18Co 269/2016

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudců Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a JUDr. Jana Pavlíčka ve věci žalobců: a) Ing. P. M., bytem P.5, K. b) MUDr. D. M., bytem jako žalobce, c) Ing. V. V., bytem O., Z., d) A. V. K., bytem O., P., e) Ing. P. S., bytem P. 8, S., f) J. S., bytem B., C. , g) Ing. arch. P. P., bytem P. 5, Ú., h) Ing. J. S., bytem M., M., B. J. E., všichni zast. JUDr. Ivanou Slivkaničovou, advokátkou, se sídlem Praha 1, Na Příkopě 988/31, proti žalovaným: 1) U. B., a.s., IČO , se sídlem B., P., zast. Mgr. F. K., bytem B., U., 2) F. S., bytem P. 1, G., 3) C., s.r.o., IČO , se sídlem P. 6, A., 4) Ing. J. Č., bytem P. 5, N. H., 5) P. E., bytem P. 6, L., 6) P. S. CZ s.r.o., IČO , se sídlem P., C., 7) E. H. R., bytem P. 6, A., 8) I. L., s.r.o., IČO , se sídlem P. 1, N., zast. Mgr. Jiřím Kňávou, advokátem, se sídlem Olomouc, Sokolská 536/22, 9) T. M., bytem P. 4, J., 10) S. s.r.o., IČO , se sídlem P. 6, A., 11) MUDr. S. S., bytem P. 6, A., 12) Ing. J. S., bytem P. 1, V K., 13) K. Š., bytem P. 6, T., 14) T. A. P. s.r.o., IČO , se sídlem P. 1, M., 15) Ing. P. H., bytem B., N., 16) L. S., bytem P. 1, G., 17) A. I. s., a.s., IČO , se sídlem P. 8, R., 18) PhDr. G. P., bytem P. 3, Ř., o určení vlastnického práva, k odvolání žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 31. března 2016, č.j. 53 C 132/2013-649, t a k t o :

Výrok

Rozsudek soudu I. stupně se p o t v r z u j e . Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

Napadeným rozsudkem ve výroku I. soud I. stupně zamítnul žalobu, aby bylo určeno, že prostory vedené v katastru nemovitostí jako jednotky čísel xxx nacházející se v budově čísla popisného xxx stojící na pozemku parcelního čísla xxx v obci P. v katastrálním území B., jsou společnými částmi budovy čísla popisného xxx stojící na pozemku parcelního čísla xxx v obci P. v katastrálním území B. a aby byly podíly vlastníků jednotek v budově čísla popisného xxx stojící na pozemku xxx v obci P. v katastrálním území B. určeny takto: Číslo jednotky v domě čísla popisného xxx stojícího na pozemku parcelního čísla xxx v obci P. v katastrálním území B.Spoluvlastnický podíl na společných částech domu čísla popisného xxx stojícího na pozemku parcelního čísla xxx v obci P. v katastrálním území B. x/x 2024/44764 x/x 980/44764 x/x 1887/44764 x/x 2043/44764 x/x 1126/44764 x/x 1121/44764 x/x 1910/44764 x/x 2246/44764 x/x 2062/44764 x/x 768/44764 x/x 2133/44764 x/x 2134/44764 x/x 941/44764 x/x 1937/44764 x/x 2028/44764 x/x 879/44764 x/x 1870/44764 x/x 2007/44764 x/x 899/44764 x/x 1895/44764 x/x11757/44764 x/x 17/44764 x/x 100/44764 Výrokem II. pak rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Z odůvodněnírozsudku vyplývá, že takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobci domáhali určení toho, že prostory zapsané v katastru nemovitostí jako v záhlaví vymezené jednotky čísel xxx až xxx jsou společnými částmi výše specifikované budovy čísla popisného xxx, a dále určení toho, aby podíly vlastníků jednotek v domě byly nově vymezeny podle shora uvedené tabulky. Žalobu podávali jako vlastníci některých jednotek v domě, tedy i jako současní spoluvlastníci společných částí budovy. Žalovaná 1) je pak zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník jednotek čísel xxx až xxx, nebytových prostor, nacházejících se v prvním podzemním podlaží, ohledně nichž žalobci tvrdili, že se jedná o společné části budov a nikoli nebytové prostory. Ostatní žalovaní jsou pak vlastníky zbylých jednotek nacházejících se ve sporném domě, v řízení vystupují v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2728/2011, podle něhož se řízení o určení spoluvlastnického práva musí účastnit všichni spoluvlastníci s tím, že nechtějí-li někteří z nich vystupovat jako žalobci, musí vystupovat jako žalovaní. Žalobci uváděli, že žalovaná 1) jako původní vlastník domu č.p. xxx vymezila prohlášením vlastníka v prvním podzemním podlaží samostatné jednotky, sporné nebytové prostory čísel xxx až xxx, a to v rozporu s ust. § 2 písm. c) zákona o vlastnictví bytů. Tvrdili, že kolaudačním rozhodnutím bylo povoleno k užívání dvacet bytových jednotek, čtyřicet čtyři parkovacích stání a dále už pouze společné části domu v 1. podzemním podlaží. Sporné jednotky jsou určeny k užívání všemi vlastníky jednotek v budově, neboť se v nich nacházejí technologie nezbytné pro fungování budovy, jedná se o tzv. technické místnosti ve smyslu kolaudačního rozhodnutí. Žalovaná 1) nutí společenství vlastníků jednotek k odkupu většiny sporných jednotek, respektive po něm požaduje úhradu nájemného z důvodu, že jsou určeny k užívání všemi vlastníky jednotek v budově. Z toho dovozovali, že sporné jednotky nejsou nebytovými a nemohou být vedeny jako samostatné jednotky v katastru nemovitostí. Jedná se o společné části domu náležející do spoluvlastnictví všech vlastníků jednotek v domě. S ohledem na to je nezbytné nově vymezit podíly jednotlivých vlastníků jednotek v budově na jejích společných částech. Shrnovali, že pro posouzení charakteru sporných prostor, jednotek, je důležité stavební povolení a kolaudační rozhodnutí, v obou těchto dokumentech jsou ony prostory vymezeny jako společné části budovy. Tak jsou i ze strany společenství vlastníků jednotek užívány, žalovaná 1) k nim vlastnické právo nevykonává. Žalovaná 1) s žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí. Je výsostným právem vlastníka domu rozhodnout, které místnosti vymezí jako jednotky, ve svém rozhodnutí je omezen pouze příslušnými ustanoveními zákona o vlastnictví bytů. Není důvod ke změně vlastnického práva u jednotek řádně zapsaných do katastru nemovitostí. K tvrzení žalobců týkajícího se znění kolaudačního rozhodnutí a umístění technologických celků nutných k užívání celé budovy namítala, že některá kolaudační rozhodnutí popíší vzniklé místnosti velmi obecně. Tak se stalo i v tomto případě, když zmiňuje 20 bytových jednotek včetně stručného popisu obsahujícího pouze počet jejich místností a dále společné prostory domu v 1. podzemním podlaží a vůbec nezmiňuje vysloveně faktické společné prostory, jakými jsou např. kotelna, rozvodny, schodiště, kočárkárna atd. Činí tak patrně z důvodu, že uvedené skutečnosti jsou uvedeny ve výkresové části projektové dokumentace schválené ve stavebním řízení stavebním úřadem, který postupoval dle stavebního zákona, který pojem společných částí domu vůbec nezná. Pojmovým znakem společných částí domu je, že jsou určeny ke společnému užívání vlastníky jednotek v domě. To, které části domu budou deklarovány jako jeho společné, určuje vlastník budovy v prohlášení vlastníka. V souladu s právními předpisy žalovaná 1) jako vlastník budovy vymezila v prohlášení vlastníka budovy jako společné části domu místnosti pro plynovou kotelnu, kočárkárnu, technické místnosti (elektro) a místnost pro úklid, a naproti tomu některé další místnosti, které nejsou nutné pro provoz domu, vymezila jako nebytové prostory. O jejím postupu v souladu s právními předpisy svědčí, že prohlášení vlastníka bylo zapsáno do katastru nemovitostí. S tím, které části domu jsou společné, byl každý vlastník jednotky seznámen, neboť výčet společných částí domu je součástí každé jednotlivé kupní smlouvy. Názor žalobců na charakter vymezených sporných sedmi jednotek tak není správný. I v případě, že by se ve sporných jednotkách nacházela tam označená technologická zařízení, nemůže být tato skutečnost sama o sobě překážkou k tomu, aby tyto jednotky nemohly být vymezeny jako samostatné dle zákona o vlastnictví bytů, jenž takové omezení neobsahuje. Dále je v prohlášení vlastníka budovy u každé nebytové jednotky výslovně uvedeno, že „instalace sloužící pro dům, respektive pro jednotky v domě, ale procházející jednotkou, nejsou součástí jednotky, ale jsou společnými částmi budovy“. Odmítala tvrzení, že nutí žalobce či jiné spoluvlastníky ke koupi sporných nebytových jednotek. Žalovaná 1) jednotky fakticky pro sebe neužívá, většinu z nich využívá společenství vlastníků jednotek pro svoji potřebu. Sama ani do těchto jednotek nemá přístup, klíče od nich přenechala trvale k dispozici správci objektu. Tím je také zajištěna trvalá přístupnost sporných prostor. Žalovaná 4) souhlasila s podanou žalobou včetně jejího odůvodnění. Žalovaná 8) k věci samé ničeho zásadního nesdělila. Vzdala se práva na náhradu nákladů řízení a pouze navrhovala, aby nebyly případně přiznány žádné ze stran bez ohledu na výsledek. Zbylí žalovaní 2), 3), 5) až 7) a 9) až 18) se k žalobě nevyjádřili. Po provedeném dokazování (z kolaudačního rozhodnutí odboru výstavby Úřadu městské části Praha 6, č.j. MCP 6041608/2007, rozhodnutí o stavebním povolení vydaného odborem výstavby Úřadu městské části Praha 6 dne 27.10.2004 pod č.j. Výst.: 2919A/138/P3848 a Ost. Bř/04-Mai, z půdorysu 1. podzemního podlaží s poznámkami žalované 1), z půdorysu 1. podzemního a 1. a 2. nadzemního podlaží čísel xxx, z dodatku dokumentace a technické zprávy o vnitřních rozvodech plynu z července 2006, z řezu A-A zachycujícího rozvody plynu vypracovaného Ing. L. a ze schématu rozvodu plynu z července 2006 vypracovaného stejným autorem, z návrhu dohody o narovnání předkládaného žalovanou 1) S. P. S., A., z dopisu zástupkyně žalobce žalované a U. a.s. o reklamaci vad společných částí domu ze dne 18.11.2013 a z dodejky k tomuto dopisu ze stejného dne, ze zápisu z jednání výboru Společenství vlastníků jednotek A. s žalovanou a U., a.s. ze dne 3.6.2009, z plánků společných částí budovy, 1. podzemního podlaží, mezipatra 1. až 3. nadzemního podlaží a z půdorysu domu a pozemku předkládaného žalovanou 1) v rámci jejího vyjádření, z elektronické komunikace mezi Mgr. K. a.s. a advokátní kanceláří JUDr. R. ze dne 28.5.2013, z elektronické komunikace mezi Ing. B. a Mgr. K. za U. a.s. a žalobcem g) ze dnů 22.4., 29.5. a 11.6.2013, z výslechu žalobce g), z jedenadvaceti barevných fotografií interiérů všech sedmi sporných nebytových jednotek pořízených tímto žalobcem, z elektronické komunikace mezi Mgr. K. z kanceláře zástupkyně žalobců a žalobcem g) ze dnů 10.2. a 11.2.2016 a z přílohy žalované k prohlášení vlastníka z roku 2007 s nákresem 1. podzemního podlaží) dospěl soud I. stupně k níže uvedenému skutkovému závěru: Žalovaná 1) byla původní vlastnicí celého domu č.p. xxx, ve kterém po výstavbě vymezila svým prohlášením bytové i nebytové jednotky v domě, prohlášení podala ke dni 25.7.2007 Katastrálnímu úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrálnímu pracovišti Praha. V rámci tohoto prohlášení jako jednotky - nebytové prostory vymezila i všech sedm sporných jednotek čísel xxx až xxx. Její prohlášení bylo zapsáno do katastru nemovitostí a stalo se podkladem následně uzavíraných kupních smluv o převodech vlastnictví jednotlivých jednotek. Ke dni 25.6.2007 bylo vydáno příslušným stavebním úřadem kolaudační rozhodnutí, kterým bylo povoleno užívání části stavby „Obytného souboru A.“, které deklaruje existenci celkem dvaceti bytových jednotek a dále již jen společné prostory (komory technické místnosti, místnosti pro úklid, garáž pro 44 osobních aut) v 1. podzemním podlaží, které však blíže nespecifikuje. Dále vzal soud I. stupně za prokázané, že i stavební povolení vydané žalované 1) zmiňuje jen dvacet bytových jednotek a dvě novostavby rodinného domu, účelovou komunikaci, pěší cesty, inženýrské sítě, ochrannou štěrkovou stěnu, oplocení, opěrnou železobetonovou stěnu na jižní straně a závlahový systém. Ve stavebním řízení byla od počátku připojena i stavební dokumentace blíže charakterizující i později vymezené nebytové jednotky. Ve sporných nebytových jednotkách čísel xxx až xxx se nacházejí některá společná technologická zařízení, zařízení inženýrských sítí. V jednotce čísla x jsou uzávěry vodoměru a suchovodu, v místnosti číslo x ovládání požárních klapek a uzávěry podvodních stoupaček, anténní rozvody a rozvody elektřiny, v jednotce číslo x je uzávěr plynu, požární klapky a fakturační plynoměry ke třem jednotkám, v nichž je zaveden plyn, stejně jako uzávěr do centrální kotelny. V jednotce čísla x jsou rozvaděče zabezpečovacího systému, elektrorozvody a zařízení pro připojení služeb elektronických komunikací. V místnosti číslo x je rozvaděč zabezpečovacího systému, požární klapky a další elektrorozvody. Jednotka čísla x je fakticky využívána správcem objektu, údržbářem a ostrahou objektu, jednotka číslo x slouží jako sklad. Správu domu po jeho postavení vykonávala U., a.s. V suterénu, 1. podzemním podlaží se pak nacházejí dvě místnosti určené jako kočárkárny odlišné od sedmi sporných jednotek čísel xxx až xxx. Žalovaná 1) sporné jednotky přenechává k užívání společenství vlastníků jednotek, z nichž někteří uplatnili vůči žalované 1) svá práva z odpovědnosti za vady prodaných bytových jednotek. V rámci jednání nabízela žalovaná 1) jako kompenzaci prodej sedmi sporných jednotek, případně jejich přenechání společenství vlastníků jednotek za úplatu, nájemné. K dohodě mezi účastníky tohoto řízení nedošlo. Po dovození pravomoci ze zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním č. 97/1963 Sb. (když řízení bylo zahájeno v roce 2013) soud I. stupně konstatoval, že dle přechodného ust. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým byl s účinností ode dne 1.1.2014 novelizován občanský soudní řád, se na posouzení žaloby na určení, zda tu právní poměr je, použije občanský soudní řád ve znění účinném do konce roku 2013. Po shledání naléhavého právního zájmu i aktivní legitimace na straně žalobců shledal soud I. stupně jako nedůvodnou blíže nevysvětlenou námitku promlčení. Žaloba ve věci samé byla podána ještě za účinnosti obč. zák. Celý dům a jeho jednotlivé jednotky, byty a nebytové prostory, byly vymezeny ještě podle zákona o vlastnictví bytů. Z přechodného ust.í § 3063 o.z. plyne rovněž, že samotná podstata vlastnictví jednotek a vlastnictví bytů se řídí dosavadními právními předpisy, tedy zákonem o vlastnictví bytů. Vznik vlastnictví jednotky a její existence, spoluvlastnické vztahy ke společným částem domu a pozemku u jednotek vzniklých před 1.1.2014 je nutno posuzovat podle dosavadní právní úpravy, tedy zejména obč. zák. a zákona o vlastnictví bytů. Ohledně dalších navazujících práv a povinnosti spoluvlastníků včetně úpravy společenství vlastníků jednotek soud I. stupně s ohledem na ust. § 3028 odst. 2 části věty před středníkem o.z. a § 3063 o.z. uzavřel, že možnost domáhat se změny prohlášení vlastníka jednotek dle o.z. existuje i pro bytové jednotky vymezené a existující v režimu obč. zák. a zákona o vlastnictví bytů. Z věcného hlediska nebyla žaloba shledána za důvodnou. Žalobci tvrdili, že sporných sedm nebytových jednotek tvoří společné části domu a odmítali akceptovat skutečnost, že tyto jednotky byly řádně vymezeny prohlášením vlastníka budovy. Žalobci však nepředložili v řízení žádný způsobilý právní titul, na základě něhož by všichni účastníci řízení jako vlastníci jednotek, samozřejmě s výjimkou žalované 1), měli nabýt do svého spoluvlastnictví sporných sedm jednotek, když samotné kolaudační rozhodnutí nemůže být oním právním titulem. Naopak všichni účastníci řízení, kteří v průběhu doby nabývali vlastnictví na základě příslušných kupních smluv, znali prohlášení vlastníka a věděli nebo museli vědět, že součástí společných částí budovy nejsou sporné nebytové jednotky, jež jsou ve výlučném vlastnictví žalované 1). Jediným argumentem žalobců podporujícím jejich žalobní návrh bylo tvrzení, že prohlášení vlastníka z roku 2007 je v rozporu s kolaudačním rozhodnutím, které povoluje v celém domě užívání pouze dvacet bytových jednotek a dále již jen společných prostor. Avšak samotný stavební zákon v tehdy platném znění neznal pojem společných a výlučně vlastněných prostor. Celkem pochopitelně, nejedná se o pojem stavebně technický a stavební zákon může vymezit pouze stavebně technické určení, způsob využití určitého prostoru, nikoli vlastnickou formu, ve které se určený způsob užívání bude odehrávat. Fakt, že určitý prostor je samostatným předmětem občanskoprávního vztahu či prostorem společným, je pak věcí právního posouzení. Stavební úřad pouze vymezuje způsob užívání určitých prostor a neřeší, zda se určený způsob užívání bude dít v domě, bytu či nebytovém prostoru vlastněném výlučně jednou osobou či několika vlastníky jednotek. Soud I. stupně tak dal za pravdu argumentaci žalované, dle které je věcí svobodné vůle vlastníka budovy, jaké jednotky v domě vytvoří. Svobodná vůle vlastníka domu může být v tomto ohledu omezena pouze zákonem. Prohlášení vlastníka bylo akceptováno katastrálním úřadem a zapsáno do katastru nemovitostí. Vymezení nebytových jednotek není ani v rozporu s ust. § 2 písm. g) zákona o vlastnictví bytů. Sporné nebytové jednotky nejsou přitom určeny ke společnému užívání všem vlastníkům jednotek. Bez dalšího je takový závěr nasnadě ve vztahu k jednotkám čísel x a x, kdy jedna slouží správci objektu jako kancelář ostrahy a údržby, druhá je užívána jako sklad stavební dokumentace. Povinnost vlastníka jednotky vymezit pro tyto účely společné části budovy v zákoně o vlastnictví bytů zakotvena není. V ostatních jednotkách se nacházejí některé rozvody či technologická zařízení určená k užívání vlastníkům jednotek. To však nevyžaduje, aby celá jednotka byla ve spoluvlastnictví vlastníků jednotek jako relativně společné prostory. Žalovaná 1) ošetřila tuto skutečnost v prohlášení vlastníka, kde výslovně deklaruje, že „instalace sloužící pro dům, respektive pro jednotky v domě, ale procházející jednotkou, nejsou součástí jednotky, ale jsou společnými částmi budovy“. Je situací v bytových domech běžně se vyskytující, že rozvody či části technologických zařízení nutné k užívání určité jednotky procházejí taktéž bytovými jednotkami jiných vlastníků jednotek. Žalovaná prohlášením vlastníka deklarovala, že tato zařízení nejsou součástí jednotky, tedy nejsou společná. Je tak její povinností zajistit k nim přístup. Žalovaná správně poukazovala, že fakticky užívat ony jednotky umožňuje. Splnění této podmínky potvrzuje skutečnost, že žalobce g) si bez problému pořídil fotodokumentaci interiéru sporných nebytových jednotek. Navíc případné porušení povinnosti zpřístupnit výlučně vlastněné prostory kvůli užívání některých společných zařízení, která se v nich nacházejí, nemůže samo o sobě znamenat přechod vlastnického práva k takovému prostoru vymezenému jako samostatná jednotka. Kolaudační rozhodnutí z roku 2007 sice ohledně 1. podzemního podlaží pouze jednou větou shrnuje, že se v něm nacházejí společné prostory, avšak k takové deklaraci nemá oprávnění, neboť stavební úřad nerozhoduje o tom, které prostory jsou společné a které nikoliv. V kontextu vydaného kolaudačního rozhodnutí a předcházejícího stavebního povolení je tak nutno přihlédnout i ke stavební dokumentaci, kde jsou sporné nebytové jednotky jasně vymezeny jako místnosti samostatné. Jejich součástí mohou být i rozvody či jiná technologické zařízení, které jsou společné, což však nebrání tomu, aby existovaly jako samostatné jednotky a způsobilé předměty občanskoprávních vztahů. Neexistuje tedy právní podklad pro to, aby právní povahu těchto jednotek jako prostor společných konstituoval soud svým rozhodnutím. Tvrdí-li žalobci, že žalovaná 1) užívá sporné jednotky v rozporu se stavebním povolením a kolaudačním souhlasem, nebo že do některých ze sporných jednotek musí být zajištěn přístup 24 hodin denně, nic jim nebrání iniciovat příslušné správní řízení. Porušení jakékoliv veřejnoprávní povinnosti však nemůže vést k závěru o přechodu vlastnického práva k jednotkám ze žalované 1) do spoluvlastnictví všem vlastníkům jednotek. Neobstojí ani argumenty žalobců, že v domě není vůbec zřízena kočárkárna. Jednak se dle dokumentací nachází kočárkárny v domě celkem dvě, a dále zákon ani povinnost k jejich zřízení neukládá. Soud I. stupně nemohl shledat ani nahrazovat případnou nejasnost a neurčitost kolaudačního rozhodnutí. Stavební úřad při jeho vydání vycházel z přiložené stavební dokumentace, proti níž nevznesl žádné připomínky. Žalovaná 1) na základě kolaudačního rozhodnutí vymezila jednotlivé jednotky v domě na základě prohlášení vlastníka, které bylo následně vloženo do katastru nemovitostí bez připomínek katastrálního úřadu. Nedostatečné vymezení způsobu využití prostor v prvním podzemním podlaží v kolaudačním využití nemůže jí k tíži žalované 1), která správně poukázala na neurčitost kolaudačního rozhodnutí vymezujícího jako společný prostor též jinak samostatnou jednotku, garáž pro 44 vozidel. K jiným závěrům by soud nemohl dospět, i kdyby shledal, že je na sporné jednotky vzniklé podle zákona o vlastnictví bytů možno aplikovat § 1168 odst. 1 vět první a druhé o.z. Ze všech výše uvedených důvodů byla ve výroku I. tohoto rozsudku žaloba jako nedůvodná zamítnuta, když žalobci neprokázali existenci jakéhokoli právního titulu, na základě něhož by měli nabýt do spoluvlastnictví jako společné části budovy též platně vymezené nebytové jednotky vlastnicky náležející žalované 1), šlo by fakticky o vyvlastnění vlastnického práva bez náhrady. O náhradě nákladů řízení ve výroku II. tohoto rozsudku bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když se advokát žalované 8) náhrady nákladů řízení vzdal a zbylým účastníkům řízení žádné náklady nevznikly. Proti napadenému rozsudku podali žalobci včasné a přípustné odvolání do obou jeho výroků, přičemž odvolání odůvodnili nesprávným právním posouzením věci soudem I. stupně. K právnímu závěru soudu I. stupně, že je svobodnou vůlí vlastníka domu, jak rozdělí jednotky a společné části domu a že tuto svobodnou vůli lze omezit pouze zákonem, žalobci namítali, že takovým zákonem je právě zákon o vlastnictví bytů. Žalovaná 1) tak byla povinna při prohlášení vlastníka dodržet tento zákon a stavební určení prostoru stanovené stavebním úřadem v kolaudačním rozhodnutí. Kolaudační rozhodnutí stanoví, že se v 1. podzemním podlaží stavby povoluje užívání společných prostor (komory, technické místnosti, místnosti pro úklid, garáž pro 44 osobních aut). Sama žalovaná 1) ve stavebním řízení navrhovala, aby v 1. podzemním podlaží domu byly byty, garáž a společné vybavení domu - což se promítlo do stavebního povolení. Tedy ani sama žalovaná 1) stavebnímu úřadu nenavrhovala, aby zde byly sporné nebytové prostory. Kolaudačním rozhodnutím se povoluje užívání pouze společných prostor - toto vymezení je jasné, určité a srozumitelné a nevzbuzuje pochybnost, že sporné místnosti jsou určeny ke společnému využití všemi vlastníky jednotek v domě. Kolaudační rozhodnutí je pro soud závazné, ten je z něj povinen vycházet a nemá pravomoc je přezkoumávat či zpochybňovat. Jako nesprávný hodnotili i závěr, že stavební úřad nebyl oprávněn vymezit prostory v domě jako společné. V této souvislosti odkázali na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.6.2005, sp. zn. 26 Cdo 1538/2004, kde se při posouzení, zda se v tom či onom konkrétním případě jedná o byt nebo nebytový prostor (i pro účely občanskoprávních vztahů), musí vycházet ze stavebněprávních předpisů. Rozhodující je přitom kolaudační stav, nikoliv faktický způsob využívání. Tentýž závěr je pak nutno uplatnit i ve vztahu ke společným prostorám domu. Jsou-li společné prostory objektivně určeny kolaudačním rozhodnutím, toto jejich určení nemůže být změněno rozhodnutím vlastníka. Pokud tedy stavební úřad v kolaudačním rozhodnutí určil, že předmětné sporné prostory jsou určeny k užití jako společné prostory, pak je soud takovým určením vázán a byla jím vázán i žalovaná 1), která v prohlášení vlastníka vymezila nebytové prostory v rozporu s kolaudačním rozhodnutím a v rozporu se zákonem o vlastnictví bytů. Dle odvolatelů tak v části, kde jsou sporné nebytové prostory vymezeny v rozporu se zákonem, je prohlášení vlastníka neplatné a nemohlo být platným právním titulem pro zápis žalované 1) jako vlastnice sporných jednotek do katastru nemovitostí a pro vznik vlastnického práva. V této souvislosti odkázali žalobci na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6.11.2003, sp. zn. 28 Cdo 1788/2003, dle kterého bylo prohlášení tamního žalovaného, jímž vymezil kotelnu a výměníkovou stanici (s výměníkem tepla) jako nebytové prostory, neplatným právním úkonem dle § 39 obč. zák. pro rozpor s ust. § 2 písm. c) a e) a § 5 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů ve znění účinném do 30.6.2000. V důsledku toho byla neplatná i nabídka odkupu bytové jednotky, kterou dal tamní žalovaný žalobcům. Vymezení sporných jednotek je i v rozporu s dobrými mravy, když si žalovaná 1) byla vědoma, že je sama nikdy využívat nebude (ani je dle svého tvrzení neužívala), ale tyto s ohledem na své určení budou využívány společenstvím vlastníků jednotek v souvislosti se správou domu. Vymezila sporné nebytové prostory v rozporu s kolaudačním rozhodnutím, aby je posléze mohla zpeněžit. Nabízela je dle návrhu dohody o narovnání předloženého soudu I. stupně k prodeji společenství vlastníků za cenu 25.000,- Kč za m2, kterou žalobci označili za nehoráznou s ohledem na to, že jde o technické malé místnosti. K dohadům soudu I. stupně ohledně garáže v 1. podzemním podlaží pak žalobci sdělili, že tato není předmětem zdejšího řízení, a proto ohledně jejího vymezení nic nenamítají. K polemice soudu I. stupně ohledně toho, že žalobci měli žalovat na opravu prohlášení vlastníka dle § 1168/1 o.z. sdělili, že ke dni podání žaloby nebyl o.z. v účinnosti. K podanému odvolání se vyjádřila pouze žalovaná 1), která se v plném rozsahu ztotožnila se závěry soudu I. stupně. Žalovaná především uvedla, že dle § 81 a § 82 stavebního zákona a § 34 vyhlášky č. 132/1998 Sb. se kolaudačním rozhodnutím povoluje užívání stavby, přičemž se zkoumá, zda stavba byla provedena podle dokumentace ověřené stavebním úřadem ve stavebním povolení. Dle této ověřené projektové dokumentace, která slouží jako podklad pro vypracování prohlášení vlastníka budovy, jsou sporné místnosti označeny jako nebytové prostory a nikoli společné části domu určené ke společnému užívání a v návaznosti byly místnosti jako nebytové jednotky schváleny v kolaudačním rozhodnutí. Tvrzení žalobců, že sporné jednotky byly vymezeny v rozporu s § 2 písm. c) a § 4 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů, jsou tak nesprávná. Žalovaná 1) dále především odkázala na pojem společných prostor v předmětném kolaudačním rozhodnutí a vyhlášce č. 26/1999 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu v hl. m. Praze. Odvolatelé dále odkázali na nepatřičná rozhodnutí, která řešila odlišné situace, neboť žalovaná 1) nevymezila jako byt nebytové prostory (jako ve věci sp. zn. 26 Cdo 1538/2004) a nevymezila jako nebytový prostor kotelnu nebo jiný prostor vyjmenovaný v § 2 písm. g) zákona o vlastnictví bytů (jak tomu bylo ve věci sp. zn. 28 Cdo 1788/2003). Žalovaná 1) naopak odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.7.2010, sp. zn. 22 Cdo 3248/2008, kterým bylo rozhodnuto, že judikatura nepodmiňuje platnost prohlášení vlastníka budovy jeho bezpodmínečným souladem s kolaudačním rozhodnutím, neboť občanskoprávní vztahy nemusí být totožné se vztahy stavebně právními, založenými kolaudačním rozhodnutím. Navrhla napadený rozsudek potvrdit a vzdala se práva na náhradu nákladů odvolacího řízení (paušální náhrady). Žalobci navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v intencích žaloby změnil. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle § 212 a § 212a o.s.ř. Dospěl k závěru, že odvolání žalobců důvodné není. Odvolací soud nesouhlasí jen s tím právním závěrem soudu I. stupně, na základě něhož dovodil svoji pravomoc věc rozhodnout ze zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. Po vstupu České republiky do Evropské unie je však třeba pravomoc soudu zjistit podle jurisdikčních ustanovení právních předpisů Evropské unie, přičemž tato oblast je upravena nařízeními, která mají obecnou závaznost a použijí se přednostně před ustanoveními českého práva. Teprve nespadá-li věc do jejich působnosti, posuzuje soud svoji pravomoc dle ustanovení ZMPS. V konkrétní věci, v níž je žalováno určení vlastnického práva a spoluvlastnického práva k nemovitosti, vyplývá pravomoc českých soudů (s přihlédnutím k přechodnému ustanovení čl. 81 Nařízení č. EU/2015/2012 „Brusel I bis“) z čl. 22 bod 1. Nařízení č. ES/44/2001 (tzv. „Brusel I“). Skutková zjištění soudu I. stupně i jeho právní závěry týkající se věci samé jsou zcela správné, a proto na ně lze pro stručnost plně odkázat. K odvolacím námitkám žalobců, kterými poukazovali na údajný rozpor kolaudačního rozhodnutí s prohlášením vlastníka, na základě něhož žalobci dle uzavřených kupních smluv nabyli vlastnictví k bytům a spoluvlastnictví k společným prostorám domu, lze odkázat na přiléhavou judikaturu Nejvyššího soudu publikovanou v rozhodnutí ze dne 19.7.2010, sp. zn. 22 Cdo 3248/2008, podle níž „platnost prohlášení vlastníka budovy není podmíněna jeho bezpodmínečným souladem s kolaudačním rozhodnutím; občanskoprávní vztahy nemusí být totožné se vztahy stavebněprávními, založenými kolaudačním rozhodnutím“. Z odůvodněnítohoto rozhodnutí se podává, že je vždy nutno individuálně posuzovat, zda je nesoulad prohlášení vlastníka s kolaudačním rozhodnutím zásadní a je třeba přihlédnout k tomu, jak je dům se samostatnými jednotkami fakticky a dlouhodobě užíván. V konkrétní věci bylo zjištěno, že předmětný dům byl vystavěn jako luxusní dům s byty, pro něž bylo bezplatně poskytováno žalovanou 1) zázemí mimo jiné spočívající i v tom, že vyústění rozvodů plynu, elektřiny, vody atd. a technologická zařízení nutná pro obsluhu těchto rozvodů jsou situována v místnostech označených jako nebytové, ve vlastnictví žalované 1), a tato byla obhospodařována a kontrolována odbornými pracovníky žalované 1). Cílem a smyslem tohoto uspořádání nebylo znemožnit či ztížit jednotlivým vlastníkům bytů přístup k těmto rozvodům a technologickým zařízením, jejichž jsou nepochybnými spoluvlastníky, a to v poměrech, vyplývajících z prohlášení vlastníka nemovitosti, ale zajistit správu a obsluhu profesionálním pracovníkem či správcem domu. Toto uspořádání bez problému fungovalo do doby, než vznikl majetkový spor ohledně finančního požadavku žalované 1) za převod předmětných nebytových prostor do vlastnictví SVJ. Ani poté však nedošlo k situaci, že by žalovaná jakkoli bránila jednotlivým žalobcům v přístupu k technologickým zařízením, která jsou ve vyčleněných nebytových prostorách vyústěna. Nelze tak mít za to, že by daný stav odporoval jakémukoli kogentnímu ustanovení občanského zákoníku či zákona č. 72/1994 Sb., ve znění platném a účinném ke dni vkladu prohlášení vlastníka do katastru nemovitostí, které byly podle přechodného ust. § 3063 o.z. soudem I. stupně (s ohledem na obsah žalobních tvrzení vztahujících se k samotnému prohlášení vlastníka v době jeho vkladu do katastru) správně aplikovány. Odvolateli namítaná judikatura Nejvyššího soudu v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 1788/2003 na daný spor nedopadá, neboť vykládá situaci, kdy byl veden spor o určení společné části domu, která tvořila s jinou společnou částí domu jeden funkční celek (kotelna a výměník tepla). Nejedná se také o spor, kdy by žalovaná 1) vymezila jako byt nebytové prostory (jako ve věci sp. zn. 26 Cdo 1538/2004). V daném případě přitom nebylo sporu o tom, že žalobci jsou - dle výslovných údajů v prohlášení vlastníka - spoluvlastníky jednotlivých „instalací sloužících pro dům, resp. pro jednotky v domě“, a to jako součástí budovy. Na tom nic nemění okolnost, že tyto „instalace“ se nacházejí v nebytových prostorách, jejichž vlastníkem je (dle téhož prohlášení vlastníka) žalovaná 1). Lze tak shrnout, že žalobci soudu I. stupně neprokázali svá zásadní žalobní tvrzení, dle nichž je prohlášení vlastníka, jako nabývací titul, neplatné, a to ani z části. Případný spor o finanční plnění za užívání nebytových prostor jednotlivými vlastníky bytů, resp. o výši úhrady za koupi těchto prostor, přesahuje meze daného sporu vytčenými žalobou, proto se jím soud I. stupně správně nezabýval. Z výše uvedených důvodů jsou závěry soudu I. stupně zcela správné a odvolací soud proto postupoval dle § 219 o.s.ř. a napadený rozsudek, včetně akcesorického výroku o nákladech řízení, potvrdil. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř., za situace, kdy žalovaní měli ve sporu plný úspěch, avšak náklady řízení za právní zastoupení jim nevznikly či se paušální náhrady nákladů výslovně vzdali.

Poučení