19 C 116/2025 - 107

Rubrum

Okresní soud v Děčíně rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Divišem ve věci žalobce: [Jméno žalobce], [Anonymizováno] [Datum narození žalobce] [Anonymizováno] [Adresa žalobce] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Jméno advokátky] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], [Anonymizováno] [IČO žalovaného] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Adresa žalovaného] o zaplacení 264 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 202 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu nároku na smluvní pokutu ve výši 61 500 Kč zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 43 445 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 11.6.2025 ve spojení s jejím doplněním v podání ze dne 12.8.2025 domáhal na žalovaném zaplacení částky 264 000 Kč, když v žalobě uvedl, že na základě smlouvy o dílo na zhotovení projektové dokumentace — změna užívání stavby na adrese [adresa], která byla uzavřena dne [datum], se žalovaný zavázal provést pro žalobce dílo, jehož předmět a rozsah je specifikován v článku II. a III. smlouvy (dále jen jako „Smlouva o dílo,,). Na základě Smlouvy o dílo se žalovaný mimo jiné zavázal, a to na základě článku III. odst. 1 Smlouvy o dílo, že pro žalobce: a) zpracuje projektovou dokumentaci ke stavebnímu povolení, která bude obsahovat textovou část tj. souhrnnou průvodní a technickou zprávu, zprávu [Anonymizováno], výkresovou část, snímek katastrální mapy, situaci, výkresy stavební části - půdorysy, řez, pohledy, krov, strop, střechu a výkresy [Anonymizováno] - el. schéma, vytápění schéma, z.t. - schéma, kdy součástí této projektové dokumentace mělo být i zpracování inženýrské činnosti, vyjádření dotčených orgánů a podání žádosti o stavební povolení na příslušném úřadě (dále jen jako „Projektová dokumentace"); b) zajistit vydání stavebního povolení v právní moci (dále jen jako "Stavební povolení"). Dle článku IV. odst. 2 Smlouvy o dílo, se žalovaný zavázal předat Projektovou dokumentaci žalobci nejpozději do 7.2. 2024. Dle článku IV. odst. 2 Smlouvy o dílo, se žalovaný zavázal zajistit Stavební povolení nejpozději ke dni 30.3. 2024. Na základě článku V. odst. 2 Smlouvy o dílo byla ze strany žalobce uhrazena záloha ve výši 60 % z celkové ceny za dílo, tzn. částka ve výši 40 800 Kč prostřednictvím bankovního převodu na účet žalovaného, a to dne 22.11. 2023. Na základě článku VI. odst. 1 Smlouvy o dílo byla mezi žalovaným a žalobcem sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za každý i započatý kalendářní den prodlení za každé dílčí plnění dle článku III. odst. 1 Smlouvy o dílo. Vzhledem ke skutečnosti, že ani po opakovaných urgencích nedošlo ze strany žalovaného k dokončení díla ve shora uvedených termínech, byla prostřednictvím právního zástupce žalobce dne 6. listopadu 2024 zaslána žalovanému předžalobní upomínka, na základě které byl žalovaný vyzván, aby vrátil žalobci zálohu a dále byl žalovaný v rámci předžalobní výzvy ze strany žalobce vyzván, aby žalovaný žalobci uhradil v souladu s ustanovením článku VI. odst. 1 Smlouvy o dílo smluvní pokutu ve výši 140 500 Kč za nesplnění prvního termínu (do 7.2.2024) za období 8.2. 2024 - 15.11. 2024 a dále smluvní pokutu ve výši 110 000 Kč za nesplnění druhého termínu (do 30.3.2024) za období 31.3. 2024 - 15. listopadu 2024. Shora uvedené smluvní pokuty však nebyly ze strany žalovaného, a to ani po opakovaných urgencích žalobce, ani po předžalobní upomínce uhrazeny, a to ani z části. Dle názoru žalobce vznikl žalobci nárok na smluvní pokutu, a to ke dni 31.5. 2025 v souladu s ustanovením článku VI. odst. 1 Smlouvy o dílo ve výši 239 500 Kč za nesplnění prvního termínu (do 7.2.2024) za období 8.2. 2024 - 31.5. 2025 a dále nárok na smluvní pokutu ve výši 213 500 Kč za nesplnění druhého termínu (do 30.3.2024) za období 31.3. 2024 - 31.5. 2025, tzn. smluvní pokuta v celkové výši 453 000 Kč. Žalobce však v současné době po žalovaném požaduje pouze část smluvní pokuty, a to ve výši 264 000 Kč, k jejíž výši žalobce dospěl na základě těchto skutečností. Ze strany žalovaného nebyl splněn závazek, který žalovanému vyplýval ze Smlouvy o dílo, a z tohoto důvodu nemohl žalobce realizovat svůj podnikatelský záměr, který měl spočívat v pronájmu tří bytových jednotek, které měly na základě projektové dokumentace vzniknout. Předmětem Smlouvy o dílo, dle článku II. odst. 1 Smlouvy o dílo, byla projektová dokumentace spočívající v rozdělení půdního prostoru na adrese [adresa] na tři bytové jednotky o velikosti cca 41 m2, 45 m2 a 50 m2. Bytové jednotky o cca shodné velikosti se v dané lokalitě v současné době pronajímají cca ve výši 8 000 Kč (bez poplatků) za jeden kalendářní měsíc. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaný zavázal pro žalobce zajistit stavební povolení s doložkou právní moci nejpozději ke dni 31.3. 2024, což však do dnešního dne neučinil, znemožnil tak záměr žalobce pronajímat tři bytové jednotky minimálně v období od 1.7. 2024-31.5. 2025. Na základě této skutečnosti, je žalobce přesvědčen, že žalobci nesplněním předmětu Smlouvy o dílo řádně a včas ze strany žalovaného jako zhotovitele, vznikl nárok na smluvní pokuty minimálně ve výši 264 000 Kč.

2. V doplnění žaloby žalobce upřesnil, že částku v celkové výši 264 000 Kč požaduje po žalovaném za porušení dvou dílčích povinností žalovaného, a to dle článku III. odst. 1 a dle článku IV. odst. 2 smlouvy o dílo. Žalobce požaduje konkrétně smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každý i započatý kalendářní den prodlení dle článku VI. odst. 1 smlouvy o dílo za období 8.2. 2024 - 31.5. 2025 ve výši 213 500 Kč (500 Kč x 427 dnů) za porušení povinnosti žalovaného dle článku III. odst. 1 písm. A) smlouvy o dílo (že ze strany žalovaného nebyla zpracována projektová dokumentace ke stavebnímu povolení, která měla obsahovat textovou část tj. souhrnnou průvodní a technickou zprávu, zprávu [Anonymizováno], výkresovou část, snímek katastrální mapy, situaci, výkresy stavební části - půdorysy, řez, pohledy, krov, strop, střechu a výkresy [Anonymizováno] - el. schéma, vytápění schéma, z.t. - schéma, kdy součástí této projektové dokumentace mělo být i zpracování inženýrské činnosti, vyjádření dotčených orgánů a podání žádosti o stavební povolení na příslušném úřadě, a to v termínu nejpozději do 7.2. 2024 - dle článku IV. odst. 2 věta první smlouvy o dílo) a smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každý i započatý kalendářní den prodlení dle článku VI. odst. 1 smlouvy o dílo za období 31.3. 2024 - 10.7. 2024 ve výši 50 500 Kč (500 Kč x 101 dnů) za porušení povinnosti žalovaného dle článku III. odst. 1 písm. B) smlouvy o dílo (že ze strany žalovaného nebylo zajištěno vydání stavebního povolení v právní moci, a to v termínu nejpozději do 30.3. 2024 - dle článku IV. odst. 2 věta druhá smlouvy o dílo). [Anonymizovaný odstavec]

4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým a právním závěrům.

5. Z žalobcem předložené smlouvy o dílo ze dne 19.11.2023 má soud ve spojení s emailovou komunikací manželky žalobce s žalovaným v období od 21.9.2023 do 19.11.2023 (srov. emailové zprávy na č.l.17 a 67-69) za prokázané, že dne 19.11.2023 uzavřel žalobce s žalovaným smlouvu o dílo, na základě níž se žalovaný zavázal provést pro žalobce dílo (projektovou dokumentaci: Změna užívání stavby na adrese [adresa]), kdy povinnost žalovaného provést dílo zahrnovala povinnosti uvedené v článku III. odst. 1 smlouvy o dílo, podle nějž se žalovaný zavázal, že pro žalobce: a) zpracuje projektovou dokumentaci ke stavebnímu povolení, která bude obsahovat textovou část tj. souhrnnou průvodní a technickou zprávu, zprávu [Anonymizováno], výkresovou část, snímek katastrální mapy, situaci, výkresy stavební části - půdorysy, řez, pohledy, krov, strop, střechu a výkresy [Anonymizováno] - el. schéma, vytápění schéma, z.t. - schéma, kdy součástí této projektové dokumentace mělo být i zpracování inženýrské činnosti, vyjádření dotčených orgánů a podání žádosti o stavební povolení na příslušném úřadě (dále též „první část díla“); b) zajistí vydání stavebního povolení v právní moci (dále též „druhá část díla“). Dle článku IV. odst. 2 smlouvy o dílo, se žalovaný zavázal předat první část díla žalobci k zahájení stavebního řízení nejpozději do 7.2. 2024. Dle článku IV. odst. 2 smlouvy o dílo se žalovaný zavázal předat druhou část díla žalobci nejpozději do 30.3. 2024. V článku V. odst. 1 smlouvy o dílo byla cena díla stanovena na částku 68 000 Kč. V článku V. odst. 2 smlouvy o dílo bylo dále stanoveno, že doplatek ceny díla v částce 27 200 Kč zaplatí žalobce žalovanému po obdržení stavebního povolení.

6. Na základě souhlasných tvrzení stran ve spojení s potvrzením o platbě má soud za prokázané, že žalobce žalovanému prostřednictvím platby ze dne 22.11.2023 na jeho bankovní účet uvedený ve smlouvě o dílo uhrazena záloha ceny díla v částce 40 800 Kč (srov. potvrzení o platbě na č.l. 11).

7. Pokud jde o otázku, zda žalovaný dílo (jeho dvě samostatné části) pro žalobce provedl a zda tak učinil ve smlouvou uvedených termínech, žalovaný prostřednictvím emailové korespondence prokázal, že dne 7.2.2024 zaslal manželce žalobce (se kterou jinak i dle zmocnění v záhlaví smlouvy o dílo mohl jednat jako se zmocněncem žalobce) projektovou dokumentaci na projekt půdní vestavby 3 bytových jednotek v předmětném bytovém domě zahrnující textová část v rozsahu [Anonymizováno] (požárně bezpečnostní řešení), výkresovou část, snímek katastrální mapy, situaci, výkresy stavební části - půdorysy, řez, pohledy, krov, strop, střechu a výkresy [právnická osoba]) - el. schéma, vytápění schéma, z.t. - schéma (srov. emailová zpráva na č.l. 59 a 71 včetně příloh na č.l. 60 a 72, projektová dokumentace na č.l. 45-57).

8. Dále žalovaný prostřednictvím emailové korespondence prokázal, že dne 13.2.2024 mu manželka žalobce zaslala žádost o změny žalovaným zpracované projektové dokumentace, když z dopisu je patrné, že řada takových požadavků vycházela z názoru, že žalovaným zpracovaná dokumentace vykazuje chyby či z nich vychází (např. složení skladby stropu [Anonymizováno], absence dalšího komínového tělesa v prostoru chodby), u dalších pak nelze bez znalosti původního zadání ověřit, zda se jednalo o požadavky zcela nové nebo pouze o připomenutí požadavku, který zde již byl mezi stranami smlouvy dohodnut při sjednání rozsahu díla. Při popření ze strany žalobce, že by požadoval po datu 7.2.2024 něco nově naprojektovat, bylo na žalovaném, aby uvedl, co případně bylo ze strany žalobce (byť prostřednictvím jeho manželky) požadováno nově oproti původnímu zadání, když takové okolnosti mohli mít význam pro posouzení, zda lze splnění termínu předání první části díla na žalovaném spravedlivě požadovat do 7.2.2024. Přes poskytnutí dodatečné lhůty však žalovaný žádná vysvětlující tvrzení, která by mohla být v řízení prokazována, neposkytnul.

9. Soud proto vychází z toho, že pokud po datu 7.2.2024 žalovaný byl osloven s požadavkem na úpravu jím předané části díla, neprokázal žalovaný, že by požadované úpravy byly činěny z důvodu pochybení či nových požadavků na straně žalobce.

10. Dále žalovaný prostřednictvím emailové korespondence prokázal, že dne 26.2.2024 manželce žalobce zaslala výkresy upravené podle požadavků z emailové zprávy ze dne 13.2.2024 (srov. emailová zpráva na č.l. 76 včetně příloh). Pokud by žalovaný prokázal, že v emailové zprávě ze dne 13.2.2024 požadoval žalobce něco, co nebylo původně předmětem díla, bylo by možné zvažovat, že před 26.2.2024, kdy žalovaný takové nové požadavky splnil, se žalovaný do prodlení se splněním první části díla nedostal, to však pouze za předpokladu, že měl v tuto dobu splněny všechny součásti první části díla.

11. Ohledně zbývající části první části díla (textová část v rozsahu souhrnné průvodní a technické zprávy, zpracování inženýrské činnosti zahrnující obstarání vyjádření dotčených orgánů a podání žádosti o stavební povolení na příslušném úřadě) však žalovaný připustil, že až v letních měsících roku 2024 (v případě [Anonymizováno] nejdříve po 1.7.2024) chtěl získat souhlasné stanovisko [Anonymizováno] ([Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]) a [Anonymizováno][Anonymizováno]([právnická osoba]), ale požadovali po něm elektronickou formu takového podání, a to on tehdy neuměl a ani posléze (až do současné doby) vyjádření těchto orgánů pro žalobce neobstaral.

12. Ohledně podání žádosti o stavební povolení na příslušném úřadě žalovaný připustil, že tuto zprvu nepodal, protože neměl k dispozici vyjádření dvou shora uvedených dotčených orgánů a posléze se již o podání žádosti nestaral, když mu měla manželka žalobce v prosinci 2024 sdělit, že již nemá ve věci nic podnikat.

13. Pokud jde o tvrzení žalovaného, že mu žalobce ohledně termínu první části díla ústně povolil, že nemusí do 7.2.2024 dílo předávat a že to stačí předat až společně se stavebním povolením, toto se v řízení při popření ze strany žalobce nepodařilo žalovanému prokázat. Stejně tak se žalovanému pro popření ze strany žalobce nepodařilo prokázat ústní sdělení, které mu manželka žalovaného měla adresovat v prosinci 2024, a to sice, že se již nemá žalovaný ve věci provádění objednaného díla angažovat.

14. Pokud tedy soud zrekapituluje rozsah splnění svých závazků, žalovaný ohledně první části díla ke dni 7.2.2024 neobstaral vyjádření [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a nepodal žádost o vydání stavebního povolení. Ode dne 8.2.2024 se tak se splněním povinnosti provést první část díla ocitnul v prodlení. Ohledně druhé části díla, povinnosti mu odpovídající (zajisti vydání stavebního povolení v právní moci) žalovaný ke dni 30.3.2024 rovněž nesplnil a ode dne 31.3.2024 se tak se splněním povinnosti provést druhou část díla ocitnul v prodlení.

15. Účastníci neprokázali (a v případě žalobce ani nebylo tvrzeno), že by závazky ze smlouvy o dílo byly některým zákonem či smlouvou předpokládaným způsobem ukončeny. V tomto směru samotná smlouva o dílo stanovila, že pokud nastanou skutečnosti bránící řádnému plnění ze smlouvy (nezaviněné touto stranou), je povinna to oznámit ihned bez zbytečného odkladu druhé straně a vyvolat jednání (stran). Smlouva o dílo stanovila, že ji lze měnit pouze písemnými dodatky podepsanými oběma smluvními stranami. Pokud jde o možnost odstoupit od smlouvy, smlouva sice s takovou možností počítala a uváděla způsob, jakým se má odstoupení od smlouvy oznámit druhé straně, smlouva však neuváděla žádné konkrétní důvody, pro které by jeden či druhý účastník smlouvy k odstoupení od smlouvy mohl přikročit (ačkoli se vyžadovalo, aby v odstoupení od smlouvy byl důvod odstoupení konkretizován poukazem na ustanovení bodu smlouvy o dílo, který k odstoupení opravňuje). Pro případ odstoupení od smlouvy v době před dokončením díla pak smlouva stanovila tomu, kdo od smlouvy odstupuje povinnost zaplatit druhé straně smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč, kdy ohledně složené zálohy ceny díla pak odstupující žalobce nemohl žádat zaplacenou zálohu a žalovaný by při odstoupení byl povinen vrátit zálohu v plné výši žalobci (srov. článek IX. smlouvy).

16. Vzhledem ke skutečnosti, že dílo nebylo ohledně první ani druhé části do současné doby splněno a splněním závazku ani jiným způsobem doposud k zániku povinnosti žalovaného provést a předat dílo žalobci doposud nedošlo, je žalovaný v prodlení až do současné doby.

17. Pokud jde o prodlení žalovaného s dodržením termínu předání dokončeného díla, byla v článku VI. odst. 1 smlouvy o dílo sjednána ve prospěch žalobce smluvní pokuta ve výši 500 Kč za každý i započatý kalendářní den prodlení za každé dílčí plnění dle článku III. odst. 1 smlouvy o dílo.

18. Soud je ve shodě s žalobcem přesvědčen, že dílčím plněním je tímto článkem smlouvy myšlena část A) dle článku III. odst. 1 smlouvy (tedy první část díla dle shora uvedeného výkladu) a část B) dle článku III. odst. 1 smlouvy (tedy druhá část díla dle shora uvedeného výkladu) a že tedy smluvní pokuta se sjednává ve výši 500 Kč denně za prodlení s každým ze dvou těchto samostatných dílčích plnění.

19. Dle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

20. Dle § 2049 o.z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

21. Dle § 2050 o.z. je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje.

22. Dle § 2051 o.z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

23. Dle § 2913 odst. 2 o.z. povinnosti k náhradě (újmy) se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí.

24. Dle § 2918 o.z. vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

25. Pokud soud vyjde ze shora uvedených skutečností, ocitnul se žalovaný se splněním a předáním první části díla dne 8.2.2024 a jeho prodlení trvá dosud. Žalobce by tak byl oprávněn požadovat za období od 8.2.2024 do 28.2.2026 smluvní pokutu ve výši 376 000 Kč (tj. 500 Kč x 752 dnů). Skutečností je, že žalobce dle doplnění své žaloby požaduje svůj nárok pouze za období od 8.2. 2024 do 31.5. 2025 ve výši 213 500 Kč (500 Kč x 427 dnů).

26. Se splněním a předáním druhé části díla se žalovaný ocitnul v prodlení dne 31.3.2024 a jeho prodlení trvá rovněž dosud. Žalobce by tak byl oprávněn požadovat za období od 31.3.2024 do 28.2.2026 smluvní pokutu ve výši 350 000 Kč (tj. 500 Kč x 700 dnů). Skutečností je, že žalobce dle doplnění své žaloby požaduje svůj nárok pouze za období od 31.3. 2024 do 10.7. 2024 ve výši 50 500 Kč (500 Kč x 101 dnů).

27. Ačkoliv žalovaný výslovně v řízení neuvedl, že žádá soud, aby smluvní pokutu jako nepřiměřeně vysokou snížil, jeho obrana obsahově právě požadavek na snížení smluvní pokuty obsahuje, když žalovaný uváděl, že pro určité důvody nebyl schopen v pracích na díle po určitou dobu pokračovat a že nejpozději od prosince 2024 již v důsledku pokynu od manželky žalobce v činnosti směřující k dokončení a předání díla žalobci nepokračoval. Proto soud dospěl k závěru, že žalovaný v řízení požadavek na snížení smluvní pokuty ze strany soudu uplatnil.

28. O otázkách, které je oprávněn a povinen soud řešit při posuzování nároků plynoucích z ujednání o smluvní pokutě se obsáhle vyjádřil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí pod sp.zn. 31 Cdo 2273/2022, ve kterém uvedl, že přiměřenost smluvní pokuty ve smyslu § 2051 o.z. se posuzuje s ohledem na to, jakým způsobem a za jakých okolností nastalo porušení smluvní povinnosti utvrzené smluvní pokutou a v jaké míře se dotklo zájmů věřitele, které měly být sjednáním smluvní pokuty chráněny. Soud nezkoumá nepřiměřenost ujednání o smluvní pokutě, nýbrž nepřiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu. Přihlédne přitom nejen k okolnostem známým již v době sjednávání smluvní pokuty, ale též k okolnostem, které zde byly při porušení smluvní povinnosti, jakož i k okolnostem, které nastaly po jejím porušení, mají-li v porušení smluvní povinnosti nepochybně původ a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné. Ustanovení § 2051 o. z. patří (stejně jako patřil § 301 obch. zák.) k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k takovým normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr o tom, zda smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká, je tedy zákonodárcem ponechán na uvážení soudu, založeném na posouzení individuálních okolností konkrétního případu, které soud shledá právně významnými. Zákon pouze ukládá přihlédnout při následné moderaci k hodnotě a významu zajišťované povinnosti a limituje možnost snížení smluvní pokuty výší škody vzniklé do doby rozhodnutí z porušení povinnosti, na kterou se smluvní pokuta vztahuje. Moderace přitom může být užita jen tam, kde o nepřiměřenosti nároku ze smluvní pokuty nepanují pochybnosti, neboť jen tehdy je soudní zásah do pohledávky věřitele (tj. do vlastnického práva chráněného čl. 11 Listiny základních práv a svobod) ospravedlnitelný. Aby soud mohl posoudit (ne)přiměřenost nároku ze smluvní pokuty, musí si nejprve prostřednictvím výkladu ujednání o smluvní pokutě podle § 555 a násl. o. z. ujasnit, jakou funkci měla daná smluvní pokuta (in concreto) plnit, neboť v závislosti na tom, jaké funkce plní, sleduje smluvní pokuta různé zájmy stran a pro posouzení přiměřenosti tak budou rozhodující též odlišné aspekty [k výkladovým metodám srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, uveřejněný pod č. 4/2019 Sb. rozh. obč. (dále jen R 4/2019“), a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016]. Nepodaří-li se soudu cestou subjektivního výkladu objasnit, k jaké funkci smluvní pokuty vůle stran směřovala (co strany hodlaly ujednáním docílit), lze v rámci objektivního výkladu (§ 556 odst. 1 věta druhá o. z.) podpůrně využít dále popsaných vodítek. Primárně lze vyjít z předpokladu, že každá smluvní pokuta se vyznačuje preventivní (nátlakovou) funkcí, neboť vytváří na dlužníka dodatečný nátlak (nad rámec samotného obligačního účinku rezultujícího ze smlouvy), aby smluvní povinnosti dostál, respektive ji neporušil. Smluvní pokuta může dále plnit výlučně paušalizační funkci (paušalizace náhrady škody, dále též jen „paušalizační smluvní pokuta“), nebo výlučně funkci sankční (dále též jen „sankční smluvní pokuta“), případně dílem funkci sankční a dílem paušalizační. Z dispozitivního ustanovení § 2050 o. z. se podává, že věřitel nemá právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke které se smluvní pokuta vztahuje. V pochybnostech je tedy možné vycházet z toho, že smluvní pokuta slouží k paušalizaci náhrady škody. Tento závěr se však nemůže prosadit tehdy, je-li utvrzená smluvní povinnost takové povahy, že škoda, kterou mohly strany v době ujednání smluvní pokuty předvídat (posuzováno optikou poměrů v době ujednání, neboť jde o výklad právního jednání), se v podstatné míře odchyluje od sjednané (částkou či sazbou) smluvní pokuty. Bude-li sjednaná výše smluvní pokuty významně nižší než škoda, kterou strany mohly očekávat, pak měla smluvní pokuta spíše funkci sankční. Naproti tomu přesahuje-li sjednaná výše smluvní pokuty významně očekávanou výši škody, pak smluvní pokuta měla jak funkci paušalizační, tak funkci sankční. Na sankční smluvní pokutu lze usuzovat zejména tehdy, je-li utvrzena povinnost, při jejímž porušení nehrozí věřiteli žádná škoda, kterou by byl dlužník jinak povinen nahradit za podmínek § 2913 o. z. O tom, zda strany sjednaly sankční smluvní pokutu, může svědčit i ujednání, jímž se odchýlily od ustanovení § 2050 o. z.. Má-li moderace zabránit tomu, aby byl dlužník nucen zaplatit nepřiměřenou (nespravedlivou) smluvní pokutu, a zmiňuje-li ustanovení § 2051 věty první o. z. škodu jako spodní hranici pro její snížení a věta druhá výslovně počítá s možností věřitele uplatnit u soudu nárok na (později vzniklou) škodu v rozsahu částky, o niž byla smluvní pokuta snížena, je nabíledni, že u paušalizační (alespoň zčásti) smluvní pokuty musí patřit mezi rozhodující okolnosti pro úvahu o nepřiměřenosti výše vzniklé škody. Rozsah škody, kterou věřitel utrpěl v důsledku porušení smluvní povinnosti a k jejíž kompenzaci pokuta cílí, tedy zásadně určuje míru, v jaké byl narušen jeho zájem. Svou roli však mohou hrát i okolnosti, které by činily případný nárok na náhradu škody byť zčásti neopodstatněným (např. spoluzavinění, porušení povinnosti věřitele zakročit k odvrácení škody). U ryze sankční smluvní pokuty naopak výše škody významnou okolností není. Jednotlivé předpoklady liberace, zejména zohlednění předvídatelnosti a překonatelnosti překážky, sféry, odkud překážka pochází, skutečnost, zda dlužník učinil jakékoliv opatření, aby škodě zamezil, samy o sobě nesvědčí o nepřiměřenosti paušalizační smluvní pokuty. Význam mohou mít jen tehdy, jestliže by ve svém souhrnu představovaly důvod k liberaci, neboť dlužník by za způsobenou škodu podle § 2913 odst. 2 o. z. neodpovídal. Bude-li však posuzována přiměřenost sankční smluvní pokuty, mohou hrát roli i samy o sobě, neboť má-li mít pokuta přiměřený sankční efekt a fungovat jako individuální prevence, musí být brán zřetel na to, jakou kvalitou se vyznačovalo porušení smluvní povinnosti a jaká sankce je tedy za daných okolností adekvátní. U sankční smluvní pokuty lze zohlednit též otázku zavinění, neboť sankce může plnit svůj efekt jen tehdy, lze-li jednajícímu vytknout, že si nepočínal tak, jak si počínat mohl a měl. Nelze ovšem pomíjet, že smyslem a účelem paušalizační smluvní pokuty je vyhnout se případným sporům o náhradu vzniklé škody a usnadnit její vymožení. Význam paušalizační smluvní pokuty se tak projevuje především v tom, že věřitel není povinen ve sporu o uhrazení smluvní pokuty tvrdit a prokazovat splnění předpokladů nároku na náhradu škody. Význam sankční smluvní pokuty se pak projevuje rovněž v tom, že za porušení smluvní pokutou utvrzené smluvní povinnosti odpovídá dlužník objektivně (tj. bez ohledu na jeho případné zavinění). Proto povinností věřitele ze smluvní pokuty (jakékoli) je pouze tvrdit a prokázat, že smluvní povinnost byla utvrzena smluvní pokutou v určité výši a následně porušena. Je to naopak dlužník, jehož tíží břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně objasnění okolností, z nichž lze usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty (tj. i okolností týkajících se výše škody, zavinění, či případného naplnění liberačních důvodů). V tomto ohledu je pak třeba zdůraznit, že i přes značnou provázanost obou institutů absence předpokladů vzniku nároku na náhradu škody nemá za následek absenci předpokladů pro vznik (existenci) nároku na smluvní pokutu. Ostatně i podle § 2048 odst. 1 o. z. může věřitel požadovat po dlužníkovi smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Proto také skutečnost, že jsou naplněny liberační důvody vedoucí k tomu, že dlužník by za způsobenou škodu neodpovídal, nemůže ještě vést k odepření nároku na smluvní pokutu, nýbrž může (ve výjimečných případech – srov. bod 65 in fine) představovat okolnost svědčící o nepřiměřenosti smluvní pokuty, a tedy vést (nanejvýš) k její moderaci na přiměřenou výši. Obdobně to platí i pro další shora zmiňované okolnosti (např. otázku zavinění). Shora popsanému (obecnému) smyslu paušalizační smluvní pokuty, jakož i charakteru moderace jakožto zásadně výjimečnému nástroji umožňujícímu soudu korigovat výši nepřiměřeného nároku na smluvní pokutu, pak rovněž odpovídá, že z hlediska zjišťování skutkového stavu se výše vzniklé škody stává ve sporu o uhrazení smluvní pokuty relevantní teprve tehdy, je-li soudu z tvrzení stran a běžného chodu věcí zřejmé, že je ve zjevném nepoměru ke smluvní pokutě. Vzhledem k tomu, že moderace je možná jen tehdy, je-li tu výrazný nepoměr mezi vzniklou škodou a smluvní pokutou, která měla odpovídat jiné předpokládané výši škody, není třeba, aby výše škody byla přesně vyčíslena. Řízení, jehož předmětem je nárok ze smluvní pokuty, se nemůže stát složitým a dlouhým sporem o výši vzniklé škody. Má-li smluvní pokuta plnit funkci dílem paušalizační, dílem sankční, je namístě přiznat vyšší váhu těm okolnostem, které jsou rozhodující pro funkci, která převažuje. Vzhledem k tomu, že každá smluvní pokuta, byť v různé intenzitě, plní rovněž funkci preventivní (nátlakovou), je namístě při zkoumání přiměřenosti zohlednit též narušení zájmů věřitele spočívajících v nepohodlí, nejistotě a narušeném očekávání, jež se cestou práva na náhradu škody nekompenzují. U sankční pokuty půjde o zásadní zájmy věřitele, které jsou jejím prostřednictvím chráněny. V případě moderace paušalizační smluvní pokuty budou mít tyto zájmy zpravidla nižší význam. Závěr soudu o (ne)přiměřenosti nároku na smluvní pokutu je výsledkem uvážení soudu při zkoumání těch okolností, které jsou v jednotlivém případě relevantní. Úvahy o přiměřenosti a úvahy o míře snížení nároku na smluvní pokutu jsou vnitřně propojeny natolik, že v obou krocích se fakticky přihlíží ke stejným okolnostem. Zjišťuje-li totiž soud, jaký nárok je nepřiměřeným, zjevně musí vycházet z určité představy o tom, jaký nárok za přiměřený považovat lze. Z podstaty volného uvážení, které nepřipouští tzv. jediné správné řešení, pak vyplývá, že soud ve svém uvážení pochybí pouze tehdy, jsou-li jeho úvahy zjevně nepřiměřené, tj. nedbá-li v rozporu se zjištěnou funkcí smluvní pokuty okolností, kterých dbát má, nebo vice versa dbá-li okolností, kterých dbát nemá. Velký senát tedy uzavírá, že postup soudu při moderaci podle § 2051 o. z. lze rozlišit na následující fáze (kroky). V prvním kroku soud při využití interpretačních pravidel stanovených v § 555 a násl. o. z. nejprve zjistí, jakou funkci měla smluvní pokuta plnit. Poté se zabývá konkrétními okolnostmi s přihlédnutím ke zjištěné funkci smluvní pokuty. Zřetel přitom vezme na všechny okolnosti konkrétního případu, přičemž zohlední nejen okolnosti známé již v době sjednávání smluvní pokuty, nýbrž též okolnosti, které byly dány při porušení smluvní povinnosti, jakož i okolnosti nastalé později, mají-li v samotném porušení smluvní povinnosti původ. Na základě těchto okolností zodpoví otázku, zda výše smluvní pokuty je přiměřená vzhledem k věřitelovým zájmům, které byly narušeny v důsledku porušení smluvní povinnosti a měly být smluvní pokutou chráněny. Dospěje-li soud v předchozím kroku k závěru, že smluvní pokuta není nepřiměřená, případně nepodaří-li se mu na základě provedeného dokazování objasnit rozsah následků porušené smluvní povinnosti ve sféře věřitele, aby mohl učinit právní závěr o nepřiměřenosti nároku ze smluvní pokuty, nemůže nárok věřitele na smluvní pokutu snížit. V opačném případě soud ve třetím kroku sníží smluvní pokutu na přiměřenou výši (spravedlivou in concreto) se zřetelem k těm funkcím, které má plnit, a s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti. Je přitom limitován výší škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením povinnosti, na kterou se smluvní pokuta vztahuje.

29. Již ze shora uvedeného plyne, že celková cena díla byla sjednána v částce 68 800 Kč. Ačkoliv ve smlouvě o dílo není uvedeno ničeho o tom, jaký je důvod zpracování požadované projektové dokumentace, bylo žalovanému z obsahu předmětu díla (změna půdního prostoru na tři bytové jednotky o velkosti 41 m2, 45 m2 a 50 m2) známo, že pokud vznikne prodlení, za které bude odpovědný zhotovitel, nedojde k možnosti plánované rozdělení původního prostoru na bytové jednotky stavebně realizovat v době plánované ze strany žalobce. Ačkoliv tedy nemuseli být žalovanému známy konkrétní budoucí plány žalobce, jak naloží s dílem objednaným u žalovaného (projektová dokumentace a návazně obstarání stavebního povolení k realizaci stavebních úprav), nemohla se mu jevit jako nereálná (a předvídatelná jako možná následek) možnost, že žalobce nechá projekt zhotovený ze strany žalovaného v bezprostřední návaznosti stavebně zrealizovat a po této realizaci vzniklé bytové prostory začne užívat, a to buď sám či přenecháním k užívání jiným osobám. Pokud tedy žalobce v žalobě tvrdí, že plánoval uskutečnit záměr směřující k pronájmu nově vzniklých bytových jednotek, je soud toho názoru, že žalovaný mohl a měl mít povědomí o tom, že prodlením se splněním svého závazku ze smlouvy o dílo, může způsobit žalobci škodu právě v podobě nemožnosti realizovat naprojektovanou stavební činnost a mít z její realizace uživatelský, popřípadě finanční prospěch pro případ, že vzniklé bytové prostory přenechá za úplatu jiným osobám.

30. Žalobce prostřednictvím inzerované nabídky pronájmu bytu v obci [adresa] z roku 2025 a obsahem nájemní smlouvy z 13.9.2024 prokázal, že byty obdobné velikosti (1+1 o velikosti cca 55 m2) se v letech 2024 a 2025 nabízeli k pronájmu (pronajímali) za nájemné ve výši 7 500 – 8 000 Kč. Žalobce však prokázal skutečný pronájem (nikoli pouze inzerovaný) obdobného bytu za nájemné ve výši 7 500 Kč (srov. inzerovaná nabídka na č.l. 13 a nájemní smlouva na č.l. 14).

31. Nemožnost realizovat pronájem 3 bytových jednotek tak mohla reálně působit žalobci v průběhu času újmu (škodu v podobě ušlého zisku), a to v měsíční výši nejméně 22 500 Kč.

32. Vzhledem k tomu, že ve smlouvě o dílo sjednaná smluvní pokuta měla činit 500 Kč za den prodlení se splněním každé ze dvou částí předmětu díla, činila by smluvní pokuta v případě současného prodlení žalovaného s oběma částmi díla celkem částku 1 000 Kč denně (500 Kč za každou část díla denně). Při prodlení v délce jednoho měsíce by tak smluvní pokuta dosahovala nejčastěji výše 31 000 Kč (v případě měsíců s 30 dny pak 30 000 Kč, v únoru 28 000 či 29 000 Kč). S ohledem na skutečnost, že sjednaná výše smluvní pokuty nikoliv nevýznamně převyšuje očekávanou výši škody, pak smluvní pokuta sjednaná ve smlouvě o dílo měla jak funkci paušalizační, tak funkci sankční. [Anonymizovaný odstavec]

34. Přestože případné problémy s procesem digitalizace stavebního řízení nemusely nutně plynout z činnosti samotného žalovaného, je pro všechny překážky, se kterými se žalovaný skutečně či údajně při zpracování předmětu díla pro žalobce, setkal, společné to, že o takovém problému ani v jednom případě neinformoval žalobce a nedal mu tak možnost zhodnotit tvrzené důvody ve vztahu k dohodnuté době plnění. Pro nynější řízení je pak podstatný již shora uvedený závěr o tom, že žalovaný v řízení neprokázal žádnou konkrétní okolnost, pro kterou by byl soud nucen délku jeho prodlení (s první či druhou částí díla) jakkoliv zkrátit.

35. Protože však má sjednaná smluvní pokuta i funkci paušalizační, zabýval se soud otázkou výše škody, která z závazku žalovaného provést dílo včas mohla vzniknout. Jak již soud výše uvedl, vznik újmy, která vzniká žalobci v důsledku prodlení žalovaného, je založen na předpokladu, že do určité (soudu přesně neznámé) doby se na základě předpokladu řádného splnění díla ze strany žalovaného měla realizovat stavební úprava, na základě níž měly vzniknout namísto půdního prostoru 3 bytové jednotky, které hodlal žalobce přenechávat k pronájmu. Ačkoliv jde pouze o odhad, za předpokladu řádného plnění ze strany žalovaného by se žalobce dostal ke schválenému stavebnímu povolení nejpozději dne 30.3.2024. Pokud by návazně započal se stavební činností, není nikterak vyloučeno, že by ji dokončil do konce roku 2024 (žalobce dokonce v žalobě předpokládá, že by tak učinil do 30.6.2024). Proto lze přisvědčit tomu, že škoda žalobci již skutečně i vzniká a s každým dalším dnem prodlení žalovaného její rozsah narůstá. Pokud by soud posuzoval škodu vzniklou za období od 1.1.2025 do 28.2.2026, dosahovala by výše škody cca 315 000 Kč (tj. 14 x 22 500 Kč). Pokud by soud vyšel z možnosti, že k pronájmu by žalobce byty uzpůsobil a pronajímat začal již od 1.7.2024, tak vzniklá škoda by dosahovala výše 450 000 Kč (tj. 20 x 22 500 Kč). Jak již soud shora uvedl, nárok na smluvní pokutu plynoucí ze smlouvy o dílo, by ke dni 28.2.2026 v případě prodlení s první částí díla (od 8.2.2024 do 28.2.2026) dosahoval částky 376 000 Kč (tj. 500 Kč x 752 dnů) a za prodlení se splněním druhé části díla (od 31.3.2024 do 28.2.2026) částky 350 000 Kč (tj. 500 Kč x 700 dnů). Celkem takto vypočtená smluvní pokuta dosahuje částky 726 000 Kč, což výrazně převyšuje výši škody, které se důvodně dovolává žalobce. Proto soud, i s ohledem na skutečnost, že rozdíl mezi reálně vznikající škodou a výší ve smlouvě sjednané smluvní pokuty se každý další měsíc prodlení prohlubuje, dovodil, že smluvní pokuta požadovaná žalobcem je nepřiměřená, a to i v situaci, kdy žalobce nepožaduje smluvní pokutu ve shora uvedené výši, ale sám ji v žalobě a jejím doplnění limitoval částkou 264 000 Kč, která je složena ze smluvní pokuty za prodlení s první částí díla za období od 8.2. 2024 do 31.5. 2025 ve výši 213 500 Kč (500 Kč x 427 dnů) a ze smluvní pokuty za prodlení s druhou částí díla za období od 31.3. 2024 do 10.7. 2024 ve výši 50 500 Kč (500 Kč x 101 dnů).

36. Soud je totiž toho názoru, že ani snížení smluvní pokuty ze strany žalobce nepředstavuje snížení na hranici vzniku škody na straně žalobce, za kterou by byl odpovědný pouze žalovaný svým prodlením, když je přesvědčen, že žalobce mohl vyvinout aktivitu směřující, když ne k odvrácení škody, tak především k jejímu významnému omezení.

37. Dle § 1978 odst. 1 o.z. zakládá-li prodlení jedné ze smluvních stran nepodstatné porušení její smluvní povinnosti, může druhá strana od smlouvy odstoupit poté, co prodlévající strana svoji povinnost nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě, kterou jí druhá strana poskytla výslovně nebo mlčky.

38. Dle § 1978 odst. 2 o.z. oznámí-li věřitel dlužníkovi, že mu určuje dodatečnou lhůtu k plnění a že mu ji již neprodlouží, platí, že marným uplynutím této lhůty od smlouvy odstoupil.

39. Dle § 1979 odst. 1 o.z. poskytl-li věřitel dlužníku nepřiměřeně krátkou dodatečnou lhůtu k plnění a odstoupí-li od smlouvy po jejím uplynutí, nastávají účinky odstoupení teprve po marném uplynutí doby, která měla být dlužníku poskytnuta jako přiměřená. To platí i tehdy, odstoupil-li věřitel od smlouvy, aniž byl dlužníkovi dodatečnou lhůtu k plnění poskytl.

40. Dle § 2004 odst. 1 o.z. odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku.

41. Dle § 2004 odst. 2 o.z. plnil-li dlužník zčásti, může věřitel od smlouvy odstoupit jen ohledně nesplněného zbytku plnění. Nemá-li však částečné plnění pro věřitele význam, může věřitel od smlouvy odstoupit ohledně celého plnění.

42. Shora uvedená ustanovení občanského zákoníku (§ 1978 a § 1979) umožňovala žalobci, aby v situaci, kdy se prodlení žalovaného s dokončením díla stalo citelným (oproti sjednané době plnění, která byla stanovena u první části díla do 7.2.2024 a u druhé části díla do 30.3.2024) stanovil žalovanému dodatečnou lhůtu a po jejím marném uplynutí mohl žalobce od smlouvy o dílo odstoupit.

43. Vzhledem k době uzavření smlouvy (19.11.2023) měl žalovaný poskytnutu na dokončení první části díla lhůtu v délce 80 dnů a na dokončení druhé části díla lhůtu v délce 132 dnů. Pro dobu trvání prodlení žalovaného s dokončením byť první části díla v délce 132 dnů by soud nečinnosti na straně žalovaného žádné negativní důsledky pro jeho postavení nepřikládal, neboť lze připustit, že i kdyby žalobce pro prodlení žalovaného dokončením a předáním první částí díla postupem dle ustanovením § 1978 a 1979 o.z. od smlouvy odstoupil (poté, co by po datu 7.2.2024 poskytnul žalobci přiměřenou lhůtu v délce alespoň 14 dnů, patrně však ne delší než 1 měsíc), nastaly by důsledky odstoupení od smlouvy uvedené v ustanovení § 2004 o.z. nejdříve ke dni 9.3.2024 (tj. 30 dnů po datu 7.2.2024) a teprve poté by mohl zahájit proces oslovení jiného zhotovitele, který by pro žalobce dílo nedokončené ze strany žalovaného zcela či zčásti dokončil. Pokud by soud vycházel z toho, že takový kontraktační proces by si vyžádal nejméně 1 měsíc a dále z toho, že by nový zhotovitel byl ochoten provést dílo za obdobných časových podmínek jako žalovaný (tj. za dobu 132 dnů), dosahovala by objektivně určitelná doba, za kterou by potenciální nový zhotovitel mohl pro žalobce zhotovit dílo, délky 162 dnů po účinném odstoupení žalobce od smlouvy o dílo a žalobce by mohl předpokládat, že takový nový zhotovitel by mohl dokončit dílo až k datu 17.8.2024, což by o více než 4 měsíce přesahovalo termín, do kterého se zavázal dokončit dílo žalovaný.

44. Pokud však žalobce i v situaci, kdy prodlení žalobce dosáhlo délky určené pro zhotovení celého díla (tj. 132 dnů) a ze strany žalovaného neměl žádnou informaci o tom, že by ten práce na díle byl způsobilý v určité době dokončit, domnívá se soud, že spoléhání žalobce na to, že hrozba sankce v podobě smluvní pokuty žalovaného musí přimět k dokončení díla již mohl a měl v rámci činnosti směřující ke snížení rozsahu v budoucnu hrozící škody (v podobě újmy na ušlém nájemném za pronájem bytů) shora ze strany soudu nastíněným postupem uskutečnit činnost směřující k poskytnutí dodatečné lhůty a po jejím marném uplynutí k odstoupení od smlouvy s žalovaným a obstarání nového zhotovitele. Pokud by s touto aktivitou započal 18.6.2024 (tj. 132 dnů po datu 7.2.2024), bylo by dle shora uvedených úvah soudu uskutečnitelné, aby dílo či jeho nedokončenou část obstaral žalobce u jiného zhotovitele do 26.12.2024 (tj. 192 dnů zahrnujících 30 dnů jako náhradní lhůta k dokončení díla žalovaným, 30 dnů na obstarání nového zhotovitele a 132 dnů na dokončení díla). Při v žalobě uvedeném časovém intervalu potřebném pro stavební realizaci projektu a zahájení pronájmu bytů v délce 3 měsíců (v žalobě kalkulováno s dokončením díla dne 30.3.2024 a zahájením pronájmu 1.7.2024) by tak žalobce byl schopen pronajímat byty od 1.4.2025 45. Pokud žalobce namítal, že k odstoupení od smlouvy nepřikročil do současné doby pro obtíže, které s odstoupením žalobce spojuje článek IX. odst. 3 smlouvy o dílo, je sice formulace povinnosti objednatele zaplatit pro případ odstoupení od smlouvy smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč a nemožnost nárokovat zaplacenou zálohu na první pohled nevýhodná, ale v situaci, kdy prodlení žalovaného bylo zjevné a nepochybné by uplatnění práva na odstoupení od smlouvy pro prodlení žalovaného dle ustanovení § 1978 o.z. bylo oprávněným postupem žalobce, za něž by nemohla sankce v podobě smluvní pokutu být platně ze strany žalovaného uplatněna. Pokud jde o zálohu ceny díla, je nepochybné, že žalovaný pro žalobce do 28.2.2024 značnou část první části díla zhotovil (a při odstoupení od smlouvy by taková skutečnost byla mezi účastníky předmětem vypořádání ve smyslu ustanovení § 2004 odst. 2 o.z.), a proto ani v tomto směru nepřestavovala výše složené zálohy dle názoru soudu důvodnou překážku k tomu, aby žalobce při pokračujícím prodlení žalovaného na možnost důvodně od smlouvy o dílo odstoupit, rezignoval.

46. Soud dovodil, že žalobce v důsledku nevyužití práva na odstoupení od smlouvy sám spoluzavinil narůstání jím tvrzené škody, neboť pokud by vyšel z možnosti, že bez prodlení žalovaného by k pronájmu žalobce byty uzpůsobil a pronajímat začal již od 1.7.2024, tak vzniklá škoda by do 31.3.2025 (tj. termín do kdy by bylo možné realizovat přeměnu bytů s dílem od nového zhotovitele) dosahovala pouze výše 202 500 Kč (tj. 9 x 22 500 Kč).

47. Pokud tedy může soud dle § 2051 o.z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu na návrh dlužníka snížit až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta, dospěl soud k závěru, že přiměřenou smluvní pokutu představuje ke dni rozhodování soudu smluvní pokuta ve výši 202 500 Kč. Proto tuto částku žalobci jako oprávněnou přiznal.

48. Pokud však žalobce na smluvní pokutě požadoval částku 264 000 Kč, byl soud nucen žalobu v části nároku na zaplacení částky 61 500 Kč zamítnout.

49. Žalobce měl v řízení procesní úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 77 % oproti procesnímu úspěchu žalovaného v rozsahu 23 %, a proto mu soud přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu 54 % jejich výše (tj. 77 % mínus 23 %). Náklady řízení jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 13 200 Kč a náklady na zastoupení advokátem. Náklady na zastoupení advokátem sestávají z odměny podle § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 46 900 Kč (za 5 úkonů právní služby po 9 380 Kč - převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, účast na jednání soudu ve dnech 12.1.2026 a 10.3.2026), z paušální částky náhrady výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 1 950 Kč (za shora uvedené 2 úkony právní služby po 300 Kč - převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy; za shora uvedené 3 úkony právní služby po 450 Kč - sepis žaloby, účast na jednání soudu ve dnech 12.1.2026 a 10.3.2026), z náhrady cestovného dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 2 166 Kč za cestu na jednání soudu dne 12.1.2026 na trase [adresa] a zpět v délce 260 km vozidlem tov.zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno], RZ: [SPZ], (náhrada za 1 km dle vyhl. č. 573/2025 Sb. v částce 5,90 Kč za ujetý km; náhrada PHM při průměrné spotřebě vozidla 7 l/100km a ceně za 1l BA 95 dle shora uvedené vyhlášky v částce 34,70 Kč), z náhrady cestovného dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 2 166 Kč za cestu na jednání soudu dne 10.3.2026 na trase [adresa] a zpět v délce 260 km vozidlem tov.zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno], RZ: [SPZ], (náhrada za 1 km dle vyhl. č. 573/2025 Sb. v částce 5,90 Kč za ujetý km; náhrada PHM při průměrné spotřebě vozidla 7 l/100km a ceně za 1l BA 95 dle shora uvedené vyhlášky v částce 34,70 Kč) a z náhrady za ztrátu času dle § 14 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 2 400 Kč za ztrátu času v rozsahu 16 půlhodin po 150 Kč; to vše včetně DPH v sazbě 21 % z odměny a náhrad.. Celkové náklady řízení tak dosáhly částky 80 454 Kč, z nichž 54 % tvoří částka 43 445 Kč, kterou soud uložil žalovanému k zaplacení.

50. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když pro plnění ve splátkách navrhovaných žalovaným (3 000 Kč měsíčně) neshledal v situaci, kdy žalobce s takovým postupem nevyslovil souhlas, důvody.

Poučení