19 C 136/2024 - 57

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Zatloukalovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 78 178,17 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, do tří dnů ode dne, kdy tento rozsudek nabude právní moci.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka], k rukám zástupce žalobkyně [Jméno advokáta A], advokáta, do tří dnů ode dne, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice, zastoupené Obvodním soudem pro [adresa], náklady řízení státem placené, přičemž výše této náhrady bude určena v samostatném rozhodnutí a tuto povinnost je třeba splnit ve lhůtě do tří dnů ode dne, kdy rozhodnutí výši náhrady nákladů řízení určující nabude právní moci.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí ukládajícího žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím (úrokem z prodlení věrně zachyceným ve výroku pod bodem I). Požadavek na plnění žalobkyně kvalifikovala jako bezdůvodné obohacení, které žalovaná získala na úkor právního předchůdce žalobkyně [jméno FO], s nímž úvěrující žalovaná uzavřela dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru č. [RČ]. Žalovaná poskytla úvěrovanému [jméno FO] částku [částka] za poplatek [částka], celková splatná částka činila [částka], úvěr byl splatný ve 24 měsících, výpůjční úroková sazba činila 130,10 % p. a., RPSN činilo 119,09 %. Úvěrovaný byl zatížen rovněž řadou smluvních pokut a sankcemi. Úvěrovaný se ocitl v prodlení se splácením úvěru, žalovaná zahájila rozhodčí řízení směřující k vydání rozhodčího nálezu ze dne [datum] rozhodcem [tituly před jménem] [jméno FO] pod č.j. [spisová značka] (dále také jen „Rozhodčí nález“). Na podkladě Rozhodčího nálezu byla na majetek úvěrovaného vedena exekuce, exekuční řízení bylo zastaveno usnesením Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka]. Exekuční soud dovodil závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a navazující rozhodčí smlouvy. Úvěrovaný před zahájením exekuce zaplatil celkem [částka] a v průběhu exekuce na něm soudní exekutor vymohl oprávněné žalované vyplacených [částka]. Celkem tak úvěrovaný zaplatil [částka], ač reálně od žalované obdržel částku [částka]. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení rozdílu mezi vyplaceným plněním a částkou, kterou je žalovaná, podle žalobkyně, oprávněna si ponechat (ponechat si žalovaná může vyplacenou jistinu úvěru v částce [částka] a úrok z prodlení z této částky za dobu od [datum] do [datum] vyčíslený na [částka], celkem je tedy žalovaná oprávněna ponechat si [částka]).

2. Žalovaná se bránila tím, že zastavení exekuce nemá vliv na existenci hmotněprávního závazku uhradit pohledávky z úvěrové smlouvy č. [RČ]. Veškeré vymožené plnění bylo plněním na platný dluh, nemůže se jednat o bezdůvodné obohacení. Rozhodčí nález nebyl zrušen, netrpěl vadami popsanými v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum] a v rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. [spisová značka]. Úvěrovaný mohl podat, leč nepodal, návrh na zrušení Rozhodčího nálezu, který mohl podat i po podání návrhu na zastavení exekuce (v návaznosti na výzvu exekučního soudu). Žalovaná odkázala v té souvislosti na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka] a na navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], č.j. [spisová značka], přičemž podle závěrů rozhodnutí Městského soudu v Praze platí, že jestliže žalovaná přijala žalovanou částku na základě rozhodnutí, které nebylo zrušeno, představuje právní důvod pro přijetí plnění, a nejsou proto naplněny zákonné předpoklady pro vznik bezdůvodného obohacení. Podpůrně žalovaná vznesla námitku promlčení. Pro případ posouzení věci podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení má soud přihlédnout k tomu, že tříletá subjektivní promlčecí lhůta započala běžet poté, co se právní předchůdce žalobkyně dozvěděl/měl a mohl dozvědět o tom, že došlo k bezdůvodnému obohacení a že povinnou k jeho vydání je žalovaná. Zastavení exekuce na návrh povinného není nezbytným předpokladem pro to, aby mohla být podána žaloba o vydání bezdůvodného obohacení (je to jen podmínkou, aby v žalobě mohl být úspěšný). Exekuční řízení je pouze procesním postupem k vymožení pohledávky přiznané exekučním titulem, nikoli hmotněprávním důvodem vzniku pohledávky. Plnění ze strany povinného v intencích tvrzení žalobkyně představovalo plnění bez právního důvodu od počátku (nikdy tu nebyl platný exekuční titul, který by odpadl) a pokud povinný věděl, že na základě rozhodčího nálezu plnit nemá, pak se měl domáhat vydání plnění takto uhrazeného od okamžiku, kdy tuto vědomost získal. Skutkové okolnosti znal úvěrovaný v zásadě ihned, kdy začalo bezdůvodné obohacení vznikat (znal smluvní dokumentaci, Rozhodčí nález, rozsah dobrovolného i nedobrovolného plnění, i to, komu platí). Nejpozději by subjektivní promlčecí doba mohla začít běžet v okamžiku, kdy úvěrovaný znal a sám předložil v rámci návrhu na zastavení exekučního řízení ze dne [datum] právní argumentaci k nicotnosti exekučního nálezu a vznikajícímu bezdůvodnému obohacení. Zastavení exekuce nemá na vědomost žádný vliv.

3. Poté, co soud na základě zjištění podávajících se z nesporných tvrzení účastníků učinil dílčí závěr o neplatnosti úvěrové smlouvy (k tomu podrobněji níže v bodě 24. a násl. tohoto odůvodnění), s čímž je spojena potřeba vypořádat bezdůvodné obohacení účastníků neplatné úvěrové smlouvy, resp. žalobkyně coby nástupkyně úvěrovaného a úvěrující žalované, vyzval žalovanou, aby tvrdila a prokázala, jakému konkrétnímu dluhu úvěrovaného [jméno FO] odpovídá vymožené a žalované vyplacené plnění v celkové výši [částka]. Na výzvu soudu žalovaná zareagovala sdělením o tom, že platby byly nejdříve započteny na úhradu měsíčních splátek, následně na poplatek za rozhodčí řízení, následně na úhradu penalizačních faktur a v neposlední řadě na běžící smluvní pokutu. Uvedeným sdělením žalovaná považovala za výzvu soudu za vypořádanou.

4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, vzal za svá skutková zjištění nesporná tvrzení účastníků, přičemž takto zjistil a vzal za prokázané tyto skutečnosti tvořící ve svém souhrnu zjištěný skutkový stav: 5. [jméno FO], nar. [datum], v postavení úvěrovaného, a úvěrující žalovaná písemně ujednali ohledně vzájemných práv a povinností, a to smlouvou o revolvingovém úvěru č. [RČ], kterou úvěrovaný a osoba jednající za žalovanou podepsali dne [datum]. Listina zachycující smluvní ujednání je předtištěným formulářem. Žalovaná se zavázala úvěrovanému vyplatit [částka] na úvěru, revolving byl sjednán na [částka], úvěr měl být splácen 24 měsíčními splátkami po [částka]. Výpůjční úroková sazba úvěru činila 130,10 % ročně (RPSN 130,09 %), výpůjční úroková sazba u revolvingu činila 96,58 % ročně (RPSN po provedení revolvingu 99,87 %). Takto zjištěné skutečnosti jsou podpořeny i obsahem oznámení o schválení úvěru ze dne [datum] a splátkovým kalendářem ke smlouvě o revolvingovém úvěru č. [RČ]. Úvěrovaný [jméno FO] se splácením úvěru prodléval, nesplácel řádně a včas, což je zřejmé z karty klienta, z níž vyplývá i to, že žalovaná úvěrovanému vyplatila celkem [částka], úvěrovaný splatil celkem [částka] v rámci sedmi splátek, z nichž poslední provedl dne [datum].

6. Úvěrovaný a žalovaná rovněž ujednali, a to v rámci rozhodčí smlouvy ze dne [datum], že veškeré spory o nároky, které přímo nebo odvozeně vznikly či v budoucnu vzniknou ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. [RČ] či v návaznosti na ni, budou dle zák. č. 216/1994 Sb. rozhodovány v rozhodčím řízení, a to podle pravidel rozhodčího řízení uvedených ve smlouvě, kterýmkoliv z dohodnutých rozhodců uvedených v bodě 3. 1. rozhodčí smlouvy, kterému „žalobce“ doručí žalobu. Bylo ujednáno, že rozhodčí řízení bude vedeno vždy jediným rozhodcem z ujednaného seznamu rozhodců; co do výčtu rozhodců je uvedeno celkem [hodnota] osob, mezi nimiž je uveden i [tituly před jménem] [jméno FO], advokát, IČO [IČO], sídlem na adrese [adresa], s tím, že rozhodčí řízení před tímto rozhodcem se bude konat v sídle společnosti [právnická osoba], IČO [IČO] na adrese [adresa] předměstí, [adresa].

7. Rozhodčím nálezem ze dne [datum], č.j. [spisová značka] rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO] rozhodl tak, že uložil úvěrovanému povinnost zaplatit žalované částku [částka] s příslušenstvím (úroky z prodlení), smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně za každý den prodlení s úhradou částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení, rozhodl také o povinnosti úvěrovaného zaplatit žalované na náhradě nákladů rozhodčího řízení částku [částka]; rozhodčí nález dle připojené doložky nabyl právní moci dne [datum] a dnem [datum] se stal vykonatelným.

8. Úvěrovaný, právně zastoupen, dne [datum] sepsal návrh na zastavení exekuce, která byla vedena na podkladě exekučního titulu (Rozhodčího nálezu) soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa], pod sp. zn. [spisová značka]. Z obsahu návrhu vyplývá, že úvěrovaný argumentoval absolutní neplatností rozhodčí smlouvy a úvěrové smlouvy, podrobná argumentace přitom odpovídá obsahu žalobních tvrzení, která žalobkyně nabídla v tomto soudním řízení.

9. Okresní soud v [adresa] usnesením ze dne [datum], č.j. [spisová značka], které bylo podle připojené doručenky doručeno zástupci úvěrovaného povinného dne [datum], rozhodl podle ust. § 268 odst. 1 písm. h) zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“) o zastavení exekuce vedené na majetek úvěrovaného, tj. exekuce vedené pro vymožení pohledávek žalované podle exekučního titulu, jímž byl Rozhodčí nález. Rozhodnutí nabylo podle připojené doložky právní moci dne [datum]. Z odůvodnění rozhodnutí se podává, že exekuční soud rozhodoval o návrhu úvěrovaného na zastavení exekuce napodruhé (první rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zrušeno k odvolání úvěrovaného).

10. Exekuční soud v důvodech rozhodnutí vyložil, že pokud jde o úvěrovou smlouvu, úrok nebyl ujednán v míře, která by podle judikatorních závěrů Nejvyššího soudu zakládala kolizi s dobrými mravy, avšak nastavení smluvní pokuty není přiměřené charakteru a výši zajišťovaného závazku. Shledal také rozpor samotného procesu sjednání úvěrové a rozhodčí smlouvy s dobrými mravy. V té souvislosti poukázal na to, že úvěrová i rozhodčí smlouva jsou na předtištěném formuláři žalované, vpisují se do něj pouze základní údaje o úvěrovaném a parametrech úvěru, bez možnosti do předtištěných částí zasáhnout ze strany úvěrovaného; podoba uzavřené smlouvy o úvěru ve spojení s všeobecnými smluvními podmínkami představuje velmi obsáhlý, nikoliv zcela srozumitelný, a drobným písmem psaný text, do jehož obsahu mohl úvěrovaný zasáhnout pouze v čistě teoretické rovině. Úvěrovaný - spotřebitel neměl možnost se v procesu uzavírání rozhodčí doložky podílet zásadním způsobem na tvorbě jejího obsahu, neboť celá situace je postavena na závěru, že pro spotřebitele, pokud chce dosáhnout na poskytnutí úvěru, je zde jediná možnost, a to zcela a bezvýhradně akceptovat návrh na uzavření úvěrové smlouvy a rozhodčí smlouvy učiněný podnikatelem, tedy osobou ve spotřebitelském závazkovém vztahu silnější. Nepřehlednost smlouvy o úvěru je dále podtržena skutečností, že žalovaná v úvěrové smlouvě nevyjádřila výši úroku prostřednictvím srozumitelnější nominální, ale efektivní úrokové sazby, neboť právě nominálně vyjádřenou úrokovou sazbu lze porovnat s jinými, zpravidla nominálně vyjádřenými úrokovými sazbami u většiny bankovních ústavů. Dále se exekuční soud zabýval také otázkou (ne)splnění povinnosti úvěrující žalované před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit úvěruschopnost úvěrovaného s odbornou péčí a poskytnout úvěr za přiměřených podmínek pouze v případě, že bylo zřejmé, že úvěrovaný spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Exekuční soud dospěl k závěru o tom, že v souzené věci z provedených důkazů nevyplynulo, že by úvěrující žalovaná před poskytnutím úvěru prověřovala úvěruschopnost [jméno FO] s odbornou péčí (při zkoumání úvěruschopnosti vycházela z jeho prohlášení, z ověření příjmů úvěrovaného na základě jeho pracovní smlouvy, výměru mzdy a výplatních pásek za měsíce únor a březen 2016, z lustrace v registru SOLUS a z neúplného výpisu z účtu za měsíc březen 2016; žádným způsobem však neprověřovala výdajovou stránku úvěrovaného, a to i přes to, že z lustrace systému SOLUS vyplynulo, že úvěrovaný není schopen hradit řádně a včas své závazky z telekomunikačních poplatků), a tedy že žalovaná porušila povinnosti uložené jí § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., pročež je úvěrová smlouva neplatná. Dále exekuční soud vyložil, že v dané věci okolnosti uzavření smlouvy o úvěru a rozhodčí smlouvy, která byla uzavřena v souvislosti se sjednáním smlouvy o úvěru, jednoznačně naplňují kritérium zjevné nespravedlnosti vytýčené nálezy Ústavního soudu, a tudíž absolutní neplatnost podkladové úvěrové smlouvy má za následek i neplatnost na ni navazující rozhodčí smlouvy. Uvedené rezultovalo k závěru o tom, že exekuce byla v daném případě zahájena na základě Rozhodčího nálezu vydaného dle rozhodčí smlouvy, která je ve spojení s úvěrovou smlouvou neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy. Rozhodce proto neměl k vydání Rozhodčího nálezu pravomoc.

11. Pokud jde o rozsah vzájemného plnění účastníků, soud pro přehlednost shrnuje, že ze shora uvedených zjištění, a také na základě nesporných tvrzení účastníků, soud vycházel z toho, že žalovaná poskytla úvěrovanému na podkladě mezi nimi uzavřené úvěrové smlouvy č. [RČ] úvěr v částce [částka], který nebyl řádně splácen, jakož i z toho, že před zahájení exekučního řízení úvěrovaný zaplatil žalované celkem [částka], v průběhu exekuce bylo z exekutorem vymoženého plnění žalované vyplaceno celkem [částka].

12. Zástupce žalobkyně, tehdy zastupující úvěrovaného, vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení - k zaplacení částky [částka] ve lhůtě do [datum], a to výzvou ze dne [datum]. Zástupce žalované odpověděl písemností ze dne [datum], a sice odmítnutím požadavku na zaplacení s odůvodněním, které odpovídá obraně žalované v tomto sporu.

13. Smlouvou o postoupení pohledávek, kterou úvěrovaný opatřil svým podpisem dne [datum] a osoba jednající za žalobkyni ji opatřila svým podpisem dne [datum], má soud za prokázané, že úvěrovaný žalobkyni postoupil pohledávku specifikovanou výší ([částka] s příslušenstvím) i právním důvodem (bezdůvodné obohacení vzniknuvše vyplacením plnění vymoženého před a v průběhu exekučního řízení vedeného pro vymožení pohledávky žalované na základě nezpůsobilého exekučního titulu – rozhodčího nálezu vydaného na základě smlouvy o revolvingovém úvěru č. [RČ] a rozhodčí smlouvy uzavřené dne [datum] mezi úvěrovaným a žalovanou). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno písemností sepsanou dne [datum], předanou podle podacího lístku k zásilce RR693608588CZ k poštovní přepravě dne [datum].

14. Pokud soud učinil předmětem dokazování další důkazy, neučinil z nich další zjištění, když již shora vyložená dílčí skutková zjištění vytvořila dostatečný podklad pro tvorbu závěru o skutkovém stavu, za situace, že žádný další (do skutkových zjištění nepromítnutý) důkaz neobsahoval informace, které by kolidovaly s informacemi představujícími podstatu zjištěného skutkového základu. Provedení dalších důkazů soud shledal nerozhodným pro posouzení věci, veden zásadou hospodárnosti řízení proto další dokazování neprováděl.

15. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle ust. § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

17. Podle ust. § 1 věta druhá zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum], spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum], věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele; věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

18. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ust. § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Podle ust. § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ust. § 1880 odst. 1. o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle ust. § 1882 odst. 1 o. z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

21. Závazky právního předchůdce žalobkyně (úvěrovaného [jméno FO]) a žalované přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (ust. § 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že žalovaná poskytla právnímu předchůdci žalobkyně prostředky v celkové výši [částka], právní předchůdce žalobkyně zaplatil žalované celkem [částka], z čehož [částka] zaplatil před zahájením exekuce a [částka], které na něm vymohl soudní exekutor, byly vyplaceny oprávněné žalované (tyto skutečnosti byly mezi účastníky nespornými).

22. Žalobkyně se žalobou domáhá vrácení (části) peněžitého plnění z plnění, které úvěrovaný [jméno FO] poskytl žalované v návaznosti na uzavřenou úvěrovou smlouvu.

23. Soud vychází z toho, že Rozhodčí nález nevytváří překážku věci rozsouzené, a tedy úkolem soudu bylo zabývat se otázkou, zda poskytnuté plnění bylo či nebylo poskytnuto na základě platné smlouvy a v návaznosti na to i otázkou možného vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalované, popř. námitkou promlčení nároku, kterou vznesla žalovaná. Soud se přiklonil k té části judikatury Městského soudu v Praze, podle jejíchž závěrů a vztaženo k posuzované věci není rozhodující, zda byl Rozhodčí nález formálně zrušen v řízení o návrhu na jeho zrušení (v té souvislosti soud odkazuje na rozsudky Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka]; ze dne [datum], č.j [spisová značka]; ze dne [datum], č. j. [spisová značka]; ze dne [datum], č.j [spisová značka]; na usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Závěry odkazovaných rozhodnutí jsou v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, podle které „provedení exekuce, tj. vymožení pohledávky s příslušenstvím a nákladů exekuce, nařízené podle titulu, který zde niky nebyl, nebo titulu, který je způsobilý vykonatelnosti nabýt, ale dosud se tak nestalo, anebo titulu, který vykonatelnosti před nařízením exekuce pozbyl, a rovněž, a rovněž titulu, který byl po nařízení exekuce zrušen, představuje neoprávněný zásah do majetkových práv povinného. Je-li najisto postaveno, je exekuce byla provedena na základě takového titulu, „může vymožené plnění být identifikováno s bezdůvodným obohacením“,“. Těmto úvahám respektujícím zásadu o tom, že z bezpráví právo nevznikne, je třeba dát přednost před závěry uvedenými v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], které nebyly v jiném rozhodnutí odvolacího soudu zopakovány. Nutno ještě doplnit, že usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka] bylo jen procesně odmítnuto dovolání podle § 243c odst. 1 o s. ř. a toto (žalovanou odkazované) rozhodnutí nemá sjednocující význam (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum] ve věci sp. zn. [spisová značka]).

24. Soud se tak zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy. Stejnou předběžnou otázkou se zabýval i exekuční soud rozhodující o návrhu úvěrovaného na zastavení exekuce. Při posouzení úvěrové smlouvy (čemuž není na překážku formálně neodklizený Rozhodčí nález, jak soud vyložil shora) soud nemohl ponechat bez povšimnutí závěry rozhodnutí exekučního soudu, s nimiž se soud v této věci plně shoduje a v podrobnostech na ně, jak jsou vyloženy shora v bodu 10. tohoto odůvodnění, odkazuje. Neodpovídalo by zásadě jednotného rozhodování vyjádřené v ust. § 13 o. z. dospět k odlišným závěrům, resp. soud neshledal (žalovaná netvrdila) existenci takových důvodů, pro které by měl oproti závěrům přijatým exekučním soudem považovat úvěrovou smlouvu a na ni navazující rozhodčí smlouvy za platně uzavřené. Soud tak ve shodě se soudem exekučním má za to, že proces sjednání smlouvy úvěrové a smlouvy rozhodčí se vyznačuje rozporností s dobrými mravy, a to i s ohledem na nevyvážené postavení stran úvěrové smlouvy, praktickou nemožnost úvěrovaného zasáhnout do obsahu úvěrové smlouvy, který vyvěrá z obsáhlé a ne zcela srozumitelné (pro spotřebitele) smluvní dokumentace, a to i pokud jde o ujednání o výši úroku (absence údaje o nominální úrokové sazbě, kdy právě výše úroku je jedním ze základních ukazatelů, podle kterého se osoba žádající o poskytnutí úvěru může zorientovat v nabídce trhu úvěrových produktů). Žalovaná nesplnila povinnosti plynoucí jí ze zák. č. 145/2010 Sb., pokud jde o povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr, když zcela rezignovala na to, aby postupovala s odbornou péčí. Ta předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, budou ověřeny - objektivně podloženy, úvěrující si má obstarat potřebné podklady, součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. [spisová značka] či rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka]). Žalovaná ostatně i v tomto řízení (na jednání soudu dne [datum]) prostřednictvím své zástupkyně uvedla, že pokud jde o prověření výdajové stránky úvěrovaného [jméno FO], z obsahu jejího klientského spisu nevyplývá, že by si žalovaná vyžádala doklady o výdajích úvěrovaného, vycházela toliko z údajů sdělených úvěrovaným. Možnost porovnat příjmy a výdaje žadatele o úvěr předpokládá předchozí objektivizaci sdělených údajů, a tedy bez doložení výdajů (které lze doložit jednoduše např. pokud jde o náklady na bydlení) nelze usuzovat na to, že k řádnému porovnání příjmové a výdajové stránky došlo, což fakticky znemožňuje učinit závěr o (ne)schopnosti žadatele o úvěr v budoucnu splácet poptávaný úvěr. Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy se vzhledem k okolnostem uzavření smlouvy úvěrové a smlouvy rozhodčí propisuje do závěru o neplatnosti smlouvy rozhodčí, čímž rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO] ztrácí možnost autoritativně rozhodovat o právech a povinnostech stran úvěrové smlouvy, resp. jím vydaný Rozhodčí nález nemůže být pro účastníky závazný (nevytváří překážku věci rozsouzené) a je otevřena cesta pro vypořádání práv a povinností ze smlouvy o úvěru v řízení před soudem.

25. Jinak vyjádřeno, právě na podkladě neplatné úvěrové smlouvy rozhodoval o sporu žalované a právního předchůdce žalobkyně rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO] a rozhodl v rozhodčím řízení ve věci samé Rozhodčím nálezem. Neplatnost úvěrové smlouvy je třeba zohlednit v podobě závěru o nedostatku pravomoci rozhodce k vydání Rozhodčího nálezu - rozhodčí smlouva je neplatná v důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy, v souvislosti s níž byla sjednána (k tomu srov. nálezy Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 199/11 a ve věci sp. zn. III. ÚS 4084/12 či usnesení Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]). Na Rozhodčí nález proto nemůže být nahlíženo jako na způsobilý titul k nařízení, resp. provedení exekuce (i zde soud odkazuje na závěry, které učinil soud exekuční, s nimiž se soud ztotožňuje). Byť formálně (v řízení o návrhu na zrušení rozhodčího nálezu) neodklizen, nemá Rozhodčí nález potřebné právní účinky, není způsobilým právním titulem pro přijetí (a ponechání) plnění vymoženého v exekuci vedené na majetek úvěrovaného (k tomu srov. závěry nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1707/17).

26. Ze shora vyložených důvodů vyplývá, že ani úvěrová smlouva (stižena absolutní neplatností), ani později vydaný Rozhodčí nález (nezpůsobilý titul k provedení exekuce), nezakládají zavazovací důvod, pro nějž by žalovaná mohla důvodně odpírat úvěrovanému vrácení nárokovaného plnění.

27. Žalovaná a úvěrovaný si podle výsledků provedeného dokazování vzájemně plnili podle neplatné smlouvy, poskytli si vzájemně majetkový prospěch, a to z neplatného právního úkonu. Takové plnění je třeba kvalifikovat jako bezdůvodné obohacení (ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z.), které má ochuzený obohacenému vydat. Je třeba zjistit rozsah bezdůvodného obohacení stran neplatné úvěrové smlouvy a následně provést vypořádání (ust. § 2993 o. z.). Úvěrující žalovaná poskytla úvěrovanému celkem [částka], úvěrovaný zaplatil žalované celkem [částka]. Rozdíl majetkových prospěchů účastníků neplatné smlouvy odpovídá částce [částka], což je konečná výše majetkového prospěchu žalované, který získala na úkor ochuzeného úvěrovaného.

28. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši [částka], tedy plnění nižšího, než kolik odpovídá konečnému majetkovému prospěchu žalované. Soud nezjistil (a žalovaná ostatně ani nenamítala), že by konečný majetkový prospěch žalované byl ještě nižší než žalovaných [částka]. Soud přitom, cestou pučení podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., poskytl žalované, v rámci předvídatelnosti dalšího postupu, příležitost tvrdit a prokázat, jakému konkrétnímu dluhu úvěrovaného odpovídá vymožené a vyplacené plnění. Žalovaná na výzvu soudu zareagovala tvrzeními nikoliv dostatečně konkrétními, jak jsou uvedena shora v bodu 3. tohoto odůvodnění, a znemožnila tak v konečném důsledku přijmout závěr o tom, že by konečný majetkový prospěch žalované byl ještě nižší než žalovaných [částka].

29. Žalovaná se proti požadavku na vydání bezdůvodného obohacení bránila (také) uplatněním námitky promlčení. Pro posouzení důvodnosti obrany žalované bylo třeba vyřešit otázky související s určením počátku a běhu promlčecí doby práv účastníků neplatné smlouvy, mezi nimiž došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení.

30. Podle ust. § 621 o. z., okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

31. Podle ust. § 629 odst. 1 o. z., promlčecí lhůta trvá tři roky.

32. Podle ust. § 638 odst. 1, 2 o. z., (1) právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo. (2) Bylo-li bezdůvodné obohacení nabyto úmyslně, promlčí se právo na jeho vydání nejpozději za patnáct let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.

33. Při výkladu ustanovení zákona je nutné přihlížet zejména k jejich smyslu a účelu, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ve kterém je třeba vždy nalézat i principy uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1648/10). Soudy by neměly upřednostňovat přehnaně formalistický postup za použití v podstatě sofistikovaného odůvodňování zřejmé nespravedlnosti (srov. např. nález Ústavního soudu ze [datum], sp. zn. Pl. ÚS 21/96). Zahájením rozhodčího řízení, byť na podkladě neplatné rozhodčí smlouvy, došlo ke stavení běhu promlčecí lhůty (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sen. zn. [spisová značka]). Po vydání Rozhodčího nálezu, dokud nedošlo k zastavení exekuce, nepočala plynout promlčecí lhůta (k tomu srov. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka]). Závěry odkazovaných rozhodnutí jsou přitom vztažitelné i na poměry řídící se právní úpravou o. z.

34. K okamžiku zahájení exekuce na majetek úvěrovaného vstupoval úvěrovaný do exekuce s dluhem ve výši [částka] (jelikož do té doby neměl v uvedeném rozsahu splaceno to, co mu úvěrující žalovaná poskytla na jistině úvěru).

35. Při zodpovězení otázky, kdy úvěrovaný (resp. jeho právní nástupkyně – žalobkyně) mohl a měl podat žalobu na vydání bezdůvodného obohacení tak, aby vůbec mohl být s uplatněným nárokem úspěšný, je nutno vzít do úvahy následující skutečnosti. V době, dokud nebyl v důvodech usnesení o zastavení exekuce vyložen závěr o neplatnosti úvěrové smlouvy, resp. v době probíhajícího exekučního řízení (kdy až v jeho průběhu úvěrovaný jednotlivými platbami splatil úvěrující to, co ta mu předtím na jistině úvěru poskytla), by byla žaloba úvěrovaného na zaplacení z titulu vypořádání bezdůvodného obohacení s praktickou jistotou zamítnuta. Je totiž třeba vzít do úvahy závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum] ve věci sp. zn. [spisová značka] a bod 20 odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum] ve věci sp. zn. [spisová značka], publikovaném pod č. 10/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle kterého do doby ukončení exekuce jiným, procesním právem předvídaným, způsobem než vymožením totiž přetrvává procesní důvod, pro který vymožené plnění náleží oprávněnému, případně exekutorovi. Soud se proto ztotožňuje se závěry uvedenými v judikatuře Městského soudu v Praze (sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka]), podle kterých (promítnuto do souzené věci) teprve s právní mocí usnesení o zastavení exekuce mohla žalobkyně (její právní předchůdce) důvodně uplatnit žalobu o vydání bezdůvodného obohacení, které vzniklo plnění podle neplatné úvěrové smlouvy, resp. plněním v exekuci na podkladě nezpůsobilého exekučního titulu v podobě Rozhodčího nálezu. Teprve usnesením o zastavení exekuce došlo k odklizení rozhodnutí, jímž byla exekuce na majetek úvěrovaného nařízena a na jejímž základě úvěrovaný žalované plnil, přičemž o odklizení se jedná proto, že zastavení exekuce podle ust. § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. se podobá „zrušení“ rozhodnutí o nařízení exekuce a mělo by mít obdobné právní důsledky (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka]).

36. Usnesení o zastavení exekuce nabylo právní moci dne [datum], žalobkyně žalobu doručila soudu dne [datum], tedy v zachovalé tříleté promlčecí lhůtě (ust. § 629 odst. 1 o. z.). Tak soud dospěl k závěru o tom, že právo na vydání majetkového prospěchu v rozsahu odpovídajícím částce [částka] se nepromlčelo.

37. Aktivní legitimace svědčí žalobkyni, neboť ta je věřitelem pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení - pohledávky, která původně svědčila úvěrovanému a do jehož práv a povinností žalobkyně vstoupila doloženou cesí pohledávky.

38. Dlužník je povinen splnit dluh (vydat majetkový prospěch odpovídající bezdůvodnému obohacení) v návaznosti na výzvu věřitele (k tomu srov. ust. § 1958 odst. 2 o. z.). Jelikož žalovaná nezaplatila žalobkyni částku [částka] ve lhůtě stanovené výzvou zástupce žalobkyně, tj. ve lhůtě do [datum], ocitla se dnem [datum] se splněním svého peněžitého dluhu v prodlení (ust. § 1968 o. z.) a žalobkyni vzniklo právo požadovat i úrok z prodlení (ust. § 1970 o. z.). Povinnost zaplatit úrok z prodlení dlužící žalovanou stíhá až do zaplacení dluhu na jistině. Výše úroku z prodlení odpovídá pravidlu vyjádřenému v ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

39. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., procesně úspěšné žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení proti procesně neúspěšné žalované. Náhrada nákladů řízení žalobkyně je tvořena: 1/ odměnou zástupce žalobkyně ve výši [částka] za každý jeden zástupcem žalobkyně realizovaný úkon právní služby (ust. § 8 odst. 1, § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, „a. t.“), a to za převzetí věci a přípravu zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, sepis podání ze dne [datum] a účast na dvou jednáních soudu – ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a. t., tedy 6 x [částka], tj. [částka]; 2/ náhradou hotových výdajů ve výši [částka] za každý z výše uvedených úkonů právní služby (ust. § 13 odst. 1, 4 a. t.), tedy ve výši 6 x [částka], tj. [částka]; 3/ náhradou za zaplacený soudní poplatek v částce [částka]. K jednotlivým položkám pod body 1/ a 2/ je dále třeba přičíst náhradu za daň z přidané hodnoty v zákonné sazbě 21 %. Náhrada nákladů řízení žalobkyně tak celkem činí [částka].

40. Podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř., stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V řízení vznikly náklady, které platil stát (náklady dokazování v souvislosti s náhradou hotových výdajů soudního exekutora, jemuž soud uložil povinnost předložit spis), žalovaná byla procesně neúspěšným účastníkem, stát má proto proti ní právo na náhradu nákladů. O povinnosti žalované soud rozhodl ve výroku pod bodem III co do základu a její konkretizaci provede samostatným rozhodnutím.

41. Uložené povinnosti je žalovaná povinna splnit ve lhůtách určených dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení