19 C 142/2023 - 144

Rubrum

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Hradilovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] 01 Valašské Meziříčí o zaplacení 200 939 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 64 258 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 64 258 Kč ode dne 21. 8. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 136 681 Kč s úrokem z prodlení ode dne 21. 8. 2023 do zaplacení se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 30 383,60 Kč.

IV. Žalobce je povinen zaplatit státu České republice na nákladech svědečného částku 442 Kč na účet Okresního soudu ve Vsetíně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit státu České republice na nákladech svědečného částku 198 Kč na účet Okresního soudu ve Vsetíně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 3. 9. 2023 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 215 457 Kč s příslušenstvím úrokem z prodlení od 9. 8. 2023. Tvrdí, že žalovaný bezohlednou jízdou z kopce na běžkařské trati [podezřelý výraz] [Anonymizováno] [adresa] způsobil žalobci dne [datum] újmu na zdraví spočívající ve zlomenině klíční kosti s podezřením na další poškození, jak vyplývá z lékařského posudku úrazové ambulance v [právnická osoba] [jméno FO] ve [adresa]. Vzhledem k úrazu byl žalobce od [datum] v pracovní neschopnosti. Protože byl žalobce od 1. 1. 2023 v pracovním poměru s novým zaměstnavatelem, avšak významnou dobu krátce po nástupu do práce nemohl kvůli úrazu sjednanou práci vykonávat, zrušil zaměstnavatel žalobci pracovní poměr ke dni 5. 5. 2023 ve zkušební době. Žalobce tvrdí, že k tomuto zrušení pracovního poměru došlo v přímé souvislosti s nemožností řádně vykonávat práci v důsledku úrazu, který žalobci žalovaný způsobil. Následně byl žalobce veden v evidenci uchazečů o zaměstnání a požádal o přiznání starobního důchodu. Žalobce proto požaduje úhradu škody, a to ve formě ušlého zisku, který činí rozdíl mezi jeho průměrným výdělkem dohodnutým se zaměstnavatelem v době úrazu a nemocenskou, která byla žalobci vyplácena po dobu pracovní neschopnosti, dále škodu spočívající v rozdílu mezi průměrným výdělkem po dobu plánovaného trvání pracovní smlouvy, to je do 31. 12. 2023 a podporou v nezaměstnanosti, která byla žalobci vyplácena a dávkami starobního důchodu od října 2023 a bolestné jako přiměřené zadostiučinění vyčíslené podle metodiky Nejvyššího soudu ve výši 12 106 Kč. Pokud jde o úrok z prodlení, poukazuje žalobce na výzvu k náhradě škody, kterou vyčíslil žalobce žalovanému přípisem ze dne 11. 7. 2023 a který byl doručen žalovanému dne 3. 8. 2023.

2. Doplněním žaloby ze dne 8. 11. 2023 popsal žalobce podrobněji skutkový děj tak, že na [Anonymizováno] [podezřelý výraz] [Anonymizováno] [adresa] při jízdě do kopce byl žalobce sražen žalovaným, který v opačném směru sjížděl z kopce nepřiměřeným a nebezpečným způsobem.

3. Dalším přípisem ze dne 28. 11. 2023 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 42 051 Kč s úrokem z prodlení ode dne 9. 8. 2023 do zaplacení.

4. Soud následně usnesením ze dne 13. 12. 2023, č. j. 19 C 42/2023–43, mimo jiné ve výroku II. rozhodl, že předmětem řízení je nárok na zaplacení částky vyčíslené žalobcem ve výši 173 406 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 9. 8. 2023 do zaplacení a poučil strany, že předcházející rozšíření žaloby je pro řízení rozhodnutím obsoletním.

5. Následně žalobce opět upravil svůj žalobní nárok tak, že žalobu rozšířil a domáhal se úhrady částky v celkové výši 205 485 Kč s úrokem z prodlení s úrokem z prodlení od 21. 8. 2023 do zaplacení. Soud tuto změnu žaloby připustil usnesením ze dne 21. 2. 2024.

6. V dalším doplnění žaloby ze dne 16. 2. 2024 doplnil svá tvrzení s tím, že inkriminovaný úsek běžecké trati byl zledovatělý, proto do kopce stoupal s běžkami v ruce. Zcela popírá, že by jakýmkoliv způsobem ztěžoval jízdu v protisměru, tedy z kopce dolů. Běžkuje na dané trati dlouhodobě a pravidelně a místní poměry dobře zná. Naopak žalovaný nerespektoval lyžařská pravidla, podle nichž si má běžkař počínat tak, aby svou jízdou neohrožoval ostatní, kontrolovat svou rychlost, a to zvláště při sjezdu, aby byl vždy schopen bezpečně zastavit. Poukazuje v tomto směru také na rozsudek Nejvyššího soudu 8 Tdo 68/2010, z něhož vyplývá, že lyžaři jsou povinni přizpůsobit rychlost a způsob jízdy svým schopnostem a zkušenostem, terénním, sněhovým a klimatickým podmínkám, výhledovým poměrům, hustotě provozu, tedy celkové situaci na trati, aby měli možnost včas a v dostatečné vzdálenosti reagovat třeba i na nenadálou překážku v jízdě. Pokud zaviněně nedodrží uvedená pravidla, lze dovodit porušení obecné prevenční povinnosti uložené každému podle § 415 občanského zákoníku nebo nedodržení potřebné míry opatrnosti. Žalobce neobdržel žádné plnění z titulu úrazového pojištění a neobdržel žádnou náhradu za rozdíl mezi ušlým výdělkem a příspěvky v době pracovní neschopnosti, podpory v nezaměstnanosti a následně důchodu, ani náhradu za nemajetkovou újmu. Žalobce vyčíslil náhradu za ztrátu na výdělku po období trvání pracovní neschopnosti od 29. 1. 2023 do skončení pracovní neschopnosti 2. 4. 2023 v částce 52 152 Kč. Za období od 3. 4. 2023 do 5. 5. 2023, kdy po skončení pracovní neschopnosti vykonával práci pro svého tehdejšího zaměstnavatele, nepožadoval ničeho a následně po skončení tohoto pracovního poměru ode dne 6. 5. 2023 požadoval náhradu za ztrátu na výdělku. V následujícím období byl veden jako uchazeč o zaměstnání a pobíral toliko podporu v nezaměstnanosti až do 30. 9. 2023, požaduje proto částku v celkové výši 125 702 Kč. Od 1. 10. 2023 pobírá starobní důchod a od 1. 1. 2024 je v pracovním poměru. Pokud jde o nemajetkovou újmu ve výši 12 106 Kč, tuto vyčísluje ve smyslu ustanovení § 2958 občanského zákoníku dle metodiky Nejvyššího soudu s odkazem na diagnózu zlomeniny klíční kosti S 4200. Podle metodiky Nejvyššího soudu bodové ohodnocení při této diagnóze představuje 30 bodů násobených jedním procentem hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházejícího roku, v němž vznikl nárok, v tomto případě tedy za rok 2022, který činí 403,53 Kč, celkem tedy náhrada nemajetkové újmy představující hodnocení bolestného činí 12 106 Kč.

7. Následně vzal žalobce žalobu zpět co do částky 4 546 Kč, o čemž rozhodl soud usnesením ze dne 12. 4. 2024.

8. Soud uzavírá, že předmětem řízení ve věci samé a prováděného dokazování byla částka 200 939 Kč s úrokem z prodlení od 21. 8. 2023 do zaplacení.

9. V tomto rozsahu žalobce na podané žalobě v celém rozsahu setrval.

10. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že žalobu neuznává, neuznává svou odpovědnost za zranění vzniklá žalobci. Tvrdil, že na běžecké trase [podezřelý výraz] [Anonymizováno] [adresa] a zpět v posledním stoupáním není trať z technických důvodů upravena, když se jedná o úzké místo v lesním porostu, maximální šíře cesty je zde 2 m a je zde velice prudký sklon svahu. Žalovaný předmětný den sjížděl z [adresa], kdy za levotočivou zatáčkou uviděl ve vzdálenosti cca 5–6 m žalobce jedoucího do kopce a zabírajícího celou šíři cesty. Žalovaný ve snaze zabránit střetu začal brzdit takzvaně plužením, ale vzhledem ke krátké vzdálenosti a intenzivnímu brždění upadl na zem a sjížděl po břiše směrem k žalobci. Žalobce se nesnažil vyhnout střetu tím, že by se pokusil uhnout, ale pouze se odrazil a povyskočil a při tomto manévru sám upadl. Žalovaný následně přispěchal žalobci pomoci, pomohl mu vyjít kopec, nesl mu lyže, předal žalobce i jeho blízkým. Došlo k výměně kontaktů pro případné svědectví pro pojišťovnu. Poté se vydal dále směrem na [podezřelý výraz]. Žalovaný uvedenou trasu zná velice dobře, zdolává ji 9 až 10 krát ročně, má povědomost o problematických úsecích. Běžecký sport provozuje amatérsky cca 30 let, považuje se za zdatného běžkaře. Byl to žalobce, kdo neznal nebo ignoroval pravidla chování v běžecké stopě, která ukládají při vzájemném míjení lyžařů v protisměru vždy přednost lyžaři jedoucímu z kopce dolů. Žalobce svým nezodpovědným jednáním si sám přivodil úraz, bez ohledu na žalovaného, a není tedy povinností žalovaného se podílet na finančních požadavcích žalobce.

11. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu.

12. Z výpovědi žalobce jako účastníka řízení bylo zjištěno, že toho dne byl na běžkách se svou přítelkyní [jméno FO] a bratrem [jméno FO]. Takto sportují často, ať už na lyžích, nebo na kolech. Jeli trasu [adresa] [Anonymizováno] [podezřelý výraz] a zpět, bratr jel až na [podezřelý výraz], on sám s přítelkyní se otočili takzvaně „pod vyhlídkou“ a jeli zpět. Na trati byli celkově asi dvě hodiny, vyjížděli někdy kolem desáté, po cestě zpět je dohnal bratr, který jej předběhl v prostoru tzv. jezírka pod kopcem. On sám s přítelkyní stoupal dál nahoru. To už bylo někdy kolem poledne. Mohlo být tak -7 až –8 stupňů. Poslední 2 km byla trať zledovatělá. V tomto posledním úseku ho předběhla i jeho přítelkyně, on zůstal na trati sám. Měl běžky s tzv. mohérovou skluznicí, proto nemohl jet stejným tempem jako oni, podkluzovalo mu to. V uvedeném prostoru před posledním stoupáním k [adresa] nebylo možné jet do kopce ani stoupat tzv. stromečkem, proto lyže sundal a v pravé ruce je nesl po pravé straně tratě nahoru. Před ním šla další skupinka shodně stoupajících lyžařů, všichni měli sundané běžky, nesli je v ruce, byli asi 3–4 m před ním. Šlo asi o tři nebo čtyři osoby. Tím, že šli před ním, měl o to menší rozhled v tomto úseku. Nenapadlo ho, že by za těchto podmínek v té ledové stopy někdo jel dolů takzvaně pluhem. Žalovaného proto uviděl až na poslední chvíli, když byl tak 2–3 m před ním, v tu chvíli už žalovaný spadl, dělal kotouly a takzvaně se valil směrem k němu, neměl kam dále ustoupit. Napravo od něj byl nahrnutý sníh do výšky asi jednoho metru, proto v té situaci udělal to, že lyže odhodil do toho sněhu, nadskočil, jak mu boty umožnily asi 20 cm. Má za to, že takto předešel těžšímu úrazu. Ve skoku se otočil a spadl bokem. Ucítil a uslyšel křupnutí a velkou bolest, měl vyražený dech. Je pravdou, že žalovaný mu ihned pomohl na nohy, vzal mu i běžky a společně stoupali dále do kopce k přítelkyni a bratrovi, kterému pak předal běžky. Bratr od žalovaného chtěl občanský průkaz. V době, kdy byl zraněn, šli v daném úseku ještě dva turisté, manželé asi kolem 50 let a byli to pěší turisté. Paní se ho ptala, zda potřebuje pomoc. Vzhledem k tomu, že mu nabídl pomoc žalovaný, tak už to s nimi neřešil. Následně vyhledal prvotní ošetření u horské služby a pak jel do nemocnice. Ke střetu došlo v posledním úseku stoupání před [Anonymizováno], kde je zatáčka jen mírná, i po cestě směrem z [adresa] na [podezřelý výraz] scházeli uvedenou část tratě s běžkami v ruce až k jezírku, teprve tam si nasadili běžky a jeli dál směrem na [podezřelý výraz]. Shodně tak učinili i po cestě zpátky, s ohledem na mohérovou skluznici se mu sníh nelepil, naopak více to klouzalo. Směrem na [podezřelý výraz] to bylo výhodné, ale zpět musel více pracovat, protože to podkluzovalo. Ta skupinka, která šla před ním, těm se žalovaný vyhnul. Jeho se pak lekl, už se mu nevyhnul, spadl a došlo k tomu střetu. Ten prostor byl poměrně úzký, užší o to, že seshora ještě po levé straně scházeli ti dva manželé pěšky. Ke kontaktu mezi ním a žalovaným došlo a v důsledku toho upadl na rameno. V době úrazu měl sjednáno životní pojištění, úraz byl pojištěn tolik pro případ autonehody, plnění od pojišťovny obdržel, neboť byl pojištěn pro případ pracovní neschopnosti obecně.

13. Z výpovědi žalovaného jako účastníka řízení bylo zjištěno, že ten den byl na běžkách s dcerou a kamarádem. Vyjížděli z [podezřelý výraz], dojeli na [adresa]. Ten poslední úsek bez problémů vystoupali na lyžích, pak si dali občerstvení a vydali se zpět. Byl to běžný lednový den. Trasa je strojově upravená až po tu poslední příkrou část, tam už se stopa nedělá. Povrch vypadá podle toho, jak ho zformují lyžaři, kteří v tomto úseku jedou. Sjížděli jako vždy po jednom a s větším odstupem, kdyby někdo z nich náhodou spadl, ví, že v tomto úseku v protisměru vystupují lyžaři a je potřeba dbát opatrnosti. Již si nevybavuje, zda stopa byla zledovatělá. V některých dnech může být povrch uklouzaný až na led. Ale má za to, že v tento den tomu tak nebylo. Nejprve sjížděla jeho dcera, potom jeho kamarád, on jako poslední. S odstupem. Jsou tam dvě zatáčky, místo je hůře přehledné, protože jsou tam vzrostlé stromy a při průjezdu druhou zatáčkou zahlédl žalobce. Mohla to být tak vzdálenost 5–6 m. Žalobce vystoupával kopec s běžkami na nohou, hůlkami v rukou, a to nikoliv při kraji, ale spíše středem trasy. Má za to, že šel takzvaně stoupání bokem, nikoliv stromečkem. V tomto úseku se pohybovala ještě další skupina běžkařů, ale blíže si to již nevybaví, i po pádu se tam pohybovali další běžkaři, kteří se na tu situaci dotazovali. Když uviděl při sjezdu žalobce, viděl, že už ho není kde objet, proto začal intenzivně plužit, jednou lyží však nabral více sněhu, upadl na břicho a po břiše sjížděl ve směru jízdy dolů. Co se dělo přesně si nevybaví vzhledem k tomu, že sjížděl obličejem dolů, chránil si především hlavu. Ví ale, že se žalobce pokusil nadskočit, přitom upadl. Když sám zastavil, viděl, že žalobce leží na zádech, byl pobledlý, pomohl mu sundat lyže, hůlky si již nevybaví. Pomohl mu vystoupat kopec, předal ho jeho bratrovi a přítelkyni, vzhledem k tomu, že je instruktorem snowboardingu, předal kontakt na sebe a fotku občanského průkazu. Žalobce moc nemluvil, byl bledý, bylo vidět, že na tom není dobře. Proto jim navrhl, ať vyhledají ošetření u Horské služby a navedl je tím směrem. Pokud jde o tu skupinku na trati před žalobcem, nějaká tam byla, ovšem ty bez problémů objel. Nevybaví si však, zda to byli muži, ženy, zda měli lyže na nohou, nebo v ruce. Žalobce si zapamatoval dobře, protože to byl on, který mu vlastně vytvořil překážku v jízdě, proto si detailněji pamatuje jeho pohyb. Na trati při občerstvení na [adresa] žádný alkohol nepožil, protože řídil auto, které bylo zaparkováno na [podezřelý výraz].

14. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] bylo zjištěno, že je přítelkyní žalobce asi 15 let. Pokud jde o tento konkrétní výlet, měli nové lyže, ona sama na nich jela poprvé, žalobce asi podruhé nebo potřetí. Jelo se špatně, protože to hodně klouzalo, bylo to namrzlé, ten poslední stoupák byl hodně zledovatělý, proto tam všichni šli pěšky i směrem z [adresa]. Scházela dolů s běžkami v ruce. Stejně tak i nazpátek. Když šla nahoru, tak lyže sundala. Jela před žalobcem, který jí řekl, že si musí jít odskočit, ona sama chtěla být už nahoře a tak jela dál. Žalobce jel zvlášť. Když už byla nahoře u [Anonymizováno], dorazil tam i bratr žalobce s tím, že žalobce už viděl a že by tam měl za chvíli být. Jestli měl žalobce v tom úseku obuté lyže, to neví, až poté viděla, jak přichází žalobce se žalovaným. Žalobce byl zelený. Žalovaný říkal něco jako „já ho podrazil“ a žalobce, „že upadl“. Šli hned na horskou službu. Všude to hodně klouzalo, silnice i chodníky, proto ho potom horská služba i svážela na svém vozítku. Žalovaný jim dal kontakt na sebe a ofocený občanský průkaz. Ten den bylo na trati hodně osob. Sama toto místo považuje za úzké, nedokáže říci, že tam někdo seshora dolů sjížděl, když ona sama šla nahoru. Když stoupala, šla po pravé straně, byl tam na kraji nějaký sníh. Pokud si vzpomíná, když šli dolů z [adresa], nesli běžky v ruce společně s žalobcem, až dole si běžky nasadili a jeli směrem na [podezřelý výraz]. Žalobce s ní většinou jede až od místa, kde je to pro ni bezpečné. Tuto trasu celkově s žalobcem jela dvakrát nebo třikrát, otáčeli se vždy už před [podezřelý výraz], nechtěla jet dál kvůli tomu, že je to zase do kopce a zpět. Asi v půlce cesty je kopec, tam jí to hodně klouzalo, zdržela se tam. Že by měl žalobce nějaký problém s lyžemi, o tom nic neví. Vždycky se snaží jet tak, aby byl za ní, protože ona je pomalejší a nechce, aby jí utekl. Když si pod [adresa] šel odskočit, tak už na něj nečekala, protože už to byl jen kousek, věděla kam jet a že tam trefí. Věděla, že žalobce ve věci žalobu podává, ale blíže se o to nezajímala.

15. Z výpovědi svědka [tituly před jménem] [adresa] soud zjistil, že je bratrem žalobce. Je zkušený běžkař, jezdí častěji než bratr, s ním vyráží podle možnosti o víkendech. Žalobce byl v mládí členem lyžařského oddílu. Uvedenou trasu společně sjeli již mnohokrát, je to oblíbená trasa. V tu neděli tam bylo spousta lidí, jak na [adresa], tak na [podezřelý výraz], parkoviště byla zcela přeplněná. Bratr s přítelkyní se otáčeli dříve na tzv. vyhlídce, on sám dojel až na [podezřelý výraz]. Tam se nezdržel, otočil se a jel zpět na [adresa]. To bylo někdy mezi desátou a jedenáctou hodinou. Na trase byla spousta lyžařů a lidí, bylo dost chladno. Po cestě zpět na [adresa] potkal bratra někde v lese kousek před posledním stoupáním. Byl sám, říkal, že [jméno FO] je před ním, protože si šel odskočit. On sám kopec nahoru vyšlapal pěšky, lyže v ruce. Někdy se ten úsek dá vystoupat nahoru, ale ten den to vůbec nebylo možné, byly tam ledové plotny a velké množství lyžařů. Všichni lyžaři, které viděl, šli taktéž pěšky nahoru s lyžemi v ruce. Když takto stoupal nahoru, ještě před tou zatáčkou, ohlédl se a viděl bratra, jak už stoupá nahoru, lyže měl v ruce. U [Anonymizováno] se setkal s paní [jméno FO]. Trvalo delší dobu, než se bratr objevil s žalovaným. Bratr říkal, že je „úplně hotový“, byl v obličeji zcela bílý. Žalovaný nesl jeho lyže a říkal, že to sjížděl dolů, že nabral lyži, spadl a pak výslovně řekl, že „žalobce podmetl“. Vzhledem k tomu, že bratr vypadal opravdu zle, žalovaný jim řekl, kde je Horská služba a tak ho vzali na ošetření. Žalovaný to bral celé na sebe, nijak svoji úlohu nezpochybňoval. Požádal ho o kontakt a ofocení občanského průkazu. Sám měl pocit, že žalovaný to bere nicméně na lehkou váhu, že se vlastně nic tak hrozného nestalo. Na Horské službě dali bratrovi léky, ruku zafixovali a pak je svezli k autu, protože to bylo všude strašně zledovatělé. Následně pak jeli do nemocnice do [adresa]. Pokud jde o ten svah, někdy po ránu, když je tam málo lidí a jsou pro to i přírodní podmínky, se to dá sjet. Ale za těch podmínek, které tam byly ten den, ty ledové plotny a spousta lidí, bylo sjíždění naprostým hazardem a bezohledností. V době, kdy stoupal nahoru, většina lyžařů stoupala spíše nahoru, než že by byl pohyb směrem dolů. Nevybaví si, že by to někdo jiný sjížděl, když nahoru šlapal. Nahoře byla hlučná skupinka mužů. Měl pocit, že žalovaný s nimi nějak souvisí a že to sjíždění byl takový hec, ale to nemůže prokázat. Byl to jeho subjektivní dojem. Po cestě do nemocnice to s bratrem nerozebíral, řešili aktuální stav a velkou bolestivost. Podání žaloby s ním také neřešil. Když stoupal do kopce si nevybavuje žádné sjíždějící lyžaře, vybavuje si pouze starší paní v tom posledním méně prudkém úseku, která to sjížděla takzvaně plužením a volala, jestli jsou tam ledové plotny. Nějakého staršího pána si nevybavuje.

16. Z výpovědí svědkyně [jméno FO] bylo zjištěno, že je dcerou žalovaného, žalobce nezná. Ten den jeli s žalovaným a jeho kamarádem [jméno FO] na běžky. Měla běžky nové od Vánoc. Byla to teprve několikátá jízda. Autem dojeli na [podezřelý výraz], kde zaparkovali a vydali se směrem na [adresa]. Na trati bylo ten den spousta lyžařů, bylo krásně, stopa byla pěkná, nebylo to namrzlé. [jméno FO] [adresa] si dali polévku, odpočinuli si a vydali se zpátky. Mohlo být někdy po poledni. Před sjezdem dolů si dávali odstup asi 20–30 m, protože ten sjezd je dlouhý. Nejdříve šel [adresa], potom ona, nakonec taťka. Když sjížděla dolů, bylo tam hodně turistů, někteří pěšky, běžkaři s běžkami a v ruce, ale byli tam i běžkaři, kteří šli na horu na běžkách. Asi po kilometru dojela [jméno FO]. Čekali na taťku, trvalo to dlouho. Když potom přijel, řekl, že spadl, že pomáhal nějakému pánovi, kterého dovedl ke známým s tím, že pán byl v pořádku a pak jel proto za námi. Říkal, že spadl, když viděl někoho před sebou a chtěl se mu vyhnout. Blíže si k tomu již nic nevybaví. Ten uvedený úsek na trase tam sama vyjela. Na běžkách je sice začátečník, ale zvládla to, šlo to dobře, sama ten úsek vyšla tzv. stromečkem. Když sjížděla dolů, jiní běžkaři jeli proti ní, byli většinou na pravém kraji, ustoupili nebo alespoň zůstali stát. Proto nebylo problém je objet. Na taťku čekali na rovince. Lyžuje odmala, na běžkách byla už párkrát. Na parkovišti na [podezřelý výraz] potkali příbuzné pana [jméno FO].

17. Z výpovědi svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že s žalovaným ho pojí přátelský vztah, žalobce vidí poprvé. Ten den ráno vyjeli z [podezřelý výraz] na [adresa]. Bylo ideální počasí pro běžkování, trať neklouzala. [jméno FO] trati byla řada běžců různých věkových kategoriích. [jméno FO] [adresa] si dali pauzu. Vždycky sjíždí s odstupem, aby to bylo bezpečné. Vyrážel první, za ním slečna [jméno FO], pak pan [jméno FO]. Odstup mohl být 10–15 m. Když sjížděl dolů, byl tam zvýšený pohyb lidí. Vybaví si skupinku, která tam byla, ale on to projel bez problémů. Když jeli směrem na [adresa], tak část tohoto úseku vyběhl a zbývající po straně takzvaně stromečkoval. Má za to, že vedle něj byl dostatečný prostor i při tomto způsobu pohybu na trati na bezpečné projetí shora dolů. [jméno FO] žalovaného čekali při cestě zpět. Bylo to už v té pomalejší části, když je dojel, řekl, že měl kolizi, že spadl. Nevybavuje si, co žalovaný tehdy uvedl konkrétně, vybavuje si pouze to, že řekl, že měl kolizi a spadl. Ten den byli na místě jedním autem. On sám neřídil.

18. Z listinných důkazů obsažený ve spise bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k náhradě škody vyčíslené na celkovou částku 215 457 Kč přípisem ze dne 17. 7. 2023 s tím, že tato částka má být uhrazena do sedmi dnů od doručení výzvy, následně zaslal žalobce žalovanému předžalobní výzvu dne 17. 8. 2023. Předžalobní výzva byla doručena žalovanému 18. 8. 2023.

19. Z lékařských zpráv [právnická osoba] [jméno FO] a. s. soud zjistil, že dne 29. 1. 2023 byl žalobce ošetřen na akutní ambulanci po pádu na běžkách, poranil si rameno s diagnózou zlomeniny klíční kosti zavřené pod kódem S 4200. V lékařské zprávě ze dne 30. 3. 2023 je uvedeno, že po zhojení je nutná rehabilitace ramene, fixace, lopatky, procvičovat rameno nejméně 1–2 měsíce, nezvedat těžká břemena.

20. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a společností [právnická osoba] ze dne 20. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalobce byl přijat na pracovní pozici stavbyvedoucího s nástupem do práce 1. 1. 2023, pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 31. 12. 2023. Ze mzdového výměnu k této pracovní smlouvě vyplývá, že žalobci příslušela hrubá mzda ve výši 52 000 Kč za kalendářní měsíc. Ze zrušení pracovního poměru ve zkušební době ze dne 5. 5. 2023 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] ke dni 5. 5. 2023 ukončila pracovní poměr s žalobcem. V textu je uvedeno, že v pracovní smlouvě byla sjednána zkušební doba v délce trvání tří měsíců ode dne nástupu do práce, tedy do 31. 3. 2023, z důvodu překážky na straně zaměstnance „vaše dočasná pracovní neschopnost v trvání od 29. 1. 2023 do 2. 4. 2023 došlo v souladu s § 35 odstavce 4 zákona 262/2006 Sb. zákoníku práce k prodloužení této zkušební doby o dobu trvání dočasné pracovní neschopnosti, tedy do 5. 6. 2023. S ohledem na ustanovení § 66 zákoníku práce rušíme tímto váš pracovní poměr ve zkušební době, a to s účinností ke dni 5. 5. 2023“.

21. Ve spise je dále založena fotografie občanského průkazu žalovaného poskytnutého žalovaným dne 29. 1. 2023.

22. Ze zprávy České správy sociálního zabezpečení ze dne 13. 10. 2023 bylo dále zjištěno, že žalobci přísluší starobní důchod ve výši 26 347 Kč od 1. 10. 2023. Ze zprávy České správy sociálního zabezpečení soud dále zjistil, že pracovní neschopnost žalobce trvala od 29. 1. 2023 do 2. 4. 2023.

23. Z oznámení o podpoře v nezaměstnanosti Úřadu práce České republiky, Krajská pobočka ve [adresa], soud zjistil, že rozhodnutím ze dne 18. 5. 2023 byla přiznána žalobci podpora v nezaměstnanosti od 6. 5. 2023, a to ve výši 22 798 Kč měsíčně po dobu prvních dvou měsíců, ve výši 20 517 Kč po dobu dalších dvou měsíců a ve výši 18 466 po zbývající podpůrčí dobu.

24. Žalovaný doložil do spisu fotografie lesního úseku, který je zasněžen s tím, že se má jednat o inkriminovaný úsek trati a pravidla chování na běžkařských tratích z různých internetových stránek.

25. Z pravidel chování na sjezdových tratích podle Mezinárodní lyžařské federace FIS vyplývá soubor práv a povinností lyžařů jak při sjezdovém, tak běžeckém lyžování, na prvním místě je povinnost, aby se lyžař nebo snowboardista neustále choval tak, aby neohrožoval nebo nepoškozoval někoho jiného, každý lyžař nebo snowboardista musí jezdit s přiměřeným odstupem a s ohledem na vzdálenost, na kterou vidí, svou rychlost a svůj způsob jízdy musí přizpůsobit svému umění, terénním, sněhovým, povětrnostním poměrům, jakož i hustotě provozu, lyžař nebo snowboardista, který stoupá nebo sestupuje pěšky, musí používat okraj sjezdové tratě. Pravidla chování na běžeckých tratích zveřejněná na www stránkách města Žďáru nad Sázavou odkazují na pravidlo, podle kterého v případě úpravy pouze jedné stopy má přednost lyžař jedoucí z kopce, shodné pravidlo obsahuje soubor pravidel z dalších webových stránek „Krušné hory“ a stanoví, že při vzájemném míjení lyžařů v protisměru má vždy přednost lyžař jedoucí z kopce.

26. Ze zprávy Horské služby bylo zjištěno, že žalobce byl dne 29. 1. 2023 v čase 12:10 hodin ošetřen po pádu na běžkách a svezen k vlastnímu vozidlu vozidlem horské služby.

27. Ze zprávy společnosti [adresa] [právnická osoba]. bylo zjištěno, že popisované místo běžecké trati [podezřelý výraz] - [adresa] je široké 3,5–5 m se sklonem cca 20 % v nejprudším místě, úprava se provádí rolbou v celé šířce pouze frézováním bez vytlačení běžecké stopy, na běžeckých tratích nejsou stanovena specifická pravidla, platí všeobecně známá pravidla pro běžecké lyžování, tedy jezdí se vpravo, na trase ze svahu má přednost sjíždějící běžkař pro horší manévrovatelnost před stoupajícím běžkařem, ten by měl sledovat úsek nad sebou a umožnit průjezd sjíždějícím běžkařům například ustoupením na okraj trati.

28. Žalovaný dále doložil do spisu fotografii informační cedule označující běžeckou trať číslo [hodnota] [podezřelý výraz] - [adresa] v délce 8 km se zákazovými značkami pohybu psů, cyklistů a chůze s poznámkou nevstupujte, nevyjíždějte do běžecké stopy.

29. Ve spise je dále doložen zákres místa střetu provedený u jednání dne 21. 2. 2024 při výpovědích žalobce a žalovaného.

30. Ze správy Českého hydrometeorologického ústavu soud zjistil, že v předmětné lokalitě neprovádí meteorologická a klimatologická měření, nemají zde záznamová zařízení a měření rychlosti větru. Poskytl proto stavy zjištěné na stanici [adresa]. Z nich vyplývá pro den 29. 1. 2023 občasné sněžení a minimální teplota vzduchu mezi - 5,8 °C a - 7,5 °C. Vítr dosti čerstvý a mírný.

31. Ze mzdových listů žalobce soud zjistil hrubou měsíční mzdu za měsíce leden 2023 ve výši 47 273 Kč a náhrada nemocenského ve výši 2 401 Kč (odpracováno 160 hodin, neodpracováno 16 hodin), za měsíc únor 2023 hrubá mzda 0 Kč, nemocenská náhrada ve výši 9 602 Kč (neodpracováno 160 hodin), za měsíc březen 2023 hrubá mzda 0 Kč, náhrada nemocenské 0 Kč (neodpracováno 184 hodin), za měsíc duben 2023 hrubá mzda 51 584 Kč, nemocenská náhrada 0 Kč (odpracováno 144 hodin, neodpracováno 0 hodin), za měsíc květen 2023 hrubá mzda 21 900 Kč (odpracováno 32 hodin).

32. Z potvrzení [Anonymizováno] [Anonymizováno]. s. vyplývá výplata podpory v nezaměstnanosti v částce 19 121 Kč dne 15. 6. 2023, v částce 22 798 Kč dne 17. 7. 2023, v částce 20 885 Kč dne 15. 8. 2023, v částce 20 517 Kč dne 15. 9. 2023, v částce 18 808 Kč dne 16. 10. 2023 a úhrada dávek nemocenského plnění od České správy sociálního zabezpečení ve výši 21 504 Kč ze dne 21. 3. 2023 (nemocenská od 12. 2. 2023 do 7. 3. 2023), ve výši 23 068 Kč ze dne 6. 4. 2023 (nemocenská od 8. 3. 2023 do 31. 3. 2023) a ve výši 2 080 Kč ze dne 13. 4. 2023 (nemocenská od 1. 4. 2023 do 2. 4. 2023).

33. Součástí spisu je příloha k metodice Nejvyššího soudu ČR - pravidla pro stanovení výše náhrady, kdy hodnota jednoho bodu v roce 2023 vyčíslená dle průměrně dosahovaných příjmů v roce 2022 činí 403,53 Kč.

34. Z pracovní smlouvy ze dne 29. 1. 2024 soud dále zjistil, že od dne 29. 1. 2024 do 31. 1. 2025 je uzavřena smlouva mezi žalobcem jako zaměstnancem a zaměstnavatelem [Anonymizováno] [adresa] pro druh práce stavební referent.

35. Žalobce doložil e-mailovou korespondenci v období, kdy byl veden na úřadu práce a hledal jiné zaměstnání.

36. Podle ustanovení § 2894 odst. 1 občanského zákoníku, povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

37. Podle ustanovení § 2900 občanského zákoníku, vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

38. Podle ustanovení § 2958 občanského zákoníku, při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy, vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

39. Podle ustanovení § 2962 odst. 1 občanského zákoníku, náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného se hradí peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu podle jiného právního předpisu.

40. Podle ustanovení § 2963 odst. 1 občanského zákoníku, po skončení pracovní neschopnosti, případně při invaliditě, nahradí škůdce poškozenému jeho ztrátu peněžitým důchodem, který se stanoví vzhledem k rozdílu mezi výdělkem jaký poškozený dosahoval před vznikem újmy a výdělkem dosahovaným po skončení pracovní neschopnosti s přičtením případného invalidního důchodu podle jiného právního předpisu. Dojde-li ublížením na zdraví k dlouhodobému zvýšení potřeb poškozeného, stanoví se výše peněžitého důchodu i vzhledem k těmto potřebám.

41. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým a právním závěrům.

42. Soud v prvé řadě dospěl k závěru, že žalobce dne 29. 1. 2023 utrpěl úraz v příčinné souvislosti s porušením právní povinnosti ze strany žalovaného. Soud má prokázáno, že dne 29. 1. 2023 absolvoval žalobce jízdu z [adresa] na [podezřelý výraz] a zpět na běžkách společně se svou partnerkou [jméno FO] a bratrem [tituly před jménem] [adresa], shodně jako žalovaný, který podnikl trasu v opačném směru z [podezřelý výraz] na [adresa] a zpět společně se svou dcerou [jméno FO] a kamarádem [jméno FO]. Oba účastníci i všichni slyšení svědci se shodli na skutečnosti, že běžecká trať byla sjízdná, panovaly běžné zimní podmínky, což odpovídá také zjištěním ze zprávy Českého hydrometeorologického ústavu, teplota se pohybovala toho dne mezi -7 až -5 stupni Celsia. Účastníci i slyšení svědci se dále shodli na tom, že v inkriminovaném úseku trati, tedy v posledním prudkém stoupání ve směru na [adresa], se jedná o lesní úsek, na němž není vytlačena běžecká stopa, jak je prokázáno i zprávou společnosti [adresa][právnická osoba]. Jedná se o část běžecké trati široké 3,5–5 m se sklonem cca 20 % v nejprudším místě, úprava se provádí rolbou, pouze frézováním bez vytlačení běžecké stopy. Účastníci i slyšení svědci se taktéž shodli na skutečnosti, že toho dne se na trati i v okolí trati pohybovalo velké množství turistů, a to ať už běžkařů, nebo i pěších turistů. Přímo v inkriminovaném úseku pak všichni slyšení shodně uvedli, že v i době okolo poledne, tedy cca kolem 12 hodin, se na daném úseku pohybovalo, ať už ve směru dolů, či nahoru, velké množství lyžařů, stejně tak pěších turistů. Soud má dále prokázáno, že k úrazu žalobce došlo ve chvíli, kdy stoupal v tomto úseku nahoru směrem k restauraci [Anonymizováno], v době, kdy žalovaný shodný úsek sjížděl od směrem dolů. Žalobce i žalovaný se shodli na skutečnosti, že k pádu žalobce došlo v místech za zatáčkou, která následuje po poměrně prudkém sjezdu. Pokud jde o samotný úrazový děj, tento popisují oba účastníci rozdílně. Žalobce při své účastnické výpovědi uváděl, že stoupal po pravé straně uvedeného úseku trati, který je z jedné strany lemován zvedajícím se lesním porostem, zejména stromy, a z druhé strany byl nahrnut sníh ve výšce asi 1 m, a to tak, že stoupal s lyžemi v ruce, tedy pěšky. Žalovaný tvrdil, že žalobce do svahu stoupal, a to tzv. bočním výstupem a zabíral prakticky celou šíři tratě. Oba účastníci se shodli, že několik metrů před žalobcem se pohybovala jiná skupinka lyžařů. Žalobce uváděl, že i tito lyžaři stoupali nahoru s lyžemi v ruce. Žalovaný tuto skupinku, nebyl schopen blíže popsat, nevěděl již, zda se jednalo o lyžaře s lyžemi na nohou či v ruce. Žalobce dále popisoval úrazový děj tak, že viděl sjíždějícího žalovaného, který se vyhnul před ním jdoucí skupince lyžařů, a to za situace, kdy se na stejném místě na druhé straně úseku trati pohybovali ještě pěší turisté scházející kopec dolů. Žalovaný si tyto další osoby již nevybavil. Žalovaný se vyhnul předcházející skupince stoupajících osob, následně však při plužení upadl po nabrání sněhu na lyži a po břiše sjížděl směrem k žalobci, což potvrdil žalobce i žalovaný. Žalobce situaci vyhodnotil tak, že nadskočil ve snaze vyhnout se žalovanému, přitom upadl a zranil se. Soud má v tomto směru jednoznačně prokázáno mimo jiné lékařskými zprávami, že utrpěl uzavřenou zlomeninu klíční kosti. Žalovaný k popsanému ději tvrdil, že žalobce měl zabírat významnou část tratě. Účastníci se dále shodli na tom, že následně žalovaný žalobci poskytl součinnost, pomohl mu dojít nahoru k [Anonymizováno], kde předal zraněného žalobce jeho blízkým a přičemž poskytl své údaje. Soud má dále prokázáno ze zprávy Horské služby, že žalobce vyhledal zde prvotní ošetření.

43. Soud má dále prokázáno lékařskými zprávami, že s úrazem zlomeniny klíční kosti se žalobce léčil po dobu od 29. 1. 2023 do 2. 4. 2023 a v tomto období byl pracovní neschopnosti. Z potvrzení České správy sociálního zabezpečení má soud prokázáno, že v době trvání pracovní neschopnosti pobíral žalobce nemocenské dávky, jejichž výše odpovídá výpisům z účtu žalobce.

44. Pravidla chování na běžeckých tratích nejsou dosud ukotvena obecně závaznou normou. Obecně je však přijímán soubor pravidel, která vycházejí z pravidel obecně uznávaných mezinárodní lyžařskou federací FIS. Z obecných pravidel chování na běžeckých tratích, které soud k důkazu provedl, vyplývá zásada ohleduplnosti a přednosti v jízdě, kdy v případě úpravy pouze jedné stopy má přednost lyžař jedoucí z kopce, toto pravidlo platí i pro bruslení. Obecně mají přednost ti, kteří jedou z kopce dolů a jedou rychleji. Jezdí se vpravo, respektive v pravé stopě. Zásadním a prvním pravidlem chování je pak ohled na ostatní lyžaře tak, aby nedošlo k ohrožení nebo poškození druhého lyžaře a obecná povinnost zvládnutí rychlosti a způsobu jízdy, kdy každý musí jezdit s přiměřeným odstupem s ohledem na vzdálenost, na kterou vidí, a svou rychlost a způsob jízdy přizpůsobit svému lyžařskému umění, terénním, sněhovým a povětrnostním poměrům, jakož i hustotě provozu. Tato pravidla vyplývají též ze zprávy [adresa][právnická osoba]., kde je odkazováno na všeobecně známá pravidla pro běžecké lyžování. Soud má dále prokázáno, že při samotném okamžiku pádu žalobce nebyl přítomen žádný ze slyšených svědků. Další osoby, které se v tu chvíli pohybovaly na inkriminované části trasy, pro oba žalobce i žalovaného, nebyly identifikovány. Všichni slyšení se shodli na tom, že ten den na uvedeném úseku trati se pohybovalo velké množství osob. Svědkyně [jméno FO] a svědek [Anonymizováno] potvrdili, že sjížděli svah na lyžích s odstupem před žalovaným. Běžkaře, který by jim bránil v bezpečném sjezdu neviděli. Povrch tratě podle nich nebyl zledovatělý. Svědkyně [jméno FO] a svědek [tituly před jménem] [právnická osoba] naopak shodně uvedli, že povrch této části trati byl již zledovatělý, zejména svědkyně [jméno FO] uváděla, že ani při cestě směrem na [podezřelý výraz] v dopoledních hodinách tento sjezd neabsolvovala, měla strach a společně s ní scházel dolů s běžkami v ruce i žalobce. Oba svědci kopec vystoupali s lyžemi v rukou. Svědek [tituly před jménem] [právnická osoba], který stoupal před žalobcem, výslovně uvedl, že při stoupání do kopce se ohlédl a viděl žalobce, jak sundává běžky. Sám žalobce přitom ve své účastnické výpovědi podrobně uvedl, že měl běžky s tzv. mohérovým povrchem a bylo pro něj obtížnější jet ve stoupáních, protože skluznice podkluzovala. Soud zdůrazňuje, že všichni slyšení svědci mají blízký vztah k jednomu z účastníků a jen z tohoto důvodu nelze jejich výpovědi považovat za nevěrohodné, vypovídali podrobně a souvisle a soud proto z těchto důkazů vycházel ve spojení s výpověďmi účastníků řízení, kteří jediní byli u vlastního úrazového děje přítomni. Soud tak dospěl k závěru, že žalobce neporušil pravidla pro chování na běžeckých tratích, když soud s ohledem na účastnickou výpověď žalobce a výpovědi svědkyně [jméno FO] a svědka [tituly před jménem] [adresa] má prokázáno, že žalobce si před stoupáním, a tedy před inkriminovaným úsekem trati, lyže sundal a po pravé straně stoupal pěšky nahoru. Tvrzení žalovaného o tom, že žalobce vytvořil překážku na trati, když stoupal na běžkách takzvaně bokem, prokázáno nebylo a ani svědkyně [jméno FO] či [Anonymizováno], kteří sjížděli v kratším časovém odstupu od žalovaného (udávali cca 15 m), nepotvrdili, že by na trati zaregistrovali běžkaře, který by takovýmto způsobem do kopce stoupal. Naopak, byl to žalovaný, kdo podcenil situaci na trati. Všichni slyšení svědci i účastníci řízení se shodli na tom, že toho dne byl na trati velmi vysoký počet běžkařů i chodících turistů. Žalovaný přitom při sjíždění nezvládl tento manévr a jak sám popsal po objetí skupinky jiných osob již při tzv. plužení nebyl schopen objet i žalobce, nabral sníh na lyži a upadl na břicho. Jeho následný pohyb po trati dolů nelze objektivně popsat jinak než jako nekontrolovaný a neřízený a takto se blížil k žalobci. Tvrzení právního zástupce žalovaného, že tímto záměrným upadnutím se snažil žalovaný vyhnout horším následkům srážky s žalobcem, soud považuje za nepravdivé a zcela v rozporu s tvrzením samotného žalovaného, který potvrdil, že k pádu došlo nezáměrně. Byl to tedy žalovaný, kdo podcenil své lyžařské umění a aktuální podmínky na trati, kterou nadto, jak sám potvrdil, velmi dobře z předcházejících jízd znal a aktuální poměry na trati, zejména množství osob, mu musel být znám, když trasu projížděl v dopoledních hodinách téhož dne. Rozhodnutí žalovaného tento úsek trati s přihlédnutím ke všem okolnostem a podmínkám na trati sjet, nezvládnutí tohoto manévru a následný nekontrolovaný pád vedl výlučně a jednoznačně k poškození zdraví žalobce. Žalobce byl žalovaným vystaven nenadálé situaci, kterou se pokusil vyřešit výskokem, přičemž upadl a zlomil si klíční kost. Nebýt nezvládnutého sjíždění ze strany žalovaného a jeho nekontrolovaného pádu, nemusel by se žalobce snažit vyhnout střetu s žalovaným a nedošlo by k jeho pádu a zlomenině klíční kosti. Porušením obecně závazných pravidel pro lyžování tak, jak jsou shora uvedeny soudem dle pravidel FIS, došlo k porušení prevenční povinnosti ze strany žalovaného ve smyslu ustanovení § 2900 občanského zákoníku, když tato pravidla lze podřadit pod zvyklosti soukromého života, které je nutné chápat jako normované či nenormované pravidlo, včetně například tzv. pravidel sportovních (judikatura Nejvyššího soudu ČR 25 Cdo 722/2005, žalobcem zmíněné rozhodnutí 8 Tdo 68/2010). Soud opakuje, že každý lyžař, a běžkaře nevyjímaje, je povinen přizpůsobit rychlost a způsob jízdy svým schopnostem a zkušenostem, terénním, sněhovým a klimatickým podmínkám, výhledovým poměrům a hustotě provozu, tedy celkové situaci na trati, aby měl možnost včas a v dostatečné vzdálenosti reagovat například i na nenadálou překážku v jízdě. Žalovaný toto uvedené pravidlo nedodržel, ačkoli si všech uvedených podmínek a pravidel musel být vědom, zvláště za situace, kdy je sám snowboardovým trenérem. Žalovaný podcenil danou situaci, spoléhal se na své lyžařské schopnosti a porušil tak obecnou prevenční povinnost. V příčinné souvislosti s porušením této povinnosti došlo ke zranění žalobce a vzniku újmy. Pokud jde o námitky stran žalovaného, že původně uváděl v žalobě žalobce skutkový děj i jiným způsobem, soud poukazuje na skutečnost, že při podání žaloby byl skutkový děj vymezen pouze velmi stručně, jedinou větou obecně odkazující na skutečnost, že ten den se žalobce pohyboval na uvedené trati na běžkách, následně po poučení soudu řádně dotvrdil v podrobnostech skutkový děj a blíže, věrohodně a podrobně jako účastník řízení po poučení soudu ve své účastnické výpovědi.

45. Soud tedy shrnuje, že v příčinné souvislosti se zaviněným porušením povinnosti žalovaným vznikla žalobci újma.

46. Pokud jde o újmu nemajetkovou, spočívající v náhradě bolestného, žalobce listinnými důkazy, zejména pak lékařskými zprávami, prokázal, jak je shora uvedeno, že utrpěl zlomeninu klíční kosti, diagnózu označenou pod kódem S 4200. Žalobce, pokud jde o vyčíslení náhrady bolestného, vycházel z metodiky Nejvyššího soudu ČR, která je veřejně přístupná na stránkách Nejvyššího soudu. Metodika k náhradě nemajetkové újmy na zdraví vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu Cpjn 14/2014 k ustanovení § 2958 občanského zákoníku. Pro určení výše náhrady bolestného se bodový součet vycházející z diagnózy dle klasifikace poškození zdraví vynásobí částkou odpovídající hodnotě jednoho bodu. Doporučuje se přitom hodnotu bodu odvozovat od jednoho procenta hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházejícího roku, v němž vznikl nárok. Dle uvedené metodiky a přílohy B - přehled bolesti - sazby bodového hodnocení je diagnóza žalobce, zlomenina klíční kosti bez posunu úlomku S 4200 hodnocená 30 body. Výše hodnoty jednoho bodu pro rok 2023, vycházející z výpočtu pro kalendářní rok 2022, činí 403,53 Kč. Jak dále vyplývá z přílohy D metodiky Nejvyššího soudu, výše takto stanoveného bolestného bez jakýchkoliv navýšení činí 12 106 Kč. Soud v tomto rozsahu žalobě proto zcela vyhověl, když má prokázáno, že žalobci byla, jak je již shora uvedeno, způsobena žalovaným újma na zdraví. Má nárok na náhradu vzniklého bolestného jako nemajetkové újmy ve smyslu ustanovení § 2951 odst. 2 občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 2958 občanského zákoníku, a to v částce 12 106 Kč.

47. Pokud jde o náhradu za ušlou mzdu po dobu trvání pracovní neschopnosti žalobce, jak je již shora uvedeno, soud má prokázáno, že pracovní neschopnost žalobce v důsledku utrpěného úrazu trvala od 29. 1. 2023 do 2. 4. 2023. Soud má dále prokázáno, že v tomto období byl žalobce zaměstnán u předcházejícího zaměstnavatele se sjednanou mzdou ve výši 52 000 Kč hrubého za kalendářní měsíc. Ze mzdového listu za měsíc leden 2023 vyplývá, že žalobce obdržel částku toliko hrubého a na náhradě nemocenského částku, rozdíl oproti očekávanému příjmu tak činí 2 326 Kč. V měsíci únoru pak tento rozdíl činí 20 894 Kč, v měsíci březnu 28 932 Kč a v měsíci dubnu 2023 již škoda nevznikla, když pracovní neschopnost žalobce trvala do 2. 4. 2023. Následně nastoupil do pracovního poměru, v němž byl do 5. 5. 2023. Celkově tak rozdíl mezi mzdou, kterou měl obdržet u tohoto zaměstnavatele, žalobce v období od 29. 1. 2023 do 2. 4. 2023 činí 52 152. Kč. Soud v tomto směru poukazuje na ustanovení § 2962 občanského zákoníku. Žalobci byla přiznána náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti jako rozdíl mezi tím, co žalobci bylo jako poškozenému skutečně vyplaceno a předpokládanou výši mzdy, když u uvedeného zaměstnavatele byl žalovaný zaměstnán teprve od 1. 1. 2023 a soud tak vychází ze skutečnosti, kdy sjednaná výše mzdy je výší průměrného výdělku poškozeného před vznikem újmy. V tomto rozsahu je nárok žalobce zcela důvodný, bez poškození jeho zdraví v důsledku protiprávního jednání ze strany žalovaného by nevznikla finanční újma v období spočívajícím ve snížení jeho očekávatelného příjmu, když pro úraz musel být v pracovní neschopnosti. Soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl.

48. Příslušenství úrok z prodlení byl přiznán žalobci ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Žalovaný byl vyzván k úhradě pohledávky žalobce dopisem ze dne 17. 7. 2023 s vyčíslením pohledávky v celkové výši 215 457 Kč s výzvou, aby tuto uhradil do 7 dnů ode dne doručení. Výzvu převzal žalovaný dne 3. 8. 2023, na pohledávku neuhradil ničeho a je proto ode dne 11. 8. 2023 v prodlení. Žalobce požaduje úrok ode dne 21. 8. 2023 řádně a soud proto i v tomto rozsahu přiznal žalobci nárok na úrok z prodlení z přiznané jistiny do zaplacení.

49. Pokud jde o zbývající nárok žalobce, který požadoval dále náhradu za ztrátu na výdělku s odkazem na ustanovení § 2963 občanského zákoníku od 6. 5. 2023 do 30. 9. 2023, v tomto směru soud žalobě nevyhověl. Soud má prokázáno, že po skončení pracovní neschopnosti až do 5. 5. 2023 vykonával žalobce pro svého zaměstnavatele sjednanou práci. Pracovní poměr byl ukončen ve zkušební době, jak vyplývá ze zrušení pracovního poměru ze dne 5. 5. 2023. V uvedené listině není žádným způsobem uvedeno, že by pracovní poměr byl zrušen z důvodu pracovní neschopnosti žalobce či samotného utrpěného úrazu. Přes poučení soudu žalobce neprokázal, že nebyl schopen pro utrpěný úraz následně pro zaměstnavatele vykonávat sjednanou práci. Ukončení pracovního poměru žalobce ve zkušební době proto nelze přičítat k tíži žalovaného. Žalobce přes poučení soudu neprokázal ani skutečnost, že nebyl schopen být pro následky utrpěného úrazu zaměstnán u jiného zaměstnavatele, když z předložených e-mailových korespondencí nevyplývá, že by nebyl přijat do jiného pracovního poměru výlučně pro předmětný úraz. Mezi utrpěným úrazem a skutečností, že od 6. 5. 2023 do 30. 9. 2023 nebyl žalobce zaměstnán, není prokázána příčinná souvislost. Proto soud žalobu v tomto rozsahu, tedy v částce 136 681 Kč, kterou požadoval žalobce jako náhradu po skončení pracovní neschopnosti, jako rozdíl mezi výdělkem, kterého dosahoval před vznikem újmy, a výdělkem dosahovaným po skončení pracovní neschopnosti, jako nedůvodnou zamítl.

50. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Soud vychází při určení náhrady nákladů řízení z merita věci 205 485 Kč. Z procesního hlediska má ve věci větší úspěch žalovaný, když v rozsahu částky 136 681 Kč byla žaloba zamítnuta a částku 4 546 Kč vzal žalobce po zahájení řízení ve věci samé zpět, a i na toto částečné zpětvzetí je tedy nutno pohlížet jako na neúspěch na straně žalobce. Celkově neúspěch žalobce představuje částku 141 227 Kč, což znamená 69 % z původně žalované částky 205 485 Kč. Úspěch žalobce představuje toliko 31 % z žalované částky. Z procesního hlediska má převažující úspěch ve věci žalovaný, kdy po odečtení úspěchu od neúspěchu činí rozdíl 38 %. V tomto rozsahu má proto žalovaný nárok na náhradu nákladů v řízení, které ve věci vynaložil. Žalovaný byl v řízení zastoupen právním zástupcem, náleží mu proto náhrada dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění novel, v rozsahu účelně vynaložených nákladů právního zastoupení. Tyto náklady sestávají z úkonů právní pomoci, které soud považuje za účelně vynaložené, z merita věci 205 485 Kč po 9 140 Kč, a to převzetí věci, vyjádření ze dne 8. 1. 2024, vyjádření ze dne 28. 2. 2024, účast na jednání soudu dne 21. 2. 2024 v rozsahu dvou úkonů právní pomoci (délka jednání soudu přesáhla dvě hodiny), účast u jednání soudu dne 12. 4. 2024 a účast u jednání soudu dne 11. 6. 2024, tedy celkově 7 úkonů právní pomoci a režijní paušály po 300 Kč za shodné úkony právní pomoci, to vše navýšeno o 21 % DPH, ve výši 79 956,80 Kč. Celkové náklady žalovaného tak činí 38 % z této částky, tedy částku 30 383,60 Kč, kterou je povinen žalobce uhradit žalovanému k rukám jeho právního zástupce.

51. V průběhu řízení vznikly náklady státu České republice v souvislosti s výslechem svědkyně [jméno FO] ve výši 640 Kč. Stát má vůči účastníkům řízení nárok na náhradu takto vynaložených nákladů ve smyslu ustanovení § 148 o. s. ř. podle poměru úspěchu ve věci. Vzhledem k tomu, že úspěch žalovaného představuje 69 %, je povinen uhradit státu náklady vzniklé v rozsahu 31 %, stejně tak žalobce v rozsahu 69 %. Soud proto dále ve výroku IV. a V. zavázal žalobce a žalovaného k úhradě těchto vzniklých nákladů státu, a to v částce 442 Kč žalobci, což představuje rozsah 69 % vyplaceného svědečného a žalovanému v částce 198 Kč, což představuje 31 % vyplaceného svědečného.

Poučení