19 Ad 31/2017 - 58

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: T. P., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, sídlem 128 01 Praha 2, Na Poříčním právu 1, o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 18.7.2017 č. j. MPSV-2017/150425-911 a ze dne 13.7.2017 č. j. MPSV-2017/144407-923, o dávce pomoci v hmotné nouzi, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou, která byla podána v zákonem stanovené lhůtě a následně doplněna, domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí žalovaného, jimiž žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky pro hlavní město Prahu ze dne 26.5.2017 č. j. 17972/2017/AAF, kterým žalobci byla přiznána dávka pomoci v hmotné nouzi, mimořádná okamžitá pomoc z důvodu postižení vážnou mimořádnou událostí ve výši 5.000 Kč, a proti rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Ostravě ze dne 5.6.2017 č. j. 29808/2017/BOH, kterým nebyla žalobci přiznána dávka pomoci v hmotné nouzi – příspěvek na živobytí. Žalobce namítal, že úřad práce protiprávně zamítl jeho žádost o dávku pomoci v hmotné nouzi, neboť nezjistil a neprošetřil jeho sociální a majetkové poměry tak, aby mohlo být o dávce rozhodnuto. Vycházel pouze ze sociálního šetření, které bylo provedeno bez jeho vědomí a bez vstupu na zahrádku, kterou uvedl jako jednu možnost pobytu. Další adresy nebylo možno uvést, protože se mění ze dne na den. Úřad práce jej žádal o nájemní smlouvu na zahrádku, kterou však již měl k dispozici, a to z předchozích žádostí o příspěvek na živobytí. Nadto takový dokument neprokazuje bydlení. Dále žalobce uvedl, že dávka mimořádné okamžité pomoci mu byla přiznána až po roce, a to ve výši 5.000 Kč, přestože přišel o všechno, co měl a zůstalo mu jen tričko, kraťasy a žabky. Dávka v uvedené výši je určená k překlenutí tíživé situace a je tak zcela nedostatečná. Dávka mimořádné okamžité pomoci mu měla být přiznána v požadované výši.

2. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Zrekapituloval průběh správního řízení. K námitkám ohledně zamítnutí žádosti žalobce o dávku pomoci v hmotné nouzi, žalovaný uvedl, že povinnosti a odpovědnosti žadatele, příjemce dávky a osoby společně posuzované jsou uvedeny v § 49 odst. 1 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi, žadatel o příspěvek na živobytí je povinen sdělit orgánu pomoci v hmotné nouzi místo faktického bydliště, neboť jde o rozhodnou skutečnost pro určení okruhu společně posuzovaných osob [§ 49 odst. 1 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi]. Osoba bez přístřeší je povinna uvést adresu místa, kde se převážně zdržuje. Pokud žalobce doložil v rámci předchozích správních řízení nájemní smlouvu, neznamená to, jak sám uvedl, že se nemohlo na nájemní smlouvě či jeho bydlišti něco změnit, proto jej úřad práce k osvědčení rozhodných skutečností vyzval. Žalovaný dále odkázal na ust. § 49 odst. 5, § 15 odst. 1 a 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi, které citoval a dále ust. § 63 odst. 1 a 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi, podle něhož zaměstnanci orgánů pomoci v hmotné nouzi jsou na základě souhlasu žadatele o dávku, příjemce dávky a osob společně posuzovaných oprávněni v souvislosti s plněním úkolů podle tohoto zákona vstupovat do obydlí, v němž tyto osoby žijí, a to s cílem provádět sociální šetření, popř. šetření v místě pro vyhodnocení podmínek nároku na dávky. O sociálním šetření, popř. o šetření v místě pro vyhodnocení podmínek nároku na dávky se vždy učiní záznam ve spise. Pokud žadatel o dávku, příjemce dávky nebo osoba společně posuzovaná tím, že nedají souhlas se vstupem do obydlí, znemožní provedení sociálního šetření, popř. šetření v místě, k ověření skutečností rozhodných pro nárok na dávku nebo její výši, může jim být žádost o dávku zamítnuta nebo dávka odejmuta, popř. snížena její výše. Žalovaný zdůraznil, že dožádaný správní orgán provedl v místě uvedeného bydliště žalobce sociální šetření den poté, co žalobce několikrát telefonicky kontaktoval. V souladu se zákonem učinil záznam do spisu, který však neprokazuje skutečnost, že by bylo do zahrádky vniknuto a že by popsané skutečnosti nebyly patrné pouhým okem před samotným vstupem na zahrádku. Žalovaný dále obsáhle citoval z odůvodnění napadeného rozhodnutí, kromě jiného citoval, že úřad práce nemohl sociální a majetkové poměry žalobce vyhodnotit, neboť sociální šetření neprokázalo, že by se žalobce zdržoval na zahrádce, kterou označil jako místo svého pobytu. Žalobce se může pohybovat zcela svobodně a nemusí hlásit každé místo, které navštíví, ale nemůže očekávat, že mu bude přiznána dávka pomoci v hmotné nouzi, příspěvek na živobytí, bez prošetření skutečností rozhodných pro nárok na tuto dávku. Úřad práce po žalobci nežádal nájemní smlouvu k zahrádce, ale k místu skutečného pobytu, když sociálním šetřením nebylo prokázáno, že by se na zahrádce zdržoval. Poznamenal také, že žalobce sice není povinen přijímat hovor z každého cizího čísla, neměl však uvádět své telefonní číslo do žádosti o příspěvek na živobytí jako jednu z možností kontaktování jeho osoby. Žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta.

3. Krajský soud přezkoumal napadená rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

4. V souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. rozhodl o žalobě bez nařízení jednání.

5. Ze správních spisů bylo zjištěno, že rozhodnutím ze dne 13.7.2017 č. j. MPSV-2017/144407- 923 žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Ostravě ze dne 5.6.2017 č. j. 29808/2017/BOH, kterým nebyla žalobci přiznána dávka pomoci v hmotné nouzi – příspěvek na živobytí a uvedené rozhodnutí Úřadu práce ČR bylo potvrzeno. Ze spisu se podává, že žalobce vedený v evidenci uchazečů o zaměstnání u úřadu práce bez nároku na podporu v nezaměstnanosti dne 29.3.2017 požádal o dávku pomoci v hmotné nouzi příspěvek na živobytí. V žádosti uvedl jako místo skutečného pobytu Praha – Suchdol. V kolonce specifikace bytu (obývaného prostoru) uvedl: zahrádka v kolonii za ambasádou Palestiny. V tiskopise informace o užívaném bytu dále uvedl, že obývá jiný, než obytný prostor, podlahové plochy 10 m a průměrnou výškou místnosti 2 m, vztah k obývanému prostoru nájemce. V kolonce nájemné a úhrady za služby uvedl 0. Následně správní orgán I. stupně požádal Úřad práce ČR, krajskou pobočku pro hlavní město Prahu, kontaktní pracoviště Praha 6 a 17 o provedení sociálního šetření podle § 63 zákona o pomoci v hmotné nouzi v místě bydliště, které žalobce označil v žádosti o dávku. Správní orgán I. stupně následně 3.5.2017 obdržel záznam ze sociálního šetření, v němž se konstatuje, že dne 26.4.2017 za účelem sociálního šetření byl žalobce dne 26.4.2017 několikrát telefonicky kontaktován, ovšem hovor nepřijal a nazpět nezavolal. Proto bylo dne 27.4.2017 provedeno sociální šetření v místě označeném žalobcem, jako místo skutečného pobytu v tiskopise žádosti o dávku, přičemž správní orgán žalobce na zahrádce nezastihl a do záznamu uvedl, že na zahrádce není žádný prostor určený k bydlení, žádná chatka, přístřešek, nic. Správní orgán popsal dané místo v zahrádce v kolonii za ambasádou Palestiny popsal tak, že na zahrádce je zbudována vyvýšená betonová deska, v rozích jsou dřevěné hranoly a stříška. Na podlážce stála lavička a na zahradě jsou vytvořeny vyvýšené záhony. Správní orgán I. stupně poté vyzval žalobce 2.5.2017, aby sdělil místo jeho skutečného pobytu k prošetření celkových sociálních a majetkových poměrů a doložil právní titul k místu pobytu (nájemní smlouvu, smlouvu o podnájmu, smlouvu o ubytování nebo evidenční list bytu, ve kterém je hlášen na službách a dále měl doplnit žádost o příspěvek na živobytí v části „F“ (počet dalších osob užívajících obývaný prostor) a informace o užívaném bytu, údaje, jakou energii používá k vaření, vytápění a ohřevu teplé vody a údaje o dodavatelích energií. Na tuto výzvu žalobce reagoval podáním ze dne 10.5.2017, v němž sdělil, že v žádosti uvedl adresu zahrádky, takže není pravdou, že pracovníci nevěděli, kde se zdržuje. Poznamenal, že již dříve sdělil, že za své bydliště považuje celou planetu, reálně se pohybuje po Evropě, žádné trvalé bydlení nemá a nemá o něj zájem. Nejvíce se zdržuje na zahrádce a ostatních zahrádkách, na kterých pracuje, ale v podstatě se pohybuje na mnoha místech ze dne na den. Skutečnost, že na zahrádce není postavena nová chata, neznamená, že na zahrádce nikdo nežije. Poukázal na to, že nikdy neuváděl, že tam žije trvale, trvale žije na planetě zemi. Žádný právní titul k místu jeho skutečného pobytu neexistuje, pokud ano, je to Listina základních práv a svobod. S nikým jiným nebydlí a jak vaří, ohřívá vodu, to úřad vědět nepotřebuje. Nic takového však nepoužívá, pokud ano, tak jen klacky z lesa. Nebude prokazovat něco, co neexistuje. Je povinností úřadu ověřit si, co potřebuje. Spojit se s ním je možné e-mailem a datovou schránkou, protože mobil používá zřídka. Má pouze jednu tašku s oblečením a ta putuje s ním. Správní orgán I. stupně poté vyrozuměl žalobce písemně dne 23.5.2017 (přípis z 15.5.2017) o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí ve stanovené lhůtě. Tohoto práva žalobce nevyužil.

6. Správní orgán I. stupně Úřad práce ČR – krajská pobočka v Ostravě rozhodnutím ze dne 5.6.2017 č. j. 29808/2017/BOH rozhodl o žádosti žalobce ze dne 29.3.2017 tak, že se mu nepřiznává příspěvek na živobytí se závěrem, že žalobce nedoložil všechny skutečnosti požadované ve výzvě k žádosti o dávku pomoci v hmotné nouzi, přičemž nebylo možné prošetřit jeho celkové sociální a majetkové poměry. Správní orgán kromě jiného konstatoval, že 27.4.2017 bylo v místě žalobcem uvedeném na zahrádce za ambasádou Palestiny v Praze – Suchdole provedeno sociální šetření, žalobce nebyl zastižen a byly zjištěny pochybnosti, zda se tam zdržuje, když se na zahradě nenacházel žádný přístřešek určený k bydlení. Konstatoval také, že žalobci byla následně 2.5.2017 zaslána výzva, aby sdělil místo skutečného pobytu a právní titul k místu skutečného pobytu, na což reagoval sdělením, jak bylo výše citováno. Nepřiznání dávky pomoci v hmotné nouzi příspěvek na živobytí správní orgán právně posoudil dle § 49, § 75 a § 63 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi.

7. Podle ust. § 4 odst. 1 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, dávky v systému pomoci v hmotné nouzi jsou a) příspěvek na živobytí, b) doplatek na bydlení, c) mimořádná okamžitá pomoc.

8. V ust. § 49 odst. 1 a 2 zákona č. 111/2006 Sb., jsou zakotveny povinnosti žadatele a příjemce dávky pomoci v hmotné nouzi, kromě jiného povinnost osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku, na její výši nebo výplatu a na výzvu se osobně dostavit k příslušnému orgánu pomoci v hmotné nouzi, nebrání-li tomu těžko překonatelné překážky, zejména zdravotní stav, vyhovět výzvě orgánů pomoci v hmotné nouzi, aby osvědčil skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku, její výši nebo výplatu.

9. Podle ust. § 63 odst. 2 téhož zákona, pokud žadatel o dávku, příjemce dávky nebo osoba společně posuzovaná tím, že nedají souhlas se vstupem do obydlí, znemožní provedení sociálního šetření, popř. šetření v místě, k ověření skutečností rozhodných pro nárok na dávku nebo její výši, může jím být žádost o dávku zamítnuta nebo dávka odejmuta, popř. snížena její výše.

10. Soud v projednávané věci dospěl k závěru, že nepřiznání dávky hmotné nouze příspěvku na živobytí správními orgány bylo výsledkem nespolupráce žalobce se správními orgány. Soud zdůrazňuje, že pro přiznání dávky pomoci v hmotné nouzi nejsou podstatné toliko hmotněprávní podmínky zákona, ale je nutno respektovat i s tím související procesně právní povinnosti. Soud souhlasí s žalovaným, že prvoinstanční správní orgán nemohl provést sociální šetření k ověření skutečností rozhodných pro nárok na dávku příspěvek na živobytí. V dané věci sociální šetření, které bylo provedeno v místě žalobcem označeném jako místo skutečného pobytu na zahrádce v kolonii za ambasádou Palestiny v Praze – Suchdole, neprokázalo, že by se tam žalobce zdržoval. Účelem provedení sociálního šetření je přitom ověření údajů tvrzených žadatelem v jeho žádosti na místě, v němž žadatel žije (viz § 63 odst. 1 věta první zákona o pomoci v hmotné nouzi). Žalobce byl přitom vyzván písemně dne 10.5.2017 přípisem správního orgánu z 28.4.2017, aby doplnil požadované údaje, současně byl spraven o tom, že 26.4.2017 byl několikrát telefonicky kontaktován pracovnicí úřadu práce, že na tyto telefonáty nereagoval, také o tom, že 27.4.2017 ve 12.00 hodin bylo v místě jím uvedeného skutečného pobytu (zahrádka za ambasádou Palestiny v Praze – Suchdole) provedeno šetření, ovšem nebyl zastižen a zároveň byly zjištěny pochybnosti, že se tam skutečně zdržuje, neboť se na daném místě nenacházel žádný přístřešek určený k bydlení a bylo patrné, že toto místo není trvale obydleno. Žalobce byl vyzván, aby sdělil správnímu orgánu místo skutečného pobytu, aby mohly být prošetřeny jeho celkové sociální a majetkové poměry. Pokud přes toto poučení žalobce neumožnil správním orgánům ani zčásti ověřit skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku a její výši provedením sociálního šetření, nemohl správní orgán postupovat jinak, než žádosti žalobce nevyhovět a nepřiznat mu dávku pomoci v hmotné nouzi příspěvek na živobytí.

11. Co se týče žalobou napadeného rozhodnutí ze dne 18.7.2017 č. j. MPSV-2017/150425-911, pak jím žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky pro hlavní město Prahu ze dne 26.5.2017 č. j. 17972/2017/AAF, kterým byla žalobci na základě jeho žádosti podané 4.7.2016 přiznána dávka pomoci v hmotné nouzi, mimořádná okamžitá pomoc z důvodu postižení vážnou mimořádnou událostí ve výši 5.000 Kč a uvedené rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo potvrzeno. Ve vztahu k tomuto rozhodnutí žalobce pouze obecně uvedl, že tato dávka je nedostatečná, že požádal o částku 51.150 Kč, a to z toho důvodu, že přišel o střechu nad hlavou a veškerý majetek a zůstalo mu tak jen jedno tričko a jedny šortky. Ohledně skutkových zjištění správního orgánu, z nichž vycházel při posouzení výše dávky, žalobce konkrétně nic nenamítal. Z rozhodnutí žalovaného se podává, že správní orgán I. stupně rozhodnutím ze dne 26.5.2017 č. j. 17972/2017/AAF přiznal žalobci podle § 2 odst. 4 v návaznosti na § 36 odst. 1 písm. b) a § 37 písm. b) zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů mimořádnou okamžitou pomoc ve výši 5.000 Kč s odůvodněním, že žalobce lze považovat za osobu v hmotné nouzi podle § 2 odst. 4 zákona o pomoci v hmotné nouzi, neboť byl postižen vážnou mimořádnou událostí, a to požárem zahradní chatky. Konstatoval, že žalobce požárem přišel o veškerý majetek, zejména o vybavení domácnosti, osobní věci, ošacení a obutí, přičemž vzhledem k tomu, že neměl v rozhodném období žádný příjem, nebyl schopen překonat nastalou situaci vlastními silami. Správní orgán I. stupně pro účely stanovení výše dávky provedl průzkum trhu a zjistil, že základní životní potřeby, jak jsou v rozhodnutí vyjmenovány, přičemž v podrobnostech soud odkazuje na odůvodnění rozhodnutí, lze pořídit již za 1.665 Kč. Dále správní orgán I. stupně navýšil finanční rozpočet oproti jím uvedenému seznamu, jelikož neznal přesné potřeby žalobce a také z toho důvodu, že ponechal prostor pro případné pořízení věcí neuvedených v seznamu a zároveň pro zbudování náhradního přístřeší nebo popř. pro úhradu bydlení. Žalovaný v napadeném rozhodnutí učinil závěr, že přiznal-li správní orgán I. stupně žalobci pomoc v hmotné nouzi částkou 5.000 Kč, postupoval v souladu s § 2 odst. 4 zákona o pomoci v hmotné nouzi a dále dle § 36 odst. 1 písm. b) a § 37 písm. b) téhož zákona. Vzal za prokázáno, že žalobce byl 1.7.2016 postižen vážnou mimořádnou událostí, konkrétně požárem, přičemž jeho celkové sociální poměry byly takové, že mu neumožnily překonat vzniklou situaci vlastními silami. Při požáru žalobce přišel o ošacení, obutí a osobní věci a o přístřeší. Částka 5.000 Kč byla správním orgánem přiznána na zakoupení základního ošacení a obutí, nezbytných hygienických potřeb a drobných předmětů do domácnosti žalobce a nad rámec odhadovaných nákladů ve výši 1.655 Kč k uspokojení základních životních podmínek přiznal pomoc až do výše 5.000 Kč s odůvodněním, že jednak nezná přesné potřeby žalobce a jednak ponechal prostor k použití zbývajících finančních prostředků ke zbudování náhradního přístřeší nebo popř. pro úhradu bydlení. Žalovaný dospěl k závěru, že výše dávky 5.000 Kč je stanovena ve výši, která odpovídá situaci žalobce. Poukázal na to, že při rozhodování o výši dávky je třeba zohlednit k jakému účelu je pomoc podle ust. § 2 odst. 4 zákona o pomoci v hmotné nouzi určena. Zdůraznil, že dávka je obecně určena pouze k překlenutí situace, která událostí nastala, k poskytnutí jakési první pomoci do doby, než bude situace řešena z dalších zdrojů, např. plnění pojišťovny, pomoc obce, do výplaty jiných nepojistných sociálních dávek, a že pomoc tedy není určena k zajištění všech základních potřeb osob do budoucna nebo k náhradě veškeré škody, která osobě vznikla. Uvedl dále, že výše dávky zákonodárce stanovil tak, že maximální výše pomoci je aktuálně 51.150 Kč, přitom na poskytnutí pomoci v této výši není právní nárok. Žalovaný zdůraznil, že při posouzení výše dávky žalovaný vycházel ze zjištění, že žalobce v době před požárem užíval samostatně k bydlení zahradu se zahradní chatkou, která byla vybavena pouze zcela jednoduchým a základním vybavením pro její užívání. Zohlednil také, že by bylo nesprávné a nespravedlivé přiznat dávku v takové výši, která by žalobci umožnila zakoupit předměty, které nejsou nezbytné k zajištění základních životních podmínek, anebo by přiznáním dávky došlo k finančnímu prospěchu žalobce. Argumentoval také tím, že při rozhodování o nároku na mimořádnou okamžitou pomoc a její výši je třeba důsledně dbát účelu zákona dle § 1 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi a poskytnout pomoc k zajištění pouze základních životních podmínek a že na zajištění měsíčně se opakujících základních životních potřeb osob je navíc určena především opakující se dávka pomoci v hmotné nouzi, příspěvek na živobytí, která je určena nejen k zajištění výživy, ale i k zajištění ošacení a obutí a osobních potřeb. Doplnil také, že co se týká dalšího vybavení domácnosti žalobce, na úhradu nákladů spojených s pořízením nebo opravou nezbytných základních životních předmětů dlouhodobé potřeby, je určena jednorázová dávka pomoci v hmotné nouzi, mimořádná okamžitá pomoc, poskytovaná podle § 2 odst. 5 písm. b) zákona o pomoci v hmotné nouzi, a osobě, kterou postihne požár, může být proto přiznána pomoc nejen podle ust. § 2 odst. 4 zákona o pomoci v hmotné nouzi, ale i pomoc podle ust. § 2 odst. 5 písm. a) a písm. b) tohoto zákona, samozřejmě pokud o tuto pomoc dotčená osoba požádá.

12. S výše uvedenými závěry správních orgánů se soud zcela ztotožňuje a v podrobnostech na ně odkazuje.

13. Podle § 36 odst. 1 písm. b) zákona o pomoci v hmotné nouzi má nárok na mimořádnou okamžitou pomoc „osoba uvedená v § 2 odst. 4, pokud je považována za osobu v hmotné nouzi“.

14. Za osobu v hmotné nouzi může orgán pomoci v hmotné nouzi podle § 2 odst. 4 citovaného zákona považovat „osobu, kterou postihne vážná mimořádná událost a její celkové sociální a majetkové poměry jsou takové, že jí neumožňují překonat nepříznivou situaci vlastními silami; vážnou mimořádnou událostí se rozumí zejména živelní pohroma (např. povodeň, vichřice a vyšší stupně větrné pohromy, zemětřesení), požár nebo jiná destruktivní událost, ekologická nebo průmyslová havárie“.

15. Podle § 37 písm. b) zákona o pomoci v hmotné nouzi výše mimořádné okamžité pomoci osobě uvedené v § 2 odst. 4 se stanoví s přihlédnutím k majetkovým poměrům a příjmové situaci osoby až do 15-ti násobku částky životního minima jednotlivce.

16. Soud zastává názor, že správní orgány při poskytování dávky pomoci v hmotné nouzi – mimořádné okamžité pomoci z důvodu postižení vážnou mimořádnou událostí částkou 5.000 Kč nevybočily z mezí přípustného správního uvážení, skutkový stav zjistily v potřebném rozsahu, přičemž skutkové a právní závěry žalobce nijak relevantně nezpochybnil. Jestliže při rozhodování o výši dávky správní orgány zohlednily, že tato dávka je obecně určena pouze k překlenutí situace, která událostí nastala, tedy k zakoupení základního ošacení a obutí, nezbytných hygienických potřeb, drobných předmětů do domácnosti a zohlednily, že žalobce v době před požárem užíval samostatně k bydlení zahradu se zahradní chatkou, která byla vybavena pouze jednoduchým a základním vybavením pro její užívání a vycházel z toho, že pomoc není určena k zajištění všech základních potřeb žalobce do budoucna nebo k náhradě veškeré škody, která mu vznikla, nelze jim nic vytknout. Žalobce skutkově netvrdil žádné okolnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že výše dávky 5.000 Kč nebyla stanovena ve výši, která odpovídala jeho situaci.

17. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

18. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce ve věci úspěšný nebyl a žalovanému náhrada nákladů řízení nepřísluší.

Poučení