18Co 53/2023

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudkyň Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a Mgr. Hany Kadlecové, LL. M. v právní věci žalobce: Ú. sídlem P., Praha zastoupen L. K., advokátem sídlem V, Praha proti žalovaného: G., IČ: xxx sídlem Lucemburské velkovévodství zastoupen T. V., advokátem sídlem W., O. o žalobě na odstranění vady věci, o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 23. listopadu 2022, č. j. 9 C 182/2020-92, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 6.964 Kč do 3 dnů od právní moci rozhodnutí k rukám T. V., advokáta.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem rozhodl soud I. stupně takto: I. Žaloba, že žalovaný je povinen bezplatně provést opravu x generátoru dodaného žalovaným žalobci na základě kupní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne 28. 7. 2014 tak, aby došlo k odstranění vady x generátoru spočívající v unikajícím zemním proudu, a dále uvést x generátor do provozu a to do 30 dnů od právní moci rozsudku, se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 18 578 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného T. V.

2. Z odůvodněnírozsudku soudu I. stupně se podává, že takto soud rozhodl o návrh na uložení povinnosti specifikované ve výroku I., vztahující se ke generátoru x zakoupenému od žalovaného. Žalobce v žalobě tvrdil, že předmětný generátor zakoupil od žalovaného smlouvou ze dne 28. 7. 2014. Dle smlouvy se žalovaný zavázal dodat generátor do místa plnění, uvést jej do provozu, zaškolit pracovníky žalobce k obsluze. Instalaci byl žalovaný povinen dokončit do 7 měsíců od uzavření smlouvy, tj. do 28. 2. 2015. K dodání generátoru došlo až 6. 4. 2016, nebyl však uveden do provozu. Původně měl být dodán do T., avšak ujednané místo nebylo způsobilé k jeho instalaci, mimo jiné proto, že žalovaný nedodal včas podklady pro konstrukci stínící kobky. O podklady byl žalovaný již v roce 2015 opakovaně žádán. Z tohoto důvodu žalobce požádal o odložení instalace. Generátor byl dodán zaměstnancem žalovaného do skladu společnosti U., a.s., proti tomu zaměstnanec žalovaného nevznesl žádné námitky. Dne 25. 8. 2016 žalovaný e-mailem sdělil, že do generátoru byly nainstalovány součástky, jež mohou způsobit jeho selhání, vyzval žalobce, aby generátor byl zaslán zpět na náklady žalovaného. Generátor byl vrácen k opravě, opětovně byl žalobci doručen v říjnu 2017, aniž byl uveden do provozu. Skutečnost, že žalobce neměl povolení Úřadu pro jadernou bezpečnost (dále jen povolení ÚPBJ), nepovažoval za rozhodnou, bylo jej možné získat až po instalaci generátoru. O uvedení do provozu byl žalovaný opakovaně upomínán. Dne 13. 3. 2018 žalovaný žalobci sdělil, že služby týkající se generátoru přestal poskytovat. Generátor byl nainstalován až srpnu 2018 na náklady žalobce. V rámci instalace byla zjištěna vada spočívající v nedostatku úrovně vakua, k dohodě o odstranění vady účastníci smlouvy nedospěli. V roce 2019 byla zjištěna další vada spočívající v závadě vysokonapěťového transformátoru. Konečně v dubnu 2019 byla zjištěna závada spočívající v unikajícím zemním proudu. Jedná se o skrytou vadu. Žalovaný dne 23. 1. 2019 navrhl žalobci, že zajistí opravu generátoru třetí osobou na náklady žalovaného. Lhůta pro uplatnění skryté vady dle žalobce začala běžet teprve dodáním generátoru, byla však pozastavena od 25. 8. 2016 do 18. 10. 2017, kdy jej žalobce nemohl užívat, poté pokračovala. K odstranění vady žalobce žalovaného vyzval výzvou ze dne 26. 11. 2018. Žalobce vadu zjistil v srpnu 2018, s žalovaným jednal o jejím možném odstranění. Žalovaný však na dohodu nepřistoupil. Vadu žalobce nemohl zjistit dříve, neboť generátor do té doby nebyl nainstalován. Žalovaný e-mailem ze dne 23. 1. 2019 uznal odpovědnost za vady.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil s tím podstatným stanoviskem, že generátor sice dodal dne 6. 4. 2016, v té době však žalobce nedisponoval povolením ÚJPB pro provoz generátoru a jeho skladování. Pokud by tímto povolením disponoval, žalovaný by generátor nainstaloval. Dodávka byla na žádost žalobce rozdělena na samotný x generátor, který byl dopraven osobně zaměstnancem žalovaného do místa pracoviště společnosti U., a.s., namísto původně dohodnutého místa dodání T. Veškeré podklady pro uskladnění byly žalobci sděleny již v předsmluvní fázi a opakovaně e-mailem ze dne 8. 4. 2016 a 25. 4. 2016. O dodání bez instalace došlo na výslovnou žádost žalobce. Žalovaný dne 25. 8. 2016 informoval žalobce, že by mohlo dojít k selhání systému generátoru, proto žalobce vyzval k modernizaci systémů, poté byl generátor jako zmodernizovaný vrácen dne 18. 10. 2017. Byl opět vrácen do sídla společnosti U., a.s., ostatní části byly vráceny do sídla žalobce. Žalobce stále neměl povolení ÚJPB, generátor proto nebyl nainstalován. K instalaci byl žalovaný vyzván až poté, co žalobce v březnu 2018 povolení ÚPBJ získal. Následně, v srpnu 2018 zjistil vadu a tuto opožděně oznámil žalovanému výzvou ze dne 26. 11. 2018. Vadu však bylo možno zjistit dříve, jednak zkouškami, které žalobce neučinil, nebo uvedením zařízení do provozu. K instalaci zařízení žalobce vyzval žalovaného až v dubnu 2018, tj. 2 roky po dodání zařízení, samotnou vadu vytkl až 3 měsíce po jejím zjištění. Žalobce měnil specifikaci vady a nemělo tak být zřejmé, jakou vadou měl generátor ve skutečnosti trpět.

4. Soud I. stupně se nejprve zabýval svojí pravomocí ve věci jednat a rozhodnout. Tuto dovodil ve smyslu čl. 25 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, s odkazem na čl. XVII a bod 17.5 kupní smlouvy ze dne 28. 7. 2014, uzavřené účastníky. Rozhodné právo v souladu s čl. 3 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 (Řím I) určil právo české, neboť strany ve smlouvě výslovně uvedly, že byla uzavřena podle § 2079 OZ. Pro úplnost soud I. stupně uvedl, že neaplikoval Úmluvu OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží, která byla publikována pod č. 160/91 Sb., neboť ze smlouvy uzavřené mezi účastníky vyplývá, že strany odkazem na § 2079 OZ aplikaci Úmluvy vyloučily.

5. Po provedeném dokazování uzavřel, že žaloba důvodná není. Vycházel ze zjištění, že žalobce dne 28. 7. 2014 zakoupil u žalovaného generátor, který byl žalobci fakticky dodán 6. 4. 2016. Žalobce měl povolení generátor importovat, nikoliv však provozovat, byť jeho povinností dle smlouvy bylo toto povolení mít. Došlo částečně ke změně smlouvy, a to v podobě místa plnění, kdy reakční komora generátoru měla být umístěna v U., nikoliv v T. Dne 25. 8. 2016 žalovaný kontaktoval žalobce ohledně výskytu možné vady generátoru, v té době nebyl generátor ještě zprovozněn. 9. prosince 2016 byl generátor vrácen žalovanému k modernizaci systému, v listopadu 2017 byl generátor vrácen žalobci s tím, že reakční komora generátoru byla opět umístěna v U. Žalobce měl teprve 13. 2. 2018 povolení k provozu generátoru. V březnu požádal žalovaného o pomoc s instalací, ke které došlo 15. 8. 2018. Ještě v srpnu 2018 žalobce zjistil vadu, žalovanému ji oznámil 1. 10. 2018 a vytkl ji 25. 10. 2018.

6. Výše uvedená zjištění soud I. stupně posoudil dle § 2079, § 2112 OZ a uzavřel, že žaloba důvodná není. Za rozhodnou skutečnost považoval, že žalobce žalovanému vytkl vady opožděně. Jelikož žalobce neměl v rozporu se smlouvou zajištěné povolení k provozu generátoru, který mu byl fakticky dodán 6. 4. 2016, nemohl žalovaný dostát své povinnosti generátor zprovoznit. Žalobce jej tak nemohl fakticky používat až do jeho instalace v srpnu 2018. Tuto skutečnost však nelze přičítat k tíži žalovaného, neboť je jen vinou žalobce, že generátor nemohl být nainstalován a žalobce nemohl jeho případné vady zjistit včas. Žalobce totiž jednal v rozporu se smlouvou, dle níž se měl povolení k provozu generátoru zajistit. Od doby uzavření smlouvy dne 28. 7. 2014 či ode dne 28. 2. 2015, kdy byl žalovaný povinen generátor dodat, do dne jeho faktického dodání 6. 4. 2016 uplynulo více než 13 měsíců a žalobce měl dostatečný prostor pro získání povolení. Žalobce za vadu generátoru označil nedostatečnou úroveň vakua, posléze unikání zemního proudu. Soud tyto vady označil za vady skryté, resp. takové, že je nebylo možno zjistit při prvotní prohlídce při převzetí věci. Od doby faktického dodání generátoru žalobci plynula lhůta 2 let k oznámení vad a uplatnění svých práv, tj. do 6. 4. 2018, ve smyslu § 2112 odst. 1 OZ. Tato lhůta plyne od faktického odevzdání věci, nikoliv od jejího dodání v souladu se smlouvou. Pokud pak žalobce vadu zjištěnou v srpnu 2018 oznámil dne 1. 10. 2018 a následně dne 25. 10. 2018 vadu spočívající v nedostatečné úrovni vakua vytkl, učinil tak po uplynutí uvedené doby. Na uplynutí dvouleté lhůty nemění ničeho skutečnost, že žalobce generátor vrátil žalovanému 9. 12. 2016 zpět za účelem modernizace systému. Poté byl generátor vrácen žalobci v listopadu 2017, v té době neměl žalobce stále povolení k provozu a generátor nebylo možno instalovat. Liknavý přístup žalobce způsobil, že vadu nezjistil a nereklamoval včas podle § 2112 odst. 1 OZ. Jelikož žalobce neuplatnil vady včas (§ 2112 odst. 1 OZ) a žalovaný nevčasnost uplatnění namítl (§ 2112 odst. 2 OZ), soud žalobu zamítl. S ohledem na závěr soudu, že se jednalo o vadu skrytou, nebylo nezbytné se zabývat tím, zdali bylo včasné oznámení zjištěné vady e-mailem, která byla zjištěna v srpnu, avšak vytčená 1. 10. 2018, jakož i včasností následné výzvy k odstranění dne 26. 11. 2018.

7. Soud I. stupně dále uvedl, že není důvodná námitka žalovaného vztahující se k nevykonatelnosti navrhovaného petitu. Zdůvodnil, že žalobce svoji původní žalobou, kterou se domáhal bezplatného provedení opravy generátoru tak, aby dosahoval hodnot uvedených ve smlouvě, následně změnil, přičemž se domáhal provedení opravy tak, aby došlo k odstranění vady generátoru spočívající v unikajícím zemním proudu. Žalobce tak dostatečně konkretizoval vadu, kdy uvedl, jak se vada přístroje projevuje. Takto upravená žaloba obsahuje náležitosti dle § 42 odst. 1 a § 79 odst. 1 o. s. ř., proto soud změnu žaloby připustil a věc projednal.

8. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalovaný byl ve věci procesně úspěšný a náklady mu vznikly za právní zastoupení advokátem.

9. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalobce. Ve svém odvolání zejména namítal nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci. Především nesouhlasil se závěrem soudu, že k vytknutí vady došlo po uplynutí zákonné dvouleté lhůty, která měla uplynout marně dne 6. 4. 2018. Namítal, že v tomto směru totiž soud opomněl, a to dle § 1922 odst. 2 OZ, že generátor se nacházel 11 měsíců u žalovaného, tuto dobu 11 měsíců je třeba považovat jako lhůtu, po kterou nemohla být práva z vadného plnění uplatněna a lhůta k uplatnění práv z odpovědnosti za vady by měla být pozastavena. Současně je zjevné, že žalovaný si byl vědom vady generátoru, když si jej vyžádal k opravě. Naopak žalobce nemohl mít žádnou povědomost o tom, že generátor má vady již při jeho dodání. Skutečnost, že ve smlouvě bylo uvedeno ustanovení o tom, že žalobce má mít k instalaci povolení ÚPJB, je pro běh této lhůty irelevantní. Lhůta k uplatnění práv z odpovědnosti za vady generátoru se tak prodloužila o 11 měsíců, a pokud ji žalobce oznámil žalovanému dne 1. 10. 2018 a vytkl 25. 10. 2018, učinil tak včas. Žalobce dále rozporoval závěr soudu, že neměl v rozporu s kupní smlouvou zajištěno povolení k provozu generátoru a že tato okolnost se přičítá k tíži žalobce. Vytýkal soudu, že z žádných skutečností nelze dovodit, že by generátor trpěl vadami již při dodání, resp. že by tyto vady mohly být zjištěny již při jeho dodání. Jak k těmto závěrům soud dospěl, není zřejmé. Přitom soud sám uvádí, že vady generátoru byly skryté, proto je žalobce nemohl zjistit při prvotní prohlídce věci. Vzhledem k tomu, že žalobce nebyl po cca 11 měsíců při vyžádané opravě generátoru informován o žádných vadách generátoru, lze předpokládat, že v tomto okamžiku generátor vytýkanými vadami netrpěl, předmětné vady byly zjištěny až při neúspěšném pokusu o instalaci v měsíci srpnu 2018 a byly následně žalobcem řádně oznámeny a vytčeny. Namítal dále, že předmětné povolení mohlo být uděleno až poté, co byla instalace dokončena, byť o jeho vydání mohl požádat již před instalací generátoru. Žalobce k tomu citoval příslušná ustanovení z atomového zákona. Pokud je tak v ustanovení smlouvy 7.2 ujednání o tom, že žalobce má mít příslušné povolení ÚPJB k provozu generátoru již při jeho dodání, je toto neplatné pro rozpor se zákonem a nemělo by být k němu přihlíženo. Navíc i žalovaný si musí být vědom skutečnosti, že z jeho strany nebyly veškeré povinnosti ze smlouvy splněny, když mu žalobce část kupní ceny za instalaci (20 %) nezaplatil a tato část nebyla žalovaným ani vyúčtována. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

10. Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání podrobně vyvracel jednotlivé odvolací námitky žalobce a poukazoval na správnost závěrů soudu I. stupně. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek jako správný potvrdil.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle § 212 a § 212a o. s. ř. Dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.

12. Soud I. stupně správně posuzoval svoji mezinárodní příslušnost i aplikaci českého hmotného práva a na jeho závěry k těmto otázkám lze pro stručnost zcela odkázat. Soud I. stupně provedl dostatečná skutková zjištění umožňující mu po právní stránce uzavřít, že žaloba z vadného plnění je nedůvodná, neboť žalobce žalovanému včas neoznámil a ani nevytkl vady koupeného generátoru. Soud I. stupně vycházel z návrhu petitu rozhodnutí, v němž žalobce označil vadu dodaného generátoru tím, že spočívá „v unikajícím zemním proudu“; je třeba však uvést, že žalobce žalovaného v dopise ze dne 26. 11. 2018 vyzval žalovaného k odstranění vady spočívající „v nedostatečné úrovni vakua“. Konečně v návrhu petitu rozhodnutí, který však soud ani nepřipustil, žalobce tvrzenou vadu, pro niž žalobu k jejímu odstranění podal, specifikoval tím, že „intenzita rychlých neutronů produkovaných generátorem je nedostatečná“. Žalobce tyto odchylně formulované vady, jejichž odstranění se domáhal, vysvětloval tím, že není dostatečným odborníkem na to, aby zjistil, v čem spočívá vada dodaného generátoru. Je však zřejmé, že tento řádně nefunguje. Uvedené vysvětlení je věrohodné a je zřejmé, že jedině znalecký posudek by dokázal odborně stanovit, o jakou vadu jde, resp. zda žalobcem naposledy formulovaný (a soudem připuštěný) petit odpovídá nároku žalobce na odstranění vady dodaného zboží-generátoru.

13. Odvolací soud však, a to ve shodě se skutkovými a právními závěry soudu I. stupně, považuje navržené dokazování znaleckým posudkem za nadbytečné, neboť, ať by se jednalo o jakoukoli vadu dodaného generátoru, je zjevné, že žalobce ji žalovanému včas, resp. bez zbytečného odkladu neoznámil a ani nevytkl. Učinil tak až opožděně, po uplynutí lhůt uvedených v § 2111 a § 2112 OZ.

14. K námitkám odvolatele je možno dodat následující: Soud I. stupně předně správně dospěl k závěru, že uzavřená smlouva mezi účastníky je platnou smlouvou o koupi zboří, ve smyslu § 2079 OZ.

15. K námitce částečné neplatnosti smlouvy pro rozpor s atomovým zákonem č. 263/2016 Sb.: Žalobce v průběhu řízení před soudem I. stupně nenamítal její neplatnost, a to ani částečnou, spočívající v čl. 7.2 smlouvy, v němž si s žalovaným dohodl, že před dodáním a instalací generátoru bude disponovat příslušným veřejnoprávním oprávněním ÚPJB (kterým disponoval až o 2 roky později, v roce 2018), což má být rozporné s atomovým zákonem. Námitka žalobce, nově uvedená teprve v odvolání, dle níž o rozhodnutí ÚPJB lze sice žádat před instalací generátoru, ale rozhodnutí nemohlo být ze strany Úřadu uděleno před dokončením instalace generátoru, je z hlediska právního posouzení námitkou částečné relativní neplatnosti smlouvy. K této námitce však nelze dle § 579 odst. 1 OZ přihlížet, neboť ji způsobil sám žalobce, který se k povinnosti mít potřebné povolení ÚPJB již při dodání generátoru zavázal. Žalobce jako ten, kdo by neplatnost způsobil, nemůže z tohoto ujednání pro sebe uplatňovat výhodu, tedy že by to byl žalovaný, kdo při dodání generátoru pochybil tím, že jej dodal žalobci, který k jeho provozu neměl oprávnění. Námitka relativní neplatnosti čl. 7.2 smlouvy tedy není důvodná.

16. K námitkám o nemožném dřívějším zjištění vad: Podle ustanovení § 2104 OZ kupující věc podle možnosti prohlédne co nejdříve po přechodu nebezpečí škody na věci a přesvědčí se o jejích vlastnostech a množství. Z výše citovaného ustanovení, plyne, že nevyužití možnosti prohlédnout si koupenou věc a přesvědčit se o jejích vlastnostech, tj. i o funkčnosti „co nejdříve“, po přechodu nebezpečí škody na věci, tedy po jejím dodání žalovaným jako prodávajícím a převzetí žalobcem jako kupujícím, mělo v této věci za následek ztrátu práva z odpovědnosti za vady. Je nesporné, že žalovaný sice dodal žalovanému zakoupený generátor opožděně, po uplynutí lhůty uvedené ve smlouvě, avšak z této skutečnosti pro daný spor neplynou žádné důsledky, neboť žalobce opožděně dodaný generátor dne 6. 4. 2016 převzal, proti opožděnému dodání se nikterak nevymezil a souhlasil s ním. Od doby převzetí věci žalobci plynula lhůta k vykonání prohlídky generátoru, přičemž ji měl učinit „co nejdříve“, způsobem přiměřeným okolnostem věci, v místě dohodnutého náhradního dodání. Jak plyne ze samotných tvrzení žalobce, jako vadný se generátor projevil ihned po jeho instalaci, ke které došlo v srpnu 2018. Z uvedeného tvrzení vyplývá, že pokud by došlo k instalaci či alespoň generátoru dříve, mohl žalobce zjistit jeho vadnost dřív. Skutečnost, že instalaci učinil až v roce 2018 po získání potřebného oprávnění, jde jen k jeho tíži, neboť se platně zavázal, že oprávnění od ÚPJB bude mít již při předání a převzetí věci. Jeho prohlídka věci až v souvislosti s instalací o 2 roky později je tak nepochybně opožděná, čímž jde jen k jeho tíži, že není schopen prokázat, že generátor byl vadný již v době dodání žalovaným. Závěr soudu I. stupně k této námitce je tak zcela správný.

17. K námitkám o přerušení běhu lhůty pro uplatnění práv: Vrácení generátoru žalovanému, a to na jeho žádost, k odstranění údajné vady, jak nyní (modifikovaně oproti původní žalobě) tvrdí žalobce, resp. k „upgradování systému“ (jak tvrdí žalovaný), v období od prosince 2016 do října 2017, nemá pro posouzení daného sporu žádný význam. Za situace, kdy žalobce po dodání věci dne 6. 4. 2016 si koupený generátor ani neprohlédl a nepřesvědčil se o jeho funkčnosti, a tedy žádné vady ani nezjistil a žalovanému neoznámil a nevyzval k odstranění, nelze mít za to, že by se v této době opravovaly či upgradovaly právě vady existující při převzetí věci. K stavení běhu lhůty totiž dle § 1922 odst. 2 OZ dochází jen tehdy, že vady jsou vytknuty oprávněně a nabyvatel nemůže po dobu existence vad předmět koupě užívat. Nevěděl-li žalobce, zda generátor vady má, či nikoliv, protože jej po převzetí v dubnu 2016 ani nezprovoznil (což jde - jak shora uvedeno, k jeho tíži), nelze se žádného stavení lhůty pro uplatnění práv z vadného plnění dovolávat.

18. K námitce, že soud řádně neposoudil prokázanou skrytou vadu: Podle § 2112 odst. 1, 2 OZ (1) Neoznámil-li kupující vadu bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl při včasné prohlídce a dostatečné péči zjistit, soud mu právo z vadného plnění nepřizná. Jedná-li se o skrytou vadu, platí totéž, nebyla-li vada oznámena bez zbytečného odkladu poté, co ji kupující mohl při dostatečné péči zjistit, nejpozději však do dvou let po odevzdání věci.(2) K účinkům podle odstavce 1 soud přihlédne jen k námitce prodávajícího, že vada nebyla včas oznámena. Prodávající však nemá právo na námitku, je-li vada důsledkem skutečnosti, o které prodávající v době odevzdání věci věděl nebo musel vědět. Soud I. stupně dovodil, že se jednalo o vadu či vady skryté a námitku promlčení, vznesenou žalovaným, posuzoval dle odstavce druhého shora citovaného ustanovení. Odvolací soud se již ve shora uvedené argumentaci zabýval tím, že žalobce nemohl žalobu formulovat jinak, než jen jako obecný poukaz na vadnost generátoru, když zjištění konkrétní vady je záležitostí vysoce odbornou. Není-li prokázáno, zda vůbec a jakou měl generátor v době dodání vadu, nelze mít ani za to, že se jednalo o vady zjevné, anebo skryté. V těchto závěrech se tedy odvolací soud s názorem soudu I. stupně o „skryté vadě“ neztotožňuje. Z ustanovení § 2112 OZ nicméně vyplývá nejen dvouletá objektivní lhůta, ale i lhůta subjektivní, tj. oznámení vady “bez zbytečného odkladu“, kdy ji žalobce zjistil. Pokud si tedy žalobce po dodání generátoru v dubnu 2016 tento ani neprohlédl a vadu zjistil až po jeho uvedení do provozu v srpnu v roce 2018, měl ji bez zbytečného odkladu oznámit žalovanému a vyzvat jej k opravě, kterou si jako způsob řešení odpovědnosti za vady vybral. Za včasné uplatnění těchto úkonů ale nelze považovat, učinil-li tak až koncem listopadu 2018. V této argumentaci žalovaný správně odkazuje na judikaturu NS ČR, která definuje pojem „bez zbytečného odkladu“. Z té se podává, že „jde o velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu. V každém konkrétním případě je třeba vždy zkoumat, zda dlužník bezodkladně využil všechny možnosti pro splnění této povinnosti, případně jaké skutečnosti mu v tom bránily. Zásadně jde o lhůtu v řádu dnů, maximálně týdnů, v co nejkratším časovém úseku, přičemž v praxi je nutno tento pojem vykládat podle konkrétního případu v závislosti od účelu, který chce zákonodárce konkrétním ustanovením za pomoci takto určené lhůty dosáhnout“ (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2484/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2970/2013). Žalobce tak včasným neuplatněním práv „bez zbytečného odkladu“ ztratil práva z odpovědnosti za vady, tedy i právo na bezplatnou opravu věci a následné opětovné uvedení do provozu, jehož se domáhal. Námitka, že v řízení nebylo jednoznačně prokázáno, zda se jednalo o vadu zjevnou, anebo skrytou, je tak irelevantní.

19. Žaloba byla proto správně zamítnuta.

20. Odvolací soud postupoval dle § 2019 o. s. ř. a napadený rozsudek jako správný potvrdil, včetně akcesorického výroku o nákladech řízení, proti němuž žalobce ani žádné konkrétní výhrady nevznesl.

21. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovaný měl ve věci plný úspěch a náklady mu vznikla za právní zastoupení advokátem. Advokát žalovaného učinil v odvolacím řízení 2 úkony (vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu), má tedy nárok na odměnu dle ust. § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. Na částku 1.500 Kč, celkem 2 úkony: 3.000,00 Kč, plus 2 x režijní paušál á 300,00 Kč dle § 13 AT - 600,00 Kč, dále za promeškaný čas k jednání 8. 3. 2023 částku 1.500,00 Kč - celkem 5.100,00 Kč, s DPH 6.171,00 Kč plus cestovné na jednání 8. 3. 2023 - 793,00 Kč (jízdné vlakem O.-Praha a zpět). Celková náhrada nákladů řízení činí 6.964,00 Kč. Lhůta a místo k plnění byly stanoveny dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení