztahy v rodině jsou rozpolcené, starší dcera obou účastníků [jméno] je na straně matky a mladší dcera obou účastníků [jméno] na straně otce. K současnému stavu užívání nemovitých věcí okresní soud zjistil, že tam bydlí a nemovité věci v plném rozsahu kromě uzamčených místností účelně využívá žalobce s dcerou [jméno] (tehdy ještě dočasně i s přítelem [jméno]). K užívání nemovitých věcí žalovanou okresní soud zjistil, že žalovaná má uzamčenou ložnici a koupelnu v patře a dcera [jméno] tam má svůj pokoj. Dovodil však z dalších skutečností, zejména ze stavu místností uzamčených žalovanou v době ohledání domu znalcem, kdy byly tyto místnosti otevřeny, že žalovaná neunesla důkazní břemeno o svých tvrzeních týkajících se účelného využívání domu a toho, že nemá jinou možnost bydlení.

9. Po právní stránce okresní soud aplikoval na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví i na vypořádání společného jmění manželů zaniklého rozvodem manželství účastníků ke dni 22.8.2018 právní úpravu účinnou od 1.1.2014, tj. zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

10. Rozdělení nemovitých věcí shledal okresní soud nemožným, a to i s ohledem na konfliktní vztahy mezi účastníky. Přikázal je do výlučného vlastnictví žalobce. Vyšel přitom z toho, jaká je výše úvěru týkajícího se nemovitosti, kolik žalobce na úvěr a pojištění po rozvodu zaplatil a kolik mu proto musí žalovaná nahradit, jaká je cena nemovitostí a jak se účastníci k nemovitostem chovají.

11. Dluh z hypotečního úvěru okresní soud s ohledem na výše uvedené skutečnosti vyhodnotil jako pasivum společného jmění manželů, a to dluh zatížený vyšším příslušenstvím (úroková sazba 2,19% p.a. byla sjednána jen do října 2022, nikoliv po celou dobu splácení úvěru). Podle aktuální judikatury okresní soud vypořádal nejen splatnou část dluhu ke dni rozhodnutí soudu se zohledněním vyšších plateb žalobce po rozvodu manželství, ale i příslušenství, které přiroste v budoucnu (zde ovšem toliko obecně - budoucí úroky jsou dle zprávy banky objektivně neurčitelné). Výjimečně se okresní soud odklonil od zásady nyní již konstantně přijímané Nejvyšším soudem, dle níž je společné dluhy vhodné přikázat oběma účastníkům k zaplacení rovným dílem. Takový postup by jen založil další soudní řízení, neboť žalobce, jemuž byly nemovité věci přikázány a který by proto byl nucen splácet úvěr i sám, by byl nucen vymáhat polovinu každé splátky po žalované. Úvěr se totiž (z větší části) upíná k nemovitým věcem, u nichž bylo spoluvlastnictví vypořádáno současně s vypořádáním společného jmění.

12. Vnosy účastníků nebyly do koncentrace řízení prokázány, resp. nebylo prokázáno, že by účastníci za finanční prostředky vnesené do manželství dlouho před rozvodem manželství pořídili nějaké věci, které by jako aktiva společného jmění manželů podléhaly vypořádání.

13. Na základě všech skutkových zjištění a právních závěrů potom okresní soud rozhodl o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a o vypořádání společného jmění manželů tak, jak je shora uvedeno.

14. Proti rozsudku okresního soudu podala žalovaná odvolání. Namítala, že v [obec] vyrostla a k nemovitostem má citový vztah. Na rekonstrukci se podílela se starší dcerou, zatímco žalobce se podílel minimálně. Vedle žalované prováděli stavební práce příbuzní žalované. Nyní žalobce nechává nemovitosti chátrat, zatímco žalovaná se svým přítelem by je zvelebovali. Hlediskem při vypořádání spoluvlastnictví je, kdo nemovitosti udržoval a opravoval a kdo je schopen i nadále se starat o jejich údržbu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 879/2005). Dalším hlediskem jsou rodinné vazby účastníka na nemovitost (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 4930/2010). Rozsudek okresního soudu je vnitřně rozporuplný, pokud okresní soud uvádí, že řádný vlastník nebude investovat do nemovitosti, která připadne jinému, ale přitom vytýká žalované, že se nepostarala o rekonstrukci původní části domu pro sebe a starší dceru. Za absurdní považuje žalovaná závěr okresního soudu, že žalobce je schopen udržet pořádek v jím užívaných prostorách domu. Nemovitost (přístavba) není zkolaudovaná, protože žalobce utratil peníze na dokončení domu jinak. Žalovaná připustila, že se po rozvodu podílela na splátkách úvěru v malé míře, což však odůvodnila tím, že žalobce neplatil výživné starší dceři. Co se týká solventnosti, žalovaná vytýkala okresnímu soudu, že se nezabýval solventností obou účastníků. Žalovaná trvala na tom, že její solventnost byla prokázána. Navrhla, aby odvolací soud zrušil rozsudek okresního soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Při odvolacím jednání navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a jejímu odvolání vyhověl.

15. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že i on se narodil v [obec], kde žije celý svůj život a má tam rodinu a přátele. Na rozdíl od žalované je v [obec] i zaměstnán. Podle názoru žalobce bylo jednoznačně prokázáno, že žalovaná po rozvodu neměla o nemovitosti zájem. V řízení bylo prokázáno, že osobní prací se na rekonstrukci (zhotovení přístavby) podílel především žalobce, nikoliv žalovaná se starší dcerou. Nemovitosti byly nabyty do vlastnictví v dražbě matkou žalované a následně darovány účastníkům, ale ti předtím rodičům žalované zaplatili dražební jistotu i doplatek. Aktuálně je dům užíván žalobcem a mladší dcerou, kteří nemají jinou možnost bydlení. Naproti tomu žalovaná užívá nemovitost sporadicky. Stejně tak užívá sporadicky nemovitost starší dcera, která nedokončila studia, pracuje v [obec] a pokud přijede do [obec], přespává zřejmě u prarodičů. Z fotodokumentace znalce vyplynulo, jak žalovaná uzamčené místnosti neužívá, bydlí jinde a o údržbu nejeví žádný zájem, přestože v odvolání tvrdí opak. Plnění vyživovací povinnosti žalobce ke starší dceři nesouvisí s předmětem sporu, ale přesto žalobce vysvětlil, že trvání vyživovací povinnosti k dceři bylo sporné a její soustavná příprava na budoucí povolání se stala předmětem soudního řízení. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu.

16. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné a obsahuje náležitosti dle § 205 odst. 1 o.s.ř., rozsudek okresního soudu z podnětu odvolání a v jeho mezích přezkoumal (§ 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř.), když přihlížel i k důvodům v odvolání výslovně neuplatněným.

17. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, která jsou podrobně popsána v odůvodnění napadeného rozhodnutí, včetně důkazních prostředků, o něž se opírají; proto na ně pro stručnost odkazuje.

18. Obvyklá cena pozemků včetně domu byla ve vyjádření znalce ze dne 8.6.2022 aktualizována na částku 4 300 000 Kč s tím, že v dalším čtvrtletí znalec nepředpokládal změnu, neboť trh začal vykazovat stagnaci. Výrazně se zvýšily nabídkové ceny, ale pozastavil se prodej.

19. Z účastnických výpovědí při odvolacím jednání odvolací soud zjistil, že auto ve společném jmění manželů bylo zlikvidováno. Dům s pozemky nabyli účastníci od matky žalované, jíž však předtím na její nabytí nemovitostí v dražbě přispěli. Co se týká hypotečního úvěru, odvolací soud uvěřil žalobci, že částka 169 000 Kč čerpaná v roce 2017 na účet žalobce byla zčásti spotřebována ještě za trvání manželství a 88 000 Kč zůstalo po rozvodu na účtu vedeném na jméno žalobce, což odpovídá zůstatku na účtu ke dni rozvodu, jak je tento zůstatek vypořádáván. Ke splátkám úvěru v době po rozvodu manželství se účastníci vyjádřili shodně.

20. Splátky úvěru po rozvodu byly placeny tak, jak zjistil okresní soud, tj. od srpna 2018 každý měsíc žalobce platil 8 917,30 na splátku a 1 489 Kč na pojištění, na což mu žalovaná přispěla v lednu, únoru a březnu 2020 polovinou splátky, v dubnu 2020 částkou 460 Kč, v květnu a v červnu 2020 částkou 1 500 Kč a počínaje pak srpnem 2020 každý měsíc polovinou splátky. Při odvolacím jednání se účastníci ve svých výpovědích shodli, že příspěvek žalované na polovinu splátky úvěru trvá i po vyhlášení rozsudku okresního soudu.

21. Ke schopnosti každého z účastníků zaplatit druhému z nich přiměřenou náhradu za přikázání nemovitých věcí do jeho spoluvlastnictví (solventnost) odvolací soud učinil z účastnických výpovědí skutkové zjištění, že oba účastníci by museli financovat výplatu této náhrady z úvěru, jejich příjmy jsou srovnatelné a ani jeden z nich nemá svůj výlučný likvidní majetek, z něhož by mohl splácet úvěr nad rámec svých měsíčních příjmů. Zatímco žalobce dokládá jen obecnou nabídku banky ve formě reklamního sdělení na výpisu z účtu, z jednání žalované je zřejmé, že činí konkrétní kroky jak ke sjednání úvěru na vyplacení náhrady za zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, tak k převzetí hypotečního úvěru ve společném jmění manželů.

22. Odvolací soud opakoval důkaz zprávou [právnická osoba] ze dne 7.10.2021, z níž vzal za prokázané, že zůstatek jistiny dluhu účastníků z hypotečního úvěru po splátce splatné kde dni 25.9.2022 činí 1 461 991,80 Kč. Veškerý splatný úrok z úvěru vzniklý do té doby byl již zaplacen, a to vždy v anuitní splátce za předchozí měsíc.

23. Vzhledem k tomu, že žalovaná neměla v řízení před okresním soudem úspěch mimo jiné i proto, že podle závěru okresního soudu neunesla důkazní břemeno o svých tvrzeních týkajících se účelného využívání domu a toho, že nemá jinou možnost bydlení, odvolací soud vyzval žalovanou k označení důkazů, jimiž by splnila svou důkazní povinnost k tomuto kriteriu pro vypořádání spoluvlastnictví (§ 213b odst. 1 ve spojení s § 118a odst. 3 a § 205a písm. d/ o.s.ř.).

24. Z výpovědí svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] odvolací soud vzal za prokázané, že žalobce užívá předmětný dům (novou přístavbu) trvale, a to donedávna s dcerou [jméno] a jejím bývalým přítelem. Nyní dcera [jméno] podle své výpovědi v domě nepobývá, neboť má nového přítele s bytem v [obec]. Žalovaná se přechodně snažila trávit svůj čas mimo domov, kde neužívala a dosud neužívá se žalobcem otevřené přízemí, ale jen uzamčené místnosti v patře s dcerou [jméno] [příjmení], která ve své výpovědi dále objasnila, proč se bezprostředně po rozvodu manželství rodičů v domě nezdržovala z důvodu zahraničního pobytu a studia. Svědkyně [jméno] [příjmení] nikdy nebyla v domě a její občasné návštěvy před domem nevypovídají o míře užívání domu žalovanou, ale ve spojení s výpověďmi sousedů [příjmení] bylo zjištěno, že minimálně v posledních letech žalovaná s dcerou [jméno] v domě pobývají, byť tam nebývaly vídány tak často jako žalobce s dcerou [jméno]. To ostatně potvrdila i dcera [jméno], když uvedla, že v předchozích letech žalovaná byla v domě 1-2x týdně i o víkendech a že poslední rok její matka v domě bydlí. Pro rozhodnutí soudu není významné, jak přesně a často v době po rozvodu manželství žalovaná v domě pobývala, když zdrženlivé užívání domu žalovanou mělo příčinu i v prevenci konfliktů se žalobcem a konfliktů účastníků s dcerami, ale rozhodující je, že se žalovaná trvale neodstěhovala, nenalezla si možnost jiného bydlení a že trvá její potřeba účelného využití věci do budoucna ve srovnatelné míře jako u žalobce. To potvrdil i následně slyšený svědek [příjmení], který vyloučil, že by si se žalovanou v mezidobí zajistili jiné bydlení. Kromě toho svědek přislíbil ohledně solventnosti účastníků, že je ochoten a schopen přistoupit k úvěru žalované. Svědkyně [jméno] a [jméno] [příjmení] rovněž vypověděly o tom, jak probíhalo budování přístavby domu (současné obyvatelné části domu). Odvolací soud má za prokázáno z jejich výpovědí ve spojení s výpověďmi [jméno] [příjmení] ([role v řízení] žalované) a [jméno] [příjmení] (manžel matky žalované), že nejvýznamnější práce proběhly po roce 2012 dodavatelsky. Žalobce některé další práce prováděl svépomocí, ale nijak ve výrazně větším rozsahu, než byly prováděny práce řemeslníky zajištěnými žalovanou z řad jejího příbuzenstva. Po rozvodu manželství došlo k zastavení dokončovacích prací. Pokud svědkyně hovořily o údržbě, přičemž [jméno] akcentovala zásluhy otce a [jméno] zásluhy matky, jednalo se o běžnou údržbu a úklid, nikoliv o významnější činnosti. Svědci [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] účastníky po jejich rozvodu nenavštěvují v domě a jejich výpověď byla ve vztahu k užívání domu jen obecná. Svědek [jméno] [příjmení] však podrobně a důvěryhodně ve výpovědi popsal historii nabývání vlastnictví k domu a zásluhy účastníků. Rodiče žalované neměli vypořádáno společné jmění manželů zaniklé rozvodem, když otec žalované zemřel. Protože otec žalované nevyplatil matce žalované vypořádací podíl, byl nařízen prodej předmětných nemovitostí (tehdy ještě bez přístavby) v dražbě, kde matka žalované vydražila dům s pozemky za 800 000 Kč. Nejvyšší podání bylo zaplaceno částkami 400 000 Kč a 100 000 Kč z prostředků žalobce a žalované a částkou 300 000 Kč z prostředků manželů [příjmení]. Protože účastníci plánovali stavět přístavbu, potřebovali, aby pozemek s původní částí domu mohli dát do zástavy. Matka žalované chtěla nemovitosti darovat dceři, ale v bance (tehdy zřejmě ještě ve stavební spořitelně) chtěli, aby vlastníkem byli oba účastníci. Proto matka žalované nakonec darovala nemovitosti oběma, své dceři i svému zeťovi.

25. Dle § 1140 odst. 1 o.z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Dle odst. 2 každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

26. Dle § 1143 o.z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

27. Dle § 1147 o.z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

28. Na základě skutkových zjištění okresního soudu a s přihlédnutím k doplnění dokazování v odvolacím řízení dospěl odvolací soud k závěru, že pokud reálné rozdělení předmětných nemovitých věcí není možné a oba účastníci splňují rovnocenně základní kritéria pro přikázání nemovitých věcí do výlučného vlastnictví jednoho z nich (zájem na získání věci do výlučného vlastnictví, velikost podílů, účelné využití věcí a schopnost vyplatit přiměřenou náhradu), bylo by nejvhodnějším způsobem vypořádání spoluvlastnictví nařízení dražby mezi spoluvlastníky. Tento způsob vypořádání byl zakotven do občanského zákoníku účinného od 1.1.2014, ale na rozdíl od původního návrhu zákona nekoncepčně tak, že připadá v úvahu jen tehdy, nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, čímž se stává tato možnost obsolentní (srovnej důvodovou zprávu k § 1147 o.z.).

29. Proto se musel odvolací soud zabývat dalšími kritérii významnými pro přikázání nemovitých věcí. Lepší solventnost ve smyslu možnosti vyplatit přiměřenou náhradu z vlastních finančních prostředků namísto úvěru (viz NS 22 Cdo 4995/2015, 22 Cdo 1236/2017) nebyla shledána ani u jednoho z účastníků. Představa spoluvlastníka o konkrétním a účelném využití věci (NS 22 Cdo 1236/2017) je u obou stejná – užívání nové přístavby domu buď žalobcem (dcera [jméno] vypověděla o novém příteli s bytem), nebo užívání nové přístavby domu žalovanou, jejím přítelem, popř. i dcerou [jméno]. Po dobu od rozvodu manželství účastníků neprovedl žádný z nich významnou investici do domu (NS 22 Cdo 367/2019), kterou by přispěl k dokončení přístavby a její kolaudaci. O údržbě a opravách domu po rozvodu manželství účastníků jedním z nich, uvažovaných investicích a schopnosti budoucí údržby platí totéž. Okresní soud zdůraznil, že se po rozvodu staral o dům výlučně žalobce, ale šlo spíš o přechodné splácení úvěru samotným žalobcem, než se začala na splátkách podílet polovinou žalovaná. Údržba, opravy a investice v té době ustaly, o čemž svědčí, že téměř dokončená přístavba nebyla od rozvodu manželství po dobu několika dalších let až dosud dokončena a zkolaudována. Citová vazba spoluvlastníka k pozemkům a domu (NS 22 Cdo 1450/2015, 22 Cdo 3222/2018) vyznívá více pro žalovanou, byť u přístavby sloužící dnes fakticky k bydlení ne tolik významně. Okolnosti pořízení nemovitých věcí a zásluhovost na tomto pořízení (NS 22 Cdo 103/2019) svědčí rovněž více žalované. Přestože se oba účastníci finančně zasloužili o nabytí pozemků s původním domem v dražbě ve prospěch matky žalované, jež jim následně tyto nemovité věci darovala do spoluvlastnictví, nelze přehlédnout, že nefinancovali celou cenu nejvyššího podání. Role žalované a její rodiny při pořízení společných nemovitých věcí byla významnější. Kritérium historických rodinných vazeb svědčí jednoznačně ve prospěch žalované. Ani jeden z účastníků nemá podle provedeného dokazování zajištěno stabilně bydlení jinde (NS 22 Cdo 103/2019, 22 Cdo 2293/2019, 22 Cdo 2331/2019), jakkoliv se skloňovala možnost bydlení u příbuzných či přítele žalované. Skutečně stabilní a trvalé bydlení může zajistit tomu z účastníků, který neuspěl s požadavkem na přikázání společných nemovitých věcí, jedině spravedlivé vypořádání a poskytnutí přiměřené náhrady v penězích, která bude základem pro zajištění dalšího bydlení. Takové vypořádání ani jeden z rozsudků okresního soudu nepřinesl (podle prvního rozsudku okresního soudu měla žalovaná odejít z domu téměř nemajetná, se zanedbatelnou peněžitou náhradou cca 300 000 Kč a s povinností podílet se nadále na platbě budoucího příslušenství úvěru), zatímco tento rozsudek možnost zajištění jiného bydlení umožňuje.

30. Posledním kritériem za situace, kdy všechna předchozí kritéria kromě okolností pořízení nemovitých věcí, zásluhovosti na tomto pořízení a historických rodinných vazeb vyzněla téměř rovnocenně, se stala schopnost účastníka zaplatit přiměřenou náhradu vyšší, než by vycházela z obvyklé ceny. I v tomto kritériu jednoznačně uspěla více žalovaná, která nabídla vyplatit žalobci o 200 000 Kč více, než je soudem zjištěná přiměřená náhrada, zatímco žalobce její nabídku ani nedorovnal.

31. Z posouzení kritérií pro přikázání společné věci jednomu ze spoluvlastníků odvolací soud dovodil závěr o přikázání nemovitých věcí účastníků žalované oproti její povinnosti zaplatit žalobci přiměřenou náhradu ve výši poloviny obvyklé ceny v částce 2 150 000 Kč zvýšenou o nabídnutých 200 000 Kč, tj. celkovou částku 2 350 000 Kč.

32. Dle § 736 o.z. je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.

33. Dle § 737 odst. 2 o.z. vypořádání dluhů má účinky jen mezi manžely.

34. Dle § 740 o.z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

35. Dle § 742 odst. 1 o.z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

36. Dle § 742 odst. 2 o.z. hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen.

37. Movité věci včetně práv a povinností k účtům u bank ve společném jmění manželů přikázal odvolací soud jednotlivým účastníkům tak, jak vyplývalo ze shodných tvrzení a z rozsudku okresního soudu. Vypořádán nebyl jen osobní automobil, který byl v průběhu řízení ekologicky zlikvidován a ke dni vyhlášení rozsudku odvolacího soudu již neexistoval jako věc, jež by mohla být předmětem vlastnického práva.

38. Nespotřebovaná část úvěru zbývající v době rozvodu manželství, jak vyplynula ze skutkového zjištění odvolacího soudu učiněného z účastnického výslechu žalobce, jemuž odvolací soud uvěřil, je zahrnuta ve finančních prostředcích na běžném účtu u [právnická osoba] ve společném jmění manželů, jehož zůstatek byl vypořádán. Nelze tuto položku vypořádat duplicitně jako práva a povinnosti spojené s běžným účtem na straně jedné a jako peněžní prostředky na straně druhé. Proto odvolací soud nespotřebovanou část úvěru již dále ve svých výpočtech vypořádacího podílu ze společného jmění manželů nezohlednil.

39. Judikatura k vypořádání dluhu z hypotečního úvěru ve společném jmění manželů prošla dlouhým vývojem, v průběhu kterého byly přijaté závěry, zejména ohledně vypořádání budoucího příslušenství, posléze dodatečně uváděny na pravou míru. V poměrech zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, Nejvyšší soud v rozsudku sp.zn. 30 Cdo 1881/2001 uvedl, že soud v rámci vypořádání společného jmění bývalých manželů vypořádá dosud nezaplacený společný dluh u banky, zatížený vyšším příslušenstvím, zpravidla tak, že povinnost zaplatit zůstatek dluhu uloží oběma manželům jednou polovinou. Není ovšem vyloučeno, aby tam, kde jsou pro to dány okolnosti případu, byl dluh vypořádán i tím způsobem, že bude přikázán jen jednomu z manželů, zejména v situaci, kdy je dluh úzce spjat s nemovitostí přikázanou jednomu z manželů a tento manžel s přikázáním dluhu souhlasí. Z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 14/2006 se podává závěr, že„ stal-li se předmětem vypořádání společného jmění manželů ke dni, kdy o něm rozhoduje soud, dosud neuhrazený úročený dluh účastníků, vypořádá soud nejen splatnou část dluhu (včetně úroků ode dne zániku společného jmění manželů do dne rozhodnutí), ale i jeho příslušenství – úroky, které k dluhu přirostou teprve v budoucnu, přičemž není-li ke dni vypořádání společného jmění manželů dluh účastníků uhrazen, přikáže jej soud k úhradě ve výši dané ke dni rozhodování soudu, tj. včetně do té doby již kapitalizovaného příslušenství (úroků).“ V rozhodnutí sp.zn. 22 Cdo 2939/2012 pak Nejvyšší soud vysvětlil, že pokud nelze„ výši budoucích úroků určit, nelze je vypořádat“, neboť není zřejmá částka k vypořádání. Tím však Nejvyšší soud nevyjádřil, že by o tomto příslušenství vůbec nemělo být ve výroku rozhodnutí soudu rozhodnuto, ale vystihl skutečnost, že výši těchto objektivně neurčitelných budoucích úroků nelze promítnout do vypořádání potud, že by v případě jejich přikázání některému z bývalých manželů byla druhému manželovi uložena povinnost v rámci vypořádání podílet se na těchto úrocích konkrétně stanovenou částkou, k jejímuž zaplacení vůči druhému manželovi by byl zavázán. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3779/2014 pak dovolací soud opětovně vysvětlil, že pokud v rámci vypořádání společného jmění manželů dochází k vypořádání dluhu, je třeba vypořádat dluh ve výši, v jaké existoval v době rozhodování soudu a nikoliv v době zániku společného jmění manželů s tím, že v případě rozhodování odvolacího soudu je třeba přihlédnout k částkám zaplaceným na dluh do dne rozhodnutí odvolacího soudu. Dovolací soud pak v uvedeném rozhodnutí uzavřel, že u dosud nevyrovnaných společných dluhů a pohledávek je namístě, aby soud ve výroku o jejich vypořádání promítl jejich výši v době, kdy k vypořádání dochází, při současném zohlednění toho, co který z účastníků na sporný dluh zaplatil, a aby rozhodl i o příslušenství vypořádávané částky. Uvedenými závěry chtěla judikatura dovolacího soudu zdůraznit tu skutečnost, že je třeba vypořádat celý dluh, který byl učiněn předmětem řízení o vypořádání SJM, včetně jeho příslušenství, byť přiroste i v budoucnu po rozhodnutí o vypořádání SJM, aby tak byl zcela vypořádán předmět řízení. Judikatura ovšem nechtěla vést soudy k tomu, že by vedle zjištění aktuální výše dluhu a výše příslušenství, které vzniklo (případně přirostlo k jistině) ode dne zániku společného jmění manželů do dne rozhodnutí, měly složitě dopočítávat či jakkoliv odhadovat výši příslušenství až do okamžiku úplného splacení úvěru. Pomine-li dovolací soud obtíže s tímto zjišťováním jakkoliv spojené, je nutno upozornit zejména na tu skutečnost, že úvěrové produkty často umožňují předběžné splacení úvěru, mění se tzv. fixační období, dochází ke změnám v úročení, ke změnám v délce následných fixačních období, změnám bankovních ústavů poskytujících daný úvěr apod., což jsou okolnosti, které neumožňují ke dni rozhodování soudu zjistit výši budoucího příslušenství. Pokud by pak došlo např. k dřívějšímu splacení úvěru, pak by ten manžel, kterému byl přikázán nejen dluh, ale i příslušenství v dopředu odhadnuté a do vypořádacího podílu posléze zahrnuté výši, dostal v konečném důsledku na vypořádání společného jmění manželů více než by mělo přináležet. Vzhledem k tomu jsou soudy při vypořádání úročeného dluhu povinny pro účely vypořádání zjišťovat výši jistiny, případně i výši kapitalizovaných úroků ke dni svého rozhodnutí, a následně dluh přikázat k uhrazení oběma manželům, tj. každému jednou polovinou, či jen některému z nich. Úroky, které k dluhu přirostou teprve v budoucnu (tj. po rozhodnutí o vypořádání společného jmění manželů), je pak třeba vypořádat tím způsobem, že se toliko obecně přikážou k úhradě oběma manželům či jen některému z nich; nedochází tedy ke stanovení jejich konkrétní výše a ani k zanesení příslušenství do výpočtu o vypořádacím podílu (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 702/2016).

40. Za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, Nejvyšší soud v rozsudku sp.zn. 22 Cdo 6109/2017 uvedl, že dosavadní judikatura je použitelná i na vypořádání společného jmění manželů zaniklého po 1.1.2014. Vypořádává-li soud dosud neuhrazené dluhy, které jsou součástí společného jmění manželů, vychází z jejich výše v době vypořádání. Jestliže některý z manželů po zániku společného jmění hradil takový dluh ze svých výlučných prostředků, má právo na náhradu ve smyslu § 742 odst. 1 písm. c/ o. z. Tato skutečnost se projeví ve výroku o povinnosti jednoho z manželů zaplatit druhému určitou částku na vyrovnání jejich vypořádacích podílů.

41. V rozsudku sp.zn. 22 Cdo 753/2020 Nejvyšší soud shrnul výklad příslušných ustanovení občanského zákoníku o vypořádání společného dluhu manželů tak, že toto vypořádání nemá účinky vůči věřiteli, je důležité pro předběžný a následný regres (§ 1876 o.z.), v zásadě mají být dluhy vypořádány bývalým manželům rovným dílem, ale nelze vyloučit, že dluh vzniklý v souvislosti s pořízením věci bude přikázán jen jednomu z manželů, kterému je přikazována tato věc. Ve shodě s dosavadní a výše již zmíněnou judikaturou bylo též uvedeno, že se výše dluhu zjišťuje ke dni vyhlášení rozsudku (odvolacího) soudu a je třeba přihlédnout k částkám zaplaceným do dne rozhodnutí s tím, že pokud některý z manželů po zániku společného jmění manželů hradil dluh ze svých výlučných prostředků, má při vypořádání právo na náhradu vnosu, což se projeví ve výroku o vypořádacím podílu. Budoucí příslušenství se pak přikazuje buď oběma bývalým manželům, nebo jednomu z nich podle toho, jak byl přikázán celý dluh, a to jen obecně bez přesného vyčíslení, neboť výši budoucího příslušenství nelze zpravidla dopočítat ani odhadnout. V tomto rozhodnutí přednesl Nejvyšší soud nový názor, že v situaci, kdy společný dluh vznikl v souvislosti s pořízením věci, která je také předmětem vypořádání, ale její obvyklá cena je snížena právní závadou (např. zástavním právem) a bude snížena i náhrada za přikázání věci jednomu z manželů, může se jevit nespravedlivé, aby dluh související s vypořádávanou věcí byl přikázán oběma manželům rovným dílem. Je-li dluh přikázán jednomu z nich, zásadně nevzniká povinnost druhého zaplatit vypořádací podíl odpovídající polovině jistiny dluhu a případně splatného dosud neuhrazeného příslušenství.

42. Odvolací soud není povolán, aby hodnotil shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu ve vztahu k obecně známé skutečnosti, že zástavní právo na nemovité věci zřízené k zajištění pohledávky banky z hypotečního úvěru nesnižuje obvyklou cenu této věci, protože nemovité věci zatížené takovým zástavním právem se na nemovitostním trhu běžně obchodují za ceny srovnatelné s nemovitými věcmi, na nichž zástavní právo nevázne. Tím není míněno nepatrné snížení obvyklé ceny v důsledku složitějšího vyřízení prodeje bez ohledu na výši zajištěné pohledávky, ale míněno je takové snížení obvyklé ceny, které by řádově odpovídalo výši dluhu prodávajícího jako zástavního dlužníka.

43. Odvolací soud je povolán rozhodnout v souladu s výše citovaným § 742 odst. 1 o.z. v této věci tak, aby bylo dosaženo spravedlivého a smysluplného vypořádání společného jmění manželů. V poměrech projednávané věci je situace mimořádná v tom, že dluh z úvěru převzatého oběma manžely za trvání manželství sloužil z větší části k refinancování pozemků s domem v podílovém spoluvlastnictví účastníků, jež jsou přikazovány do výlučného vlastnictví žalované, a z menší části sloužil k financování potřeb manželů ještě za trvání manželství s tím, že zbývající částka byla rozdělena mezi bývalé manžele v rámci vypořádání práv a povinností ve společném jmění manželů spojených s bankovním účtem vedeným na jméno žalobce, to vše tak, jak žalobce tvrdil v odvolacím řízení a jak odvolací soud vzal jeho tvrzení za prokázaná z jeho účastnické výpovědi.

44. Zcela jistě se nejedná o dluh zatížený vyšším příslušenstvím, pokud úrok z úvěru ke dni vyhlášení rozsudku odvolacího soudu činí 2,19% ročně. Budoucí úrok z úvěru po skončení fixace je účastníkům již znám, ale s ohledem na různé možnosti dalšího postupu po skončení fixačního období z něj zatím nelze vycházet. Nicméně i kdyby úvěr trval dále a byl úročen v současné době obvyklým úrokem 6% - 7% ročně, jednalo by se o úrok hluboko pod spotřebitelskou inflací. Z celkové výše předpokládaného úroku do konce roku 2038 vycházet nelze, neboť u procentuálně sjednaného úroku je rozhodující výše úrokové sazby, nikoliv výše celkové částky odvislé od dlouhé doby splácení (obdobně viz judikaturu Nejvyššího soudu týkající se přiměřenosti smluvních pokut).

45. Za situace, kdy v měsíci následujícím po vyhlášení rozsudku odvolacího soudu vznikne účastníkům jako úvěrovým dlužníkům možnost se skončením fixačního období dluh refinancovat nebo částečně uhradit, nedává žádný smysl, aby ve vztahu mezi účastníky nepřevzala splácení úvěru žalovaná jako vlastník předmětných nemovitých věcí, která se rozhodne, zda nadále bude splácet celý dluh včetně budoucího příslušenství s tím, že po vyplacení vypořádacího podílu ze společného jmění manželů žalobcem nebude již oprávněna od žalobce ničeho dalšího požadovat ani na budoucí příslušenství, nebo zda přijatý vypořádací podíl od žalobce použije na předčasné splacení poloviny dluhu a v souladu s tím jí bude zatěžovat budoucí příslušenství jen v poloviční míře, anebo zda bude refinancovat celý dluh svým novým úvěrem, který bude výhodnější než stávající úvěr po zvýšení úrokové sazby po skončení fixace.

46. Přijaté řešení odpovídá potřebám praktického života mnohem lépe, než kdyby zůstal společný dluh nevypořádán, jak se toto pravidlo prosazuje v judikatuře, a účastníci by museli hradit po dobu dalších 16 let každou měsíční splátku každý jednou polovinou s případným vymáháním regresu z každé splátky, přestože úvěr z větší části souvisí s nemovitými věcmi, jejichž již nebude žalobce vlastníkem. Není rozumného důvodu, proč by měl zůstat společný dluh nevypořádán a žalobce by se měl na jeho splácení dále podílet, když již nebude ani spoluvlastníkem a bude mu vyplacena přiměřená náhrada ze zrušeného spoluvlastnictví. Konečně lze dodat, že pokud by žalovaná stejně jako jakýkoliv jiný vlastník nemovitých věcí během příštích 16 let prodala či jinak zcizila předmětné nemovité věci, dojde při té příležitosti zcela jistě i k jejímu vyvázání z hypotečního úvěru před původně sjednanou splatností.

47. Žalobci se ze zrušeného podílového spoluvlastnictví dostává poloviny obvyklé ceny nemovitých věcí, jejíž výše není nijak snížena existencí souvisejícího úvěru, a proto by bylo extrémně nespravedlivé, kdyby se žalobce ve vztahu mezi účastníky vyvázal ze splácení úvěru, aniž by musel vyplatit z tohoto společného dluhu žalované vypořádací podíl. Odvolací soud neopominul postavení žalobce, který po vyplacení vypořádacího podílu ze společného jmění manželů zůstane vůči bance dlužníkem, ale je to žalovaná, kdo bude hrozbou zástavního prodeje svých nemovitých věcí motivována ke splácení dluhu v souladu s vypořádáním společného jmění manželů. Pokud by byl žalobce přesto nucen za žalovanou některé splátky v budoucnu uhradit, bude oprávněn požadovat po žalované regres s tím, že nebude-li posléze jeho vykonatelná pohledávka žalovanou uspokojena, může se žalobce domáhat nařízení výkonu rozhodnutí prodejem předmětných nemovitých věcí.

48. Odvolací soud na základě všech výše uvedených závěrů dospěl k rozhodnutí o přikázání společného dluhu žalované ve výši ke dni vyhlášení rozsudku odvolacího soudu včetně budoucího příslušenství s tím, že žalobce je povinen v rámci vypořádacího podílu zaplatit žalované polovinu zůstatku dluhu ke dni vyhlášení rozsudku po odečtení poloviny toho, o co více zaplatil žalobce na tento dluh od rozvodu manželství dosud.

49. Ze společného jmění manželů zaniklého rozvodem se žalobci dostalo věcí a práv v celkové hodnotě 149 171,08 Kč.

50. Ze společného jmění manželů zaniklého rozvodem se žalované dostalo věcí a práv v celkové hodnotě 148 690,91 Kč. Přikázán jí byl dluh ve výši 1 461 991,80 Kč. Žalované se tak dostalo ze společného jmění manželů – 1 313 300,89 Kč.

51. Na společný dluh zaplatili účastníci po rozvodu manželství od srpna 2018 do července 2020 celkem 214 008 Kč (24 x 8917), z čehož na žalovanou připadá jen 16 834 Kč (3 x 4458 + 460 + 3000) a na žalobce připadá zbývající částka 197 174 Kč. Od srpna 2020 je úvěr hrazen každým z účastníků jednou polovinou. Pojištění spojené s úvěrem platil po celou dobu od rozvodu manželství žalobce, a to celkovou částkou 74 450 Kč (50 x 1489). Celkem tak žalobce zaplatil na platby související se společným dluhem od rozvodu manželství do vyhlášení rozsudku odvolacího soudu o 254 790 Kč více než žalovaná (197174 + 74450 – 16834).

52. Rozdíl mezi hodnotou jmění nabytou žalobcem a žalovanou činí 1 462 472 Kč. Žalobce je tudíž povinen zaplatit žalované vypořádací podíl ze společného jmění manželů ve výši 731 236 Kč. Od této částky je však třeba ještě odečíst polovinu výše uvedeného rozdílu mezi platbami jednotlivých účastníky z výlučných prostředků na společný dluh po rozvodu manželství, tj. částku 127 395 Kč. Výsledný vypořádací podíl činí 603 841 Kč.

53. Odvolací soud proto ze všech shora uvedených důvodů rozsudek okresního soudu změnil tak, jak je uvedeno výroku I. tohoto rozsudku (§ 220 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.).

54. Dle § 224 odst. 1 a odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodl odvolací soud po změně rozsudku znovu o náhradě nákladů řízení před okresním soudem a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

55. Judikatura Nejvyššího soudu ČR dříve směřovala k aplikaci § 142 odst. 1 o.s.ř. v řízeních, kde žalobce uspěl s žalobou na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví včetně způsobu vypořádání, resp. k aplikaci § 142 odst. 2 o.s.ř., pokud žalobce uspěl s požadavkem na zrušení spoluvlastnictví, ale navrhoval jiný způsob vypořádání, než jak posléze rozhodl soud (usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 1795/2013, usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 245/2014). Význam procesního úspěchu ve vztahu nikoliv k samotnému (mezi účastníky nespornému) zrušení spoluvlastnictví, nýbrž ke spornému způsobu vypořádání byl zdůrazněn v další judikatuře (usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 2059/2015). To stejné platilo i tehdy, pokud byla shoda na způsobu vypořádání, ale sporná se stala výše vypořádacího podílu (usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 935/2017).

56. Ústavní soud ČR v nálezu ze dne 12.12.2019, sp.zn. II. ÚS 572/19 popřel shora uvedené názory a vydal rozhodnutí, v němž dospěl k závěru, že rozhodnutí o nákladech řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví se nemůže odvíjet toliko od úvahy soudu o tom, co bylo mezi účastníky sporné a jaké řešení v tomto ohledu přijal soud. Naopak v tomto řízení, v němž se jedná o rovném vlastnickém právu všech účastníků, v němž všichni účastníci (spoluvlastníci) mají v řízení shodné procesní postavení žalobců i žalovaných a v němž předem nemohou přesně předvídat konkrétní rozhodnutí soudu, a naopak každý z odlišných návrhů jednotlivých účastníků může mít rozumný a přesvědčivý základ, se zpravidla jako spravedlivé východisko pro rozhodnutí o nákladech řízení bude jevit, aby každý z účastníků sám nesl své náklady řízení a nebyl povinen hradit náklady jiného spoluvlastníka, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody; takové východisko odpovídá právu spoluvlastníků na ochranu vlastnictví zaručenému čl. 11 odst. 1 Listiny.

57. Vzhledem k tomu, že uvedený právní závěr vyslovený v nálezu Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 572/19 nebyl sdílen všemi senáty Ústavního soudu (viz nález Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 186/20), Ústavní soud ve věci sp.zn. I. ÚS 262/20 přerušil řízení a předložil tuto otázku plénu, které se nevyslovilo potřebnou většinou hlasů pro přijetí stanoviska (sp. zn. Pl ÚS – st. 51/20). Ústavní soud proto pokračoval v řízení a vydal nález ze dne 10.11.2020, sp.zn. I. ÚS 262/20, jehož právní věta zní:„ V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví musí být vlastnické právo každého ze spoluvlastníků v souladu s článkem 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod chráněno stejnou měrou. Ustanovení § 142 o. s. ř. je proto třeba interpretovat tak, že plný úspěch a neúspěch procesních stran ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. lze poměřovat pouze tehdy, zamítá-li soud návrh na zrušení spoluvlastnictví (za podmínek upravených § 1140 odst. 2 o. z.). Jinak, vyhoví-li návrhu na zrušení spoluvlastnictví a rozhoduje-li dále o způsobu jeho vypořádání, je na procesní úspěch jednotlivých účastníků, majících v řízení s povahou iudicii duplicis totožné postavení žalobce i žalovaného, třeba pohlížet jako na částečný (stejný) a zásadně nepřiznat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků podle § 142 odst. 2 o. s. ř., ledaže konkrétní okolnosti věci výjimečně odůvodňují postup podle § 142 odst. 3 o. s. ř.“.

58. Právní názor zaujatý v nálezech Ústavního soudu sp.zn. II ÚS 572/19 a sp.zn. I. ÚS 262/20 je sdílen i v další judikatuře – viz nález Ústavního soudu ze dne 5.4.2022, sp.zn. IV. ÚS 404/22. Zde již Ústavní soud výslovně uvedl, že každý z účastníků si má nést své náklady řízení ve všech případech iudicia duplex, a to jak v řízeních o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, tak v řízeních o vypořádání společného jmění manželů. Rozhodováno má být podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Podle § 142 odst. 3 o.s.ř. má být rozhodováno jen výjimečně, pokud úspěšný účastník čelil šikanoznímu výkonu či zneužití práva.

59. V nyní projednávané věci žalobce uspěl jen s požadavkem na zrušení podílového spoluvlastnictví, ale neuspěl s navrženým způsobem vypořádání spoluvlastnictví ani s navrženým vypořádáním společného jmění manželů. Nelze však dovodit, že by podání žaloby žalobcem představovalo šikanozní výkon práva či jeho zneužití. Naopak žalobce v žalobě vycházel z předžalobní korespondence účastníků, v níž žalovaná, byť jen přechodně, připouštěla svůj odchod z předmětného domu.

60. Odvolací soud na základě judikatury Ústavního soudu ČR rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem ani právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

61. Odvolací soud dále uložil účastníkům nahradit [územní celek] na účet Okresního soudu v Pardubicích náklady řízení státu rovným dílem. Nejprve je třeba předeslat, že náklady řízení státu představují náklady na dokazování nekryté zálohou (§ 141 odst. 2 o.s.ř.). Stát má potom podle výsledku řízení právo na náhradu nákladů řízení, které platil (§ 148 odst. 1 o.s.ř.). Znalečné ve výši 1 556 Kč za znalecký posudek o ocenění automobilu byl zaplacen ze zálohy, z níž zbývá vrátit 444 Kč. Znalečné ve výši 6 990,17 Kč za znalecký posudek o ocenění nemovitých věcí byl zaplacen ze zálohy 3 000 Kč a ze státních prostředků v částce 3 990,17 Kč. Znalečné za výslech znalce ve výši 1 936 Kč bylo zaplaceno ze státních prostředků. Celkem tak náklady řízení státu činily 5 926,17 Kč. Každý z účastníků je povinen nahradit státu tyto náklady částkou 2 963,09 Kč.