19 Ad 21/2016 - 35

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobkyně M. M., zastoupené zmocněnkyní V. K., bytem H. – M., H. t. 172/54, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem Praha 2, Na Poříčním právu 376/1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9.5.2016, č. j. MPSV-2016/94007-923, o příspěvek na péči, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 9.5.2016, č. j. MPSV-2016/94007-923 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce ČR – Krajské pobočky v Ostravě ze dne 4.9.2015, č. j. 115275/2015/HAV, kterým byl zamítnut návrh na změnu výše přiznaného příspěvku na péči podaný dne 17.6.2015 a bylo rozhodnuto, že příspěvek na péči bude poskytován v původní výši 800,- Kč měsíčně. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo potvrzeno. Žalobkyně namítala, že bez pomoci jiné osoby ani s využitím pomůcek není schopna zvládat životní potřebu obouvání a oblékání. Poznamenala, že je schopna rozeznat vhodné oblečení i obutí, ale není schopna si všechny části oblečení sama obléci. Nezvládá rovněž základní životní potřebu stravování, protože není schopna si pokrm připravit a naporcovat. Dle názoru žalobkyně nelze argumentovat tím, že si může pořizovat již porcované potraviny. Všechny potraviny takto zakoupit nelze a nemocný člověk nemůže být takovýmto způsobem omezován. Nelze např. zakoupit oloupaný pomeranč nebo láhev minerálky s povoleným uzávěrem. Nelze rovněž přijmout doporučení, aby potraviny nepřesouvala, ale konzumovala je přímo v místě přípravy. To v jejím případě znamená, že by se jídlo mělo konzumovat přímo z pracovní desky kuchyňské linky. Současně položila otázku, zda jako nemocný člověk nemá právo na slušné stolování. Za nezvládnutou lze považovat i životní potřebu výkon fyziologické potřeby. Uvedla, že je inkontinentní, není schopna včas dojít na toaletu a potřebu provést. Žalobkyně uzavřela, že životní potřeby obouvání a oblékání, stravování a výkon fyziologické potřeby v napadeném rozhodnutí nejsou posouzeny v souladu s vyhláškou č. 391/2011 Sb. Rozhodnutí žalovaného bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu bez přihlédnutí k ust. § 2a vyhl. č. 391/2011 Sb., kterou se mění vyhláška č. 505/2006 Sb. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný uvedl, že posudkový lékař Okresní správy sociálního zabezpečení v Karviné v posudku ze dne 14.8.2015 učinil závěr, že žalobkyně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nezvládá celkem čtyři základní životní potřeby a) mobilita, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena a j) péče o domácnost a že ostatní základní životní potřeby zvládne, neboť nebyl zjištěn zdravotní důvod k jejich nezvládnutí. Dále uvedl, že proti rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení v Karviné, jímž byl zamítnut návrh žalobkyně na změnu výše přiznaného příspěvku na péči, a bylo rozhodnuto o poskytování příspěvku na péči v původní výši 800,- Kč měsíčně, podala žalobkyně odvolání. Odvolací správní orgán požádal o posouzení zdravotního stavu Posudkovou komisi MPSV. Ta v posudku ze dne 13.11.2015 uvedla, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav – polymorbiditu – zejména pak stav po ischemické cévní mozkové příhodě v povodí ACM s pravostrannou hemiparézou, zbytkovou lehkou parézou na pravé horní končetině a středně těžkou na pravé dolní končetině, vrozené vykloubení obou kyčelních kloubů, stav po korekčních operacích, následně po totální endoprotéze kyčelních kloubů oboustranně, po totální endoprotéze pravého kolenního kloubu, nyní se správným postavením komponent, volnou hybností kyčelních kloubů a lehce omezenou hybností pravého kolena. Na omezené hybnosti žalobkyně se podílí i letitá obezita. Při zjištěném zdravotním stavu posudková komise dospěla k závěru, že žalobkyně nezvládá celkem čtyři základní životní potřeby a) mobilita, f) tělesná hygiena, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost. PK MPSV v posudku odůvodnila také své závěry stran namítaných základních životních potřeb – stravování, výkonu fyziologické potřeby, oblékání a obouvání. Žalovaný uvedl, že z tohoto posudku, který považuje za úplný a přesvědčivý, vycházel a dospěl k závěru, že žalobkyně je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I. (lehká závislost), a proto odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. K žalobním námitkám stran základní životní potřeby d) stravování žalovaný odkázal na závěry PK MPSV ČR a uvedl, že žalobkyně může v rámci stravování využít pomocných mechanismů, tj. posouvání po stole, lince, s možností konzumace stravy přímo na místě přípravy, příp. využívání servírovacího transportního stolku, taktéž s možností využívání facilitátorů k rozbalování potravin, nakupování běžně dostupných naporcovaných polotovarů, jako např. krájený chléb apod. Poukázal na to, že k neschopnosti zvládat stravování může dojít např. při anatomické nebo funkční ztrátě obou horních končetin nebo anatomické ztrátě podstatných částí obou horních končetin, při ztrátě úchopové schopnosti obou rukou, při praktické a úplné nevidomosti obou očí a také při těžkých duševních poruchách, spojených se sociální dezintegrací, kdy jsou narušeny stravovací stereotypy. Žalovaný zdůraznil, že žalobkyně je orientovaná, vidí, netrpí žádným duševním onemocněním, paréza pravé horní končetiny je jen lehká, některé aktivity v rámci této základní životní potřeby může vykonávat vsedě s pomocí facilitátorů. Jako neslušná se nejeví ani konzumace jídla v místě přípravy. K základní životní potřebě e) oblékání a obouvání žalovaný odkázal na závěry PK MPSV s tím, že za neschopnost oblékání a obouvání lze pokládat stav, kdy osoba není schopna řádného výběru oblečení a obuvi (přiměřeného situaci nebo počasí), není si schopna oblečení ani vsedě navlékat, svlékat, nazouvat a vyzouvat obuv rovněž vsedě ani za použití různých pomůcek, tj. oblečení na gumu, dlouhé obouvací lžíce, nazouvání obuvi apod. Žalovaný odkázal na závěry PK MSV s tím, že tato situace u žalobkyně nenastala, a proto byla základní životní potřeba e) oblékání a obouvání hodnocena jako zvládaná. Co se týče základní životní potřeby g) výkon fyziologické potřeby žalovaný uvedl, že dle sociálního šetření žalobkyně na WC dojde, následnou očistu zvládá. Celodenně nosí plenkové kalhotky, které si sama mění. Žalovaný citoval příslušnou právní úpravu a dovodil, že pokud je osoba schopna si sama vyměnit absorpční pomůcky, plenkové kalhotky a očistit se, nemá anatomické nebo funkční ztráty úchopové schopnosti obou rukou, anatomické či funkční ztráty jedné nebo obou dolních končetin či těžké duševní onemocnění spojené se sociální dezintegrací, tak tuto základní životní potřebu zvládá. Stejně tak byla hodnocena základní životní potřeba g) výkon fyziologické potřeby PK MPSV i u žalobkyně. Krajský soud v souladu s ust. § 75 odst. 1 a 2 s.ř.s., zákona č. 150/2002 Sb., přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, dle skutkového a právního stavu k datu vydání napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Krajský soud rozhodl o věci samé v souladu s § 51 odst. 1 s.ř.s. Žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasil a žalobkyně se na výzvu soudu, zda souhlasí, aby ve smyslu § 51 odst. 1 s.ř.s. bylo o věci samé rozhodnuto bez jednání a po poučení, že souhlas bude udělen také tehdy, pokud do dvou týdnů od doručení této výzvy nevyjádří svůj nesouhlas s takovým projednáním věci, ve stanovené lhůtě na výzvu doručenou k rukám její zmocněnkyně dne 6.8.2016, nevyjádřila. Ze správních spisů zjistil krajský soud následující skutečnosti. Rozhodnutím Úřadu práce ČR – Krajské pobočky v Ostravě, KP Havířov ze dne 4.9.2015 byl zamítnut návrh žalobkyně na změnu výše příspěvku na péči ze dne 17.6.2015 a bylo rozhodnuto, že příspěvek na péči bude poskytován v původní výši 800,- Kč měsíčně. Správní orgán I. stupně odkázal na závěry posudkového lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Karviné, dle něhož z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně není schopna zvládat tyto základní životní potřeby: mobilita, oblékání, obouvání, tělesná hygiena, péče o domácnost. Správní orgán konstatoval, že posudkový lékař vycházel z označených nálezů odborných lékařů a sociálního šetření provedeného dne 3.7.2015 a z dokumentace okresní správy sociálního zabezpečení. Součástí spisu je předmětný posudek o zdravotním stavu žalobkyně zpracovaný lékařem okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 14.8.2015, v němž je obsažen výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu žalobkyně s tím, že podkladem bylo také sociální šetření provedené dne 3.7.2015. V posudkovém zhodnocení se konstatuje, že u žalobkyně jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Rozhodující příčinou je stav po CMP s následnou lehkou parézou pravé horní končetiny a těžší parézou pravé dolní končetiny, stav po TEP kyčelních kloubů billat. v roce 1991, v roce 1992, stav po TEP dx. kolene v roce 2003, stav dále zhoršuje obezita. Posudkový lékař MUDr. H. uvedl, že dle zdravotní dokumentace je žalobkyně lucidní, chování a komunikace přiměřené, orientace ve všech kvalitách správná. Od posledního posouzení nedošlo k podstatné změně ve zdravotním stavu, přesto žalobkyně je hůře mobilní, obtížnou chůzí o berlích. Bez klidové dušnosti, dle neurologického vyšetření postupné zhoršování mobility. Přivezena na invalidním vozíku. Posudkový lékař uvedl, že závěry sociálního šetření vyhodnoceného v přirozeném prostředí jsou zhruba v souladu se zjištěnými údaji o zdravotním stavu a funkčních poruchách. Není zdravotní důvod nezvládání stravování. Žalobkyně chodí pomocí chodítka, paréza pravé horní končetiny je lehká, levá horní končetina je bez doloženého funkčního postižení, žalobkyně zvládá ranní hygienu, není zdravotní důvod nezvládnutí servírování připravené stravy. Není doložené závažné postižení duševních schopností nebo zraku, není zdravotní důvod nezvládání péče o zdraví. Z doložené dokumentace a sociálního šetření vyplývá, že žalobkyně pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nezvládá čtyři základní životní potřeby: mobilita, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, péče o domácnost. Ostatní základní životní potřeby zvládne vzhledem k tomu, že nebyl zjištěn zdravotní důvod k jejich nezvládnutí. Žalobkyně se tak považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I. (lehká závislost). Součástí spisu je záznam ze sociálního šetření pro účely řízení o příspěvku na péči ze dne 3.7.2015, v němž je kromě jiného uvedeno, že žalobkyně sdělila, že jí snídaně chystá každé ráno sestra, potraviny rozezná, avšak nezvládá si je nakrájet, nepřipraví si teplý nápoj, vše jí vypadává z rukou. Stravu, tekutiny i předměty denní potřeby si v bytě nepřenese, pohybuje se v chodítku. Sama se nají lžící levou rukou, nalije si vodu z pákové baterie do sklenice, tekutiny někdy rozlévá, sama se napije, pitný režim dodržuje. Zvládá základní hygienu, kdy si opláchne ruce i obličej. Celková hygiena je prováděna ve vaně, na které je deska, sestra pomáhá s celkovou očistou těla a mytím vlasů, dle potřeby stříhá nehty. Žalobkyně si zvládne v chodítku zajít na toaletu, následnou očistu po vykonání fyziologické potřeby zvládá. Celodenně používá plenkové kalhotky, které si sama mění. K chůzi po bytu využívá chodítko, sejde s pomocí jen pár schodů u domu tak, že jí sestra pomáhá posunovat dolní končetiny nebo ji snášejí zdravotníci do sanity. Mimo byt neujde 200 m, je převážena na invalidním vozíku, sanitou, osobním automobilem. Zvládá polohu vsedě, vstane z lůžka a ze židle jen s oporou o stůl, ztěžka změní polohu, leží na zádech, nezvedne dolní končetiny, neustojí. Oblečení jí chystá sestra a pomáhá jí s oblékáním, svlékáním, obouváním i zouváním. Léky jí chystá pečující sestra a dohlíží na jejich správné užití, protože je občas zapomíná užívat. Proti uvedenému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, v němž namítala, že nezvládá také základní životní potřeby stravování, výkon fyziologické potřeby a osobní aktivity. Stravování nezvládá z důvodu parézy pravé horní končetiny, není schopna si jídlo naporcovat. K výkonu fyziologické potřeby uvedla, že je inkontinentní, používá pleny. Z důvodu zdravotního stavu nezvládá bez pomoci jiné osoby ani životní potřebu osobní aktivity. Nemůže vykonávat aktivity obvyklé jejímu věku ani vyřizovat své osobní záležitosti. O odvolání rozhodl žalovaný nyní žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 9.5.2016, č. j. MPSV-2016/94007-923, odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Žalovaný jako odvolací správní orgán si vyžádal posouzení zdravotního stavu žalobkyně Posudkovou komisí MPSV ČR v Ostravě. Posudková komise MPSV ČR v posudku ze dne 13.11.2015 v rámci diagnostického souhrnu uvedla, že u žalobkyně se jedná o stav po ischemické CMP v povodí ACM s pravostrannou hemiparézou v 08/2003. Nyní lehká paréza na pravé horní končetině a středně těžká až těžší na pravé dolní končetině. Neurologem předepsán invalidní vozík. Nyní mobilní na invalidním vozíku v exteriéru, doma v nízkém chodítku, na krátkou vzdálenost i s oporou dvou francouzských holí. Vrozené vykloubení obou kyčelních kloubů, stav po korekčních operacích se zkrácením pravé dolní končetiny o 2 cm. Stav po TEP kyčelních kloubů oboustranně, dle ortopedického vyšetření v 07/2014 postavení komponent správné, hybnost kyčlí volná. Chůze s oporou o dvou francouzských holích dlouhodobě. Stav po varizační osteotomii distálního femoru vpravo v 05/1996 pro valgozní koleno. Hybnost kolen lehce omezená. V posudkovém zhodnocení je uvedeno, že u žalobkyně se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav polymorbiditu - zejména pak stav po ischemické CMP v povodí ACM s pravostrannou hemiparézou zbytkovou, lehkou parézou na pravé horní končetině a středně těžkou na pravé dolní končetině, vrozené vykloubení obou kyčelních kloubů, stav po korekčních operacích, následně po TEP kyčelních kloubů oboustranně, po TEP pravého kolenního kloubu, nyní se správným postavením komponent, volnou hybností kyčelních kloubů a lehce omezenou hybností pravého kolena. Na omezení hybnosti se podílí i letitá obezita. Žalobkyně dlouhodobě chodí s oporou o dvou francouzských holí, doma s oporou o chodítko. V roce 2015 byl vypsán poukaz na mechanický invalidní vozík, ve kterém je vožená mimo dům. Žalobkyně je lucidní, orientovaná, komunikativní, výraznější smyslové, duševní ani psychické postižení není uvedeno. Při zjištěném zdravotním stavu nezvládá čtyři základní životní potřeby a) mobilita, f) tělesná hygiena, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost a považuje se za osobu závislou na pomoci jiné osoby v I. stupně závislosti, tj. lehká závislost. K odvolacím námitkám PK MPSV ČR uvedla, že při zjištěném zdravotním stavu má žalobkyně lehkou parézu pravé horní končetiny, levá horní končetina je bez postižení. Žalobkyně je orientovaná, potraviny a nápoje pozná, je schopna pravou i levou rukou uchopit francouzské hole, je schopna použít mobilní telefon, je schopna listovat v časopise, dle PK MPSV je tedy schopna použít vhodných facilitátorů (nakrájených potravin, vhodných kráječů potravin, otvíračů konzerv, povolených otvírání PET lahví apod.), připravit si i jednoduchou snídani nebo večeři, je schopna najíst a napít se sama. Vidí, slyší, čte, duševní ani psychické postižení není uvedeno, je schopna dodržovat denní, dietní i léčebný režim. Základní životní potřebu d) stravování PK MPSV hodnotila jako zvladatelnou. K námitkám ohledně základní životní potřeby e) oblékání a obouvání, kterou PK MPSV hodnotila jako zvladatelnou, posudková komise uvedla, že při prokázaném zdravotním stavu lehké paréze pravé horní končetiny a středně těžké až těžší paréze pravé dolní končetiny, je schopna připravené oblečení a obutí s použitím vhodných facilitátorů zvládnout. Sama zvládá použití toalety, včetně manipulace s oblečením a výměnou inkontinenčních kalhotek. Ohledně životní potřeby g) výkon fyziologické potřeby posudková komise konstatovala, že dle sociálního šetření si žalobkyně na záchod zajde, zvládá následnou očistu. Celodenně nosí plenkové kalhotky, jejichž výměnu zvládá sama. Výkon fyziologické potřeby posudková komise hodnotila jako zvladatelnou. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: a) mobilita, b) orientace, c) komunikace, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost. Podle ust. § 9 odst. 4 téhož zákona, při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle ust. § 9 odst. 5 téhož zákona, pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku. Podle ust. § 1 odst. 1 vyhl. č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, schopnost osoby zvládat základní životní potřeby se pro účely stanovení stupně závislosti hodnotí podle aktivit, které jsou pro jednotlivé základní životní potřeby vymezeny v příloze č. 1 k této vyhlášce. Podle ust. § 1 odst. 2 citované vyhlášky, schopnost osoby zvládat základní životní potřeby pro účely stanovení stupně závislosti se hodnotí v přirozeném sociálním prostředí a s ohledem na věk fyzické osoby. Podle ust. § 1 odst. 3 téže vyhlášky, při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby se hodnotí a) tělesné struktury a b) tělesné funkce duševní, mentální, smyslové, oběhové, dechové, hematologické, imunologické, endokrinologické, metabolické, zažívací, vylučovací, neuromuskuloskeletální, včetně hrubé a jemné motoriky, funkce hlasu, řeči a kůže, a to ve vztahu k rozsahu a tíži poruchy funkčních schopností. Podle ust. § 1 odst. 4 téže vyhlášky, za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje rovněž stav, kdy režim nařízený odborným lékařem poskytujícím specializované zdravotnické služby neumožňuje provádění základní životní potřeby v přijatelném standardu. Podle ust. § 2 odst. 1 téže vyhlášky, při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby se posuzuje, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností dostatečný k pravidelnému zvládání základní životní potřeby a zda je fyzická osoba schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí základní životní potřeby. Přitom se přihlíží k tomu, zda dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav trvale ovlivňuje funkční schopnosti, k výsledku rehabilitace a k adaptaci na zdravotní postižení. Podle ust. § 2a téže vyhlášky, pokud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1 k této vyhlášce, není schopna základní životní potřebu zvládat, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle přílohy 1 vyhl. č. 505/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách se za schopnost zvládat základní životní potřebu d) stravování, považuje stav, kdy osoba je schopna vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, nápoj nalít, stravu naporcovat, naservírovat, najíst se a napít, dodržovat stanovený dietní režim. Soud v projednávané věci dospěl k závěru, že žalovaný bez dalšího převzal závěry Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, které soud shledává ve vztahu k základní životní potřebě d) stravování, nepřesvědčivé. Posudková komise k otázce stravování uvedla, že „Posuzovaná při zjištěném zdravotním stavu má lehkou parézu pravé horní končetiny, levá horní končetina je bez postižení. Posuzovaná je orientovaná, potraviny a nápoje pozná, je schopna pravou i levou rukou uchopit francouzské hole, je schopna použít mobilní telefon, je schopna listovat v časopise, dle PK MPSV je tedy schopna použít vhodných facilitátorů (nakrájených potravin, vhodných kráječů potravin, otvíračů konzerv, povolených otvírání PET lahví apod.), připravit si i jednoduchou snídani nebo večeři, je schopna najíst a napít se sama. Vidí, slyší, čte, duševní ani psychické postižení není uvedeno, je schopna dodržovat denní, dietní i léčebný režim. Základní životní potřebu d) stravování PK MPS hodnotí jako zvladatelnou“. Ze sociálního šetření, které bylo provedeno dne 3.7.2015, a které bylo rovněž podkladem posudku posudkové komise, plyne, že k chůzi po bytě žalobkyně využívá chodítko, potraviny rozezná, avšak nezvládá si je nakrájet, nepřipraví si teplý nápoj, stravu, tekutiny i předměty denní potřeby si v bytě nepřenese, pohybuje se v chodítku, sama se nají lžící levou rukou, nalije si vodu z pákové baterie do sklenice, sama se napije, pitný režim dodržuje. Snídaně žalobkyni každé ráno chystá pečující osoba – sestra. Dle názoru soudu shora uvedený závěr posudkové komise je v rozporu s výsledky sociálního šetření, z něhož vyplývá, že žalobkyni snídaně (poznámka soudu na další stravování během dne nebyla dotazována) chystá každé ráno sestra, žalobkyně nezvládá potraviny nakrájet, nepřipraví si teplý nápoj, vše jí vypadává z rukou, stravu, tekutiny i předměty denní potřeby si v bytě nepřenese, pohybuje se v chodítku. Soud má za to, že posudek posudkové komise se nevypořádává se závěry plynoucími ze závěrů sociálního šetření, nezaujímá k nim žádné stanovisko, ani nevysvětluje, proč z nich nelze vycházet, ačkoliv jsou odlišné od závěru PK MPSV. Nutno zdůraznit, že schopnost stravu naporcovat, naservírovat je aktivitou, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v citované příloze č. 1 vyhl. č. 505/2006 Sb., přičemž podle § 2a téže vyhlášky platí, že pokud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1 k této vyhlášce, není schopna základní životní potřebu zvládat, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Soud má za to, že orgány lékařské posudkové služby závěr o zvládání základní životní potřeby d) stravování dostatečně a přesvědčivě neodůvodnily. I v případě základní životní potřeby d) oblékání a obouvání se posudková komise nevypořádala se zjištěními ze sociálního šetření, podle nichž žalobkyni chystá oblečení sestra a pomáhá jí s oblékáním, svlékáním, obouváním i zouváním. Posudková komise se omezila toliko na konstatování, že žalobkyně sama zvládá manipulaci s oblečením a výměnu inkontinenčních kalhotek, a proto hodnotí základní životní potřebu e) oblékání a obouvání jako zvladatelnou. Ke zjištěním ze sociálního šetření posudková komise nezaujímá žádné stanovisko a nevysvětluje, z jakých okolností dovozuje, že žalobkyně je schopna se oblékat, obouvat, svlékat a zouvat se. Soud má za to, že i v případě základní životní potřeby e) oblékání a obouvání, orgány lékařské posudkové služby závěr o zvládání této základní životní potřeby dostatečně a přesvědčivě neodůvodnily. Soud rovněž poznamenává, že posudek PK MPSV ČR je ohledně uvedené základní životní potřeby odlišný i od závěru posudku okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 14.8.2015, v němž byl vysloven závěr, že žalobkyně nezvládá základní životní potřebu e) oblékání a obouvání. Soud z výše uvedených důvodů považuje posudek posudkové komise za rozporný, neúplný a nepřesvědčivý, neboť se dostatečně nevypořádal se zhodnocením podmínek zvládání všech aktivit (sporných a žalobkyní namítaných), nutných pro obstarání základních životních potřeb stravování a oblékání a obouvání, posudková komise se dostatečným a přesvědčivým způsobem nevypořádala s aplikací posudkových kritérií obsažených v § 2a vyhl. č. 505/2006 Sb. ve vztahu k citovaným základním životním potřebám. Naopak nedůvodnými soud shledává žalobní námitky žalobkyně k posouzení schopnosti zvládat základní životní potřebu g) výkon fyziologické potřeby. Z podkladů, které měla posudková komise k dispozici, tedy lékařské zprávy a zjištění ze sociálního šetření, kdy žalobkyně uvedla, že zvládne v chodítku zajít na toaletu a provést následnou očistu po vykonání fyziologické potřeby, výměnu plenkových kalhotek, tedy je schopna použít WC, vyprázdnit se, provést očistu, používat hygienické pomůcky, jak předpokládá příloha 1 k vyhl. č. 505/2006 Sb., plyne, že závěr žalovaného o schopnosti žalobkyně zvládat základní životní potřebu g) výkon fyziologické potřeby v přijatelném standardu, je správný. Za situace, kdy jak výše uvedeno, soud považuje posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ve shora uvedeném rozsahu stran posouzení schopnosti žalobkyně zvládat základní životní potřeby d) stravování, e) oblékání a obouvání za rozporný, neúplný a nepřesvědčivý z důvodů shora uvedených, pro které žalovaný nemohl dospět k závěru o správnosti, úplnosti a přesvědčivosti posudku, krajský soud postupoval podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. a napadené rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost zrušil. V dalším řízení tedy bude třeba posudkové závěry posudkové komise doplnit tak, aby z nich bylo zřejmé, z jakých důvodů žalobkyně ve světle citovaných posudkových kritérií zvládala či nezvládala bez pomoci jiné osoby aktivity ve vztahu k namítaným základním životním potřebám d) stravování a e) oblékání a obouvání. Podle § 60 odst. 1 s.ř.s. soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšné žalobkyni prokazatelně v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.

Poučení