18Co 225/2020

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudců JUDr. Jana Pavlíčka a Mgr. RNDr. Jany Zaoralové v právní věci žalobců: a/ Ing. B. D., narozen xxx bytem F., B., Německo zastoupen advokátem JUDr. H. sídlem J., Praha b/ T. sídlem B., H., Německo zastoupena L. advokátem zapsaným v Německé advokátní komoře sídlem B., H., Německo dále zastoupeným advokátem JUDr. H. sídlem J., Praha proti žalovaným: 1/ S. (dříve L.), IČ xxx sídlem B., Praha zastoupena advokátem JUDr. C. sídlem M., B. 2/ E., IČ xxx sídlem O., B. zastoupena advokátkou Mgr. H. sídlem Praha, O. o náhradu škody, k odvolání žalobce ad a/ a žalobkyně ad b/ proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu, ze dne 13. listopadu 2019, č. j. xxx, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o věci samé (výrok I.) potvrzuje.

II. Ve výrocích o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem ad a/ a žalovanými (výroky II. a IV.) se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalobce ad a/ je povinen zaplatit žalované č. 1/ 288.611,62 Kč a žalované č. 2/ 292.372,30 Kč, jinak se v těchto výrocích potvrzuje.

III. Ve výrocích o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní ad b/ a žalovanými (výroky III. a V.) se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalobkyně ad b/ je povinna zaplatit žalované č. 1/ 358.210,82 Kč a žalované č. 2/ 384.235,50 Kč, jinak se v těchto výrocích potvrzuje.

IV. Žalobce ad a/ je povinen zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení žalované č. 1/ 48.400 Kč k rukám právního zástupce žalované č. 1/ JUDr. C. a žalované č. 2/ 48.400 Kč k rukám právního zástupce žalované č. 2/ Mgr. H., do tří dnů od právní moci rozhodnutí.

V. Žalobkyně ad b/ je povinna zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení žalované č. 1/ 32.812,20 Kč k rukám právního zástupce žalované č. 1/ JUDr. C. a žalované č. 2/ 32.812,20 Kč k rukám právního zástupce žalované ad 2/ Mgr. H., do tří dnů od právní moci rozhodnutí.

Odůvodnění

1. Výše uvedeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu, že žalované č. l/ a 2/ jsou povinny zaplatit společně a nerozdílně zaplatit žalobci ad a/ Ing. B. D. částky 1.344.420 Kč a 57.484,05 EUR s příslušenstvím a žalobkyni ad b) T. částku 47.108,84 EUR s příslušenstvím (výrok I.). Žalobci ad a/ soud I. stupně uložil na náhradě nákladů řízení zaplatit žalované č. 1/ S. částku 770.457,82 Kč (výrok II.) a žalované č. 2/ E. částku 769.804 Kč (výrok IV). Žalobkyni ad b/ soud I. stupně uložil na náhradě nákladů řízení zaplatit žalované č. 1/ částku 373.481,02 Kč (výrok III.) a žalované č. 2/ částku 399.868,70 Kč (výrok V.).

2. Takto rozhodl soud I. stupně v řízení, ve kterém se oba žalobci svým původním návrhem doručeným dne 20. 8. 2013 domáhali zaplacení ve prospěch žalobce ad a/ (Ing. D.) částky 188.100 Kč bez příslušenství a ve prospěch žalobkyně ad b/ (T.) se domáhali zaplacení částky 40.913,81 EUR. Ve znění podání doručeného dne 19. 8. 2014 (čl. 91 a násl.) se následně žalobci ad a/ a b/ domáhali proti žalované č. 1/ (S.) a žalované č. 2/ (E.), aby společně a nerozdílně žalobci ad a/ zaplatily částku 1.344.420 Kč včetně úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně od podání žaloby do zaplacení, dále žalobce ad a/ požadoval zaplacení částky 57.484,05 EUR na ušlém výdělku, s identicky definovaným úrokem. Žalobkyně ad b/ se domáhala, aby jí žalované č. 1/ a 2/ společně a nerozdílně uhradily částku 47.108,84 EUR s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od podání žaloby do zaplacení. Uvedených částek se žalobci domáhali s tvrzením, že žalobce ad a/ je držitelem pilotního průkazu opravňujícího jej k řízení ultra lehkých letadel, přičemž jako člen Sdružení přátel letecké školy L. (t. č. žalovaná č. 1/) si dne xxx zapůjčil od společnosti L. UL letadlo typu xxx, výrobní č. xxx s označením xxx. Výrobcem předmětného letadla je žalovaná č. 2/. Žalobce ad a/ tvrdil, že po převzetí letadla od mechanika provozovatele provedl řádnou kontrolu a veškeré předepsané úkony podle letové příručky a následně dne xxx v 16:07 hodin vzlétl, v 16:10 hodin došlo k náhlému otevření kabiny, kterou se žalobci ad a/ nepodařilo uzavřít, a z důvodu otevření kabiny došlo k havárii a k pádovému přistání v 16:20 hodin. Žalobce ad a/ utrpěl vážné zdravotní poškození s řadou komplikovaných zlomenin, přičemž byl od xxx do 17. 4. 2012 a dále pak s přestávkami do konce ledna 19. 12. 2012 v pracovní neschopnosti. Letecká nehoda byla šetřena Policií ČR pod č. j. xxx s tím, že věc byla odevzdána k projednání správnímu úřadu dle § 159a odst. 1 písmeno a) tr. řádu. Závěrečnou zprávu o odborném šetření příčiny letecké nehody vydala letecká amatérská asociace ČR (dále LLA) pod č. xxx. Žalobci poté začali pátrat po příčině vzniku letecké nehody. Žalobci tvrdili, že k nehodě došlo v důsledku technické příčiny a že problém s krytem kabiny byl způsoben konstrukční vadou, kdy docházelo k vibracím a vychylování pohyblivé části překrytu kabiny, při kterém se tento kryt samovolně uvolní. Podobné zkušenosti mají provozovatelé stejného typu letounu ve Švýcarsku, Austrálii, Americe i SRN, kde nastala nehoda 7. 5. 2011 v Nördlingenu a dne 11. 5. 2011 ve Stralsundu. Nehody řešil Spolkový úřad pro vyšetřování leteckých nehod, který potvrdil, že předmětná letadla měla technické problémy v zámku krytu kabiny. Výrobce (E.) vydal dne 3. 1. 2006 ZÁVAZNÝ BULLETIN č. xxx, který obsahuje návod k úpravě zámku krytu kabiny, a vzhledem k tomu, že nadále docházelo k problému s uzavíráním krytu kabiny, vydal dne 2. 4. 2012 další závazný BULLETIN č. xxx k postupu letu při samovolném otevření kabiny, neučinil však opatření ke kontrole, zda provozovatelé tohoto typu letadla závazný pokyn splnili. Výrobce věděl o konstrukční vadě zámku překrytu kabiny a měl vyzvat provozovatele dotčených letadel k provedení konstrukční úpravy. O odstranění technického nedostatku se však nepostaral, a pakliže některá opatření učinil, byla nedostatečná. V důsledku toho došlo k těžkému zranění žalobce ad a/ dne xxx. Žalobci tvrdili, že k nehodě došlo, neboť ze strany příslušných osob došlo k porušení ustanovení § 415 - 427 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák.), když předmětné letadlo mělo na uzávěru zámku krytu kabiny konstrukční vadu, o které vydala žalovaná č. 2/ dne 3. 1. 2006 závazný BULLETIN č. xxx. Oba žalobci se svým původním návrhem doručeným dne 20. 8. 2013 domáhali zaplacení ve prospěch žalobce a/ částky 188.100 Kč bez příslušenství představující náhradu bolestného dle posudku MUDr. Fencla, když bolestné při sazbě 120 Kč za jeden bod bylo ohodnoceno 1.567,5 body. Ve prospěch žalobkyně ad b/ se domáhali zaplacení částky 40.913,81 EUR jako náhrady nákladů léčení, které žalobkyně ad b/ vynaložila na léčení žalobce a/, aniž blíže konkretizovali odpovědnost žalovaných ve vztahu k žalobkyni ad b/. V doplňku žaloby ze dne 30. 4. 2014 (čl. 36) žalobkyně ad b/ tvrdila, že je zdravotní pojišťovnou, která sama léčebnou péči neposkytuje, hradí pouze náklady za léčení svých klientů - pojištěnců, v tomto případě náklady za léčení žalobce a/. Návrhem ze dne 18. 8. 2014, doručeným dne 19. 8. 2014, žalobci rozšířili žalobu, přičemž specifikovali jednotlivé položky bolestného a dále požadovali pro žalobce a/ zvýšení ztížení společenského uplatnění o 200 procent, s tvrzením, že žalobce ad a) jako absolvent x dosáhl několika mistrovství ve x a od roku 1971 je diplomovaným lektorem a trenérem x a úraz mu x kariéru znemožnil. V důsledku pádu letadla došlo u žalobce ad a/ k deformaci páteře, která mu způsobila další specifikované zdravotní komplikace. Dále žalobce ad a/ požadoval náhradu za ztrátu na výdělku, neboť mu úraz znemožnil vykonávat povolání inženýra. V době nehody byl žalobce a/ nezaměstnaný a pobíral dávky v nezaměstnanosti, ale měl na xxx (den nehody) a na xxx sjednány schůzky k získání zaměstnání. V období zaměstnanosti pobíral jako inženýr měsíčně 2.833,79 EUR, což představovalo 73.544 Kč, po úrazu pobíral nemocenskou ve výši 1.069,80 Kč. Rozdíl vyčíslil částkou 57.484 EUR. Žalobce ad a/ tak závěrem požadoval na bolestném 318 420 Kč, ZSÚ 1 026 000 Kč, tedy celkem 1.344.420 Kč, a ušlý výdělek ve výši 57.484,05 EUR. Žalobkyně ad b/ požadovala náhradu nákladů léčení v částce 47.108,84 EUR s příslušenstvím.

3. Usnesením ze dne 9. 5. 2019, č. j. xxx soud I. stupně změnu žaloby v podobě jejího rozšíření připustil.

4. Obě žalované navrhly zamítnutí žaloby s tím, že jednak zpochybňovaly aktivní věcnou legitimaci žalobkyně ad b/, která neprokázala svou existenci v době podání žaloby, žalobci nepředložili smlouvu mezi žalobci a/ a b/, a dále pak zpochybňovaly vyčíslení nespecifikovaných nákladů žalobkyně ad b/ na léčení žalobce ad a/. K rozšířeným požadavkům žalobců obě žalované vznesly námitku promlčení s tím, že k úrazu žalobce došlo dne xxx, původní žaloba byla podána dne 20. 8. 2013 a veškeré později vznešené nároky byly promlčeny v tříleté lhůtě podle § 106 obč. zák. za použití § 3079 zákona č. 89/2012 Sb. (OZ).

5. Žalovaná č. 2) nadto dále namítala, že jí vyráběné letouny typu xxx jsou dle § 81 zákona o civilním letectví (dále jen ZCL) vedeny jako sportovní létající zařízení (takzvané ultralehké letouny, též ultralight), nad nimiž je podle § 82 odst. 1 ZCL a sdělení Ministerstva dopravy ČR č. 261/2010 Sb. pověřena výkonem státní správy LAA. Leteckou nehodu žalobce ad a/ vyšetřovala LAA, která rozhodla o pozastavení platnosti pilotního průkazu žalobce ad a/ a o jeho o přezkoušení v rozsahu pilotní zkoušky. Příčinou nehody bylo shledáno nedostatečné zajištění překrytu kabiny před vzletem se spolupůsobící příčinou spočívající ve stresovém jednání pilota ve vzniklé situaci, tedy že žalobce ad a/ řádně nezavřel kryt kabiny, což zapříčinilo otevření krytu. Vyšetřováním nebyla prokázána konstrukční vada letounu, příčinou nehody byla zjevně nesprávně provedená pozemní příprava na let, mimo jiné nesprávné uzavření (zajištění) kabiny letounu proti otevření. I v případě otevření kabiny se s letadlem však dá bezpečně přistát, což bylo v průběhu šetření Policií ČR prokázáno výslechem dvou pilotů, kteří podstoupili let s otevřeným víkem (krytem) kabiny pilota. Zpochybňovala tvrzení žalobce ad a/, že řádně provedl předletovou přípravu a rozhodně odmítala tvrzení o konstrukční vadě. Letoun byl vyroben v roce 2004, letecká nehoda nastala v roce 2010 po šesti letech bezproblémového fungování. Měla za nelogické, že by se konstrukční vada zámku kabiny projevila až po šesti letech provozu. K BULLETINU č. xxx z roku 2006 argumentovala, že byl vydán pouze z preventivních důvodů a týkal se letounů typu Sportstar a několika letounů typu EV97 Eurostar s širokým překrytem kabiny. Žalobce ad a/ ovšem havaroval s letadlem se standardním (úzkým) typem kabiny, tedy s letadlem jiného typu. Letadlo, se kterým žalobce ad a/ havaroval, žádnou konstrukční vadu nemělo.

6. Žalovaná č. 1/ dále namítala, že žalobce ad a/ se předmětného letadla zmocnil svévolně přes výslovný zákaz Ing. N., neboť letadlo bylo připraveno pro jiného zákazníka. Poté pan N. odešel do hangáru připravovat další letadlo, a když se vrátil do kanceláře, zjistil, že letoun se žalobcem ad a/ je již ve vzduchu a v kanceláři našel bianko předávací protokol žalobce ad a/, kde bylo podepsané převzetí i vrácení letounu. Žalobce ad a/ tím porušil interní předpis školy, dle kterého bylo jeho povinností provést let s instruktorem. Žalobce ad a/ dále neprovedl řádně předletovou přípravu, protože z časových důvodů to nemohl stihnout, a tím porušil též letecké předpisy. Piloti ultra lehkých letadel jsou přitom pravidelně školeni, že v předletové přípravě mají zkontrolovat uzavření a zajištění kabiny letadla, a dále, jak se zachovat v případě otevření kabiny za letu. Žalovaná č. 1/ uváděla, že v případě že se kabina otevře, s letadlem lze běžně přistát. K tvrzené konstrukční vadě žalovaná č. 1 uvedla, že téhož dne, kdy došlo k nehodě, letěli s předmětným letadlem tři piloti, aniž by letadlo vykazovalo jakékoliv problémy, navíc bylo předtím zapůjčeno na letecký výlet do Francie. Letadlo disponovalo zámky nového typu xxx, na které se již nevztahoval závazný BULLETIN č. xxx z 3. 1. 2006. Uzavírání překrytu kabiny bylo vylepšeno, zámek byl opatřen pevným výstupkem, přes který se přesunovala uzavírací páka. Díky úpravě aretace zámku mohl pilot snadno zjistit, že zámek je uzamčen, neboť pak se páka nacházela v ose letadla a nemohla být vychýlena do žádné strany. Předmětná úprava zvyšovala jistotu pilota a byla schválena inspektorem LAA. Občas se při letu kabina pootevře, protože má však kabina závěsy (panty) vpředu, nemůže se však otevřít úplně. Pakliže došlo k otevření kabiny za letu, vždy to bylo v důsledku opomenutí kontroly uzavření krytu kabiny ze strany pilota. Hlavní příčinu letecké nehody shledala odborná komise LAA pod evidenčním č. xxx v nedostatečném zajištění překrytu kabiny před letem a spolupůsobící příčinou pak bylo shledáno otevření krytu kabiny za letu a stresové jednání pilota ve vzniklé situaci. Žalovaná č. 1/ konstatovala, že žádný předpis neporušila, a na její straně tudíž nelze shledat žádnou odpovědnost za nehodu letadla. Jelikož nenese odpovědnost za škodu při pádovém přistání žalobce ad a), odmítala i jakékoliv nároky žalobkyně ad b).

7. Soud I. stupně v průběhu řízení provedl obsáhlé dokazování, a to listinami žalované č. 1) (smlouva o pronájmu dopravního prostředku - letounu, protokol o předání letounu, úřední záznam o podání vysvětlení ze dne 8. 9. 2014 provedený Ing. N., vyjádření Ing. Ch. z 31. 7. 2014, přípis bývalého ředitele žalované č. 2/, posouzení zámku kabiny v předmětném letadle, informace o letech pilotů S. a Ing. B., vyjádření L. F. a Ing. N., zpráva o zkoušce otevření široké kabiny za letu zpracovaná výrobcem, závěrečná zpráva o odborném šetření příčiny letecké nehody ze dne xxx, blok časoměřiče, mapy dráhového systému letiště x., přehled náletu žalobce ad a/) a listinnými důkazy žalované č. 2/ (oprávnění č. 05/2002 k výrobě sportovních létajících zařízení včetně havarovaného letadla, typový průkaz předmětného letadla, smlouva o dílo č. xxx ze dne 8. 6. 2004 uzavřená mezi oběma žalovanými ohledně výroby předmětného letadla, předávací protokol letounu xxx, výstupní protokol letové způsobilosti letounu xxx ze dne 30. 6. 2004, technický průkaz předmětného letounu, zkušební protokol, opatření ke zvýšení bezpečnosti po nehodě, závěrečná zpráva o odborném šetření příčin letecké nehody, záznamem o zahájení úkonu trestního řízení z 29. 11. 2010, zpráva x Úřadu pro civilní letectví Mgr. V., zpráva o zkoušce otevření široké kabiny za letu ze dne 8. 9. 2004, posouzení zámku kabiny na havarovaném letadle, přípis technického x M. na pana Chvojku, závazný BULLETIN č. ev. xxx, instrukce obsahující postupy LAA pro ověřování letové způsobilosti SLZ /sportovní létající zařízení/ č. LA2). Na základě listinných důkazů shora citovaných, zejména pak na základě obsahu Bulletinu xxx měl soud I. stupně za prokázané, že tento se týká výslovně letadel vyráběných pro zahraničí typu Sport Star a několika letounů typu xxx se širokým překrytem kabiny, avšak žalobce ad a) havaroval s letadlem se standardní (úzkou) kabinou. Soud I. stupně doplnil dokazování i přílohou žalobců, která se týká letounu xxx, odkazovala však na BULLETIN č. ev. xxx. Nadto bylo prokázáno, že BULLETIN není předpisem závazným, závazné jsou toliko předpisy vydané LAA. Soud I. stupně rovněž provedl důkazy obsahem letové příručky pro ultralehký letoun, fotografiemi k objasnění rozdílu mezi letadlem se standartní úzkou kabinou a širokou kabinou, obsahem kopie vyšetřovacího spisu Policie ČR č. xxx, výpovědí a výslechem L. F., výslechy svědků T. M., Ing. P. Ch., P. R., A. C., Ing. B., M. S., pana M. a J. K. a obsahem příloh žalobců osvědčujících náklady, které měla žalobkyně ad b/ vynaložit na léčení žalobce ad a/. Soud I. stupně provedl též další důkazy žalobců, jejichž překlady jsou obsaženy přímo ve spise na čl. 314 a násl. Jednalo se o konečnou zprávou vyšetřující nehodu letadla xxx na Neuchätelském jezeru, nehodu u Nördlingenu v květnu 2011 a nehodu u Kedingshagenu, které nezjistily technické nedostatky letounů. Dále byl proveden důkaz obsahem BULLETINU xxx týkajícím se chování v případě otevřeného překrytu kabiny, a zprávou, že poklop kabiny v okamžiku nárazu nebyl uzavřen, obsahující snímky možného vadného uzavření, což neprokazovalo konstrukční vadu, ale svědčilo o nesprávně uzavřeném poklopu. Soud I. stupně provedl dále důkaz obsahem svědecké výpovědi Ing. N., z jehož výpovědi zjistil, že pracoval jako instruktor v letecké škole, kde mimo jiné pouštěl piloty k letům a kontroloval předletovou přípravu letadel. Co se týče zapůjčování letadel, měli zavedený i systém rezervací, kdy se pilot musel předem objednat a svědek nahlédl do knihy letů, zda pilot naposledy neletěl déle než jeden měsíc, neboť pak pilot musel letět s instruktorem. Žalobce ad a/ se dostal na letiště bez objednání a spěchal na realizaci letu právě z důvodu, aby neměl překážku v letu delší než jeden měsíc, aby nemusel dělat přezkoušení s instruktorem. Svědek žalobci ad a/ řekl, že nemá volné letadlo a odešel do hangáru připravovat další letadlo, tedy výslovně uvedl, že žalobci ad a/ nedal povolení k letu. V hangáru slyšel, že žalobce ad a/ letadlo nastartoval, zjevně z důvodu spěchu nestihl udělat předletovou přípravu a odletěl bez vědomí a souhlasu svědka, který po návratu do kanceláře zjistil, že měl na stole vyplněný protokol o převzetí letadla, který byl podepsán žalobcem ad a/ i v kolonce vrácení letadla. Poté, co žalobce ad a/ havaroval, byla nehoda vyšetřována Úřadem pro zjišťování příčin leteckých nehod, přičemž bylo zjištěno, že šlo o chybu pilota. Svědek uvedl, že se zřejmě žalobce ad a/ po otevření kabiny zabýval snahou o zavření kabiny, místo toho, aby přidal plyn, a tak vzhledem k malé rychlosti neměl dostatečný vztlak. Svědek uvedl, že je vyloučeno, že by předmětné letadlo mělo nějakou konstrukční vadu, naopak letadlo mělo vylepšený systém zamykání krytu kabiny. Žalobce ad a/ letěl s letadlem, které bylo vybaveno standardní (úzkou kabinou), letadla se širokou kabinou vůbec v x neměli. Soud I. stupně provedl ve věci i navrhovaný výslech žalobce ad a) Ing. D., který uvedl, že havaroval s letadlem typu xxx, imatrikulační č. xxx, jehož půjčování zajišťovala žalovaná č. 1/. Tvrdil, že si letadlo řádně zapůjčil, řádně provedl předletovou přípravu a že havaroval s letadlem typu se širokým krytem kabiny. Souhlas k převzetí letadla a vzletu mu dal pan Ing. N., přičemž po skončení letadlo mu nepředával, neboť měl tu nehodu. Shora uvedení tvrzení žalobce bylo v průběhu řízení zpochybněno, a to zejména vyjádřením žalované ad 1/ a výslechem svědka Ing. N., který vypověděl, že žalobce Ing. D. neměl souhlas k použití předmětného letadla, resp. že byl vysloven přímo zákaz s jeho použitím. Svědeckými výpověďmi bylo navíc prokázáno, že v letecké škole v x letadlo typu s širokým krytem kabiny vůbec neměli. Pravdivost výpovědi žalobce ad a/ zpochybnil i protokol o převzetí a vrácení letadla, když protokol byl podepsán žalobcem ad a/ v kolonce převzetí i odevzdání letadla, přičemž, jak bylo ze svědeckých výpovědí zjištěno, bylo by velmi neobvyklé, že by protokol o převzetí vozidla vyplňoval zákazník; vždy to dělal pracovník letiště. Ve světle shora uvedených okolností se výpověď žalobce ad a/ jevila soudu I. stupně naprosto nevěrohodná.

8. Soud I. se v průběhu řízení zabýval otázkou aplikovatelnosti německého práva (čl. 233) a neshledal pro tento postup žádné důvody (srov. čl. 253, 254), když na věc nelze použít článek 5 odst. 1 písmeno a) Nařízení EU č. 864/2007 (Řím II.), ale článek 5 odst. 1 písmeno b) Nařízení Řím II, dle kterého je nutné aplikovat právo České republiky. K tomuto závěru dospěl soud I. stupně za situace, kdy výrobek byl pořízen a vyroben na území České republiky, ke vzniku škody došlo na území České republiky a smlouva o nájmu letadla byla uzavřena na území České republiky dle českého práva. V průběhu řízení bylo žalobcem ad a) učiněno nesporným, že v době nehody bylo jeho obvyklé bydliště na území České republiky, kde též pracoval.

9. Po provedeném dokazování dospěl soud I. stupně k závěru, že žaloba není důvodná. Tvrzení žalobců o konstrukční vadě neměl soud I. stupně za dostatečně přesné, když nebylo specifikováno, v čem konkrétně konstrukční vada letadla měla spočívat, nadto toto obecné tvrzení nebylo prokázáno. Letadla typu xxx (pozn. odvolacího soudu: v rozsudku zřejmě chybně uvedeno xxx), s nímž žalobce ad a/ letěl, byla všemi svědky vesměs hodnocena jako letadla kvalitní a bezporuchová s tím, že svědkům nebylo cokoliv o nějaké konstrukční vadě letadla známo. Havarované letadlo bylo navíc vybaveno novým typem zámku, který byl vylepšen o nýt, za který zaklapla uzavírací páka ve směru letu, nebylo tedy možné, aby se kabina otevřela. Provozuschopnost letadla potvrdili svědkové C. a F., kteří s předmětným letadlem letěli téhož dne, před tím, než s letadlem letěl žalobce ad a/. Oba svědkové shodně vypověděli, že letadlo nemělo žádnou konstrukční vadu a bylo jednoznačně provozuschopné dalšího letu, navíc o týden předtím bylo letadlo zapůjčeno k výletu do Francie, což vylučuje jakoukoliv závadu technického charakteru či konstrukční vadu na předmětném letadle stejně jako okolnost, že letadlo bylo v provozu 6 let a mělo nalétáno 1111 hodin letového provozu; je tedy vysoce nepravděpodobné, že by se konstrukční vadu během této doby neprojevila. Žalobci sice tvrdili, že k leteckým nehodám u typu xxx docházelo opakovaně v SRN, Švýcarsku, Austrálii a Americe, avšak předložili toliko záznamy tří leteckých nehod v Německu a ve Švýcarsku, z nichž se snažili dovodit konstrukční vadu letadla. Závěry německých či švýcarských vyšetřovacích orgánů však nevypovídaly o konstrukční vadě, ale o tom, že zřejmě kabina nebyla před vzletem řádně zajištěna. Konstrukční vada nebyla dovozena ani ze závazného BULLETINU č.ev. xxx, který se netýkal typu letounu se standardním (úzkým) překrytem kabiny, s nímž žalobce ad a/ havaroval, ale týkal se provozu odlišných letadel - letounů Sportstar a několika typů letounů xxx se širokým překrytem kabiny. Tvrzení žalobce ad a/, že havaroval s letadlem se širokou kabinou, bylo vyvráceno výslechem Ing. N. a dalšími svědky (například T. M.), kteří jednoznačně uvedli, že žalovaná č. 1/ nedisponovala žádnými letadly s širokým překrytem kabiny, ale toliko s letadly se standardní (úzkou) kabinou. Za podstatný důkaz hodnotil soud I. stupně výslech Ing. N., kterým bylo jednoznačně prokázáno, že žalobce ad a/ s letadlem vzlétl přes jeho výslovný zákaz a upozornění, že letadlo je připraveno pro jiného zákazníka. Žalobce ad a/ využil situace, že Ing. N. odešel do hangáru připravovat další letadlo pro jiného zákazníka a s letadlem bez dovolení vzlétl, přičemž při vzletu spěchal, a proto opomněl udělat řádně předletovou přípravu včetně řádného zkontrolování uzavření krytu kabiny, čemuž přisvědčují i záznamy z bloku časoměřičů. Z výslechu svědků se podávalo, že předletová příprava podle počasí trvá cca 10-20 minut, což dle Ing. N. žalobce ad a/ nemohl dodržet, čemuž prokazuje i okolnost, že žalobce ad a/ buď záměrně, anebo omylem v předávacím protokolu vyplnil při převzetí letadla i kolonku odevzdání vozidla. Žalobce ad a/ se tedy letadla zjevně zmocnil bez souhlasu provozovatele letiště a pracovníka Ing. N., a dopustil se tak protiprávního jednání, kdy cizí věc užíval bez souhlasu vlastníka. Toto jednání měl soud I. stupně za podstatné pro posouzení odpovědnosti žalovaných, když za dané situace neshledal na jejich straně odpovědnost za škodu. Žalobci se snažili konstruovat odpovědnost obou žalovaných podle § 420 a § 415 a obč. zák. upravujících obecnou prevenční povinnost, dle které je každý povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku a přírodě a životním prostředí. Porušení této povinnosti v průběhu řízení ze strany žalobců prokázáno nebylo, naopak vyšetřující orgány - LAA a Policie ČR shodně uzavřely, že žalobce ad a/ zřejmě kryt kabiny letadla nezkontroloval a řádně ho neuzavřel a následně zkratkovitým jednáním zapříčinil nehodu. Soud I. stupně považoval za důležité zmínit, že žalobce ad a/ byl odpovědný za realizaci řádné a úplné předletové přípravy letadla včetně opakované kontroly řádného zajištění uzavření překrytu kabiny, a zjevně svým povinnostem nedostál. Z ust. § 427 obč. zák. vyplývá, že odpovědnost za škodu vyvolanou povahou provozu dopadá na osobu provozující dopravu, tedy nikoliv na výrobce. Tuto odpovědnost nelze ovšem dovodit ani ve vztahu k žalované č. 1/, neboť listinnými důkazy a výslechem svědka Ing. N. bylo jednoznačně prokázáno, že žalobce ad a/ se havarovaného letounu zmocnil neoprávněně a zřejmě uzavření krytu kabiny nezkontroloval. Co se týče hodnocení svědeckých výpovědí svědků, soud I. stupně shledal jejich výpovědi důvěryhodnými vzhledem k tomu, že vesměs jako bývalí pracovníci či spolupracovníci již k žalované č. 1/ neměli žádný vztah a neměli zájem stranit jedné či druhé straně. Ve světle provedeného dokazování soud I. stupně dospěl k závěru, že na straně žalovaných č. 1/ a 2/ nemůže býti shledána odpovědnost podle § 415 o.z. ani dle § 427 obč. zák. Soud I. stupně neshledal ani jakoukoliv odpovědnost žalovaných ve vztahu žalobkyni ad b/. Pakliže žalobkyně ad b/ platila léčení nebo náklady na léčení žalobce ad a/, konala tak zjevně na základě smluvního ujednání mezi žalobci a ve vztahu k žalovaným č. 1/ či 2/ nebyly shledány žádné důvody odpovědnosti, dle nichž by žalované subjekty měly žalobkyni ad b/ cokoliv hradit. Žaloba proto byla zamítnuta v plném rozsahu. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť žalované č. 1/ a 2/ byly ve věci zcela úspěšné a příslušelo jim vůči žalobcům právo na náhradu nákladů řízení. Zástupce žalované č. 2/ v řízení před soudem I. stupně učinil celkem 25 úkonů. V souvislosti s požadavkem žalobce ad a/ na zaplacení ušlého výdělku ve výši 57.484,05 EUR s příslušenstvím po žalované č. 2/ vzhledem k proměnlivé výši puncta způsobené změnami kurzu měn činila odměna právního zástupce žalované č. 2/ celkem 322.970 Kč, zvýšená o 67.823,70 Kč představující 21 % DPH na 390.793,70 Kč. Žalobce též požadoval po žalované č. 2/, aby mu uhradila společně a nerozdílně zpočátku částku 188.100 Kč, později částku 1.344.420 Kč. Z původně žalované částky 188.100 Kč příslušela žalované č. 2/ odměna ve výši po 8.660 Kč, za zbylé úkony z puncta částky 1.344.420 Kč odměna ve výši po 13.700 Kč. Za celkem za 25 úkonů činila odměna 320.530 Kč, zvýšená o DPH 21 % ve výši 67.311,30 Kč na 387.841,30 Kč. Žalované č. 2/ dále příslušel za 25 úkonů právní služby režijní paušál po 300 Kč, což představovalo celkem 9.075 Kč (7 500 Kč + 1.575 Kč DPH 21 %). Ze součtu 372.885,70 Kč z druhé požadované částky (57.484,05 EUR) +387.841,30 Kč + 9.075 Kč dle závěrů soudu I. stupně vyplývá, že žalobce ad a/ byl povinen zaplatit žalované č. 2/ celkem 769.804 Kč. Žalobkyně ad b/ požadovala po žalované č. 2/ (společně a nerozdílně s žalovanou č. 1/) původně 40.913,81 EUR a později 47.108,84 EUR, což s přihlédnutím k totožnému počtu 25 právních úkonů, jako v případě žalobce ad a/, představovalo s ohledem na změny měnového kurzu částku 322.970 Kč, ke které soud I. stupně připočetl 21 % DPH ve výši 67.823 Kč, což celkem představovalo 390.793,70 Kč. K těmto připočítal soud I. stupně shodný počet režijních paušálů po 300 Kč, což představovalo 7.500 Kč, přičemž po přičtení částky 1.575 Kč jako 21 % DPH činila částka paušálů 9.075 Kč. Po připočtení částky 390.793,70 Kč byla výsledkem částka 399.868,70 Kč, kterou dle závěrů soudu I. stupně byla žalobkyně ad b/ povinna zaplatit žalované č. 2/, a to včetně DPH. Ve vztahu mezi žalobcem ad a/ a žalovanou č. 1/ byla situace, co se týče výše požadované částky, identická. Původně žalobce ad a/ požadoval 188.100 Kč a 57.484,05 EUR na ušlém výdělku. V případě požadované částky 188.100 Kč představovala odměna za úkon právní služby 8.660 Kč. V případě částky 57.484,05 EUR byla výše puncta opětovně závislá na změně kurzu CZK a EURO. Později v průběhu řízení žalobce ad a/ zvýšil svůj požadavek vůči žalovaným na 1.344 420 Kč, a výše odměny proto činila 13.700 Kč za l úkon právní služby. Žalobce ad a/ byl povinen zaplatit žalované č. l/ odměnu za úkony v součtu 625.470 Kč. Rovně žalované č. l/ příslušel režijní paušál za 25 úkonů právní služby po 300 Kč, tedy 7.500 Kč (bez DPH) a dále náhrada za promeškaný čas v rozsahu 18 půlhodin po 100 Kč, tedy 1.800 Kč bez DPH v souvislosti s ústními jednáními, která se konala u Obvodního soudu pro Prahu dne xxx, xxx, xxx, xxx, xxx, xxx, xxx, xxx a xxx. Dále pak požadovala žalovaná č. 1/ náhradu cestovného za použití osobního automobilu za cesty z B. do Prahy a zpět ke shora uvedeným jednáním, přičemž součet cestovného představoval částku 5.744 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná č. l/ byla žalována dvěma žalobci, požadovala po žalobci ad a/ úhrady cestovného a náhrady za promeškaný čas ve výši jedné poloviny, která u náhrady za promeškaný čas představovala 900 Kč a u úhrady cestovného 2.872 Kč. Celkem po žalobci ad a/ požadovala za právní zastoupení částku 625.470 Kč, 7.500 Kč jako režijního paušálu, poloviny náhrady za promeškaný čas 900 Kč a cestovného 2.872 Kč, což celkem představovalo částku 636.742 Kč, ke které bylo nutno připočítat 21 % DPH v částce 133.715,82 Kč, celkem tedy 770.457,82 Kč, která představovala náhradu nákladů řízení. S ohledem na výsledek sporu soud I. stupně uložil povinnost zaplatit posledně uvedenou částku žalobci ad a/ ve prospěch žalované č. 1/. Co se týče vyúčtování nákladů řízení žalované č. l/ vůči žalobkyni ad b/, požadovala žalobkyně č. 2/ částku 40.913,81 EUR, po navýšení 47.108,84 EUR, vzhledem k proměnnému kurzu příslušela právnímu zástupci proměnlivá odměna za úkony právní služby, přičemž součet odměn ve vztahu k žalobkyni ad b/ činil 297.390 Kč (bez DPH). Žalované č. 1 příslušel též režijní paušál za 25 úkonů právní služby ve výši 7.500 Kč (bez DPH). Žalovaná č. l/ i po žalobkyni ad b/ požadovala náhradu za promeškaný čas ve výši shora citované jedné poloviny z částky 1.800 Kč, tedy 900 Kč bez DPH, a taktéž požadovala 50 % cestovného za cestu B. Praha a zpět v částce 5.744 Kč, z níž polovina činila 2.872 Kč. Celkem se jednalo o částku 308.662 Kč, ke které bylo ovšem nutno připočítat 21 % DPH ve výši 64.819,02 Kč na výsledných 373.481,02 Kč, které dle závěrů soudu I. stupně byla povinna žalované č. 1/ uhradit žalobkyně ad b/ v obecné pariční lhůtě. Na základě shora uvedeného soud I. stupně uzavřel, že žalobci ad a/ svědčí povinnost uhradit na náhradě nákladů řízení ve prospěch žalované č. 1/ částku 770.457,82 Kč, ve prospěch žalované č. 2/ částku 769.804 Kč. Žalobkyni ad b/ pak svědčila povinnost uhradit žalované č. 1/ částku 373.481,02 Kč a ve prospěch žalované č. 2/ částku 399.868,70 Kč (výroky II., III., IV. a V. rozsudku soudu I. stupně).

10. Do všech výroků rozsudku podali oba žalobci včasné a přípustné odvolání. Žalobci předně nesouhlasili se skutkovými zjištěními soudu I. stupně, že letadlo, se kterým havaroval žalobce ad a/ nebylo obdařeno konstrukční vadou, a kryt kabiny se tedy nemohl samovolně otevřít. Rozporovali též zjištění, že žalobce ad a/ se bez dovolení žalované č. 1/ letadla zmocnil a odlétl s ním bez řádné předletové přípravy a že příčinou letecké nehody byla skutečnost, že žalobce ad a/ řádně neuzavřel kryt kabiny, jakož i jeho následné stresové jednání ve chvíli, kdy se kabina za letu otevřela. I v případě, že by se odvolací soud s tímto skutkovým stavem ztotožnil, soud I. stupně věc nesprávně posoudil. K existenci konstrukční vady žalobci namítali, že letadlo bylo vadné a zámek překrytu kabiny letadla trpěl vadou, která vedla buď k nesprávnému uzavření překrytu kabiny, k nemožnosti pilota identifikovat neuzavření překrytu, nebo k neschopnosti zámku odolat, v důsledku čehož došlo k otevření překrytu kabiny za letu. Dále letová příručka platná v době nehody neobsahovala postup pro řízení letadla při otevřeném překrytu kabiny, ačkoli se tento postup zásadně liší od standardního způsobu řízení a k samovolnému otevírání překrytu kabiny pravidelně docházelo. Soud I. stupně uvedl, že v průběhu řízení nebylo prokázáno, že by havarované letadlo bylo obdařeno konstrukční vadou. Tento závěr postavil zejména na subjektivních dojmech vyslechnutých svědků, když uvedl, že letadla typu xxx byla všemi svědky vesměs hodnocena jako letadla kvalitní a bezporuchová a že o nějaké konstrukční vadě letadla nevěděli. Dále se spokojil s využitím domněnek LAA a Policie ČR, které nehodu žalobce ad a/ vyšetřovaly se závěrem, že žalobce ad a/ jakožto pilot zřejmě nezkontroloval a řádně neuzavřel kryt kabiny letadla a že nehodu zapříčinilo zkratové jednání žalobce ad a/. Namísto posouzení existence vady se soud I. stupně soustředil na úkony žalobce ad a/ před vzletem, když dovodil, že žalobce ad a/ „zjevně opomněl udělat řádně předletovou přípravu“. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce ad a/ nezkontroloval a neuzavřel kryt kabiny letadla. Tato skutečnost ani být prokázána nemohla, neboť letadlo neobsahovalo systém, který by zaznamenával jednotlivé úkony pilota, a dle svědeckých výpovědí nebyl žádný ze svědků přítomen předletové přípravě žalobce ad a/. Nadto klika zámku krytu kabiny letadla byla po nehodě v pozici po směru letu, tj. v pozici zavřeno, jak je zřejmé z fotodokumentace letounu po nehodě. Tuto skutečnost soud I. stupně v rozsudku nezmínil, ačkoli má tato skutečnost zásadní význam pro posouzení, zda žalobce ad a/ skutečně uzavřel kryt kabiny letadla. Pokud soud I. stupně přesto vzal pochybení žalobce ad a/ za prokázané, učinil tak na základě pouhých domněnek a na základě svého mylného přesvědčení, že pokud byly pochybnosti o tom, zda byla řádně provedena celá předletová prohlídka, nemohlo dojít k řádné kontrole uzavření překrytu kabiny, ačkoli k provedení těchto úkonů je potřeba čas v řádech jednotek sekund a dané úkony lze paralelně provádět spolu s jinými úkony předletové prohlídky. Za situace, kdy soud I. stupně vzal na základě výpovědí svědků, kteří nebyli předletové přípravě přítomni, za prokázané, že žalobce ad a/ neuzavřel kryt kabiny letadla, měl se v odůvodněnírozsudku s danou skutečností řádně vypořádat, protože se jedná o přímý důkaz uzavření překrytu kabiny. Pokud tak neučinil, zatížil řízení vadou, pro kterou by měl být rozsudek zrušen. Podle odvolatelů žalobci v řízení prokázali, že k otevření překrytu kabiny u letadel daného nebo obdobného typu se stejným zámkem překrytu kabiny vyráběných žalovanou č. 2/ docházelo relativně často, a to i u havarovaného letadla, jak vyplývá např. ze zápisu z pilotního deníku instruktora F. Ž. Nebylo tedy nikterak neobvyklé, že během letu došlo k samovolnému otevření uzavřeného překrytu kabiny. Opakované otevírání překrytu kabiny za letu vyplývá i z BULLETINU 9/2006 výrobce letadla - žalované č. 2/ č. xxx ze dne 3. 1. 2006, dle kterého při „provozu letounů Sportstar v Austrálii došlo k opakovanému samovolnému otevření širokého odklopného překrytu kabiny za letu, přičemž pravděpodobnou příčinou otevření byla nedokonalá konstrukce zámku, který překryt dostatečně nezajišťoval (…).“ K použitelnosti předmětného BULLETINU v daném případě soud I. stupně uvedl, že tento se netýkal typu letounu, s nímž žalobce ad a/ havaroval, když žalobce ad a/ havaroval s letadlem se standardním (úzkým) překrytem kabiny a BULLETIN se týkal odlišných letounů Sportstar a letounů xxx se širokým překrytem kabiny. Žalobci na tomto místě namítali, že samotný tvar překrytu kabiny letadla nemá sám o sobě vliv na typ osazeného zámku, který je z hlediska způsobu svého fungování stejný jak u letadel s úzkým, tak i s širokým překrytem kabiny. Sama žalovaná č. 2/ přitom uvedla, že na letadle byl zastavěn zámek dle výkresu xxx, tedy zámek tzv. širší kabiny. Navíc z typového osvědčení daného typu letadla vyplývá, že širší typ překrytu kabiny byl standardně montován od roku 2000 do všech typů letadel xxx, Sportstar a jejich modifikací. Z uvedeného tedy vyplývá, že na letadlo, resp. na zámek zastavěný v letadle, se BULLETIN 9/2006 uplatní. Žalobci za vadu letadla považovali rovněž skutečnost, že letová příručka letadla platná v době nehody neobsahovala instrukce k ovládání letadla s otevřenou kabinou, ačkoliv to byla u daného typu letadla relativně častá událost a pilot by měl při otevření překrytu kabiny postupovat podle nouzového postupu uvedeného v letové příručce. V řízení před soudem I. stupně bylo prokázáno, že v návaznosti na provedení zkoušky otevření kabiny za letu roku 2004 bylo doporučeno zapracovat nouzové postupy při otevření překrytu kabiny do letové příručky. Nouzové postupy pro let s otevřenou kabinou byly žalovanou č. 2/ zapracovány do letové příručky až v roce 2012, kdy žalovaná č. 2/ vydala závazný BULLETIN č. xxx ze dne 2. dubna 2012, jehož prostřednictvím byla doplněna letová příručka „všech letounů xxx o nouzový postup při otevření kabiny za letu“. Do té doby nebyly tyto nouzové postupy ani součástí výcviku pilotů na daném typu letadla. Z uvedeného je tedy zřejmé, že v době nehody nemohl být žalobce ad a/ vycvičen k tomu, aby zvládl danou situaci, a ani se nemohl o zvládnutí takové situace dozvědět z letové příručky. Způsob řešení takové stresující situace nelze přičítat k tíži pilota, pokud pod vlivem dalších okolnosti havaroval. To platí zejména v situaci, kdy při přistání dodržel postup uvedený v letové příručce, přičemž však správný postup byl odlišný a tato odlišnost v letové příručce uvedena nebyla. Žalovaná č. 2/ přitom zatížila letadlo (jehož součástí je i letová příručka) vadou, když až do roku 2012 nedoplnila letovou příručku o nouzové postupy spojené s otevřením překrytu kabiny za letu, a to i když věděla, že dodržení postupů pro přistání dle platné verze letové příručky vedlo při otevřeném překrytu kabiny ke ztrátě vztlaku a tzv. pádu letadla na malou rychlost. Žalobci též poukazovali na odpovědnost žalované č. 1/, která odpovídá žalobci ad a/ z nájemní smlouvy a žalobkyni ad b/ objektivně, podle § 427 obč. zák., přičemž tato odpovědnost by byla dána i vůči žalobci ad a/, pokud by bylo připuštěno neoprávněné užití letadla. Soud I. stupně však vůbec nevzal v úvahu zejména to, že žalovaná č. 1/ věděla o problémech se zámkem překrytu kabiny na daném typu letounu a neprovedla úpravy zámku překrytu kabiny dle BULLETINU 9/2006. Provedla pouze neoficiální úpravu, a to z důvodu, že dle svědků N. a M. se několikrát stalo, že se při otřesech zámek uvolnil a kabina se otevřela. Bez ohledu na neoficiální úpravu zámek ani tak řádně nefungoval, pokud v důsledku pojíždění nebo v důsledku jiných vibrací mohlo dojít k otevření překrytu kabiny. Opomenutí těchto skutečností má zásadní vliv na posouzení odpovědnosti žalované č. 1/, a to zejména z toho pohledu, zda porušila své právní povinnosti stanovené smlouvou nebo právními předpisy, resp. zda se může dovolávat vyvinění se z objektivní odpovědnosti. Z provedených důkazů též nelze dospět k jednoznačnému závěru o tom, že by se žalobce ad a/ zmocnil letadla neoprávněně v rozporu s výslovnou instrukcí pracovníků žalované č. 1/. Taková skutečnost pak ani nebyla zjištěna v rámci vyšetřování nehody Policií ČR. Žalobce ad a/ měl s žalovanou č. 1/ řádně uzavřenou nájemní smlouvu a před vypůjčením letadla došlo k řádnému vyplnění předávacího protokolu s podpisem pracovníka žalované č. 1/ - Ing. N. Skutečnost, že v předávacím protokolu došlo zřejmě omylem i k podepsání kolonky vztahující se k vrácení letadla, přitom není pro závěry o řádnosti půjčení letadla rozhodná. Ostatně žalovaná č. 1/ neoprávněné užití letadla nenahlásila, ani si nenárokovala náhradu škody za zničené letadlo, což by pravděpodobně učinila, pokud by se žalobce ad a/ letadla zmocnil neoprávněně. Tvrzení žalované č. 1/ měli žalobci z tohoto důvodu za účelová. I kdyby se však žalobce ad a/ zmocnil letadla neoprávněně, namítali, že soud I. stupně se měl zabývat otázkou, zda tuto skutečnost žalovaná č. 1/ umožnila svou nedbalostí, když soud I. stupně odpovědnost žalobce ad a/, který měl užívat cizí věc bez souhlasu vlastníka, posoudil zřejmě na základě první věty § 430 odst. 1 obč. zák., který zní: „Místo provozovatele odpovídá ten, kdo použije dopravního prostředku bez vědomí nebo proti vůli provozovatele. Provozovatel odpovídá společně s ním, jestliže takové užití dopravního prostředku svou nedbalostí umožnil.“ Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. 25 Cdo 214/2002 přitom uvedl, že postačí, pokud se bude jednat o nedbalost nevědomou, která je u žalované č. 1/ zřejmá, neboť žalobce ad a/ mohl s letadlem bez dovolení odletět. Ing. N. vypověděl, že odešel do hangáru připravovat další letadlo pro jiné zákazníky a výslovně žalobci ad a/ nedal povolení k letu. Po návratu do kanceláře našel protokol o převzetí letadla. Z popsaného stavu je zřejmé, že letadlo bylo žalovanou č. 1/ ponecháno bez dozoru v odletu schopném stavu po dostatečnou dobu, aby s letadlem mohl kdokoli odletět. Povinnost zajistit letadlo proti neoprávněnému použití přitom vyplývá z obecné prevenční povinnosti podle § 415 obč. zák. a současně i z čl. 4 Provozního řádu hangáru Letiště x č. xxx, podle kterého je uživatel je povinen letouny v hangáru řádně zabezpečit uzamčením před vniknutím cizích osob. Z důvodu nedbalosti spočívající v nedostatečném zabezpečení letadla proti neoprávněnému užití by žalovaná č. 1/ odpovídala za škodu způsobenou nehodou společně s žalobcem ad a/ ve smyslu § 427 obč.zák. ve spojení s § 430 odst. 1 obč. zák. Žalovaná č. 1/ též odpovídá za škodu způsobenou nehodou i ve smyslu § 420 odst. 1 obč. zák. pro porušení obecné prevenční povinnosti stanovené v § 415 obč. zák., neboť její jednání nesplňovalo podmínku obezřetného jednání. Soud I. stupně se proto měl s ohledem na § 439 obč. zák. zabývat otázkou, jakou mírou přispěla uvedená nedbalost žalované č. 1/ ke vzniku škody. Pokud by ovšem soud I. stupně dospěl ke správnému skutkovému stavu, že letadlo mělo vadu a žalobce ad a/ je užil se souhlasem jeho provozovatele - žalované č. 1/, která porušila své povinnosti vůči žalobci ad a/, když neprokázala, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat ve smyslu § 428 obč. zák., musel by věc nutně posoudit tak, že žalovaná č. 1/ odpovídá žalobcům z titulu porušení smluvní povinnosti, resp. obecné prevenční povinnosti, nebo odpovědnosti za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků ve smyslu § 427 obč. zák. Žalovaná č. 2/ by pak jako výrobce letadla odpovídala žalobcům z titulu o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, protože letadlo trpělo vadou vedoucí k nehodě, která způsobila škodu. Na danou věc je přitom použitelný německý zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku ze dne 15. prosince 1989 (BGBI. I S. 2198), který implementoval směrnici Rady Evropských společenství 85/374/EHS, ve znění pozdějších předpisů. Použitelnost tohoto zákona žalobci dovozovali s odkazem na čl. 5 odst. 1 písm. a) nařízení EU č. 864/2007 (Řím II), který stanoví, že „[a]niž je dotčen čl. 4 odst. 2, je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají ze škody způsobené vadou výrobku, právo země, v níž měl poškozený v okamžiku vzniku škody obvyklé bydliště, byl-li výrobek v této zemi uveden na trh.“ Z obsahu spisu přitom vyplývá, že v řízení nebylo nesporné, že obvyklé bydliště žalobce ad a/ bylo v době nehody na území České republiky, jak chybně uváděl soud I. stupně. Žalobci v řízení konstantně tvrdili, že obvyklým bydlištěm žalobce ad a/ byly B. v Německu, kde měl i trvalý pobyt. Skutečnost, že žalobce ad a/ v době nehody dočasně pobýval v ČR, není pro závěr o obvyklém bydlišti rozhodná. V případě, že by se na věc mělo aplikovat české právo, bylo by nutné odpovědnost žalované č. 2/ posoudit především podle zákona č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, což soud I. stupně zcela pominul. Německý i český zákon vychází z výše uvedené směrnice, kterou implementují. Žalobci by museli v řízení prokázat vadu výrobku, vzniklou škodu a příčinnou souvislost mezi vadou výrobku a škodou, což dostatečně učinili, a proto žalovaná č. 2/ odpovídá za škodu způsobenou nehodou. Ve vztahu k žalobkyni ad b/ soud I. stupně neshledal jakoukoliv odpovědnost žalovaných subjektů, škoda však žalobkyni ad b/ vznikla v důsledku zákonné povinnosti zdravotní pojišťovny hradit náklady léčení žalobce ad a/, které musely být vynaloženy v důsledku nehody. Za škodu způsobenou havárií přitom odpovídají žalovaní. Žalobci poukazovali též na špatný výpočet nákladů řízení, a to minimálně ve vztahu k nákladům žalované č. 2/. Na první pohled je totiž zřejmě, že odměna za zastupování v řízení, jehož předmětem je zaplacení částky 57.484,05 EUR jako ušlého výdělku žalobce ad a/, bude odlišná od odměny za zastupování v řízení o zaplacení 40.913,81 EUR představující náklady léčby žalobce ad a/. Při totožném počtu úkonů učiněných v řízení o těchto částkách soud I. stupně došel ke stejné odměně, třebaže s ohledem na rozdílnou výši odměn za jeden úkon by měl být rozdíl v odměnách při 25 učiněných úkonech právní služby zhruba 42.000 Kč. Rozsudek je nadto v části týkající se nákladů řízení žalované č. 2/ nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů, protože, na rozdíl od nákladů žalované č. 1/, neuvádí rozpis výše odměn za jednotlivé úkony, a žalobci tak nemají možnost zkontrolovat výpočet soudu I. stupně, resp. v jaké výši byla přiznána odměna za jeden úkon právní služby. S ohledem na výše uvedené žalobci navrhovali, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalovaní budou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci ad a) částku 1.344.420 Kč s příslušenstvím a částku 57.484,05 EUR s příslušenstvím, a žalobkyni ad b) částku 47.108,84 EUR s příslušenstvím do 3 dnů od právní moci rozsudku, a náhradu nákladů řízení, včetně nákladů řízení odvolacího, a to v téže lhůtě. Pro případ, že by odvolací neshledal podmínky pro změnu rozsudku, žalobci navrhovali rozsudek zrušit a vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení.

11. K podanému odvolání žalovaná č. 1 ve vyjádření uvedla, že považuje napadené rozhodnutí za správné a kvalitní (včetně nákladového výroku). Žalobci nepřinesli v odvolání nový pohled na věc a pouze opakovali již vznesené argumenty, se kterými se vyrovnal soud I. stupně v napadeném rozsudku. Žalovaná č. 1 v této souvislosti odkázala na svůj závěrečný návrh ze dne 25. 9. 2019, kde se tvrzeními žalobců podrobně zabývala. Žalovaná č. 1/ mimo jiné zdůrazňovala, že se žalobce ad a/ zmocnil letadla neoprávněně, na čemž nic nemění fakt, že s žalovanou č. 1/ uzavřel rámcovou smlouvu o pronájmu letadla. Nadto řídil, aniž měl potřebou předcházející praxi, čímž vytvořil předpoklad letecké nehody. Jestliže se neoprávněně zmocnil cizí věci, nemůže vinit vlastníka a provozovatele letadla, že zavinil jeho zranění, pokud při takovémto užívání došlo k nehodě. I kdyby si však letadlo vypůjčil, nebyl by v pozici žáka letecké školy, ale v pozici klienta půjčovny, který si pronajal stroj, za který v průběhu letu odpovídá. Půjčovna přitom má povinnost pouze předat letadlo způsobilé k letu a nikoli pilota instruovat, jak zvládat neobvyklé situace - např. jak se zachovat při otevření překrytu kabiny. Bylo vyvráceno, že by závěr překrytu trpěl vadou, která by vedla k nesprávnému uzavření nebo samovolnému otevření (viz svědecké výpovědi pilotů a instruktorů, závěry komise LAA a jejího inspektora Ing. Ch.). O tom, že by byl závěr kabiny vadný a zapříčinil nehodu, žalobce ad a/ nepodal žádný důkaz. Naopak bylo prokázáno, že zámek překrytu kabiny byl zcela funkční a že BULLETIN 9/2006 se týkal letadel s širokou kabinou, která na rozdíl od předmětného letounu neměla od výrobce instalován modernější zámek s hákem a pérovou pojistkou. Zámek letadla byl nadto vylepšen mechanikem v souladu s předpisy LAA, což potvrdil inspektor LAA Ing. Ch. K obsahu letecké příručky žalovaná č. 1/ argumentovala, že příručka obsahuje návod na ovládání letadla při normálním způsobu užití a nemusí obsahovat pokyny k řešení situací, do kterých se pilot nemá dostat, a které mohou nastat jen, dopustí-li se pilot chyby. Pokud příručka řeší nouzové postupy, pak pouze takové, které způsobila vyšší moc a nikoli chyba pilota, jako se to přihodilo žalobci ad a/. Pokud příručka takové řešení neobsahuje, nejedná se o porušení povinnosti výrobce nebo provozovatele letadla a není možné v absenci takového pokynu hledat důvod k náhradě škody. Tvrzení, že předmětné letadlo nebylo tak bezpečné, jak se od něj rozumně očekávalo, je v rozporu s letitou zkušeností stovek jeho uživatelů. Jedná se o letadlo, které je běžně užívané i v leteckých školách, neboť je spolehlivé a nečiní problémy ani pilotům s menšími zkušenostmi. Žalobci přednesli tři nehody letadel xxx, které však dle předložených zpráv zavinili piloti. Ohledně pozice kliky v době před nehodou, tedy „v pozici po směru zavřeno“, žalovaná č. 1/ uvedla, že tento závěr o zavření není možné z fotodokumentace nehody vyvodit, neboť nezajištěná klika se může pohybovat zcela volně a do polohy, v níž byla fotografována, se mohla dostat z jakékoli příčiny. Od okamžiku, kdy se žalobce ad a/ letadla zmocnil, do okamžiku startu uplynulo 5 minut. Po tuto dobu žalobce nemohl provést žádné úkony předletové kontroly, jejichž absence sama předpokládá vznik letecké nehody. Protože se neprokázala závada na zavírání překrytu kabiny, neexistuje jiný důvod pro otevření kabiny, než její neuzavření pilotem. K právní argumentaci žalobců žalovaná č. 1/ namítla, že odmítá objektivní odpovědnost podle § 427 o. z. a odpovědnost provozovatele dopravního prostředku podle § 430 odst. 1 o. z. a na něj navazujícího rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. 25 Cdo 214/2002. Obě ustanovení zakotvují právo na náhradu škody vzniklé zvláštní povahou provozu (resp. za nedbalost provozovatele dopravního prostředku, která vedla k neoprávněnému zmocnění se tohoto prostředku), ale pouze vůči třetím osobám, kterým vznikla škoda, a nikoli osobě, která se na vzniku škodné události podílí, jako žalobce ad a/. To platí tím spíše, že žalobce ad a/ se letadla zmocnil protiprávně a vlastní vinou se zranil. K odpovědnosti za porušení obecné prevenční povinnosti podle § 415 o. z. žalovaná č. 1/ uvedla, že ta ze zjištěného skutkového stavu nevyplývá. Jelikož je jedinou příčinou vzniku nehody a následné škody chování žalobce ad a/, nese podle § 441 o. z. veškerou tíhu škody sám, když jeho výlučné zavinění vylučuje odpovědnost kohokoli jiného. Jelikož žalovaná č. 1/ neodpovídá žalobci ad a/, neexistuje důvod, na jehož základě by mu hradila náhradu škody, pak nemůže odpovídat ani žalobkyni ad b/, jejíž sekundární nárok se odvíjí od právní situace žalobce ad a/. Dále žalovaná č. 1/ uvedla, že vůči žalobci ad a/ uplatila nárok na náhradu škody v částce 728.000 Kč za zničené letadlo a žalobce ad a/ odmítl škodu uhradit. Od soudního vymáhání upustila s ohledem na zdravotní stav žalobce ad a/ a jeho majetkovou situaci, tedy ze soucitu, když reflektovala jeho těžkou životní situaci po nehodě. Upozornila též na vznesenou námitku promlčení a námitky vůči výši uplatněné škody, kde odkázala na vyjádření žalované č. 2/, se kterou se v tomto ohledu ztotožnila. Z výše uvedených důvodů žalovaná č. 1/ navrhla napadený rozsudek jako správný potvrdit a žalobcům uložit zaplatit žalované č. 1/ náhradu nákladů odvolacího řízení.

12. Žalovaná č. 2/ k odvolací argumentaci žalobců ve svém vyjádření uvedla, že nepřinášejí nic nového a pouze opakují argumenty, které již vznesli v průběhu prvoinstančního řízení a ke kterým se žalovaná č. 2/ již dříve ústně a písemně vyjádřila, přičemž na tato vyjádření odkázala. Žalovaná č. 2/ zdůraznila, že všichni účastníci řízení měli možnost se řízení aktivně účastnit, že se soud I. stupně podrobně zabýval všemi podstatnými argumenty a návrhy důkazů a že své závěry vtělil do rozsudku, který žalovaná č. 2/ označila za podrobný, přiléhavý, správný a bez vad. Není tedy důvodu, aby odvolací soud rozhod jinak, než potvrzením jeho správnosti. K tvrzené konstrukční vadě žalovaná č. 2/ především zdůrazňovala, že tato vada nebyla během řízení prokázána a že letoun žádnou vadu neměl. Pokud žalobci tvrdí, že z nějakých důkazů provedených před soudem I. stupně vyplývá opak, pak se z jejich strany jedná o nesprávnou a účelovou interpretaci důkazů. Letoun měl nalétáno 1111 letových hodin, přičemž před nehodou žalobce ad a/ se na něm žádné problémy s údajným samovolným otevíráním kabiny při letu neprojevily. Kdyby letadlo mělo konstrukční vadu, ta by se projevovala od počátku provozu letounu. Naopak, příčinou pootevření kabiny může být více, včetně prokázaného nedostatečného zajištění zavírání kabiny pilotem před vzletem. Ani orgány vyšetřující leteckou nehodu nezastávaly názor, že by měl havarovaný letoun konstrukční vadu. V době letecké nehody byla nadto kabina letadla osazena zámkem s neautorizovanou úpravou provedenou bez vědomí žalované č. 2/. Z případného vlivu této neautorizované úpravy však nelze dovozovat konstrukční vady letadla ani odpovědnost žalované č. 2/. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by k otevření překrytu kabiny u letadel „obdobného typu“ docházelo „relativně často“, jak tvrdí žalobci v odvolání. Ani jeden svědek netvrdil, že by k takovému „relativně často“ se opakujícímu otevírání překrytu zmíněného letadla docházelo a dle předložených protokolů k leteckým nehodám nedocházelo z důvodu konstrukční vady, ale protože piloti před vzletem nedostatečně uzavřeli překryt kabiny a následně nezvládli pilotáž letadla. Pro posouzení dané věci je nadto rozhodné, v jakém technickém stavu bylo ono konkrétní letadlo a nikoli letecká historie jiných letadel, včetně typu xxx, což jsou spolehlivé stroje bez konstrukčních vad. Žalobci navíc neuváděli konkrétní „obdobné typy“ letadel a jaká konkrétní konstrukční vada se u nich má vyskytovat; jejich tvrzení je tak nekonkrétní. V řízení před soudem I. stupně nebylo prokázané, že během letu došlo k samovolnému otevření překrytu kabiny. Žalovaná č. 2/ se dále vyjadřovala k BULLETINU 2 č. xxx, přičemž odmítala, že by připouštěl konstrukční vadu zámku kabiny havarovaného letadla. Odkazovala na odlišné typy překrytu kabiny a jejich odlišný způsob uzavírání. Ke klice zámku v pozici zavřeno žalovaná č. 2/ uvedla, že tato skutečnost nemá pro danou věc žádný význam, když předmětná fotodokumentace zachycuje stav letadla po zdemolování při havárii, když mnoho součástí letadla nebylo na místech a v pozicích, kde byly při letu. Navíc fotodokumentace vznikla nepochybně až poté, co bylo s kabinou letadla a mechanismem jejího zavírání jistě manipulováno, protože z kabiny byl vyprošťován žalobce ad a/, který by byl jinak na fotodokumentaci zachycen na pozici sedícího pilota. Klika se do pozice „zavřeno“ mohla dostat jakkoli, způsobů a okamžiků, kdy k takovému postavení kliky zámku mohlo dojít, je více. Pokud soud I. stupně tento argument žalobců neakcentoval, pak tak učinil správně. Z provedeného dokazování dále dostatečně vyplynulo, že žalobce ad a/ se letounu zmocnil neoprávněně a v přímém rozporu s pokynem žalované č. 1/. Vzhledem k tomuto postupu spěchal a neměl dostatek času na provedení řádné předletové přípravy. Žalovaná č. 2/ poukázala na svědecké výpovědi, které svědčí v prospěch žalovaných, a shrnula obsah výpovědí svědků Ing. V. N. (x s dlouholetou praxí), T. M. (x u žalované č. 1/), Ing. P. Ch. (x LAA), L. F. (x a pilota, který daným letounem letěl v den nehody), P. R. (x) a Ing. A. C. (pilota, který daným letounem létal před nehodou žalobce ad /). Se stejnými závěry jako výše uvedení svědci (co se týče např. neexistence údajné konstrukční vady letounů daného typu apod.), byly vyslechnuty i další osoby, jako např. Ing. J. B. (x), M. S. (x), Ing. V. M. (x žalované č. 1/) a Jakub Kořínek (ředitel letecké školy žalované č. 1/). Náklady řízení považovala žalovaná č. 2/ za správně vypočítané. Vzhledem k výše uvedenému žalovaná č. 2/ navrhla, aby odvolací soud potvrdil napadený rozsudek jako správný a aby ji přiznal nárok na náhradu nákladů řízení, a to včetně náhrady nákladů odvolacího řízení.

13. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to dle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. Dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.

14. Podle ustanovení čl. 4 bod 1. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), nestanoví-li toto nařízení jinak, je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti.

2. Mají-li však osoba, vůči které je vznášen nárok na náhradu škody, a poškozený v okamžiku vzniku škody obvyklé bydliště ve stejné zemi, použije se právo této země. Podle čl. 5 téhož Nařízení 1. Aniž je dotčen čl. 4 odst. 2, je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají ze škody způsobené vadou výrobku, a. právo země, v níž měl poškozený v okamžiku vzniku škody obvyklé bydliště, byl-li výrobek v této zemi uveden na trh; b. není-li podmínka uvedená v písmenu a) splněna, právo země, ve které byl výrobek pořízen, byl-li výrobek v této zemi uveden na trh; c. není-li splněna žádná z podmínek uvedených v písmenech a) a b), právo země, kde škoda vznikla, byl-li výrobek v této zemi uveden na trh. Ve smyslu výše citovaných ustanovení o rozhodném právu ve věcech s cizím prvkem soud I. stupně nemohl pochybit, aplikoval-li na věc české hmotné právo (když pravomoc českých soudů nebyla žádným z účastníků ani zpochybňována). Ve vztahu k žalované společnosti č. 1/ vyplývá aplikace českého hmotného práva z obecného pravidla čl. 4 bod 1 shora citovaného Nařízení, neboť ke škodě došlo na území České republiky a jiným (zvláštním) ustanovením nebyla tato kolizní norma ve vztahu k žalované č. 1/, jejíž odpovědnost byla žalobci dovozována z titulu provozovatele dopravního prostředku (letadla), jehož provozem škoda žalobci ad a/ vznikla, modifikována. Ve vztahu k žalované č. 2/ připadalo dle žalobních tvrzení v úvahu kolizní ustanovení čl. 5 shora citovaného Nařízení o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku. Z dikce citovaného kolizního ustanovení - čl. 5 odst. 1. bod b/, c/ se podává, že i kdyby neměl žalobce ad a/ jako poškozený na území České republiky své bydliště, což v odvolání popíral, je rozhodným hmotné právo země, v níž byl výrobek pořízen, popř. kde škoda vznikla, byl-li výrobek v této zemi uveden na trh. Je tak zřejmé, že za situace, kdy předmětné letadlo, s nímž žalobce ad 1/ v České republice na letišti v x havaroval, bylo vyrobeno v České republice, zde pořízenou žalovanou ad 1/ a zde též uvedeno na trh (o čemž svědčí nesporná tvrzení účastníků), bylo nutno na věc nutno aplikovat hmotné právo české, tj. - s ohledem na datum vzniku škody a ust. § 3028 odst. 3 OZ - bylo třeba aplikovat občanský zákoník č. 40/1964 Sb. (obč. zák.), jak správně učinil soud I. stupně. Podle ustanovení § 415 obč. zák. každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí. Podle ustanovení § 427 odst. 1, 2 obč. zák. fyzické a právnické osoby provozující dopravu odpovídají za škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejně odpovídá i jiný provozovatel motorového vozidla, motorového plavidla, jakož i provozovatel letadla. Podle ustanovení § 428 obč. zák. své odpovědnosti se nemůže provozovatel zprostit, jestliže škoda byla způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se odpovědnosti zprostí, jen jestliže prokáže, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat. Podle ustanovení § 430 odst. 1 obč. zák. místo provozovatele odpovídá ten, kdo použije dopravního prostředku bez vědomí nebo proti vůli provozovatele. Provozovatel odpovídá společně s ním, jestliže takové užití dopravního prostředku svou nedbalostí umožnil. Podle ustanovení § 441 obč. zák. byla-li škoda způsobena také zaviněním poškozeného, nese škodu poměrně; byla-li škoda způsobena výlučně jeho zaviněním, nese ji sám. Z hlediska výše citovaných relevantních ustanovení - § 415, § 427, § 428 a § 441 obč. zák. - soud I. stupně zjistil procesně správným způsobem a v potřebném rozsahu skutkový stav věci a správně uzavřel, že žaloba důvodná není. I v případě objektivní odpovědnosti provozovatele dopravního prostředku (§ 427 obč. zák.), které se žalobci dovolávali, přichází v úvahu zavinění poškozeného (§ 441 obč. zák.), jímž se rozumí jednání poškozeného, které se na vzniku škody podílelo a bylo (v dané věci) výlučnou příčinou vzniku škody. Výlučné zavinění poškozeného však může vést k zamítnutí žaloby na náhradu škody jen za situace, kdy škoda nebyla způsobena okolnostmi, které by měly původ v provozu (§ 428 obč. zák.). Proto bylo též nutno posoudit i odpovědnost žalovaných z hlediska § 428 obč. zák., což soud I. stupně sice výslovně neučinil, avšak uvedené opomenutí nemá vliv na správnost závěrů rozsudku soudu I. stupně. Okolnosti vzniku škody na zdraví žalobce mající původ v provozu motorového letadla, s nímž žalobce ad a/ havaroval, byly sice oběma žalobci tvrzeny (tj. vada zámku uzavření krytu letadla, která způsobila samovolné otevření kabiny při letu, což mělo způsobit havárii letadla), avšak v řízení prokázány nebyly.

15. Odvolací námitky žalobců ve vztahu k jimi tvrzené vadě havarovaného letadla se týkaly hodnocení provedených důkazů, když odvolatelé soudu předkládali vlastní verzi tohoto hodnocení, v důsledku čehož dovozovali, že soud z důkazů nevyvodil správná skutková zjištění. Uvedené výhrady odvolatelů však odvolací soud nesdílí, neboť hodnocení důkazů soudem I. stupně bylo provedeno v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř.

16. Ve smyslu citovaného procesního ustanovení soud důkazy provádí sice zákonem přesně předepsaným způsobem při jednání, ale hodnotí je volně, tj. jen podle své úvahy, aniž by bylo zákonem předepsáno, jakou který důkaz má váhu. Soud tedy vychází z přímo získaných poznatků a dojmů z důkazů, které byly před ním provedeny, a může přihlížet i k jiným skutečnostem, pokud vyšly najevo při samotném řízení. V důvodech rozhodnutí je pak soud povinen dle § 157 odst. 2 o. s. ř. uvést, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv a proč popř. neprovedl další důkazy, pokud byly navrženy. Přitom je soudce povinen se řídit svým nejlepším vědomím a svědomím, jakož i svými životními zkušenostmi a zásadami obecné logiky. Odvolací soud se se zřetelem k uvedenému nemůže odchýlit od skutkových zjištění soudu I. stupně vyvozených z důkazů, které tento soud přímo provedl, bez toho, že by tyto důkazy opakoval (Rc 64/66 a Rc 92/68). K opakování dokazování by odvolací soud tedy přistoupil pouze tehdy, pokud by podle jeho přesvědčení soud I. stupně postupoval v rozporu s požadavky na něj kladenými výše citovaným ustanovením § 132 o. s. ř. K takovému pochybení však podle názoru odvolacího soudu v dané věci nedošlo a odvolací soud se s hodnocením důkazů ve vztahu k vyslovenému závěru soudem I. stupně, dle něhož žalobci tvrzená konstrukční vada zavírání překrytu letadla prokázána nebyla, ztotožnil a na tyto závěry plně odkazuje. K odvolacím námitkám je nutno zdůraznit ty body odůvodněnírozhodnutí soudem I. stupně, dle nichž bylo v řízení prokázáno, že předmětné letadlo nevykazovalo před letem žádné vady zavírání překrytu letadla a s tímto letadlem bylo bezpečně několika piloty bezprostředně před havárií (tj. tentýž den) létáno, a totožné letadlo bezpečně a bez známek vady létalo cca týden před havárií ve Francii, kam bylo zapůjčeno. K závěrům soudu I. stupně ohledně věrohodnosti slyšených svědků - pilotů - je nutno pouze dodat, že tito svědci nemohli mít v úmyslu přiklánět se k verzi té či jiné strany, či dokonce lhát, neboť daný spor o konstrukční či jinou vadu letadla se nepochybně týkal i jejich vlastní bezpečnosti při užívání daného typu letadla xxx. Za uvedené důkazní situace a s přihlédnutím k ostatním provedeným důkazům samotná skutečnost, že po vyproštění žalobce ad a/ z havarovaného letadla byla pořízena fotodokumentace, z níž plyne, že páka zavírání krytu letadla byla v poloze „zavřeno“, neprokazuje, že by letadlo bylo při započetí letu řádně uzamčeno.

17. Po přijetí shora uvedeného skutkového i právního závěru ve smyslu § 428 obč. zák. byla třeba zhodnotit dokazování i ve vztahu k tvrzením, že žalovaná č. 1/ odpovídá žalobci ad a/ (a proto i žalobci ad b/z titulu případné regresní náhrady) jako provozovatel dopravního prostředku, podle § 427 obč. zák.. Ve vztahu k žalované č. 2/ (která nebyla provozovatelem letadla) tato odpovědnost nepřipadá v úvahu, což správně vyjádřil soud I. stupně, neboť tato odpovědnost by mohla být dovozena jen dle ust. § 428 obč. zák.

18. I k posouzení tvrzení uvedených před soudem I. stupně z hlediska odpovědnosti provozovatele motorového letadla soud I. stupně provedl řádné dokazování a ve smyslu shora uvedených principů hodnocení důkazů dle § 132 o. s. ř. odvolací soud jeho závěry zcela sdílí. Odvolací soud především sdílí ten zásadní závěr soudu I. stupně vyslovený i ve smyslu § 427 obč. zák., že v daném případě bylo prokázáno výlučné zavinění žalobce a/ na jemu vzniklé škodě na zdraví, a to tím, že v důsledku neoprávněného zmocnění se letadla neprovedl předletovou přípravu a řádně nezkontroloval uzavření letadla, a jen v důsledku tohoto pochybení žalobce ad a/ došlo k otevření kabiny při letu a následnému zkratovému jednání žalobce a/, který proto nezvládl bezpečné přistání s otevřenou kabinou. Závěry o porušení povinností žalobce a/ vykonat řádnou předletovou přípravu logicky vyplývá především ze zjištění, že žalobce ad a/ vnikl do letadla připraveného pro jinou osobu, a tak chtěl vzlétnout narychlo, bez svolení k tomu oprávněného pracovníka žalované č. 1/. Uvedený skutkový závěr soudu o neprovedení řádné předletové přípravy hodnotí odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně jako hlavní a zásadní příčinu vzniku škody na zdraví žalobce ad a/, k čemuž se přidružilo i následné jednání žalobce a/, který zazmatkoval, nezvládl pilotáž a havaroval.

19. Odvolací soud pouze k právnímu posouzení věci dodává, že soudem I. stupně přijatý skutkový i právní závěr o výlučném zavinění poškozeného na vzniklé škodě odpovídá právní normě upravující vyvinění se provozovatele z odpovědnosti za vzniklou škodu, a to dle § 441 obč. zák. Ustanovení § 441 obč. zák. je promítnutím obecné prevenční povinnosti dle § 415 ve spojení s § 420 obč. zák. ve vztahu k osobě poškozené. Toto porušení obecné prevenční povinnosti, ve formě nedbalostního zavinění ze strany žalobce ad a/, bylo v této věci prokázáno. Jak vyplývá z citace ustanovení § 430 odst. 1 obč. zák. (spolu)odpovědnost jiné, třetí osoby, nepřipadá z hlediska skutkových okolností dané věci v úvahu. Pokud žalobce ad a/ namítal, že žalovanou č. 1/ nebyl řádně vyškolen k zvládnutí situace letu s otevřenou kabinou, je tato argumentace nepřípadná. Hlavní příčinou výlučného zavinění žalobce ad a/ na vzniku škody, bez níž by ke škodě nedošlo, byla totiž skutečnost, že do letadla, které pro něj nebylo připravené a k jehož užití mu žalovaná č. 1/ nedala souhlas, neoprávněně vniknul a vzlétl. Absence potřebných zkušeností žalobce ad a/, jak reagovat v případě letu s otevřenou kabinou, tak byla jedním z důsledků, které nastaly v souvislosti s tímto protiprávním jednáním žalobce ad a/. Za této situace se žalobce ad a/ nemůže dovolávat údajného nedostatečného proškolení ze strany žalované č. 1, když uvedená námitka jde zřejmě proti smyslu zákona chránícího poctivost a dobré mravy (§ 2 odst. 3, § 3 odst. 3 a zejména § 6 odst. 2 OZ ve spojení s § 3030 OZ).

20. K odvolacím námitkám nutno dále dodat, že tvrzení o tom, že žalovaná č. 1/ porušila povinnost zabezpečit letadlo proti neoprávněnému vzniknutí ze strany žalobce ad a/, bylo do řízení nepřípustně vneseno až v odvolacím řízení, tedy v rozporu s principem neúplné apelace dle § 205a o. s. ř. Nadto je nutno poukázat na obsah žalobních tvrzení, v nichž žalobce uváděl, že byl oprávněn s letadlem v předmětný den a v danou hodinu vzlétnout. Žaloba tedy byla založena na tvrzeních zcela opačných, než která nově vnesl až do odvolacího řízení.

21. Na základě všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve věci samé dle § 219 o. s. ř. jako správný potvrdil.

22. Z podnětu odvolacích námitek odvolací soud přepočetl výši náhrady nákladů řízení vzniklých před soudem I. stupně. Tyto náklady tvořila především mimosmluvní odměna za právní úkony zástupců žalovaných. Výše mimosmluvní odměny se podle § 6 odst. 1 AT stanoví dle sazby upravené v § 7 AT s ohledem na tarifní hodnotu sporu. Podle § 8 odst. 1 AT „není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká (…)Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok“. Základem určení správné výše odměny každého úkonu je proto správné určení hodnoty předmětu sporu mezi stranami v české měně. S ohledem na znění původní žaloby bylo řízení od počátku proti každé z žalovaných vedeno o zaplacení částky 188.100 Kč, kterou měla každá solidárně zaplatit žalobci ad a/, a částku 40.913,81 EUR, kterou měla každá zaplatit žalobkyni ad b/. V podání ze dne 18. 8. 2014 navrhli žalobci změnu petitu, avšak tato změna byla soudem I. stupně připuštěna až na jednání dne 29. 5. 2019; teprve od tohoto dne bylo proto řízení proti každé z žalovaných vedeno o 1.344.420 Kč s příslušenstvím a 57.484,05 EUR, které měla každá žalovaná solidárně zaplatit žalobci ad a/, a 47.108,84 EUR s příslušenstvím, které měla každá žalovaná solidárně zaplatit žalobkyni ad b/ (viz např. rozhodnutí NS ČR ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. 26 Cdo 2532/2015). V této souvislosti je na místě podotknout, že odměna se vypočítává z hodnoty sporu vyčíslené ke dni provedení právního úkonu v české měně, přičemž s ohledem na skutečnost, že je žalována i částka v cizí měně, o kterou se vždy tarifní hodnota sporu zvyšovala, měnila se v průběhu řízení i hodnota sporu v závislosti na změnách měnového kurzu. Žalovaná č. 2/ - úkony za řízení Právnímu zástupci žalované č. 2/ přísluší odměna za následující úkony právní služby, jejichž existence a účelnost byla v řízení nesporná, když samotné provedení konkrétních úkonů nebylo v odvolání napadáno a sporná byla ze strany žalobců pouze otázka tarifní hodnoty sporu v průběhu řízení: - 1 úkony přípravy a převzetí zastoupení dne 1. 8. 2013 (kurz 25,955 Kč) - jednání se žalobci 30. 8. 2013 (kurz 25,735 Kč) - 1 úkon sepsání písemného vyjádření ze dne 4. 7. 2014 (kurz 27,445 Kč) - 1 úkon sepsání písemného vyjádření ze dne 16. 2. 2015 (kurz 27,640 Kč), - 1 úkon sepsání písemného vyjádření ze dne 19. 10. 2016, (kurz 27,020 Kč) - 1 půl úkon účasti na přípravném jednání u soudu 3. 2. 2016 (kurz 27,020 Kč) - 2 úkony účasti při jednání dne 15. 2. 2017 (kurz 27,020 Kč) - 2 úkony účasti při jednání dne 22. 3. 2017(kurz 27,020 Kč) - 2 úkony účasti při jednání dne 17. 7. 2017 (kurz 26,090 Kč) - 2 úkony účasti při jednání dne 25. 10. 2017 (kurz 25,590 Kč) - 3 úkony účasti při jednání dne 17. 1. 2018 (kurz 25,445 Kč) - 2 úkony účasti při jednání dne 23. 5. 2018 (kurz 25,815 Kč) - 2 úkony účasti při jednání dne 26. 9. 2018 (kurz 25,605 Kč) - 2 úkony účasti při jednání dne 17. 12. 2018 (kurz 25,800 Kč) - 1 úkon účasti při jednání dne 29. 5. 2019 (kurz 25,860 Kč) - a 1 úkon sepsání písemného vyjádření ze dne 7. 8. 2019 (25,720 Kč), když každé dvě započaté hodiny jednání před soudem považoval odvolací soud za samostatný úkon právní služby. Každý z výše uvedených úkonů učinila žalovaná č. 2/ proti oběma žalobcům, přičemž až do 29. 5. 2019 činila tarifní hodnota sporu vůči žalobci ad a/ 188.100 Kč, od 29. 5. 2019 činila hodnota sporu 1.344.420 Kč a 57.484,05 EUR. Výše uvedené úkony byly směřovány taktéž vůči žalobkyni ad b/, u které až do 29. 5. 2019 činila tarifní hodnota sporu 40.913,81 EUR, 29. 5. 2019 byla hodnota sporu zvýšena na 47.108,84 EUR. odměna vůči žalobci ad a/ Z puncta původně žalované částky 188.100 Kč ze strany žalobce ad a) přísluší odměna za l úkon právní služby po 8.660 Kč dle § 7, bod 5 AT, přičemž právní zástupce během řízení o tuto částku učinil celkem 22,5 úkonů, za které má nárok na odměnu 194.850 Kč. Ze společného puncta částek 1.344.420 Kč a 57.484,05 EUR, o které se vedlo řízení později, přísluší odměna za úkon právní služby ve výši dle § 7 bod 6 AT s ohledem na tehdy aktuální výše popsaný měnový kurz. Dne 29. 5. 2019 činila odměna za 1 úkon 19.660 Kč a dne 7. 8. 2019 odpovídala odměna za l úkon 19.620 Kč. Celkově v řízení vůči žalobci ad a/ učinil právní zástupce žalované č. 2/ celkem 24,5 úkonů za celkovou odměnu 234.130 Kč (194.850 Kč + 19.660 Kč + 19.620 Kč). odměna vůči žalobkyni ad b/ Za shora uvedené úkony přísluší právnímu zástupci žalované č. 2/ též odměna za zastupování v řízení proti žalobkyni ad b). Výše odměny byla vypočtena dle § 7 bod 6 AT z puncta původně žalované částky 40.913,81 EUR, kterou žalobkyně ad b/ původně požadovala, přičemž výše odměny s ohledem na tehdy aktuální měnový kurz činila: - za úkon učiněný dne 1. 8. 2013 12.580 Kč - za úkon učiněný dne 30. 8. 2013 12.540 Kč - za úkon učiněný dne 4. 7. 2014 12.820 Kč - za úkon učiněný dne 16. 2. 2015 12.860 Kč - za úkon učiněný dne 19. 10. 2016, 12.740 Kč - za půl úkon učiněný dne 3. 2. 2016 polovina z 12.740 Kč (tedy 6.370 Kč) - za 2 úkony učiněné dne 15. 2. 2017 po 12.740 Kč (tedy 25.480 Kč) - za 2 úkony učiněné dne 22. 3. 2017 po 12.740 Kč (tedy 25.480 Kč) - za 2 úkony učiněné dne 17. 7. 2017 po 12.580 Kč (tedy 25.160 Kč) - za 2 úkony učiněné dne 25. 10. 2017 po 12.500 Kč (tedy 25.000 Kč) - za 3 úkony učiněné dne 17. 1. 2018 po 12.500 Kč (tedy 37.500 Kč) - za 2 úkony učiněné dne 23. 5. 2018 po 12.540 Kč (tedy 25.080 Kč) - za 2 úkony učiněné dne 26. 9. 2018 po 12.500 Kč (tedy 25.000 Kč) - za 2 úkony učiněné dne 17. 12. 2018 2018 po 12.540 Kč (tedy 25.080 Kč) Z puncta následně žalované částky 47.108,84 EUR ze strany žalobkyně ad b/, po připuštění změny petitu dne 29. 5. 2019, přísluší odměna za l úkon právní služby ve výši dle § 7 bod 6 AT s ohledem na tehdy aktuální měnový kurz za následující úkony: - za úkon učiněný dne 29. 5. 2019 13.180 Kč - za úkon učiněný dne 7. 8. 2019 13.180 Kč Z puncta původně žalované částky 40.913,81 EUR ze strany žalobkyně ad b/ přísluší právnímu zástupci žalované č. 2/ odměna za celkem 22,5 výše uvedených úkonů ve výši 283.690 Kč Z pozdějšího puncta 47.108,84 EUR po připuštění změny petitu žaloby činila odměna za 2 výše uvedené úkony 26.360 Kč. Celkově v řízení vůči žalobkyni ad b) učinil právní zástupce žalované č. 2) 24,5 úkonů za celkovou odměnu 310.050 Kč (283.690 Kč + 26.360 Kč). paušální výdaje Za učinění 25 úkonů náleží právnímu zástupci dále související náhrada paušálních výdajů po 300 Kč za úkon (půl úkon účasti na přípravném jednání se na tomto místě chápe jako celý úkon) podle § 13 odst. 4 AT. Celkem se jedná o částku 7.500 Kč (25 x 300 Kč), na kterou má právní zástupce žalované č. 2/ nárok vůči každému z žalobců zvlášť. součet s DPH vůči žalobci ad a/ Vůči žalobci ad a/ má proto žalovaná č. 2/ právo na náhradu nákladů sestávající se z odměny právního zástupce v částce 234.130 Kč, paušálních výdajů v částce 7.500 Kč a z těchto částek 21% DPH, jehož je právní zástupce žalované č. 2) plátcem, tedy na 50.742,30 Kč. Celkem má žalovaná č. 2/ vůči žalobci ad a/ právo na 292.372,30 Kč. součet s DPH vůči žalobkyni ad b/ Vůči žalobkyni ad b/ má žalovaná č. 2/ právo na náhradu odměny právního zástupce v částce 310.050 Kč, náhrady paušálních výdajů v částce 7.500 Kč a z těchto částek na náhradu 21% DPH, jehož je právní zástupce žalované č. 2/ plátcem, tedy o 66.685,50 Kč. Celkem má žalovaná č. 2/ vůči žalobkyni ad b/ právo na 384.235,50 Kč. Žalovaná č. 1) - úkony za řízení Shora popsanými úvahami se odvolací soud řídil též při výpočtu náhrady nákladů řízení žalované č. 1/. S ohledem na znění původní žaloby bylo řízení od počátku proti též proti žalované č. 1/ vedeno o zaplacení částky 188.100 Kč, kterou měla solidárně zaplatit žalobci ad a/, a částku 40.913,81 EUR, kterou měla solidárně zaplatit žalobkyni ad b/. Od 29. 5. 2019 bylo řízení proti každé z žalovaných vedeno o 1.344.420 Kč s příslušenstvím a 57.484,05 EUR s příslušenstvím, které měla každá žalovaná solidárně zaplatit žalobci ad a/, a 47.108,84 EUR s příslušenstvím, které měla každá žalovaná solidárně zaplatit žalobkyni ad b/. Odvolací soud se tak neztotožnil s tvrzením žalované č. 1/, že o nárok 57.484,05 EUR, představující ztrátu na výdělku, bylo řízení vedeno od počátku, neboť v původním petitu žaloby se žalobce ad a/ této částky nedomáhal, a ten se tak stal předmětem řízení až připuštěním změny žaloby. Třebaže řízení bylo proti žalované č. 1/ vedeno vždy pro stejně velkou částku jako proti žalované č. 2/, právní zástupce žalované č. 1/ vypočetl své náklady odlišně. Na tomto místně odvolací soud poznamenává, že každá z žalovaných byla zastoupena samostatně jiným advokátem a jiné vyúčtování nákladů je tak možné, přičemž úkony právního zástupce žalované č. 1/ tak, jak je shledal soud I. stupně, byly účastníky evidentně hodnoceny jako reálně provedené a účelné a žádný účastníků se proti tomuto závěru výslovně neodvolal. Právnímu zástupci žalované č. 1/ proto přísluší odměna za následující úkony právní služby, jejichž existence a účelnost byla v řízení nesporná: - 1 úkon přípravy a převzetí zastoupení dne 15. 8. 2013 (kurz 25,815 Kč) - 1 úkon porady s klientem 1. 2. 2016 (kurz 27,020 Kč) - 1 úkon sepsání vyjádření ze dne 2. 2. 2016 (kurz 27,025 Kč) - 1 půl úkon účasti na přípravném jednání u soudu 3. 2. 2016 (kurz 27,020 Kč) - 1 úkon sepsání vyjádření ze dne 9. 2. 2017 (kurz 27,020 Kč) - 2 úkony účasti při jednání dne 15. 2. 2017 (kurz 27,020 Kč) - 2 úkony účasti při jednání dne 22. 3. 2017 (kurz 27,020 Kč) - 2 úkony účasti při jednání dne 17. 7. 2017 (kurz 26,090 Kč) - 2 úkony účasti při jednání dne 25. 10. 2017 (kurz 25,590 Kč) - 3 úkony účasti při jednání dne 17. 1. 2018 (kurz 25,445 Kč) - 2 úkony účasti při jednání dne 26. 9. 2018 (kurz 25,605 Kč) - 2 úkony účasti při jednání dne 17. 12. 2018 (kurz 25,800 Kč) - 1 úkon účasti při jednání dne 25. 9. 2019 (kurz 25,860 Kč) - 1 úkon sepsání vyjádření ze dne 25. 9. 2019 (kurz 25,860 Kč) - a 1 úkon porady s klientem ze dne 25. 9. 2019(kurz 25,860 Kč) Každý z výše uvedených úkonů učinila žalovaná č. 1/ proti oběma žalobcům, přičemž až do 29. 5. 2019 činila tarifní hodnota sporu vůči žalobci ad a/ 188.100 Kč, od 29. 5. 2019 činila hodnota sporu 1.344.420 Kč a 57.484,05 EUR. Výše uvedené úkony byly směřovány taktéž vůči žalobkyni ad b/, přičemž až do 29. 5. 2019 činila tarifní hodnota sporu vůči žalobkyni ad b/ 40.913,81 EUR, od 29. 5. 2019 činila hodnota sporu vůči žalobkyni ad b/ 47.108,84 EUR. odměna vůči žalobci ad a/ Z puncta původně žalované částky 188.100 Kč ze strany žalobce ad a/ přísluší právnímu zástupci odměna za l úkon právní služby ve výši 8.660 Kč dle § 7, bod 5 AT, přičemž právní zástupce řízení o tuto částku učinil celkem 19,5 úkonů (celkem 168.870 Kč). Ze společného puncta částek 1.344.420 Kč a 57.484,05 EUR přísluší odměna za l úkon právní služby ve výši dle § 7 bod 6 AT s ohledem na tehdy aktuální výše popsaný měnový kurz. Dne 29. 5. 2019 činila odměna za 1 úkon 19.660 Kč, zároveň tohoto dne učinil právní zástupce celkem 3 úkony. Celkově v řízení vůči žalobci ad a/ učinil právní zástupce žalované č. 1/ celkem 22,5 úkonů za celkovou odměnu 227.850 Kč (168.870 Kč + 3 x 19.660 Kč). odměna vůči žalobkyni ad b) Za shora uvedené úkony přísluší právnímu zástupci žalované č. 1/ též odměna za zastupování v řízení proti žalobkyni ad b/. Výše odměny byla vypočtena dle § 7 bod 6 AT z puncta částky 40.913,81 EUR, kterou žalobkyně ad b/ původně požadovala, přičemž výše odměny s ohledem na tehdy aktuální měnový kurz činila: - za 1 úkon přípravy a převzetí zastoupení dne 15. 8. 2013 12.540 Kč - za 1 úkon porady s klientem 1. 2. 2016 2016 12.740 Kč - za 1 úkon sepsání vyjádření ze dne 2. 2. 2016 12.740 Kč - za 1 půl úkon účasti na přípravném jednání dne 3. 2. 2016 polovina z 12.740 Kč (tedy 6.370 Kč) - za 1 úkon sepsání vyjádření ze dne 9. 2. 2017 12.740 Kč - za 2 úkony účasti při jednání dne 15. 2. 2017 po 12.740 Kč (tedy 25.480 Kč) - za 2 úkony účasti při jednání dne 22. 3. 2017 po 12.740 Kč (tedy 25.480 Kč) - za 2 úkony účasti při jednání dne 17. 7. 2017 po 12.580 Kč (tedy 25.160 Kč) - za 2 úkony účasti při jednání dne 25. 10. 2017 po 12.500 Kč (tedy 25.000 Kč) - za 3 úkony účasti při jednání dne 17. 1. 2018 po 12.500 Kč (tedy 37.500 Kč) - za 2 úkony účasti při jednání dne 26. 9. 2018 po 12.500 Kč (tedy 25.000 Kč) - a za 2 úkony účasti při jednání dne 17. 12. 2018 po 12.540 Kč (tedy 25.080 Kč) Z puncta následně žalované částky 47.108,84 EUR ze strany žalobkyně ad b/, po připuštění změny petitu dne 29. 5. 2019, přísluší advokátu odměna za l úkon právní služby ve výši dle § 7 bod 6 AT s ohledem na tehdy aktuální měnový kurz za následující úkony: - za 1 úkon účasti při jednání dne 25. 9. 2019 13.180 Kč - za 1 úkon sepsání vyjádření ze dne 25. 9. 2019 13.180 Kč - a za 1 úkon porady s klientem ze dne 25. 9. 2019 13.180 Kč Z puncta původně žalované částky 40.913,81 EUR ze strany žalobkyně ad b/ přísluší právnímu zástupci odměna za celkem 19,5 výše uvedených úkonů ve výši 245.830 Kč Z pozdějšího puncta 47.108,84 EUR po připuštění změny petitu žaloby činila odměna za 3 výše uvedené úkony 39.540 Kč. Celkově v řízení vůči žalobkyni ad b/ učinil právní zástupce žalované č. 2/ 22,5 úkonů za celkovou odměnu 285.370 Kč (245.830 Kč + 39.540 Kč). paušální výdaje Za učinění 23 úkonů náleží právnímu zástupci dále související náhrada paušálních výdajů po 300 Kč za úkon (půl úkon účasti na přípravném jednání se na tomto místě chápe jako celý úkon) podle § 13 odst. 4 AT. Celkem se jedná o částku 6.900 Kč (23 x 300 Kč), na kterou má právní zástupce nárok vůči každému z žalobců zvlášť. promeškaný čas a cestovné Žalované č. l/ dále přísluší náhrada za promeškaný čas v souvislosti s ústními jednáními, která se konala u soudu I. stupně. Celkem se jedná o 9 jednání, včetně jednání přípravného, které bylo výše honorovány jako úkony právní služby. Za cesty na tyto jednání právnímu zástupci přísluší náhrada za promeškaný čas za 18 půlhodin po 100 Kč, tedy 1.800 Kč, z čehož požaduje žalovaná č. l/ po každém z žalobců požadovala 50 %, tedy 900 Kč. Dále žalovaná č. 1/ požadovala náhradu cestovného za použití osobního automobilu xxx RZ xxx za cesty z B. do Prahy a zpět k jednáním, shora citovaným, a to - na ústní jednání konané dne. 3. 2. 2016 za 100 km 6,23 Kč - tedy 623 Kč - na ústní jednání konaná 15. 2. 2017, 22. 3. 2017, 17. 7. 2017 a 25. 10. 2017 - po 625 Kč za cestu - na ústní jednání konaná 17. 1. 2018, 26. 9. 2018 a 17. 12.2018 po 645 Kč - na ústní jednání konané dne 29. 5. 2019 686 Kč Součet cestovného představuje částku 5.744 Kč, i tuto částku požadovala žalovaná č. 1/ uhradit z poloviny (tedy 2.872 Kč) od každého z žalobců. součet s DPH vůči žalobci ad a/ Vůči žalobci ad a/ má s ohledem na výše uvedené žalovaná č. 1/ nárok na náhradu odměny právního zástupce v částce 227.850 Kč, náhrady paušálních výdajů v částce 6.900 Kč, náhrady za promeškaný čas v částce 900 Kč, náhrady cestovného v částce 2.872 Kč a z těchto částek náhrady 21% DPH, jehož je právní zástupce žalované č. 1/ plátcem, tedy na 50.089,62 Kč. Celkem má žalovaná č. 1 vůči žalobci ad a/ právo na 288.611,62 Kč. součet s DPH vůči žalobkyni ad b/ Vůči žalobkyni ad b) má žalovaná č. 1/ nárok na náhradu nákladů, které tvoří odměna právního zástupce v částce 285.370 Kč, náhrady paušálních výdajů v částce 6.900 Kč, náhrady za promeškaný čas v částce 900 Kč, náhrady cestovného v částce 2.872 Kč a z těchto částek náhrady 21% DPH, jehož je právní zástupce žalované č. 1/ plátcem, tedy na 62.168,82 Kč. Celkem má žalovaná č. 1/ vůči žalobkyni ad b/ právo na 358.210,82 Kč. Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud napadený rozsudek ve výrocích o nákladech řízení ohledně jejich výše změnil, když písemné vyhotovení rozsudku je současně opravou zřejmé nesprávnosti při vyhlašování rozsudku spočívající v záměně vypočtených částek náhrady nákladů řízení u jednotlivých účastníků řízení (§ 164 a § 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.); jinak jej v těchto výrocích jako správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

23. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., za situace, kdy žalovaní byli v odvolacím řízení zcela úspěšní. Ve vztahu k nákladům odvolacího řízení ve prospěch zcela úspěšné žalované č. 2/ se současně jedná o doplňující usnesení, když při vyhlašování rozsudku odvolací soud tuto část rozhodnutí nevynesl (§ 166 odst. 1 o. s. ř.). Stejně jako při výpočtu nákladů řízení před soudem I. stupně považoval odvolací soud za stěžejní otázku výše tarifní hodnoty a s ní související odměny za právní úkony advokátů. Tarifní hodnota sporu ve vztahu k žalobci ad a/ činila součet částek 1.344.420 Kč a 57.484,05 EUR, jejichž zaplacení se žalobce ad a/ domáhal. Vůči žalobkyni ad b/ činila tarifní hodnota sporu 47.108,84 EUR. Náklady žalované č. 1/ se skládaly z odměny advokáta za vyjádření k odvolání ve věci samé učiněné dne 13. 1. 2021 (kurz 26,175 Kč) podle § 11 odst. 1 písm. k) AT a účasti na jednání soudu v délce pod dvě hodiny dne 20. 1. 2021 (kurz 26,125 Kč) podle § 11 odst. 1 písm. g) AT. Ve vztahu k žalobci ad a/ vzhledem k tarifní hodnotě sporu ovlivněné aktuálním kurzem ke dni učinění právního úkonu činila podle § 7 bod 6 AT odměna za úkony vyjádření k odvolání i za účast na jednání po 19.700 Kč. Za každý z těchto úkonů náleží právnímu zástupci náhrada souvisejících paušálních výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT, celkem 40.000 Kč, a náhrada 21 % DPH z této částky, tedy 8.400 Kč. Celkem má žalovaná č. 1/ vůči žalobci ad a/ nárok na 48.400 Kč. Taktéž ve vztahu k žalobkyni ad b/ a tarifní hodnotě sporu z korunového ekvivalentu částky 47.108,84 EUR ovlivněné aktuálním kurzem ke dni učinění právního úkonu činila podle § 7 bod 6 AT odměna za úkon vyjádření k odvolání i za úkon účasti na jednání po 13.260 Kč. Podle § 13 odst. 4 AT náležela právnímu zástupci za každý úkon též paušální náhrada výdajů 300 Kč. Celková částka 27.120 Kč byla zvýšena o 5.695,20 Kč představující 21 % DPH na konečnou částku 32.812,20 Kč. Náklady žalované č. 2/ se skládaly z odměny advokáta za vyjádření k odvolání ve věci samé učiněné dne 18. 1. 2021 (kurz 26,185 Kč) podle § 11 odst. 1 písm. k) AT a účasti na jednání soudu kratším než dvě hodiny dne 20. 1. 2021 (kurz 26,125 Kč) podle § 11 odst. 1 písm. g) AT. Ve vztahu k žalobci ad a/ a tarifní hodnotě sporu ovlivněné proměnlivým kurzem činila podle § 7 bod 6 AT odměna za úkony vyjádření k odvolání i za účast na jednání po 19.700 Kč. Za každý z těchto úkonů náleží právnímu zástupci náhrada paušálních výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT. K celkové částce 40.000 Kč byla opět přičtena náhrada 21 % DPH z této částky, tedy 8.400 Kč. Celkem má žalovaná č. 2/ vůči žalobci ad a/ nárok na 48.400 Kč. Ve vztahu k žalobkyni ad b/ a hodnotě sporu 47.108,84 EUR činila z tarifní hodnoty určené aktuálním kurzem podle § 7 bod 6 AT odměna za úkon vyjádření k odvolání i za úkon účasti na jednání pokaždé 13.260 Kč. Podle § 13 odst. 4 AT náležela právnímu zástupci za každý úkon též paušální náhrada výdajů 300 Kč. Celková částka 27.120 Kč byla zvýšena o 5.695,20 Kč představující 21 % DPH na konečnou částku 32.812,20 Kč. Lhůta a místo k plnění náhrady nákladů odvolacího řízení byly stanoveny dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení