19 Ad 34/2016 - 38

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobkyně I. N., zastoupené Mgr. Petrem Miketou, advokátem se sídlem Ostrava – Slezská Ostrava, Jaklovecká 1249/18, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem Praha 2, Na Poříčním právu 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15.8.2016, č. j. MPSV-2016/173717-923, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 15.8.2016, č. j. MPSV-2016/173717-923 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit na nákladech řízení žalobkyně částku 4.719,- Kč, a to státu na účet Krajského soudu v Ostravě, ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Žalobou podanou v zákonné lhůtě dne 7.9.2016 se žalobkyně domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ostravě ze dne 22.4.2016, č. j. 390411/16/OT, jímž byl žalobkyni přiznán nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „TP“ ode dne 1.1.2016 trvale. Uvedené rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo potvrzeno. Žalobkyně namítala, že se velmi obtížně pohybuje a s ohledem na psychickou poruchu není schopna se sama orientovat. Proto potřebuje pomoc cizí osoby, na níž je závislá. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Zrekapituloval průběh správního řízení, citoval z posudku posudkové lékařky OSSZ v Ostravě a z posudku PK MPSV ze dne 14.7.2016, z něhož plyne, že u žalobkyně se jedná o smíšenou úzkostně depresivní poruchu s podprůměrným intelektem. Žalobkyně je dlouhodobě sledována v psychiatrické ambulanci, stav je dle doložených nálezů stabilizovaný, spíše převládají emoční rozlady než deprese. Její intelekt je na hranici slaboduchosti a lehké mentální retardace. Žalobkyně je orientována všemi kvalitami, přiměřeně a adekvátně komunikuje, její verbální projev je jednodušší, ale nemá poruchu řeči, řeč je srozumitelná, zrak a sluch je bez těžkého postižení, zvládá čtení i psaní. Žalobkyně je schopna samostatné chůze s oporou jedné či dvou francouzských holí, po místnosti je schopna chůze i bez opory. Z hlediska smyslových funkcí nebylo u žalobkyně prokázáno těžké postižení, z hlediska psychických funkcí nebyla prokázána těžká porucha orientace a komunikace. Z pohybového hlediska je žalobkyně limitována bolestmi páteře a intermitentně bolestmi pravého kolene. Limitujícím faktorem pro posouzení u průkazu osoby se zdravotním postižením jsou pohybové potíže. U žalobkyně nebylo prokázáno podstatné omezení pohyblivosti a orientace na úrovni těžkého funkčního postižení dle odst. 2 přílohy č. 4 k vyhl. č. 388/2011 Sb. Není přítomno těžké postižení kloubů končetin, nejsou parézy končetin, není postižení páteře provázené parézami či závažným omezením hrudníku se závažnou poruchou ventilace, není prokázána těžká kardiální ani dechová nedostatečnost, ani těžké omezení smyslových funkcí, nejsou prokazovány závažné poruchy komunikace a orientace v exteriéru. Posudková komise konstatovala, že žalobkyně je osobou se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra, ve smyslu § 34 odst. 2 zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením. Jde o zdravotní stav uvedený v odst. 1 písm. g) přílohy č. 4 k vyhl. č. 388/2011 Sb., tj. postižení páteře s často recidivujícími projevy nervosvalového dráždění a poruchou svalového korzetu nebo se ztuhnutím dvou úseků páteře. Nejde o zdravotní stav uvedený v odst. 3 nebo 2 citované přílohy, ani o zdravotní stav, který svým funkčním postižením odpovídá nebo je svými funkčními důsledky srovnatelný se zdravotním stavem uvedeným v odstavci 3 nebo 2 přílohy č. 4 k vyhl. č. 388/2011 Sb. Žalovaný uvedl, že posudek PK MPSV považoval za úplný a přesvědčivý, proto po provedeném řízení a zhodnocení podkladů pro vydání rozhodnutí dospěl k závěru, že žalobkyně byla v období od podání žádosti o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením do data jednání PK MPSV osobou, jejíž zdravotní stav zakládá nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „TP“. Žádosti žalobkyně o přiznání průkazu „ZTP“ proto nelze vyhovět. Rozhodnutí žalovaného je v souladu s hmotným i procesním právem. Žalovaný se k jednání soudu nedostavil, svou neúčast řádně a včas omluvil a souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti. Soud proto v souladu s ust. § 49 odst. 1, 3 s.ř.s., zákona č. 150/2002 Sb., v platném znění věc projednal v nepřítomnosti žalovaného. Žalobkyně u jednání setrvala na svém stanovisku k věci. Její zástupce poukázal na obsah lékařské zprávy MUDr. H. ze dne 2.11.2016, v níž se kromě jiného uvádí, že vzhledem k souboru diagnóz považuje lékař za indikované, aby žalobkyni byl přidělen statut osoby s nárokem na průkaz ZTP – P. MUDr. H. – psychiatr – je ošetřujícím lékařem žalobkyně. Zástupce žalobkyně dále zdůraznil, že členem PK MPSV byl odborný lékař psychiatr, ten ovšem zdravotní stav žalobkyně nezkoumal, posudková komise vyslovila své závěry, aniž by žalobkyni vyšetřila. Posudková komise vycházela ze zpráv MUDr. H. a MUDr. V., které ovšem byly sepisovány v době, kdy ještě neprobíhalo řízení o žádosti žalobkyně o průkaz osoby se zdravotním postižením. MUDr. H. neměl vědomost o tom, že jeho lékařské zprávy budou podkladem pro takové řízení, čemuž odpovídá i jejich obsah. K otázce schopnosti orientace se tyto zprávy nevyjadřují. Pokud by měl MUDr. H. vědomost o tom, pro jaký účel budou tyto zprávy použity, byl by jejich text obsáhlejší a lékař by se vyjádřil konkrétně ke schopnosti žalobkyně. Krajský soud zhodnotil nejen napadené rozhodnutí, ale i zákonnost správního řízení, které předcházelo vydání napadených rozhodnutí, dle skutkového a právního stavu k datu vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 s.ř.s., zákona č. 150/2002 Sb., v platném znění), a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že žalobkyně podala dne 12.1.2016 žádost o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením. Úřad práce ČR – krajská pobočka v Ostravě rozhodnutím ze dne 22.4.2016 přiznal žalobkyni nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „TP“ od 1.1.2016 trvale. Správní orgán I. stupně vycházel z posudku o zdravotním stavu posudkové lékařky Okresní správy sociálního zabezpečení v Ostravě MUDr. J.G. ze dne 10.3.2016, podle jehož závěru je žalobkyně osobou se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra, ve smyslu ust. § 34 odst. 2 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, ve znění platném od 1.1.2014. Jde o zdravotní stav uvedený v odst. 1 písm. g) přílohy č. 4 k vyhlášce č. 388/2011 Sb. Posudková lékařka vycházela ze zdravotní dokumentace ošetřující lékařky MUDr. A. B. a z nálezů odborných lékařů – psychiatrie – MUDr. H., plicní – MUDr. B., urologie – MUDr. S., ortopedie – MUDr. J., MUDr. B., neurologie – MUDr. N. Správní orgán I. stupně na základě tohoto posudku učinil závěr, že žalobkyně splňuje podmínky nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „TP“ od 1.1.2016 trvale. Proti uvedenému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, v němž zdůraznila, že bez manžela není schopna orientace v běžných životních činnostech, od narození trpí duševní poruchou, která se neustále zhoršuje. Vedle duševních problémů má i potíže pohybového aparátu, které jí pohyb znesnadňují. Žalobkyně požádala o zpracování posudku Posudkovou komisí MPSV mimo region severní Moravy. V rámci odvolacího řízení byl vypracován posudek PK MPSV ČR v Brně dne 14.7.2016. Z posudku vyplývá, že předsedou komise byla MUDr. Z. S., dalším lékařem byl MUDr. I. P. s odborností psychiatrie. V protokolu o jednání posudkové komise se konstatuje, že žalobkyně nebyla jednání komise přítomna, nebyla ani zvána. Byla jí zaslána informace o posouzení v nepřítomnosti. Posudková komise vycházela při vypracování posudku ze spisové dokumentace, ze zdravotní dokumentace praktické lékařky MUDr. A. B., ze zdravotní dokumentace z psychiatrické ambulance MUDr. H. a ze zdravotní dokumentace z revmatologické ambulance MUDr. J. R., konkrétně pak z lékařského nálezu z psychiatrické léčebny MUDr. S. ze dne 6.5.2015, ze zprávy o revmatologickém vyšetření žalobkyně MUDr. R. 22.4.2015, z lékařské zprávy o psychiatrickém vyšetření žalobkyně MUDr. H. dne 4.3.2015, z lékařské zprávy ohledně plicního vyšetření MUDr. B. 26.2.2015, ze zprávy z rehabilitace – MUDr. H. z 21.1.2015 a z neurologického vyšetření MUDr. N. dne 11.11.2014. V diagnostickém souhrnu je uvedeno, že u žalobkyně jde o smíšenou úzkostně depresivní poruchu, osobnost premorbidně úzkostná, astenická, závislá, stav stabilizován, intelekt na hranici slaboduchosti a lehké mentální retardace, psoriáza – remise kožního nálezu, psoriatická artritida – recidivující gonitida dx, chronická synovialitida pravého kolene, stav po radiační synovektomii, artróza pravého kolene, chronický bolestivý páteřní syndrom, těžká skolióza hrudně bederní páteře, průduškové astma perzistující, dle dokumentace stav stabilizován, lehká restrikční ventilační porucha, močová inkontinence I. – II. stupně, stav po distorzi pravého kolene 1/2015, stav po fraktuře pravého předloktí 2/2012, stav po cholecystektomii v dokumentaci. Posudek obsahuje zjištění z výše označených lékařských nálezů. Co se týče zjištění z psychiatrické dokumentace MUDr. P. H., je v posudku uvedeno: 28.1.2015 prvovyšetření, obj: hovorná, usměvavá, terén simplexní, 21.4.2015: obj: spíše emoční rozkolísání, než deprese, 14.5.2015: stav stabilizovaný na léčbě, 14.7.2015: pohovor, klientka vypadá spokojeně, 30.9.2015: dovídám se, že jsou slyšiny, stav by odpovídal Siolliho psychóze v rozvoji, přidáme Olazax, 3.12.2015: zdravotní stav vcelku kompenzován, v doprovodu manžela, 4.2.2016: sama, tichá, pasivní, obj. idem, 22.2.2016: pasivní, kooperace v rámci osobnosti, občasné úzkosti a smutky, 27.4.2016: obj: tichá, odpovídá přiléhavě, medikuje: Rivotril, Mirtazapin, Olazax. V posudkovém zhodnocení je uvedeno, že hlavní příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je smíšená úzkostně depresivní porucha, žalobkyně má podprůměrný intelekt. Je dlouhodobě sledována v psychiatrické ambulanci, stav je dle doložených nálezů stabilizovaný, spíše převládají emoční rozlady než deprese. Intelekt je na hranici slaboduchosti a lehké mentální retardace. Posuzovaná je orientována všemi kvalitami, přiměřeně a adekvátně komunikuje, verbální projev je jednodušší. Není porucha řeči, řeč je srozumitelná, zrak a sluch je bez těžkého postižení. Zvládá čtení i psaní. Je dále sledována na plicní ambulanci pro průduškové astma s lehkou restrikční ventilační poruchou, stav je dlouhodobě stabilizován. Kardiopulmonálně kompenzovaná, bez prokazované dechové či kardiální insuficience. Rovněž sledována pro psoriatickou artritidu na revmatologii. Nález na kůži je bez exantému. Nález na kloubech klidný. Na pravém koleni chronické bolesti, stav po opakovaných gonitidách, ošetřena i na ortopedii, hodnoceno jako dekompenzovaná artróza, ve flexi je pohyb 120 stupňů. Na kloubech horních i dolních končetin není prokázáno těžké funkční postižení. Trpí chronickými bolestmi páteře při těžké skolióze hrudní páteře. Není prokazováno ztuhnutí celé páteře. Schopna samostatné chůze s oporou 1 – 2 francouzských holí, po místnosti i bez opory. Z hlediska smyslových funkcí není prokazováno těžké postižení, z hlediska psychických funkcí není prokazována těžká porucha orientace a komunikace, intelekt na hranici podprůměru a lehké mentální retardace, dovoluje zvládat orientaci i mimo přirozené prostředí. Z pohybového hlediska je limitována bolestmi páteře a intermitentně bolestmi pravého kolene. Limitujícím faktorem pro posouzení průkazu osoby se zdravotním postižením jsou pohybové obtíže. Dle OSSZ Ostrava bylo omezení schopnosti pohyblivosti a orientace hodnoceno jako středně těžké dle odst. 1 písm. g) (tedy postižení páteře). PK MPSV Brno považuje posouzení za vstřícné, nicméně k chronickým potížím – bolesti páteře při těžké skolióze a souběžně artróze kolenního kloubu vpravo (kde opakovaně po gonitidách), přestože funkce není významně porušena, posudková komise při celkovém zhodnocení zdravotního stavu souhlasí se závěrem lékaře OSSZ. Posudková komise dále činí závěr, že u žalobkyně nebylo prokázáno podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace na úrovni těžkého funkčního postižení dle odst.

2. Není těžké postižení kloubů končetin, nejsou paresy končetin, není postižení páteře provázené parézami či závažným omezením exkurzí hrudníku se závažnou poruchou ventilace. Není prokazována těžká kardiální ani dechová nedostatečnost, ani těžké omezení smyslových funkcí. Nejsou prokazovány závažné poruchy komunikace a orientace v exteriéru. K odvolacím námitkám žalobkyně posudková komise uvedla, že nezpochybňuje, že z hlediska medicínského se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který žalobkyni limituje, z posudkového hlediska ovšem nebylo prokázáno, že by funkční omezení vyplývající ze zjištěného zdravotního stavu (a to s přihlédnutím k použití kompenzačních pomůcek) dosahovalo těžkého funkčního omezení pohyblivosti nebo orientace v rozsahu daném platnou právní normou. Posudková komise uzavřela, že od 1.1.2016 ke dni jejího jednání je žalobkyně osobou se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace. Jde o stav uvedený v odst. § 1 písm. g) přílohy č. 4 k vyhl. č. 388/2011 Sb., ve znění platném od 1.1.2014. Následně byla žalobkyně výzvou ze dne 22.7.2016 vyrozuměna o právu vyjádřit se k podkladům rozhodnutí dle § 36 odst. 3 správního řádu, za tím účelem jí byla uložena lhůta 5 pracovních dnů ode dne doručení vyrozumění. Uvedený přípis byl žalobkyni doručen 27.7.2016. Žalobkyně svého práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí nevyužila. Žalovaný poté 15.8.2016 vydal žalobou napadené rozhodnutí č. j. MPSV- 2016/173717-923, jímž odvolání žalobkyně zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. V jeho odůvodnění poté, co učinil zjištění z posudku Posudkové komise MPSV ČR v Brně konstatoval, že z posudku je zřejmé, z čeho posudková komise při jeho vypracování vycházela, jak podklady a jí samotnou zjištěné skutečnosti hodnotila, tento posudek byl vypracován v řádném složení a obsahuje odůvodnění posudkového závěru ve vztahu ke zdravotnímu stavu žalobkyně. Podle žalovaného posudková komise zhodnotila zdravotní stav komplexně a všechny důležité skutečnosti jsou uvedeny v protokolu o jednání, z posudku je patrné, že posudková komise měla pro posouzení zdravotního stavu dostatek podkladů k posouzení zdravotního stavu v nepřítomnosti žalobkyně a k přijetí posudkového závěru, o čemž žalobkyně byla řádně uvědoměna. Žalovaný učinil závěr, že u žalobkyně nebylo prokázáno podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace na úrovni těžkého funkčního postižení dle odstavce 2 přílohy č. 4 k vyhl. č. 388/2011 Sb., není přítomno těžké postižení kloubů končetin, nejsou parézy končetin, není postižení páteře provázené parézami či závažným omezením hrudníku se závažnou poruchou ventilace, není prokázána těžká kardiální ani dechová nedostatečnost, ani těžké omezení smyslových funkcí, nejsou prokazovány závažné poruchy komunikace a orientace v exteriéru. K námitkám žalobkyně týkajícím se jejích zdravotních obtíží a problémů, žalovaný uvedl, že tyto námitky byly předmětem jednání posudkové komise, což plyne z obsahu posudkového zhodnocení. Žalovaný konstatoval, že nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „TP“ má osoba se středně těžkým funkčním omezením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna samostatné pohyblivosti v domácím prostředí, v exteriéru je schopna chůze se sníženým dosahem a má problémy při chůzi okolo překážek a na nerovném terénu, a to za využití kompenzačních pomůcek. Středně těžkým funkčním postižením orientace se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna spolehlivé orientace v domácím prostředí a zhoršenou schopnost orientace má jen v exteriéru. Zdravotní stavy, které lze považovat za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace stanoví prováděcí předpis. Žalovaný poznamenal, že při hodnocení schopností ve smyslu tělesných, smyslových a duševních znalostí a dovedností, jež jsou nezbytné pro schopnost pohyblivosti a orientace se přihlíží také k využití běžně dostupných kompenzačních pomůcek, jako např. hole, chodítka apod., z čehož plyne, že pro stanovení rozsahu omezení schopnosti pohyblivosti a orientace je nutné také brát v potaz možnost použití kompenzačních pomůcek. Žalovaný považoval posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, proto z něho vycházel a dospěl k závěru, že žalobkyně byla v období od podání žádosti o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením do data jednání posudkové komise osobou, jejíž zdravotní stav zakládá nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „TP“ a její žádosti o přiznání průkazu „ZTP“ vyhovět nelze. Soud vyhověl důkaznímu návrhu žalobkyně a provedl důkaz lékařskou zprávou MUDr. H. z 2.11.2016. Byť je tato lékařská zpráva z data po vydání žalobou napadeného rozhodnutí, má soud za to, že i s přihlédnutím k lékařské právě téhož lékaře, z níž vycházela posudková komise a jejíž obsah je zachycen v posudku PK MPSV ČR v Brně, tato zpráva vypovídá o zdravotním stavu žalobkyně k datu napadeného rozhodnutí, neboť shodně jako ve zprávě, z níž vycházela posudková komise, z ní bylo zjištěno, že žalobkyně je v péči psychiatrické ambulantní péče pro smíšenou poruchu úzkostně depresivní, jedná se o osobnost premorbidně úzkostnou, astenickou, intelekt na hranici LMR F 79. V lékařské zprávě lékař uvedl, že vzhledem k souboru diagnóz považuje za indikované, aby žalobkyni byl přidělen statut osoby s nárokem na průkaz ZTP – P. Soud nevyhověl důkaznímu návrhu žalobkyně na výslech MUDr. H. Uvedený důkaz s ohledem na obsah lékařské zprávy téhož lékaře považoval za nadbytečný. Podle § 34 odst. 1 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění k datu vydání napadeného rozhodnutí, nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením má osoba starší 1 roku s tělesným, smyslovým nebo duševním postižením charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, které podstatně omezuje schopnost pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se posuzuje podle § 9 odst.

3. Podle § 34b odst. 1 a odst. 2 téhož zákona, při posuzování schopnosti pohyblivosti a orientace pro účely přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením se hodnotí a) zdravotní stav a funkční schopnosti fyzické osoby, b) zda jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, c) zda jde o podstatné omezení schopnosti pohyblivosti nebo orientace a závažnost funkčního postižení. Prováděcí právní předpis stanoví, které zdravotní stavy lze považovat za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace. Podle § 34b odst. 4 téhož zákona, funkčními schopnostmi se rozumí tělesné, smyslové a duševní schopnosti, znalosti a dovednosti nezbytné pro schopnost pohyblivosti a orientace. Při posuzování se funkční schopnosti fyzické osoby se porovnávají se schopnostmi stejně staré fyzické osoby bez znevýhodnění a hodnotí se s využitím běžně dostupných kompenzačních pomůcek. Podle § 34b odst. 5 téhož zákona, při hodnocení závažnosti funkčního postižení pohyblivosti a orientace pro účely nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením, se vychází z poruchy funkčních schopností s nejvýznamnějším dopadem na schopnost pohyblivosti nebo orientace. Prováděcím předpisem dle § 34b citovaného zákona stanovujícím, které zdravotní stavy lze považovat za podstatné omezení pohyblivosti a orientace je vyhláška č. 388/2011 Sb., ve znění od 1.1.2014, o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, přičemž zdravotní stavy, které lze považovat za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace pro účely přiznání osoby se zdravotním postižením, jsou uvedeny v příloze č. 4 k této vyhlášce. Krajský soud předně konstatuje, že schopnost zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility a orientace a stupeň závislosti osoby na pomoci jiné osoby pro účely řízení o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením podle § 35 odst. 3 zákona č. 329/2011 Sb. posuzuje na základě žádosti správního orgánu I. stupně příslušný orgán okresní správy sociálního zabezpečení. Při rozhodování o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením potom správní orgán I. stupně vychází z tohoto posudku. V odvolacím řízení potom schopnost zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility a orientace a stupeň závislosti posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, které má pro tento účel zřízeny, resp. využívá, posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Posudková komise MPSV při posouzení zdravotního stavu zpracovává posudek ve formě kvalifikovaného podkladu pro rozhodnutí, v němž je dokumentován proces pořízení posudku, posudkový závěr a jeho odůvodnění. Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (viz např. rozsudek č. j. 3 Ads 77/2009-60, jehož závěry, i když se jednalo o řízení ve věci příspěvku na péči, jsou aplikovatelné i pro řízení o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením), plyne, že na posudek posudkové komise je třeba nahlížet jako na kterýkoli důkazní prostředek, neboť se jedná sice o tzv. povinný důkaz, nicméně nikoliv o závazné stanovisko či závazný podklad rozhodnutí. Posudek podléhá hodnocení správního orgánu, jeho správnost není nikterak presumována. Ačkoli odborné lékařské závěry posudku nepodléhají hodnocení správních orgánů, neboť k tomu nemají správní orgány odborné lékařské znalosti, nezbavuje je to povinnosti hodnotit provedené důkazy ve správním řízení, a tudíž i správnost posudků z hlediska jejich úplnosti a přesvědčivosti (viz také např. rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Ads 48/2009-104, č. j. 6 Ads 143/2009-60). Uvedené znamená, že správní orgán nemůže bez dalšího převzít závěr posudkové komise jako pravdivý, aniž by se úplností a přesvědčivostí jejího posouzení zabýval. Základním předpokladem pro to, aby správní orgán mohl vyhodnotit přesvědčivost a úplnost předloženého posudku je přezkoumatelnost posudku vzhledem k jeho zákonem stanoveným podkladům. Správní orgán musí vycházet z posudku, který obsahuje nejen výrok, ale který musí být řádně a přesvědčivě odůvodněn s odkazem na doložený nález ošetřujícího lékaře, výsledek sociálního šetření, výsledek funkčního vyšetření a výsledek vlastního vyšetření posuzujícího lékaře (viz rozsudek NSS č. j. 4 Ads 50/2009-63). Krajský soud v posuzované věci dospěl k závěru, že posouzení a zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně stran její schopnosti orientace bylo provedeno toliko na základě doložené zdravotní dokumentace, která ovšem dle názoru soudu tak, jak je zachycena v posudku posudkové komise, konkrétně se jedná o zprávu MUDr. H., je neúplná, nedostatečná, neboť bližší specifikaci údajů stran schopnosti žalobkyně orientace, neposkytuje. Soud zastává názor, že za situace, kdy posudková komise svůj posudkový závěr ohledně schopnosti orientace, učinila toliko z citovaného podkladu MUDr. H., aniž by žalobkyni přizvala na jednání posudkové komise za účelem jejího osobního vyšetření, je závěr posudkové komise natolik nedostatečně odůvodněný, že zjištění zdravotního stavu a jeho funkčních důsledků stran schopnosti orientace vyvolává pochybnosti o objektivním posouzení věci. Jinými slovy řečeno, pokud se tedy posudek v daném případě opíral pouze o označenou zdravotní dokumentaci, aniž by posudková komise žalobkyni osobně vyšetřila, nebyly dány podmínky pro učinění posudkového závěru. Z posudku není patrné, na základě jakých konkrétních úvah dospěla posudková komise k závěru, že za situace, kdy se u žalobkyně jedná o lehkou mentální retardaci, smíšenou úzkostně depresivní poruchu, chronifikovanou, intelekt je na hranici slaboduchosti až lehké mentální retardace, že je žalobkyně polymorbidně astenická a závislá osobnost, je žalobkyně přes své uvedené zdravotní postižení plně orientována, resp., že ji uvedená postižení v její schopnosti orientace podstatně neomezují (§ 34 odst. 1 zákona č. 329/2011 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Pochybnosti stran přesvědčivosti závěrů posudkové komise umocňuje lékařská zpráva MUDr. H., jíž soud provedl důkaz, a v níž ošetřující lékař žalobkyně po konstatování zdravotního postižení žalobkyně uvádí, že vzhledem k souboru diagnóz považuje za indikované, aby žalobkyni byl přiznán statut osoby s nárokem na průkaz ZTP – P. Soud uzavírá, že výhrady soudu stran úplnosti a přesvědčivosti posudku posudkové komise se netýkají závěrů stran schopnosti žalobkyně zvládat základní životní potřebu v oblasti mobility, nýbrž toliko její životní potřeby v oblasti orientace. Soud zastává názor, že posouzení schopnosti žalobkyně zvládat základní životní potřebu v oblasti mobility bylo provedeno na podkladě doložené zdravotní dokumentace, jejíž obsah byl v posudku citován a posudkové závěry stran schopnosti žalobkyně zvládat základní životní potřebu mobilita za použití kompenzačních pomůcek, soud považuje za úplné a přesvědčivé. V tomto rozsahu soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je nutno zrušit pro vady řízení ve smyslu § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s., neboť žalovaný vycházel z neúplného a nepřesvědčivého posouzení zdravotního stavu žalobkyně ve vztahu ke skutečnostem rozhodným k posouzení nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením a tato vada řízení mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé. Věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení, v němž je správní orgán podle § 78 odst. 5 s.ř.s. vázán právním názorem soudu. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s.ř.s. a žalovanému byla uložena povinnost zaplatit náklady řízení za zastoupení žalobkyně částkou 4.719,- Kč. Žalobkyně byla zastoupena advokátem, který jí byl ustanoven v tomto řízení usnesením ze dne 30.9.2016, č. j. 19Ad 34/2016-11. Náklady řízení za zastoupení žalobkyně ustanoveným advokátem je tak žalovaný povinen v souladu s § 149 odst. 2 o.s.ř., zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, aplikovaný na základě § 64 s.ř.s., zaplatit na účet Krajského soudu v Ostravě. Náklady řízení sestávají z odměny za tři úkony právní služby po 1.000,- Kč dle § 7, § 9 odst. 2 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, a to za přípravu a převzetí zastoupení, zastoupení u jednání soudu a za poradu s žalobkyní dne 6.12.2016, tří režijních paušálů k uvedeným úkonům právní služby dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky a 21 % DPH ve výši 819,- Kč (21 % z částky 3.900,- Kč). Advokát doložil, že je plátcem DPH.

Poučení