19 C 131/2020-56

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Vítkovou v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa žalobkyně] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zaplacení 70.000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 41.000 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 10.7.2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 29.000 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 10.7.2010 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14.342 Kč k rukám právního zástupce žalobce, Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou ke zdejšímu soudu domáhal uložení žalované povinnosti zaplatit mu náhradu nemajetkové újmy ve výši 70.000 Kč s příslušenstvím, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. [spisová značka]. Řízení probíhalo dle žalobce po dobu čtyř let a šesti měsíců, žalobce v předmětném řízení vystupoval v procesním postavení poškozeného, a dle jeho skutkových tvrzení průběh řízení byl nekoncentrovaný, provázen prostoji a mezerami mezi jednotlivými jednáními a úkony soudu. Postup orgánu veřejné moci žalobce hodnotil jakožto průtahový, pokud jde o význam předmětu řízení pro poškozeného, poukazoval především na výši způsobené škody, která přesahovala částku 3 900 000 Kč, a z toho dovozoval vysoký význam řízení pro žalobce. Svůj nárok u žalované předběžně uplatnil dne 9.1.2020 jako nárok na přiměřené zadostiučinění z titulu nemajetkové újmy v režimu zákona č. 82/98 Sb., žalovaná na jeho nárok neplnila.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu, nespornou skutečností učinila předběžné uplatnění nároku žalobcem u žalované 9.1.2020 jakožto nároku na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 70 000 Kč vzniklou v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícím v nepřiměřené délce soudního řízení vedeného před Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná zkonstatovala průběh namítaného řízení, úkony účastníků a soudu s tím, že celkovou délku hodnotila ve vztahu k žalobci na délku čtyř let a pěti měsíců, uváděla, že dané řízení lze označit za složitější po procesní stránce, především s ohledem na mezinárodní prvek, neboť oba obžalovaní byli cizí státní příslušníci Nizozemska a samotné doručování písemností do ciziny celé řízení pozdržovalo. Taktéž uváděla nutnost vyžádat si právní pomoc do USA za účelem výslechu svědkyně, a taktéž celé řízení bylo značně pozdržováno nutností předkládat rozhodnutí a písemnosti do cizího jazyka. Poukázala taktéž na extrémní složitost předmětného řízení projevující se i v samotném odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který čítá 85 stran. Pokud jde o prodlevy v řízení, žalovaná poukazovala, že zde prodlevy lze shledat, avšak s ohledem na celkovou délku řízení tyto neshledávala nikterak významnými. Pokud jde o význam předmětu řízení pro žalobce, poukazovala žalovaná na relevantní judikaturu Nejvyššího soudu a soudu ústavního, když závěrem uvedla, že žalobce vystupoval v předmětném řízení jakožto poškozený a tato svá práva poškozeného měl především primárně uplatňovat v občanském soudním řízení. V procesním postavení poškozeného mohl trestní řízení ovlivňovat pouze minimálně, a to na rozdíl od řízení občanskoprávního, kde by byl pánem sporu. V daném případě proto spatřovala spíše snížený význam řízení pro žalobce. S ohledem na shora uvedené žádala žalobu v plném rozsahu zamítnout.

3. Mezi účastníky bylo učiněno nesporným předběžné uplatnění nároku žalobcem u žalované dle zákona č. 82/98 Sb., §§ 14 a 15 dne 9.1.2020, jakožto nároku na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 70 000 Kč žádanou z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného před Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. [spisová značka]. Mezi účastníky bylo dále učiněno nesporným zamítnutí žádosti stanoviskem dne 14.10.2020.

4. Soud po provedeném dokazování zjišťoval, zda jsou v projednávaném případě splněny všechny předpoklady pro poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve finanční formě, jak žalobce žádal, když tento nárok nebyl ze strany žalované uspokojen. Soud vycházel při zjišťování relevantních skutkových zjištění z provedeného dokazování spisem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. [spisová značka], ze kterého má za prokázán následující průběh řízení: usnesení o zahájení trestního stíhání dvou osob příslušnosti Nizozemsko pro trestný čin podvodu 28.8.2009, následně 30.1.2014 podaná obžaloba ke Krajskému soudu v Ostravě, 13.2.2015 žalobce se připojil k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody, 16.2.2015 bylo zahájeno hlavní líčení, které bylo odročeno za účelem opětovného předvolání obžalovaných, 5.5.2015 byla soudu doručena omluva jednoho z obžalovaných z hlavního líčení a jeho vyjádření, 15.5.2015 tlumočnice zaslala soudu překlad vyjádření obžalovaného a následně vyúčtování tlumočeného, hlavní líčení se konala ve dnech 26. a 27.5.2015, 5.6.2015 soud zaslal předvolání k hlavnímu líčení obžalovaným do zahraničí, 16.6.2015 pak tlumočnice zaslala soudu vyúčtování tlumočeného, 14.8.2015 zaslal jeden z obžalovaných soudu omluvu a žádost o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti, 21.9.2015 se konalo hlavní líčení, 29.10.2015 zaslal jeden z obžalovaných soudu omluvu a žádost o konání dalšího hlavního líčení v jeho nepřítomnosti, další hlavní líčení bylo konáno 24.11.2015, následně bylo odročeno na neurčito z důvodu přípravy otázek KSZ a obžalovaných na svědkyni a vyžádání právní pomoci v USA za účelem výslechu svědkyně v USA, 7.12.2015 KSZ zaslalo soudu seznam otázek na svědkyni v USA, 2.2.2016 zaslal obhájce jednoho z obžalovaných vyjádření a otázky na svědkyni v anglickém jazyce, 16.2.2016 zaslal obhájce druhého z obžalovaných žádost o prodloužení lhůty k vyjádření a otázky na svědkyni, 17.2.2016 zaslala tlumočnice soudu vyúčtování tlumočného, dne 18.2.2016 soud vystavil platební poukaz k proplacení tlumočného, 27.6.2016 soud zaslal obhájcům a státnímu zástupci výzvu ke sdělení, zda chtějí být přítomni výslechu svědkyně v USA, 28. a 29.6.2016 byly doručeny odpovědi obhájců, 22.8.2016 soud přibral tlumočnici z angličtiny k přeložení žádosti o právní pomoc, 17.10.2016 byl soudu doručen překlad právní pomoci do angličtiny a následně 9.2.2017 soud zaslal advokátovi jednoho z obžalovaných dotaz ohledně jeho účasti při výslechu svědkyně v USA, odpověď obhájce soud obdržel 10.2.2017, 14.2.2017 soud opětovně dotazoval obhájce k upřesnění konkrétních dnů jeho možné účasti při výslechu svědkyně v USA, 15.2.2017 advokát odpověděl, 3.3.2017 následně soud zaslal obhájci další dotaz a obhájce na něj odpovídal 13.3.2017, dne 1.6.2017 byl soudu doručen z ministerstva spravedlnosti výsledek dožádání do USA, 10.8.2017 soud zaslal tlumočnici v překladu odpověď na žádost o právní pomoc a 10.10.2017 byl soudu doručen překlad od tlumočnice, 8.8.2017 soud nařídil hlavní líčení na duben 2018, 6.3.2018 bylo soudu doručeno vyúčtování tlumočeného a tentýž den soud vystavil platební poukaz k proplacení tlumočeného, 3.4.2018 zaslal jeden z obžalovaných soudu vyjádření a žádost o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti, 17.4.2018 bylo soudu doručeno vyúčtování tlumočeného, následovalo nařízení hlavních líčení ve dnech 24. až 25.4.2018 a dále na den 21.5.2018, v rámci konaného hlavního líčení 21.5.2018 byl vyhlášen odsuzující rozsudek, když v rámci tohoto rozhodnutí mimo jiné společnost žalobce (dříve [právnická osoba]) byla úspěšná se svým nárokem na náhradu škody ve výši 3.225 084 Kč, když tato škoda byla mimo jiné oběma obžalovaným uložena k zaplacení společně a nerozdílně (další poškození, celkem sedm právnických či fyzických osob taktéž bylo odškodněno, ve zbytku nároku na náhradu škody, pokud jde o další poškozené, a mimo jiné taktéž současného žalobce pokud jde o škodu přesahující shora uvedenou částku, byli tito odkázáni se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních), následně předsedkyně senátu žádala o prodloužení lhůty k písemnému vyhotovení rozsudku žádostí ze 14.6 a 17.7.2018, když písemné prodloužení bylo avizováno do 31.8.2018 a na tento termín taktéž prodlouženo, 29.8.2018 byl zasílán rozsudek účastníkům, 30.8.2018 podal obhájce jednoho z obžalovaných odvolání proti rozhodnutí, které následně 10.10.2018 doplnil, 12.12.2018 tlumočnice zaslala soudu překlad rozsudku do holandštiny v rozsahu 97 stran, 17.1.2019 byl odvolacímu soudu zaslán spis s podaným odvoláním, 7.5.2018 odvolací soud nařídil veřejné zasedání na 1.8.2019, 22.5.2019 obhájce zaslal soudu omluvu z účasti na veřejném zasedání, v rámci jednání před odvolacím soudem tento odvolání obžalovaného zamítl dne 1.8.2019 a řízení pravomocně bylo ukončeno 1.8.2019, datum právní moci a vykonatelnosti pak vyplývá taktéž z písemného vyhotovení samotného rozhodnutí a doložky právní moci.

5. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/98 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady [číslo] Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále jen,,OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

6. Podle § 2 citovaného zákona odpovědnosti za škodu se podle tohoto zákona nelze zprostit.

7. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem.

8. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

9. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení, v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí a § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k za a) celkové délce řízení, za b) složitosti řízení, za c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, za d) postupu orgánu veřejné moci během řízení a za e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

10. Soud předmětnou věc posoudil po právní stránce podle § 1 odst. 1, § 5 písm. b), § 13 odst. 1 a §31 a odst. 1, 2 a 3 zákona č. 82/98 Sb., kdy se žalobce po žalované domáhal zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 70 000 Kč, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem, a to porušením povinnosti vydat rozhodnutí v řízení vedeném před Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 49 T 1/2014 v přiměřené lhůtě. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být věc projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

11. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda Krajský soud v Ostravě vydal rozhodnutí v řízení vedeném pod sp. zn. 49 T 1/2014 v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro soudní řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Tato kritéria se pak použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu z 31.8.2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

12. Při stanovení celkové doby řízení vyšel soud z toho, že pro žalobce dané řízení trvalo od 13.2.2015, kdy se se svým nárokem připojil k trestnímu řízení jakožto poškozený, a skočilo dne 1.8.2019 (právní mocí konečného rozhodnutí, jak vyplývá z doložky právní moci, když soud nedospěl k závěru o pozdějším skončení daného řízení pro žalobce jakožto poškozeného). Délka řízení vůči žalobci tedy činí čtyři roky a pět měsíců. Soud pak přihlédl především ke specifikům předmětného řízení, kdy byl zjištěn nesprávný úřední postup spočívající v dílčích průtazích, nikoliv méně trvajících, a to opakovaných, které zapříčinily nekoncentrovaný postup Krajského soudu v Ostravě a celková délka řízení se jeví s ohledem na tyto dílčí průtahy délkou nepřiměřeně dlouhou. Soud uvádí, že shledal průtah v období od 24. 11. 2015, kdy bylo konáno poslední hlavní líčení a poté bylo odročeno na neurčito za účelem výslechu svědkyně z USA a dožádání právní pomoci USA až do nového nařízení hlavního líčení na den 24. 4. 2018. I přesto, že v předmětném období ve spise se nacházejí úkony prováděné orgány činnými v trestním řízení, nelze je s ohledem na jejich povahu a lhůty mezi nimi shledat účelnými, jednoznačně směřujícími k rozhodnutí ve věci samé. I v následujícím období vedení trestního řízení lze ze spisu dovodit průtah, když soud ve věci začal konat až 27.6.2016, v mezičase pouze byly zasílány otázky na svědkyni v USA ze strany KSZ případně obhájců jedné z obžalovaných. Soud se následně dotazoval obhájců a státního zástupce, zda chtějí být přítomni výslechu svědkyně v USA, přičemž totožný dotaz zaslal taktéž advokátovi jednomu z obžalovaných, a to až 9.2.2017, tedy s další osmiměsíční prodlevou. Až dne 22.8.2016 tedy, rok poté co bylo hlavní líčení odročeno, byla ustanovena tlumočnice k překladu žádosti o právní pomoc, a výsledek dožádání byl soudu doručen až 1.6.2017. Přesto odročené hlavní líčení soud nařídil až na den 24.4.2018. Soud taktéž poukazuje na další nekoncentrovaný postup, kdy poté, co 30.8.2018 byl podán proti rozhodnutí opravný prostředek, byl spis odvolacímu soudu zasílán až 15.1.2019, resp. 17.1.2019. V mezičase došlo pouze k doplnění rozsudku z [číslo] a [číslo] tlumočnice zaslala soudu překlad rozsudku do holandštiny. Veřejné zasedání pak odvolacím soudem bylo nařízeno až za další čtyři měsíce, a to na termín za další tři měsíce 1.8.2019. Soud proto sumarizuje, že celková délka řízení se s ohledem na dílčí průtahy a nekoncentrovanost řízení uvedenou shora jeví délkou nepřiměřeně dlouhou a v důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí přiměřené lhůtě mu vznikla nemajetková újma, kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011) žalovaná netvrdila a soud je ani neshledal.

13. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své aktuální ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu z 21.10.2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení, přičemž zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za celé řízené (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu z 23.10.2012, sp. zn. 30 Cdo 1710/2012).

14. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (např. rozsudky z 12.1.2011 sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, z 26.1.2011 sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze 13.7.2011 sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí 15 000 až 20 000 Kč za první dva roky a pak dále za každý další rok řízení. Za posuzované řízení v trvání čtyř let a pěti měsíců soud dospěl k základní částce zadostiučinění ve výši 15 000 Kč za rok trvání daného řízení, za první dva roky v částce poloviční, tedy určil základní částku ve finanční výši 51 250 Kč. Uvedenou částku soud zvolil z důvodu, že délka řízení nebyla nikterak extrémní.

15. Tuto částku následně soud upravil v důsledku demonstrativně vyčtených kritérií uvedených pod písm. b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, když pokud jde o skutkovou a právní složitost, soud ponižoval základní částku o 30%. Soud poukazuje především na skutkovou i právní složitost, která se v dané věci projevila, a to s ohledem na přítomnost mezinárodního prvku v trestním řízení, když oba obžalovaní byli cizí státní příslušníci z Nizozemska a veškeré písemnosti byly doručovány do ciziny a taktéž musely být překládány. To celé řízení do značné míry ovlivnilo. Během řízení taktéž vyvstala nutnost vyžádat si právní pomoc do USA za účelem výslechu svědkyně, toto si opět vyžádalo překlady písemností, a celé řízení bylo pozdržováno i nutností rozhodování o tlumočném, včetně právě shora uvedených překladů. Taktéž soud uvádí a poukazuje na výčet svědků a dalších důkazů, které byly v řízení provedeny, když tyto lze označit za složitější, o tom hovoří koneckonců i samotný okruh připojených poškozených se svými nároky. Samotné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně pak čítá 85 stran, jsou v něm popsány skutky trestného činu podvodu za způsobenou škodu velkého rozsahu, která byla obžalovaným přičítána k tíži.

16. Pokud jde o podíl žalobce na řízení, soud uvádí, že z tohoto důvodu neponižoval ani navyšoval základní částku finančního zadostiučinění. Žalobce se nikterak významně na délce řízení nepodílel, ani žádnými stížnostmi či žádostmi se nesnažil řízení urychlit. Soud připomíná, že žalobce v předmětném trestním řízení vystupoval v procesním postavení poškozeného, tedy ze své pozice nemohl trestní řízení a jeho průběh nikterak výrazně ani determinovat.

17. Pokud se jedná o kritérium postupu orgánu veřejné moci během řízení, soud navyšoval základní částku o 10%, a to s ohledem na již shora popsané průtahy a nekoncentrovanost řízení, která vedla soud mimo jiné i k závěru o celkové délce řízení, která se jeví nepřiměřeně dlouhou. Soud především poukazuje na průtahy ohledně jednotlivých relevantních úkonů ve věci, když řízení bylo průtahy ztěžováno, úkony ve věci, které byly prováděny ze strany soudu, pak ve vymezených obdobích uvedených shora nesměřovaly k vydání rozhodnutí ve věci samé, taktéž u odvolacího soudu v rámci podaného odvolání došlo k průtahům, které znemožnily řádné a rychlejší vyřízení samotného odvolání.

18. Pokud jde o význam předmětu řízení pro účastníka, soud z tohoto důvodu nenavyšoval ani neponižoval základní částku zadostiučinění. Je pravdou, že žalobce uváděl zvýšený význam řízení pro svou osobu, a to především odkazem na škodu vyššího rozsahu, se kterou se mimo jiné taktéž do předmětného řízení připojil, a to ve výši, která přesahovala 3 200 000 Kč. Žalobce pouze skutkově tvrdil, že byl po celou dobu v nejistotě ohledně přiznání náhrady škody, zda mu bude přiznána, či nikoliv, a jaký bude výsledek celkového řízení, taktéž si nebyl jistý dobytností celé celkové případně přiznané částky. Soud poukazem na relevantní judikaturu Ústavního soudu sp. zn I. ÚS 2500/17 uvádí, že samotný snížený význam řízení u stěžovatele nelze bez dalšího odvozovat z toho, že vystupoval jako poškozený v trestním řízení a využil tak beneficia legis, když poškození mají taktéž subjektivní právo na efektivní trestní řízení (srovnej nález sp. zn. I. ÚS 3196/12 ze dne 12.8.2014). V projednávaném případě šlo o trestný čin podvodu, tedy trestný čin proti majetku, a je nutno dodat, že vnitrostátní právní řád umožňuje poškozeným, aby se v trestním řízení připojili se svým nárokem na náhradu škody a stát má dle ESLP povinnost zajistit, aby poškození požívali základní práva plynoucí z článku 6 Úmluvy a v tomto směru taktéž je na místě se vypořádat s tvrzeními žalobce ohledně zvýšeného významu předmětu řízení pro žalobce. Soud však uvádí, že ničeho dalšího kromě skutkových tvrzení uvedených shora žalobce neuváděl, a svůj nárok na navýšení finančního zadostučinění z titulu významu předmětu řízení proto žalobce nad rámec skutkových tvrzení neprokazoval. K ústnímu jednání konanému dne 11.2.2021 se pak omluvil, z tohoto důvodu se vyloučil z možnosti poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1,3 o.s.ř. k doplnění skutkových tvrzení a případně doplnění relevantních důkazů k prokázání nutnosti navýšení finančního zadostiučinění z titulu významu. Soud proto uvádí, že tento nemá nikterak blíže prokázaným, neboť samotná částka, která byla tzv.„ ve hře“, kterou se žalobce připojil k trestnímu řízení, ještě sama o sobě nezakládá závěr soudu o tom, že by trestní řízení mělo pro žalobce zvýšený význam a z tohoto titulu by bylo na místě základní částku navyšovat.

19. Soud tedy uzavírá, že na základě shora uvedených kritérií § 31a OdpŠk ponižoval základní částku o 20% a jako relevantní částku finančního zadostiučinění určil částku 41 000 Kč. Tuto potom pod výrokem I. spolu se zákonnými úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku za období od uplynutí šesti měsíců od uplatnění nároku žalobce u žalované úspěšnému žalobci přiznal.

20. Pod výrokem II. soud zamítal další nárok na poskytnutí finančního zadostiučinění, který svou výší přesahuje nárok shora přiznaný.

21. Ve výroku III. soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení dle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., když rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Žalobce byl co do základu nároku úspěšný, náleží mu proto plná náhrada nákladů řízení, které se sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, nákladů právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jednotlivé právní služby: za přípravu o převzetí zastoupení, podání žaloby, vyjádření z 9.2.2021, tedy za tři úkony právní služby á 3 100 Kč dle § 6 odst. 1, § 7 a § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. AT a příslušného počtu režijních paušálů dle § 13 odst. 1, 3 AT á 300 Kč za tytéž úkony právní služby, včetně navýšení (kromě soudního poplatku) o 21% řádně doloženého DPH advokáta. Celkově tedy náhrada nákladů řízení činí částku ve výši 14.342 Kč.

22. Lhůta k plnění ve výroku I. a III. byla stanovena ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., ve lhůtě 15 dnů, s ohledem na organizačně technické možnosti žalované plnit.

Poučení