19 A 14/2016 - 43

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce J. Č., zastoupeného JUDr. Petrem Holubem, advokátem se sídlem Nový Jičín, Jugoslávská 1809/23, proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, se sídlem Ostrava, 28. října 117, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného o přestupku ze dne 30.5.2016, č. j. MSK 47158/2016, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný rozhodl o odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Nový Jičín ze dne 3.2.2016, č. j. OSČ/15558/2016 ve věci přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů tak, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně změnil tak, že ve výroku o vině text: „při průjezdu pravotočivou zatáčkou v místě, kde je trvale zúžená vozovka a omezen výhled vlivem zaoblení komunikace a trvalé vegetace, nebyl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou měl rozhled a čelně se střetl s protijedoucím vozidlem Citroën Jumper“, nahradil textem „při průjezdu pravotočivou zatáčkou v místě, kde je trvale zúžená vozovka a omezen výhled vlivem zaoblení komunikace a trvalé vegetace, se čelně střetl s protijedoucím vozidlem Citroën Jumper“, a ve zbytku rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Žalobce namítal, že rozhodnutí je založeno jednak na vadných důkazech, zejména na nepravdivé výpovědi skutečného viníka dopravní nehody a dále na odbytém znaleckém posudku Ing. S., který si nebyl místo dopravní nehody ani osobně prohlédnout. Dále uvedl, že byly opomenuty jeho důkazní návrhy a nebyl proveden revizní znalecký posudek. Žalobce poukázal na to, že z protokolu o nehodě jednoznačně vyplývá, že jím řízené vozidlo bylo v době střetu při pravém okraji vozovky jen 55 cm od okraje, z čehož lze vyvodit jeho zcela zřejmou snahu přizpůsobit jízdu podmínkám vozovky. Vidět druhého účastníka nehody nemohl na delší vzdálenost než 6 m. Z fotodokumentace z místa nehody je patrné, že vozidlo řízené panem Š. stojí tři pole plotu po jeho pravici od bodu, za kterým řidič Š. jej nemohl vidět a ani on jeho. Jedno pole měří 2 m. Je zřejmé, že oba řidiči měli rozhled maximálně na 6 m. Řidič Š. jej nemohl vidět dříve, než 7 m před bodem, kde se srazili. Dle žalobce si řidič Š. nepočínal dostatečně bezpečně a ohleduplně a jízdu nepřizpůsobil podmínkám, když si zatáčku vyloženě „střihnul“ a jel v protisměru, zatímco on jel při samém okraji, cca 0,5 m od plotu. Řidič Š. měl na vyhnutí na své straně prostor celkově 3,45 m, který nevyužil. Pokud by nejel neopatrně, prakticky v protisměru, k nehodě by vůbec nedošlo. Žalobce zdůraznil, že jel jen 50 cm od plotu a neměl jinou možnost, jak střetu zabránit. Na jiném místě žaloby žalobce uvedl, že reálně měl možnost vidět druhé vozidlo na maximálně 3 až 4 m od místa střetu, správní orgán založil rozhodnutí na nesprávném znaleckém posudku, nepostupoval v souladu se zásadou in dubio pro reo, neprovedl ani jím navržené důkazy, zejména výslech svědka J.M., který dopravní nehodu viděl a může potvrdit, že vozidlo řízené panem Š. v okamžiku nehody nestálo. Ve vztahu k znaleckému posudku žalobce rovněž namítal, že znalec nepočítal s jednou až dvěma sekundami reakční doby na vizuální vjem před zastavením vozidla. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Skutkový stav byl zjištěn dostatečným způsobem, je podložen policejními podklady včetně fotodokumentace a plánku dopravní nehody, svědeckou výpovědí a znaleckým posudkem. Znalecký posudek považuje žalovaný za komplexní a dostatečně kvalitní, jednotlivé závěry a způsob, jakým k těmto závěrům znalec došel, jsou jednoduše pochopitelné a jednoznačné (řidič Š. využil k zabrzdění větší, než bezpečné zpomalení, v době dopravní nehody již stál, oproti tomu žalobce mohl dopravní nehodě zabránit, mohl zastavit již na 15 m – tedy před místem střetu, žalobce však toto neučinil a narazil do stojícího vozidla řidiče Š.). O kvalitě znaleckého posudku a dokumentace pořízené policií žalovaný nemá důvod pochybovat, neboť žalobce tyto relevantně nezpochybnil. Jediným podkladem, který je v rozporu s takto zjištěným skutkovým stavem jsou tvrzení žalobce. K námitce, že znalec neprovedl místní šetření, žalovaný vyslovil názor, že ke zpracování znaleckého posudku zcela postačují podklady zadokumentované policií, zejména plánek dopravní nehody, tedy zaměřená ponehodová situace a okolí sražených vozidel a fotodokumentace. Žalovaný poznamenal, že znalec byl určen cca 5 měsíců poté, co se odehrála předmětná dopravní nehoda. V této době již na místě samém nemohl v žádném případě zjistit nové skutečnosti ohledně okolností předmětné dopravní nehody, než jaké zadokumentovali zasahující policisté. Rozhledové poměry lze určit ze spisové dokumentace a není zapotřebí, aby se kvůli tomu znalec dostavil na místo samé. Skutečnost, že na komunikaci došlo ke stavebním úpravám, které dle názoru žalobce zhoršily průjezdnost v daném místě, a že v daném místě není omezena rychlost, ani zde nejsou osazeny dopravní značky upozorňující na dopravní situaci, dle žalovaného žalobce nevyviňuje z porušení povinnosti chovat se ohleduplně a ukázněně a přizpůsobit jízdu mimo jiné stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu. Směřovalo-li vozidlo žalobce do místa, o němž on sám ví, že se jedná o místo nepřehledné a že je zde problematické se vyhnout s jiným vozidlem, měl tomu přizpůsobit svou jízdu, zpozornět a zpomalit vozidlo natolik, aby hypotetické nebezpečné situaci předešel. Žalobce tak neučinil a ani nedbal na daném místě zvýšené opatrnosti, když do předmětné zatáčky vjel dle znalce rychlostí cca 28 km/h, dle svého tvrzení, a rovněž dle závěru znalce, ani nebrzdil a narazil do v době střetu již zastaveného vozidla řidiče Š. Žalovaný dále uvedl, že otázkou zavinění řidiče Š. se správní orgány zabývaly. S ohledem zejména na zpracovaný znalecký posudek došly k závěru, že tento se přestupku nedopustil. Argumentace žalobce, který tvrdí, že jel při samém pravém kraji komunikace, 15 cm od plotu, je argumentací mimoběžnou a v dané věci nerelevantní, neboť žalovaný ani správní orgán I. stupně žalobci nekladli za vinu, že by nejel při okraji komunikace. Neohleduplnost žalobce spočívala zejména ve skutečnosti, že si nepočínal dostatečně opatrně, respektive, že nezabrzdil, ač k tomu dle znaleckého posudku měl dostatečný rozhled a vzdálenost. Nadto tvrzení žalobce, že jeho vozidlo bylo situováno 15 cm od plotu, je při porovnání s fotodokumentací jednoznačně nepravdivé. Rovněž znalec ve znaleckém posudku konstatuje, že vozidlo žalobce se nacházelo větší částí v pravé polovině vozovky, avšak částečně levou částí vozidla zasahovalo do levé poloviny vozovky. K tvrzené absenci reakční doby ve znaleckém posudku žalovaný nesouhlasil s námitkou žalobce s tím, že z výpočtu znalce je patrné, že počítal s obecnou reakční dobou řidiče stanovenou na 0,8 sekund a s dobou 0,2 sekundy pro náběh brzd. Znalec vycházel z údajů a hodnot, které jsou podloženy jeho odbornými znalostmi, pakliže nejsou relevantně znevěrohodněny a žalovaný nemá důvod o nich pochybovat. Žalobce neuvedl, odkud čerpá údaj o čase 1 až 2 sekundy „reakční doby na vizuální vjem“. Jedná se toliko o subjektivní názor žalobce, který není relevantně podložen. Žalovaný rovněž poukázal na vnitřní rozpornost žalobních tvrzení žalobce ohledně vzdálenosti, na kterou mohl vidět druhého řidiče. Žalobce jednak uvedl, že druhé vozidlo nemohl vidět na vzdálenost delší, než 12 m, současně uvádí, že rozhled měl jen na 7 m před místem střetu a v závěru konstatoval, že reálně měl možnost vidět druhého řidiče na maximálně 3 až 4 m od místa střetu. Žalovaný odkázal na závěry znaleckého posudku a výpočet ustanoveným znalcem, který vytvořil mimo jiné grafické znázornění dopravní nehody, z něhož je patrné, že vzdálenosti tvrzené žalobcem nejsou správné. Také z přiloženého plánku zpracovaného policií je s ohledem na rozměry vozidel zřejmé, že se oba řidiči museli vidět na vzdálenost větší, než uvádí žalobce. Správní orgány se rovněž řádně vypořádaly s neprovedením výslechu svědka J. M. Revizní znalecký posudek dle žalovaného není namístě, neboť nehodový děj byl zpracován řádně ustanoveným znalcem a žalobce jej žádným relevantním způsobem nezpochybnil. U jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích k věci. Krajský soud na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů), a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Ze správních spisů zjistil krajský soud následující skutečnosti. Rozhodnutím Městského úřadu Nový Jičín ze dne 3.2.2016, č. j. OSČ/15558/2016 byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku z nedbalosti podle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu tím, že dne 2.6.2015 v 06:55 v obci Mořkov na ulici Beskydská před domem č. p. 179 řídil osobní motorové vozidlo Mazda 121, RZ X, přitom se nechoval ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, své chování nepřizpůsobil zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, situaci v provozu na pozemních komunikacích, když při průjezdu pravotočivou zatáčkou, v místě, kde je trvale zúžená vozovka a omezen výhled vlivem zaoblení komunikace a trvalé vegetace, nebyl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou měl rozhled a čelně se střetl s protijedoucím vozidlem Citroën Jumper, RZ X, které řídil L. Š. Tímto svým jednáním porušil § 4 písm. a) zákona o silničním provozu. Žalobci byla uložena pokuta ve výši 1.500,- Kč a povinnost zaplatit náklady spojené s projednáním přestupku. Řízení proti obviněnému L. Š. bylo podle § 76 odst. 1 písm. a) přestupkového zákona zastaveno, neboť skutek, o němž se vedlo řízení, se nestal. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o němž žalovaný rozhodl žalobou napadeným rozhodnutím. Podkladem pro rozhodnutí správních orgánů byl protokol o nehodě v silničním provozu včetně plánku dopravní nehody a fotodokumentace, z nichž plyne, že dne 2.6.2015 v 06:55 hodin v obci Mořkov, na místní komunikaci ulice Beskydská, u rodinného domu č. p. 179 došlo k dopravní nehodě a to tak, že řidič J. Č. jel ve svém osobním vozidle Mazda 121, RZ X po uvedené komunikaci, kdy v ostré pravotočivé zatáčce se choval tak neohleduplně, nepřizpůsobil rychlost jízdy svým schopnostem a profilu komunikace a jiným okolnostem, které je možno předvídat, nejel takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled a dále se vpravo nevyhnul včas a v dostatečné míře v protisměru již stojícímu vozidlu Citroën Jumper, RZ X, které řídil L. Š. a do levé přední strany vozu Citroën svou levou přední stranou narazil. Před místem střetu vozidel celková šíře této komunikace je 3,6 m. V místě střetu vozidel je šíře 3,8 m a dále směrem k ulici Huštýnská se rozšiřuje. Z pohledu jízdy vozidla Mazda 121, ve směru k ulici Huštýnská, se vpravo komunikace nachází zpevněná část komunikace, vysypaná štěrkem. Tato je šíře 0,5 m, v místě střetu vozidel je šíře 0,6 m a taktéž se směrem k ulici Huštýnská rozšiřuje. Na tuto zpevněnou část komunikace navazuje oplocení zahrady rodinného domu č. p.

173. Oplocení kopíruje celou pravou část ostré pravotočivé zatáčky. Za tímto oplocením a částečně i přes oplocení, se nacházejí vzrostlé stromy a vzrostlé túje, tedy přehlednost v této pravotočivé zatáčce, směrem k ulici Huštýnská, je velmi omezená, z důvodu oplocení rodinného domu č. p. 173 a vzrostlých stromů a tújí. Komunikace je průjezdná v obou směrech, není však dělena žádným vodorovným dopravním značením. V místě se taktéž nenachází žádné jiné dopravní značení. Rychlost jízdy zde není omezená, platí zde ust. § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu, v obci maximálně 50 km/h. Oba zúčastnění řidiči úsek místní komunikace dobře znají, bydlí nedaleko místa dopravní nehody. V popisu stop se konstatuje, že osobní motorové vozidlo Mazda 121, které je v plánku a fotodokumentaci označeno kuželem č. 1 se nachází v poloze po dopravní nehodě, z pohledu jeho jízdy při pravé okraji komunikace ulice Beskydská přední část směřuje k ulici Huštýnská. Přední kola jsou vytočená vpravo, pravá přední pneumatika se nachází na pokraji vpravo zpevněné krajnice štěrkem. Šíře vozidla je 1,7 m. Na levé přední pneumatice, ve spodní části, se nachází oděr po střetu. Na vozidle vlivem nárazu došlo k poškození přední kapoty, k deformaci levého předního blatníku, k poškození levého předního světlometu i s levým pozičním světlem. Dále došlo k poškození předního nárazníku, přední masky a k poškození chladiče. Nákladní dodávkové vozidlo Citroën Jumper, RZ X, které je v plánku a fotodokumentaci označeno kuželem č. 2, se nenachází v bezprostřední poloze po střetu vozidel. Dle sdělení jeho řidiče Š., tento po nárazu s vozidlem mírně couvl. Vozidlo se nachází při pravém okraji místní komunikace, zadní částí směřuje k ulici Huštýnská a přední částí směřuje k přední poškozené části vozidla Mazda 121. Vzdálenost mezi vozidly je 2,4 m, přední kola jsou velmi mírně vytočená vlevo. Na vozidle vlivem nárazu došlo k poškození předního nárazníku, kdy levý rok zcela chybí, dále došlo k poškození levého předního blatníku, který je doformován směrem dozadu. Vlivem deformace levého předního blatníku došlo k poškození levých předních dveří, dále došlo k poškození lišty přední masky, levého směrového světla, levého předního světlometu, k poškození přední kapoty, utržená přední část nárazníku je od levého okraje ke středu vozidla ve vzdálenosti 30 cm. Jako výchozí bod měření (dále jen VBM) byla zvolena pomyslná kolmice k místní komunikaci ulice Beskydská, od pravého roku rodinného domu č. p. 179, který se z pohledu k ulici Huštýnská (směr jízdy vozidla Mazda) nachází vlevo komunikace. Od tohoto VBM směrem k ulici Huštýnská bylo provedeno ohledání a měření místa dopravní nehody. Ve vzdálenosti 4,7 m od VBM a 1,8 m od levého okraje komunikace se nachází levý zadní roh osobního vozidla Mazda 121. Ve vzdálenosti 8,3 m od VBM a 2,2 m od levého okraje komunikace se nachází levý přední poškozený roh vozidla Mazda. Fotodokumentace zachycuje místo střetu, poškození obou vozidel. Podkladem pro rozhodnutí správního orgánu byl dále znalecký posudek znalce Ing. P. S. č. 5123/15, znalce z oboru doprava, odvětví – doprava silniční – technické posudky o příčinách silničních nehod. Znalec provedl analýzu nehodového děje. Ze závěrů znaleckého posudku plyne, že řidiči vozidel při vjezdu do zatáčky navzájem na sebe neviděli, silnice v místě dopravní nehody je široká pouze 3,6 – 3,8 m, kdy řidiči při běžné jízdě se na tak úzké silnici neminou bez výrazného snížení rychlosti téměř na nulovou rychlost. V době 2 sekundy před střetem řidič vozidla Citroën jel rychlostí 24 km/h v technicky přijatelném rozmezí 22 – 26 km/h, nacházel se ve vzdálenosti cca 10 m před místem střetu. Řidič vozidla Mazda v té době jel rychlostí 28 km/h v technicky přijatelném rozmezí 25 – 31 km/h a v té době se nacházel cca 16 m před místem střetu. V těchto místech řidiči vozidel opustili oblast zakrytého výhledu a mohli se navzájem poprvé vidět a začít reagovat na dopravní situaci. V té době se navzájem nacházeli od sebe 26 m. Řidič vozidla Citroën v době 1,2 sekundy před střetem se snažil střetu zabránit tím, že své vozidlo začal brzdit z rychlosti v technicky přijatelném rozmezí 22 – 26 km/h, v té době se nacházel 4,5 m před místem střetu. Řidič vozidla Mazda pokračoval v jízdě do místa střetu, v době 1,2 sekundy před střetem se nacházel cca 10 m před místem střetu a jel rychlostí v technicky přijatelném rozmezí 25 – 31 km /h. Řidič vozidla Citroën vozidlo zastavil v místě střetu, jeho příčná poloha se nacházela větší částí v pravé polovině vozovky, avšak zasahovala levou stranou do levé poloviny vozovky. Řidič vozidla Mazda v okamžiku střetu jel rychlostí 28 km/h a nacházel se větší částí vozidla v pravé polovině vozovky, avšak částečně levou částí vozidla zasahoval do levé poloviny vozovky. Vlivem střetu došlo k poškození levých předních částí obou vozidel, vozidlo Citroën vzhledem k tomu, že v okamžiku střetu stálo, bylo potlačeno vozidlem Mazda do protisměru své původní jízdy a vozidlo Mazda se pohybovalo v původním směru jízdy směrem do konečné polohy. Místo střetu bylo situováno v oblasti rozsevu střepin, které byly zakresleny v plánku místa dopravní nehody a které jsou zadokumentovány na foto pořízeném Policií ČR. Toto místo střetu je technicky přijatelné a je v souladu se zpracovanou analýzou střetá v návaznosti na konečnou polohu vozidla Mazda. Místo střetu dle zpracované analýzy nehodového děje je situováno 6 m za výchozím bodem měření ve směru jízdy vozidla Mazda a ve vzdálenosti 1,8 m od pravého okraje vozovky. Po střetu vozidlo Mazda zůstalo stát v konečné poloze pravým bokem vozidla u pravého okraje vozovky, ve vzdálenosti 2,5 m za místem střetu. Znalec při výpočtu rychlosti z technického hlediska přiměřené rozhledu učinil závěr, že z analýzy nehodového děje bylo zjištěno, že řidiči vozidel vyjeli z oblasti zakrytého výhledu v době 2 sekundy před střetem a v té době se nacházeli od sebe ve vzdálenosti 26 m. Vzhledem k tomu, že vozovka v místech dopravní nehody, tj. v oblouku zatáčky je široká 3,6 až 3,8 m, tato šířka vozovky je nedostatečná pro minutí vozidel při běžné rychlosti jízdy. Vzhledem k tomu rychlost z technického hlediska přiměřená je vypočtena na poloviční vzdálenost rozhledu, tj. na 13 m. V daném případě se předpokládá, že by řidiči, kteří nemají možnost se bezpečně minout, musí zastavit svou jízdu na poloviční vzdálenosti rozhledu. Znalec provedl výpočet pro rychlost jízdy z technického hlediska přiměřenou poloviční vzdálenosti rozhledu, tj. na vzdálenost 13 m, za předpokladu využití bezpečného brzdného zpomalení (bezpečné brzdné zpomalení lze považovat poloviční brzdné zpomalení dosažitelného brzdného zpomalení). Reakční doba je volena pro přímý pohled, tj. ve výši 0,8 sekund a náběh brzd ve výši 0,2 sekundy. Z těchto hodnot plyne, že rychlost z technického hlediska přiměřená poloviční délce rozhledu byla stanovena ve výši cca 26 km/h. Vzhledem k tomu, že řidiči obou dvou vozidel v průběhu nehodového děje jeli v intervalu rychlosti, která je z technického hlediska přiměřená rychlosti polovičního rozhledu, lze jako příčinu dopravní nehody považovat to, že řidič vozidla Mazda se nevěnoval dostatečně řízení a v době, kdy byl schopen na vzdálenost rozhledu vidět protijedoucí vozidlo Citroën, které opustilo oblast zakrytého výhledu, nezačal po uplynutí reakční doby své vozidlo brzdit a narazil do přední části stojícího vozidla Citroën. Řidič vozidla Mazda měl možnost dané dopravní nehodě zabránit, kdyby začal reagovat včas, tj. 2 sekundy před střetem a snažil se vozidlo zpomalit bezpečným brzděním. V daném případě by své vozidlo zastavil na vzdálenosti cca 15 m, což je vzdálenost kratší, než v jaké se nacházel na začátku nehodového děje. Řidič vozidla Citroën v místě střetu zůstal stát, jeho dráha na zastavení z rychlosti 24 km/h byla cca 10 m. Tedy pro zastavení vozidla využil vyšší hodnotu brzdného zpomalení, než je bezpečná. Řidič vozidla Citroën neměl technické možnosti dané dopravní nehodě zabránit v době, kdy se svým vozidlem zůstal stát, do něho narazilo vozidlo Mazda. Znalec dále uvedl, že dle výpovědi řidiče vozidla Citroën, ten vozidlo zastavil v místě střetu a po střetu byl tlačen vozidlem Mazda do protisměru své původní jízdy. Příčná poloha vozidla Citroën v okamžiku střetu se nacházela větší částí v pravé polovině vozovky, avšak zasahovala levou stranou do levé poloviny vozovky. Tato část výpovědi řidiče vozidla Citroën koresponduje s konečnou polohou vozidla Mazda, která se nachází cca 2,5 m za místem střetu. Stopy zakreslené v plánku místa dopravní nehody byly ověřeny a posouzeny s fotodokumentací, která byla pořízena v době dopravní nehody Policií ČR. Z posouzení fotodokumentace nebyly zjištěny žádné podstatné rozdíly v plánku místa dopravní nehody. Znalec provedl ověření správnosti geometrických tvarů plánku místa dopravní nehody. Toto ověření bylo zpracováno pomocí leteckého snímku, který byl pořízen z internetového serveru v měřítku. Letecký snímek byl se souhlasem s plánkem místa dopravní nehody, kdy bylo zjištěno, že plánek místa dopravní nehody je plně v souladu s geometrickým tvarem vozovky v místě dopravní nehody. Ze správního spisu dále plyne, že u ústního jednání žalobce odkázal na obsah úředního záznamu o podání vysvětlení. Žalobce na policii k dopravní nehodě sdělil, že k ní došlo v zatáčce, kde není vidět přes túje po levé straně. Z jeho pohledu nebyla žádná možnost reagovat, proto před dopravní nehodou nestihl brzdit a ani strhnout řízení, takže jeho vozidlo zůstalo stát tak, jak jel po komunikaci. Místo dopravní nehody zná velmi dobře. Po ulici Beskydská jel rychlostí do 30 km/h, celou dobu při pravém okraji komunikace, která je úzká. Před křižovatkou s ulicí Huštýnská znenadání uviděl žluté vozidlo, které jelo proti němu. Než stačil jakkoli zareagovat, tak došlo ke střetu vozidel. Žalobce vyslovil názor, že viníkem dopravní nehody je řidič druhého vozidla, protože si „zkrátil“ oblouk zatáčky a nestihl nijak zareagovat. Zaráží jej, že se nepokusil strhnout řízení z jeho pohledu vpravo, kde měl ještě místo. U jednání žalobce dále doplnil, že nesouhlasí s tím, jak policie určila místo střetu, byly tam zjištěny nějaké střepy. Pokud policie argumentuje tím, že střepy dokladují místo střetu, tak je to nesmysl. Tvrdil, že při vystoupení střepy rozhrnul, protože by jinak do nich šlápl a pomáhal mu i druhý řidič pan Š. L. Š. u jednání správního orgánu I. stupně kromě jiného uvedl, že se střepy na místě dopravní nehody nijak nemanipuloval, a ani si nevšiml, že by s nimi jakkoli manipuloval žalobce. Střepy odklidil ale až po odjezdu policie a po jejich zadokumentování. Ke střetu s vozidlem žalobce došlo v okamžiku, kdy již s vozidlem stál, asi 3 až 4 sekundy po zastavení. Vozidlo žalobce spatřil ve vzdálenosti cca 10 až 15 m, již v zatáčce, jel rychlostí 20 až 25 km/h. Okamžitě šlápl na brzdu a s vozidlem zastavil. Z protokolu o ústním jednání ze dne 3.2.2016 plyne, že správní orgán I. stupně provedl důkaz výše označenými listinami, důkaz znaleckým posudkem, byly čteny podklady pro rozhodnutí. Žalobce vyslovil nesouhlas se závěry znaleckého posudku, trval na provedení rekonstrukce, navrhl výslech svědků, a to jednak J. M., který měl dopravní nehodu vidět křižmo ze zahrádky a dále výslech svědkyně bývalé přítelkyně, která měla dosvědčit, jaký je řidič. Posudek znalce považoval za tendenční, nekompetentní. Správní orgán I. stupně poté, co vyhodnotil důkazy a podklady, učinil závěr, že žalobce svým jednáním zavinil střet vozidel, když se nechoval ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob, ani svůj vlastní, své chování nepřizpůsobil zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, situaci v provozu na pozemních komunikacích, když při průjezdu pravotočivou zatáčkou, v místě, kde je trvale zúžená vozovka a omezen i výhled vlivem zaoblení komunikace a trvalé vegetace, nebyl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou měl rozhled a čelně se střetl s protijedoucím vozidlem Citroën, které řídil L. Š. V odůvodnění rozhodnutí se správní orgán vyjádřil ke všem námitkám žalobce, odůvodnil také, proč neprovedl žalobcem navrhovanou rekonstrukci a výslechy svědků. Žalobce svým jednáním porušil ust. § 4 písm. a) zákona o silničním provozu a dopustil se přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona. Ve spise se nachází listina s datem 17.2.2016, a to fotokopie dopisu, který žalobce adresoval vedoucímu dopravního inspektorátu Nový Jičín npor. Mgr. J. S., v němž se vyjadřuje k předmětné dopravní nehodě, přednáší svou skutkovou verzi, vyjadřuje se k postupu policie při šetření dopravní nehody, vyjadřuje své výhrady. Žalovaný se v žalobou napadeném rozhodnutí vyjádřil ke všem odvolacím námitkám. K písemnosti žalobce ze dne 17.2.2016 uvedl, že je adresována vedoucímu Dopravního inspektorátu v Novém Jičíně npor. Mgr. J. S., a proto se jí nezabýval. Námitka žalobce, že žalovaný tuto listinu pominul, není důvodná. Žalovaný se neztotožnil s námitkou žalobce, že skutkový stav nebyl náležitě zjištěn. Žalovaný poukázal na to, že znalecký posudek správní orgán I. stupně vyhodnocoval v kontextu ostatních důkazů a podkladů, zejména protokolu o dopravní nehodě, úředních záznamů, fotodokumentace a plánku dopravní nehody. Závěry znalce, který při zpracování posudku vycházel ze spisového materiálu, považoval za komplexní a závěry znalce za jednoznačné. Okolnost, že se znalec nebyl na místě dopravní nehody podívat, žalovaný nepovažoval za vadu, zdůraznil, že znalec byl určen cca 5 měsíců poté, co došlo k předmětné dopravní nehodě a v této doby by znalec již na místě samém nemohl v žádném případě zjistit nové skutečnosti ohledně okolností dopravní nehody, než jaké zadokumentovali zasahující policisté. Žalovaný současně zdůraznil, že nemá důvod pochybovat o kvalitě materiálů zpracovaných policisty a o jejich profesionalitě. Co se týče rozhledových poměrů, jimiž žalobce opakovaně argumentoval, žalovaný dovodil, že ty lze určit ze spisové dokumentace a nebylo zapotřebí, aby se kvůli tomu znalec dostavil na místo samé. K žalobcem namítané reakční době na vizuální vjem, přičemž znalec vycházel z údajů 0,8 sekund reakční doba a 0,2 sekundy reakční doba pro náběh brzd, žalovaný poznamenal, že tyto údaje a hodnoty vycházejí z odborné znalosti znalce, žalovaným nebyly relevantně znevěrohodněny. Poznamenal, že žalobce pouze tvrdil, že v jeho individuálním případě by měl znalec počítat s delšími hodnotami, neboť je starší osobou a i jeho vůz je staršího data, čili že namítal, že tyto hodnoty měly být chápány subjektivně. Žalovaný s tím nesouhlasil. Uvedl, že tyto hodnoty je naopak potřeba vnímat objektivně a nelze přijmout logiku, že starší řidič jedoucí ve starším vozidle by měl mít stanoveny příznivější hodnoty pro výpočet doby zastavení a potřebné vzdálenosti pro zastavení, což by zakládalo nelegitimní rovnováhu mezi jednotlivými řidiči. K tvrzení žalobce, který nesouhlasil se závěrem správního orgánu, že řidič Š. v okamžiku střetu již se svým vozidlem stál, žalovaný odkázal na výpověď řidiče Š., který od počátku tvrdil, že v okamžiku střetu bylo již jeho vozidlo zastaveno a tuto výpověď znalec vyhodnotil jako technicky přijatelnou, co se zastavení, nárazu a následného „zacouvání“ týče a dospěl k závěru, že vozidlo značky Citroën bylo v době střetu zastaveno. K námitce žalobce, že řidiči se mohli vidět na vzdálenost 5 až 8 m, žalovaný uvedl, že ze znaleckého posudku, fotodokumentace a výpovědi řidiče Š. plyne, že se řidiči mohli vidět na větší vzdálenost, dle znalce až 26 m. Námitku žalobce, že se řidiči mohli vidět odhadem na 5 až 8 m proto vyhodnotil jako nesprávnou. K námitce žalobce, že řidič Š. jel bezohledně, nedával pozor a nepředvídal možnost přijíždějícího vozidla, žalovaný uvedl, že vina za vznik předmětné dopravní nehody byla prokázána jednoznačně na straně žalobce, který do zatáčky vjel rychlostí okolo 30 km/h, přičemž věděl, že je velmi nepřehledná, že je problematické se zde vyhnout s jiným vozidlem. Poukázal také na to, že žalobce viděl před sebou vozidlo Citroën v dostatečném čase, kdy ještě mohl bezpečně zabrzdit, avšak neučinil tak a narazil do zastaveného vozidla, přestože měl k zastavení dle znaleckého posudku dostatečný rozhled i vzdálenost. K námitce ohledně nesprávně zjištěného místa střetu s argumentací, že střepy byly rozkopány a poházeny, žalovaný odkázal na závěry správního orgánu I. stupně, žalovaný uvedl, že řidič Š. toto tvrzení žalobce o manipulování se střepy odmítl a poznamenal, že i za předpokladu, že by byly střepy skutečně rozházeny, tak při střetu se uvolnila rovněž rez a nečistoty, které jen stěží mohly být rozkopáním a poházením tak dokonale odklizeny, že by to policii znemožnilo určit místo střetu. Žalovaný se rovněž ztotožnil s důvody, pro které správní orgán I. stupně neprovedl žalobcem navržené důkazy, s hodnocením otázky zavinění, naplnění materiálního znaku předmětného přestupku, určení druhu sankce a její výměry. Krajský soud neprovedl žalobcem navržené důkazy, a to zpracování revizního znaleckého posudku, výslech svědka J. M., fotografie žalobce, rekonstrukci dopravní nehody, neboť skutkový stav byl v dané věci provedeným dokazováním zjištěn v rozsahu prokazujícím závěr o spáchání předmětného přestupku ve smyslu § 3 správního řádu. Správní orgány postupovaly tak, aby zjistily stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Krajský soud proto považoval provedení dalších důkazů ve věci za nadbytečné. Soud proto neshledává důvodnou námitku žalobce, že správní orgány porušily § 3 správního řádu. Podle ust. § 4 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, v rozhodném znění, při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob, ani svůj vlastní, aby nepoškozoval životní prostředí ani neohrožoval život zvířat, své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu. Podle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až j), nesplní nebo poruší povinnost stanovenou v hlavě II. tohoto zákona. Krajský soud neshledává důvodnými výhrady žalobce k obsahu znaleckého posudku. Znalec vycházel ze spisového materiálu konkrétně z podkladů policie, a to z protokolu o nehodě v silničním provozu včetně plánku dopravní nehody a fotodokumentace, z úředních záznamů o podání vysvětlení žalobcem a druhým řidičem L. Š. Závěry znalce, že řidiči vozidel vyjeli z oblasti zakrytého výhledu v době 2 sekundy před střetem a v té době se nacházeli od sebe ve vzdálenosti 26 m a začít reagovat na dopravní situaci, přičemž šířka vozovky byla nedostatečná pro minutí vozidel při běžné rychlosti jízdy a předpokládala, že řidiči musí zastavit svou jízdu na poloviční vzdálenosti rozhledu, tj. na 13 m, řidič vozidla Citroën Š. v době 1,2 sekundy před střetem se snažil střetu zabránit tím, že své vozidlo začal brzdit a v té době se nacházel 4,5 m před místem střetu, v místě střetu zastavil a že žalobce jako řidič vozidla Mazda v jízdě pokračoval do místa střetu, přičemž nezačal po uplynutí reakční doby své vozidlo brzdit a narazil do přední části vozidla Citroën, jsou zcela jednoznačné a znalec vysvětlil, jak k těmto závěrům, které mají oporu v ostatních provedených důkazech, tj. materiálech policie, dospěl. Zcela jednoznačný je rovněž i závěr znalce, že řidič vozidla Citroën neměl technické možnosti dané dopravní nehodě zabránit. V době, kdy se svým vozidlem zůstal stát, vozidlo Mazda do něho narazilo a po střetu bylo tlačeno vozidlem Mazda do protisměru své původní jízdy. Soud souhlasí s názorem správního orgánu, že ke zpracování znaleckého posudku zcela postačovaly podklady zadokumentované policií. Nedůvodnými shledává i výhrady žalobce, že se znalec nebyl na místě dopravní nehody podívat. Soud souhlasí s názorem žalovaného, že není důvod pochybovat o kvalitě materiálů zpracovaných policisty, rozhledové poměry bylo možno určit ze spisové dokumentace a cca 5 měsíců od dopravní nehody by znalec již na místě samém nemohl zjistit nové skutečnosti ohledně okolností dopravní nehody, než jaké zadokumentovali policisté. Soud souhlasí rovněž s názorem žalovaného, že z porušení povinnosti chovat se ohleduplně a ukázněně a přizpůsobit jízdu mimo jiné stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu, žalobce nevyviňuje skutečnost, že na komunikaci došlo ke stavebním úpravám, které dle jeho názoru zhoršily průjezdnost v daném místě a že v daném místě není omezena rychlost, ani zde nejsou osazeny dopravní značky upozorňující na dopravní situaci. Irelevantní je námitka žalobce, že jel při samém pravém okraji komunikace, 15 cm od plotu, neboť neohleduplnost žalobce spočívala v tom, že v daném nepřehledném místě v době, kdy byl schopen na vzdálenost rozhledu vidět protijedoucí vozidlo Citroën, nezačal po uplynutí reakční doby své vozidlo brzdit a narazil do již zastaveného vozidla. V daných souvislostech soud poznamenává, že uvedené tvrzení vyvrací fotodokumentace, plánek místa dopravní nehody a znalecký posudek, z nichž plyne, že vozidlo žalobce se nacházelo větší částí v pravé polovině vozovky, avšak částečně levou částí vozidla zasahovalo do levé poloviny vozovky. Nedůvodnou soud shledává i námitku žalobce, že znalec nepočítal s 1 až 2 sekundami reakční doby na vizuální vjem před zastavením vozidla. Znalec při zpracování znaleckého posudku vycházel z údajů a hodnot – 0,8 sekund reakční doba, 0,2 sekundy reakční doba pro náběh brzd, které vycházejí z jeho odborné znalosti, a za situace, kdy nebyly relevantně znevěrohodněny, nemá ani soud důvod o nich pochybovat. Tvrzený údaj žalobce o čase 1 až 2 sekundy soud ve shodě s žalovaným považuje za subjektivní názor žalobce, který nemá podklad ve spise, stejně tak ani jeho tvrzení ohledně vzdálenosti, na kterou žalobce mohl vidět druhého řidiče, přičemž žalobce uvádí různé údaje (vzdálenost ne delší než 12 m, maximálně 6 m, 7 m, maximálně 3 až 4 m od místa střetu). Z podkladů policie a závěrů znaleckého posudku, v němž znalec provedl analýzu nehodového děje, bylo naopak zjištěno, že řidiči vozidel vyjeli z oblasti zakrytého výhledu v době 2 sekundy před střetem a v té době se nacházeli od sebe ve vzdálenosti 26 m. Krajský soud uzavírá, že správní orgány se zcela dostatečně ve svém odůvodnění vypořádaly s důvody, které vedly k rozhodnutí o uznání viny žalobce, správně provedly právní kvalifikaci správního deliktu, naplnění skutkové podstaty předmětného přestupku řádně odůvodnily. Žalovaný rozhodl správně a zcela v souladu se zákonem, když jako výlučného viníka dopravní nehody určil žalobce. Nebylo žádného důvodu k tomu, aby byla aplikována zásada in dubio pro reo. Se zřetelem k výše uvedenému krajský soud shledal žalobu jako nedůvodnou a v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. ji zamítl. O nákladech řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 s.ř.s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce ve věci úspěch neměl a procesně úspěšný žalovaný se náhrady nákladů řízení vzdal.