19 C 104/2024 - 52

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Zatloukalovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika - Ministerstvo financí, IČO 00006947 sídlem Letenská 525/15, 118 00 Praha 1 o odškodnění nemajetkové újmy poskytnutím peněžitého zadostiučinění v částce 216 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] se zákonným příslušenstvím v podobě úroků z prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne [datum] do zaplacení a úroků z prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne [datum] do zaplacení primárních úroků z prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka], do tří dnů ode dne, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí ukládajícího žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím (jehož specifikace je věrně zachycena ve výroku pod bodem I), a to v rámci požadavku na odškodnění nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení.

2. Namítané řízení vedl správce daně - Finanční úřad pro Královéhradecký kraj, žalobkyně podala dne [datum] přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období únor roku 2015, správce daně v návaznosti na kontrolní zjištění vydal dne [datum] platební výměr, jímž doměřil žalobkyni daň. Žalobkyně brojila proti platebnímu výměru odvoláním, ve druhém stupni rozhodovalo Odvolací finanční ředitelství, které rozhodnutím ze dne [datum] odvolání žalobkyně zamítlo a platební výměr potvrdilo. Navázalo řízení o správní žalobě žalobkyně před Krajským soudem v [adresa], jakož i řízení o kasační stížnosti žalobkyně před Nejvyšším správním soudem. Žalobkyně podala také ústavní stížnost. Ke dni podání žaloby ([datum]) trvalo řízení 9 let a probíhalo řízení o ústavní stížnosti žalobkyně. Žalobkyně takovou délku trvání řízení hodnotí za nepřiměřenou, žalobkyni byla způsobena nejistota z výsledku řízení. Nárok na odškodnění žalobkyně uplatnila u žalované žádostí ze dne [datum], žalovaná přípisem ze dne [datum] uznala existenci nesprávného úředního postupu, žalobkyni se omluvila, avšak peněžitou kompenzaci neposkytla.

3. K vyčíslení požadovaného peněžitého odškodnění v částce [částka] žalobkyně dospěla tak, vycházela ze základní částky [částka] za každý rok řízení, za první dva roky poníženo o polovinu (význam řízení byl zvýšený, jelikož se jednalo i o daňové penále, které má povahu trestní sankce, základní částku je také třeba valorizovat). Vypočtené odškodnění v částce [částka] navrhla zvýšit o 50 % z důvodu mimořádné délky řízení, jakož i proto, že orgány finanční správy a soudy nečinily odpovídající úkony k rozhodnutí věci. Současně žalobkyně zdůraznila, že k délce řízení nikterak nepřispěla a v soudním řízení neprobíhalo dokazování, šlo pouze o řešení právních otázek. S odkazem na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. [spisová značka] žalobkyně dovozovala, že absenci výslovně stanovené lhůty pro vydání rozhodnutí v právních předpisech upravujících daňový proces je nutno překonat aplikací lhůt dle § 71 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů („SprŘ“). Žalobkyně požadovala přiznat příslušenství v podobě úroků z prodlení za období od [datum] do zaplacení, a dále v podobě úroků z prodlení z primárních úroků z prodlení za období od [datum] do zaplacení (§ 1806 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů).

4. Žalobkyně (v reakci na obranu žalované) také namítala, že pro každou jednotlivou daň za jednotlivé zdaňovací období se vede samostatné daňové řízení, to stejné platí i pro soudní řízení správní, neplatí ani to, že by řízení o jedné dani bylo určující pro řízení o jiné dani. I pokud by žalobkyně uplatnila všechny nároky jedinou žalobou, jednalo by se o tolik samostatných nároků, kolik bylo daňových řízení. Počátek řízení je třeba spojovat s tím, kdy se žalobkyně ocitla v nejistotě ohledně výsledku řízení, což odpovídá okamžiku podání daňového přiznání, nikoliv okamžiku zahájení daňové kontroly. Smyslem daňového řízení je udržovat daňový subjekt v nejistotě po celou dobu plynutí lhůty pro stanovení daně, nejistota proto počíná okamžikem podání daňového přiznání. Nadto je na správci daně, jak vyhodnotí rozhodné skutečnosti, kdy daňový subjekt vyzve k prokázání jím tvrzených skutečností. Z hlediska formy kompenzace žalobkyně poukázala na to, že v jejím případě nebylo prokázáno, že by se dopustila úmyslného trestného činu, její jednání bylo pouze nedbalostní. Žalobkyni bylo dáváno k tíži, že o daňovém podvodu měla a mohla vědět a že neprokázala přijetí opatření, kterými by svoji účast na daňovém podvodu vyloučila. Daňový podvod ve smyslu daňového práva není trestnou činností, a proto nelze použít judikaturu Nejvyššího soudu o minimalizaci významu řízení, k čemuž žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka].

5. Žalovaná požadavek žalobkyně na peněžité odškodnění nemajetkové újmy odmítla. Pokud jde o počátek namítaného řízení, nelze je dle žalované ztotožňovat s okamžikem podání daňového přiznání, ale až s okamžikem zahájení daňové kontroly. Poskytnutá satisfakce v podobě omluvy je dostatečná, neboť nejistota žalobkyně se omezovala na to, zda bude odhalen její nepoctivý úmysl - orgány finanční správy i správní soudy totiž dospěly k závěru o tom, že žalobkyně se účastnila podvodu na dani z přidané hodnoty. Žalovaná také odmítla požadavek žalobkyně na valorizaci základní částky či úvahu žalobkyně o aplikaci lhůt podle SprŘ. Současně žalovaná poukázala na to, že žalobkyně se v rámci několika samostatných žalob domáhá odčinění nemajetkových újem za nepřiměřené délky dalších daňových řízení vedených ohledně různých daňových povinností, avšak reálně se jednalo o jednu věc – fakticky šlo o jediný případ, jediný postup orgánů finanční správy.

6. Z provedených listinných důkazů a ze shodných tvrzení účastníků soud učinil následující skutková zjištění:

7. Přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období únor 2015 podala žalobkyně dle svého tvrzení, které žalovaná učinila nesporným, dne [datum].

8. Ze zprávy o daňové kontrole č. j. [Anonymizováno] soud zjistil, že jejím předmětem byla kontrola daňové povinnosti žalobkyně na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíců leden až prosinec roku 2014, zdaňovací období roku 2015 a zdaňovací období měsíce ledna, měsíce dubna a měsíce května roku 2016. Daňová kontrola byla zahájena dne [datum] (o tom svědčí i protokol o zahájení daňové kontroly č.j. [Anonymizováno], k rozšíření daňové kontroly došlo dne [datum]. Výsledkem daňové kontroly bylo to, že správce daně odepřel žalobkyni nárok na odpočet daně z přidané hodnoty na vstupu, a to z důvodu zapojení žalobkyně do podvodu na dani z přidané hodnoty v souvislosti s žalobkyní nakoupenou propagací na sportovních a kulturních akcích od společnosti [právnická osoba].

9. Z rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno] soud zjistil, že Odvolací finanční ředitelství uvedeného dne rozhodlo o odvolání žalobkyně proti dodatečným platebním výměrům na daň z přidané hodnoty vydaným správcem daně dne [datum], a to včetně dodatečného platebního výměru č.j. [Anonymizováno], jímž správce daně doměřil daň za zdaňovací období měsíce února roku 2015 ve výši [částka] a rozhodl o zákonné povinnosti uhradit penále ve výši [částka]. Odvolání žalobkyně sepsala dne [datum] (podání žalobkyně ze dne [datum]) a doplňovala ještě podáním ze dne [datum] a podáním ze dne [datum]. Odvolání žalobkyně bylo zamítnuto všechny dodatečné platební výměry ze dne [datum] byly potvrzeny. Z odůvodnění rozhodnutí se podává, že Odvolací finanční ředitelství se ztotožnilo s prvostupňovým správcem daně v tom, že žalobkyni je nutno odmítnout uplatněný nárok na odpočet daně z důvodu jejího zapojení do daňového podvodu. Postup žalobkyně v posuzovaných obchodních transakcích byl natolik neobvyklý, nelogický a v rozporu s jednáním každého racionálně a ekonomicky uvažujícího obchodníka, že to nasvědčuje závěru, že žalobkyně o existenci podvodu na dani z přidané hodnoty nejen vědět mohla a měla, ale o tomto věděla. O tom podle Odvolacího finančního ředitelství svědčilo zjištění, že žalobkyně převážnou většinu své ekonomické činnosti v daném období realizovala v zahraničí (90 %), v roce 2014 žalobkyně neinvestovala do své propagace v zahraničí žádné finanční prostředky, v roce 2015 investovala částku cca [částka] a v roce 2016 částku [částka]. Oproti tomu v tuzemsku žalobkyně investovala za období let 2014 až 2016 do své propagace částku ve výši téměř [částka], přičemž sporné reklamní služby byly cíleny na tuzemsko. Ve vztahu k tvrzení žalobkyně, že reklama byla zacílena na nábor nových zaměstnanců a posílení značky u stávajících zaměstnanců, Odvolací finanční ředitelství uvedlo, že žalobkyně v letech 2014 až 2016 nepodala ani nezveřejnila žádná volná pracovní místa a vzhledem k počtu jejích stálých zaměstnanců (40 až 50) se částka téměř [částka] investovaná do propagace, ke které mělo dojít za účelem posílení značky u stávajících zaměstnanců, jeví jako zcela nepřiměřená. Bez povšimnutí Odvolacího finančního ředitelství nezůstalo ani to, že ve smlouvách uzavřených mezi žalobkyní a společností [právnická osoba]. nejsou uvedeny podrobnosti a způsob realizace propagace, není v nich definována velikost ani umístění loga žalobkyně na plakátech, bannerech atd., není uvedeno ani místo, kde budou plakáty umístěny - o těchto skutečnostech měl rozhodovat dodavatel reklamy. Přitom ponechání takto zásadních skutečností na uvážení dodavatele Odvolací finanční ředitelství považovalo za neobezřetné a nasvědčující vědomosti žalobkyně o podvodném jednání v řetězci. Další skutečností svědčící dle náhledu Odvolacího finančního ředitelství o vědomosti žalobkyně o jejím zapojení do daňového podvodu bylo to, že ve smlouvách o reklamě byla sice uvedena cena za reklamu a bylo uvedeno, že cena byla sjednána dohodou, nebyl však žádným způsobem uveden způsob sjednání ceny. Žalobkyně v průběhu daňového řízení uvedla, že cena byla vždy předmětem jednání a její přiměřenost žalobkyně ověřovala „citem“. Podle Odvolacího finančního ředitelství byly ve smluvní dokumentaci i zřejmé chyby (např. ve smlouvě týkající se poskytnutí reklamy na taneční show Lord of the dance bylo uvedeno, že dodavatel zajistí žalobkyni přístup „na domácí zápasy“). Odvolací orgán dovodil, že žalobkyně nevěnovala prakticky žádnou pozornost kontrole, zda byla reklama skutečně poskytnuta ve sjednaném rozsahu. Z předložených monitoringů je sice zřejmé, že došlo k umístění loga žalobkyně na reklamních materiálech, nicméně z těchto nelze ověřit, jestli byla reklama poskytnuta v požadovaném rozsahu. Za zásadní Odvolací finanční ředitelství považovalo i to, že ačkoliv bylo žalobkyni z poskytnutých monitoringů zřejmé, že tyto byly vyhotoveny společností REMOEX, a že tedy reklamu ve skutečnosti poskytovala tato společnost, žalobkyně se nikdy na uvedenou společnost neobrátila ani s dotazem na cenovou nabídku, kterou by mohla porovnat s cenou sjednanou se společností [právnická osoba]. Žalobkyně neprovedla ani žádné vyhodnocení či ověření účinností provedené propagace. Z odůvodnění rozhodnutí o odvolání vyplývá i to, že žalobkyně na výzvu k prokázání, že přijala adekvátní opatření, aby vyloučila svou účast na daňovém podvodu, žádná taková opatření správci daně nesdělila. Odvolací finanční ředitelství dovodilo závěr o tom, že plnění přijatá žalobkyní od společnosti [právnická osoba]. byla obchodována v rámci obchodních případů zasažených podvodem na dani z přidané hodnoty a vzhledem k popsaným okolnostem žalobkyně věděla, či minimálně vědět mohla a měla, že obchodní transakce jsou zatíženy podvodným jednáním; žalobkyně nepřijala taková opatření, která by její účast na podvodu vyloučila a osvědčila její dobrou víru.

10. Na tomto místě soud shrnuje skutková zjištění vypovídající o průběhu řízení u Krajského soudu v [adresa] ve věci sp. zn. [spisová značka], o průběhu řízení před Nejvyšším správním soudem ve věci sp. zn. [spisová značka] a řízení o ústavní stížnosti: (zjištění ze spisu Krajského soudu v [adresa], sp. zn. [spisová značka]) - žaloba žalobkyně (proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno] soudu došla dne [datum], soudní poplatek byl žalobkyní zaplacen již dne [datum] (záznam o složení č.l. 28); - první úkony směřující ke skončení věci byly učiněny dne [datum] (referát na č.l. 27), žalované Odvolací finanční ředitelství bylo přípisem ze dne [datum] vyzváno k podání vyjádření k žalobě ve lhůtě jednoho měsíce; - ode dne [datum] měl soud k dispozici vyjádření žalovaného a ode dne [datum] úplný správní spis (sdělení na č.l. 41); - dne [datum] bylo do spisu zaznamenáno, že je po realizaci všech potřebných úkonů připraven k rozhodnutí a k nařízení jednání (záznam č.l. 42); - v listopadu roku 2020 byla žalobkyně dotazována, zda trvá na žádosti, aby bylo ve věci nařízeno jednání (referát č.l. 45), žalobkyně podle obsahu spisu neodpověděla; - dne [datum] bylo nařízeno jednání na den [datum] (referát č.l. 48); - podáním ze dne [datum] žádal zástupce žalobkyně o odročení jednání pro svou zdravotní indispozici, a to i v souvislosti s nepříznivou situací ohledně pandemie covid; - dne [datum] soud odročil k žádosti žalobkyně jednání na den [datum] (referát ze dne [datum]); - dne [datum] se konalo ústní jednání (záznam o jednání na č.l. 59), - dne [datum] se konalo další ústní jednání, při němž byl vyhlášen zamítavý rozsudek (protokol o jednání na č.l. 62), - rozsudek ze dne [datum], č.j. [spisová značka] byl podle připojených doručenek rozeslán dne [datum], zástupci žalobkyně byl doručen dne [datum] a žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství byl doručen dne [datum]; z odůvodnění rozsudku vyplývá závěr správního soudu o tom, že v daném případě existují okolnosti svědčící o tom, že daň nebyla odvedena v důsledku podvodného jednání, přímý dodavatel žalobkyně, společnost [právnická osoba]., sídlil na tzv. virtuální adrese a v živnostenském rejstříku neměl uvedenu žádnou provozovnu, webové stránky společnosti na internetu nelze dohledat, společnost vybrala 28 milionů Kč ze svého účtu v hotovosti - vynaložení tak vysoké částky na reklamu realizovanou v České republice při zohlednění toho, že žalobkyně svou ekonomickou činnost realizuje v zahraničí, nasvědčuje podle správního soudu vědomosti žalobkyně o účelovosti posuzovaných obchodních transakcí, nejasnosti a neurčitosti obsažené v jednotlivých smlouvách o reklamě svědčí o tom, že žalobkyně obsahu smluv nevěnovala náležitou pozornost, pouze akceptovala smlouvy předložené společností [právnická osoba]., správní soud také vyslovil souhlas s tím, jak Odvolací finanční ředitelství vyhodnotilo otázku nedostatku kontroly rozsahu provedené reklamy; výše popsané skutečnosti podle správního soudu nasvědčují vědomosti žalobkyně o podvodném jednání v daném řetězci, neboť žalobkyně vědět mohla a měla, že obchodní transakce jsou zatíženy podvodným jednáním, postup žalobkyně v posuzovaných obchodních transakcích byl natolik neobvyklý, až nelogický, že to nasvědčuje závěru, že žalobkyně o podvodu na dani z přidané hodnoty dokonce věděla, žalobkyně přitom nepřijala adekvátní opatření, která by její účast na podvodu vyloučila; (zjištění ze spisu Nejvyššího správního soudu, sp. zn. [spisová značka]) - kasační stížnost žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka] došla Nejvyššímu správnímu soudu dne [datum], soudní poplatek byl podle záznamu na č.l. 19 téhož dne připsán na účet soudu; - první úkony soudu směřující k rozhodnutí věci (podání informace žalovanému o zahájení řízení, vyžádání soudního spisu) byly učiněny dne [datum] (referát č.l. 18); - ode dne [datum] měl Nejvyšší správní soudu k dispozici spis Krajského soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka]; - ode dne [datum] měl Nejvyšší správní soudu k dispozici správní spis; - vyjádření žalovaného Odvolacího finančního ředitelství bylo doručeno Nejvyššímu správnímu soudu dne [datum]; - dne [datum] rozhodl o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zamítavým rozsudkem č.l. [spisová značka], který byl podle připojené doručenky dodán do datové schránky zástupce žalobkyně dne [datum] a dne [datum] mu byl doručen; podle připojené doložky nabyl rozsudek právní moci dne [datum]; z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. [spisová značka] soud zjistil, že Nejvyšší správní soud dospěl k závěru o nedůvodnosti kasační stížnosti žalobkyně, uzavřel, že orgány finanční správy podrobně zdůvodnily, proč mají za to, že žalobkyně o svém zapojení do řetězce zasaženého podvodným jednáním nejen že vědět měla a mohla, ale dokonce věděla; - dne [datum] rozhodl Ústavní soud o ústavní stížnosti žalobkyně proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č.j. [spisová značka] odmítavým usnesením ve věci sp. zn. II. ÚS 827/24.

11. Ze sdělení Ministerstva financí ze dne [datum] soud zjistil, že ministerstvo touto písemností reagovalo na žádosti o odškodnění, které dne [datum], resp. [datum] doručil ministerstvu zástupce žalobkyně, která namítala vznik újmy v důsledku nepřiměřené délky daňového řízení u daně z přidané hodnoty za zdaňovací období října roku 2014, dále února, května, srpna, listopadu a prosince roku 2015, a dále dubna a května roku 2016, včetně řízení soudního. Ministerstvo konstatovalo, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 věta třetí zák. č. 82/1998 Sb. tím, že namítanou celkovou délku řízení lze považovat za nepřiměřenou, za což se žalobkyni omluvili. Požadavek na peněžitou náhradu ministerstvo odmítlo s odkazem na jeho nedůvodnost, když dospělo k závěru o tom, že zásah do práv žalobkyně nedosahoval intenzity, kterou by nebylo možné odčinit poskytnutou nepeněžitou kompenzací.

12. Z výpisu ze statistického zjišťování soud zjistil, že průměrná roční míra inflace činila v České republice 1,9 % v roce 2011; [právnická osoba] % v roce 2012; 1,4 % v roce 2013; 0,4 % v roce 2014; 0,3 % v roce 2015; 0,7 % v roce 2016; 2,5 % v roce 2017; 2,1 % v roce 2018; 2,8 % v roce 2019; 3,2 % v roce 2020; 3,8 % v roce 2021, 15,1 % v roce 2022 a 10,7 % v roce 2023.

13. Podle výpisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob ev. č. ISRT1496770/2024 byl dne [datum] na žádost zpracován výpis, podle kterého nebyly k uvedenému dni v evidenci Rejstříku trestů České republiky žádné informace o odsouzení [jméno FO], nar. [datum].

14. Podle výpisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob ev. č. ISRT1497046/2024 byl dne [datum] na žádost zpracován výpis, podle kterého nebyly k uvedenému dni v evidenci Rejstříku trestů České republiky žádné informace o odsouzení žalobkyně.

15. Co se týče závěru o skutkovém stavu, lze odkázat na shora vylíčená zjištění, která soud učinil. Ve vztahu k tomu, na čem žalobkyně zakládala své přesvědčení o důvodnosti žaloby a čím se žalovaná v řízení bránila, je na místě stručněji shrnout to nejpodstatnější, a sice, že soud má za prokázané následující skutečnosti: Žalobkyně podala dne [datum] přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období únor 2015. Daňová kontrola, jejímž předmětem byla kontrola jednotlivých daňových povinností žalobkyně na dani z přidané hodnoty, včetně té za zdaňovací období únor roku 2015, byla zahájena dne [datum]. Správce daně vydáním dodatečného platebního výměru ze dne [datum] odepřel žalobkyni nárok na odpočet daně z přidané hodnoty na vstupu, a to na základě závěru o tom, že žalobkyně byla zapojena do podvodu na dani z přidané hodnoty v souvislosti s žalobkyní nakoupenou propagací na sportovních a kulturních akcích. Žalobkyně proti dodatečnému platebnímu výměru brojila odvoláním, o němž dne [datum] rozhodlo Odvolací finanční ředitelství. Žalobkyně proti (pro ni) nepříznivě vyznívajícímu rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství brojila správní žalobou ze dne [datum], správní soud učinil první úkony směřující ke skončení věci již v listopadu roku 2019, v prosinci roku 2019 měl správní soud k dispozici vyjádření žalovaného i správní spis, v únoru roku 2020 bylo do spisu formálně zaznamenáno, že je po realizaci všech potřebných úkonů připraven k rozhodnutí a k nařízení jednání. Jednání soud nařídil v březnu roku 2021 na červencový termín téhož roku. V červenci roku 2021 žádal zástupce žalobkyně o odročení jednání pro svou zdravotní indispozici, a to i v souvislosti s nepříznivou situací ohledně pandemie covid, jednání bylo odročeno na zářijový termín. V září roku 2021 proběhla dvě jednání, u druhého z nich byl vyhlášen zamítavý rozsudek. Jeho písemné vyhotovení bylo soudem vypraveno dne [datum], Odvolacímu finančnímu ředitelství bylo ještě téhož dne doručeno, zástupci žalobkyně byl rozsudek doručen až desátým dnem od vypravení (od dodání do datové schránky). Správní soud v odůvodnění rozsudku vyložil, že v daném případě existují okolnosti svědčící o tom, že daň nebyla odvedena v důsledku podvodného jednání, s tím, že popsané skutečnosti nasvědčují vědomosti žalobkyně o podvodném jednání v daném řetězci, neboť žalobkyně vědět mohla a měla, že obchodní transakce jsou zatíženy podvodným jednáním. Žalobkyně následně využila prostředku právní ochrany i v podobě kasační stížnosti, která byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne [datum]. Nejvyšší správní soud vyslovil mj. i závěr o tom, že orgány finanční správy podrobně zdůvodnily, proč mají za to, že žalobkyně o svém zapojení do řetězce zasaženého podvodným jednáním nejen že vědět měla a mohla, ale dokonce věděla. V řízení o kasační stížnosti nebyl soudem učiněn žádný úkon směřující ke skončení věci v období od [datum] do [datum]. Žalobkyně prosazovala ochranu svých práv i cestou ústavní stížnosti, jež byla vypořádána odmítavým usnesením Ústavního soudu z března roku 2024. V srpnu roku 2023 žalobkyně doručila Ministerstvu financí žádost o odškodnění nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení s požadavkem na poskytnutí peněžitého zadostiučinění, Ministerstvo financí v únoru roku 2024 konstatovalo existenci nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky řízení a žalobkyni se omluvilo. (Aplikovaná právní úprava)

16. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 zák. č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

17. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 13 odst. 2 zák. š. 82/1998 Sb., právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

18. Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.

19. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky), každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.

20. Podle ust. § 31a odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle ust. § 31a odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb., zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle ust. § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k (a) celkové délce řízení, (b) složitosti řízení, (c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, (d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a (e) významu předmětu řízení pro poškozeného. (Právní posouzení)

21. Úspěch žaloby o náhradu majetkové či nemajetkové újmy proti státu závisí na současném splnění tří podmínek, a to (1.) podmínky existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, (2.) podmínky vzniku majetkové či nemajetkové újmy a (3.) podmínky existence vztahu příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím a vznikem majetkové či nemajetkové újmy na straně žalobce.

22. Žalobkyně se domáhala odškodnění nemajetkové újmy za tvrzenou nepřiměřenou délku řízení, které žalobkyně vymezila co do počátku datem podáním daňového přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období únor roku 2015 (tj. dnem [datum]). Daňové řízení je správní řízení svého druhu, na nějž nedopadá SpŘ (ust. § 262 zák. č. 280/2009 Sb.), tedy ani ustanovení o lhůtách a zásadách. Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne [datum], č.j. [spisová značka] dovodil, že z hlediska aplikace ust. § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. již nebude (s ohledem na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 570/20) odlišně posuzovat délku řízení spadajících do věcné působnosti čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech a těch, která do její věcné působnosti nespadají – má být rozhodné pouze to, zda jde o správní řízení, jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda (u nich vyplývá právo na přiměřenou délku řízení z čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).

23. Pro souzenou věc je shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu zásadní v tom ohledu, že Nejvyšší soud dospěl k závěru, který lze při aplikaci na posuzovanou věc vyjádřit tak, že řízení, které správce daně vedl, představovalo ze své podstaty právním řádem legitimizovaný zásah do vlastnictví žalobkyně, rozhodnutí správního orgánu se mělo projevit v majetkové sféře žalobkyně. Jde tudíž o řízení, jehož předmětem je základní právo nebo svoboda (čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), a tudíž žalobkyni svědčilo právo na přiměřenou délku řízení ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Řízení (jako celek – jak správní řízení, tak navazující soudní řízení) spadalo pod ochranu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a je tedy na místě aplikovat Stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“).

24. Uvedené má za následek, že se uplatní vyvratitelná domněnka o vzniku nemajetkové újmy, z níž vychází Evropský soud pro lidská práva (a sice že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje, neboť újma vzniká samotným porušením práva), nemajetková újma se tudíž presumuje a není třeba ji dokazovat.

25. Při úvaze o přiměřenosti délky řízení se soud musel nejprve vypořádat s tím, jak dlouho řízení trvalo. Co do počátku řízení je na místě vycházet z data [datum], kdy byla zahájena správcem daně daňová kontrola. Počátek řízení nelze odvíjet od okamžiku podání daňového přiznání, jak prosazovala žalobkyně. Tehdy však nejistota žalobkyně ohledně výsledku řízení vznikat nemohla. K reálnému zásahu do práv a oprávněných zájmů žalobkyně, a tedy ke vzniku nejistoty ohledně výsledku řízení, dochází až zahájením kontrolních postupů, v rámci nichž správce daně prověřuje skutečnosti svědčící o tom, zda daňový subjekt daň správně vyčíslil (či nikoliv). Oproti tomu v době podání daňového přiznání (a po podání daňového přiznání před zahájením daňové kontroly) není vůči daňovému subjektu zahájen postup vyznačující se jakýmkoliv zásahem do ústavních práv daňového subjektu. Soud při určení počátku nejistoty žalobkyně postupoval v souladu s judikatorními závěry podávajícími se z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum] ve věci sp. zn. [spisová značka].

26. Konec řízení ve smyslu toho, kdy pro žalobkyni pominula nejistota ohledně výsledku řízení (k tomu srov. závěry Stanoviska), je třeba vztahovat k doručení usnesení, jímž Ústavní soud vypořádal ústavní stížnost žalobkyně. Soud tak vychází z toho, že řízení trvalo od září roku 2016 do dubna roku 2024, tedy 7 let a 7 měsíců.

27. Při posuzování přiměřenosti délky řízení je z povahy věci potřeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Stav nejistoty trvající 7 let a 7 měsíců, bez ohledu na dopady stavu nejistoty na žalobkyni, je svou délkou zcela zřejmě významný. Soud v rámci řízení o správní žalobě a řízení o kasační stížnosti vysledoval období, v nichž nebyly činěny úkony směřující ke skončení věci, přitom tato období se negativně podepsala na celkové délce řízení (při součtu obou období se jednalo o nečinnost v délce cca 40 měsíců, což představuje cca 44 % z celkové délky řízení). Závěr o nepřiměřené délce ostatně sdílí soud nejen s žalobkyní, ale zjevně i s žalovanou, která poskytla žalobkyni kompenzaci v podobě konstatování porušení práva.

28. V dalším kroku soud musel přistoupit k úvaze, zda je dostačující kompenzací (již žalovanou poskytnutá) omluva zahrnující konstatování porušení práva žalobkyně.

29. Odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného; i případně snížený (nikoliv však nepatrný) význam předmětu řízení by měl zásadně vést k zadostiučinění peněžitému (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu dne [datum], ve věci sp. zn. [spisová značka]).

30. Podle shora citovaného ust. § 31a odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. má soud přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu a ve smyslu ust. § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. vyhodnocovat tam demonstrativně uvedená kritéria.

31. Pokud jde o kritéria celkové délky řízení, jeho složitosti a postupu orgánů veřejné moci, vzal soud do úvahy, že řízení správní bylo vedeno na dvou stupních, řízení před soudy obecné soustavy bylo vedeno také na dvou stupních, k tomu dále přistupuje řízení před Ústavním soudem. Správce daně zjišťoval informace týkající se činnosti žalobkyně a jejích dodavatelích, a to tak, aby mohl posoudit okolnosti významné pro vyřešení složité otázky toho, zda došlo k podvodu na dani z přidané hodnoty. Z obsahu spisu Krajského soudu v [adresa] vyplynulo, že soud sice neprováděl rozsáhlé dokazování, nicméně do období, kdy probíhalo řízení o správní žalobě, spadá také období komplikací vyvolaných pandemií covid (a konkrétně se tato komplikace projevila i v souvislosti s žádostí zástupce žalobkyně o odročení jednání). Pokud jde o řízení o kasační stížnosti, významné období nečinnosti je třeba spatřovat v období od poloviny prosince roku 2021 (tehdy již měl Nejvyšší správní soud k dispozici i vyjádření Odvolacího finančního ředitelství) do doby rozhodnutí (tj. do ledna roku 2024), kdy po dobu více než dvou let nebyl učiněn žádný úkon směřující ke skončení věci.

32. Ve vztahu ke kritériu jednání poškozené žalobkyně a jejího případného podílu na délce řízení lze uvést, že účastníci netvrdili skutečnosti, které by směřovaly k závěru o tom, že se žalobkyně podílela na navýšení délky řízení, takové skutečnosti nevyplynuly ani z obsahu jednotlivých spisů. Žádost zástupce žalobkyně o odročení jednání v řízení o správní žalobě spadá do kontextu covidových komplikací, které soud zohlednil při úvaze o postupu rozhodujících orgánů. Oproti tomu soud nezjistil (účastníci netvrdili) ale ani takové okolnosti, které by svědčily o tom, že by žalobkyně aktivizovala orgány veřejné moci směrem k rychlejšímu či plynulejšímu postupu.

33. Kritérium významu řízení pro poškozeného lze považovat v případě posuzování formy a výše zadostiučinění za kritérium nejvýznamnější (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum] ve věci sp. zn. [spisová značka]).

34. V rámci tohoto posouzení je nezbytné přitakat žalované v tom, že je třeba přihlédnout ke skutečnosti, že žalobkyně se účastnila tzv. podvodu na dani z přidané hodnoty. Její účast nebyla pouze nevědomá a je nerozhodné, zda ona sama hodností své jednání jako nedbalostní. Pro posouzení je významné, že vědomostní složka byla naplněna (uvedené spojuje úmyslnou formu zavinění a formu vědomé nedbalosti). Z podrobně popsaných zjištění odvolací správní orgán i správní soudy dovodily vědomost žalobkyně o existenci podvodu. V tomto řízení nevyšly najevo skutečnosti, které by měly (mohly) vést k jinému nazírání uvedené otázky, soud se proto se závěry orgánů správy daní i soudů ztotožňuje a v podrobnostech odkazuje na zjištění a závěry, které dle shora popsaného správce daně i soudy učinily. Skutková zjištění, která učinily orgány správy daní, vylučují, aby bylo na počínání (konání/opomenutí) žalobkyně hledět jako na podnikatelskou neobratnost či nedůslednost. Pokud jde o formu zavinění, přiklání se soud k tomu, že protiprávní jednání žalobkyně bylo úmyslné. Na tom nic nemění ani argumenty žalobkyně o tom, že žalobkyně ani její jednatel nebyli odsouzeni v trestním řízení (takové řízení neproběhlo), ve správním řízení úsudek o zapojení žalobkyně nalezl odraz v odepření nároku žalobkyně na odpočet daně z přidané hodnoty na vstupu.

35. Samotný výsledek řízení není v rámci úvahy o významu předmětu řízení pro poškozeného, tedy i pro stanovení případného odškodnění, zásadně významný (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] ve věci sp. zn. [spisová značka]), nejde-li však o případy, kdy účastníku řízení musel být negativní výsledek řízení již od počátku znám, tedy mj. o případy, v nichž se nejistota účastníka ohledně výsledku řízení omezovala pouze na to, zda bude prokázán jeho nepoctivý úmysl (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] ve věci sp. zn. [spisová značka]). Z naposledy odkazovaného rozhodnutí vyplývá, že omezuje-li se nejistota účastníka řízení ohledně jeho výsledku na to, zda bude prokázán jeho nepoctivý úmysl, jde o okolnost, která vyvrací domněnku vzniku nemajetkové újmy v důsledku nepřiměřené délky řízení.

36. Nejvyšší soud také vyslovil, že lze-li zjištěnou protiprávnost jednání přičítat účastníkovi řízení k tíži, ať už jde o řízení trestní, přestupkové nebo i jiném správním deliktu, je tak možno činit převážně jen v těch případech, kdy se poškozený dopustil úmyslného trestného činu přestupku či správního deliktu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] ve věci sp. zn. [spisová značka]).

37. Z uvedeného je mj. zřejmé, že Nejvyšší soud nevylučuje možnost přičíst k tíži účastníka protiprávnost i v těch případech, kdy se poškozený dopustí jednání naplňujícího znaky činu spáchaného vědomě nedbale. I za takové situace lze dospět k závěru o tom, že jednání poškozeného minimalizuje význam řízení pro poškozeného.

38. I za situace, pokud by protiprávní jednání žalobkyně nebylo úmyslné, ale vědomě nedbalé, by bylo vzhledem k okolnostem projednávané věci třeba dojít k závěru o tom, že význam řízení pro žalobkyni byl natolik nepatrný (tak významně snížený), že neodpovídá představě spravedlivého uspořádání vztahů účastníků (žalobkyně a odpovědného státu) poskytnout žalobkyni jakoukoliv finanční kompenzaci. Naopak adekvátní formou kompenzace se jeví (již žalovanou vyslovená) omluva zahrnující konstatování porušení práva žalobkyně. Ostatně souzená věc vykazuje podobnost s věcí, při jejímž posouzení soudy dospěly k závěru o tom, že poškozenému peněžitá kompenzace nenáleží (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum] ve věci sp. zn. [spisová značka]). Oproti tomu soudu není známo rozhodnutí, v němž by soudy (ve skutkově a právně obdobné věci) dospěly k závěru o tom, že morální satisfakce z hlediska adekvátnosti nepostačí.

39. Soud tak shrnuje, že dospěl k závěru o existenci odpovědnostního titulu v podobě porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené době. Zároveň však vyhodnotil, že z hlediska významu řízení pro žalobkyni je význam namítaného řízení tak nepatrný, že nedává prostor pro to, aby újma byla kompenzována jinou než již poskytnutou morální satisfakcí. Naposledy uvedený závěr pak vede k závěru o nedůvodnosti žaloby, kterou žalobkyně prosazovala přisouzení peněžité kompenzace. Závěr o nedůvodnosti žaloby pak nalézá odraz ve výroku o jejím zamítnutí.

40. Je tak již nadbytečné zabývat se výší požadované peněžité kompenzace. Pro úplnost však soud k žalobkyní zdůrazňované potřebě zohlednit faktor inflace pro stručnost odkazuje na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], ve věci sp. zn. [spisová značka]. Tam Nejvyšší soud odkázal na dosavadní judikatorní východiska, podle nichž na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1548/19).

41. Rovněž toliko pro úplnost a bez vlivu na (pro žalobkyni) negativně vyznívající rozhodnutí ve věci samé soud doplňuje, i s ohledem na potřebu vypořádat obranu žalované, že žalobkyně byla ve skutečnosti vystavena jediné nejistotě v rámci procesu, který pojímal dílčí, avšak souběžně vedená daňová řízení o daňových povinnostech žalobkyně na dani z přidané hodnoty. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně uplatnila ve vztahu ke každému zdaňovacímu období samostatnou odškodňovací žalobu, avšak podstatné je to, co soud dovodil shora ve vztahu k určení počátku řízení. Ve věci všech daňových povinností byla vedena jediná daňová kontrola, správce daně vypracoval jedinou zprávu o kontrole, bylo vedeno na podkladě odvolání žalobkyně jediné odvolací řízení, žalobkyně podala jedinou žalobu, o níž bylo rozhodnuto jediným rozsudkem správního soudu, žalobkyně podala jedinou kasační stížnost, o níž bylo rozhodnuto jediným rozsudkem Nejvyššího správního soudu, a konečně žalobkyně podala jedinou ústavní stížnost vypořádanou jediným rozhodnutím Ústavního soudu. Překrývalo se to, čím se správce daně v řízeních na obou stupních zabýval skutkově i právně ve vztahu ke všem daňovým povinnostem žalobkyně, totéž platí ohledně soudního řízení správního a řízení o kasační stížnosti. Žalobkyni nemohly vznikat jakési samostatné dílčí újmy, neboť mohla být vystavena toliko jediné (jedné) nejistotě ohledně jediného (společného) výsledku ve vztahu ke všem dílčím daňovým povinnostem. Z pohledu úpravy zák. č. 82/1998 Sb. se proto jedná o posouzení jako v případě jediného řízení týkajícího se více nároků, nikoliv jako více souběžných řízení. Tento závěr soud opírá také o závěry vyslovené Nejvyšším soudem v usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Tam Nejvyšší soud také nastínil, jak v takovém případě ohledně odškodnění postupovat a zohledňovat výsledky jiných řízení. Za situace, kdy soud v posuzované věci dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby (vynucujícím zamítnutí žaloby), však nebylo třeba se podrobněji zabývat tím, jaký je výsledek jiných řízení, jichž je žalobkyně účastna s ohledem na její požadavky na odškodnění ve vztahu k jiným zdaňovacím obdobím.

42. O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), procesně úspěšné žalované náleží náhrada nákladů řízení proti procesně neúspěšné žalobkyni. Náklady žalované sestávají z nákladů uplatněných v souladu s ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. Žalované, která nedoložila výši hotových výdajů, náleží náhrada ve výši [částka] za každý ze čtyř úkonů, tj. za sepis vyjádření k žalobě, přípravu účasti na jednání a za dvojí účast na jednání před soudem. Výsledná výše nákladů žalované odpovídá částce [částka] (4 x [částka]).

43. Uloženou povinnost je žalobkyně povinna splnit ve lhůtě určené dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení