19 C 115/2020 - 403

Rubrum

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Hammerem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení 1 166 743 s přísl.+ 83 000 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 627 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 627 000 Kč od 10. 3. 2021 do zaplacení.

II. Žaloba se co do částky ve výši 622 743 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 249 743 Kč od 1. 6. 2020 do 9. 3. 2021 a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 622 743 Kč od 10. 3. 2021 do zaplacení, zamítá

III. Řízení se co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 166 743 Kč od 19. 3. 2020 do 31. 5. 2020 zastavuje.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice-Okresnímu soudu v Litoměřicích částku ve výši 3 374,25 Kč a žalovaný částku ve výši 13 497 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 1 166 743 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, z titulu vynaložených investic a dále zaplacení částky ve výši 83 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, z titulu uhrazené půjčky za žalovaného. Uvedla, že žalovaný je její bývalý manžel, manželství bylo uzavřeno dne 28.4.2006 a bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne [datum], pod č.j.: [spisová značka], který nabyl právní moci dne 10.5.2017. Během manželství žalobkyně investovala své výlučné finanční prostředky do nemovitosti-rodinného domu č.p. [Anonymizováno] v obci [adresa], který byl ve výlučném vlastnictví žalovaného. Investice žalobkyně spočívaly v rozsáhlé rekonstrukci uvedeného domu v průběhu let 2006 až 2008. Po poučení ze strany soudu žalobkyně upřesnila, že investice spočívaly ve vybudování: a) topení v celém domě, kdy se instaloval plynový kotel včetně čerpadla, byly vyměněny dlaždice, instalovány nové baterie umyvadla, sprchový panel, pisoár atd. Investice byly prováděny v říjnu [Anonymizováno] [jméno FO], jehož subdodavatelem byla společnost [Anonymizováno] [adresa] s.r.o.. Částka vynaložená na materiál činila 242 528 Kč, práce pana [jméno FO] činila 67 000 Kč, celkem byly investice uskutečněny ohledně této položky v částce 309 528 Kč. b) rozvod elektřiny v celém domě v částce 146 620 Kč c) truhlářské práce v domě spočívající v instalaci dubových dveří do sklepa, trámů do zdi, instalaci dřevěného obkladu stropu, zhotovení dřevěných skříní na míru v ložnici, vše v částce 119 217 Kč d) rekonstrukce bazénu spočívající v instalaci nového čerpadla, skříně rozvaděče, nových schodů, skimmeru, vše v částce 139 878 Kč e) vybudování sklepa v letech 2007-2008 za celkovou částku 451 500 Kč. Do této položky žalobkyně zahrnula zemní práce a odvoz zeminy v částce 42 000 Kč, nákup kamene Lubo v částce 48 000 Kč, dopravu kamene v částce 14 000 Kč, nákup cementu v částce 22 000 Kč, plastifikát betonu v částce 4 500 Kč, armovací železo v částce 7 500 Kč, náklady na vybudování klenby v částce 5 500 Kč, nákup písku v částce 20 000 Kč včetně dopravy, nákup izolačního materiálu v částce 8 000 Kč a uskutečnění zednických prací vyúčtovala v částce 280 000 Kč.

2. Celkem tak žalobkyně investovala do nemovitosti žalovaného částku 1 166 743 Kč. Po roce 2008 do domu žádné investice již prováděny nebyly a uvedené investice žalobkyně vynaložila s vidinou společného soužití s žalovaným (viz ústní jednání ze dne 16.3.2023). Pokud jde o existenci výlučných finančních prostředků žalobkyně, tato uvedla, že od svého předchozího manžela [jméno FO] obdržela při majetkovém vypořádání částku celkem ve výši 1 150 000 Kč, kdy na účet jí byla zasána částka 450 000 Kč dne 22.12.2005 a zbytek uvedené částky ji pan [jméno FO] vyplatil v hotovosti ve dvou splátkách po 400 000 Kč a 300 000 Kč. Žalobkyně dále disponovala částkou od Českomoravské stavební spořitelny a.s. ve výši 140 000 Kč, které vyčerpala v srpnu 2004. Rovněž jí bratr [jméno FO] dne 23.12.2009 daroval částku 290 000 Kč. Naopak žalovaný v uvedené době žádné významné finanční prostředky nevlastnil, těchto se mu naopak nedostávalo, žalovaný splácel dluh u Hypoteční banky (což sám dokládal v rámci svého pozdějšího insolvenčního řízení), dále platil výživné své předchozí manželce, výživné na děti, rovněž v letech 2010 až 2011 byl veden na úřadu práce. Žalovaný své dluhy neplatil, následně čelil řadě exekucí, kdy např. u zdejšího soudu byla vedena exekuce pod sp. zn. [spisová značka] pro částku 869 048 Kč, která byla zastavena pro nemajetnost žalovaného. Žalovaný rovněž čelil exekuci pod sp. zn.: [spisová značka], kde byla vymáhána částka 1000 000 Kč. Pod sp. [spisová značka] bylo vymáháno výživné na jeho dceru, žalovaný si rovněž půjčil peníze od pana [jméno FO] ve výši 200 000 Kč a to dne 4.11.2009. V důsledku nezvládnutých dluhů žalovaný následně vstoupil do insolvence, která byla vedenau Krajského soudu v [adresa] pod sp.zn: KSUL [spisová značka]. V rámci insolvenčního řízení byla předmětná nemovitost, do které žalobkyně investovala, insolvenčním správcem prodána za částku [částka] a to dne [datum] panu Romanu Khünelovi. Uvedená nemovitost tak byla prodána v rámci přímého prodeje, výrazně pod svou tržní hodnotou, a to patrně proto, že Roman Khünel byl věřitel žalovaného. V současné době žalobkyně v uvedeném domě bydlí, neboť jej zakoupil její bratr [jméno FO]. Dle žalobkyně však není podstatné, za jakou cenu byla předmětná nemovitost prodána, ani, kdo jej v současné době vlastní, podstatná je skutečnost, že investice byly žalobkyní realizovány, že to byla žalobkyně, kdo je financoval, a že se žalovaný investicemi, které byly vynaloženy na jeho majetek obohatil. Bezdůvodné obohacení nastalo dle soudní judikatury až okamžikem rozvodu manželství, tedy dne [datum] a z tohoto důvodu se žalobkyně se svým nárokem nemohla přihlásit do insolvenčního řízení. Obohacení žalovaného rovněž spatřuje v tom, že cena, za jakou byla nemovitost prodána, byla vyšší, než za jakou by byla prodána, kdyby investice provedeny nebyly.

3. Pokud jde o částku ve výši 83 000 Kč, žalobkyně uvedla, že žalovaný si od věřitele [jméno FO] uvedenou částku vypůjčil v květnu 2010 na úhradu výživného své dceři [jméno FO]. Protože žalovaná uvedený dluh nesplatila a [jméno FO], byl jejich společný známý, byla žalobkyni existence tohoto dluhu trapná, a proto jej v červenci 2017 za žalovaného panu [jméno FO] sama uhradila. Peníze na úhradu tohoto dluhu v částce 90 000 jí daroval bratr [jméno FO]. Přestože jí žalovaný slíbil, že jí uhrazený dluh zaplatí, nestalo se tak, a žalobkyně je tak nucena i tuto částku po žalovaném vymáhat soudní cestou. Částku ve výši 1 166 743 Kč s přísl. a částku 83 000 Kč s přísl. žalobkyně po žalovaném požaduje z titulu bezdůvodného obohacení.

4. Žalovaný k žalobě pouze uvedl, že s touto nesouhlasí, a nároky žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení jsou promlčené, neboť tyto je nutno posuzovat dle zákona č. 40/1964 Sb. (tzv. starého občanského zákoníku). Dle starého občanského zákoníku u nároků z bezdůvodného obohacení běží pouze dvouletá promlčecí lhůta a pokud manželství bylo rozvedeno dne 10.5.2017 (od tohoto data mohla žalobkyně poprvé podat žalobu) a žaloba byla podána až dne 7.5.2020, byla podána opožděně. Žalovaný v řízení ničeho netvrdil (snad s výjimkou toho, že peníze v řadě případů v rámci rekonstrukce domu předával jednotlivým zhotovitelům on), žádné skutečnosti neučinil nespornými (s výjimkou vzniku a zániku manželství) a svou obranu postavil na zpochybňování tvrzení a důkazů předkládaných žalobkyní.

5. Žalobkyně na podporu svých tvrzení předložila řadu listinných důkazů, kdy se jedná o faktury, příjmové pokladní doklady a soupisy prací. Takto z faktury vystavené firmou Elektromontáže [právnická osoba]. soud zjistil, že žalovaná na rekonstrukci elektrické přípojky uhradila částku 50 000 Kč (záloha) a to dne 2.5.2006 a částku 96 620 Kč dne 19.5.2006 (č.l. 4). Úhrada truhlářských prací žalobkyní je prokazována fakturou vystavenou [jméno FO] žalobkyni pod č. [hodnota]-[Anonymizováno] na částku 119 217 Kč, se splatností dne 30.12.2006, kdy takto byly fakturovány položky jako dubové dveře, obklad dřevěného stropu a ložnicová skříňka. Z faktury vystavení firmou [jméno FO]-INTOP pod č. 264/6 má soud za prokázané, že byla hrazena rekonstrukce bazénu ze strany žalobkyně v částce 139 878 Kč (č.l. 8). S uvedenou fakturou koresponduje i příjmový pokladní doklad vystavený firmou [jméno FO] (č.l. 183), ze kterého má soud za prokázáno, že žalovaná uvedenou fakturu v částce 139 878 Kč uhradila. Z faktury vystavené firmou [právnická osoba] [adresa] s.r.o. pod č. [hodnota] panu [jméno FO] soud zjistil, že tomuto byla fakturována částka celkem ve výši 242 528 Kč. Uvedenou fakturou byly účtovány jednotlivé položky v rámci „akce [jméno FO]“, splatnost faktury byla dne 15.12.2006, a z faktury vyplývá, že se jednalo o rekonstrukci topení, vody, kotle, instalaci klozetu atd. (č.l. 10-11). Z příjmového pokladního dokladu vystaveným [jméno FO] má soud za prokázané, že tento od žalobkyně dne 7.12.2006 obdržel částku 242 528 Kč, a to na úhradu faktury č. [hodnota] (č.l. 156).

6. Pokud jde o vybudování zemního sklepa, žalobkyně soudu předložila ručně provedený soupis prací (nazvaný Úhrada D. [jméno FO], akce sklep 2007-2008), kde jsou specifikovány jednotlivé položky stavebních prací, tak jak uvedla v podané žalobě, a to v celkové částce 451 500 Kč. Protože uvedený soupis prací není podepsán, má soud za to, že tento důkaz ničeho neprokazuje. Žalobkyně k tomuto uvedla, že jej sepsal sám žalovaný a k prokázání svého tvrzení navrhla provedení znaleckého posudku z oboru písmoznalectví. S ohledem na právní povahu nároků žalobkyně (bezdůvodné obohacení), soud prokázání toho, kdo skutečně uvedený soupis prací sepsal, považoval za nepodstatné. Podstatná není cena stavebních prací a hodnota použitého [právnická osoba], ale míra zhodnocení nemovitosti žalovaného, jak je vysvětleno níže.

7. K prokázání tvrzení, že žalobkyně v době, kdy byly z její strany realizovány předmětné investice, disponovala finančními prostředky, soud provedl následující listinné důkazy a z nich zjistil tyto skutečnosti. Z dohody o vypořádání společného jmění manželů Dany a [jméno FO] soud zjistil, že tato byla uzavřena dne 7.4.2004, kdy součástí dohody bylo i ujednání, že žalobkyni bude vyplacena částka 450 000 Kč. Vyplacení uvedené částky na účet žalobkyně je prokazováno výpisem z účtu u [právnická osoba]. (č.ú.: [č. účtu]), z kterého má soud za prokázáno, že dne 22.12.2005 byla uvedená částka přispána na účet žalobkyně. Z dohody o vypořádání SJM Dany a [jméno FO]-Dodatek, soud zjistil, že tento byl sepsán dne 30.8.2005 a [jméno FO] se zde zavázal, že žalobkyni vyplatí částku 400 000 Kč do 31.5.2006 a částku 300 000 Kč do konce roku 2006, dohoda obsahuje podpisy. Z dopisu [právnická osoba] spořitelny a.s. ze dne 2.8.2004 má soud za prokázáno, že žalobkyně vyčerpala meziúvěr v částce 140 000 Kč. Z darovací smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a jejím bratrem [jméno FO] dne 23.12.2009 (č.l. 177) soud zjistil, že bratr žalobkyni obdaroval částkou ve výši 290 000 Kč. Z darovací smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a jejím bratrem [jméno FO] dne 6.6.2017 soud zjistil, že bratr žalobkyni obdaroval částkou 90 000 Kč (č.l. 203).

8. Z potvrzení o zaplacení (č.l. 199) soud zjistil, že toto bylo vystaveno [jméno FO] dne 12.11.2019, potvrzení obsahuje podpis [jméno FO] a je v něm uvedeno, že mu „žalobkyně zaplatila pohledávku ve výši 83 000 Kč, kterou půjčil v období května 2010 [jméno FO] ve výši 83 000 Kč. Úhrada byla provedena po rozvodu jejich manželství dne 11.7.2017“.

9. K prokázání tvrzení žalobkyně, že žalovaný finančními prostředky v době provádění investic disponovat nemohl, neboť měl v předmětné době finanční problémy, soud provedl důkazy, z nichž zjistil, tyto skutečnosti. Z insolvenčního rejstříku, sp. zn.: KSUL [spisová značka] soud zjistil, že žalovaný dne 4.4.2012 podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Dne 12.10.2024 bylo vydáno usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře a dne 24.9.2019 bylo vydáno usnesení o vzetí na vědomí splnění oddlužení a osvobození dlužníka od placení dosud neuspokojených pohledávek. V insolvenčním návrhu na povolení oddlužení žalovaný uvedl, že má tři peněžité závazky, kdy ze smlouvy o úvěru dluží spol. [právnická osoba] částku 365 334, Volksbank CZ a.s. částku 1 033 333 Kč a [právnická osoba]. částku 1 151 325 Kč. Dále uvedl, že má další peněžitý závazek u Hypoteční banky a.s., který řádně splácí. V doplnění insolvenčního návrhu ze dne [datum] (č.l. 160) žalovaný dále uvedl, že má závazek vůči VZP ČR ve výši 8 350 Kč, závazek vůči OSSZ ve výši 14 605 Kč a závazek u Hypoteční banky a.s. ve výši 990 446 Kč. V uvedeném doplnění insolvenčního návrhu žalovaný sám uvedl, že jeho manželka (tedy žalobkyně) „investovala před sňatkem do rekonstrukce finanční prostředky, pocházející z majetkového vypořádání jejího prvního manželství“. Ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru soud zjistil, že tato byla uzavřena pod reg.č. 5500/083648-01/04/01-001/00/R mezi [právnická osoba] bankou a.s. a žalovaným dne 16.11.2004. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 1 300 000 Kč a žalovaný se jej zavázal splácet po dobu 20i let ve splátce 9 194 Kč měsíčně. Z listiny nazvané jako Vzájemná dohoda, která je opatřena podpisem žalovaného a [jméno FO], nar. 5.8.1965 soud zjistil, že se žalovaný zavázal od července 2004 platit výživné na své děti ve výši 5 500 Kč měsíčně, jako bylo určeno soudem, a dále částku ve výši 2 100 Kč jako „nájemné“ do vyřešení bytové otázky. Ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi [jméno FO], jako věřitelem a žalovaným, jako dlužníkem, soud zjistil, že tato byla uzavřena dne 4.11.2009 a [jméno FO] půjčil žalovanému částku ve výši 200 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 28.2.2010 spolu s úroky ve výši 6% p.a. Ze smlouvy o půjčce uzavření mezi Roman Khünelem a žalovaným dne 24.3.2010 (č.l. 198) má soud za prokázané, že věřitel Roman Khünel půjčil žalovanému částku ve výši 2 500 000 Kč, půjčka byla zajištěna zástavou mj. na předmětné nemovitosti a žalovaný se zavázal, že půjčku vrátí do 31.12.2015 s úroky ve výši 2% ročně.

10. K prokázání neutěšené finanční situace žalovaného žalobkyně soudu předložila i rozhodnutí orgánů veřejné moci. Z potvrzení Úřadu práce v Litoměřicích ze dne 4.1.2011 soud zjistil, že žalovaný byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání v době od 1.7.2010 do 2.1.2011. Z Rozhodnutí Úřadu práce v Litoměřicích o přiznání podpory v nezaměstnanosti žalovaného ze dne 1.7.2010 (č.l. 174) soud zjistil, že od 1.7.2010 byla žalovanému přiznána podpora ve výši 13 280 Kč, po dalších dvou měsících podpora ve výši 10 290 Kč a po dalších dvou měsících ve výši 9 261 Kč. Z usnesení soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 28.4.2016 pod č.j.: [spisová značka] soud zjistil, že byla vedena exekuce oprávněného [právnická osoba]. vůči povinnému (žalovanému) pro částku ve výši 869 048,66 Kč. Exekuce byla nařízena zdejším soudem dne 14.12.2011 (č.j.: [spisová značka]) a exekučním titulem byl vykonatelný směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Brně ze dne 28.7.2011, č.j.: [spisová značka]. Exekuce byla usnesením soudního exekutora ze dne 28.4.2016 zastavena, neboť výtěžek nestačil ani k pokrytí nákladů exekuce, kdy u povinného (žalovaného) nebyl zjištěn postižitelný majetek. Z exekučního příkazu soudní exekutorky [tituly před jménem] [jméno FO] pod č.j.: [spisová značka] ze dne 4.7.2013 (č.l. 176) bylo zjištěno, že byla vedena exekuce oprávněného [právnická osoba]. vůči povinným [právnická osoba] [právnická osoba]. a [jméno FO] pro částku 1 475 754,33 Kč. Pověření soudní exekutorky k vedení exekuce došlo usnesením zdejšího soudu ze dne 17.7.2012 pod č.j.: [spisová značka] a exekučním titulem byl vykonatelný rozhodčí nález Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č.j.: Rsp [Anonymizováno]/11. Z usnesení soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] pod č.j.: [spisová značka] soud zjistil, že byla vedena exekuce oprávněné [jméno FO] (dcera žalovaného) proti žalovanému, jakožto povinnému, kdy předmětem exekuce byla částka [částka] jako dlužné výživné a pro běžné výživné. Exekuce byla nařízena zdejším soudem pod č.j.: [spisová značka] ze dne 27.4.2010 a exekučním titulem byl vykonatelný rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích pod č.j.: P [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno] ze dne 13.9.2006. Shora uvedeným usnesením soudního exekutora byla exekuce zastavena, kdy důvodem zastavení byl návrh oprávněné, která se s povinným (žalovaným) dohodla, že dosud byla vymožena částka 46 650 Kč a oprávněná dalších prostředků na výživné nežádala.

11. Prodej předmětné nemovitosti insolvenčním správcem dlužníka (žalovaného) [tituly před jménem] [jméno FO] má soud za prokázaný z kupní smlouvy o převodu nemovitostí ze dne [právnická osoba].2016, z které bylo zjištěno, že předmětná nemovitost byla prodána spolu s dalšími nemovitostmi (uvedenými na LV č. [hodnota] pro k.ú. [adresa]) za částku ve výši [částka], a to Romanu Khünelovi. Z kupní smlouvy uzavřené mezi Roman Khünelem, jako prodávajícím a [jméno FO], jak kupujícím, soud zjistil, že tato byla uzavřena dne 14.12.2016. Předmětem prodeje byly nemovitosti zapsané na LV č. [hodnota] pro k.ú. [adresa], tedy mj. i dům č.p. 70 a to za částku 680 000 Kč.

12. Soud dále provedl důkaz předložený žalobkyní a nazvaný jako Uznání dluhu. Jedná se o listinu sepsanou dne 25.10.2009 a žalovaný zde uznává svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 1 176 194 Kč co do důvodu i výše, kdy důvodem jsou investice vložené do rekonstrukce rodinného domu v [adresa]. Žalovaný se zavázal dlužnou částku uhradit pouze v případě, že bude manželství rozvedeno, a to nejpozději do 5i let od právní moci rozvodu manželství. Uvedená listina obsahuje podpisy žalobkyně i žalovaného. Žalovaný však popřel, že by uvedenou listinu podepisoval a uváděl, že podpis není jeho a jedná se o falsum. Žalobkyně k prokázání pravosti podpisu žalovaného navrhovala vyhotovení znaleckého posudku z oboru písmoznalectví. Žalobkyně však rovněž uvedla, že disponuje pouze kopií této lisitny, originál k dispozici nemá, tento má údajně pouze žalovaný. Vzhledem k tomu, že soudu nebyl dodán originál listiny, nemohlo být provedeno znalecké zkoumání pravosti podpisu žalovaného, neboť ověřit autenticitu podpisu znaleckým posudkem lze pouze z originálu, nikoliv kopie (podpisy na kopii mohou být hypoteticky překopírovány z jiné listiny). S ohledem na absenci originálu a zpochybňování autenticity podpisu ze strany žalovaného, soud k tomuto důkazu nemohl přihlédnout.

13. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že tato je dlouholetou kamarádkou žalované, avšak jejím prostřednictvím poznala i žalovaného. Svědkyně uvedla, že žalobkyně prováděla investice do nemovitosti žalovaného, který jí přislíbil, že jí peníze po ukončení rekonstrukce vrátí. Peníze na financování rekonstrukce měla žalobkyně od bývalého manžela, v rámci vypořádání od něho obdržela asi 1 mil. Kč. Pokud jde o investice, svědkyně sama provedené stavební práce na nemovitosti viděla, žalobkyně s žalovaným ji tam provedli, jednalo se o rekonstrukci elektrických rozvodů, kotle, sklepa, bazénu, stropu, skříně. Investice prováděla žalobkyně, sama před ní o tom hovořila za přítomnosti žalovaného, který to nepopíral. Investice byly provedeny v letech 2006-2008, v roce 2009 už bylo vše hotové. Od žalobkyně ví, že žalovaný měl v uvedené době problémy s penězi, měl spoustu dluhů, platil výživné. Svědkyně dále uvedla, že byla přítomna podpisu na dohodě mezi účastníky o tom, že žalovaný žalobkyni investice uhradí, k podpisu došlo v listopadu 2009. Dále svědkyně uvedla, že si žalobkyně od bratra půjčila peníze, aby uhradila za žalovaného dluh na výživném na jeho dceru.

14. Z výpovědi svědka [jméno FO] soud zjistil, že žalobkyni zná 25 let a rovněž zná žalovaného. Svědek dále uvedl, že žalobkyni dříve zaměstnával, a to do roku 2005. V té době byly realizovány ze strany žalobkyně investice v předmětném domě, sám to viděl, když jezdil do [adresa]. Pokud jde o rekonstrukci domu, jednalo se vybudování sklepa z kamene, rekonstrukci bazénu, elektřiny. Dle svědka se jednalo o rozsáhlou rekonstrukci, kdy kromě střechy, bylo rekonstruováno snad vše. Žalobkyně mu tehdy sdělila, že „je v tom již za milión“, on jí radil, aby s žalovaným sepsala nějakou dohodu. Peníze na rekonstrukci měla tehdy žalobkyně od bývalého manžela [jméno FO]. Skutečnost, že rekonstrukci financuje žalobkyně mu potvrdil i sám žalovaný. Vzpomíná si, že někdy v letech 2007-2008 spolu s žalovaným seděli v kanceláři a žalovaný mu přislíbil, že s žalobkyní sepíše dohodu o tom, že jí investice uhradí. Svědek rovněž potvrdil, že žalovaný měl dluhy, které nakonec řešil insolvencí. Pokud jde o půjčku, kterou měla uhradit žalobkyně za žalovaného, svědek uvedl, že tehdy volal žalobkyní nějaký pán a požadoval, aby za žalovaného uhradila jeho dluh na výživném. Žalovaný byl v té době v insolvenci a úhrady dluhu se ujala žalobkyně, tehdy mu volala a sháněla na úhradu dluhu peníze. Svědek jí tehdy nabídl půjčku 100 000 Kč, ale peníze si nakonec žalobkyně nevzala a půjčila si od svého bratra [jméno FO]. Pokud jde o důvod dluhu, mělo se jednal o dlužné výživné na dceru žalovaného, dluh byl uhrazen někdy po rozvodu účastníků v letech 2017 nebo 2018.

15. Svědek [jméno FO] vypověděl, že je soused žalobkyně. Ví o tom, že asi před 13-14 lety byla na domě, kde žalobkyně bydlí prováděna rekonstrukce. Dělal se tam plyn, nové topení, elektrická přípojka, byl rekonstruován bazén a nově se vybudoval sklep. Kdo rekonstrukci financoval, neví.

16. Svědek [jméno FO] uvedl, že žalobkyni i žalovaného zná mnoho let. Před delší dobou půjčil peníze žalovanému, jednalo se o částku 83 000 Kč, již si nevzpomíná, z jakého důvodu uvedené peníze žalovanému půjčil. Peníze tehdy žalovanému předal v hotovosti. S žalovaným se dohodl, že mu peníze po nějakém čase, až je bude mít k dispozici, zase vrátí. Asi po roce a půl, jej u něj doma v Košticích navštívil žalovaný s žalobkyní a žalobkyně mu půjčené peníze vrátila, tehdy se snad slavili padesátiny žalobkyně nebo žalovaného. U vrácení peněz byl přítomen pouze on a žalobkyně. Žádnou smlouvu s žalovaným ohledně půjčky nesepisoval a rovněž tak žalobkyni ani nevystavil žádnou kvitanci o tom, že mu peníze vrátila. Bylo mu trochu divné, že mu peníze vrací žalobkyně, když je půjčil žalovanému, ale žalovaný o tom, že mu peníze budou žalobkyní vráceny zpět, věděl. Svědkovi bylo předestřeno potvrzení o vrácení půjčky (č.l. 199), ke kterému svědek uvedl, že si jej tehdy přečetl, a podpis zde uvedený je jeho. Potvrzení vydal žalobkyni v době, kdy se s žalovaným začala přít o majetek. Svědek dále uvedl, že měl za to, že půjčka mu byla vrácena za trvání manželství účastníků, neví, proč je v potvrzení uvedeno, že se tak stalo až po ukončení manželství. Dále svědek uvedl, že pokud jde o data, kdy peníze žalovanému půjčil a kdy mu byly vráceny, jedná se pouze jeho odhad, půjčka byla realizována před mnoha lety a uvedenými dat si tak není moc jistý.

17. Svědek [jméno FO], kterého navrhl žalovaný, vypověděl, že žalovaného zná prostřednictvím svého bývalého zaměstnavatele, pana Knotka, jednatele spol. [Anonymizováno] [adresa] s.r.o. Tento mu sdělil, že žalovaný na své nemovitosti potřebuje zrekonstruovat topení, rozvody a koupelnu. On vypracoval realizační projekt, který konzultoval s žalovaným. Rekonstrukční práce fakticky prováděl pan [jméno FO]. Na prodej materiálu byla vystavena faktura, tato byla vystavena kvůli daňové optimalizaci na pana [jméno FO]. Vzpomíná si, že tehdy na firmu přijel žalovaný, ukazoval mu obálku a sdělil, že jde platit, avšak přímo u placení svědek přítomen nebyl.

18. Svědek [jméno FO] nemohl být vyslechnut, neboť zemřel.

19. Svědek [jméno FO] uvedl, že je bývalý soused účastníků, do [adresa] se přistěhoval v květnu 2006, a již v té době na nemovitostí účastníků probíhala rekonstrukce. Rekonstrukce spočívala v pracích na interiéru, bazénu, instalaci elektřiny. Sám se podílel na vybudování nového sklepa, kdy s žalovaným jezdil do kamenolomu. Rekonstrukce byla prováděna svépomocí, neví, kdo rekonstrukci financoval, vzpomíná si, že s žalovaným vyplácel nějaké peníze panu Hermanovi a Deničovi, kteří zde pomáhali.

20. Svědek [jméno FO] vypověděl, že žalovaného zná jako svého obchodního partnera, ale již se s ním nestýká mnoho let. Svědek připustil, že v předmětné době mohla probíhat nějaká rekonstrukce na nemovitosti žalovaného, ale již si na to nepamatuje. Zda se v rámci uvedené rekonstrukce angažoval žalovaný, si již nevzpomíná.

21. Protože v průběhu řízení vznikly pochyby o pravosti faktury vystavené svědkem [jméno FO], byl tento soudem vyslechnut. Tento k vystavené faktuře na provedení truhlářských prací za částku 119 217 Kč (č.l. 5) uvedl, že tuto fakturu skutečně vystavoval on, podpis zde uvedený je jeho, rovněž formát faktury odpovídá fakturám, které v minulosti používal. Svědek, uvedl, že uvedenou fakturou vyúčtoval truhlářské práce, které na předmětném domě v [adresa] kdysi provedl, ale na podrobnosti si již nepamatuje. [právnická osoba] tehdy hradil žalovaný, který však požadoval, aby na faktuře byla jako odběratel uvedena žalobkyně. Uvedenou fakturou byly vyúčtovány mj., i dubové dveře do sklepa, které byly zhotoveny na míru.

22. Z výpovědi svědka [jméno FO] soud zjistil, že žalovaná je jeho bývalá manželka. Dále uvedl, že se s žalobkyní majetkové vyrovnal ohledně bytu v [adresa]. Protože však cena bytu stoupla a rovněž bylo potřeba provést další majetkové vyrovnání, kdy žalobkyně investovala do jeho nemovitosti v Bezděkově, následovalo druhé vyrovnání. Při prvním vyrovnání uhradil žalobkyní částku [částka], musel si na to vzít úvěr u [právnická osoba]. Pokud jde o vyrovnání za investice do domu v Bezděkově, tak žalobkyni vyplatil částku 300 000 Kč a 400 000 Kč, vše v hotovosti. K vyplacení peněz došlo v byte v [adresa], nikdo jiný tomu přítomen nebyl a žalobkyně mu předala kvitanci. On sám peníze tehdy neměl, musela mu je půjčit matka, která mu je předala v hotovosti, což byl důvod proč i on žalobkyni peníze předal v hotovosti a neposlal je na účet.

23. Bezprostředně před výpovědí svědka [jméno FO] byla vyslechnuta k majetkovému vyrovnání i žalobkyně. Výpověď žalobkyně se shoduje s výpovědí svědka [jméno FO], žalobkyně podrobně popsala, jak jí bývalý manžel ve dvou splátkách předal částku 300 000 Kč +400 000 Kč, stalo se tak v bytě v [adresa], peníze jí byly vždy předány v hotovosti. Dále se žalobkyně vyjádřila k financování rekonstrukce na předmětném domě, kdy uvedla, že vše financovala ona právě z peněz, které obdržela jako majetkové vyrovnání od svědka [jméno FO]. S řemeslníky, kteří rekonstrukci prováděli, jednal jak ona, tak žalovaný, neboť žalovaný těmto pracím více rozuměl. Sklep byl realizován tzv. načerno, bez dokladů. Dále se svědkyně vyjádřila k výpovědi svědka [jméno FO], kdy uvedla, že peníze svědkovi vrátila až poté, co se s žalovaným rozvedla, nebylo to při oslavě padesátin.

24. Za účelem zjištění, v jaké výši byla provedenou rekonstrukci zhodnocena předmětná nemovitost žalovaného, nechal soud vypracovat znalecký posudek. [tituly před jménem] [právnická osoba], znalec z oboru ekonomika, odvětví oceňování nemovitých věcí a z oboru stavebnictví, odvětví pozemní stavby-stavby obytné, vypracoval posudek pod č. [hodnota]-05/2024. Znalec stanovil, že tržní hodnota pozemku p.č. st. 11/3 a pozemku parc.č st. 11/4, jehož součástí je stavba rodinný dům [adresa] a jeho příslušenství (sklep a bazén) v k.ú. [adresa], činila před provedenými investicemi k roku 2006 částku 1 280 000 Kč. Ke konci roku 2008, tedy po provedení investic činila tržní hodnota uvedených nemovitých věcí částku 1 824 000 Kč a rozdíl tržních hodnot před provedenými investicemi a po provedených investicích tak činil 544 000 Kč. Soud dále znalci zadal, aby stanovil i tržní hodnotu předmětných nemovitostí ke dni jejich prodeje insolvenčním správcem, tedy k únoru 2016, kdy znalec tržní hodnotu určil ve výši 2 019 000 Kč. Ke dni právní moci rozvodu manželství účastníků, tedy ke dni 10.5.2017 činila tržní hodnota uvedených nemovitostí částku 2 329 000 Kč. Součástí znaleckého zadání bylo, aby znalec na základě místního šetření zjistil, zda předmětné rekonstrukční práce byly skutečně provedeny a zda s tím korespondují faktury a další účetní doklady obsažené ve spise. Znalec při místním šetření zjistil, že rekonstrukční práce, tak jak byly specifikovány žalobkyní, byly na předmětné nemovitosti provedeny, jednalo se o výměnu topení, dlaždic (s výjimkou bidetu a pisoáru), elektrických přípojek, byly provedeny truhlářské práce a provedena rekonstrukce bazénu a zbudován sklep. [jméno FO] se znalec uvedenými pracemi zabývá na str. 20-21 znaleckého posudku a soud na něj v podrobnostech odkazuje.

25. Po zhodnocení shora uvedených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Předně má soud za prokázáno, že rekonstrukční práce, tak jak byly žalobkyni specifikovány, byly na předmětné nemovitosti skutečně provedeny. To je prokázáno zejména znaleckým posudkem, kdy znalec provedl místní šetření a vycházel i z účetních dokladů založených ve spise. Rovněž i soud při místním šetření dne 13.1.2023 laicky ověřil, že tvrzení žalobkyně o provedených pracích odpovídají skutečnosti (viz protokol o místním šetření na č.l. 243). Skutečnost, že předmětný dům byl rekonstruován tak, jak uváděla žalobkyně, potvrdili i svědci [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]. Ze znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO] má soud dále za prokázané, že předmětná nemovitost byla provedenou rekonstrukci zhodnocena o 544 000 Kč, kdy hodnota před rekonstrukcí činila [částka] a po rekonstrukci ke konci roku 2008 činila 1 824 000 Kč.

26. Soud má rovněž za prokázané, že rekonstrukci na nemovitosti financovala žalobkyně. Tuto skutečnost jednak potvrdili svědci [jméno FO], [jméno FO], přičemž žádný ze svědků neuvedl, že by rekonstrukci financoval žalovaný. Pokud svědek [jméno FO] vypověděl, že peníze na úhradu faktury vystavené spol. INTERPLUS [adresa] s.r.o. přivezl na pokladnu firmy žalovaný, toto tvrzení samo o sobě neprokazuje, že žalovaný rekonstrukci financoval. Žalobkyně při své účastnické výpovědi sdělila, že s řemeslníky jednal žalovaný a pokud tedy žalovaný na úhradu materiálu či řemeslnických prací předával zhotovitelům nějaké peníze, nelze z toho dovodit, že to byly peníze v jeho vlastnictví. Je naopak pravděpodobné, že v roce 2006-2008, kdy vztahy mezi účastníky byly nekonfliktní, tak se oba podíleli na rekonstrukci domu, kterou však financovala žalobkyně a žalovaný pouze její peníze předával jednotlivým zhotovitelům. Skutečnost, že to byla žalobkyně, kdo celou rekonstrukci financoval, je prokazována i shora uvedenými fakturami a pokladními doklady, kde je jako objednatel či plátce (u pokladních dokladů) uváděna žalobkyně. Pokud by rekonstrukci financoval žalovaný, tedy rekonstruoval by svůj výlučný majetek za své peníze, nebyl by žádný logický důvod, aby na shora uvedených účetních dokladech byla namísto žalovaného uváděna žalobkyně. Soud má rovněž za prokázané, že žalobkyně v předmětné době disponovala financemi na rekonstrukci, když z výpisů účtu bylo zjištěno, že 22.12.2005 od bývalého manžela [jméno FO] obdržela částku 450 000 Kč na účet a v dalším roce dále 700 000 Kč (300 000 +400 000 Kč) v hotovosti. K předání uvedených podrobně vypověděl svědek [jméno FO], kdy soud jeho výpověď považuje za pravdivou, neboť se jedná o svědka, který již nemá vztah k žádné ze sporných stran. Nepřímo majetkové vyrovnání mezi žalobkyní a svědkem [jméno FO] potvrdili i svědci [jméno FO] a [jméno FO]. Předání částky 700 000 kč je potvrzováno i písemnými smlouvami uzavřenými mezi žalobkyni a svědkem [jméno FO]. Žalobkyně rovněž v roce 2004 vyčerpala meziúvěr v částce 140 000 Kč u ČMSS a.s.

27. Vyjma shora uvedených závěrů, je podstatnou okolností, která vede soud k tomu, že rekonstrukci musela financovat žalobkyně, neutěšená finanční situace žalovaného v předmětné době. Bylo prokázáno, že žalovaný měl spoustu dluhů, které v řadě případů musely být vymáhány exekučně. Žalovaný dokonce neměl finance ani na to, aby plnil svou zákonnou vyživovací povinnost vůči své dceři [jméno FO], která dluh na výživném, i běžné výživné, musela vymáhat exekučně. Žalovaný své dluhy přesahující částku milion Kč nezvládl hradit a byl tak nucen svou špatnou finanční situaci řešit oddlužením v rámci insolvenčního řízení. Je pravdou, že exekuční tituly, na základě kterých, byly vedeny exekuce jsou převážně z let 2010-2011, avšak je obecně známou skutečností (notorietou), že exekuční titul (vykonatelné rozhodnutí) je vydáván až s odstupem několika let poté, co se dlužník ocitne s v prodlení s placením svého dluhu. Lze tak konstatovat, že žalovaný byl zadlužen právě v období, kdy probíhala uvedená rekonstrukce a nemohl tak mít peníze na její financování. Podstatným důkazem je i doplnění insolvenčního návrhu žalovaným kde sám uvádí, že žalobkyně investovala před sňatkem peníze na rekonstrukci domu.

28. Soud má tedy za prokázáno, že rekonstrukční práce byly provedeny tak, jak tvrdila žalobkyně. Byla to žalobkyně, kdo rekonstrukční práce ze svých peněz financoval, přičemž rekonstrukční práce byly provedeny na výlučném majetku žalovaného, který se tak zhodnotil, čímž došlo k obohacení žalovaného. Následně byla předmětná nemovitost, do které bylo investováno, dne 3.2.2016 prodána (spolu s dalšími nemovitostmi) insolvenčním správcem žalovaného Romanu Khünelovi za částku 870 000 Kč, který ji kupní smlouvou ze dne 14.12.2016 dále prodal [jméno FO] za částku 680 000 Kč. Je zjevné, že uvedené nemovitosti byly prodávány výrazně pod svou tržní hodnotou, což konstatuje i soudní znalec ve svém posudku. Důvodem byla patrně skutečnost, že mezi prodávajícím (insolvenčním správcem, který jednal za žalovaného) a Romanem Khünelem existovaly další pohledávky (viz dluh o zápůjčce mezi Romanem Khünelem a žalovaným na částku 2,5 mil. Kč), čímž mohlo dojít k zápočtu pohledávky Romana Khünela vůči žalovanému na kupní cenu nemovitosti. Důvodem, proč byla nemovitost prodávána výrazně pod tržní hodnotu, však není předmětem tohoto řízení a ani není pro posouzení důvodnosti nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení podstatná.

29. Pokud jde o dluh, který žalobkyně uhradila za žalovaného ve výši 83 000 Kč, byla tato skutečnost prokázána zejména svědectvím [jméno FO], který potvrdil tvrzení žalobkyně. Soud má tak za prokázáno, že [jméno FO] půjčil částku 83 000 Kč přímo žalovanému, žalovaný mu půjčku nesplatil, tato mu byla uhrazena až žalobkyní. Svědek si s odstupem času již nepamatoval důvod poskytnutí zápůjčky, avšak z výpovědi svědkyně [jméno FO] a [jméno FO] bylo prokázáno, že se jednalo o uhrazení dluhu žalovaného na výživném vůči jeho dceři. S tím koresponduje i usnesení soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] pod č.j.: [spisová značka] ze dne 22.2.2011, kterým byla exekuce, vedená proti žalovanému k vymožení dlužného a běžného výživného na jeho dceru, zastavena, neboť oprávněná (dcera [jméno FO]) prohlásila, že již netrvá na dalším vymáhání výživného. Pochybnosti vyvstaly ohledně data, kdy mělo k úhradě tohoto výlučného dluhu žalovaného u [jméno FO] ze strany žalobkyně dojít. Svědek [jméno FO] uvedl, že tak mělo dojít na oslavě padesátin jednoho z účastníků, což by znamenalo, že k úhradě došlo ještě za trvání jejich manželství, zároveň však uvedl, že si daty již není moc jistý, celá událost se odehrála před mnoha lety. Protože zároveň svědek uvedl, že žalobkyni podepsal Potvrzení o zaplacení (č.l. 199), které si před podpisem řádně přečetl, a kde je jednoznačně uvedeno, že dluh žalobkyně svědkovi uhradila dne 11.7.2017, tedy po zániku manželství, vycházel soud z této listiny. Soud tak má i v této části žaloby za prokázáno, že žalobkyně uhradila výlučný dluh žalovaného ze svých vlastních prostředků, které dne 6.6.2017 získala darem od svého bratra [jméno FO] (viz darovací smlouva ze dne 6.6.2017 na č.l. 203 na částku 90 000 Kč).

30. Po právní stránce soud posoudil věc dle níže uvedených ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník, dále jen o.z.). Soud na právní poměr účastníků aplikoval občanský zákoník účinný od 1.1.2014, neboť k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného došlo okamžikem, kdy odpadl důvod provádění investic žalobkyně do nemovitosti žalovaného, což je okamžik zrušení společného soužití účastníků, resp. právní moc rozvodu manželství. K oběma událostem došlo po 1.1.2014, tedy již za účinnosti nového občanského zákoníku (viz judikát pod sp.zn.: 28 Cdo 1374/2018). Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

31. Za dostatečný důvod vynaložení investic na nemovitost, soudní praxe považuje i vzájemnou dohodu účastníků o společném bydlení a využívání nemovitosti k tomuto účelu, na jejímž základě se investující osoba (zde žalobkyně) podílela na stavební úpravách za účelem získání či zkvalitnění prostor pro společné bydlení (viz judikát pod sp. zn.: [spisová značka]). V daném případě byla důvodem financování rekonstrukce představa žalobkyně, že bude s žalovaným v zrekonstruovaném domě společně žít. Po té co bylo ukončeno společné soužití účastníků (listopad 2016, viz odůvodnění rozvodového rozsudku zdejšího soudu pod č.j.: [spisová značka]), resp. uvedený rozsudek nabyl právní moci (dne 10.5.2017), odpadl důvod, na základě kterého došlo ze strany žalobkyně k vynaložení investic na majetek žalovaného, a k tomuto okamžiku tak nastalo bezdůvodné obohacení žalovaného.

32. Pokud jde o výši bezdůvodného obohacení, je v případě hodnot vynaložených na cizí nemovitost, pohledávkou z bezdůvodného obohacení nikoliv hodnota vynaložených prostředků, nýbrž rozdíl mezi hodnotou domu před adaptací a po ní (zhodnocení nemovitosti), viz judikát pod sp. zn.: [spisová značka]. Soud tedy nehodnotil cenu provedených stavební prací a zastavěného materiálu, jak to činila žalobkyně v podané žalobě, ale zjistil hodnotu nemovitosti před investicí a po investici. Z tohoto důvodu nejsou podstatné jednotlivé faktury a potvrzení o úhradě tak, jak je předkládala žalobkyně. Tyto mají význam pouze co do určení, zda stavební práce, tak jak tvrdila žalobkyně, provedeny byly či nikoliv. Soud vycházel ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [právnická osoba], který stanovil, že hodnota předmětné nemovitosti, před prováděním investic, tedy k roku 2006 činila 1 280 000 Kč a po provedení investic ke konci 2008 činila částku 1 824 000 Kč. Ke zhodnocení majetku žalovaného tak došlo o 544 000 Kč.

33. Soud se zabýval i otázkou, k jakému datu posuzovat hodnotu nemovitosti po provedených investicích. Pokud by to bylo až k datu, kdy nastalo bezdůvodné obohacení na straně žalovaného (okamžik ukončení společného soužití účastníků-listopad 2016, popř. právní moc rozvodu manželství-květen 2017), došlo by k valorizaci provedených investic, ke které dle soudní judikatury není důvod. Soud zde vycházel ze závěrů publikovaných v judikátu Nejvyššího soudu pod sp. zn.: 22 Cdo 1172/2022, týkající se posuzování valorizace vnosů v rámci vypořádání SJM, kdy závěry zde uvedené jsou přiléhavé i v této věci. Zde je mj., uvedeno, že občanský zákoník není založen na zásadě, že by se dluhy a pohledávky valorizovaly bez dalšího jen kvůli růstu hodnoty věcí, kterých se týkají. Je zjevné, že v daném případě se hodnota nemovitosti k listopadu 2016 (či ke květnu 2017) ode dne vynaložení investic výrazně navýšila pouze z důvodu růstu ceny nemovitostí na realitním trhu. Jinými slovy řečeno, není zde vztah příčiny a následku mezi vynaloženými investicemi ke konci roku 2008 a hodnotou nemovitosti k listopadu 2016 či květnu 2017, neboť růst hodnoty nemovitosti v tomto období byl způsoben nikoliv provedenými investicemi ale právě růstem hodnoty nemovitostí na realitním trhu. Soud tak má ve shodě se závěry judikátu pod sp. zn.: 22 Cdo 1172/2022 za to, že zhodnocení nemovitosti je třeba určit po provedení investic, tedy ke konci roku 2008.

34. Pokud jde o úhradu dluhu žalobkyní za žalovaného ve výši 83 000 Kč, dospěl soud k právnímu závěru, že žalovaný s [jméno FO], ještě za účinnosti tzv. starého občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb., dále jen obč. zák), tedy před. 1.1.2014, uzavřel v ústní formě smlouvu o půjčce (§ 657 obč. zák.), na základě které, svědek [jméno FO] půjčil žalovanému shora uvedenou částku. Doba splatnosti byla, ponechána na vůli dlužníka, resp. žalovaného, který měl dluh uhradit (jak uvedl svědek [jméno FO]) „až na to bude mít“. Na rozdíl od objektivně určeného času plnění, je zde určujícím faktorem pouze přístup samotného dlužníka. Vzhledem k tomu, že do doby úhrady dluhu, nebyl žalovaný k úhradě dluhu vyzván, nemohlo dojít k jeho promlčení, kdy se formálně dluh nestal ani splatným. Přestože tedy půjčka žalovanému byla poskytnuta někdy kolem roku 2011 a uhrazena byla žalobkyní za žalovaného až v červenci 2017, nešlo o plnění promlčeného dluhu.

35. Jednou z tradičních skutkových podstat bezdůvodného obohacení je splnění cizího dluhu. Majetkový prospěch obohacení, resp. žalovaného, zde nespočívá v tom, že by získal nějaké plnění a tím se jeho majetek rozrostl, nýbrž v to, že s jeho majetek nezmenšil, resp. žalovaný ušetřil, když za něj dluh uhradila žalobkyně. Pro úplnost soud uvádí, že se zde neuplatní aplikace ust. § 2997 odst. 1 o.z. věta druhá (kdy právo na vrácení plnění nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl). Toto ustanovení bylo vyložené soudní judikaturou tak, že samotné vědomí poskytovatele plnění hradícího cizí dluh, že k tomu není povinen, nevylučuje vznik jeho nároku na vydání bezdůvodného obohacení vůči osobě, za kterou plnil a které se zánikem jeho dluhu dostalo majetkové prospěchu (viz judikát 28 Cdo 208/2019). Pokud tedy žalobkyně plnila dluh za žalovaného s vědomím, že k tomu není povinna a že se jedná o výlučný dluh žalovaného, má nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

36. Soud tedy žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení, které nastalo na straně žalovaného, přiznal částku ve výši 544 000 kč (zhodnocení domu v důsledku vynaložených investic) a částku 83 000 Kč (zápůjčka, kterou uhradila žalobkyně za žalovaného), celkem tedy částku 627 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Ve zbytku žalobního nároku, tedy v částce 622 743 Kč s přísl. (1 166 743 kč-544 000 Kč) soud žalobu zamítl (výrok II.)

37. Protože žalobkyně vzala při posledním jednání zákonný úrok z prodlení částečně zpět, kdy nepožadovala zákonný úrok z prodlení z částky 1 166 743 Kč od 19.3.2020 do zaplacení, ale až od následujícího měsíce po podání žaloby (tedy od 1.6.2020 do zaplacení), soud řízení co do zákonného úroku z prodlení z částky 1 166 743 Kč za období od 19.3.2020 do 31.5.2020 postupem podle § 96 odst. 1, odst. 2 o.s.ř. zastavil (výrok III).

38. Zákonný úrok z prodlení soud posoudil dle ust. § 1970 o.z. , kdy konkrétní výše je určena nařízením vlády pod č. 351/2013 Sb. Protože žalobkyně nedoložila, že by žalovanému doručila předžalobní výzvu, resp. jej vyzvala k úhradě bezdůvodného obohacení, stanovil soud splatnost bezdůvodného obohacení žalovaného až od okamžiku, kdy mu byla soudem doručena žaloba (dne 9.3.2021), tedy od 10.3.2021. Bezdůvodné obohacení totiž patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu a doba plnění je obvykle vázána na výzvu věřitele (viz judikát pod sp. zn.: 28 Cdo 903/2021). Protože žalobkyně žalovaného nevyzvala k plnění, resp. to neprokázala, je výzva k plnění nahrazena až doručenou žalobou. Soud tedy zákonné úroky z prodlení z přisouzených částek žalobkyni přiznal až od 10.3.2021, kdy ve zbytku žalobního nároku týkajícího se příslušenství byla žaloba zamítnuta (výrok II.)

39. Pokud jde námitku žalovaného týkající se promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení ve vztahu k prováděnými investicím, soud se z touto neztotožnil, když má za to, že nárok žalobkyně promlčení není. Nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení je nutno posuzovat dle právní úpravy účinné k okamžiku, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo. K bezdůvodnému obohacení došlo v okamžiku, kdy odpadl důvod, na základě kterého, žalobkyně realizovala investice do nemovitosti žalovaného, tedy k okamžiku, kdy bylo ukončeno společné soužití účastníků, popř., kdy došlo k právní moci rozsudku o rozvodu. Z rozsudku o rozvodu účastníků soud zjistil, že společné soužití účastníků bylo ukončeno v listopadu 2016, kdy se žalovaný odstěhoval k jiné ženě. Tato skutečnost je z rozvodového rozsudku soudu úředně známa a je nepochybně známa i účastníkům. Právní moc uvedeného rozsudku nastala 10.5.2017. Je tak zjevné, že právní úprava bezdůvodného obohacení se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., který stanoví ve vztahu k nároku na vydání bezdůvodného obohacení obecnou tříletou promlčecí lhůtu (§ 629 odst. 1 o.z.). Běh lhůty pro vydání bezdůvodného obohacení začal žalobkyni vůči žalovanému běžet až poté, co bylo manželství rozvedeno, tedy od 11.5.2017, neboť mezi manželi promlčecí doba neběží (§ 646 o.z.). Pokud tedy byla žaloba podána dne 7.5.2020, byla podána ještě před tím, než se nárok žalobkyně promlčel.

40. Pokud jde o námitku žalovaného, že nárok žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy, není zřejmé v čem konkrétně by rozpor s dobrými mravy měl spočívat. Bylo prokázáno, že žalobkyně financovala rozsáhlou rekonstrukci v nemovitosti žalovaného a pokud jí soud přiznal částku toliko ve výši zhodnocení nemovitosti (nikoli ve výši ceny uskutečněných stavebních prací a zakoupeného stavebního materiálu, která bývá obvykle vyšší) nejsou úvahy o tom, že by nárok žalobkyně měl být nemravný, vůbec na místě. Sám žalovaný na skutečnost, že je nárok žalobkyně v rozporu s dobrými mravy v průběhu řízení nepoukazoval, toto tvrzení uvedl až v závěrečném návrhu. Nemravnost žaloby nelze spatřovat ani ve skutečnosti, že současným vlastníkem předmětné nemovitosti je bratr žalobkyně a žalobkyně uvedenou nemovitost užívá. To, že předmětná nemovitost (spolu s dalším souborem pozemků na LV.č 41 v k.ú. [adresa]) byla prodána insolvenčním správcem pod tržní hodnotou Romanu Khünelovi a ten je rovněž po tržní hodnotou prodal bratru žalobkyně, není předmětem tohoto řízení a pro posouzení nároků žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení v důsledku provedených investic, ani není podstatná. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení má obligační (nikoliv věcně právní) charakter a je nepodstatné, jaký je další osud nemovitosti, do níž bylo investováno. Podstatné je že žalovaný byl zhodnocenou nemovitostí obohacen a nemovitost tak mohla být prodána za vyšší cenu, než-li pokud by do nemovitosti investováno nebylo. To, že žalovaný, resp. insolvenční správce nemovitost prodal pod tržní hodnotu, nemá na posouzení obligačního nároku žalobkyně vliv. Žalobkyně rovněž ani nemohla, jakkoliv ovlivnit za jakou částku bude nemovitost následně prodána.

41. Ve věci je nepodstatná i další námitka žalovaného, že sklep, který byl v rámci rekonstrukce vybudován se nachází na pozemku cizího vlastníka. Podzemní stavby se samostatným účelovým určením (v daném případě např. vybudovaný sklep) jsou samostatnou nemovitou věcí (§ 498 odst. 1 o.z.), která nepodléhá podle § 3 odst. 1 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon) zápisu do katastru nemovitostí. Vzhledem k tomu, že byl sklep vybudován před 1.1.2014 (dříve než začala platit zásada, že stavby jsou součástí pozemku), došlo k tomu, že vlastník stavby (tedy sklepa) byl odlišný od vlastníka pozemku a sklep se tak od 1.1.2014 stal samostatnou nemovitou věcí (viz § 3055 odst. 1 o.z.). I přestože byl sklep vybudován částečně na cizím pozemku, byl žalovaný i nadále jeho vlastníkem. Uvedené úvahy o vlastnictví sklepa jsou však dle názoru soudu nadbytečné, neboť podstatné já je skutečnost, že v důsledku investic žalobkyně byl sklep vybudován, tento byl užíván a následně prodáván v rámci celého souboru nemovitostí žalovaného a hodnota nemovitosti žalovaného se tím zvýšila.

42. Rovněž je nedůvodná námitka žalovaného, že nebylo prokázáno, jaké investice žalobkyně učinila před uzavřením manželství a jaké za trvání manželství. V dané věci žalobkyně investovala své výlučné prostředky do výlučného majetku žalovaného, investice tak nepodléhají režimu společného jmění manželů a je nepodstatné, zda tyto investice byly učiněny před či za trvání manželství.

43. České republice, resp. Okresnímu soudu v Litoměřicích vzniky v tomto řízení náklady na dokazování spočívající v úhradě ceny znaleckého posudku [tituly před jménem] [právnická osoba] ve výši 26 994 Kč. Poměr úspěchu a neúspěchu sporných stran je v zásadě stejný, proto vynaložené náklady uhradí každý z účastníků stejným dílem, tedy ve výši [částka] (§ 148 odst. 1 o.s.ř.) Protože žalobkyně byla v rozsahu od placení soudních poplatků osvobozena na základě usnesení Krajského soudu v [adresa] pod č.j.: [spisová značka], které nabylo právní moci dne 1.12.2020, uhradí toliko jednu čtvrtinu, tedy částku 3 374,25 Kč (výrok V.).

44. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jej částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Protože poměr úspěchu a neúspěchu sporných stran byl v zásadě stejný, rozhodl soud o tom, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Je pravdou, že výše přiznaného plnění závisela na znaleckém posudku a soud by mohl žalobkyni v této situaci přiznat plnou náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 3 o.s.ř.). Neúspěch žalobkyně však nespočíval v tom, že by špatně odhadla výši zhodnocení nemovitosti žalovaného v důsledku provedené rekonstrukce, která byla odvislá od znaleckého dokazování, ale v tom, že od počátku požadovala úhradu ceny materiálu a uskutečněných stavebních prací (nikoliv pouhé zhodnocení nemovitosti) a to, přestože uvedenou částku požadovala z titulu bezdůvodného obohacení. Navíc k vybudování sklepa (dle žaloby položka za 451 500 Kč) nedisponovala žádnými důkazy, a proto i z tohoto důvodu je dle soudu spravedlivé, aby si každý z účastníků nesl náklady soudního řízení ze svého.

45. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.