19 Ad 1/2023 – 45

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobkyně: D. K. zastoupena JUDr. Tomášem Chlebikem, advokátem sídlem 734 01 Karviná – Mizerov, Stavbařů 2202/34 proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR sídlem 128 01 Praha 2, Na Poříčním právu 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 11. 2022 č. j. MPSV–2022/205411–923, ve věci příspěvku na péči takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 11. 2022 č. j. MPSV–2022/205411–923 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 600 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto její odvolání a rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ostravě ze dne 15. 8. 2022 č. j. 18168/2022/HLU, kterým bylo rozhodnutí odejmout příspěvek na péči ode dne 1. 9. 2022 potvrzeno. Žalobkyně uvedla, že jí byl přiznán příspěvek prvotním rozhodnutím úřadu práce ze dne 31. 10. 2018 na tehdejších 880 Kč měsíčně s odůvodněním, že nezvládala potřeby ad f), h), i), j) ve smyslu ust. § 9 ZSP. V roce 2022 při nijak hmatatelně nezměněném jejím zdravotním stavu již posudkový lékař uznává pouze nezvládání dvou potřeb ve smyslu písm. h) a j), tj. péče o zdraví a péče o domácnost. Dne 4. 11. 2022 provedla PK MPSV žalovaného nové posouzení stupně závislosti s tvrzením, že žalobkyně není neschopna zvládat aspoň 3 nebo 4 základní životní potřeby, neboť nezvládá pouze plnění potřeb ve smyslu písm. h) a j). K těmto závěrům dospěla PK s odkazem na svá vlastní skutková zjištění po vyšetření žalobkyně, přičemž právě zde došlo dle žalobkyně k záměrnému zkreslení jak samotných skutkových zjištění, tak i jejich dopadů na schopnost žalobkyně obstarat sebe sama, přičemž pokud u některých kritérií PK MPSV přece jen zjistila určitou závislost, tak svůj postoj zdůvodnila tvrzením, že (např. při celkové hygieně) preventivní dohled nelze považovat za neschopnost zvládat tuto základní životní potřebu. Žalobkyně s takto přijatými závěry a s jejich odůvodněním zásadně nesouhlasila a je přesvědčena o tom, že byla závěry PK MPSV krácena na svých právech. Žalovaný dle jejího názoru bagatelizuje nejen její zdravotní obtíže a její schopnost postarat se sama o sebe v komplexu všech k tomu nezbytných činností, popsaných zevrubně v ustanovení § 9 odst. 1 písm. a) až j) ZSP, ale zejména při posouzení její skutečné samostatnosti. Popisuje–li totiž žalovaný: – schopnost žalobkyně napsat SMS, ovšem po nastavení telefonu, tak to znamená, že než žalobkyně napíše SMS, tak musí být na místě přítomna třetí osoba a ta jí telefon pro posílání nastaví, jinak žalobkyně nepošle nikomu nic; – dennodenní vyřizování na úřadech, tak toto dle žalovaného není nutnou každodenní aktivitou, takže plnění tohoto předpokladu žalovaný neposuzuje, což ovšem ničeho nemění na tom, že žalobkyně sama nevyřídí nikdy nikde nic; – samostatné dojíždění 2x týdně autobusem do chráněných dílen, pak zde musí být někdo, kdo v předem určeném čase žalobkyni sdělí, že teď je třeba se připravit na odchod z domácnosti; – musí pomoci s osobní hygienou a zejména dohlédnout na dostačující provedení osobní hygieny po celém těle a nikoliv pouhý vstup do sprchy a čekání na uplynutí minuty či dvou pod sprchou, neboť tekoucí voda sama o sobě hygienu nenahradí; – procházky, nákupy, příprava na malování a vystřihování jsou činnostmi, které bez pomoci třetí osoby žalobkyně absolutně nezvládá, nicméně z důvodu nepříliš zřejmých žalovaný nezvládání této základní životní potřeby nezohledňuje, aniž by sdělil, proč tak tomu je; – provádění tělesné hygieny vyřešil žalovaný tak, že za neschopnost hygieny se nepovažuje preventivní přítomnost druhé osoby. K tomu žalobkyně sděluje, že zde vůbec nejde o preventivní přítomnost, ale o donucení žalobkyně nejen k započetí úkonů, ale i k jejich řádnému provedení včetně aktivní fyzické pomoci na mytí celého těla, zejména pak partií hůře dostupných, např. intimních. Žalobkyně se o tom v odvolání zcela zřetelně zmiňuje, žalovaný tyto výhrady k předchozímu posouzení věci ÚP naprosto ignoruje. Je přinejmenším podivné, že žalovaný z tvrzené schopnosti žalobkyně měnit pozice svého těla, schopnosti úchopu a přidržování se a schopnosti dosáhnout na baterii a mýdlo vyvozuje závěr, že žalobkyně svede i celkovou hygienu ve sprchovacím koutu. Zde se hodí podotknout, že žalovanému chybí reálný pohled na věc a ve svém rozhodování se řídí úsudky bez náležitého podkladu v jakémsi vědění a znalosti. V rámci sociálního šetření odvolacího správního orgánu tento dospěl k závěru, že se žalobkyně sprchuje ráno ve sprchovém koutě, do kterého je schopna sama vlézt. Již výše bylo řečeno, že vlézt do sprchového koutu samo o sobě nic neznamená, je naprosto nezbytná skutečná pomoc třetí osoby u úkonu před vstupem do sprchovacího koutu, při samotném mytí i potom. Za zajímavé a bohužel žalovaným dostatečně nezohledněné je třeba považovat zjištění, že žalobkyně vlastně vše zvládá sama a pečující osoba pouze dohlíží, takže nezvládání základní potřeby mytí PK MPSV nezohledňuje. Po vykonání fyziologické potřeby se žalobkyně s ohledem na své tělesné proporce a omezenou motoriku musí osprchovat, k čemuž ji ovšem musí někdo donutit a být jí nápomocen, což znamená, že nemůže být sama doma a musí tam někdo být.

2. K ostatním schopnostem zvládání základních životních potřeb se ani žalovaný, ani předtím ÚP dle žalobkyně v podstatě nevyjadřuje a činí tak rozhodnutí nepřezkoumatelným. Vše pak generálně bagatelizuje tím, že buďto něco nezohledňuje, anebo odkazuje na preventivní dohled, což je tvrzením absurdním, neboť na žalobkyni, stojící ve sprchovém koutě, není třeba dohlížet popř. koukat, ale je třeba ji pomoci, žalobkyně si sama nepřipraví stravu, nenaplánuje opuštění domácnosti, sama si nevybere přijatelný oděv pro tu kterou společenskou či turistickou událost, není schopna sama pečovat o své zdraví a už vůbec ne o domácnost. Rozhodnutí žalovaného je tak ryzím formalismem, před kterým mnohokráte varoval jak ÚS ČR, ale i všechny ostatní odvolací resp. obecně vyšší soudní instance, avšak zcela marně. Žalovaný přistupuje k věci ryze formalisticky, nedbá principu dobré správy, nedbá principu vyvážení práv žalobkyně a práv ČR, případné kolize v zájmech nijak neposuzuje a nelze tak učinit závěr, zda rozhodnutí je odpovědí na otázku, zda zájem ČR resp. společnosti na ochraně zájmu státní pokladny převyšuje nad zájmem osoby se zdravotním postižením na to, aby mohla žít důstojně, což znamená i žít v prostředí, které ji nijak neomezuje a neubližuje jí. Žalobkyně zcela jistě není osobnostním typem, vhodným k pobytu v uzavřeném zdravotnickém zařízení, naopak domácí péče je zcela žádoucí. Rodina zvládala vše nezbytné až do roku 2021, ve kterém zemřela matka žalobkyně, která se o svoji dceru starala a péče o žalobkyni – péče každodenní a soustavná – přešla na její sestru M. N. Žalobkyni nelze ponechat bez dozoru v domácnosti, vyžaduje stálou přítomnost jiné osoby a tou osobou je právě její sestra. Domácnost sestry žalobkyně M. N. není domácností bohatou, takže jak ona, tak i její manžel musí být výdělečně činní, což ovšem je v souvislosti s péčí o žalobkyni naprosto nemožné. Rodina tak trpí absencí druhého příjmu, tento musí být alespoň částečně nahrazen něčím jiným, zejména příspěvkem na péči. Aktuální dění ve společnosti–inflace aj. i sociální situace jednotlivců několikanásobně zvyšuje potřebnost solidarity. V žalobě žalobkyně citovala vyjádření své sestry M. N. zní následovně: "Sestra neumí vůbec pečovat o domácnost, u veškeré hygieny potřebuje dohled, neučeše se sama, pokud jí neřeknu, neumí se pořádně osprchovat, je během pár hodin velmi cítit, pokud ji neosprchuji já, potřebuje dohled na oblečení, je schopna v zimě jít ven v mikině, a to ještě velmi špinavé a boty si neobuje pořádně, ale šlape po patách, musí být dohled na brání léků, neobjedná se k lékaři, léky nezařídí, nezajede si nikam kromě dílen MHD, protože nikam netrefí, má problém s přejídáním se, nezvládne dodržovat dietní režim, díky mě, že jsem ji omezila stravu, zhubla 28 kg za rok, vážila 154 kg, neumí ovládat spotřebiče, hospodařit s penězi, je velmi důvěřivá a komunikativní, nerozumí např. o kolik jí zvýšili důchod nebo když byla na zákroku v nemocnici, tak proč tam byla apod., má inkontinenci jak stolice, tak moči a klidně bude chodit celý den pokálená i pomočená, není schopna dodržovat denní režim, pokud ji nechám být, tak celý den prospí, přijde jen na jídlo. Prostě je to dítě, které má různé nálady, záchvaty vzteku, atd." Žalobkyně zdůraznila, že je pacientkou několika zdravotnických zařízení, podrobila se např. dne 2. 11. 2022 vyšetření u MUDr. M. B. v Hlučíně, dle které žalobkyně trpí bipolární afektivní poruchou s lehkou mentální retardací, lékař doporučuje zahájení řízení o omezení právní způsobilosti a zdůrazňuje i potřebu dohledu a vedení v základních životních úkonech, konstatuje i inkontinenci III. stupně moči i stolice. Dne 26. 10. 2022 se žalobkyně podrobila vyšetření v psychiatrické ambulanci MUDr. Č. v Hlučíně, která konstatuje obě výše uvedené diagnózy psychiatrické, které jsou nyní lehce dekompenzovány a přinášejí do soužití v domácnosti velké problémy. Dle praktické lékařky, tj. nikoliv dle posudkového lékaře, žalobkyně není schopna samostatné existence, potřebuje dohled a dopomoc jiné osoby, není schopna sama užívat léky, musí být zajištěn dohled, nezvládá pečovat o hygienu, dohled nutný u jídla, neumí si zorganizovat volný čas. Lékařka důrazně doporučuje omezení svéprávnosti. Posudková komise ke svým skutkovým závěrům přichází tak, že provede během několika desítek minut na svém pracovišti jedno jediné vyšetření, ke kterému žalobkyni přiveze do správní budovy PK její sestra M. N. umytou, učesanou, oblečenou, celkově k pohovoru připravenou, komise pak čerpá své poznatky z odpovědí žalobkyně, od které lze jen stěží očekávat jakýkoliv kritický pohled na vlastní osobu, naopak zřejmé jsou tendence přeceňovat své vlastní schopnosti a ukázat se tak ve světle mnohokráte lepším, než je realita každého dne. I NSS zastává názor, že správní orgán vyššího stupně nemůže v odůvodnění pouze odkázat na podklady správních orgánů I. stupně, aniž uvede jakoukoliv vlastní skutkovou a právní úvahu včetně hodnocení důkazů, neboť by rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné, avšak žalovaná v tomto řízení svým rozhodnutím přesně toto činí, na námitky žalobkyně nebere ohled, s těmito se nijak věcně nevypořádává, pouze opakuje závěry posudkové komise jak co do skutkových zjištění, tak i v právním posouzení věci. Absence náležitého odůvodnění je tak vadou řízení, která činí rozhodnutí žalované nezákonným. Stanoví–li zákon 10 hodnotících kritérií pro schopnost zvládat základní životní potřeby, pak se jeví žádoucím vypořádat se se všemi jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech a nikoliv vše pouze bagatelizovat tvrzením, že žalobkyni vlastně nic neschází a je plně soběstačná. Závěr žalovaného je naprosto nesprávný a nepřijatelný, jeho rozhodnutí nesplňuje zákonné požadavky na obsah rozhodnutí ve správních řízení, na úplnost podkladů pro vydání rozhodnutí a na posouzení jejich vzájemné provázanosti tak, aby o správnosti rozhodnutí a adresnosti odůvodnění jednotlivých argumentů žalovaného nemohlo být pochyb.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. V písemném vyjádření shrnul průběh správního řízení, citoval příslušnou právní úpravu a závěry napadeného rozhodnutí. Dále mimo jiné uvedl, že vyšetření žalobkyně u jednání PK MPSV přísedící psychiatričkou bylo pouze orientační a rozhodně to nebyl pouze tento podklad, na jehož základě PK MPSV dospěla k posudkovému závěru, o čemž svědčí i výčet podkladů, z nichž PK MPSV při vypracování posudku vycházela. Tyto podklady PK MPSV dávala i do vzájemné souvztažnosti a informace získané ze sociálních šetření porovnávala s tím, co je uvedeno ve zdravotnické dokumentaci, a proto také konstatovala, že sociální šetření je s lékařskými nálezy v souladu, tzn. že nevznikly rozpory, které by bylo nutné odstranit. Vyšetření PK MPSV závěry vyplývající ze sociálních šetření a zdravotnické dokumentace potvrdilo. Stupeň závislosti stanovuje posudkový lékař OSSZ, potažmo PK MPSV v rámci odvolacího řízení, dle nutnosti každodenní pomoci, dohledu nebo péče jiné fyzické osoby při jednotlivých základních životních potřebách. Zákon o sociálních službách však již neupravuje rozsah této každodenní pomoci, dohledu nebo péče jiné fyzické osoby ve vztahu ke stanovenému stupni závislosti. K základní životní potřebě komunikace žalovaný uvedl, že dle doložené zdravotnické dokumentace je žalobkyně lucidní, orientovaná ve všech směrech, paměť, komunikace a řeč jsou přiměřené, chování taktéž, intelekt má snížený, visus obou očí 10/11, sluch na 4 m v normě. Dle sociálního šetření úřadu práce ze dne 8. 12. 2021 je žalobkyně plně mobilní, orientovaná ve všech modalitách, komunikativní, spolupracující, zvládá i písemnou komunikaci, telefon, čte. Dle provedeného sociálního šetření žalovaného ze dne 18. 10. 2022 je žalobkyně schopna rozeznávat a poznávat zrakem a sluchem, na položené otázky odpovídá adekvátně, sdělila správně datum narození, jméno, bydliště, měsíc, věk, jméno a příjmení prezidenta. Byla orientovaná místem, časem i osobou. Sociálního pracovníka sama opravila, když sdělila, že dnes je již 18. října namísto 17. října. Byla schopna se orientovat ve svém přirozeném sociálním prostředí. Dle sdělení pečující osoby má kvůli krátkozrakosti nosit dioptrické brýle, které nosí až po upozornění. Žalobkyně byla komunikativní, na položené otázky odpovídala adekvátně, řečenému rozuměla, sluch má v pořádku. Pravidelně se snažila za žalobkyni hovořit pečující osoba, což bylo provázeno gesty a slovy „pšššt“. Dle sdělení pečující osoby má žalobkyně dotykový telefon, který používá, po nastavení telefonu je schopna napsat sms. Dle dostupných informací se v rámci lehké mentální retardace hranice IQ pohybuje v rozmezí 50 až 69. Jedinci jsou většinou schopni užívat řeč v každodenním životě, dosáhnout nezávislosti v osobní péči (jídlo, hygiena, oblékání, …) a v praktickém životě. V emociální oblasti se projevuje afektivní labilita. Postižení jedinci se vzdělávají většinou ve školách praktických podle odpovídajícího vzdělávacího programu, při splnění stanovených podmínek je však možná i integrace do běžné základní školy. Při vzdělávání je vhodné rozvíjet jejich dovednosti a kompenzovat nedostatky, většinu jedinců (z horní hranice lehké mentální retardace) lze poté zaměstnat v praktických profesích. Na základě všech těchto skutečností dospěla PK MPSV k závěru, že žalobkyně danou základní životní potřebu zvládá. K základní životní potřebě tělesná hygiena žalovaný konstatoval, že žalobkyně má horní i dolní končetiny v pořádku. V chráněné dílně navléká korálky, takže není pochyb o tom, že má i zachovanou jemnou motoriku, je tedy schopna uchopit sprchu a např. se vsedě osprchovat. Kognitivní postižení žalobkyně je lehké, pokud se tedy sama naučila jezdit MHD, nastoupí, vystoupí, dojde do chráněné dílny, je schopna dělat nějaké činnosti, které se naučila, je zcela jistě schopna se naučit i osprchovat. Trpí lehkou mentální retardací a je tedy předpoklad, že je schopna se v této oblasti zaučit. Pokud někdo žalobkyni umyje, tak motivaci a prostor k učení ztrácí, a navíc to vede k hyperprotektivní péči ze strany pečujících osob. U osob s lehkou mentální retardací je vhodné rozvíjet jejich dovednosti kompenzovat nedostatky např. facilitačními a kompenzačními pomůckami. Na základě těchto skutečností dospěla PK MPSV k závěru, že žalobkyně danou základní životní potřebu zvládá. K základní životní potřebě osobní aktivity žalovaný konstatoval, že k této základní životní potřebě PK MPSV uvedla, že u žalobkyně není zcela absence sociálně vztahového rámce, trvá styk s rodinou, dennodenní vyřizovaní na úřadech, sociálních či zdravotnických zařízeních není nutnou každodenní aktivitou vzhledem k již uvedené absenci závažného smyslově kognitivního deficitu. Svéprávnost žalobkyně dosud není omezena. Dle nového sociálního šetření žalovaného je žalobkyně schopna se zapojit do sociálních aktivit – sama 2x týdně autobusem dojíždí do chráněných dílen, kde je spokojená. V chráněných dílnách v čase od 8:30 do 14:30 hod. mimo jiné navléká perličky, korálky, plní polštářky. Tam je v kontaktu s jinými osobami, v domácnosti je v kontaktu s rodinou. Pečující osoba chodí se žalobkyní na procházky, chodí společně nakupovat, chystá jí potřeby na malování, vystřihování. Žalovaný na závěr zhodnotil, že žalobkyně je mobilní (základní životní potřebu a) mobilita zvládá), je orientovaná všemi modalitami (základní životní potřebu b) orientaci zvládá), sama nenakupuje, což bylo zohledněno v základní životní potřebě j) péče o domácnost. Při jednání PK MPSV dne 4. 11. 2022 byla žalobkyně orientovaná místem, časem i osobou, adekvátně odpovídala na jakékoliv otázky, i jak jezdí do chráněné dílny, na hřiby, v rámci své osoby se jevila jako soběstačná. Porozuměla dotazům i adekvátně odpověděla, nelze tedy konstatovat, že není schopna běžných každodenních věcí a činností. Nezvládání této základní životní potřeby PK MPSV nezohlednila.

4. Krajský soud v souladu s ustanovením § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s., zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, dle skutkového a právního stavu k datu vydání napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

5. Ze správních spisů zjistil krajský soud následující skutečnosti. Dne 27. 7. 2022 bylo vydáno Úřadem práce ČR – Krajskou pobočkou v Ostravě oznámení o zahájení správního řízení z moci úřední ve věci odejmutí dávky příspěvku na péči s odůvodněním, že správní orgán obdržel dne 27. 7. 2022 nové posouzení zdravotního stavu žalobkyně. Dne 15. 8. 2022 vydal rozhodnutí o odejmutí příspěvku na péči žalobkyni ode dne 1. 9. 2022. V odůvodnění správní orgán uvedl, že na základě podaného návrhu na změnu výše přiznaného příspěvku na péči ze dne 2. 12. 2021 obdržel dne 27. 7. 2022 posudek o zdravotním stavu oprávněné osoby. Z nového posouzení nároku na příspěvek na péči vyplynulo, že oprávněnou osobu nelze podle § 8 odst. 2 zákona o sociálních službách považovat za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby, protože nepotřebuje z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu každodenní pomoc nebo dohled alespoň ve 3 oblastech základních životních potřeb posuzovaných podle § 9 zákona o sociálních službách. Při rozhodování se vycházelo ze stejnopisu posudku o zdravotním stavu posudkového lékaře OSSZ v Opavě, který se opírá o podklady obsažené ve spise zn.: LLPS/2021/6682–OP_CSSZ. Vzhledem k tomu, že se posouzení stupně závislosti ze dne 26. 7. 2022 opírá o aktuální lékařské zprávy a sociální šetření ze dne 8. 12. 2021, které souhlasí s lékařskými nálezy, má správní orgán za to, že posouzení je objektivní a přesvědčivé. Oproti minulému posouzení jsou posudkovým lékařem uznány za zvládané základní životní potřeby tělesná hygiena a osobní aktivity. K základní životní potřebě tělesná hygiena je v posudku i sociálním šetření uvedeno, že žadatelka nemá potřebu provádět hygienu, musí být na ní dohlíženo, ale po vyzvání menší osobní hygienu provede sama, u celkové hygieny pomoc a asistenci pečující osoby odmítá. K základní životní potřebě osobní aktivity se v sociálním šetření i posudku uvádí, že posuzovaná sleduje televizi, čte časopisy, chodí na procházky, účastní se aktivit v rámci obce v doprovodu pečující osoby, 2x týdně dojíždí do sociálně terapeutické dílny Charity Hlučín, v Ludgeřovicích. V posouzení stupně závislosti osoby ze dne 26. 7. 2022 vypracovaném posudkovým lékařem OSSZ – Opava s platností od 2. 12. 2021 bylo stanoveno, že z důvodu dlouhodobě nepřiznivého zdravotního stavu oprávněná osoba potřebuje pomoc v těchto oblastech základních životních potřeb: péče o zdraví a péče o domácnost.

6. Proti uvedenému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, v němž uvedla, že správní orgán konstatuje, že při rozhodování se vycházelo ze stejnopisu posudku o zdravotním stavu posudkového lékaře OSSZ v Opavě. Chybí bližší specifikace oné listiny, např. datum jejího vydání a autor posudku, takže rozhodnutí je v podstatě nepřezkoumatelné. Lze rovněž konstatovat, že posouzení rozhodně není objektivní a přesvědčivé, neboť závěry správního orgánu a zjevně i posudku se zásadně rozcházejí se skutečným zdravotním stavem. Žalobkyně namítala, že rozhodně není schopna základní potřeby samostatně zvládat, potřebuje soustavný dozor a asistenci jiné osoby a pokud nějaký jednotlivý jednoduchý úkon zvládá, tak pouze na vyzvání a za pomoci jiné odpovědné osoby. Nepravdivé je tvrzení o tom, že odmítá pomoc a asistenci jiné osoby, naopak bez asistence není schopna ani osobní hygieny již s ohledem na její tělesné proporce, neboť oblast genitálií si není schopna jakkoliv umýt či ošetřit. Je to viditelné na první pohled, není třeba lékařského vzdělání k tomu, aby to bylo zřejmé. Byly–li by sociální šetření a posudek prováděny objektivně, tak by nemohl být vyřčen názor, že posuzovaná čte časopisy, chodí na procházky a účastní se aktivit v rámci obce samostatně. Je toho schopna pouze v doprovodu pečující osoby, což správní orgán uznává, a přesto zamítá návrh na změnu příspěvku, jako kdyby bylo možné od jiné osoby očekávat, že obětuje svůj vlastní život pro péči o posuzovanou osobu a prostředky k obživě si zajistí zřejmě zázrakem. Zejména v této době za trvale rostoucích cen takřka všeho je nemožné v péči o posuzovanou osobu za stávajících podmínek pokračovat, paní M. N. nemůže nadále nepracovat a nemít příjmy z pracovní činnosti, výpomoc státu je nutná. Bylo by vhodné znovu posoudit zdravotní stav posuzované osoby, její způsobilost k samostatnému životu a pečlivě přezkoumat i oblast základních životních potřeb, ve kterých se bez pomoci další osoby neobejde.

7. V rámci odvolacího řízení bylo provedeno sociální šetření, a to pohovorem se žalobkyní a pečující osobou – její sestrou dne 18. 10. 2022. Ze záznamu ze sociálního šetření se k jednotlivým základním životním potřebám podává: Mobilita – žadatelka se pohybuje bez opory, kompenzační pomůcky nepoužívá. Je schopna samostatného stoje, vstávat i usedat. Je schopna měnit polohy, pohybovat se krok za krokem, sama ujde 200 m. Dle sdělení pečující osoby se “bojí náledí“. Sama vyjde i sejde schody. Je schopna otevírat a zavírat dveře. Dle pečující osoby zapomíná zavírat dveře. Schody zvládá vyjít i sejít. Je schopna cestovat MHD (4 zastávky), kdy 2x týdně dojíždí sama do chráněných dílen. Je schopna nastupovat a vystupovat z dopravních prostředků. Kromě chráněných dílen je všude vozena pečující osobou autem. Orientace – žadatelka je schopna rozeznávat a poznávat zrakem a sluchem, na položené otázky odpovídala adekvátně, sdělila správně datum narození, jméno, bydliště, měsíc, věk, jméno a příjmení prezidenta. Byla orientovaná místem, časem i osobou. Samotného mě opravila, když sdělila, že dnes je již 18. října namísto 17. října. Je schopna se orientovat ve svém přirozeném sociálním prostředí. Dle sdělení pečující osoby má nosit dioptrické brýle kvůli krátkozrakosti, které nosí až po upozornění pečující osoby. Komunikace – byla komunikativní, na položené otázky odpovídala adekvátně, řečenému rozuměla, sluch má v pořádku. Pravidelně se snažila za žadatelku hovořit pečující osoba, což bylo provázeno gesty a slovy „pšššt“. Dle sdělení pečující osoby má žadatelka dotykový telefon, který používá s pomocí pečující osoby, je schopna napsat sms, ale musí se jí to nastavit. Je schopna se dovolat, ale činí jí to problémy. Hovor dle pečující osoby přijme až po několikáté. Je schopna podpisu. Delší text nepíše, nemá důvod. Žadatelka mi sdělila, že v chráněných dílnách mimo jiné navléká perličky, korálky, plní polštářky. Stravování – na začátku sociálního šetření pečující osoba přinesla žadatelce snídani (hrnek s pitím a 3 půl krajíce chleba se salámem). Ta během soc. šetření snídani snědla a pila z hrnku. Pečující osoba sdělila, že žadatelce chystá i obědy a večeře. Pečující osoba musí hlídat množství jídla, jelikož žadatelka nezná míru. Pořád by jedla a spala. Je schopna se sama najíst a napít. Jí lžící, kterou je schopna jídlo rozdělit. Jídlo nebo potraviny si sama nevezme, vždy musí říct pečující osobě. Je schopna si jídlo přenést. Žadatelka sdělila, že hodně pije vodu, minerálky atd. Je schopna si vodu napustit do skleničky, je schopna si otevřít a nalít minerálku. Pečující osoba sdělila, že hlídá pitný režim žadatelky. Oblékání a obouvání – pečující osoba sdělila, že žadatelce chystá oblečení. Neumí se vhodně obléct (stále by nosila znečištěné oblečení) a neumí oděv přizpůsobit počasí (v zimě je schopna jít ven pouze v tričku a na nohou mít nazouvací kroksy). Je schopna se sama obléci i svléci, je schopna se sama obout i zout. Ne vždy rozezná rub a líc a musí být pečující osobou upozorněna. Tělesná hygiena – dle sdělení pečující osoby často „zapáchá“. Sprchuje se vždy ráno ve sprchovém koutě, do kterého je schopna sama vstoupit. Pokud se sprchuje sama, je to nedostatečné. Má převis břicha. Dle pečující osoby si není schopna sama umýt intimní partie. Ve sprchovém koutě je stolička, na kterou žadatelka dá nohu a pečující osoba umyje intimní partie. Dále ji musí pečující osoba navádět např. ať si umyje hlavu, jelikož žadatelka nemá potřebu hygieny o svou osobu. Po hygieně – intimní partie a záda otírá pečující osoba, ostatní části těla žadatelka. Taktéž musí být žadatelka vedena u základní hygieny, jelikož by ji sama od sebe nevykonala. Vždy ji upozorňuje pečující osoba, ať hygienu provede a umyje si zuby. Pod dohledem je žadatelka schopna hygienu provést, zuby si vyčistit, učesat se. Výkon fyziologické potřeby – žadatelka je inkontinentní močí, používá plenkové kalhotky, které nosí denně i přes noc. Je schopna si vyměnit plenkové kalhotky sama. Dle pečující osoby vždy musí být upozorněna, aby si je vyměnila. Výměnu provádí i na posteli, kdy dochází k znečištění povlečení a následně ho musí pečující osoba vyprat. Žadatelka sdělila, že potřebu částečně pociťuje, ale ne vždy je schopna včas dojít na WC. Dle sdělení pečující osoby, když na WC žadatelka dojde včas, je WC po vykonání potřeby vždy znečištěné. Dle sdělení pečující osoby žadatelka se po vykonání potřeby neočistí, musí být na to upozorňována. Péče o zdraví – žadatelka užívá léky ráno. Pečující osoba vždy musí žadatelku upozornit, aby si vzala léky. Ta na základě upozornění je schopna si léky vzít a zapít je. Dle sdělení pečující osoby nemá žadatelka k lékům přístup, jelikož má sebevražedné sklony, kdy vyhrožovala jejich požitím. O lék proti bolesti si žadatelka řekne pečující osobě a ta jí ho na požádání podá. Pečující osoba vozí žadatelku 1x za 14 dní na aplikaci injekce předepsané od psychiatra. Pečující osoba sdělila, že je žadatelka pod neustálým dohledem jiné osoby, která jí v případě potřeby přivolá odbornou pomoc. Osobní aktivity – aktivity jí plánuje pečující osoba. Dojíždí sama 2x týdně MHD do chráněných dílen, což jí zařídila pečující osoba, kde je žadatelka spokojena. V chráněných dílnách mimo jiné navléká perličky, korálky, plní polštářky v čase od 8:30 do 14:30 hod. Tam je v kontaktu s jinými osobami, jinak je pouze v kontaktu s rodinou v domácnosti. Dle sdělení pečující osoby, pokud žadatelce neplánuje aktivity, většinu dne prospí. Pečující osoba chodí s žadatelkou na procházky, chodí společně nakupovat, chystá potřeby na malování, vystřihování. Neumí pustit televizi, jelikož je napojena na internet, tak vždy požádá pečující osobu. Péče o domácnost – veškerou péči o domácnost zajišťuje pečující osoba – uklízí, hospodaří s penězi, pere a žehlí prádlo. Žadatelka v domácnosti nepoužívá sporák, mikrovlnou troubu ani varnou konvici. Pečující osoba se snaží žadatelku přimět k úklidu, ale ta ho odmítá provádět nebo to „neudělá dobře“. Pečující osoba se snaží žadatelku zapojit do nákupu, kdy na nákupy jezdí společně (žadatelku musí přemlouvat). Žadatelka neví, co má nakoupit, to rozhoduje pečující osoba. Pečující osoba podala k soudu návrh na omezení svéprávnosti žadatelky, dosud není ve věci rozhodnuto. Žalobkyně pobírá invalidní důchod III. stupně.

8. V odvolacím řízení byl vypracován posudek PK MPSV ČR v Ostravě dne 4. 11. 2022. Posudková komise dospěla k závěru, že nejde o osobu starší 18 let věku, která se podle § 8 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb., ve znění zákona č. 366/2011 Sb., považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby, není však neschopna zvládat aspoň tři nebo čtyři základní životní potřeby. Posudková komise uvedla, že žalobkyně při jednání posudkové komise sdělila, že pracuje v chráněné dílně, vypaluje keramiku, má ráda jídlo, zvířata, mají 3 psy, kočky, slepice. Sestra uvádí, že jí podává léky. Ona doma odpočívá, ráda spí. Přejídala se, sestra docílila toho, že zhubla 26 kg. Při jednání komise byla přešetřena přítomnou psychiatričkou: je plně mobilní, bez kompenzačních pomůcek, bez zřejmé patologie dolních končetin, klidově bez dušnosti, v kontaktu vstřícná, usměvavá, srdečná, nejsou projevy duševní choroby, jsou patrné infantilismy, odpovídající lehké mentální retardaci, je orientovaná místem, časem, osobou, adekvátně odpovídá na jakékoliv otázky, jak jezdí do chráněné dílny, na hřiby… V rámci své osoby se jeví soběstačnou.

9. V posudkovém zhodnocení jsou také citace ze sociálního šetření ze dne 18. 10. 2022. Posudková komise také odkázala na sociální šetření ze dne 8. 12. 2021: osobní aktivity – paní K. sleduje televizi, čte časopisy, chodí na procházky, účastní se aktivit v rámci obce, ale vždy v doprovodu pečující osoby. 2x týdně dojíždí do Sociálně terapeutické dílny Charity Hlučín v Ludgeřovicích, kde se dopravuje autobusem. Tělesná hygiena – žadatelka nemá potřebu hygienu provádět. K té musí být vedena. Po vyzvání si provede menší osobní hygienu jako je umytí rukou, obličeje, učesání vlasů, provedení ústní hygieny. Dle pečující osoby musí na ni dohlížet, aby vše provedla pořádně. Taktéž k celkové hygieně musí být vedena. Hygienu pak provádí ledabyle, má povislé břicho a např. na intimní partie špatně dosáhne, jak uvedla pečující osoba. Její pomoc a asistenci u sprchování odmítá. Posudková komise zhodnotila, že rozhodující příčinou DNZS je bipolární afektivní porucha a lehká mentální retardace. Dle doložené zdravotní dokumentace obj. lucidní, orientovaná ve všech směrech, paměť, komunikace a řeč přiměřené, chování přiměřené, intelekt snížený. Projevy hirzutismu. 159 cm, 146 kg. V péči psychiatra od r. 1997, hlava bpn. anteflexe Cp, kyfóza Thp. Dýchání alevol., bvf. Břicho nad niveau, měkké, bez hm. rezistence a citlivosti, TPT billat. negat., DKK bez otoku a flebitid, kožní kryt intaktní, plně kontinentní. Visus naturalis. OU 10/11, sluch na 4 m v normě. Valgozita kolenních kloubů při monstrózní obezitě. Anteflexe Cp, prominence C7 až gibus, kyfóza Thp, vyrovnaná bederní lordóza, výrazně omezená dynamika celého úseku páteře, s max. v oblasti beder, podíl monstroz. obezity jistý. Stoj samostatný. Chůze samostatná. Jezdí autobusem do chráněné dílny, kde nejsou problémy s chováním. Pacientka je v péči psychiatra od r. 1997. Celkem 4x byla hospitalizovaná v Psychiatrické nemocnici Opava. Její dg měla svůj vývoj. Poslední hospitalizace v Psychiatrické nemocnici Opava ukončena v prosinci 2008 s dg. Bipolární afektivní porucha, současná fáze těžká deprese s psychot. symptomy, lehká mental. retardace, obesitas hypermagna. Dochází pravidelně na kontroly do psychiatrické ambulance, docházela na kontroly s matkou, po její smrti se nyní o ni stará její sestra. Pacientka medikovaná depotními injekcemi Haperidol Lamp co 14 dní. Rodině doporučeno požádat soud o zahájení řízení o omezení právní způsobilosti. Dle posledního psych. vyš. z 7/22 se jedná o lehkou mentální retardaci – žádná nebo minimální porucha chování a bipolární afektivní porucha. Dle sociálního šetření ze dne 8. 12. 2021 žadatelka je plně mobilní. Orientovaná ve všech modalitách. Komunikativní, spolupracuje, zvládá i písemnou komunikaci, telefon, čte. Nají a napije se sama. Je schopná jídlo a pití připravit, má sklony k přejídání se. Žadatelka není schopna oblečení přizpůsobit příležitosti, je schopna chodit v znečištěném či roztrhaném oblečení. Sama se obleče. Nemá potřebu provádět hygienu, musí být na ni dohlíženo. Je místy inkontinentní, neprovádí následnou očistu – zvládá, ale musí se do těchto aktivit nutit – nutno zaučit. Léky připravuje a podává pečující osoba, každé 2 týdny ji pak přepravuje k psychiatrovi k aplikaci injekce. Sleduje TV, čte časopisy, chodí na procházky, účastní se aktivit v rámci obce v doprovodu pečující osoby, 2x týdně dojíždí do sociálně terapeutické dílny Charity Hlučín. O domácnost pečuje sestra žadatelky. Sociální šetření souhlasí s lékařskými nálezy.

10. Posudková komise uvedla, že žalobkyně potřebuje pomoc s h) péče o zdraví a j) péče o domácnost a hodnotila shodně s lékařem OSSZ Opava, se závěrem, že nejde o osobu, která se podle § 8 odst. 2 zákona č. 108/2006 sb., považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby. K námitkám v odvolání posudková komise uvedla: Dle doložené zdravotní dokumentace obj. lucidní, orientovaná ve všech směrech, paměť, komunikace a řeč přiměřené, chování přiměřené, intelekt snížený. Výška 159 cm, 146 kg, omezená dynamika páteře, s max. v oblasti beder, s podílem obezity. Stoj samostatný. Chůze samostatná. Dle posledního psych. vyš. z 7/22 se jedná o lehkou mentální retardaci – žádná nebo minimální porucha chování a bipolární afektivní poruchu. Pacientka sděluje, že chodí do Ludgeřovic, zde se jí líbí, má tam své kamarády, jezdí sama busem. Dle vyšetření je lucidní, plně orientována, kontakt ochotně navazuje, odpovědi přiléhavé, obsahově správné. Doma uklízí kočce a psovi. Posudková komise odkázala na záznam o sociálním šetření ze dne 8. 12. 2021, dle něhož je žalobkyně plně mobilní. Orientovaná ve všech modalitách. Komunikativní, spolupracuje, zvládá i písemnou komunikaci, používá telefon, čte. Dle nového soc. šetření mobilita – žadatelka se pohybuje bez opory, kompenzační pomůcky nepoužívá. Je schopna samostatného stoje, vstávat i usedat. Je schopna měnit polohy, pohybovat se krok za krokem, sama ujde 200 m. Je schopna rozeznávat a poznávat zrakem a sluchem, na položené otázky odpovídala adekvátně, sdělila správně datum narození, jméno, bydliště, měsíc, věk, jméno a příjmení prezidenta. Byla orientovaná místem, časem i osobou. Sociálního pracovníka opravila v údaji o datu a sdělila, že dnes je již 18. října namísto 17. října. Je schopna se orientovat ve svém přirozeném sociálním prostředí. Dle sdělení pečující osoby má nosit dioptrické brýle kvůli krátkozrakosti, které nosí až po upozornění pečující osoby. Žadatelka byla komunikativní, na položené otázky odpovídala adekvátně, řečenému rozuměla, sluch má v pořádku. Pravidelně se snažila za žadatelku hovořit pečující osoba, což bylo provázeno gesty a slovy „pšššt“. Dle sdělení pečující osoby má žadatelka dotykový telefon, který používá … je schopna napsat sms, po nastavení telefonu.

11. K odvolacím námitkám posudková komise uvedla: není zcela absence sociálně vztahového rámce, trvá styk s rodinou, dennodenní vyřizování na úřadech – soc. zařízeních či zdravotnických zařízeních, toto vše není nutnou každodenní aktivitou vzhledem k již uvedené absenci závažného smyslově kognitivního deficitu. Svéprávnost není omezena. Dle nového soc. šetření je žadatelka schopna se zapojit do soc. aktivit – dojíždí sama 2x týdně MHD do chráněných dílen, kde je spokojena. V chráněných dílnách mimo jiné navléká perličky, korálky, plní polštářky v čase od 8:30 do 14:30 hod. Tam je v kontaktu s jinými osobami, je v kontaktu s rodinou v domácnosti. Pečující osoba chodí s žadatelkou na procházky, chodí společně nakupovat, chystá potřeby na malování, vystřihování. Nezohledněno. V odvolání zmíněná základní životní potřeba tělesná hygiena – posuzuje se funkční či anatomická ztráta horních končetin s nemožností úchopu, závažný defekt kognice, nevidomost či těžká slabozrakost, sociální dezintegrace. Dané není ve zdravotní dokumentaci verifikováno. Stoj a chůze je u žadatelky samostatná. Hygienu je schopna posuzovaná osoba zvládat s použitím předmětu denní potřeby nebo s využitím zdravotnických prostředků, např. sedačka ve vaně, madla, protiskluzná podložka, apod. Za neschopnost hygieny se nepovažuje preventivní přítomnost druhé osoby. U osob se zhoršenou mobilitou používajících 2FH: pokud je osoba schopna měnit pozice svého těla, např. ze sedu do stoje, nebo přesedávat z místa na místo, má zachovalou schopnost úchopu a přidržování se, dosáhne na potřebné věci /baterii, mýdlo/, existuje předpoklad, že svede i celkovou hygienu ve sprchovacím koutu a příslušným facilitátorem /sedák, madlo, protiskluzová podložka, apod./. Preventivní dohled při celkové hygieně nelze považovat za neschopnost zvládat tuto základní životní potřebu. Dle nově provedeného sociálního šetření – žadatelka se sprchuje vždy ráno ve sprchovém koutě, do kterého je schopna sama vlézt. Dle pečující osoby se žadatelka sprchuje nedostatečně. Žadatelka je schopna hygienu provést, zuby si vyčistit, učesat se, pečující osoba dohlíží. Nezohledněno. Po prozkoumání veškeré přiložené zdravotní dokumentace a lékařských zpráv, námitkám nelze vyhovět.

12. Posudková komise na závěr uvedla, že zdravotní stav byl posouzen na základě dostatečné zdravotní dokumentace ošetřujícího lékaře a z doložených odborných nálezů, včetně sociálního šetření, které hodnotí rozsah funkčního postižení žalobkyně. Byl splněn požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku. Objektivní lékařský nález je v rámcovém souladu s výsledkem sociálního šetření. Není ve zdravotnické dokumentaci doloženo trvalé posudkově významné zhoršení zdravotního stavu žalobkyně. Základní životní potřeby je nutné hodnotit v prostředí, ve kterém se žalobkyně obvykle pohybuje a které by mělo být přizpůsobeno zdravotnímu stavu za účelem umožnění či usnadnění výkonu jednotlivých aktivit. Zdravotnímu stavu by mělo být přizpůsobeno nejen vybavení domácnosti, ale mají být použity i veškeré dostupné facilitátory (v hodnocení jsou aplikována kritéria zvládání s použitím vhodných facilitátorů, nikoliv bez nich), např. vhodná volba oděvu a obuvi, který lze s danou poruchou obléci či obout bez nutnosti druhé osoby (suchý zip, navlékač ponožek atd. ), nákup potravin a tekutin v obalech, které je osoba schopna otevřít, chleba lze koupit již nakrájený, jeho namazání může být ztížené, ale není nemožné. Občasný dohled a usměrnění při sebeobslužných činnostech nepředstavuje každodenní nezvládané základní životní potřeby.

13. Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o sociálních službách (dále jen zákon o sociálních službách), příspěvek na péči (dále jen „příspěvek“) se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby. Tímto příspěvkem se stát podílí na zajištění sociálních služeb nebo jiných forem pomoci podle tohoto zákona při zvládání základních životních potřeb osob. Náklady na příspěvek se hradí ze státního rozpočtu.

14. Podle ustanovení § 8 odst. 2 zákona o sociálních službách, osoba starší 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb, c) stupni III (těžká závislost) jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb, a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby.

15. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách, při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: a) mobilita, b) orientace, c) komunikace, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost.

16. Podle ustanovení § 9 odst. 4 téhož zákona, při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

17. Podle ustanovení § 9 odst. 5 téhož zákona, pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se vyhodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku.

18. Podle ustanovení § 9 odst. 6 téhož zákona, bližší vymezení schopností zvládat základní životní potřeby a způsob jejich hodnocení stanoví prováděcí právní předpis.

19. Krajský soud předesílá, že při rozhodování o příspěvku na péči je zásadním a rozhodujícím důkazem posudek o závislosti osoby. Správní orgány mají při posuzování žádosti o příspěvek na péči jasně stanovená pravidla a meze, ve kterých se při svém rozhodování musejí pohybovat. V rámci posuzování stupně závislosti osoby na pomoci jiné fyzické osoby správní orgány vycházejí z příslušných posudků, v nichž je stanoveno, jakou ze základních životních potřeb osoba zvládá či nikoli; správním orgánům ani soudům nepřísluší činit medicínské závěry. U posudků je pak nutné, aby vyhověly kritériím stanovených v judikatuře Nejvyššího správního soudu na jejich úplnost a přesvědčivost (viz rozsudky NSS č. j. 5 Ads 80/2016–22, č. j. 5 Ads 254/2017–27 a mnohé další). Nejvyšší správní soud rovněž setrvale judikuje, že posudkové řízení je specifickou formou správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Jde o postup posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí též znalosti z oboru posudkového lékařství. Výsledkem posouzení je potom odborný posudek, který je pro správní orgán stěžejním důkazům, a na který je správní orgán při nedostatku odborné erudice odkázán. Proto je třeba klást zvýšený důraz na jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost každého takového posudku. Tyto náležitosti posudek splňuje pouze v případě, že se v něm posudková komise vypořádá se všemi rozhodnými skutečnostmi, přihlédne k potížím udávaným účastníkem řízení, výsledkům sociálního šetření a lékařským zprávám. Své závěry musí posudková komise náležitě podložit a odůvodnit. Je nezbytné, aby posudek obsahoval vysvětlení, jakým způsobem posudková komise hodnotila veškeré posudkové podklady, které z nich považovala za relevantní, příp. z jakého důvodu se od závěrů uvedených v některých z nich odchýlila. Posuzovaný zdravotní stav potom musí být popsán dostatečně jasně a přesně, aby nevyvstávaly žádné další pochybnosti. Případné chybějící či nepřesně formulované náležitosti posudku, které způsobují jeho nepřesvědčivost či neúplnost, totiž správní orgán nemůže nahradit vlastní úvahou, pro niž nemá potřebou odbornou erudici (viz např. rozsudek NSS č. j. 6 Ads 299/2014–25). Nenaplnění uvedených požadavků je vadou řízení před správním orgánem ve smyslu § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.

20. V souladu s § 2a vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterážto je prováděcím právním předpisem a obsahuje bližší vymezení schopnosti zvládat základní životní potřeby, posudková komise musí posoudit zvládnutí dané životní potřeby skrze dílčí aktivity vymezené pro jednotlivé potřeby v příloze č. 1 vyhlášky (viz rozsudek NSS č. j. 4 Ads 68/2014–37). Nezvládnutí, byť jen jedné z vymezených aktivit, znamená nezvládnutí dané životní potřeby (§ 2a vyhlášky).

21. Krajský soud konstatuje, že žalobní námitky žalobkyně se týkají sporných základních životních potřeb a) mobilita, b) orientace, c) komunikace, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby, i) osobní aktivity. Soud hodnotil jednoznačnost, úplnost a přesvědčivost posudku PK MPSV ve vztahu k hodnocení schopnosti žalobkyně zvládat uvedené sporné základní životní potřeby. Shledal, že závěry žalovaného, který z tohoto posudku vycházel, nejsou správné a nezbývá než přisvědčit žalobním námitkám žalobkyně. U žalobkyně se jedná o bipolární afektivní poruchu, ve spise se konstatuje současná fáze těžká deprese s psychotickými symptomy, dále se u ní jedná o lehkou mentální retardaci a obesitas hypermagna. S ohledem na duševní postižení bylo dle názoru soudu posouzení duševních kompetencí žalobkyně přitom nepochybně významné pro posouzení schopnosti žalobkyně zvládat jednotlivé namítané základní životní potřeby, a proto bylo nutné uvedené otázce věnovat dostatečnou pozornost. Dle názoru soudu nelze pominout, že zjištění vyplývající z lékařských nálezů (alespoň v té podobě, jak je PK MPSV shrnula ve svém posudku) mnoho nevypovídají o tom, zda je žalobkyně schopna zvládat základní životní potřeby a) mobilita, b) orientace, c) komunikace, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby a i) osobní aktivity. Posudková komise vůbec nevysvětlila, v čem konkrétně spočívá handicap žalobkyně plynoucí ze zjištěných diagnóz oproti zdravému člověku, tedy jak se tato zdravotní postižení projevují, a to ve vzájemném působení, čili posudková komise nevysvětlila, jak ovlivňují či jaký mají dopad na schopnost žalobkyně zvládat jednotlivé aktivity v rámci namítaných základních životních potřeb. Tyto odborné úvahy bylo třeba řádně popsat a vysvětlit tak, aby závěry posudkové komise byly přezkoumatelné. V posudku scházejí i hodnotící úvahy posudkové komise ve vztahu ke zjištěním ze sociálního šetření, s nimiž se posudková komise v zásadě nevypořádala a nevysvětlila, proč jsou její závěry v rozporu se zjištěnými učiněnými během sociálního šetření.

22. Co se týče základní životní potřeby a) mobilita, pak podle přílohy 1 vyhl. č. 505/2006 Sb., se za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu považuje stav, kdy osoba je schopna zvládat vstávání a usedání, stoj, zaujímat polohy, pohybovat se chůzí krok za krokem, popř. i s přerušováním zastávkami, v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů, používat dopravní prostředky včetně bariérových. Žalovaný učinil závěr, že žalobkyně se pohybuje bez opory, kompenzační pomůcky nepoužívá, je schopna samostatného stoje, vstát i usedat, je schopna měnit polohy, pohybovat se krok za krokem, sama ujde 200 m. Odkázal rovněž na sociální šetření s tím, že žalobkyně sama dojíždí dvakrát týdně autobusem do chráněných dílen. Pro závěr o zvládnutí či nezvládnutí té které základní životní potřeby není rozhodné, jaká je příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, ale podstatné je, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu osoba není schopna zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1 předmětné vyhlášky. K závěru o zvládání základní životní potřeby mobilita, tedy dle názoru soudu nepostačuje samotná skutečnost, že žalobkyně netrpí tělesným postižením pohybového aparátu, ale bylo potřeba také posoudit duševní kompetence žalobkyně. Závěr žalovaného, resp. posudkové komise, že žalobkyně je schopna cestovat MHD čtyři zastávky s tím, že dvakrát týdne dojíždí sama do chráněných dílen, je zcela vytržené z celého kontextu sociálního šetření a naprosto nepřípustnou zkratkou, protože ze sociálního šetření a i z odvolacích námitek žalobkyně vyplývá, že sice dvakrát týdně dojíždí autobusem do chráněných dílen, ovšem pečující osoba ji v předem určeném čase musí sdělit, že je třeba se připravit na odchod z domácnosti a že sama nikam nezajede kromě cesty autobusem do chráněných dílen, protože nikam netrefí. Závěr žalovaného, že žalobkyně zvládá základní životní potřebu mobilita, neobstojí.

23. Na tomto místě je třeba rovněž zdůraznit, že za neschopnost zvládat základní životní potřeby se považuje stav, kdy životní potřebu nelze zvládnout v přijatelném standardu, jímž se rozumí zvládání životní potřeby v kvalitě a způsobem, který je běžný a obvyklý a který umožňuje, aby tato potřeba byla zvládnuta bez každodenní pomoci jiné osoby (§ 1 odst. 4 prováděcí vyhlášky).

24. Podle citované přílohy č. 1 vyhl. č. 505/2006 Sb., se za schopnost zvládat základní životní potřebu b) orientace považuje stav, kdy osoba je schopna 1. poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, 2. mít přiměřené duševní kompetence, 3. orientovat se osobou, časem a místem, 4. orientovat se v přirozeném sociálním prostředí, 5. orientovat se v obvyklých situacích a přiměřeně v nich reagovat. V této souvislosti soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Ads 69/2014–50, v němž soud poznamenal, že schopností orientace ve smyslu přílohy 1 písm. b) vyhl. č. 505/2006 Sb., je třeba rozumět orientaci v situacích pomocí smyslů – zraku a sluchu – s dostatečnou duševní kompetencí reakce na nastalé situace. U žalobkyně se sice nejedná o postižení zraku (žalobkyně má nosit brýle) a sluchu, ale o postižení duševní. Žalobkyně trpí bipolární afektivní poruchou a lehkou mentální retardací. Jak plyne z citované vyhlášky, při vyhodnocování potřeby orientace je nutné hodnotit mimo jiné schopnost orientovat se v přirozeném sociálním prostředí a schopnost orientovat se v obvyklých situacích a přiměřeně v nich reagovat. Toto hodnocení ovšem v posudku posudkové komise schází. Jak plyne z § 3 písm. d) zákona o sociálních službách, přirozeným sociálním prostředím se rozumí rodina a sociální vazby k osobám blízkým, domácnost osoby a sociální vazby k dalším osobám, se kterými sdílí domácnost a místa, kde osoby pracují, vzdělávají se a realizují běžné sociální aktivity. V případě žalobkyně přirozeným sociálním prostředím není toliko její rodina a sociální vazby k osobám blízkým, ale také sociální vazby k dalším osobám, s nimiž žalobkyně přichází do kontaktu v chráněné dílně. K tomu, jaká je schopnost orientace žalobkyně v sociálním prostředí chráněné dílny, kde pravidelně realizuje své sociální aktivity, se posudek nevyjadřuje vůbec. Za tohoto stavu zjištěné schopnosti žalobkyně zvládat dílčí aktivity vztahující se k základní životní potřebě b) orientace nelze považovat za náležitě zjištěné.

25. Za schopnost zvládat základní životní potřebu c) komunikace se považuje stav, kdy osoba je schopna dorozumět se porozumět, a to mluvenou srozumitelnou řečí a psanou zprávou, porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům nebo zvukovým signálům, používat běžné komunikační prostředky. Soud považuje závěr posudkové komise, že žalobkyně zvládá vyjadřovat se srozumitelně mluvenou řečí a dorozumět se jejím prostřednictvím s jinými osobami v rozsahu běžné slovní zásoby odpovídající věku a sociálnímu postavení, chápat obsah přijímaných a sdělovaných zpráv, vytvářet rukou psanou krátkou zprávu, porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům a zvukovým signálům, používat běžné komunikační prostředky, za zcela nepřezkoumatelný, nadto v rozporu s citovanými zjištěními ze sociálního šetření. V záznamu ze sociálního šetření se konstatuje, že dle sdělení pečující osoby má žalobkyně dotykový telefon, který používá s pomocí pečující osoby. Je schopna sice napsat SMS, ale telefon jí musí nastavit pečující osoba. Je schopna se dovolat, ale činí jí to problémy. Hovor přijme až po několikáté. Již z těchto zjištění je zřejmé, že žalobkyně nezvládá všechny aktivity v rámci základní životní potřeby c) komunikace. K tomu, zda žalobkyně je schopna dorozumět a porozumět i psanou zprávou, porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům nebo zvukovým signálům a používat běžné komunikační prostředky, se posudek posudkové komise vůbec nevyjadřuje. Posudek posudkové komise je i v tomto směru neúplný, nepřesvědčivý.

26. Co se týká základní životní potřeby d) stravování, je třeba uvést, že osoba je schopna zvládat tuto základní životní potřebu tehdy, pokud je schopna vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, nápoj nalít, stravu naporcovat, naservírovat, najíst se a napít a dodržovat stanovený dietní režim. Nepostačuje proto, pokud posudková komise, že žalobkyně je schopna se sama najíst a napít, jí lžící, kterou je schopna jídlo rozdělit, je schopna si jídlo přenést. Ze sociálního šetření přitom vyplynulo, že na začátku sociálního šetření pečující osoba přinesla žalobkyni snídani, kterou během šetření žalobkyně snědla a pila z hrnku, pečující osoba sdělila, že žalobkyni chystá i obědy i večeře, musí hlídat množství jídla, protože žalobkyně nezná míru, pořád by jedla. Pečující osoba sdělila, že hlídá pitná režim žalobkyně. Jestliže žalobkyni chystá jídlo pečující osoba, pak již toto vyvolává pochybnosti o její schopnosti zvládnout úkony vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, dodržovat nejenom dietní, ale běžný stravovací a pitný režim.

27. K základní životní potřebě e) oblékání a obouvání soud uvádí, že za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, oblékat se a obouvat se, svlékat se a zouvat se, manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem. Posudková komise se vůbec nevypořádala s hodnocením schopnosti žalobkyně zvládat dílčí aktivity vztahující se k této základní životní potřebě, jakými jsou zejména rozeznání rubu a líce oblečení, schopnosti vrstvení oděvů, manipulace s oblečením v denním režimu a omezila se toliko na strohý závěr, že se žalobkyně sama obleče. Závěr posudkové komise, že žalobkyně zvládá tuto základní životní potřebu je v příkrém rozporu s výsledky sociálního šetření, z něhož vyplynulo, že oblečení chystá žalobkyni pečující osoba, která současně sdělila, že žalobkyně se neumí vhodně obléct, stále by nosila znečištěné oblečení, nedokáže oděv přizpůsobit počasí, v zimě je schopna jít ven pouze v tričku a na nohou mít nazouvací boty. Ne vždy rozezná rub a líc a musí být pečující osobou upozorněna.

28. Stejné výhrady lze vztáhnout i k závěrům posudkové komise, které se týkají posouzení schopnosti žalobkyně zvládat základní životní potřebu f) tělesná hygiena. Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se podle přílohy 1 prováděcí vyhlášky považuje stav, kdy osoba je schopna použít hygienické zařízení, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla, provádět celkovou hygienu, česat se, provádět ústní hygienu. Posudková komise se omezila na závěr, že žalobkyně má zachovalou schopnost úchopu a přidržování se, dosáhne na potřebné věci (baterii, mýdlo) a existuje předpoklad, že svede i celkovou hygienu ve sprchovacím koutu s příslušným facilitátorem (sedák, madlo, protiskluzová podložka apod.). Závěr posudkové komise je nepřesvědčivý a v konečném důsledku nepřezkoumatelný, protože i v případě této základní životní potřeby posudková komise ignorovala výsledky sociálního šetření. Z něho se podává, že žalobkyně nemá potřebu hygieny o svou osobu, pečující ji musí navádět. Pokud se žalobkyně sprchuje sama, je to nedostatečné. Základní hygienu by žalobkyně sama nevykonala, vždy ji upozorňuje pečující osoba, vyzve ji, ať hygienu provede. To se týká i mytí vlasů, zubů. Posudek posudkové komise je i ve vztahu k uvedené základní životní potřebě f) tělesná hygiena nutno považovat za rozporný, neúplný a nepřesvědčivý.

29. Jednotlivými aktivitami se posudková komise nezabývala ani při hodnocení další namítané základní životní potřeby g) výkon fyziologické potřeby. Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se podle citované přílohy č. 1 vyhlášky považuje stav, kdy osoba je schopna 1. včas používat WC, 2. zaujmout vhodnou polohu, 3. vyprázdnit se, 4. provést očistu, 5. používat hygienické pomůcky. V posudku posudkové komise zcela absentují hodnotící úvahy ve vztahu k těmto aktivitám a závěr posudkové komise o schopnosti žalobkyně zvládat uvedenou základní životní potřebu je nepřezkoumatelný.

30. K namítané základní životní potřebě i) osobní aktivity soud uvádí, že podle přílohy č. 1 prováděcí vyhlášky se za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu považuje stav, kdy osoba je schopna 1. navazovat kontakty a vztahy s jinými osobami, 2. plánovat a uspořádat osobní aktivity, 3. styku se společenským prostředím, 4. stanovit si a dodržet denní program, 5. vykonávat aktivity obvyklé věku a prostředí, např. vzdělávání, zaměstnání, volnočasové aktivity, vyřizovat své záležitosti. Ani u této základní životní potřeby posudková komise nijak blíže nevysvětlila, zda a jak ovlivňuje či jaký dopad má zjištěný zdravotní stav žalobkyně na schopnost zvládat jednotlivé aktivity v rámci namítané základní životní potřeby. K otázce, zda žalobkyně zvládá uvedené jednotlivé aktivity v přijatelném standardu a z jakých důvodů, vyjádření posudkové komise schází. Nadto posudková komise pominula zjištění plynoucí ze sociálního šetření. Ze záznamu ze sociálního šetření se podává, že aktivity žalobkyni plánuje pečující osoba. Pokud žalobkyni aktivity nenaplánuje, žalobkyně většinu dne prospí. S pečující osobou žalobkyně chodí na procházky, nakupovat, žalobkyně se účastní aktivit v rámci obce, ale vždy v doprovodu pečující osoby. Již tato zjištění zpochybňují schopnost žalobkyně stanovit si a dodržet denní program a vykonávat aktivity obvyklé jejímu věku a vypovídají i o její neschopnosti vyřizovat své záležitosti, k čemuž se posudková komise vůbec nevyjadřuje. Posudek posudkové komise je i ve vztahu k základní životní potřebě i) osobní aktivity rozporný, neúplný a nepřesvědčivý a konečném důsledku nepřezkoumatelný.

31. Krajský soud dospěl k závěru, že posudek PK MPSV nelze považovat za úplný a přesvědčivý, je nepřezkoumatelný a takový posudek nemohl být podkladem pro posouzení rozhodných otázek zvládání základních životních potřeb v žalobě namítaných. V této souvislosti soud poukazuje na to, že v soudní judikatuře se opakovaně zdůrazňuje, že posudkové orgány, správní orgány, musejí mít na zřeteli, že s ohledem na sociálně citlivou situaci osob závislých na pomoci jiné fyzické osoby, jak je tomu v posuzované věci, a důležitost příspěvku jim poskytovaného, je zapotřebí postupovat při posuzování stupně závislosti osoby důkladně. Této povinnosti posudkový orgán ani správní orgán nedostály.

32. Napadené rozhodnutí bylo proto nutno zrušit pro vady řízení ve smyslu § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s., neboť žalovaný vycházel z neúplného a nepřesvědčivého posouzení otázek zvládání namítaných základních životních potřeb a rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. V dalším řízení je třeba posudkové závěry posudkové komise doplnit tak, aby z nich bylo zřejmé, z jakých důvodů zvládá či nezvládá bez pomoci jiné osoby aktivity v rámci uvedených základních životních potřeb a) mobilita, b) orientace, c) komunikace, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby a i) osobní aktivity.

33. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s. a žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce na nákladech řízení částku 2 600 Kč. Náklady řízení sestávají z nákladů právního zastoupení, a to z odměny za dva úkony právní služby po 1 000 Kč (dle § 7, § 9 odst. 2, § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů, a to za přípravu a převzetí zastoupení a sepis žaloby), dvou režijních paušálů po 300 Kč k uvedeným úkonům právní služby dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky. Advokát není plátcem DPH. Náklady řízení tedy činí celkem 2 600 Kč a žalovaný je povinen zaplatit je v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. (zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, aplikovaný na základě § 64 s. ř. s.) k rukám zástupce žalobkyně.