19 Ad 18/2023 – 55

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobkyně: M. M. B. zastoupena Mgr. Danielem Grimmem, advokátem sídlem 702 00 Ostrava, Bozděchova 567/8 proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR sídlem 128 01 Praha 2, Na Poříčním právu 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 5. 2023 č. j. MPSV–2023/95471–923, ve věci příspěvku na péči takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo změněno napadené rozhodnutí správního orgánu I. stupně a žalobkyni byl: I. přiznán příspěvek na péči ve výši 4 400 Kč měsíčně od září 2020 a II. zvýšen příspěvek na péči ze 4 400 Kč na 12 800 Kč měsíčně od srpna 2021.

2. Příspěvek na péči byl původně určen žadatelce J. B., narozené dne X (dále jen „žadatelka“), která však X zemřela. Od té doby vystupovala žalobkyně coby nástupnická osoba žadatelky ve smyslu ustanovení § 16 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, která ve vztahu k dotčeným správním úřadům rozhodujícím o přiznání příspěvku na péči uplatňovala nárok na částky splatné do dne smrti žadatelky coby osoba blízká.

3. Žalobkyně nesouhlasila s přiznáním příspěvku pouze ve výši 4 400 Kč měsíčně, který byl přiznán od září 2020 do června 2021 a stejně tak se zvýšením příspěvku na péči ze 4 400 Kč pouze na 12 800 Kč měsíčně od srpna 2021. Závěr o tom, že žadatelka byla schopna od září 2020 do července 2021 zvládat pět nebo šest základních životních potřeb a byla tedy závislá na pomoci jiné osoby pouze ve II. stupni, byl nesprávný. Žadatelka v té době nebyla schopna zvládat více základních životních potřeb. Totéž platí o období od srpna 2021 až do data úmrtí žadatelky. Napadené rozhodnutí oproti předchozím rozhodnutím snížilo stupeň závislosti žadatelky. Žalobkyně je přesvědčena, že žadatelce měl být žalobou napadeným rozhodnutím přiznán příspěvek na péči ve výši 19 200 Kč za období od září 2020 až do jejího úmrtí, tj. do listopadu 2021.

4. Žalobkyně v žalobě dále popsala celý postup předcházející vydání napadeného rozhodnutí. V plném rozsahu odkázala na svá tvrzení ze žaloby ze dne 26. 4. 2022 a uvedla, že je i nadále přesvědčena, že žadatelka byla v tomto období v plném rozsahu odkázána na její pomoc, přičemž správní orgány skutkový stav buď nesprávně zjistily, anebo správně zjištěný skutkový stav nesprávně kvalifikovaly.

5. K základní životní potřebě orientace, žalobkyně konstatovala, že ve stěžejním posudku bylo uvedeno, že žadatelka „byla orientovaná, posudkově významné poruchy chování, intelektu, či paměti v lékařských záznamech nedokumentovány. Smyslové funkce byly pro zvládnutí této potřeby dostatečné.“ S tímto nesouhlasila, neboť jde–li o základní životní potřebu b) orientace, tak podle přílohy č. 1 prováděcí vyhlášky se za schopnost ji zvládat považuje stav, kdy je osoba schopna poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, mít přiměřené duševní kompetence, orientovat se osobou, časem a místem, orientovat se v přirozeném sociálním prostředí, orientovat se v obvyklých situacích a přiměřeně v nich reagovat. Žadatelka orientována nebyla. Žalobkyně odkázala na lékařský nález MUDr. K. ze dne 19. 10. 2020, v němž se mimo jiné u žadatelky konstatuje „chronická neztišitelná bolest, dezorientace, nevolnost, zmatenost – polyvalentní intolerance mnoha analgetik.“ Taktéž MUDr. K. ve své lékařské zprávě ze dne 2. 12. 2020 mj. zmiňuje, že u žadatelky dochází k aplikaci opiátových náplastí a léčebného konopí. Dezorientace, zmatenost, to že žalobkyně užívala opiátové náplasti a léčebné konopí, by i bez ohledu na obsah závěrů výše uvedených lékařů mělo indikovat závěr, že nemohla být schopna přiměřeně a adekvátně reagovat na různé životní situace, včetně kontaktu s úřady, že nemohla mít přiměřené duševní kompetence a schopnost orientovat se časem, místem a osobou, orientovat se v obvyklém prostředí a situacích a přiměřeně v nich reagovat. Jestliže aktuální posudek tyto závěry MUDr. K. zlehčuje s poukazem na to, že „v uvedené zprávě jsou uvedena analgetika z minulosti“, tak toto nemůže znamenat, že v době sepsání tohoto nálezu žadatelka dezorientovaná nebyla. Naopak, dlouhodobější intolerance analgetik znamená závěr, že dezorientovanost žadatelky byla značně delšího trvání než jenom od okamžiku vytvoření předmětné lékařské zprávy. Z tohoto vyplývá, že pro závěr o nezvládání této základní životní potřeby medicínský závěr existuje, přičemž pokud rozsudek krajského soudu navíc konstatuje, že „posudkové komise nedostatečně hodnotily i výsledky sociálního šetření a výhrady žalobkyně k údajům z těchto sociálních šetření, které žalobkyně popisovala ve svých podáních“, tak taktéž tento závěr platí i nadále.

6. K základní životní potřebě komunikace posudek uvádí, že „u posuzované nebyla dokumentována těžká porucha řeči. Dle doložených nálezů nebylo medicínské odůvodnění pro nezvládání rukou psané krátké zprávy za pomoci facilitačních pomůcek. Používala komunikační prostředky.“ S tímto také žalobkyně nesouhlasila a uvedla, že žadatelka měla problém s pochopením sdělené informace i jednoduché povahy, což se projevilo zejména při návštěvách lékařů. Žalobkyně musela žadatelce přetlumočit obsah každého lékařem sděleného pokynu. Komunikační obtíže se projevovaly taktéž v neschopnosti žadatelky ručně psát. V průběhu MMSE testu v rámci psychologického vyšetření měla ručně napsat souvislou větu, což ji velice vyčerpalo. Obecně platí, že za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna vyjadřovat se srozumitelně mluvenou řečí a dorozumět se jejím prostřednictvím s jinými osobami v rozsahu běžné slovní zásoby odpovídající věku a sociálnímu postavení, chápat obsah přijímaných a sdělovaných zpráv, vytvářet rukou psanou krátkou zprávou, porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům a zvukovým signálům, používat běžné komunikační prostředky. Jestliže lékařská zpráva MUDr. K. konstatuje dezorientaci žadatelky a její zmatenost, tak nemůže být pochyb o tom, že medicínský závěr svědčící ve prospěch nezvládání této životní potřeby existuje, stejně tak závěr o tom, že posudky stanovující závěr opačný jsou posudky chybnými.

7. Jde–li o zvládání základní životní potřeby stravování, k tomuto posudek uvádí, že „mentální, duševní a smyslové funkce byly pro zvládnutí této potřeby dostatečné“ a taktéž „pro neschopnost sebesycení a porcování stravy není v objektivním nálezu žadatelky odpovídající medicínský korelát.“ Ani s tímto žalobkyně nesouhlasí. Jestliže metodika pro posuzování zvládání základních životních potřeb uvádí, že osoba „je schopna vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, nalít nápoj, rozdělit stravu na menší kousky a naservírovat ji, najíst se a napít, dodržovat stanovený dietní režim, konzumovat stravu v obvyklém denním režimu a přemístit nápoj a stravu na místo konzumace“, tak toto v případě žadatelky splněno nebylo. Žadatelka byla zcela neschopna si samostatně připravit jakékoliv jídlo, a byť si nakonec lžíci s jídlem dopravila do úst, tak to bylo pouze díky tomu, že jí s tím žalobkyně pomohla. Nemohl platit závěr, že se žadatelka byla schopna najíst samostatně. Žadatelka se subjektivně cítila velmi nekomfortně tím, že nebyla samostatně schopna základních lidských činností, což platí pro všechny oblasti základních životních potřeb, jež byly ze strany správního orgánu posuzovány. Zároveň nebyla schopna si ani nalít nápoj, jelikož téměř nepřetržitě ležela na posteli. Ani z fyzikálního hlediska toto nebylo dost dobře možné. Co se týká pravidelnosti v příjmu potravy, tak žadatelka vůbec nerozlišovala mezi tím, zda je ráno nebo večer. Bylo zcela nemožné jakékoliv jídlo označit za oběd, snídani nebo večeři, když byla celkově a objektivně dezorientovaná. Žadatelka za snídani považovala jídlo konzumované bezprostředně po probuzení se po delším spánku, a nikoliv jídlo, které konzumovala v ranních hodinách. Veškeré přijímané jídlo muselo být žalobkyní připraveno k bezprostřední konzumaci. Muselo být nařezáno, nakrájeno, rozmělněno apod., jelikož žadatelka tohoto samostatně schopna nebyla. Stejně tak nebyla schopna si žádné jídlo samostatně připravit. Ke všemu potřebovala žalobkyni, přičemž tento stav platil dlouhodobě a nejenom v posuzovaném období. Dalším aspektem vylučujícím pravidelnost stravování žadatelky byla skutečnost, že trpěla mj. diagnostikovanou středomořskou familiární horečkou. Jde o nemoc způsobující obtíže, jež jsou neslučitelné se závěrem o dlouhodobém zvládání této životní potřeby. Žalobkyně poukázala na závěr krajského soudu, který výslovně odkazuje i na medicínské odmítnutí závěrů posudkové komise, když uvádí, že „v lékařských nálezech MUDr. N. z 10. 5. 2019 a následně v nálezech MUDr. K. z 12. 6. 2020 a 12. 8. 2020 se konstatuje nechutenství žadatelky, do jídla se musí nutit, omezení pohybu rukou, ruce trnou, jdou do křečí, pacientka díky zdravotním obtížím je omezena již v běžné sebeobsluze. Závěry posudkových komisí o samostatném zvládnutí základní životní potřeby d) stravování jsou dle názoru soudu v příkrém rozporu s uvedenými podklady. Nadto za situace, kdy posudková komise ani nehodnotila jednotlivé aktivity nutné pro celkové zvládnutí uvedené základní životní potřeby, jsou jejich závěry neúplné, nepřezkoumatelné a nepřesvědčivé.“ Žalobkyně uvedla, že oproti stavu před podáním předchozí žaloby se ohledně podkladů pro vydání rozhodnutí de facto nic nezměnilo a posudky jsou i nadále věcně i obsahově nesprávné, neúplné a vadné. Posudek ze dne 7. 3. 2023 se ani náznakem nevyjadřuje k obsahu lékařských nálezů MUDr. N. a MUDr. K., které svědčí o nezvládání této základní životní potřeby žadatelkou. Žadatelka zcela jistě tuto základní životní potřebu nezvládala, čemuž odpovídají i soudem citované lékařské nálezy. Závěry sociálního šetření by měly prokazovat totéž, kdyby byly vytvořeny pečlivě a řádně. K tomuto bohužel dle žalobkyně nedošlo.

8. Ke zvládání základní životní potřeby výkon fyziologické potřeby posudek uvádí, že „žadatelka byla schopna přemístění na WC, sedu schopna, stoje schopna, tedy schopna zaujmout přiměřenou polohu, při zachovalé hybnosti rukou byla schopna následné hygieny a eventuálně výměny pomůcek. Smyslové a mentální schopnosti byly pro zvládnutí této potřeby dostatečné.“ K tomuto žalobkyně konstatovala, že se i v tomto ohledu jedná o naprosté nepochopení zdravotního stavu a schopností žadatelky, přičemž tento závěr musí vyplývat i z lékařských nálezů, jež měla posudková komise k dispozici. Jestliže dle nálezu MUDr. K. ze dne 19. 10. 2020, v němž se konstatuje dezorientace žadatelky a zmatenost a nálezu MUDr. K. ze dne 2. 12. 2020, že žadatelka je i několik dní zcela imobilní, s kterými se posudek ani v tomto případě nijak nevypořádal, pak je i medicínsky prokázáno, že splnění této základní životní potřeby bylo ze strany žadatelky i objektivně vyloučeno. Žadatelka byla pravidelně i několik dní „zcela imobilní“ a je naprosto vyloučeno předpokládat, že „byla schopna přemístění na WC, sedu schopna, stoje schopna, tedy schopna zaujmout přiměřenou polohu.“ Na tomto nic nemění předpoklad, že nezvládání konkrétní aktivity má trvat alespoň rok a déle. Nezvládání této (i ostatních aktivit) více než rok a déle skutečně u žadatelky trvalo.

9. Žalobkyně dále uvedla, že pokud si správní orgán z lékařských nálezů účelově vybírá jednotlivá tvrzení potvrzující jeho nesprávný závěr a zároveň některé lékařské zprávy tento jeho účelový závěr vyvrací, měl by pomoci protokol o sociálním šetření na místě. Sociální šetření realizované dne 1. 10. 2020 probíhalo způsobem, kdy tvůrci záznamu o sociálním šetření převážnou část informací získali pouze z rozhovoru se žadatelkou, aniž by se sami přesvědčili, zda její tvrzení byla pravdivá. Žadatelka svým nepříznivým zdravotním stavem psychicky trpěla. Z tohoto důvodu měla tendenci skutečnost popisovat jinak, než bylo pravdou, kterou naopak potvrzují lékařské nálezy. Toto se projevilo i v průběhu sociálních šetření, jejichž závěry byly nepřesné i z důvodu závěrů založených především na tvrzeních žadatelky, a nikoliv na základě poznatků získaných empiricky a pozorováním.

10. Žalobkyně poukázala na to, že posudková komise MPSV v Brně dne 25. 1. 2022 (nikoliv poprvé) vydala závěr o tom, že žadatelka v tomto období mohla být považována za závislou na pomoci jiné osoby ve stupni IV (neschopnost zvládat deset základních životních potřeb). Stejná posudková komise MPSV v Brně (byť s jiným obsazením) dne 7. 3. 2023 a 4. 4. 2023 konstatovala, že žadatelka byla považována za závislou na pomoci jiné osoby pouze ve stupni III (neschopnost zvládat základních životních potřeb šest). Odůvodnění pro tento rozpor žalobou napadené rozhodnutí neobsahuje, stejně tak ani spis. Žalobkyně považuje tento postup za naprosto nedůvěryhodný a nepřesvědčivý. Toto období nebylo předmětem předchozí žaloby žalobkyně, tedy krajský soud postupy žalovaného v tomto ohledu nijak nezkoumal. Nicméně vzhledem k tomu, že toto období života žadatelky bylo hodnoceno stupněm závislosti IV. a soud se k tomuto nijak negativně nevyjádřil, v zájmu naplnění zásad právní jistoty a legitimního očekávání žalobkyně se toto období zkoumat již nemělo, resp. žádný právní zájem na tom neexistoval. Toto platí jak ze strany žalobkyně, tak i z pohledu účelnosti a hospodárnosti postupů správního orgánu, který zbytečně věnoval čas a prostředky činnosti, která se po něm nijak nevyžadovala. Naopak, přestože rozsudkem krajského soudu došlo ke zrušení žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného, tak tímto rozsudkem ani náznakem nebyl zpochybněn závěr o tom, že žadatelka byla těsně před svou smrtí v důsledku nezvládání všech základních životních potřeb v plném rozsahu osobou závislou na pomoci někoho jiného. Žalovaný ve svém rozhodnutí sám konstatuje, že „v případě již vyplacených částek příspěvku na péči nevzniká nástupnické osobě povinnost je vracet, když je přijala v dobré víře.“ Žalobkyně dále zmínila zásadu legitimního očekávání, která je vyjádřená v ustanovení § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, (dále jen „s. ř.“). V rozporu s tímto je dle ní postup správního úřadu, který v tom samém případě vytváří odlišné odborné posudky, které pak mají za následek opakovaně odlišné závěry správních rozhodnutí. Postup správního orgánu žalobkyně považuje za nemístný, nevhodný a s ohledem na skutečnost, že o žadatelku v posledním období jejího života plně pečovala, také za nesprávný. Totiž žalobkyně je přesvědčena o tom, že žadatelka byla v tomto období osobou ve všech ohledech závislou na pomoci jiné osoby, což bylo, narozdíl od závěru posledních posudků, ještě za života žadatelky konstatováno posudky předchozími.

11. Žalobkyně uvedla, že pokud jde o obsahové nesprávnosti, tak rozhodnutím zohledněn nejnovější posudek (posudky) konstatují, že žadatelka v rozhodném období nebyla závislou ve zvládání životních potřeb orientace, komunikace a výkon fyziologických potřeb. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně není povinná v důsledku změny závěrů posudkové komise a žalovaného obecně žádné finanční prostředky vracet, tak pouze odkazuje na svou argumentaci týkající se předchozího období. Totiž jestliže zdravotní stav žadatelky měl setrvalou tendenci se před smrtí zhoršovat, což vyplývá ze značné části lékařských nálezů, tak nemůže být pochyb o tom, že ke zlepšení zvládání základních životních potřeb v období těsně před její smrtí oproti období předchozímu dojít nemohlo. Naopak orientace, schopnost komunikace a výkon fyziologických potřeb, jak jej definuje metodika pro jejich posuzování, se oproti předchozímu období ještě více zhoršovaly a žalobkyně nemá pochyb o tom, že takto měly být vyhodnoceny i posudkovými komisemi. Tomuto závěru ostatně odpovídají i starší lékařské zprávy, na které žalobkyně odkázala i pro toto období. Žalobkyně má za to, že správní orgány dostatečně nezjistily skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí (posouzení, zda žadatelka zvládala jednotlivé základní životní potřeby či nikoliv), a to dle ustanovení § 3 s. ř. Zároveň se dostatečně nezabývaly konkrétními okolnostmi případu (§ 2 odst. 3 s. ř.), když zejména sociální šetření byla prováděna pouze povrchně, a navíc s neurčitými závěry. Žalobkyně navrhla napadené rozhodnutí podle ustanovení § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušit pro jeho nezákonnost a věc dotčeným správním orgánům vrátit k dalšímu řízení.

12. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Shrnul průběh správního řízení, odkázal na příslušnou právní úpravu a zopakoval závěry z posudků posudkové komise MPSV Brno ve vztahu k jednotlivým namítaným základním životním potřebám. Dále uvedl, že rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 2. 2022 mělo dva výroky. Krajský soud rozsudkem ze dne 30. 9. 2022, č. j. 19 Ad 12/2022–62 zrušil rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Rozhodnutí bylo zrušeno v plném rozsahu. Krajský soud nezrušil jen výrok I. nebo výrok II., a proto musel být posudkovým orgánem znovu vypracován posudek ode dne podání žádosti o příspěvek na péči, tj. 23. 9. 2020 ke dni úmrtí žadatelky, tj. 25. 11. 2021. V případě oprávněné osoby bylo vypracováno celkem deset posudků. V rámci řízení na I. instanci čtyři a na II. instanci taktéž čtyři včetně srovnávacího. Po zrušujícím rozsudku krajského soudu další dva vypracovala PK MPSV Brno. PK MPSV Brno hodnotila zdravotní stav oprávněné osoby v požadovaném období rozdílně proti posudku PK MPSV Brno ze dne 25. 1. 2022, neboť se ve stanovení stupně závislosti ztotožnila s PK MPSV ze dne 2. 11. 2021. PK MPSV Brno po zhodnocení obsáhlé podkladové dokumentace dospěla ke zjištění, že posudkový závěr PK MPSV ze dne 2. 11. 2021 byl správný a lze ho potvrdit. Vzhledem k tomu, že PK MPSV Brno zasedala v jiném složení, stalo se, že se ztotožnila s posudkovým závěrem PK MPSV ze dne 2. 11. 2021. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí ze dne 16. 2. 2022, nabylo dne 28. 2. 2022 právní moci a bylo spolu se spisovou dokumentací vráceno úřadu práce, ten následně postupoval tak, jak bylo uvedeno ve výroku rozhodnutí o odvolání. Teprve po podání správní žaloby, došlo ke zrušení rozhodnutí a následnému opětovnému posouzení zdravotního stavu oprávněné osoby, což vedlo ke změně rozhodnutí tak, že ode dne 23. 9. 2020 do 26. 8. 2021 byla oprávněná osoba považována za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), a ode dne 27. 8. 2021 do 25. 11. 2021 za osobu závislou ve stupni III. Proto žalovaný v rozhodnutí uvedl, že „v případě již vyplacených částek příspěvku na péči nevzniká nástupnické osobě povinnosti je vracet, když je přijala v dobré víře“. Pokud jde o péči o oprávněnou osobu, tak na to žalovaný reagoval uvedením toho, co bylo PK MPSV Brno vybráno z karty praktické lékařky. Posudková komise uzavřela, že oprávněná osoba byla tři dny před úmrtím při vědomí, plně orientovaná a byla schopna pár kroků. Nebyla zcela imobilní neschopna ničeho. Žalovaný již není schopen lépe a jednoznačněji než doloženou zdravotnickou dokumentací a zprávami v ní dokázat, že posudkový závěr je podložený, objektivní a přesvědčivý, že byly při posouzení zdravotního stavu oprávněné osoby brány v úvahu všechny podklady, a že další dokazování ve věci již není nutné a také možné. Vzhledem k výše uvedenému navrhl, aby soud žalobu zamítl.

13. Na vyjádření žalovaného reagovala žalobkyně podáním ze dne 24. 8. 2023 a nesouhlasila s jeho obsahem. Dle žalobkyně obsahuje vesměs rekapitulaci rozporuplných postupů správních úřadů, což je jedním z podstatných bodů žaloby a vesměs potvrzuje závěr o narušení zásadních principů platných pro správní řízení. Adresát autoritativního rozhodnutí správního úřadu by obecně měl být alespoň částečně schopen předjímat závěry posouzení svého případu. V předmětné věci to nejenomže nebylo možné, ale správní rozhodnutí (a podklady pro jejich vydání), coby výsledek posuzování konkrétního případu, si vzájemně odporovaly. Výsledkem pak bylo, že navzdory úspěšné žalobě žalobkyně bylo vydáno nové správní rozhodnutí, které ačkoliv v rozsudku soudu v téže věci mohlo získat jasná vodítka pro své závěry, přesto ještě více zkomplikovalo situaci změnou o příspěvku na péči za období, které předmětem předchozího sporu vůbec nebylo. Co se týče obsahu vyjádření žalovaného, tak nejadresněji se k žalobě vyjadřuje až teprve od 25. strany tohoto dokumentu a převážně pak jen k bodu č. 31 žaloby. V této části pak žalovaný zdůrazňuje a textově zvýrazňuje vyjádření domácí sestry, která však nemohla mít dostatečnou znalost kontextu zdravotního stavu žadatelky, navíc způsobem značně problematickým („ale zase nevypadá úplně nejhůř“ anebo „dle sestry domácí péče spíše dcera trochu zveličuje, sděluje, že se doposud starala ona, tak ať se nyní stará někdo jiný“ apod.). Bez ohledu na neodbornost, a tudíž i nevyužitelnost těchto vyjádření, je ona argumentace výrazem způsobu posuzování předmětného případu, který účelově zohledňuje tvrzení, jež by se zohledňovat vůbec neměly. Avšak k porušení principů právní jistoty a legitimního očekávání se nevyjadřuje, naopak uvádí že – „vzhledem k tomu, že PK MPSV zasedal v jiném složení, mohlo se stát, a taky se v tomto případě stalo, že se ztotožnila s posudkovým závěrem PK MPSV ze dne 2. 11. 2021“, což lze naopak vnímat jako postup tyto principy narušující. Žalobkyně i nadále trvala na obsahu své žaloby, jelikož o svou matku denně pečovala a její omezení v běžném životě evidovala prakticky nepřetržitě.

14. Krajský soud na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů), a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. soud o žalobě rozhodl bez nařízení jednání.

15. Ze správních spisů zjistil krajský soud následující skutečnosti. Dne 23. 9. 2020 podala paní Jarmila Blablová žádost o příspěvek na péči a byla žadatelkou. Pomoc žadatelce poskytovala žalobkyně. Dne 1. 10. 2020 proběhlo sociální šetření.

16. Dne 15. 1. 2021 proběhlo ústní jednání, k němuž doložila nesouhlas s posudkem a požádala o nové zhodnocení. Na základě nesouhlasu požádal Úřad práce OSSZ Frýdek–Místek o přeposouzení stupně závislosti žadatelky. Dne 10. 2. 2021 byl vypracován nový posudek o zdravotním stavu žadatelky se závěrem, že nezvládne základní životní potřeby a) mobilita, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, h) péče o zdraví a j) péče o domácnost. Celkem nezvládá 6 základních životních potřeb. Jde o osobu starší 18 let věku, která se podle § 8 odst. 2 písm. b) zákona č. 108/2006 Sb., v platném znění, považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost). Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby. Datum vzniku stanovil posudkový lékař na 23. 9. 2020 s trvalou platností.

17. Dne 8. 3. 2021 zaslala Úřadu práce opět nesouhlas s posudkem. Na základě nesouhlasu požádal Úřad práce OSSZ Frýdek–Místek o doposouzení stupně závislosti žadatelky. Dne 23. 3. 2021 vydal posudkový lékař vyjádření. Nebyly shledány důvody ke změně posudkového závěru a posudkový lékař setrval na výroku a odůvodnění ze dne 10. 2. 2021. Také uvedl, že byla opakovaně prostudována celá spisová dokumentace a přihlédnuto k doručeným lékařským zprávám. U žadatelky je uveden jako dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav „vasy protruze disku bilat. myopatie“.

18. Dne 21. 4. 2021 doložila k ústnímu jednání další lékařské zprávy a požádala o přehodnocení zdravotního stavu jiným posudkovým lékařem. Na základě nesouhlasu požádal Úřad práce OSSZ Frýdek–Místek o další doposouzení stupně závislosti žadatelky. Dne 6. 5. 2021 vydala posudková lékařka vyjádření, v němž uvedla, že nebyly shledány důvody ke změně posudkového závěru a setrvala na výroku a odůvodnění ze dne 10. 2. 2021.

19. Po ústním jednání konaném dne 19. 5. 2021, na kterém nesouhlasila s výsledkem posouzení, ale další doplnění nenavrhovala, bylo dne 21. 5. 2021 vydáno rozhodnutí č. j. 47580/2021/FMI, kterým Úřad práce ČR přiznal žadatelce příspěvek na péči ve výši 4 000 Kč měsíčně od září 2020. Správní orgán uvedl, že po provedeném řízení a zhodnocení podkladů pro rozhodnutí, při kterém vycházel z objektivně posouzeného zdravotního stavu OSSZ Frýdek–Místek, dospěl k závěru, že žadatelka splňuje podmínky § 4 zákona o sociálních službách a z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby v 6 oblastech základních životních potřeb posuzovaných podle § 9 zákona o sociálních službách. Podle § 8, odstavec 2 uvedeného zákona je považována za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II – středně těžká závislost.

20. Proti uvedenému rozhodnutí podala odvolání. Žalovaný jako odvolací správní orgán si vyžádal provedení sociálního šetření. To bylo provedeno dne 29. 6. 2021 v místě bydliště žadatelky.

21. Odvolací správní orgán si vyžádal posouzení zdravotního stavu žadatelky posudkovou komisí MPSV ČR. Dne 6. 8. 2021 vypracovala posudková komise posudek a uzavřela, že u žadatelky nejde o osobu starší 18 let věku, která se podle § 8 odst. 2 písm. d) nebo c) zákona č. 108/2006 Sb. ve znění zákona č. 366/2011 Sb. považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni IV nebo III, jde osobu starší 18 let věku, která se podle § 8 odst. 2 písm. b) zákona č. 108/2006 Sb., ve znění zákona č. 366/2011 Sb., považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost). Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby a není neschopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb ani sedm nebo osm takových potřeb, není však schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb. Tento stav byl k datu 23. 9. 2020, k datu vydání napadeného rozhodnutí, i k datu jednání posudkové komise. Dobu platnosti stanovila posudková komise trvale. Žadatelka není schopna zvládat 5 základních životních potřeb, a to a) mobilita, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, h) péče o zdraví a j) péče o domácnost.

22. Při ústním jednání dne 24. 8. 2021 uvedla, že nesouhlasí s posudkem posudkové komise stran stravování, komunikace, orientace a osobních aktivit. Dne 30. 8. 2021 předložila k posudku písemné námitky, v nichž mimo jiné uvedla, že nesouhlasí s postupem šetření posudkové komise a nesouhlasí s vypracovaným sociálním šetřením.

23. Odvolací správní orgán si dne 30. 8. 2021 vyžádal doplnění posouzení zdravotního stavu. Dne 16. 9. 2021 vydala posudková komise MPSV ČR ve stejném složení doplňující posudek, v němž uvedla, že od data 23. 9. 2020 k datu 26. 8. 2021 nešlo o osobu starší 18 let věku, která se podle § 8 odst. 2 písm. d) nebo c) zákona č. 108/2006 Sb. ve znění zákona č. 366/2011 Sb. považovala za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni IV nebo III, šlo o osobu starší 18 let věku, která se podle § 8 odst. 2 písm. b) zákona č. 108/2006 Sb., ve znění zákona č. 366/2011 Sb., považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost). Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vyžadovala každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby a nebyla neschopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb ani sedm nebo osm takových potřeb, nebyla však schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb. Od 27. 8. 2021 nejde o osobu starší 18 let věku, která se podle § 8 odst. 2 písm. d) zákona č. 108/2006 Sb., ve znění zákona č. 366/2011 Sb., považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni IV, jde o osobu starší 18 let věku, která se podle § 8 odst. 2 písm. c) zákona č. 108/2006 Sb., ve znění zákona č. 366/2011 Sb., považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III (těžká závislost). Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby a není neschopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb, není však schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb. Žadatelka není schopna od 23. 9. 2020 do 26. 8. 2021 zvládat 5 základních životních potřeb, a to a) mobilita, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, h) péče o zdraví a j) péče o domácnost a od 27. 8. 2021 není schopna zvládat 7 základních životních potřeb, a to a) mobilita, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby, h) péče o zdraví a j) péče o domácnost.

24. Dne 4. 10. 2021 předložila vyjádření k podkladům rozhodnutí. Dne 2. 11. 2021 vydala posudková komise MPSV ČR ve stejném složení další doplňující posudek, v němž dospěla ke stejnému posudkovému závěru jako v doplňujícím posudku ze dne 16. 9. 2021, že od data 23. 9. 2020 k datu 26. 8. 2021 nešlo o osobu starší 18 let věku, která se podle § 8 odst. 2 písm. d) nebo c) zákona č. 108/2006 Sb. ve znění zákona č. 366/2011 Sb. považovala za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni IV nebo III, šlo o osobu starší 18 let věku, která se podle § 8 odst. 2 písm. b) zákona č. 108/2006 Sb., ve znění zákona č. 366/2011 Sb., považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost). Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vyžadovala každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby a nebyla neschopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb ani sedm nebo osm takových potřeb, nebyla však schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb. Od 27. 8. 2021 nejde o osobu starší 18 let věku, která se podle § 8 odst. 2 písm. d) zákona č. 108/2006 Sb., ve znění zákona č. 366/2011 Sb., považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni IV, jde o osobu starší 18 let věku, která se podle § 8 odst. 2 písm. c) zákona č. 108/2006 Sb., ve znění zákona č. 366/2011 Sb., považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III (těžká závislost). Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby a není neschopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb, není však schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb. Žadatelka není schopna od 23. 9. 2020 do 26. 8. 2021 zvládat 6 základních životních potřeb, a to a) mobilita, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity a j) péče o domácnost a od 27. 8. 2021 není schopna zvládat 7 základních životních potřeb, a to a) mobilita, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity a j) péče o domácnost.

25. Vzhledem k tomu, že došlo ke změně počtu základních životních potřeb, jejich výměně (d) stravování, g) výkon fyziologické potřeby) a následně nově k uznání základní životní potřeby i) osobní aktivity, přičemž žadatelka kromě jiného namítala chybějící diagnózy a postupně nezvládání všech základních potřeb, tj. i orientaci a komunikace, požádal žalovaný dne 15. 11. 2021 o vypracování srovnávacího posudku posudkovou komisi MPSV ČR v Brně.

26. Dne 25. 11. 2021 žadatelka zemřela.

27. Dne 25. 1. 2022 vypracovala posudková komise MPSV ČR v Brně srovnávací posudek. Posudková komise dospěla k závěru, že ve věci příspěvku na péči ode dne 23. 9. 2020 ke dni 5. 7. 2021 žadatelka z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu dle platných právních předpisů nezvládla 6 základních životních potřeb (a)mobilita, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity a j) péče o domácnost). Byla závislá na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost). Ve věci příspěvku na péči ode dne 6. 7. 2021 ke dni úmrtí 25. 11. 2021 žadatelka z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu dle platných právních předpisů nezvládla 10 základních životních potřeb (a)mobilita, b) orientace, c) komunikace, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity a j) péče o domácnost). Byla závislá na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni IV (úplná závislost).

28. Dne 10. 2. 2022 zaslala žalobkyně žalovanému vyjádření k podkladům rozhodnutí, v němž uvedla, že nesouhlasí a trvá na argumentech založených ve spise, které nasvědčují závislosti žadatelky na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III. pro období od 23. 9. 2020 do 5. 7. 2021. Dne 16. 2. 2022 bylo vydáno rozhodnutí č. j. č. j. MPSV–2022/28937–923, jímž bylo změněno napadené rozhodnutí správního orgánu I. stupně a žalobkyni byl: I. přiznán příspěvek na péči ve výši 4 400 Kč měsíčně od září 2020 a II. zvýšen příspěvek na péči z 4 400 Kč na 19 200 Kč měsíčně od července 2021. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu ke zdejšímu soudu. Rozsudkem ze dne 30. 9. 2022 č. j. 19 Ad 12/2022–62 bylo rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 2. 2022 zrušeno a věc mu vrácena k dalšímu řízení.

29. Po vrácení věci nechal žalovaný vypracovat posudkovou komisí v Brně posudek. Posudková komise dne 7. 3. 2023 dospěla k závěru, že od 23. 9. 2020 do 26. 8. 2021 šlo o osobu starší 18 let věku, která se podle § 8 odst. 2 písm. b) zákona č. 108/2006 Sb., ve znění zákona č. 366/2011 Sb., považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost). Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nebyla schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb a vyžadovala každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby. Od 27. 8. 2021 do 25. 11. 2021 (úmrtí) šlo osobu starší 18 let věku, která se podle § 8 odst. 2 písm. c) zákona č. 108/2006 Sb., ve znění zákona č. 366/2011 Sb., považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III (těžká závislost). Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nebyla schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb a vyžadovala každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby. V posudkovém zhodnocení posudková komise uvedla, že se jednalo o posuzovanou ženu ve věku 76 let (152 cm, 66 kg) s dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem. V popředí zdravotních potíží byla interní polymorbidita a bolestivý syndrom páteře chronický, bez myelopatie, degenerativní etiologie s nálezem na zobrazovacích metodách, dále artrotické postižení nosných kloubů, kolenních i kyčelních. Léčená familiární středomořská horečka heterozygot, febrilní ataky s abdominalgiemi, v revmatologické péči, na biologické léčbě od 2. 12. 2020, dif. dg. psoriatická artropatie. Dle onkologického vyšetření dne 27. 8. 2021, tedy téměř rok po podání žádosti o příspěvek na péči, jí byl diagnostikovaný generalizovaný tumor neznámého původu, mediastinální lymfadenopatie, ložiskový proces pravé plíce, karcinomatosa pleury, ložiskový proces jater. Diagnosa stanovena z CT vyšetření ze dne 27. 8. 2021. Dle onkologa ze dne 27. 8. 2021 spolupracující, orientovaná, špatně mobilní. Dle urologa ze dne 2. 9. 2021 smíšená inkontinence, předpis inko pomůcek. Z dokumentace vybráno vyšetření MMSE psychologem. V 6/2021 27/30 bodů (norma). V 7/2021 MMSE 19/30 bodů (hranice lehké až střední demence). Dle praktického lékaře dne 7. 10. 2020 byla orientovaná místem, časem i osobou, chování, komunikace, řeč, čtení a psaní i paměť byla přiměřená, intelekt normální, sama se najedla, stoj o širší bázi, chůze s dopomocí druhé osoby.

30. Posudková komise vybrala údaje z karty praktického lékaře a uvedla, že dne 16. 11. 2021 dle sestry domácí péče se sama posadí, sama ujde i pár kroků v chodítku, lehké otoky jen na nártech, pospává, ale zase nevypadá úplně nejhůř, zvažují napsání morfinu, domluva s lékařem na zavedení katetru, dle sestry domácí péče spíše dcera trochu zveličuje, sděluje, že se doposud starala ona, tak ať se nyní stará někdo jiný, situace probrána, nabízen i kamenný hospic. Pečující dcera Covid 19 pozitivní dne 14. 11. 2021, karanténa. Žadatelka byla hospitalizovaná od 22. 11. do 25. 11. 2021 na infekčním oddělení nemocnice s pozitivitou covid–19. Pozitivita potvrzena již dne 16. 11. 2021, ošetřena na infekčním oddělení nemocnice dne 18. 11. 2021, dle rtg popisu sup. pneumonie vpravo, vzhledem k polymorbiditě především generalizovanému tumoru pravé plíce navržena hospitalizace, tu pacientka odmítla a podepsala negativní reverz. Předepsaná antibiotika nevyzvedli, ani celou dobu doma nepodávali. Dne 22. 11. 2021 přivezena RZP pro zhoršující se dušnost s hyposaturací, bez kyslíku 88 %, na kyslíku 95 %. Subjektivně poslední tři dny hodně špatně dýchá, téměř nic nejí. Zahleněná, chropy oboustranně poslechově. Při vědomí, plně orientovaná. Chůze pár kroků k mechanickému vozíku. Žadatelka zemřela dne 25. 11. 2021 v terénu celkového vyčerpání a se spolupodílem onkologického postižení. Posudková komise prostudovala obsáhlou zdravotní dokumentaci ve spise včetně sociálních šetření. Také sociální šetření úřadu práce F–M ze dne 1. 10. 2020, které bylo dle posudkové komise v souladu s funkčním dopadem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na zvládání základních životních potřeb. Posudková komise zhodnotila funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a ve shodě s prvoinstančním posudkem konstatovala, že žadatelky nezvládala tyto základní životní potřeby: a) mobilita, e) oblékání, obouvání, f) tělesná hygiena, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity a j) péče o domácnost. Posudková komise ponechala „vstřícně“ nezvládání základních životních potřeb e) oblékání a obouvání, a f) tělesná hygiena. Posudková komise provedla posudkové zhodnocení základních životních potřeb a jednotlivých úkonů. Dle posudkové komise funkční omezení vyplývající ze zjištěného a výše popsaného zdravotního stavu nedosahovalo stupně těžké nebo úplné poruchy, která by bránila schopnosti zvládat základní životní potřeby (kromě uznaných uvedených) s využitím dostupných facilitátorů, bez nutnosti každodenní pomoci jiné fyzické osoby. Zdravotní stav byl posouzen s platnou legislativou. Ostatní základní životní potřeby byla žadatelka dle posudkové komise schopna zvládnout v přijatelném standardu, což se rozumí zvládání životní potřeby v kvalitě a způsobem, který je běžný, obvyklý a akceptovatelný, a který umožňuje, aby potřeby byly naplněny bez vazby na každodenní intervenci jiné osoby. Zvládání základních životních potřeb hodnotila posudková komise s použitím facilitátorů, což jsou běžně dostupné pomůcky, prostředky, předměty denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku.

31. K odvolání posudková komise uvedla, že nebyla dokladována porucha funkce horních nebo dolních končetin ve smyslu těžkých paretických postižení, těžkých poruch velkých kloubů či jiné těžké funkční poruchy pohybového či opěrného aparátu. Funkce rukou nebyla závažně omezena. V přiložené dokumentaci nebylo prokázané posudkově významné postižení zraku či sluchu, ani přítomnost těžké mentální retardace či těžké demence nebo jiného závažného duševního postižení s dopadem na orientační a komunikační schopnosti. Žadatelka nebyla limitována kardiální nebo dechovou nedostatečností. Orientace: byla orientovaná, posudkově významné poruchy chování, intelektu či paměti v lékařských nálezech nedokumentovány. Smyslové funkce byly pro zvládnutí této potřeby dostatečné. Komunikace: nebyla dokumentována těžká porucha řeči. Dle doložených nálezů nebylo medicínské odůvodnění pro nezvládání rukou psané krátké zprávy za pomoci facilitačních pomůcek. Používala komunikační prostředky. Stravování: mentální, dušení schopnosti a smyslové funkce byly pro zvládnutí této potřeby dostatečné. Posudkově významné postižení horních končetin nedokumentováno. Předpokladem ke zvládání této základní životní potřeby je zejména zachovaná funkce obou horních končetin včetně rukou a přiměřené duševní kompetence. Naservírování stravy, přemístění z místa přípravy na místo konzumace je možno realizovat nejen přenášením, ale i posouváním nebo např. převezením na servírovacím stolku nebo na invalidním vozíku. Tzn., že samotný údaj o používání holí nebo invalidního vozíku nemusí podmiňovat neschopnost naservírovat stravu. Předpokladem k tomu je zachovaná funkce obou horních končetin a přiměřené duševní kompetence. Základní životní potřeba stravování je zaměřena na schopnost vlastní konzumace již připravených nápojů a stravy. Celkově je schopna sebesycení. Příprava stravy, uvaření jednoduchého teplého jídla a nápoje a nákup stravy je hodnocen v rámci základní životní potřeby j) péče o domácnost, která byla uznána jako nezvládaná. Pro neschopnost sebesycení a porcování stravy není v objektivním nálezu odpovídající medicínský korelát. Výkon fyziologické potřeby: byla schopna přemístění na WC, sedu schopna, stoje schopna, tedy schopna zaujmout přiměřenou polohu, při zachovalé hybnosti rukou byla schopna následné hygieny a eventuálně výměny pomůcek. Smyslové a mentální funkce byly pro zvládnutí této potřeby dostatečné. Z posudkového hlediska nebylo prokázáno, že by funkční omezení vyplývající ze zjištěného zdravotního stavu (a to s přihlédnutím k použití kompenzačních pomůcek) žadatelce bránilo ve schopnostech zvládat další základní životní potřeby, mimo již uznaných. Zhoršení zdravotního stavu bylo s nově diagnostikovaným onkologickým onemocněním dne 27. 8. 2021. I v této době ale dle doložených odborných nálezů byla orientovaná, spolupracovala, byla schopna podepsat negativní reverz na infekčním oddělení. Nebylo jí diagnostikováno těžké postižení smyslových funkcí, mentálních a duševních schopností. Vzhledem k onkologickému onemocnění uznána navíc jako nezvládaná základní životní potřeba stravování (podávání tekuté stravy, nutridrinků). Nezvládala tedy základní životní potřeby a) mobilita, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity a j) péče o domácnost. K odvolání PK MPSV poznamenala, že v hodnocení je třeba aplikovat posudková kritéria, která vycházejí z platných právních předpisů. Aktivity jsou považovány za nezvladatelné pouze v případě, že osoba uvedenou aktivitu nezvládá zcela anebo pokud zvládání aktivity je narušené těžkým způsobem. Nezvladatelné aktivity musí rovněž naplňovat kritéria podmínky „dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu“. Za nezvladatelné je aktivity možné označovat jen v případech, kdy zhoršení zdravotního stavu vedoucí k nezvládnutí aktivity je delší než jeden rok, anebo je důvodný předpoklad, že bude trvat jeden rok či déle. Krátkodobější zhoršení zdravotního stavu sice může vést k přechodnému nezvládnutí té které aktivity, ale dle platných právních předpisů aktivitu či základní životní potřebu není možné označit za nezvladatelnou. Nezvládání aktivit, které jsou vykonávány pouze výjimečně či sporadicky nejsou posudkovým kritériem pro závislost na pomocí druhé osoby ve znění platných právních předpisů. Posudková komise dále poznamenala, že základní životní potřeby je nutné hodnotit v prostředí, ve kterém se posuzovaná osoba obvykle pohybuje, a které by mělo být přizpůsobeno zdravotnímu stavu za účelem umožnění či usnadnění výkonu jednotlivých aktivit. Zdravotnímu stavu by mělo být přizpůsobeno nejen vybavení domácnosti, ale i další skutečnosti, zejména mají být použity i veškeré dostupné facilitátory (v hodnocení jsou aplikována kritéria zvládání s použitím vhodných facilitátorů, nikoliv bez nich) např. berle či ortézy ke zlepšení mobility, volba vhodného oděvu a obuvi, které lze s danou poruchou obléci či obout bez nutnosti dopomoci jiné osoby (nazouvací obuv, suchý zip apod.), nákup potravin a tekutin (je třeba brát v obalech, které je osoba schopna otevřít, chléb lze koupit již nakrájený apod.), k výkonu fyziologické potřeby ve WC místnosti používat bezbariérový vstup, zde mít k dispozici protiskluzový povrch podlahy, madla, zvýšené sedátko apod., rovněž k celkové tělesné hygieně používat bezbariérový vstup do sprchy, zde mít k dispozici protiskluzový povrch podlahy, madla, sedátko apod. Aktivity základních životních potřeb vykonávané posuzovanou osobou složitěji či déle než zdravou osobou, ale ve výsledku je osoba schopna je zvládnout, se považují za zvládané. Posudková komise uzavřela, že zdravotní stav byl posouzen v souladu s platnými právními přepisy. Od data 23. 9. 2020 do 26. 8. 2021 šlo o osobu starší 18 let věku, která se podle § 8 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb., ve znění zákona č. 366/2011 Sb., považovala za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost). Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vyžadovala každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby a nebyla schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb (písm. a, e, f, h, i, j). Nebyla prokázána potřeba každodenní pomoci, dohledu nebo péče při zvládání sedmi a více základních životních potřeb. Od data 27. 8. 2021 do data úmrtí 25. 11. 2021 šlo osobu starší 18 let věku, která se podle § 8 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb., ve znění zákona č. 366/2011 Sb., považovala za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III (těžká závislost). Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vyžadovala každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby a nebyla schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb (písm. a, d, e, f, h, i, j). Nebyla prokázána potřeba každodenní pomoci, dohledu nebo péče při zvládání devíti a více základních životních potřeb. PK MPSV Brno se ztotožnila s lékařem PK MPSV ze dne 2. 11. 2021 ve stanovení stupně závislosti. PK MPSV Brno dospěla po zhodnocení obsáhlé podkladové dokumentace ke zjištění, že posudkový závěr PK MPSV byl správný a lze ho potvrdit.

32. Dne 10. 3. 2023 vypracoval žalovaný žádost o doplnění posouzení. V žádosti uvedl mimo jiné, že v posudkovém hodnocení posudková komise uvádí, že jí byla dne 6. 1. 2023 doručena žádost o vypracování „srovnávacího“ posudku. V tomto případě se však nejednalo o žádost o vypracování srovnávacího posudku, ale o vypracování nového posudku, a to v intencích přiloženého rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2022, č. j. 19 Ad 12/2022–62, který zrušil rozhodnutí MPSV, při jehož rozhodování bylo vycházeno z posudku PK MPSV Brno ze dne 25. 1. 2022. Dle tohoto posudku ze dne 25. 1. 2022 žadatelka v období do 23. 9. 2020 do 5. 7. 2021 nezvládala celkem 6 základních životních potřeb – a) mobilita, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost a byla považována za osobu závislou ve stupni II; od 6. 7. 2021 do data úmrtí (25. 11. 2021) nezvládala všech 10 základních životních potřeb a byla považována za osobu závislou ve stupni IV. Žalovaný požádal o zdůvodnění, proč nyní hodnotí rozdílně oproti svému posudku ze dne 25. 1. 2022. V posudkovém zhodnocení ze dne 7. 3. 2023 (str. 8, odst. 2) posudková komise uvedla: „PK MPSV zhodnotila funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a ve shodě s prvoinstančním posudkem konstatuje, že posazovaná osoba nezvládala tyto základní životní potřeby: a) mobilita, e) oblékání, obouvání, f) tělesná hygiena, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost.“ Toto hodnocení však není ve shodě s prvoinstančním posudkem OSSZ, která hodnotila zdravotní stav tak, že žadatelka od 23. 9. 2020 nezvládala těchto 6 základních životních potřeb – a) mobilita, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, h) péče o zdraví, j) péče o domácnost. Žalovaný požádal o odůvodnění tohoto rozdílného hodnocení oproti OSSZ. Současně žádal o doplnění posudku, tak jak je vytýkáno v rozsudku krajského soudu (zejména body 35 až 41), tj. včetně vyjádření ke všem aktivitám základních životních potřeb, které jsou hodnoceny jako zvládané, když v předmětném rozsudku je mj. uvedeno: „Soud znovu poukazuje na ust. § 2a vyhl. č. 505/2006 Sb. Z něj vyplývá, že pokud posuzovaná osoba nezvládá, byť i jedinou z aktivit vyjmenovaných u životních potřeb v příloze č. 1 k této vyhlášce, považuje se pro danou základní životní potřebu za závislou na pomoci jiné fyzické osoby. Vzhledem ke znění tohoto ustanovení a požadavku úplnosti a přesvědčivosti kladenému na posudek závislosti osoby judikaturou, je proto bezpodmínečně nutné, aby se posudková komise vyjádřila ke schopnosti posuzované osoby zvládat veškeré aktivity vyjmenované u předmětných životních potřeb v příloze č. 1 k vyhl. č. 505/2006 Sb. a to zejména ve vztahu k námitkám posuzované osoby. Posudky posudkových komisí však tento požadavek ve vztahu k žalobkyní zmiňovaným životním potřebám nesplňují“.

33. Dne 4. 4. 2023 vypracovala posudková komise v Brně doplňující posudek, v němž k uvedení, že se jedná o vypracování srovnávacího posudku konstatovala, že došlo k administrativní chybě. Nejednalo se o srovnávací posudek, ale o posudek nový. Posudková komise zhodnotila, že se jednalo se o posuzovanou ženu ve věku 76 let (152 cm, 66 kg) s dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem. V popředí zdravotních potíží byla interní polymorbidita a bolestivý syndrom páteře chronický, bez myelopatie, degenerativní etiologie s nálezem na zobrazovacích metodách, dále artrotické postižení nosných kloubů, kolenních i kyčelních. Léčená familiární středomořská horečka heterozygot, febrilní ataky s abdominalgiemi, v revmatologické péči, na biologické léčbě od 2. 12. 2020, dif. dg. psoriatická artropatie. Dle onkologického vyšetření dne 27. 8. 2021, tedy téměř rok po podání žádosti o příspěvek na péči, jí byl diagnostikovaný generalizovaný tumor neznámého původu, mediastinální lymfadenopatie, ložiskový proces pravé plíce, karcinomatosa pleury, ložiskový proces jater. Diagnosa stanovena z CT vyšetření ze dne 27. 8. 2021. Dle onkologa dne 27. 8. 2021 spolupracující, orientovaná, špatně mobilní. Dle urologa ze dne 2. 9. 2021 smíšená inkontinence, předpis inko pomůcek. Z dokumentace vybráno vyšetření MMSE psychologem. V 6/2021 27/30 bodů (norma). V 7/2021 MMSE 19/30 bodů (hranice lehké až střední demence). Dle praktického lékaře dne 7. 10. 2020 byla orientovaná místem, časem i osobou, chování, komunikace, řeč, čtení a psaní i paměť byla přiměřená, intelekt normální, sama se najedla, stoj o širší bázi, chůze s dopomocí druhé osoby. Vybráno z karty praktického lékaře: dne 16. 11. 2021 dle sestry domácí péče se sama posadí, sama ujde i pár kroků v chodítku, lehké otoky jen na nártech, pospává, ale zase nevypadá úplně nejhůř, zvažují napsání morfinu, domluva s lékařem na zavedení katetru, dle sestry domácí péče spíše dcera trochu zveličuje, sděluje, že se doposud starala ona, tak ať se nyní stará někdo jiný, prohovořeno, nabízen i kamenný hospic. Pečující dcera Covid 19 pozitivní dne 14. 11. 2021, karanténa. Žadatelka byla hospitalizovaná od 22. 11. do 25. 11. 2021 na infekčním oddělení nemocnice s pozitivitou covid–19. Pozitivita potvrzena již dne 16. 11. 2021, ošetřena na infekčním oddělení nemocnice dne 18. 11. 2021, dle rtg popisu sup. pneumonie vpravo, vzhledem k polymorbiditě především generalizovanému tumoru pravé plíce navržena hospitalizace, tu pacientka odmítla a podepsala negativní reverz. Předepsaná antibiotika nevyzvedli, ani celou dobu doma nepodávali. Dne 22. 11. 2021 přivezena RZP pro zhoršující se dušnost s hyposaturací, bez kyslíku 88 %, na kyslíku 95 %. Subjektivně poslední tři dny hodně špatně dýchá, téměř nic nejí. Zahleněná, chropy oboustranně poslechově. Při vědomí, plně orientovaná. Chůze pár kroků k mechanickému vozíku. Žadatelka zemřela dne 25. 11. 2021 v terénu celkového vyčerpání a se spolupodílem onkologického postižení. Prostudována obsáhlá zdravotní dokumentace ve spise včetně sociálních šetření. PK MPSV Brno prostudovala sociální šetření úřadu práce F–M ze dne 1. 10. 2020, které bylo v souladu s funkčním dopadem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na zvládání základních životních potřeb. PK MPSV zhodnotila funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a ve shodě s prvoinstančním posudkem konstatuje, že posazovaná osoba nezvládala tyto základní životní potřeby: a) mobilita, e) oblékání, obouvání, f) tělesná hygiena, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity a j) péče o domácnost. PK MPSV ponechala „vstřícně“ nezvládání základních životních potřeb e) oblékání, obouvání, a f) tělesná hygiena. PK MPSV provedla posudkové zhodnocení základních životních potřeb a jednotlivých úkonů. Funkční omezení vyplývající ze zjištěného a výše popsaného zdravotního stavu nedosahovalo stupně těžké nebo úplné poruchy, která by bránila schopnosti zvládat základní životní potřeby (kromě uznaných uvedených) s využitím dostupných facilitátorů, bez nutnosti každodenní pomoci jiné fyzické osoby. Zdravotní stav byl posouzen s platnou legislativou. Ostatní základní životní potřeby byla žadatelka dle posudkové komise schopna zvládnout v přijatelném standardu, což se rozumí zvládání životní potřeby v kvalitě a způsobem, který je běžný, obvyklý a akceptovatelný, a který umožňuje, aby potřeby byly naplněny bez vazby na každodenní intervenci jiné osoby. Zvládání základních životních potřeb hodnotila s použitím facilitátorů, což jsou běžně dostupné pomůcky, prostředky, předměty denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku. Posudková komise uvedla, že nebyla dokladována porucha funkce horních nebo dolních končetin ve smyslu těžkých paretických postižení, těžkých poruch velkých kloubů či jiné těžké funkční poruchy pohybového či opěrného aparátu. Funkce rukou nebyla závažně omezena. V přiložené dokumentaci nebylo prokázané posudkově významné postižení zraku či sluchu, ani přítomnost těžké mentální retardace či těžké demence nebo jiného závažného duševního postižení s dopadem na orientační a komunikační schopnosti. Žadatelka nebyla limitována kardiální nebo dechovou nedostatečností. Orientace: byla orientovaná, posudkově významné poruchy chování, intelektu či paměti v lékařských nálezech nedokumentovány. Smyslové funkce byly pro zvládnutí této potřeby dostatečné. Orientovaná a spolupracující byla i v době onkologického vyšetření se stanovením nové diagnosy dne 27. 8. 2021, tedy téměř rok po podání žádosti o příspěvek na péči. Nejednalo se o ztrátu duševních kompetencí. Komunikace: nebyla u ní dokumentována těžká porucha řeči. Dle doložených nálezů nebylo medicínské odůvodnění pro nezvládání rukou psané krátké zprávy za pomoci facilitačních pomůcek. Používala komunikační prostředky. Stravování: mentální, dušení schopnosti a smyslové funkce byly pro zvládnutí této potřeby dostatečné. Posudkově významné postižení horních končetin nedokumentováno. Předpokladem ke zvládání této základní životní potřeby je zejména zachovaná funkce obou horních končetin včetně rukou a přiměřené duševní kompetence. Naservírování stravy, přemístění z místa přípravy na místo konzumace je možno realizovat nejen přenášením, ale i posouváním nebo např. převezením na servírovacím stolku nebo na invalidním vozíku. Tzn., že samotný údaj o používání holí nebo invalidního vozíku nemusí podmiňovat neschopnost naservírovat stravu. Předpokladem k tomu je zachovaná funkce obou horních končetin a přiměřené duševní kompetence. Základní životní potřeba stravování je zaměřena na schopnost vlastní konzumace již přípravných nápojů a stravy. Celkově je schopna sebesycení. Příprava stravy, uvaření jednouchého teplého jídla a nápoje a nákup stravy je hodnocen v rámci základní životní potřeby j) péče o domácnost, která byla uznána jako nezvládaná. Pro neschopnost sebesycení a porcování stravy není v objektivním nálezu odpovídající medicínský korelát. Výkon fyziologické potřeby: byla schopna přemístění na WC, sedu schopna, stoje schopna, tedy schopna zaujmout přiměřenou polohu, při zachovalé hybnosti rukou byla schopna následné hygieny a eventuálně výměny pomůcek. Smyslové a mentální funkce byly pro zvládnutí této potřeby dostatečné. Z posudkového hlediska nebylo prokázáno, že by funkční omezení vyplývající ze zjištěného zdravotního stavu (a to s přihlédnutím k použití kompenzačních pomůcek) bránilo ve schopnostech zvládat další základní životní potřeby, mimo již uznaných. Zhoršení zdravotního stavu bylo s nově diagnostikovaným onkologickým onemocněním dne 27. 8. 2021. I v této době ale dle doložených odborných nálezů byla orientovaná, spolupracovala, byla schopna podepsat negativní reverz na infekčním oddělení. Nebylo jí diagnostikováno těžké postižení smyslových funkcí, mentálních a duševních schopností. Vzhledem k onkologickému onemocnění uznána navíc jako nezvládaná ZŽP stravování (podáváni tekuté stravy, nutridrinků). Nezvládala tedy základní životní potřeby a) mobilita, d) stravování, e) oblékání, obouvání, f) tělesná hygiena, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity a j) péče o domácnost. Pro nezvládání neuznaných základních životních potřeb není medicínské odůvodnění. K odvolání PK MPSV poznamenala, že v hodnocení je třeba aplikovat posudková kritéria, která vycházející z platných právních předpisů. Aktivity jsou považovány za nezvladatelné pouze v případě, že osoba uvedenou aktivitu nezvládá zcela anebo pokud zvládání aktivity je narušené těžkým způsobem. Nezvladatelné aktivity musí rovněž naplňovat kritéria podmínky „dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu“. Za nezvladatelné je aktivity možné označovat jen v případech, kdy zhoršení zdravotního stavu vedoucí k nezvládnutí aktivity je delší, než jeden rok anebo je důvodný předpoklad, že bude trvat jeden rok či déle. Krátkodobější zhoršení zdravotního stavu sice může vést k přechodnému nezvládnutí té které aktivity, ale dle platných právních předpisů aktivitu či základní životní potřebu není možné označit za nezvladatelnou. Nezvládání aktivit, které jsou vykonávány pouze výjimečně či sporadicky nejsou posudkovým kritériem pro závislost na pomocí druhé osoby ve znění platných právních předpisů. Posudková komise dále poznamenala, že základní životní potřeby je nutné hodnotit v prostředí, ve kterém se posuzovaná osoba obvykle pohybuje, a které by mělo být přizpůsobeno zdravotnímu stavu za účelem umožnění či usnadnění výkonu jednotlivých aktivit. Zdravotnímu stavu by mělo být přizpůsobeno nejen vybavení domácnosti, ale i další skutečnosti, zejména mají být použity i veškeré dostupné facilitátory (v hodnocení jsou aplikována kritéria zvládání s použitím vhodných facilitátorů, nikoliv bez nich) např. berle či ortézy ke zlepšení mobility, volba vhodného oděvu a obuvi, které lze s danou poruchou obléci či obout bez nutnosti dopomoci jiné osoby (nazouvací obuv, suchý zip apod.), nákup potravin a tekutin (je třeba brát v obalech, které je osoba schopna otevřít, chléb lze koupit již nakrájený apod.), k výkonu fyziologické potřeby ve WC místnosti používat bezbariérový vstup, zde mít k dispozici protiskluzový povrch podlahy, madla, zvýšené sedátko apod., rovněž k celkové tělesné hygieně používat bezbariérový vstup do sprchy, zde mít k dispozici protiskluzový povrch podlahy, madla, sedátko apod. I když některé aktivity základních životních potřeb vykonává posuzovaná osoba složitěji či déle než zdravá osoba, ale ve výsledku je schopna je zvládnout, považují se za zvládané. Posudková komise uzavřela, že zdravotní stav byl posouzen v souladu s platnými právními přepisy. Od data 23. 9. 2020 do 26. 8. 2021 šlo o osobu starší 18 let věku, která se podle § 8 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb., ve znění zákona č. 366/2011 Sb., považovala za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost). Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vyžadovala každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby a nebyla schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb (písm. a, e, f, h, i, j). Nebyla prokázána potřeba každodenní pomoci, dohledu nebo péče při zvládání sedmi a více základních životních potřeb. Od data 27. 8. 2021 do data úmrtí 25. 11. 2021 šlo osobu starší 18 let věku, která se podle § 8 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb., ve znění zákona č. 366/2011 Sb., považovala za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III (těžká závislost). Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vyžadovala každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby a nebyla schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb (písm. a, d, e, f, h, i, j). Nebyla prokázána potřeba každodenní pomoci, dohledu nebo péče při zvládání devíti a více základních životních potřeb.

34. Žalobkyně ve vyjádření k podkladům dne 19. 4. 2023 uvedla, že posudek posudkové komise v Brně nevyhovuje kritériím stanoveným v judikatuře NSS na jeho úplnost a přesvědčivost a nesouhlasila s ním. Pozastavila se nad tím, jak je možné, že PK MPSV Brno hodnotí stejné období (27. 8. 2021 – 25. 11. 2021) na základě úplně stejných poznatků odlišně a původně IV. stupeň závislosti byl překvalifikován na III. stupeň (ve IV. stupni bylo původně období 7. 7. 2021–25. 11. 2021). Celá situace dle ní nasvědčuje tomu, že MPSV ani PK MPSV nevzala na vážnost rozsudek ze dne 30. 9. 2022, a to z jakého důvodu se rozhodnutí MPSV ze dne 16. 2. zrušuje, které měly vést k naplnění bodu 3. rozsudku a neřídili se jím. Období od 7. 7. 2021 nebylo předmětem žaloby, tudíž nemuselo být znova posuzováno. Bylo sice rozsudkem krajského soudu zrušeno, ale pakliže je PK MPSV Brno důvěryhodná, nebyl důvod rozhodnutí měnit (z IV. stupně na III.).

35. Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o sociálních službách (dále jen zákon o sociálních službách), příspěvek na péči (dále jen příspěvek) se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby. Tímto příspěvkem se stát podílí na zajištění sociálních služeb nebo jiných forem pomoci podle tohoto zákona při zvládání základních životních potřeb osob. Náklady na příspěvek se hradí ze státního rozpočtu.

36. Podle ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, osoba starší 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a) stupni I. (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby, b) stupni II. (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb, c) stupni III. (těžká závislost) jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb, d) stupni IV. (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb, a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby.

37. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách, při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: a) mobilita, b) orientace, c) komunikace, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost.

38. Podle ustanovení § 9 odst. 4 téhož zákona, při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

39. Podle ustanovení § 9 odst. 5 téhož zákona, pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se vyhodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku.

40. Podle ustanovení § 9 odst. 6 téhož zákona, bližší vymezení schopností zvládat základní životní potřeby a způsob jejich hodnocení stanoví prováděcí právní předpis.

41. Z § 9 zákona o sociálních službách plyne, že při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku. Bližší vymezení schopností zvládat základní životní potřeby a způsob jejich hodnocení stanoví prováděcí právní předpis, kterým je vyhl. č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, v relevantním znění, která uvádí, jaké konkrétní schopnosti se zkoumají při posuzování zvládání jednotlivých základních životních potřeb.

42. Pokud jde o rozhodný posudek PK MPSV ze dne 7. 3. 2023 a ze dne 4. 4. 2023, vyplývá z něj, že byly funkční schopnosti žadatelky hodnoceny ve dvou samostatně časových úsecích. V případě období od 23. 9. 2020 do dne 26. 8. 2021 posudková komise dospěla k závěru, že podle § 8 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, se žadatelka považovala za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II. – středně těžká závislost, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nebyla schopna zvládat 6 základních životních potřeb, a to a) mobilita, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity a j) péče o domácnost. Pokud jde o následné období od 27. 8. 2021 do dne 25. 11. 2021, kdy žadatelka zemřela, byla žadatelka považována za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III. – těžká závislost, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nebyla schopna zvládat 7 základních životních potřeb, a to a) mobilita, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost. S námitkami žalobkyně, že od data 23. 9. 2020 do 26. 8. 2021 žadatelka paní J. B. nezvládala i základní životní potřebu b) orientace, c) komunikace, d) stravování a g) výkon fyziologické potřeby, se soud neztotožňuje. Žalovaný vycházel ze závěrů PK MPSV ČR v Brně v posudku ze dne 7. 3. 2023 a 4. 4. 2023, které soud považuje za úplné a přesvědčivé. Co se týče základní životní potřeby b) orientace, pak podle př. č. 1 výše citované prováděcí vyhlášky se za schopnost zvládat základní životní potřebu orientace považuje stav, kdy osoba je schopna poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, mít přiměřené duševní kompetence, orientovat se osobou, časem a místem, orientovat se v přirozeném sociálním prostředí, orientovat se v obvyklých situacích a přiměřeně v nich reagovat. PK MPSV ČR v Brně vysvětlila, že k neschopnosti orientace může dle posudkových kritérií vést oboustranná praktická nebo úplná hluchota, praktická nebo úplná slepota, hluchoslepota, pokud ani za pomoci zdravotnických prostředků (sluchadla, implantované neuroprotézy) neumožňuje zvládat aktivity, kterými je orientace vymezena. K neschopnosti orientace z důvodu nedostatku duševních kompetencí vede např. středně těžká, těžká hluboká mentální retardace, dále středně těžká a těžké demence nebo jiná těžká psychická postižení, které působí narušení duševních kompetencí s prokazatelnými dlouhodobými těžkými poruchami orientace. Za neschopnost orientace se považuje např. stav, kdy osoba není schopna se smysly orientovat po bytu, v místě bydliště, na ulici a okolí, rozpoznávat jiné osoby nebo nedisponuje přiměřenými duševními kompetencemi, které by jí umožnily orientovat se v obvyklém prostředí a v obvyklých situacích a přiměřeně v nich reagovat. Samotná občasná ztráta orientace v čase, pokud není každodenní, neznamená neschopnost zvládat tuto základní životní potřebu. I dle názoru soudu ze sociálních šetření plyne, že žadatelka nosila brýle na čtení, slyšela dobře, byla orientovaná místem, časem a osobou, věděla den v týdnu, datum, adresu domu, sdělila svůj věk, jiné osoby poznala. U žadatelky nebyla v lékařské dokumentaci uvedena a zjištěna porucha kognitivních funkcí, organicita či diagnóza vaskulární poruchy. Posudková komise odkázala na zdravotní dokumentaci praktické lékařky ze 7. 10. 2020, podle níž žadatelka byla orientovaná, chování měla přiměřené. V testu MMSE 10. 6. 2021 dosáhla 27 bodů z 30 možných. Z vyšetření v ambulanci bolesti Fakultní nemocnice Ostrava MUDr. K. ze dne 19. 10. 2020 rovněž plyne, že žadatelka byla lucidní, orientovaná. Z psychologického vyšetření Mgr. G.ze dne 6. 7. 2021 se podává, že žadatelka byla orientovaná osobou, kontakt navázala, v testu MMSE získala 19 bodů z 30 možných. V závěru uveden globální kognitivní deficit v úrovni mírné demence, středně těžké postižení kognitivních funkcí, dyseksekutivní syndrom. U žadatelky nebyla dokumentována závažná mentální retardace, závažná demence, nevidomost, těžká slabozrakost nebo hluchota či těžká nedoslýchavost, ani závažné psychotické postižení se sociální dezintegrací, závažný kognitivní deficit. Nebyla zřejmá trvalá celková dezorientace, ani trvalé nerozlišení např. dne a noci. V nálezu ohledně onkologického vyšetření žadatelky ze dne 27. 8. 2021 se rovněž podává, že byla spolupracující, orientovaná. 22. 11. 2021, kdy byla přivezena záchrannou službou, byla při vědomí a plně orientovaná. Soud ve shodě s žalovaným je toho názoru, že posudkové orgány se schopností žadatelky zvládat základní životní potřebu b) orientace podrobně zabývaly a dospěly k závěru, že žadatelka byla schopna tuto základní životní potřebu zvládat v přijatelném standardu, včetně všech aktivit, které jsou součástí této základní životní potřeby, tj. byla schopna poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, mít přiměřené duševní kompetence, orientovat se osobou, časem a místem, orientovat se v přirozeném sociálním prostředí, orientovat se v obvyklých situacích a přiměřeně v nich reagovat. Pokud se odkazuje na nález MUDr. K., v této zprávě se konstatuje, že žadatelka trpěla polyvalentní intolerancí na mnoho analgetik. Užívání opiátů a analgetik však s ohledem na obsah zdravotní dokumentace, jak ji posudková komise hodnotila a záznamy lékařů, jak jsou výše citovány čili zdravotnické dokumentace praktické lékařky či lékaře onkologa z 27. 8. 2021, je patrné, že žadatelka byla orientovaná, a to jak v období od data 23. 9. 2020 do 26. 8. 2021, tak i v následném období, kdy došlo ke zhoršení jejího zdravotního stavu v souvislosti s onkologickým onemocněním, tedy od 27. 8. 2021 do data úmrtí žadatelky 25. 11. 2021.

43. Co se týká základní životní potřeby c) komunikace, pak dle přílohy č. 1 prováděcí vyhlášky se za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu považuje stav, kdy osoba je schopna vyjadřovat se srozumitelně mluvenou řečí a dorozumět se jejím prostřednictvím s jinými osobami v rozsahu běžné slovní zásoby odpovídající věku a sociálnímu postavení, chápat obsah přijímaných a sdělovaných zpráv, vytvářet rukou psanou krátkou zprávu, porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům a zvukovým signálům, používat běžné komunikační prostředky. Soud sdílí závěr žalovaného, že posudkové orgány se schopností zvládat základní životní potřebu c) komunikace podrobně zabývaly a dospěly k závěru, že žadatelka byla schopna tuto základní životní potřebu zvládat v přijatelném standardu včetně všech aktivit, které jsou součástí této základní životní potřeby, tj. byla schopna vyjadřovat se srozumitelně mluvenou řečí a dorozumět se jejím prostřednictvím s jinými osobami v rozsahu běžné slovní zásoby odpovídající věku a sociálnímu postavení, chápat obsah přijímaných a sdělovaných zpráv, vytvářet rukou psanou krátkou zprávu, porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům a zvukovým signálům, používat běžné komunikační prostředky, a to po celé období od 23. 9. 2020 ke dni úmrtí 25. 11. 2021. Posudková komise poukázala na nález praktické lékařky ze dne 7. 10. 2020, v němž lékařka konstatuje, že komunikace, řeč, čtení a psaní u žadatelky jsou přiměřené. Dále PK MPSV v Brně v předmětném posudku ze dne 7. 3. 2023 a 4. 4. 2023 uvedla, že v přiložené dokumentaci nebylo prokázáno posudkově významné postižení zraku či sluchu, ani přítomnost těžké mentální retardace či těžké demence nebo jiného závažného duševního postižení s dopadem na komunikační schopnosti. Nebyla u žadatelky dokumentována těžká porucha řeči a z lékařských nálezů obsažených ve zdravotní dokumentaci žadatelky nevyplývá medicínské odůvodnění pro nezvládání rukou psanou krátké zprávy za pomoci facilitačních pomůcek. Posudková komise poukázala na to, že žadatelka používala komunikační prostředky – telefon, což je zřejmé i ze sociálního šetření ze dne 1. 10. 2020, v jehož rámci bylo zjištěno, že žadatelka měla mobilní telefon, využívala ho, pokud jela k lékaři. Žalovaný přiléhavě poznamenal, že základní životní potřeby a jejich aktivity se hodnotí s přihlédnutím k věku posuzované osoby, přičemž u žadatelky nebylo lze používání PC včetně emailové komunikace považovat za běžný komunikační prostředek. K námitce žalobkyně, že musela žadatelce osobně vysvětlovat obsah každého lékařem sděleného pokynu, soud sdílí názor žalovaného, že návštěva lékaře je obecně náročná, ne vždy srozumitelná, včetně pochopení navrhovaných vyšetření, způsobu léčby diagnóz apod. a toto nelze tedy zohledňovat v rámci komunikace ve smyslu běžné slovní zásoby odpovídající věku a sociálnímu postavení.

44. Jde–li o základní životní potřebu d) stravování, pak za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se podle přílohy č. 1 prováděcí vyhlášky považuje stav, kdy osoba je schopna vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, nápoj nalít, stravu naporcovat, naservírovat, najíst se a napít, dodržovat stanovený dietní režim. Namítala–li žalobkyně, že žadatelka nezvládala tuto základní životní potřebu i v období od 23. 9. 2020 do 26. 8. 2021, pak s touto námitkou soud nesouhlasí. Ze záznamu o sociálním šetření plyne, že žadatelka v uvedeném období byla schopna si oběd vytáhnout z lednice a ohřát na elektrické plotýnce, uvařila si čaj, stravu si naporcovala sama, najedla se pomocí lžíce, příp. s nožem, sama se napila, dodržovala dietní režim, byla schopna dojít do kuchyně a napít se sama, potraviny byla schopna rozeznat. V předmětném posudku ze dne 7. 3. 2023 a 4. 4. 2023 PK MPSV v Brně zdůraznila, že základní životní potřeba stravování je zaměřena na schopnost vlastní konzumace již připravených nápojů a stravy. Na tomto místě soud poznamenává, že příprava stravy, uvaření jednoduchého teplého jídlo a nápoje a nákup stravy se hodnotí v rámci základní životní potřeby j) péče o domácnost, která byla uznána jako nezvládaná základní životní potřeba. Žadatelka v uvedeném období měla přiměřené duševní kompetence a v lékařských nálezech nebylo u ní dokumentováno významné postižení horních končetin. Soud souhlasí s žalovaným, že naservírování stravy, přemístění z místa přípravy na místo konzumace je možné realizovat nejen přenášením, ale i posouváním nebo převezením na servírovacím stolku nebo na invalidním vozíku. Používání holí nebo invalidního vozíku nemusí podmiňovat neschopnost naservírovat stravu. Soud souhlasí s žalovaným, že podávání tekuté stravy žadatelce v podobě nutridrinků bylo nutno zohlednit až v souvislosti se zjištěným onkologickým onemocněním, tedy od 27. 8. 2021, neboť ve smyslu § 3 písm. c) zákona o sociálních službách se hodnotí, zda jde u posuzované osoby o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, přičemž pro účely zákona se tím rozumí zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy trvá nebo má trvat déle než 1 rok, a který omezuje funkční schopnosti nutné pro zvládání základních životních potřeb.

45. Pokud jde o základní životní potřebu g) výkon fyziologické potřeby, pak podle přílohy č. 1 vyhl. č. 505/2006 Sb., se za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu považuje stav, kdy osoba je schopna včas používat WC, vyprázdnit se, provést očistu, používat hygienické pomůcky. Posudková komise uvedla, že dle posudkových kritérií k neschopnosti zvládat tuto základní životní potřebu může dojít při anatomické nebo funkční ztrátě úchopové schopnosti obou rukou (osoba není schopna provést očistu), při anatomické či funkční ztrátě jedné nebo obou dolních končetin a také při těžkém duševním onemocnění spojeném se sociální dezintegrací. Soud souhlasí s žalovaným, že za neschopnost se nepovažuje inkontinence moči nebo stolice nebo ošetřování stomií, pokud osoba je schopna si sama vyměnit absorpční pomůcky a očistit se, nebo retence moči a stolice, pokud osoba sama zvládne vyprázdnit se cévkováním či s využitím projímadel a klysmatu. Ze sociálního šetření ze dne 1. 10. 2020 vyplývá, že žadatelka na toaletu došla sama s oporou nízké hůlky, při zaujmutí polohy se přidržovala topení a malého umyvadla, očistu provedla sama. Byla inkontinentní při zakašlání, používala vložky, které si sama kupovala. Stejně tak ze záznamu o sociálním šetření ze dne 29. 5. 2021 vyplývá, že žadatelka na toaletu došla sama, přidržovala se madel, výkon a očistu provedla sama, používala pomůcky (vložky). Dle posudkové komise trvalé nezvládání očisty nemělo oporu ve zdravotnické a spisové dokumentaci žadatelky. Žadatelka byla schopna přemístění na WC, byla schopna sedu a stoje, tedy byla schopna zaujmout přiměřenou polohu při zachovalé hybnosti rukou, byla schopna následné hygienu a eventuálně výměny pomůcek. Smyslové a mentální funkce byly pro zvládnutí této potřeby dostatečné. Soud souhlasí s žalovaným, že PK MPSV v Brně se v posudku ze dne 7. 3. 2023 a 4. 4. 2023 schopností zvládat základní životní potřebu g) výkon fyziologické potřeby podrobně zabývala a dospěla k závěru, že žadatelka byla schopna tuto základní životní potřebu zvládat v přijatelném standardu včetně všech aktivit, které jsou součástí této základní životní potřeby, tj. byla schopna včas používat WC, zaujmout vhodnou polohu, vyprázdnit se, provést očistu, používat hygienické pomůcky.

46. Soud uzavírá, že posudek PK MPSV ČR v Brně ze dne 7. 3. 2023 a 4. 4. 2023 lze považovat za jednoznačný, úplný a přesvědčivý, skutkový stav pro rozhodnutí žalovaného již nebylo třeba dále doplňovat. Závěry formulované v napadeném rozhodnutí soud hodnotí jako přesvědčivé, dostačující a řádně odůvodněné. Z výše uvedených důvodů soud v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s., zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů žalobu jako nedůvodnou zamítl.

47. Podle § 60 odst. 1 s.ř.s. soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně ve věci úspěch neměla a žalovanému prokazatelně v souvislosti s tímto řízením žádné další náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.

48. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně ve věci úspěch neměla a žalovanému prokazatelně v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.