19 A 30/2023– 41

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobce: K. P., narozený dne X státní příslušnost Ukrajina zastoupen advokátem Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, Ph.D. sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 4, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 8. 2023, č. j. OAM–70987–36/ZM–2022 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 8. 2023, č. j. OAM–70987–36/ZM–2022 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byla zamítnuta žádost žalobce o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty dle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a dále ve spojení s § 37 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť žalobce byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu.

II. Žalobní body

2. Žalobce namítal, že je napadené rozhodnutí i řízení předcházející jeho vydání zatíženo závažnými vadami při zjišťování skutkového stavu, když žalovaný v rozporu s § 3 a 50 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), nezjistil skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, zejména se spokojil s formálním zjištěním existence odsuzujícího trestního příkazu, který je však svou povahou specifickým rozhodnutím, jehož obsahem není ani jeho odůvodnění, pročež správní orgán nedisponoval z materiálního hlediska dostatečnými podklady pro své rozhodování.

3. Žalovaný v nedostatečném rozsahu posoudil přiměřenost dopadu rozhodnutí do práva žalobce na respektování soukromého a rodinného života, chráněného čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, zejména nezohlednil povahu a závažnost spáchaného trestního činu, okolnosti jeho spáchání, celkovou povahu odsouzení, tedy především druh a výši uloženého trestu a možnost brzkého zahlazení odsouzení žalobce a faktické závažné důsledky neprodloužení zaměstnanecké karty žalobci pro další život celé jeho rodiny, která je na jeho příjem plně odkázána. Uvedené činí napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších přepisů (dále jen „s. ř. s.“). Úvaha o přiměřenosti je z hlediska zásahu do soukromého a rodinného života žalobce a jeho rodinných příslušníků ryze formální a opírá se výlučně o skutečnost, že žalobce spáchal úmyslný trestný čin, přičemž je zřejmé, že žalovaný se vůbec nezabýval povahou a závažností trestného činu, okolnostmi jeho spáchání, ani uloženým trestem.

4. Zamítnutí žádosti výlučně s odkazem na doslovné znění ustanovení § 46a zákona o pobytu cizinců nepostačí, jelikož toto ustanovení vnitrostátního zákona je třeba vykládat eurokonformně, tedy ve směrnicí Rady 2003/86/ES ze dne 22. 9. 2003 o právu na sloučení rodiny (dále jen „směrnice o právu na sloučení rodiny“). Žalobce cituje čl. 6 odst. 2 směrnice o právu na sloučení rodiny a uvádí, že nutnost eurokonformního výkladu ustanovení § 46a odst. 1 zákona o pobytu cizinců ve své judikatuře potvrdil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 12. 12. 2019, č. j. 1 Azs 27/2020–39.

5. Žalovaný v posuzovaném případě závažnost, druh protiprávního jednání či druh a délku uloženého trestu vůbec nezohlednil, ale své rozhodnutí a úvahy o jeho přiměřenosti založil výlučně na skutečnosti, že žalobce spáchal úmyslný trestný čin. Takový postup žalovaného považuje žalobce za nepřijatelný a rozporný se závěry dovozenými Nejvyšším správním soudem, judikaturou Soudního dvora Evropské unie i směrnicí o právu na sloučení rodiny. Trestný čin spáchaný žalobcem přitom naplňuje definici pojmu přečin, jak je zakotven v § 14 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“). Trestná činnost žalobce představovala ojedinělý exces v jinak řádném vedení života a žalobce spáchaného trestného činu upřímně lituje. Žalobce má v České republice bydliště, které již považuje za svůj domov (v zemi původu již s ohledem na ozbrojený konflikt na Ukrajině žádné zázemí ani pravděpodobně nemá), stabilní zaměstnání, učí se český jazyk, našel si zde přátele a kamarády, nadto se v České republice dlouhodobě nachází též jeho bratr se svou rodinou.

6. Žalovaným nebyly opatřeny žádné důkazy k reálnému posouzení, zda by žalobce mohl představovat skutečnou, aktuální a dostatečně závažnou hrozbu pro některý ze základních zájmů společnosti (ostatně nebyl ani proveden jeho výslech), tedy žalovaný neprokázal, že by bylo ve veřejném zájmu i přes rodinné vazby žalobce a další okolnosti trvat na ukončení jeho zaměstnávání a jeho následném vycestování. Správní orgán ostatně rodinné vazby žalobce a dopady svého rozhodnutí na členy jeho rodiny (například rodiče žalobce) nikterak nezjišťoval, když bez dalšího konstatoval, že žalobce na území nežil rodinným životem.

III. Vyjádření žalovaného

7. Žalobce je přesvědčen, že rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné, když žalovaný ve svém rozhodnutí neuvedl žádné konkrétní myšlenkové konstrukce či vlastní zhodnocení toho, proč došel k závěru, že se žalobce dopustil natolik závažného protiprávního jednání, že nelze zásah do jeho osobního či rodinného života považovat za nepřiměřený. Tím žalovaný nezohlednil povahu a závažnost spáchaného trestného činu (materiálně a konkrétně skutek žalobce, nikoliv formálně a obecně typový trestný čin), ale rovněž nezohlednil další okolnosti, zejména humanitární rozsah svého rozhodování, jakož i zájem hospodářství České republiky na setrvání žalobce v zaměstnaneckém poměru na území České republiky, a neposoudil intenzitu a přiměřenost zásahu do soukromého a rodinného života žalobce z důvodu zamítavého rozhodnutí o jeho žádosti. Není z ničeho zřejmé, co konkrétně žalovaného vedlo k citovanému závěru, jakými disponoval informacemi pro své rozhodnutí a jaké skutečnosti byly žalovaným posuzovány.

8. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že žalobce byl v České republice odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu, konkrétně padělání a pozměňování veřejné listiny. Na žalobce je třeba nahlížet jako na osobu, která není trestně zachovalá.

9. K naplnění důvodu, který brání prodloužení platnosti zaměstnanecké karty dojde už jen tím, že je žadatel o zaměstnaneckou kartu pravomocně odsouzen pro spáchání úmyslného trestného činu. Žalovaný upozornil na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2015, č. j. 6 Azs 163/2015–47, dle kterého „[b]yl–li stěžovatel v době rozhodování o žádosti o prodloužení dlouhodobého pobytu (těsně před vypršením platnosti jeho dosavadního povolení) pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin, což stěžovatel nezpochybňuje, zcela zjevně na danou situaci dopadá § 37 odst. 1 písm. a); povaha ani typová či konkrétní závažnost úmyslného trestného činu zde nehraje roli.“ Žalovaný tedy musel k odsouzení žalobce přihlédnout a žádost žalobce zamítnout. Zákon v tomto případě nedává žádný prostor pro správní uvážení. Ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší správní soud i v rozsudku ze dne 18. 12. 2008, č. j. 7 As 21/2008–10. Žalobce se sám, o své vůli prokazoval řidičským průkazem, který si opatřil prostřednictvím neznámé osoby, neoficiální cestou a musel alespoň tušit, že takový doklad není pravý.

10. Žalovaný by nemusel či spíše nemohl žádost žalobce z výše uvedeného důvodu zamítnout pouze tehdy, vedlo–li by neprodloužení doby platnosti jeho zaměstnanecké karty k porušení závazků, které vyplývají České republice z mezinárodního práva. V tomto případě přichází v úvahu závazek státu zdržet se zásahu do rodinného a soukromého života jednotlivce podle čl. 8 Úmluvy, s výjimkou situace, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti, v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných. Žalobce však v průběhu správního řízení neuváděl žádný dopad do rodinného života, k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí se sice dostavil, do protokolu však uvedl, že se k nim vyjádřit nechce. Ohledně rodinných poměrů neměl žalovaný k čemu se vyjadřovat, z důvodu nedostatku tvrzení ze strany žalobce.

11. Rozsáhlá argumentace žalobce ohledně přiměřenosti dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života se týká rušení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny, a tedy nepřiléhá případu žalobce, když tomuto nebyla prodloužená platnost zaměstnanecké karty.

12. K přiměřenosti dopadu napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce žalovaný dodal, že žalobce pobývá v České republice teprve od konce roku 2020, a to na základě zaměstnanecké karty. Na území z jeho příbuzných pobývá jeho bratr se svou rodinou. Žalobce na území pobývá sám a jeho případný odjezd z území by nemohl způsobit újmu v jeho rodinném životě. V žalobě žalobce uvádí, že svým rodičům na Ukrajině zasílá finanční prostředky, tuto skutečnost však nijak neprokázal. Žádnou konkrétní újmu, kterou by zamítavé rozhodnutí žalobci způsobilo, tedy neprokázal a v průběhu správního řízení vlastně ani netvrdil.

13. S ohledem na současnou situaci na Ukrajině má žalobce možnost požádat o udělení dlouhodobého víza za účelem strpění pobytu na území, což žalobce již učinil. V případě vyhovění žádosti žalobce by byl značně zmírněn případný dopad zamítavého rozhodnutí do jeho soukromého života.

IV. Obsah správního spisu

14. Ze správního spisu vyplynulo, že žalobce podal dne 20. 9. 2022 žádost o prodloužení zaměstnanecké karty. Žalovaný výzvou ze dne 1. 11. 2022 vyzval žalobce k odstranění vad žádosti, a to k doložení dokladu o zajištění ubytování. Podáním doručeným žalovanému dne 8. 2. 2023 žalobce oznámil žalovanému změnu zaměstnavatele. Žalobce podáním doručeným žalovanému dne 6. 1. 2023 doplnil doklad o zajištění ubytování. Sdělením žalovaného ze dne 7. 3. 2023, č. j. OAM–12754–6/ZM–2023, byl žalobce vyrozuměn o tom, že jsou podmínky stanovené v § 42g odst. 7 a 8 zákona o pobytu cizinců pro zaměstnávání oznamovatele na novém pracovním místě splněny. Žalovaný výzvou ze dne 5. 4. 2023 vyzval zaměstnavatele žalobce k poskytnutí součinnosti. Dne 14. 4. 2023 žalovaný obdržel vyjádření zaměstnavatele žalobce k této žádosti. Žalobce byl výzvou žalovaného ze dne 19. 4. 2023 vyzván k doplnění dokladu o zajištění ubytování pro další pobyt na území České republiky (předchozí podnájemní smlouva byla platná od 1. 5. 2022 do 30. 4. 2023). Žalovanému bylo dne 10. 5. 2023 doručeno potvrzení o zajištění ubytování. Dne 24. 5. 2023 bylo žalovanému doručeno souhlasné závazné stanovisko Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hlavní město Prahu ve věci prodloužení platnosti zaměstnanecké karty žalobce.

15. Žalovaný dne 30. 5. 2023 požádal Policii České republiky – Krajské ředitelství policie hl. města Prahy o sdělení informací ke stavu trestního řízení vedeného s žalobcem.

16. Dne 17. 7. 2023 Krajské ředitelství policie hl. města Prahy žalovanému zaslalo trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. 3. 2023, sp. zn. 51 T 38/2023, kterým byl žalobce shledán vinen, že dne 13. 3. 2023 kolem 10:00 hodin v Praze 10, ulici Teplárenská, jako řidič osobního vozidla při silniční kontrole předložil hlídce Policie České republiky k prokázání svého oprávnění řídit motorové vozidlo padělaný řidičský průkaz Ukrajiny vystavený na jeho jméno a opatřený jeho fotografií, tedy užil padělané veřejné listiny jako pravé, čímž spáchal přečin padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea první trestního zákoníku, a byl odsouzen podle § 348 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku se výkon trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 20 měsíců. Podle § 73 odst. 1 trestního zákoníku byl žalobci uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 12 měsíců.

17. Součástí spisu je zároveň opis a výpis z evidence rejstříku trestů fyzických osob ze dne 24. 7. 2023.

18. Žalobce byl výzvou ze dne 24. 7. 2023 vyzván k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí.

19. Žalobce se dne 1. 8. 2023 seznámil s podklady rozhodnutí, mimo jiné se sdělením policie ze dne 14. 7. 2023, včetně trestního příkazu, a opisem a výpisem z rejstříku trestů. Uvedl, že se k podkladům pro vydání rozhodnutí nechce vyjádřit a nechce je ani doplnit, či jejich doplnění navrhnout.

20. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl žádost žalobce o prodloužení platnosti jeho zaměstnanecké karty. Žalovaný v napadeném rozhodnutí shledal, že žalobce byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu, a tudíž v jeho případě nelze prodloužit platnost zaměstnanecké karty podle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a dále ve spojení s § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Žalovaný se z procesní opatrnosti zabýval také otázkou přiměřenosti dopadu napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce ve smyslu § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Žalovaný zohlednil, že dle zjištění z cizineckého informačního systému a formuláře žádosti žalobce o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty nevyplývá, že by jakákoli osoba byla na žalobci ekonomicky závislá. V cizineckém informačním systému je uveden pouze dospělý sourozenec žalobce, nikoli manželka, děti, otec, matka, či další sourozenci. Žalovaný dále hodnotil, že byl žalobce uznán vinným ze spáchání úmyslného trestného činu. Žalovaný neshledal na základě zjištěných okolností dopad rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce nepřiměřeným. Žalovaný v napadeném rozhodnutí zároveň uvedl, že důsledkem tohoto rozhodnutí nemusí být vycestování žalobce do země původu, neboť vzhledem k situaci na Ukrajině Česká republika uděluje občanům Ukrajiny, pokud nesplňují přímo podmínky pro udělení dočasné ochrany podle § 3 zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, případně podle § 51 a § 52 zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, uděluje dlouhodobá víza za účelem strpění pobytu na území z důvodu uvedeného v § 33 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Žalovaný konstatoval, že žalobce má možnost o udělení tohoto víza požádat a s ohledem na situaci na Ukrajině jej také získat.

V. Posouzení věci Městským soudem v Praze

21. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Po zhodnocení uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

22. Podle § 44a odst. 11 zákona o pobytu cizinců žalovaný neprodlouží platnost zaměstnanecké karty mimo jiné, je–li důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti zaměstnanecké karty podle § 46e zákona o pobytu cizinců.

23. Podle § 46e odst. 1 zákona o pobytu cizinců: „Ministerstvo zruší platnost zaměstnanecké karty z důvodů uvedených v § 37, z důvodu uvedeného v § 46 odst. 6 písm. b), d) nebo e) a dále, jestliže cizinci nebyla uznána odborná kvalifikace příslušným uznávacím orgánem.“ 24. Podle § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců: „Ministerstvo zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů, jestliže cizinec byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu.“ 25. Žalobce v první řadě namítal, že žalovaný pochybil, když ve svém rozhodnutí vycházel pouze ze zjištění existence odsuzujícího trestního příkazu. Žalovaný v této souvislosti odkazoval na směrnici o právu na sloučení rodiny a na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 12. 2019, č. j. 1 Azs 27/2020–39.

26. Soud shledal nedůvodnou námitku žalobce, že má být jeho žádost o prodloužení zaměstnanecké karty posouzena eurokonformně v souladu se směrnicí o právu na sloučení rodiny. Žalobce na území České republiky pobýval na základě udělené zaměstnanecké karty a žádal o prodloužení platnosti této zaměstnanecké karty. Směrnice o právu na sloučení rodiny se tedy na případ žalobce nevztahuje.

27. Směrnice o právu na sloučení rodiny stanoví podle čl. 1 podmínky pro uplatňování práva na sloučení rodiny státními příslušníky třetích zemí, kteří oprávněně pobývají na území členských států. Tato směrnice byla do zákona o pobytu cizinců transponována zákonem č. 428/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a to do ustanovení § 42a a § 42b jako povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny na území. Také rozsudek č. j. 1 Azs 27/2020–39 se týkal žádosti o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, které bylo vydáno za účelem společného soužití rodiny na území. Soud tedy neshledal, že by se rozsudek Soudního dvora Evropské unie týkající se výkladu směrnice o sloučení rodiny nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Azs 27/2020–39 vztahovaly na případ žalobce, který žádal o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty, tj. o povolení k pobytu, jehož účelem je výkon zaměstnání na území České republiky, nikoli soužití s osobou oprávněně pobývající na území České republiky.

28. Při neprodloužení zaměstnanecké karty zákon o pobytu cizinců výslovně nepočítá s posuzováním přiměřenosti dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života v případech, kdy cizinec spáchal úmyslný trestný čin (§ 37 odst. 1 zákona o pobytu cizinců). Nejvyšší správní soud však již dříve zdůraznil, že nutnost takového posuzování plyne přímo z čl. 8 Úmluvy, jestliže cizinec konkrétně namítá dopad negativního rozhodnutí do svého soukromého a rodinného života (např. rozsudek ze dne 5. 2. 2021, č. j. 5 Azs 203/2020–36, rozsudek ze dne 27. 3. 2020, č. j. 5 Azs 320/2019–38). Nejvyšší správní soud v bodě 42 rozsudku č. j. 5 Azs 203/2020–36 uvedl, že správní orgány (i soud) musejí v takových případech vzít v úvahu kromě existence odsouzení i další trestněprávně významné okolnosti (například uložený trest, rozsah způsobené škody, tendenci k opakování trestné činnosti či chování cizince v době po odsouzení). Dále je třeba hodnotit, zda je přiměřené neprodloužit povolení k dlouhodobému pobytu s ohledem na skutečnosti, jako je délka pobytu cizince na území, věk, zdravotní stav, rodinné a ekonomické poměry, společenská a kulturní integrace v hostitelském státě či intenzita vazeb na zemi původu. Teprve pak lze určit stupeň závažnosti protiprávního jednání a poměřit zásah do základních práv s významem chráněného veřejného zájmu. Nejvyšší správní soud přitom ve věci č. j. 5 Azs 203/2020–36 řešil případ cizinky, která žila na území České republiky od roku 2006, měla zde zletilé děti a několik nezletilých vnoučat. Nejvyšší správní soud tehdy zavázal správní orgán, aby při novém rozhodování vzal v úvahu všechny podstatné okolnosti. Správní orgán tak učinil a žádosti opět nevyhověl. Cizinka následně nebyla úspěšná ani v řízeních před soudy, neboť netvrdila a neprokázala dostatečně konkrétní skutečnosti, které by dokládaly nepřiměřenost tvrzeného zásahu do jejího soukromého a rodinného života (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 11. 2021, č. j. 10 Azs 398/2021–47, bod 13).

29. Zástupce žalobce při jednání upřesnil žalobní námitku směřující do nesprávného posouzení zásahu do soukromého a rodinného života o argumentaci, že správní orgán neprovedl třífázový test proporcionality, který je vyžadován Ústavním soudem. Toto doplnění žalobní námitky zůstalo v obecné rovině, zástupce žalobce neupřesnil, ve kterém z testů (vhodnosti, potřebnosti a poměřování – pozn. soudu) by případ žalobce neměl obstát, žalobce sám vlastní testování neprovedl. Soud tedy k tomuto obecně uvádí, že nespatřuje nezákonnost rozhodnutí, pokud žalovaný své úvahy výslovně nerozdělil do tří fází, tento požadavek ze zákona ani judikatury nevyplývá. Soud k testu vhodnosti konstatuje, že žalovaný postupoval podle zákona o pobytu cizinců a podle Úmluvy, která je přímo aplikovatelná, právní úprava dle názoru soudu dosahuje sledovaného cíle, tedy omezení přístupu k určitým pobytovým oprávněním pouze cizincům trestně zachovalým (za současné ochrany soukromého a rodinného života). K testu potřebnosti lze konstatovat, že tohoto cíle by nemohlo být dosaženo jiným opatřením, které by toto omezení (tj. v případě žalobce neprodloužení zaměstnanecké karty) nezpůsobovalo. Třetí fázi (poměřování v užším slova smyslu) pak žalovaný provedl dostatečně a správně.

30. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí otázkou přiměřenosti dopadu rozhodnutí do života žalobce zabýval. Při posouzení přiměřenosti dopadu rozhodnutí do života žalobce zohlednil, že dle zjištění správního orgánu z cizineckého informačního systému a z formuláře žádosti o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty nevyplývá, že by žalobce žil na území České republiky rodinným životem, a tudíž že by na něm byla další osoba či osoby ekonomicky závislé.

31. Žalobce byl uznán vinným ze spáchání úmyslného trestného činu, a to padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 348 odst. 1 trestního zákoníku, a byl mu uložen trest odnětí svobody na 10 měsíců s podmíněným odkladem na 20 měsíců. Zároveň byl žalobci uložen zákaz řízení motorových vozidel. Soud doplňuje, že žalobce spáchal trestný čin podle prvního odstavce, tedy v základní skutkové podstatě, s horní hranicí trestu odnětí svobody tři roky, je tedy nižší společenské nebezpečnosti. Závažnějším by jednání žalobce bylo, pokud by například uvedený čin spáchal jako člen organizované skupiny, případně jako člen organizované skupiny působící ve více státech, nebo pokud by způsobil takovým činem značnou škodu, nebo získal pro sebe nebo pro jiného značný prospěch, či prospěch velkého rozsahu. Žalobce nezpůsobil svým jednáním škodu jiným osobám a z jednání žalobce nelze předpokládat tendenci k opakování trestné činnosti. Hodnocení chování žalobce po odsouzení je dle názoru soudu předčasné, neboť doposud uplynula pouze krátká doba. Nic však nenasvědčuje tomu, že by žalobce po odsouzení pokračoval v jakémkoli protiprávním chování. Žalobce se tedy dopustil protiprávního jednání, které je klasifikováno jako přečin, přičemž jde o jednání nižší závažnosti.

32. Při posouzení přiměřenosti zásahu rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce však musí být zohledněno, nakolik napadené rozhodnutí naruší soukromý a rodinný život žalobce. V tomto ohledu je nutno přisvědčit žalovanému, že zásah do soukromého a rodinného života žalobce tak, jak to žalobce uvedl a doložil, není takové intenzity, aby představoval důvod pro upuštění od uplatnění zákonného ustanovení, dle něhož je spáchání úmyslného trestného činu důvodem pro neprodloužení platnosti zaměstnanecké karty. Přestože byl žalobce dne 1. 8. 2023 seznámen s podklady pro vydání rozhodnutí, a bylo mu tudíž zřejmé, že žalovaný má povědomí o skutečnosti, že byl odsouzen za spáchání trestného činu, neuvedl žádné skutečnosti, které by svědčily o tom, že by neprodloužení platnosti zaměstnanecké karty žalobce v souladu se zněním zákona představovalo nepřiměřený zásah do jeho soukromého a rodinného života. Žalovaný tedy vycházel z informací, které měl k dispozici, a dle nichž žalobce pobývá na území České republiky teprve od roku 2020, přičemž na území České republiky nepobývá žádná osoba, která by byla na jeho přítomnosti na území závislá.

33. Až při jednání soudu byla doplněna námitka nesprávného posouzení zásahu v tom směru, že žalobce nerozumí dobře českému jazyku, proto na seznámení se s podklady rozhodnutí nemohl adekvátně reagovat, úkon u žalovaného byl podle názoru žalobce ryze formální a žalobci se nedostalo podrobnějšího vysvětlení jeho situace. K tomuto soud konstatuje, že žalobce měl možnost již ve správním řízení si zvolit zástupce, případně využít možnosti přivést k úkonu seznámení se s podklady svého tlumočníka. Nejpodstatnější však je, že ani v žalobě nebyly tvrzeny a doloženy takové skutečnosti, které by nepřiměřenost zásahu mohly způsobit.

34. Žalobce ve své žalobě namítá, že je napadené rozhodnutí nepřiměřeným zásahem do jeho soukromého a rodinného života z důvodu, že jsou na jeho příjmu ze zaměstnání závislí také jeho rodiče, kteří se museli s ohledem na probíhající ozbrojený konflikt v rámci Ukrajiny přestěhovat. Žalobce toto své tvrzení žádným způsobem nedoložil, a to ani poté, co mu bylo zřejmé, že nedoložení této skutečnosti bylo důvodem nepřiznání odkladného účinku jeho žalobě.

35. Strana žalující při jednání soudu v této souvislosti předložila rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2023. č. j. 10 Azs 234/2023–51, s tím, že v případě žalobce jde o situaci obdobnou, neboť na jeho výživě jsou závislí rodiče na Ukrajině. Soud se s tímto názorem neztotožnil. V případech, kdy se rozhodnutí dotýká zájmů nezletilých, je obecně vyšší odpovědnost správních orgánů za dostatečné zjištění skutkového stavu a s tím související vyšší vyžadovaná aktivita při zjišťování skutkových okolností, s ohledem na Úmluvu o právech dítěte a související judikaturu. V případě žalobce však tento aspekt chybí. Odkazovaný rozsudek přitom také zdůrazňuje, že obecně je na žadateli o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu (zaměstnanecké karty), aby správnímu orgánu sdělil veškeré skutečnosti týkající se jeho soukromého a rodinného života, právě na žadateli totiž leží břemeno tvrzení (a primárně i břemeno důkazní).

36. K ekonomickému aspektu lze uvést, že napadené rozhodnutí zasáhne do ekonomických poměrů žalobce. Žalobce vydáním napadeného rozhodnutí přestal na území České republiky pobývat na základě zaměstnanecké karty, a tudíž mu nebylo umožněno vykonávat na území České republiky zaměstnání. Soud však neshledal, že by tato skutečnost představovala důvod pro prolomení zákonného ustanovení, dle něhož se platnost dlouhodobého pobytu neprodlouží, byl–li cizinec pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu. Žalobce má možnost požádat o příslušné oprávnění k pobytu na území, přičemž po získání dlouhodobého víza za účelem strpění pobytu může být žalobce opět zaměstnán na základě povolení k zaměstnání.

37. Žalobce k žalobě doplnil fotografii, kde je žalobce se svým bratrem a svými rodiči, dále předložil vyjádření kamaráda, dle kterého s žalobcem společně pracují a tráví víkendy, hrají fotbal, kamarád si nedokáže představit, že žalobce odjede z České republiky, a konečně vyjádření zaměstnavatele, že jde o dobrého a těžko nahraditelného zaměstnance. K dotazu soudu, z jakého důvodu nebyly důkazy přeloženy v řízení před správním orgánem, bylo vysvětleno, že úroveň českého jazyka žalobce není vysoká, neuvědomil si vážnost situace, v jaké se nacházel, a k čemu směřovalo řízení o jeho žádosti. Soud k takto doplněnému dokazování konstatuje, že ani tyto důkazy nemohou nic změnit na závěru, že napadené rozhodnutí neporušuje čl. 8 Úmluvy. Přátelské vazby či zaměstnanecký poměr za běžných okolností nenasvědčují nepřiměřenému zásahu do soukromého a rodinného života.

38. Žalovaný při posouzení přiměřenosti zásahu do života žalobce také zohlednil, že žalobce pochází z Ukrajiny, tedy ze země, která je zasažena ozbrojeným konfliktem. Žalovaný v této souvislosti konstatoval, že důsledkem napadeného rozhodnutí nemusí být vycestování žalobce z území České republiky, neboť Česká republika občanům Ukrajiny, pokud nesplňují přímo podmínky pro udělení dočasné ochrany podle § 3 zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny, vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, případně podle § 51 a § 52 zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, uděluje dlouhodobá víza za účelem strpění pobytu na území z důvodu uvedeného v § 33 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Žalovaný v této souvislosti uvádí, že žalobce „má možnost o udělení tohoto víza požádat a s ohledem na situaci na Ukrajině jej také získat“. Soud má za to, že je posouzení žalovaného dostatečné a s jeho závěrem se ztotožňuje. Žalobce pobývá na území České republiky pouze tři roky, nic nenasvědčuje tomu a žalobce ani netvrdí, že by napadené rozhodnutí mohlo představovat nepřiměřený zásah z důvodu jeho věku či zdravotního stavu. Změní–li se situace v zemi jeho původu a žalobce bude moci na Ukrajinu vycestovat, nelze shledat, že by žalobce byl natolik společensky a kulturně integrován v České republice, že by jeho intenzita vazeb na Českou republiku byla výrazně silnější, než je jeho intenzita vazeb na zemi původu. Následkem napadeného rozhodnutí není povinnost žalobce vycestovat na Ukrajinu, neboť žalobce má možnost na území požádat o příslušné oprávnění k pobytu.

39. Městský soud tedy neshledal, že by žalovaný postupoval v rozporu s § 3 a 50 odst. 3 správního řádu. V rámci řízení o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty nevyšly najevo okolnosti, které by svědčily tomu, že bude neprodloužení platnosti zaměstnanecké karty nepřiměřeným zásahem do soukromého a rodinného života žalobce. Žalobce takovou potenciálně zásadní skutečnost, kterou je finanční závislost jeho rodičů žijících na Ukrajině, uvedl až ve své žalobě, žádným způsobem však toto tvrzení nedoložil. Soud neshledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným ani nezákonným. Žalovaný se sice mohl podrobněji zabývat povahou a závažností trestného činu, který žalobce spáchal, okolnostmi jeho spáchání a uloženým trestem, soud však na základě žalobcem sdělených a doložených skutečností neshledal, že by toto pochybení mělo vliv na celkový závěr ohledně přiměřenosti zásahu do soukromého a rodinného života žalobce, který představuje napadené rozhodnutí.

40. Namítal–li žalobce, že žalovaný v daném případě nedostatečně hodnotil, zda by žalobce mohl představovat skutečnou, aktuální a dostatečně závažnou hrozbu pro některý ze zájmů společnosti tak, jak to stanoví směrnice o právu na sloučení rodiny, soud uvádí, že na rozdíl od oprávnění k pobytu podle směrnice o právu na sloučení rodiny má Česká republika prostor pro širokou úvahu pro zrušení, případně neprodloužení platnosti zaměstnanecké karty. Důvodem neprodloužení platnosti zaměstnanecké karty tak může být také samotná skutečnost, že byl žalobce pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu. Překážku pro takové neprodloužení platnosti zaměstnanecké karty by však mohly představovat mezinárodní závazky České republiky. Zákon o pobytu cizinců na základě spáchaného trestného činu předpokládá, že cizinec určitý zájem státu již narušil a je zde určité riziko, že by v případě dalšího pobytu mohl tento veřejný zájem opět narušit. Přestože je toto riziko v případě žalobce nižší, nepřeváží jeho zájem na dalším setrvání na území České republiky na základě udělené zaměstnanecké karty, neboť žalobcem uvedené a doložené skutečnosti relevantní pro jeho soukromý a rodinný život (zachování zaměstnání a pobyt příbuzných na území České republiky) nepřevažují v daném případě nad zájmy státu.

41. Žalovaný neměl v řízení povinnost blíže zjišťovat, např. prostřednictvím výslechu, zda neprodloužení platnosti zaměstnanecké karty nebude představovat nepřiměřený zásah do soukromého či rodinného života žalobce, neboť tomu v rámci řízení před žalovaným nic nenasvědčovalo. Z cizineckého informačního systému vyplynulo, že žalobce na území České republiky nemá žádné rodinné příslušníky, kteří by byli na jeho přítomnosti závislí. Žalobce se na základě seznámení s podklady rozhodnutí dozvěděl, že jedním z těchto podkladů byl právě trestní příkaz, kterým byl uznán vinným a výpis z rejstříku trestů, z něhož jeho odsouzení též vyplývalo. Žalobce se však k podkladům rozhodnutí nevyjádřil a ani nenavrhl jejich doplnění. Žalobce finanční závislosti rodičů tvrdí až ve své žalobě, avšak toto své tvrzení nedokládá, ani neuvádí, z jakého důvodu by toto tvrzení nemohl doložit.

42. Městský soud má tedy za to, že přestože žalovaný mohl podrobněji hodnotit trestný čin, z jehož spáchání byl žalobce uznán vinným, včetně okolností jeho spáchání, uloženého trestu a společenské nebezpečnosti, nic nenasvědčuje tomu, že by mohl mít tento nedostatek v daném případě vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Na základě žalobcem tvrzených skutečností soud neshledal důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí, neboť nelze dospět k závěru, že je napadené rozhodnutí nepřiměřeným zásahem do soukromého či rodinného života žalobce. Přestože je povinností žalovaného zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, neznamená to, že je povinen sám bez toho, že by žadatel uváděl informace o svém soukromém a rodinném životě, jež jsou pro posouzení jeho žádosti relevantní, pátrat a aktivně vyhledávat podrobnosti a specifika žadatelova soukromí, která by případně mohla převážit nad důvodem pro neudělení pobytového oprávnění (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 8. 2020, č. j. 1 Azs 260/2020–27).

43. Soud dodává, že souhlasí s hodnocením žalovaného, dle něhož žalobce nemůže vycestovat do země původu z důvodu ozbrojeného konfliktu probíhajícího na Ukrajině. Žalobce tak má možnost na území České republiky pobývat po dobu trvání tohoto konfliktu a poté, co bude opět splňovat podmínku trestní zachovalosti, může opět požádat o jiné oprávnění k pobytu na území České republiky.

44. Konečně pokud bylo namítáno, že byl podán návrh o obnovu trestního řízení, žalobce s tímto návrhem nebyl úspěšný. Žalobce sice dle tvrzení zástupce měl podat proti zamítnutí návrhu na obnovu ústavní stížnost (toto nebylo soudu doloženo), avšak podstatné je, že ke dni rozhodnutí žalovaného i ke dni rozhodnutí soudu pravomocné rozhodnutí o odsouzení žalobce za úmyslný trestný čin nebylo zrušeno, městský soud z něj tedy vychází.

45. Ze všech shora uvedených důvodů soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

46. O náhradě nákladů řízení jeho účastníků soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce ve věci neměl úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalovanému žádné náklady řízení nad rámec úřední činnosti nevznikly.

Poučení

I. Vymezení věci II. Žalobní body III. Vyjádření žalovaného IV. Obsah správního spisu V. Posouzení věci Městským soudem v Praze