19 C 133/2020-98

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Gabrielovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; [název žalobkyně], IČO: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa žalovaného, žalované a žalobkyně] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: ; 1. [celé jméno žalovaného], narozený dne bytem [adresa žalovaného, žalované a žalobkyně] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] žalované: ; 2. [celé jméno žalované], narozená dne bytem [adresa žalovaného, žalované a žalobkyně] o zaplacení 46.625 Kč s příslušenstvím - úhrada nákladů takto:

Výrok

I. Řízení se ohledně úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 47.613 Kč od 1. 9. 2016 do 7. 10. 2019, zastavuje.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaných 1. a 2. jako povinných společně a nerozdílně zaplacení částky ve výši 46.625 Kč s úrokem z prodlení -) ve výši 10 % ročně z částky 3.187 Kč od 14. 9. 2019 do 7. 10. 2019, -) ve výši 10 % ročně z částky 2.809 Kč od 10. 9. 2019 do zaplacení, -) ve výši 10 % ročně z částky 16.291 Kč od 1. 10. 2019 do zaplacení, -) ve výši 10 % ročně z částky 27.525 Kč od 14. 9. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným 1. a 2. jako oprávněným společně a nerozdílně, náhradu nákladů řízení ve výši 15.804 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaných 1 a 2.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou k Městskému soudu v Brně dne 13. 2. 2020 se žalobce domáhal po žalovaných 1. a 2. (dále jen žalovaní), jako povinných společně a nerozdílně zaplacení částky v celkové výši 46.625 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že žalovaní jsou v rámci společného jmění manželů vlastníky bytové jednotky [číslo] vymezené v budově [část obce], [adresa], stojící na pozemku par. [číslo] par. [číslo] par. [číslo] v k. ú. [část obce], obec Brno, zapsané na [list vlastnictví], ve veřejném seznamu vedeném [stát. instituce], [anonymizováno] [okres]. Žalobce je pak právnickou osobou, založenou za účelem zajišťování správy domů, v němž je bytová jednotka ve vlastnictví žalovaných vymezena. Žalobce dále uvedl, že žalovaní dlouhodobě neplnili svoje povinnosti hradit poskytovateli služeb, kterým je dle ust. § 2 zák. č. 67/2013 Sb. společenství vlastníků, zálohy na úhradu nákladů za služby poskytované s užíváním bytu a ani neplnili svoji povinnost po předložení vyúčtování služeb za příslušný kalendářní rok dlužnou částku doplatit. Tuto svoji povinnost nesplnili ani poté, co žalobce na základě námitek žalovaných, žalovaným předložil opravné vyúčtování. Konkrétně žalobce dle žaloby uvedl, že žalovaní neuhradili částku uvedenou ve vyúčtování za rok 2015 a ani toto vyúčtování ve lhůtě stanovené stanovami [anonymizována dvě slova] [ulice a číslo], [anonymizována dvě slova] nereklamovali, přičemž žalobce zdůrazňuje, že k reklamaci provedené později, než ve stanovené lhůtě, se nepřihlíží. Pohledávka žalobce vůči žalovaným na nedoplatku za spotřebované služby za rok 2015 činila částku 47.613 Kč. Tato pohledávka žalobce vůči žalovaným zanikla jednostranným zápočtem ze dne 7. 10. 2019, který tedy provedl žalobce vůči této pohledávce dne 7. 10. 2019. Na základě prodlení žalovaných s úhradou částky 47.613 Kč vzniklo žalobci právo požadovat po žalovaných úroky z prodlení v zákonné výši. Dle ust. § 7 zákona č. 67/2013 Sb. je vyúčtování splatné do 4 měsíců od doručení. Vyúčtování tedy bylo splatné dne 30. 8. 2016 a žalovaní se tak dostali do prodlení od 1. 9. 2016 a k zániku dluhu žalovaných vůči žalobci došlo započtením ze dne 7. 10. 2019. Na základě uvedeného vzniklo žalobci právo požadovat po žalovaných úroky z prodlení v zákonné výši za prodlení s úhradou vyúčtování za rok 2015. Dále žalobce požadoval nedoplatek za spotřebované služby za rok 2016, když vyúčtování služeb za rok 2016 žalovaní reklamovali, podanou reklamaci vyúčtování za rok 2016 žalobce vypořádal dopisem ze dne 13. 5. 2019. Žalovaní dle reklamace požadovali doložení podkladů vyúčtování, které jim byly dne 9. 5. 2019 doloženy. Pohledávka žalobce vůči žalovaným na nedoplatku za spotřebované služby za rok 2016 činila částku ve výši 30.712 Kč. Žalobce na tuto částku provedl opět jednostranné započtení, když došlo k částečnému zániku dluhu ve výši 3.187 Kč, a to uvedeným započtením ze dne 7. 10. 2019. Z vyúčtování za rok 2016 tak zbývá k úhradě částka ve výši 27.525 Kč. Jak bylo uvedeno, námitky k reklamaci vyúčtování byly vypořádány dne 13. 5. 2019, čímž se stalo vyúčtování řádným se splatností 4 měsíce, tedy do 13. 9. 2019. Dále žalobce požaduje po žalovaných uhrazení nedoplatku za spotřebované služby za rok 2017, a to ve výši 2.809 Kč, když vyúčtování služeb za rok 2017 žalovaní reklamovali, avšak jejich námitky proti vyúčtování služeb 2017 obsahovaly pouze žádost o doložení dokladů k vyúčtování a žádnou věcnou námitku k vypořádání. Požadované doklady byly žalovaným doloženy dne 9. 5. 2019, čímž je nutno považovat reklamaci za vypořádanou. Následně již žalovaní vyúčtování nereklamovali a stalo se tak splatným. Podklady k vyúčtování byly žalovaným doloženy ke dni 9. 5. 2019. Vzhledem k tomu, že nebylo vyúčtování následně reklamováno, bylo splatné k datu 9. 9. 2019. Dále žalobce požadoval vůči žalovaným uhrazení nedoplatku za spotřebované služby za rok 2018, kdy opravné vyúčtování služeb za rok 2018 žalovaní obdrželi 30. 5. 2019, nereklamovali ho a pohledávka žalobce vůči žalovaným na nedoplatku za spotřebované služby za rok 2018 činila částku 16.291 Kč. Opravné vyúčtování bylo tedy žalovaným doručeno dne 30. 5. 2019 a splatné je tedy 30. 9. 2019. Jak již bylo uvedeno výše, žalovaní měli vůči žalobci pohledávku, která vznikla z titulu pokuty z prodlení s nepeněžitým plněním dle ust. § 13 zák. č. 67/2013 a její výše činila částku 50.800 Kč. Naproti tomu žalobce měl pohledávku vůči žalovaným, která se skládala z nedoplatku za vyúčtování služeb za rok 2015 až 2018 v celkové výši 97.425 Kč. Zápočtem, který byl žalovaným doručen a převzali ho dne 7. 10. 2019, došlo k zániku pohledávky žalobce vůči žalovaným ve výši 50.800 Kč a zároveň i k zániku celé pohledávky žalovaných vůči žalobci taktéž ve výši 50.800 Kč. Vzhledem k tomu, že celková výše pohledávek žalobce vůči žalovaným činila uvedenou částku ve výši 97.425 Kč, tak po provedeném zápočtu zbývá k úhradě 46.625 Kč, když zápočtem došlo k zániku nejstarších pohledávek žalobce vůči žalovaným.

2. Žalobce na jednání soudu dne 3. 2. 2021 oproti původnímu žalobnímu návrhu tvrdil, že nedoplatek za spotřebované služby za roky 2016, 2017, 2018 nepožaduje (dle žalobního návrhu naproti tomu nepožadoval nedoplatek za služby za rok 2015 a částečně ve výši 3.187 Kč za rok 2016, když tato pohledávka dle žalobních tvrzení zanikla, a to zápočtem žalobce ze dne 7. 10. 2019 a naopak požaduje nedoplatek za služby za zbývající roky, částečně za rok 2016, a dále rok 2017 a rok 2018), když žalobce uvedl, že nedoplatky za služby za roky 2016, 2017, 2018 byly ze strany žalovaných uhrazeny. Žalobce naopak požaduje nedoplatek za spotřebované služby za rok 2015.

3. Vzhledem k uvedeným zásadním nesrovnalostech v žalobních tvrzení, byl žalobce prostřednictvím výzvy ze strany soudu učiněné na jednání soudu dne 3. 2. 2021 ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. vyzván k upřesnění, za jaké roky a jakou částku tedy požaduje žalobou k uhrazení. Žalobce v udělené lhůtě 30 dnů podáním ze dne 20. 2. 2021 (založeno na č.l. 51 spisu) upřesnil, že požaduje úhradu nedoplatku za spotřebované služby za roky 2016, 2017 a 2018, když vyúčtování služeb za rok 2015 vůbec nepožaduje, neboť tato pohledávka žalobce vůči žalovanému zanikla na základě započtení, stejně tak částečně zanikl i nedoplatek za vyúčtované služby za rok 2016, a to do částky 3.187 Kč. Stejně tak na jednání soudu konaném dne 28. 4. 2021 žalobce výslovně uvedl, že dlužnou částku za vyúčtování za rok 2015 nepožaduje, neboť zanikla jednostranným zápočtem ze dne 7. 10. 2019. Předmětem žaloby je pouze dlužné vyúčtování za rok 2016, 2017 a 2018. Pokud jde o zbývající úrok z prodlení, vyplývající z vyúčtování za rok 2015, u tohoto žalobce vzal žalobu částečně zpět.

4. Žalovaní se k nároku žalobce vyjádřili v tom smyslu, že nárok žalobce neuznávají. Žalovaní uvedli, že výši žalované částky 46.625 Kč žalobce dovozuje z jednostranného zápočtu dle ust. § 1182 občanského zákoníku (myšleno zřejmě ust. § 1982 občanského zákoníku) ze dne 7. 10. 2019, kde žalobce započítává údajně splatnou pohledávku žalovaných rezultující z vyúčtování za rok 2015 ve výši - 47.613 Kč. Tuto pohledávku od samého počátku žalovaní neuznávají. Žalovaní namítli, že uvedený zápočet není proveden v souladu s ust. § 1982 občanského zákoníku a nemůže být tak účinný, protože tato pohledávka není způsobilá k započtení, a to z následujících důvodů: 1) Vyúčtování z roku 2015 není písemnost společenství vlastníků, ale jiného vlastníka, který není vůči vlastníkům v pozici poskytovatele služeb dle zákona č. 67/2013 Sb., není provedeno dle tohoto zákona a dle článku 7. odst.

8. Stanov společenství vlastníků, nemůže být vůči žalovaným vlastníkům účinné, a nemůže jim zakládat povinnost uhradit údajný nedoplatek ve výši - 47.613 Kč. Nedoplatek nemůže být tedy ani splatný, a nelze ho tedy společenstvím vlastníků soudně vymáhat. Tato pohledávka tedy není způsobilá k započtení. 2) Kromě uvedeného vyúčtování z roku 2015 neobsahuje všechny předepsané náležitosti a není v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši a nemůže přivodit splatnost nedoplatku plynoucího z tohoto vyúčtování, konkrétně: -) není vypracované poskytovatelem služeb. Tím je pro vlastníky podle ust. § 2 psím. a) bod 2 zákona č. 67/2013 Sb. společenství vlastníků, -) nejsou uvedeny všechny potřebné náležitosti dle ust. § 7 vyhlášky č. 372/2001 Sb.: a) podlahová plocha zúčtovací jednotky – ust. § 7 písm. a) vyhlášky, b) cena vody spotřebované na poskytování teplé užitkové vody v Kč/m3 za vyúčtovací jednotku – ust. § 7 písm. b) vyhlášky, c) koeficienty započitatelné podlahové plochy na teplo – ust. § 7 písm. g) vyhlášky, -) nejsou v něm uvedeny správné údaje o velikosti započitatelné podlahové plochy zúčtovací jednotky ani bytu, -) údaj o spotřebě tepla pro ÚT (Kč/m3) není správný, -) cena pro konečného spotřebitele není správná. Při výpočtu ceny jsou použity nesprávné údaje o velikosti započitatelné podlahové plochy, -) není správný výpočet dle skutečně zaplacených záloh, -) zápočet dle ust. § 1982 nového občanského zákoníku ve výši - 19.190 Kč není určitý a konkrétní.

5. Žalovaní k tomu odkazují na rozsudek Nejvyššího soudu ČR č.j. 26 Cdo 4404/2017-221 ze dne 1. 6. 2018, dle kterého o vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu lze hovořit a vyúčtování může přivodit splatnost nedoplatku plynoucího z tohoto vyúčtování jen tehdy, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši, což tedy dle žalovaných vyúčtování za rok 2015 zdaleka nesplňuje, a nemůže tedy přivodit splatnost nedoplatku ve výši - 47.613 Kč. Tento nedoplatek není splatný, není tedy ani způsobilý k započtení dle ust. § 1982 občanského zákoníku. Dále žalovaní uvedli, že skutečnost, že vlastníci včas nepodali proti vyúčtování z roku 2015 námitky, tedy reklamaci, nezakládá presumpci správnosti tohoto vyúčtování. Pokud jde o vyúčtování nedoplatku za služby za rok 2016, 2017 a 2018, žalovaní žádným konkrétním způsobem neuvedli, proč je vyúčtování za tyto roky nedůvodné.

6. Na jednání soudu dne 3. 2. 2021 žalovaný 1. výslovně uvedl, že všechny ostatní vyúčtování, kromě vyúčtování z roku 2015 jsou ze strany žalovaných uhrazeny. Jakým konkrétním způsobem došlo k zániku této pohledávky žalobce vůči žalovaným za roky 2016, 2017 a 2018 žalovaný 1. žádným způsobem nevysvětlil, ani nedoložil. Soud k tomu dodává, že po prvním jednání ze dne 3. 2. 2021 byla účastníkům poskytnuta prodloužená koncentrační lhůta v souladu s ust. § 118b o.s.ř., když tato koncentrace řízení nastane po uplynutí 30 dnů od konání soudního jednání ze dne 3. 2. 2021. Až na jednání soudu dne 28. 4. 2021 (tady už po nastalém účinku koncentrace řízení) žalovaný 1. uvedl, že vyúčtování nedoplatků za služby za roky 2016, 2017 a 2018 zaniklo započtením ze stany žalovaných a to jednostranným zápočtem - přípisem ze dne 13. 10. 2019, který soudu předložili k prokázání vypsaného skutkového tvrzení ohledně jednostranného započtení. Podstatné pak ale bylo, že v rámci závěrečného návrhu uplatnili žalovaní námitku zániku žalobcova nároku započtením, když žalovaní uvedli, že nezpochybňují vyúčtování za rok 2016, 2017 a 2018, ale mají za to, že zaniklo započtením. Co se týká zápočtu žalobce ze dne 7. 10. 2019, tak tento zápočet byl proveden vůči pohledávce žalovaných, ve výši 50.800 Kč. Tato pohledávka ve výši 50.800 Kč vzniklá z pokuty z prodlení za pozdní doručení vyúčtování, není evidentně sporná, když proti ni i sám žalobce započítával, tj. s ní souhlasí. Žalobce pak tuto pohledávku použil a o ni snížil evidovaný dluh v části, která nebyla splatnou pohledávkou. Ten zápočet ze dne 7. 10. 2019 v sobě zahrnuje zápočet za rok 2015, kdy vyúčtování evidentně nebylo platné, protože obsahovalo spoustu chyb, ať už formálních nebo matematických a bylo vystaveno neoprávněným subjektem. Stejně tak nemohla být započtena ani část za vyúčtování za rok 2016. To nemohlo být započteno dne 7. 10. 2019, když tato vyúčtování byla doručena až později, a to řádně opravené až dne 11. 10. 2019. Opět není možno jednostranně započítávat nesplatnou pohledávku. Jediné, co mohlo být započteno dne 7. 10. 2019, bylo vyúčtování za rok 2018, které bylo doručeno dne 30. 5. 2019. Co se týká vyúčtování za neuhrazené poskytnuté služby za roky 2016, 2017 a 2018, celkem částky ve výši 49.812 Kč, tak žalovaní v rámci závěrečného návrhu projevili vůli a započítávají vůči této částce svoji pohledávku za pokutu z prodlení ve výši 50.800 Kč. Zbylou částku ve výši 988 Kč žalovaní v řízení neuplatnili. Částku za rok 2016 ve výši 30.712 Kč, je třeba započíst celou, neboť jak uvedli, není možné započíst nic proti vyúčtování za rok 2015, protože to nebyla nikdy způsobilá pohledávka k započtení.

7. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

8. Mezi stranami nebylo sporným (§ 120 odst. 3 občanského soudního řádu), že žalovaní byli (nejméně) od roku 2015 v rámci společného jmění manželů vlastníky bytové jednotky [číslo] (s příslušným podílem na společných částech domu) v domě [adresa] stojící na pozemku p. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek]. Stejně tak toto bylo zjištěno z doloženého výpisu z [anonymizována dvě slova] [list vlastnictví]. Spornou nebyla dále ani skutečnost, že žalobce coby [anonymizováno] je poskytovatelem služeb dle ust. § 2 zákona č. 67/2013 Sb.

9. Z vyúčtování služeb za rok 2015 (s datem 22. 4. 2016) se podává, že žalovaným měl za rok 2015 vzniknout nedoplatek ve výši 47.613 Kč; tato listina zcela zjevně neobsahuje rozpis podlahové plochy a započitatelné podlahové plochy včetně výměry jednotlivých místností a uvedení koeficientů pro přepočet započitatelné podlahové plochy. Až v rozúčtování nákladů na ÚT, ohřev TV, TV a SV je uvedena podlahová plocha bytu 55,90 m2 a dále přepočtená započitatelná podlahová plocha 50,31 m2. Rovněž není uveden v případě poskytování teplé užitkové vody průměrný počet osob užívajících byt. Rovněž toto vyúčtování za rok 2015 neobsahuje údaj o ceně vody spotřebované na poskytování teplé užitkové vody v Kč/m3 za zúčtovací jednotku.

10. Z vyúčtování služeb za rok 2016 (s datem 29. 4. 2019) se podává, že žalovaným měl za rok 2016 vzniknout nedoplatek ve výši 30.712 Kč; tato listina již obsahuje rozpis podlahové plochy (60,20) a započitatelné podlahové plochy (50,31) včetně výměry jednotlivých místností a uvedení koeficientů pro přepočet započitatelné podlahové plochy. K tomuto vyúčtování bylo provedeno opravné vyúčtování označeno jako výpočet rozdílu nákladů služby TEPLO – rok 2016 ze dne 20. 9. 2019, včetně rozúčtování na ÚT, ohřev TV, TV a SV, kde je taktéž uveden rozpis podlahové plochy a započitatelné podlahové plochy včetně výměry jednotlivých místností a uvedení koeficientů pro přepočet započitatelné podlahové plochy. Započitatelná podlahová plocha bytu je ovšem uvedena (oproti vyúčtování z roku 2015) v opravené výši 44,83 m2.

11. Z vyúčtování služeb za rok 2017 (s datem 29. 4. 2019) se podává, že žalovaným měl za rok 2017 vzniknout nedoplatek ve výši 81.134 Kč; tato listina již opět obsahuje rozpis podlahové plochy (60,20) a započitatelné podlahové plochy (50,31) včetně výměry jednotlivých místností a uvedení koeficientů pro přepočet započitatelné podlahové plochy. I k tomuto vyúčtování bylo provedeno opravné vyúčtování označeno jako výpočet rozdílu nákladů služby TEPLO – rok 2017 ze dne 23. 9. 2019, včetně rozúčtování na ÚT, ohřev TV, TV a SV, kde je taktéž uveden rozpis podlahové plochy a započitatelné podlahové plochy včetně výměry jednotlivých místností a uvedení koeficientů pro přepočet započitatelné podlahové plochy. Započitatelná podlahová plocha bytu je oproti původnímu vyúčtování uvedena v opravené výši 44,83 m2.

12. Z průvodního dopisu žalobkyně k zaslaným opravným vyúčtováním služeb za roky 2016 a 2017 ze dne 11. 10. 2019, se podává, že žalobce provedl opravu pouze u položky„ teplo“, když výsledek opravy těchto vyúčtování bude zahrnut do vyúčtování služeb roku 2019.

13. Pokud jde o vyúčtování služeb za rok 2016, 2017, 2018 ve znění jejich opravných vyúčtování, nebyly co do obsahové správnosti rozporovány. Nesporné bylo mezi účastníky i to, že všechny vyúčtování za roky 2016, 2017 a 2018 byly žalovaným doručeny.

14. Z doloženého vyúčtování služeb za rok 2018 – označeného jako OPRAVNÉ vyúčtování (s datem 30. 5. 2019) se podává, že žalovaným měl za rok 2018 vzniknout nedoplatek ve výši 16.291 Kč; tato listina opět obsahuje rozpis podlahové plochy a započitatelné podlahové plochy včetně výměry jednotlivých místností a uvedení koeficientů pro přepočet započitatelné podlahové plochy. Oproti předchozím i opravným vyúčtování je toto vyúčtování provedeno úplně, obsahuje veškeré položky zákonem předepsané, započítává na jednotlivé položky podlahovou plochu ve výši 44,83 m2, když takto nezohledňuje pouze položku teplo, ale s tímto údajem koresponduje i rozúčtování nákladů na ÚT, ohřev TV, TV a SV.

15. Z dopisu opatrovníka žalobkyně společnosti [právnická osoba] ze dne 13. 5. 2019, adresováno žalovanému č. 1, se zjišťuje, že se jedná o reakci žalobce na reklamaci žalovaného vyúčtování služeb za rok 2016 ze dne 21. 5. 2017, která byla shledána žalobcem jako nedůvodná. Dále se z tohoto přípisu podává reakce žalobce na dopis ze dne 26. 4. 2019, stejně tak se podává reakce na dopis ze dne 29. 4. 2019. V závěru je uvedena výzva k úhradě dluhu ve výši 47.613 Kč plynoucího z vyúčtování služeb za rok 2015.

16. Z listiny ze dne 7. 10. 2019 označená jako„ Zápočet dle ust. § 1982 a násl. zákona č. 89/2012 Sb.“, se podává, že žalobce tímto přípisem učinil vůči žalovanému 1. jednostranný zápočet, když sám žalobce uvádí, že má vůči žalovaným pohledávku v celkové výši 97.425 Kč a to z titulu neuhrazeného vyúčtování služeb za rok 2015, 2016, 2017 a 2018. Naopak žalovaný 1. má vůči žalobci pohledávku z titulu pokuty z prodlení s nepeněžitým plněním dle ust. § 13 zákona č. 67/2013 Sb., ve výši 50.800 Kč. Žalobce tímto tedy započítává svoji pohledávku vůči žalovanému 1. ve výši 50.800 Kč a to oproti pohledávce žalovaného 1., kterou má žalovaný 1. vůči žalobci, čímž zcela zanikla pohledávka žalovaného 1. ve výši 50.800 Kč a po provedeném zápočtu je žalovaný 1. povinen uhradit žalobci zbývající část pohledávky ve výši 46.625 Kč.

17. Z výzva k plnění, předžalobní upomínky ze dne 20. 1. 2020 včetně doručenky datové zprávy, se podává, že žalobce před podáním žaloby vyzýval žalované k úhradě dlužné částky.

18. Naopak z výzvy k plnění ze dne 3. 9. 2019, se podává, že žalovaný 1. uplatnil vůči žalobci nárok na pokutu za prodlení s vyřízením uplatněných námitek proti vyúčtování služeb dle ust. § 13 zákona č. 67/2013 Sb.

19. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci, vycházel.

20. Převážná část rozhodných skutečností nebyla mezi účastníky sporná a šlo„ jen“ o jejich právní posouzení, resp. přezkoumání obrany strany žalované spočívající v uplatněné hmotněprávní námitce započtení a z toho plynoucího přezkoumání správnosti obsahu vyúčtování služeb za rok 2015. Tedy k posouzení, zda-li došlo k zániku žalobcova nároku na základě této vznesené námitky započtení ze strany žalovaných, kteří disponují pohledávkou vůči žalobci ve výši 50.800 Kč vyplývající z ust. § 13 zákona č. 67/2013 Sb. a představující smluvní pokutu za pozdní doručení vyúčtování služeb žalobce vůči žalovaným. Tuto pohledávku (která dle žalovaných nezanikla) pak žalovaní započítali a to oproti pohledávce žalobce vyplývající z nedoplatku za vyúčtování služeb za roky 2016, 2017 a 2018. Dle tvrzení žalovaných tato jejich pohledávka nezanikla dřívějším jednostranným započtením ze strany žalobce, neboť nedoplatek za služby za rok 2015 není splatný, tj. způsobilý k započtení.

21. Z ostatních provedených důkazů jako byl zápis z jednání výboru [číslo] ze dne 21. 1. 2017, emailová komunikace ze dne 23. 9. 2017, na č.l. 60 spisu, emailová komunikace, na č.l. 61 spisu, podnět ke svolání shromáždění vlastníků, na č.l. 62 spisu, úplný výpis žalobce, na č.l. 63 spisu, emailová komunikace ze dne 21. 9. 2015, na č.l. 65 spisu, prohlášení o odstoupení z funkce ze dne 17. 12. 2015, na č.l. 67 spisu, emailová komunikace ze dne 10. 3. 2016, na č.l. 68 spisu, pozvánka na zasedání výboru společenství ze dne 9. 3. 2016, na č.l. 69 spisu, emailová komunikace ze dne 12. 3. 2016, na č.l. 70 spisu, dopis žalobce, adresovaný žalovanému [číslo] ze dne 8. 2. 2021, na č.l. 71 spisu, prezenční listina ze dne 12. 5. 2016, na č.l. 72 spisu, pozvánka na shromáždění vlastníků na den 12. 5. 2016 v 18:00 hodin, na č.l. 73 spisu, usnesení [anonymizována dvě slova] v [obec] č.j. [číslo jednací] ze dne 1. 12. 2016, na č.l. 75 – 75 spisu, příloha č. 1 k vyhlášce č. 269/ 2015 Sb, a to koeficienty pro stanovení započitatelné podlahové plochy, na č.l. 80 spisu, příloha [číslo] k vyhlášce [číslo] Sb, a to koeficienty pro stanovení započitatelné podlahové plochy, na č.l. 81 spisu, dopisu strany žalující, konkrétně opatrovníka [příjmení] [anonymizováno] [ulice a číslo], [anonymizována dvě slova] [obec] – [část obce], a to [anonymizováno] [jméno] [příjmení], ze dne 30. 5. 2019, na č.l. 82 spisu, soud žádné skutečnosti potřebné pro právní posouzení věci nečerpal, neboť rozhodné skutečnosti měl za prokázány již důkazy uvedenými výše.

22. Soud nepřipustil k provedení důkazu jednostranný písemný zápočet žalovaných ze dne 13. 10. 2019, neboť tento důkaz žalovaní předložili soudu na jednání dne 28 4.2021, tedy až poté, co nastaly účinky koncentrace řízení. Tento důkaz pak nesplňuje podmínky přípustnosti dle ust. 118b odst. 1 o.s.ř., když jej zjevně žalovaní mohli dříve označit k prokázání zániku žalobcovi pohledávky. Soud z uvedeného důvodu nemohl přistoupit k provedení tohoto důkazu.

23. Pokud jde o právní hodnocení, soud vycházel z těchto zákonných ustanovení:

24. Pokud se jedná o vyúčtování služeb za rok 2015, je třeba aplikovat vedle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a zákona č. 67/2013 Sb. ve znění do 31. 12. 2015, rovněž vyhlášku č. 372/2001 Sb. Pokud jde o vyúčtování služeb za roky 2016, 2017 a 2018 je třeba aplikovat vedle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a zákona č. 67/2013 Sb., rovněž vyhlášku č. 269/2015 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2016.

25. Podle § 1180 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nebylo-li jinak určeno, přispívá vlastník jednotky na správu domu a pozemku ve výši odpovídající jeho podílu na společných částech. Slouží-li některá ze společných částí jen některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání, stanoví se výše příspěvku i se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění této části a rozsahu povinnosti vlastníka jednotky spravovat tuto část na vlastní náklad.

26. Podle § 1181 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala, zpravidla nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období.

27. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění do 31. 12. 2015, náklady na dodávku tepla a centralizované poskytování teplé vody se rozúčtují na základě ujednání poskytovatele služeb se všemi nájemci v domě, u družstevních bytů na základě ujednání družstva se všemi nájemci v domě, kteří jsou zároveň členy družstva, u společenství ujednáním všech vlastníků jednotek. Změna způsobu rozúčtování nákladů na dodávku tepla a centralizované poskytování teplé vody je možná vždy až po uplynutí zúčtovacího období.

28. Podle § 6 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. ve znění do 31. 12. 2015 nedojde-li k ujednání, rozúčtují se náklady uvedené v odstavci 1 podle právního předpisu, kterým se stanoví pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii pro vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody mezi konečné spotřebitele.

29. Podle § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. ve znění do 31. 12. 2015 poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování.

30. Podle § 7 odst. 1 vyhlášky č. 372/2001 Sb., kterou se stanoví pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a náklady na poskytování teplé užitkové vody mezi konečné spotřebitele náklady na tepelnou energii na vytápění a náklady na poskytování teplé užitkové vody připadající na konečné spotřebitele v zúčtovací jednotce se vyúčtovávají nejméně jednou ročně, a to nejpozději do 4 kalendářních měsíců po uplynutí zúčtovacího období. V tomto termínu vlastník zajistí, aby s konkrétním vyúčtováním byl písemně seznámen konečný spotřebitel.

31. Podle § 7 odst. 2 vyhlášky č. 372/2001 Sb., ve vyúčtování vlastník uvede: a) za zúčtovací jednotku odděleně spotřebu tepelné energie na vytápění, spotřebu tepelné energie na ohřev užitkové vody v GJ a množství vody v m3 spotřebované na poskytování teplé užitkové vody, b) za zúčtovací jednotku odděleně jednotkové ceny tepelné energie na vytápění a tepelné energie spotřebované na ohřev užitkové vody v Kč/GJ a vody spotřebované na poskytování teplé užitkové vody v Kč/m3, c) za zúčtovací jednotku celkové náklady v Kč odděleně na tepelnou energii na vytápění a na tepelnou energii spotřebovanou na ohřev užitkové vody a na vodu spotřebovanou na poskytování teplé užitkové vody, podíly základních a spotřebních složek nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na tepelnou energii spotřebovanou na ohřev užitkové vody v % a Kč, d) podlahovou plochu a započitatelnou podlahovou plochu zúčtovací jednotky a bytu či nebytového prostoru konečného spotřebitele v m2, v případě poskytování teplé užitkové vody průměrný počet osob užívajících byt či nebytový prostor konečného spotřebitele a za celou zúčtovací jednotku v zúčtovacím období, součet skutečných a přepočtených náměrů instalovaných měřičů tepelné energie nebo indikátorů vytápění zúčtovací jednotky a bytu či nebytového prostoru konečného spotřebitele, součet náměrů instalovaných vodoměrů za zúčtovací jednotku a náměr instalovaného vodoměru (vodoměrů) teplé užitkové vody v bytě či nebytovém prostoru konečného spotřebitele a ve společných prostorách zúčtovací jednotky rozúčtovaných přímo mezi jednotlivé konečné spotřebitele podle evidence spotřeb v m3, e) spotřebu tepelné energie na vytápění za zúčtovací jednotku vyjádřenou v GJ na m2 započitatelné podlahové plochy, f) podíly nákladů připadající na konečné spotřebitele s uvedením základních složek, spotřebních složek a celkových nákladů v Kč, a to zvlášť na tepelnou energii na vytápění, na tepelnou energii na ohřev užitkové vody a na vodu spotřebovanou na poskytování teplé užitkové vody, g) koeficienty a součinitele použité pro přepočty podlahové plochy nebo započitatelné podlahové plochy konkrétního bytu či nebytového prostoru a pro přepočty odečtů měřičů tepelné energie nebo indikátorů vytápění u konečného spotřebitele, h) výši a součet zaplacených záloh konečným spotřebitelem a vyčíslení rozdílu mezi zaplacenými zálohami a náklady připadajícími na konečného spotřebitele, i) lhůtu a způsob uplatnění reklamací proti vyúčtování konečným spotřebitelem; tato lhůta nesmí být kratší než 21 dnů, j) způsob finančního vypořádání nedoplatku nebo přeplatku vypočteného podle písmene h).

32. Pokud jde o právní posouzení ať už jednostranného zápočtu žalobce ze dne 7. 10. 2019 nebo jednostranného zápočtu žalovaného 1. učiněného v rámci jednání soudu dne 28. 4. 2021, soud jej posoudil podle ust. § 1982 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, neboť se jedná o právní vztah vzniklý již po 1. 1. 2014. Dle ust. § 1982 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Dle odst. 2 tohoto ustanovení započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

33. Dle ust. § 1987 odst. 1 jsou k započtení způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem.

34. Koncentrace řízení vyjádřená v § 118b odst. 1 o. s. ř., podle něhož ve věcech, v nichž byla provedena příprava jednání podle § 114c o. s. ř., mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení přípravného jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která jim byla poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností (§ 114c odst. 4 o. s. ř.). Pokud nebyla provedena příprava jednání podle § 114c o. s. ř., mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. K později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po přípravném, a nebylo-li provedeno, po prvním jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést, jakož i ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř.

35. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná rozhodnul tak, jak je uvedeno ve výrocích II. tohoto rozsudku, přičemž výrokem I. tohoto rozsudku bylo řízení částečně zastaveno dle návrhu žalobce učiněného na jednání soudu dne 28. 4. 2021 a to v souladu s ust. § 96 odst. 2 o.s.ř.

36. Rozhodující pro uvedený zamítavý závěr soudu dle výroku II. rozhodnutí byla ta skutečnost, že žalovaní prostřednictvím právní zástupkyně na jednání soudu ze dne 28. 4. 2021 vznesli námitku započtení pohledávky žalovaných ve výši 50.800 Kč vyplývající z ust. § 13 zákona č. 67/2013 Sb. a představující smluvní pokutu za pozdní doručení vyúčtování služeb žalobce vůči žalovaným a to vše oproti pohledávce žalobce vyplývající z nedoplatku za vyúčtování služeb za roky 2016, 2017 a 2018. Tuto pohledávku žalobce vyplývající z vyúčtování služeb za roky 2016, 2017 a 2018 v celkové výši 46.625 Kč žalovaní tak učinili nespornou, když uvedl, že vyúčtování za uvedené roky považují za řádná, jim doručená a tudíž splatná.

37. Oproti tomu soud nepřipustil písemný důkaz a to jednostranné započtení žalovaných ze dne 13. 10. 2019, neboť tento důkaz byl předložen po nastalých účincích koncentrace řízení, hmotněprávní námitku započtení učiněnou žalovanými ústní formou do protokolu jednání dne 28. 4. 2021 (nadto až v rámci závěrečného návrhu ve věci), zhodnotil soud jako relevantní a to z následujících důvodů.

38. Takový projev žalovaných jímž proti žalobci uplatňují svou pohledávku k započtení (když zbývající částku ve výši 988 Kč vůči žalobci neuplatnili) posoudil soud jako vzájemný návrh žalovaných 1. a 2. podle ust. § 98 o.s.ř.

39. Vznesli–li žalovaní na jednání soudu dne 28. 4. 2021 námitku započtení, je takové jednání žalovaných jednáním hmotněprávním. Vzhledem k tomu, že žalobce prostřednictvím právního zástupce na jednání byl přítomen, je toto hmotněprávní jednání žalovaných vůči žalobci účinné a to dle ust. § 41 odst. 3 o.s.ř. a může se tedy projevit v rozhodnutí soudu o věci.

40. Soud se též zabýval tím, že uvedená námitka započtení žalovaných byla vznesena až poté, co nastaly účinky koncentrace, nadto až v rámci závěrečného návrhu žalovaných. Z hlediska koncentrace řízení však jde, co se týče námitky započtení, vždy o novou skutečnost přípustně uplatněnou i po okamžiku, kdy v řízení nastaly účinky koncentrace řízení. Na druhou stranu takovou obranu ve věci smí založit žalovaní je na skutkových tvrzením a návrzích na provedení důkazních prostředků, které v řízení uplatnili včas, tj. do doby než nastaly účinky koncentrace řízení.

41. Soud tedy nezbylo než vycházet z důkazů v řízení včas stranami označených a doložených.

42. Žalovaní uplatnili vůči žalobci k započtení pohledávku z titulu pokuty z prodlení s nepeněžitým plněním dle ust. § 13 zákona č. 67/2013 ve výši 50.800 Kč. Dle žalobního návrhu žalobce ovšem tato pohledávka žalovaných již zanikla dne 7. 10. 2019, kdy ji právě žalobce započetl oproti své pohledávce z titulu nedoplatku za služby za roky 2015 a částečně 2016. Soud se proto zabýval otázkou, zda bylo uvedené jednostranné započtení žalobce správné a vedlo k zániku pohledávky žalovaných.

43. Soud dospěl k závěru, že pokud jde o pohledávku žalovaných ve výši 50.800 Kč, tak tato nebyla v řízení sporná. Jednak se podává ze samotných skutkových tvrzení žalobce, jednak částečně z výzvy právního zástupce žalovaného 1. ze dne 3. 9. 2019 (kde hovoří o pohledávce v nižší výši 16.250 Kč), především pak ze samotného zápočtu žalobce ze dne 7. 10. 2019, tj. žalobce na ni sám započítává, tj. považuje ji za splatnou a nerozporuje ji.

44. Dle provedeného dokazování lze uzavřít, že sám žalobce připustil v řízení, že za ním žalovaní měli vzájemnou pohledávku způsobilou k započtení ve výši 50.800 Kč z titulu pokuty z prodlení s nepeněžitým plněním dle ust. § 13 zákona č. 67/2013. Soud proto neměl důvod nevěřit žalobci, že se skutečně jednalo pohledávku způsobilou k započtení, když sám žalobce skutkově tvrdil, že tato pohledávka již dříve zanikla a to započtením s jinou pohledávkou žalobce a to z titulu nedoplatku na vyúčtování za rok 2015.

45. Žalobce dále skutkově tvrdil, že pohledávka, kterou žalovaní namítli k započtení, jim v době, kdy takovou námitku vznesli, nepříslušela, protože již předtím zanikla a to dřívějším započtením, ze strany žalobce.

46. Soud se tedy zabýval tím, zda uplatněná pohledávka k započtením již skutečně dříve nezanikla započtením žalobce ze dne 7. 10. 2019.

47. Dle provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalobce započetl dne 7. 10. 2019 oproti pohledávce žalovaných, která byla řádná a splatná, svoji pohledávku z titulu nedoplatku za spotřebované služby na základě vyúčtování za rok 2015. U této pohledávky žalobce z roku 2015 ovšem soud dospěl na základě předložených důkazů k závěru, že tato pohledávka není splatná, nebyla tudíž způsobilá k započtení. Ke tvrzenému zániku pohledávky žalovaných dne 7. 10. 2019 tudíž nedošlo.

48. Soud přezkoumal správnost obsahu vyúčtování služeb za rok 2015, a dopěl k závěru, že není v souladu s příslušnými vypsanými právními předpisy.

49. Obecně platí, že podmínkou splatnosti nedoplatku za služby je skutečnost, že vyúčtování bylo řádně (tj. v souladu s předpisy jej regulujícími) provedeno a nájemce s ním byl seznámen (např. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR, sp. zn. Cpj 164, nebo rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 7 Co 598/67). O vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu lze tedy hovořit, a vyúčtování může přivodit splatnost nedoplatku plynoucího z tohoto vyúčtování, jen tehdy, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši. Pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody mezi konečné spotřebitele stanovovala v rozhodné době právě vyhláška č. 372/2001 Sb. Vyúčtování postrádající některou z předepsaných náležitostí nebo znějící na cenu v nesprávné výši není řádným vyúčtováním a není způsobilé vyvolat splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování. Aby se tak mohlo stát, musel by pronajímatel vystavit nové úplné vyúčtování znějící na cenu ve správné výši. Je-li vyúčtování nesprávné, není zde řádného vyúčtování jako předpokladu pro vznik platební povinnosti. Protože řádné vyúčtování je také předpokladem pro vznik splatnosti částky v něm uvedené (nedoplatku), nestává se vyúčtovaná částka splatnou, a to ani z části. Splatnost nedoplatku může nastat jedině na základě, v důsledku, řádného, tj. v souladu se všemi příslušnými předpisy provedeného, vyúčtování (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 803/2002 - na něž odkazoval i sám žalovaný, 26 Cdo 1742/2005, 26 Cdo 2471/2007 či 26 Cdo 1261/2015).

50. Tyto právní závěry je třeba aplikovat i v poměrech bytového spoluvlastnictví (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 26 Cdo 356/2018 či 26 Cdo 4637/2018) a není důvod se od nich odchylovat ani při vyúčtování služeb provedeného podle zákona č. 67/2013 Sb. Soud proto v řízení o zaplacení nedoplatku zkoumá, zda vyúčtování služeb bylo provedeno řádně a stalo se splatným. Skutečností, zda je vyúčtování služeb řádné a uplatněný nárok tudíž důvodný, se soud zabývá bez ohledu na to, zda proti němu podal příjemce služeb námitky, neboť ani absence námitek nemůže zhojit případné nesprávnosti ve vyúčtování (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 26 Cdo 2778/2019).

51. Soud se tedy zaměřil v prvé řadě na posouzení, zda je vyúčtování služeb za rok 2015 řádné a splatné.

52. V duchu výše uvedené judikatury tak nelze vyúčtování považovat za řádné a způsobilé byť jen zčásti přivodit splatnost nedoplatku za služby za rok 2015. Jak již bylo uvedeno v části provedeného důkazu, vyúčtování služeb za rok 2015 (s datem 22. 4. 2016) neobsahuje rozpis podlahové plochy a započitatelné podlahové plochy včetně výměry jednotlivých místností a uvedení koeficientů pro přepočet započitatelné podlahové plochy. Pokud jde o podlahovou plochu a přepočtenou započitatelnou podlahovou plochu uvedenou v rozúčtování nákladů na ÚT, ohřev TV, TV a SV, tak údaje o výměrách jsou uvedeny chybně při srovnání s opravenými vyúčtování za roky 2016, 2017 a 2018. Rovněž neobsahuje údaj o ceně vody spotřebované na poskytování teplé užitkové vody v Kč/m3 za zúčtovací jednotku a to vše dle § 7 odst. 2 písm. b), d) a g) vyhlášky č. 372/2001 Sb. Požadavky na vyúčtování služeb jsou takto zákonem, resp. podzákonnými předpisy nastaveny.

53. Není-li nárok žalobce (dosud) splatný nelze jej započítat na splatnou pohledávku žalovaných, resp. na základě uvedeného závěru lze konstatovat, že žalobce použil k započtení nezpůsobilou pohledávku. Pohledávka žalovaných z titulu pokuty z prodlení s nepeněžitým plněním dle ust. § 13 zákona č. 67/2013 ve výši 50.800 Kč tedy nezanikla.

54. Pokud se týká ostatních pohledávek žalobce a to z titulu neuhrazených služeb z let 2016, 2017 a 2018 tyto žalovaní co do obsahové správnosti nijak nerozporovali. Potvrdili, že tato vyúčtování jim byla doručena. Tato pohledávka žalobce v celkové výši 46.625 Kč byla tedy řádná, splatná a způsobilá k započtení. Pokud tedy žalovaní na jednání soudu uplatnili námitku započtení své řádné a splatné pohledávky ve výši 50.800 Kč vůči řádné a splatné pohledávce žalobce ve výši 46.625 Kč, učinili tak zcela v souladu s ust. § 1982 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník a pohledávka žalobce tímto jednostranným započtením uplatněným u soudního jednání zanikla. Soud tedy dospěl k závěru, že kompenzační námitka žalovaných je důvodná.

55. Na uvedeném závěru nemění ani nic skutečnost, že soud je názoru, že ani opravná vyúčtování za roky 2016 a 2017 nebyly učiněny řádně, když v opravném vyúčtování byla zohledněna vůči započitatelné ploše pouze položka teplo nikoli už ohřev teplé vody. Nadto je soud názoru, že pokud je činěno opravné vyúčtování, má být vystaveno řádné nové a úplné vyúčtování znějící na cenu ve správné výši. I kdyby však vyúčtování odebraných služeb za roky 2016 a 2017 nebylo ani v opravené verzi správné, tudíž ani splatné, odkazuje soud prvního stupně na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2006 sp. zn. 32 Odo 1143/2004, kdy lze jednostranně započíst splatnou pohledávku (zde pohledávku žalovaných ve výši 50.800 Kč) proti pohledávce, která není splatná (nikoliv tedy nespatnou pohledávku vůči splatné tak jak to učinil žalobce).

56. Soud proto žalobu vzhledem k výše uvedenému zamítl, aniž by bylo nutno se zabývat dalšími z četných námitek žalovaného (výrok II.).

57. O nákladech řízení (výrok III.) soud rozhodl dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, a sice podle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě uložil žalobci, neboť žalovaní měli plný úspěch ve věci. V řízení úspěšným žalovaným přísluší náhrada nákladů řízení, a to nejprve paušální částku náhrad hotových výdajů (za dobu, kdy nebyli zastoupeni právním zástupcem) ve výši 600 Kč za 2 úkony po 300 Kč dle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu ve spojení s § 1 odst. 3 a § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (za podání ve věci samé a účast na jednání soudu dne 3. 2. 2021). Dále náklady právního zastoupení žalovaných u soudu prvního stupně za 3 úkony právní služby a to příprava a převzetí, vyjádření ze dne 3. 3. 2021 a písemné podání ze dne 9. 3. 2021 a účast u soudního jednání dne 28. 4. 2021. Soud vycházel při stanovení nákladů právního zastoupení z vyhl. č. 177/1996 Sb., to dle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. za 3 úkony po 2.980 Kč, k tomu příslušející náhrady dle § 13 177/1996 Sb. 3 x 300 Kč. Dále bylo nutno zohlednit, že se jednalo o společné úkony při zastupování dvou osob (§ 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a ponížíme-li takto výše uvedenou částku o 20%, dostaneme částku 2.384 Kč, která náleží za každou zastupovanou osobu a úkon, tj. při zastoupení dvou osob - § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., celkem za jeden úkon 2.980 Kč, minus 20 % krát 2, tj. 4.768 Kč za jeden právní úkon, celkem tak bylo žalovaným přiznáno na náhradě nákladů řízení 15.804 Kč.

Poučení