19 A 54/2022– 31

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobce: O. S., narozený dne X. státní příslušnost Moldavská republika zastoupený advokátem JUDr. Petrem Novotným sídlem Archangelská 1568/1, 100 00 Praha proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 12. 2022, č. j. CPR–29916–9/ČJ–2022–930310–V243 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 12. 2022, č. j. CPR–29916–9/ČJ–2022–930310–V243 (dále jen „napadené rozhodnutí”), jímž bylo podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto odvolání žalobce a bylo potvrzeno rozhodnutí ze dne 23. 7. 2022, č. j. KRPA–242350–15/ČJ–2022–000022–SV (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), vydané Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie hl. m. Prahy, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán I. stupně“). Prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobci uloženo podle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), správní vyhoštění a stanovena doba zákazu pobytu dvou let, zároveň byla stanovena doba k vycestování z území do 20 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí dle ust. § 118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců.

II. Žalobní body

2. Rozhodnutím žalovaného byl žalobce zkrácen na svých právech, když správní orgány nezjistily stav věci způsobem, o němž nejsou významné pochybnosti, v rozsahu, který je nezbytný vzhledem ke konkrétním okolnostem případu, a dále si neopatřily dostatečné podklady pro své rozhodnutí. Nebylo dostatečně prokázáno, že by se žalobce nacházel na území České republiky (dále jen „ČR“) nelegálně. Není pravdou, že by žalobce naposledy vstoupil na území schengenského prostoru 20. 2. 2022. Žalobce vstoupil na území schengenského prostoru na základě biometrického cestovního pasu Moldávie, přičemž může po vstupu na území schengenského prostoru pobývat během následujícího období 180 dnů na území smluvních států po dobu 90 dnů. Žalobce upozorňuje na fakt, že nebylo řádným způsobem prokázáno, že by žalobce skutečně překročil dobu 90 dnů nepřetržitého pobytu na území schengenského prostoru. Žalobce zdůrazňuje, že není pravdou, že by na území schengenského prostoru pobýval nepřetržitě od 20. 2. 2022 do doby pobytové kontroly, tedy do dne 23. 7. 2022, když nic takového nebylo ze strany žalovaného řádným způsobem prokázáno. Uvedený závěr žalovaného se nezakládá na pravdě, není proto ani pravdou, že by žalobce pobýval ode dne 21. 5. 2022 do dne 23. 7. 2022 na území ČR bez oprávnění.

3. Žalobce poukázal na skutečnost, že na území ČR zůstal z důvodu vypuknutí války na Ukrajině dne 24. 2. 2022, kdy žalobce nemohl vycestovat z území schengenského prostoru.

4. Uložené správní vyhoštění je tak nepřiměřeným zásahem do soukromého a rodinného života žalobce, když s ohledem na situaci žalobce bylo v případě žalobce na místě překvalifikovat vedené řízení o správním vyhoštění na řízení o povinnosti opustit území dle ustanovení § 50a zákona o pobytu cizinců. Je tak evidentní, že žalovaný řádným způsobem nezjistil skutkový stav věci.

5. Žalobce dále zdůraznil, že absolutně nesouhlasí se závěrem žalovaného o možnosti vycestovat do své domovské vlasti do Moldavské republiky. Žalobce nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že v případě žalobce nebyly shledány důvody znemožňující vycestování a že je vycestování cizince možné. Žalobce kategoricky nesouhlasí s opatřeným závazným stanoviskem Ministerstva vnitra ČR, č. j. MV–161483–2/OAM–2022 ze dne 8. 11. 2022. Důvodem tohoto nesouhlasu je fakt, že v jeho domovské vlasti v současné době panuje katastrofální ekonomická situace, množí se případy vražd a není zde bezpečno pro civilní obyvatelstvo, a to i s ohledem na poslední politický vývoj, když Moldavská republika je navíc v ohrožení v důsledku přímé vojenské invaze Ruské federace na Ukrajinu. Žalobce poukazuje na situaci v Podněstří, z níž pochází, kde je situace podobná jako na Ukrajině, když se dá očekávat zhoršení bezpečnostní situace. Žalobce upozorňuje, že v proruském Podněstří došlo v nedávných dnech na střelbu z granátometů, když série explozí otřásla ministerstvem státní bezpečnosti v hlavním městě moldavského separatistického regionu Podněstří. Žalobce poukazuje i na další incidenty, kdy dvě exploze vyřadily z provozu dvojici rozhlasových vysílačů v Podněstří. Žalobce uvádí, že s ohledem na dramatickou situaci v Moldavské republice se v případě svého návratu do své domovské vlasti reálně obává o svůj vlastní život, když žalobce bydlí přímo v Podněstří.

6. Podle žalobce nebyly splněny podmínky pro vydání napadeného rozhodnutí, jímž bylo žalobci podle ustanovení § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, v délce dvou let, též nebyly splněny podmínky pro vydání napadaného rozhodnutí, kterým se současně podle ustanovení § 118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovuje doba k vycestování z území členských států Evropské unie do 20 dnů od nabytí právní moci tohoto napadeného rozhodnutí.

7. Žalobce též obecně namítal porušení § 3, § 50 odst. 2 a § 2 odst. 1, 3, 4 správního řádu.

III. Vyjádření žalovaného

8. Žalovaný ve svém vyjádření plně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, které považoval za podrobné, přezkoumatelné a podložené relevantními podklady. Protiprávní jednání žalobce bylo náležitě zjištěno. Ve svém postupu neshledal žádné pochybení, navrhl, aby žaloba byla zamítnuta.

IV. Obsah správního spisu

9. Ze správního spisu soud zjistil tyto pro řízení podstatné skutečnosti:

10. Prvostupňové rozhodnutí vychází ze zjištění, že cizinec pobýval na území ČR v období od 21. 5. 2022 do 23. 7. 2022 bez platného oprávnění k pobytu. Proti rozhodnutí podal cizinec odvolání, ve kterém uvedl, že nebylo nade vší pochybnost prokázáno, že by se žalobce nacházel na území ČR nelegálně, v době pobytové kontroly zde byl na základě oprávnění, které má jako držitel moldavského pasu. Žalobce nesouhlasil se závěrem správního orgánu o možnosti vycestovat do své domovské vlasti, z důvodu katastrofální ekonomické i bezpečnostní situace. Moldavská republika je navíc v ohrožení v důsledku přímé vojenské invaze Ruské federace na Ukrajinu. V Podněstří, ze kterého cizinec pochází, je situace podobná jako na Ukrajině, došlo v minulých dnech na střelbu z granátometů, když série explozí otřásla ministerstvem státní bezpečnosti v hlavním městě moldavského separatistického regionu Podněstří. Cizinec poukázal i na další incidenty, kdy dvě exploze vyřadily z provozu dvojici rozhlasových vysílačů v Podněstří. V případě návratu do své domovské vlasti se cizinec reálně obává o svůj vlastní život. Podle žalobce nebyly splněny podmínky pro uložení správního vyhoštění.

11. Žalovaný jako odvolací orgán přezkoumal napadené rozhodnutí a průběh správního řízenívedeného správním orgánem I. stupně. K odvolacím námitkám uvedl, že vytýkané protiprávní jednání cizince bylo vymezeno zákonným způsobem a bylo správně definováno jako naplňující skutkovou podstatu vymezenou ustanovením § 119 odst. 1 písm. b) bodem 4 zákona o pobytu cizinců. O protiprávnosti pobytu cizince na území ČR není pochyb.

12. Při pobytové kontrole dne 23. 7. 2022 cizinec svou totožnost prokázal cestovním dokladem Moldavské republiky opatřeným biometrickými prvky, ze kterého podle otisku přechodových razítek vyplynulo, že na území schengenského prostoru naposledy vstoupil dne 20. 2. 2022. Jiný záznam o následném odjezdu a příjezdu z území schengenského prostoru cestovní doklad cizince neobsahoval. V rámci protokolu o výslechu účastníka správního řízení cizinec potvrdil, že do schengenského prostoru naposledy přicestoval dne 20. 2. 2022, přes Maďarsko a Slovensko, až do České republiky, kde nepřetržitě pobýval do jeho kontroly dne 23. 7. 2022. Cizinec jako občan Moldavské republiky a držitel biometrického pasu, byl osvobozen od vízové povinnosti (čl. 4 Nařízení Evropského parlamentu a rady 2018/1806 ze dne 14. 11. 2018), při pobytu na území smluvních států, jehož celková délka nepřekročí 90 dnů během jakéhokoliv období 180 dnů. Cizinec byl tedy v případě vstupu dne 20. 2. 2022 oprávněn pobývat na území smluvních států do 20. 5. 2022. Ode dne 21. 5. 2022 pak pobýval na území ČR prokazatelně bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn. Jednalo se celkem o neoprávněný pobyt v délce 64 dnů. V rámci protokolu sepsaného dne 23. 7. 2022 cizinec uvedl, že si je svého neoprávněného pobytu vědom a že k legalizaci svého pobytu nečinil žádné kroky.

13. Odvolací orgán také s ohledem na odvolací námitky zkoumal přiměřenost zásahu rozhodnutí o správním vyhoštění do soukromého a rodinného života cizince. Správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí zásah do rodinného a soukromého života cizince posoudil a hodnotil, a stejně tak řádně zdůvodnil závěr, podle kterého správní vyhoštění nepředstavuje pro cizince nepřiměřený zásah do rodinného a soukromého života. Odvolací orgán se plně s tímto názorem ztotožnil. Cizinec na území ČR pobýval vědomě 2 měsíce bez platného oprávnění k pobytu, přičemž během tohoto pobytu si zajišťoval finanční prostředky k obživě pracovní činností bez potřebného povolení, čímž podporoval rozvoj tzv. šedé ekonomiky. Má–li jít o věk a zdravotní stav cizince, je cizinec ve věku 21 let, kdy je možnost integrace do společnosti jiné země (či zpětné reintegrace do společnosti v zemi původu) vysoce pravděpodobná. Pokud se byl cizinec schopen zorientovat v cizí zemi, bez přítomnosti svých nejbližších příbuzných a znalosti cizího jazyka, nelze předpokládat, že by tak nebyl schopen při návratu do domovské země. Je zřejmé, že cizinec nemá ani žádné zdravotní obtíže, neboť tyto v předmětném řízení nezmínil, do protokolu uvedl, že se cítí zdráv. V průběhu řízení bylo zjištěno, že cizinec nemá na území ČR žádné vazby, které by byly vydáním rozhodnutí o správním vyhoštění narušeny, naopak do protokolu o výslechu účastníka správního řízení uvedl, že v Moldávii má manželku a děti, se kterými je v pravidelném telefonickém kontaktu. V Moldávii pak žijí ještě další vzdálení příbuzní cizince. Z výpovědi cizince bylo dále zjištěno, že na jeho osobu nelze pohlížet jako na rodinného příslušníka občana Evropské unie ve smyslu ustanovení § 15a zákona o pobytu cizinců. Do života cizince rozhodnutí o správním vyhoštění zasáhne zcela jistě v ekonomické rovině, neboť v ČR si pracovní činností na stavbách vydělává finanční prostředky, takový zásah však je nutno považovat za zákonem předpokládaný důsledek zjištěného protiprávního jednání. Cizinec v ČR nevlastní žádný majetek. Z výpovědi cizince v průběhu správního řízení také nevyplynulo, že si vytvořil na území ČR nějaké kulturní a společenské vazby. Odvolací orgán neshledal po posouzení daného případu, že by cizinec měl v ČR vybudované takové zázemí, které by bylo pro jeho rodinný a soukromý život nepřekonatelnou objektivní překážkou při návratu do země původu. Dle názoru odvolacího orgánu nebyly v případě cizince naplněny žádné okolnosti nasvědčující tomu, že by vydáním rozhodnutí o správním vyhoštění došlo k nepřiměřenému zásahu do soukromého a rodinného života cizince a cizinec v odvolání neuvedl žádnou novou skutečnost, kterou by bylo možno podřadit pod ustanovení § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců a která by mohla být posuzována dle ustanovení § 174a téhož zákona z pohledu na přiměřenosti rozhodnutí. Na základě těchto skutečností odvolací orgán tuto námitku shledal nedůvodnou.

14. Námitku, proč správní orgán I. stupně nepřistoupil k vydání rozhodnutí o povinnosti opustit území, též neshledal odvolací orgán důvodnou. Smyslem postihu správním vyhoštěním je ukončení pobytu cizince na území, který není v souladu s platnou právní úpravou, a je tudíž neoprávněný. Zákon o pobytu cizinců ukládá policii povinnost za neoprávněný pobyt uložit správní vyhoštění, pokud v daném případě nebyla správním orgánem I. stupně shledána nepřiměřenost rozhodnutí o správním vyhoštění.

15. Cizinec v odvolání namítl nesouhlas se závazným stanoviskem k možnosti vycestování, neboť se v případě návratu do vlasti obává o život. Vzhledem k této námitce požádal odvolací orgán o prověření závazného stanoviska Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra České republiky (dále jen „OAMP“) ze dne 25. 7. 2022. Na základě své žádosti obdržel odvolací orgán závazné stanovisko ministra vnitra ČR, č. j. MV–161483–2/OAM–2022 ze dne 8. 11. 2022, podle kterého v případě cizince neexistuje důvod ve smyslu ustanovení § 179 zákona o pobytu cizinců, který by cizinci znemožňoval nucené vycestování do země státní příslušnosti.

V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

16. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu žalobcem uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“), a vycházel při tom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Po zhodnocení uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

17. Podle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států až na pět let, pobývá–li cizinec na území bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn.

18. Podle § 179 odst. 1 zákona o pobytu cizinců vycestování cizince není možné v případě důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu tam hrozilo skutečné nebezpečí. Podle odst. 2 téhož ustanovení za skutečné nebezpečí se podle tohoto zákona považuje navrácení v rozporu s článkem 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

19. Pokud jde o délku možného pobytu žalobce na území schengenského prostoru, jsou závěry správních orgánu správné. Podle čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 2018/1806 ze dne 14. 11. 2018 státní příslušníci třetích zemí uvedených na seznamu v příloze II (včetně Moldavska – pozn. soudu) jsou osvobozeni od vízové povinnosti stanovené v čl. 3 odst. 1 pro pobyty, jejichž celková délka nepřekročí 90 dnů během jakéhokoliv období 180 dnů.

20. Prvostupňové rozhodnutí vychází ze zjištění, že cizinec pobýval na území ČR v období od 21. 5. 2022 do 23. 7. 2022 bez platného oprávnění k pobytu, neboť do ČR přicestoval dne 20. 2. 2022 a již nevycestoval. Tyto závěry aproboval i odvolací orgán.

21. K námitce, že nebylo dostatečně prokázáno, že by se žalobce nacházel na území ČR nelegálně, soud uvádí, že tento závěr správních orgánů je důkazně podložený. Žalobce se při pobytové kontrole dne 23. 7. 2022 prokázal platným cestovním dokladem, kde byl vyznačený vstup do schengenského prostoru dne 20. 2. 2022, jiný vstup ani výstup v cestovním dokladu zaznamenán není. Jiný doklad opravňující k pobytu žalobce neuvedl, jiné pobytové oprávnění či probíhající řízení o pobytovém oprávnění nebylo lustrací CIS ze dne 23. 7. 2022 zjištěno. Z protokolu o výslechu žalobce ze dne 23. 7. 2022 pak plyne, že žalobce uvedl, že do ČR naposledy přicestoval dne 20. 2. 2022, a to přes Rumunsko, Maďarsko a Slovensko, od té doby je zde, přijel do ČR na návštěvu kmotra a za prací. Z ČR nevycestoval, neboť měl informace, že se začaly vydávat povolávací rozkazy, chtěl tedy v ČR zůstat, než se situace stabilizuje. Dne 23. 7. 2022 žalobce hovořil s manželkou, ta mu potvrdila, že je již vše v pořádku a domluvili se, že žalobce odcestuje domů. Žalobce vypověděl, že přicestoval na biometrický pas, jiné oprávnění k pobytu zde nemá. Žalovaný tak správně uvedl, že od vstupu do schengenského prostoru byl žalobce oprávněn pobývat v tomto prostoru 90 dní od 20. 2. 2022, tj. do 20. 5. 2022. Žalobce pak ani v žalobě netvrdí konkrétní skutečnosti, které by závěr žalovaného vyvracely či zpochybňovaly.

22. Žalobce dále nesouhlasil se závěrem žalovaného o možnosti žalobce vycestovat do domovského státu – Moldavské republiky. Žalobce pochází z Podněstří, proto správní orgány vyžádaly závazné stanovisko OAMP. Toto stanovisko ze dne 25. 7. 2022 vycházelo z Informace OAMP ze dne 31. 3. 2022 Moldavsko, Dopad ruské agrese vůči Ukrajině na Moldavsko a z Informace OAMP ze dne 12. 7. 2022 Moldavsko, Bezpečnostní a politická situace v zemi, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv. Ve stanovisku je uvedeno, že v současné době nejsou žádné zprávy, že by se vojenský konflikt rozšířil mimo území Ukrajiny. Moldavsko se snaží vůči Rusku vystupovat neutrálně, bedlivě sleduje situaci ve svém separatistickém regionu Podněstří, odkud ale zatím nepřišel žádný signál, který by ohrožoval bezpečnost Moldavska.

23. Žalobce tyto závěry zpochybňoval, v odvolání namítl, že v jeho domovské vlasti v současné době panuje katastrofální ekonomická situace, množí se případy vražd a není zde bezpečno pro civilní obyvatelstvo. Moldavská republika je v ohrožení v důsledku přímé vojenské invaze Ruské federace na Ukrajinu. V Podněstří je situace podobná jako na Ukrajině, když se dá očekávat zhoršení bezpečnostní situace. V proruském Podněstří došlo v nedávných dnech na střelbu z granátometů, série explozí otřásla ministerstvem státní bezpečnosti v hlavním městě moldavského separatistického regionu Podněstří, dvě exploze vyřadily z provozu dvojici rozhlasových vysílačů v Podněstří.

24. Z těchto důvodů bylo vyžádáno závazné stanovisko k možnosti vycestování cizince Ministra vnitra. Ministr vnitra v stanovisku ze dne 8. 11. 2022 uvedl, že vycestování cizince je možné. Ministr shledal, že na základě shromážděných podkladů o zemi původu a na základě výpovědi žalobce nelze shledat, že by žalobci hrozilo v případě návratu do vlasti skutečné nebezpečí. Ministr uvedl, že přes obavy z rozšíření ruské agrese z Ukrajiny do Moldavska a přes zátěž spojenou s uprchlickou vlnou, zůstávala k datu vzniku zprávy bezpečnostní situace v zemi stabilní, v zemi neprobíhal žádný vnitřní ani vnější ozbrojený konflikt. Situace na tzv. administrativní hranici mezi územím kontrolovaným centrální vládou a samozvanou Podněsterskou moldavskou republikou zůstávala stabilní.

25. Závěr žalovaného o možnosti vycestování žalobce je dle názoru soudu správný. Žalobce sám při svém výslechu účastníka řízení do protokolu uvedl, že mu ve vlasti nic nehrozí, nemá tam žádné problémy, není žádná překážka ani důvod, proč by nemohl do Moldavska vycestovat, žije tam jeho rodina, má se kam vrátit, vycestovat chce. Uvedl, že měl obavy, neboť se začaly vydávat povolávací rozkazy (v době, kdy pobýval v ČR), zároveň však potvrdil, že je již vše v pořádku a že dobrovolně vycestuje.

26. Tvrzení žalobce ohledně situace v zemi původu uvedená jsou zcela obecného rázu a není z nich zřejmá žádná konkrétní souvislost s případem žalobce. Žalobce tvrdil, že nemůže vycestovat též z důvodu reálného válečného ohrožení Moldavska v důsledku přímé vojenské invaze Ruské federace na Ukrajinu. I toto tvrzení soud považuje za zcela obecné a nesvědčící o existenci skutečného nebezpečí pro žalobce v zemi původu. Žalobce ani k tomuto zcela neurčitému tvrzení nenavrhl žádné důkazy. Nejedná se ani o všeobecně známou skutečnost, že by se země původu v současné době týkaly okolnosti, které by mohly představovat skutečné nebezpečí, tedy navrácení v rozporu s článkem 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Pokud žalobce poukazoval na bezpečnostní incidenty (exploze u budovy ministerstva státní bezpečnosti, exploze dvou rozhlasových vysílačů v Podněstří), tyto se staly v dubnu 2022, zpráva Informace OAMP ze dne 12. 7. 2022 Moldavsko, Bezpečnostní a politická situace v zemi, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv, je reflektuje v bodě 7 Podněstří. V tomto směru soud doplnil dokazování o článek z webových stránek Seznam zprávy – Výbuchy v separatistickém Podněstří. Stojí za nimi „proválečné“ frakce. Lze tak shrnout, že dosud se obavy z dalšího vývoje v regionu, odkud žalobce pochází, nenaplnily, soud nepovažuje námitky žalobce týkající se důvodů znemožňujících vycestování za důvodné.

27. Konečně žalobce v obecné rovině namítal, že žalovaný měl místo správního vyhoštění zvolit mírnější řešení, tedy rozhodnout o uložení povinnosti opustit území podle § 50a zákona o pobytu cizinců, nicméně neuvedl, které podmínky vymezené tímto ustanovením by měl naplnit. Pokud byla myšlena skutková podstata podle § 50a odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců, žalovaný se s přiměřeností zásahu do soukromého a rodinného života vypořádal dostatečně, žalobce netvrdí, z jakých konkrétních skutečností lze usuzovat na nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života a v čem tento nepřiměřený zásah spočívá. Soud v obecné rovině uvádí, že ze správního spisu (zejména z výpovědi žalobce) žádné okolnosti naznačující nepřiměřenost zásahu do soukromého a rodinného života žalobce neplynou. Žalobce vypověděl, že v ČR nemá zde žádný majetek, pohledávky ani závazky, je zdravý, zdravotní pojištění nemá, rodinu má ve vlasti, v ČR nemá žádné vazby kulturní, společenské ani rodinné. Soud tedy konstatuje, že z tvrzení žalobce ani ze správního spisu neplyne, že by zde byly dány podmínky pro aplikaci některé skutkové podstaty obsažené v ust. § 50a zákona o pobytu cizinců, naopak skutečnosti rozhodné pro uložení správního vyhoštění byly jednoznačně naplněny, žalovaný postupoval správně.

28. K námitce, že žalobce nemohl vycestovat z důvodu vypuknutí války na Ukrajině dne 24. 2. 2022, soud uvádí, že je zcela obecná, žalobce v žalobě neuvádí žádné konkrétní okolnosti, které by mu ve vycestování po dobu jeho pobytu v ČR bránily. Moldávie, ani její část Podněstří, se ozbrojeného konfliktu mezi Ruskou federací a Ukrajinou neúčastní.

29. K námitce, že správní orgány porušily § 2 odst. 1, 3 a 4, § 3 a § 50 odst. 2 správního řádu, či že nebyly splněny podmínky pro vydání napadeného rozhodnutí ve smyslu § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 a § 118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců, soud konstatuje, že je nelze považovat za řádný samostatný žalobní bod ve smyslu § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Podle ustálené judikatury je žalobním bodem konkrétní (tj. ve vztahu k žalobci a k projednávané věci individualizované) skutkové tvrzení doprovázené konkrétní právní argumentací, z nichž plyne, z jakých důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné. „Líčení skutkových okolností nemůže být toliko typovou charakteristikou určitých „obvyklých“ nezákonností, nýbrž zcela jasně individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně odlišitelným popisem. Žalobce je povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl žalovaný vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami. Pokud žalobce odkazuje na okolnosti, jež jsou popsány či jinak zachyceny ve správním či soudním spise, nemůže se jednat o pouhý obecný, typový odkaz na spis či jeho část, nýbrž o odkaz na konkrétní skutkové děje či okolnosti ve spisu zachycené, a to tak, aby byly zřetelně odlišitelné od jiných skutkových dějů či okolností obdobné povahy a aby bylo patrné, jaké aspekty těchto dějů či okolností považuje žalobce za základ jím tvrzené nezákonnosti“ (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005–58). Těmto požadavkům obecný odkaz na ustanovení správního řádu či zákona o pobytu cizinců, který není nad rámec výše uvedených žalobních bodů podepřen konkrétními skutečnostmi či právní argumentací, nedostojí (srov. např. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 3. 2018, č. j. 10 Azs 65/2017–72). Soud se proto těmito námitkami samostatně nezabýval.

30. Ze všech shora uvedených důvodů soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

31. O náhradě nákladů řízení jeho účastníků soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce ve věci neměl úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalovanému žádné náklady řízení nad rámec úřední činnosti nevznikly.

Poučení

I. Vymezení věci II. Žalobní body III. Vyjádření žalovaného IV. Obsah správního spisu V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze