19 C 143/2020-34

Rubrum

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Malou, LL.M. ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] pro: náhradu nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky [částka] se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se návrhem podaným u soudu dne [datum] ve znění doplnění (dále také jen„ žaloba“) domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku [částka]. Návrh byl odůvodněn zejména tím, že v rámci exekučního řízení vedeného žalovaným, jakožto soudním exekutorem, pod sp. zn. 203 Ex 59147/13 (dále také jen„ exekuční řízení“), proti žalovanému, jakožto povinnému vydal žalovaný dne [datum] exekuční příkaz č. j. 203 Ex 59147/13-79 (dále jen„ exekuční příkaz č. l. 79“), v němž bylo uvedeno, že exekučně vymáhaná částka činí [částka]. Exekuční příkaz č. l. 79 byl zaslán bance žalobce a ta dne [datum] zablokovala účet žalobce. Na základě iniciativy žalobce, který upozorňoval na skutečnou výši vymáhané pohledávky [částka], byl exekuční příkaz č. l. 79 dne [datum] zrušen. Pochybení ve výši vymáhané částky měl zástupci žalobce potvrdit také pracovník žalovaného. V dalším exekučním příkaze vydaném žalovaným byla i přes výše uvedené exekučně vymáhaná částka vyčíslena na částku [částka]. Zástupce žalobce opět vyzval žalovaného k okamžité nápravě exekučního příkazu a žádal po žalovaném omluvu a vysvětlení. Dopisem ze dne [datum] žalobce prostřednictvím zástupce žádal po žalovaném úhradu nemajetkové újmy, která mu vznikla jednak vydáním vadného exekučního příkazu, dále pak nevhodným chováním pracovníků žalovaného, kteří odmítli s žalobcem komunikovat a vznik chyby neuznávali. V důsledku popsaného jednání žalovaného mělo dojít k výraznému zhoršení zdravotního stavu žalobce. Dle lékařů se jednalo o těžkou zátěžovou životní událost, kterou lze z psychiatrického hlediska dle položky 016 vyhlášky č. 440/2001 Sb., hodnotit jako faktor naplňující vážnou poruchu vzniklou působením děsivých zážitků psychologického charakteru. Za účelem odškodnění pak lze věc hodnotit bodovým ohodnocením v sazbě 500 až 1 500 bodů. Z hlediska diagnózy se jedná o souběh těžké depresivní poruchy a rozvinuté posttraumatické poruchy s nutností další léčby. S ohledem na sazbu [částka] za jeden bod přichází dle žalobce do úvahy odškodnění ve výši [částka] až [částka]. Na výzvu zástupce žalobce nemělo být ze strany žalovaného reagováno.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil, nárok neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Své procesní stanovisko žalovaný odůvodnil zejména tím, že není ve věci pasivně legitimován, neboť pokud žalobci vznikla tvrzená újma popsanou činností žalovaného, jedná se o výkon státní moci. Za případné újmy takovouto činností vzniklé pak odpovídá stát za podmínek dle zákona č. 82/1998 Sb. Nadto žalovaný uvedl, že exekuční řízení je vůči povinnému doposud vedeno, přičemž ve všech vydaných rozhodnutích byla uváděna jako vymáhaná částka [částka]. Toliko v exekučním příkazu č. l. 79 byla uvedena částka„ [částka]“, tedy jednalo se o zjevnou písařskou chybu, která byla následně opravena. Situace byla během několika dní vyřešena, žalovaný se žalobci omluvil a ke srážce mylně uvedené částky z účtu žalobce nikdy nedošlo. S ohledem na uvedené žalovaný sporoval také vznik žalobcem tvrzené újmy, to vše za situace, kdy dle obsahu exekučního spisu měl žalobce psychické potíže již před popsanou situací.

3. Po provedeném dokazování vzal soud za zjištěné následující skutečnosti: Z exekučního spisu vedeného v elektronické podobě pod sp. zn. 203 Ex 59147/13 bylo z návrhu ze dne [datum] zjištěno, že [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (jakožto oprávněné) se citovaným návrhem domáhaly pověření tehdejšího soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení] k vedení exekuce pro vymožení peněžité pohledávky podle vykonatelného exekučního titulu, a to rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 10. 2013, č. j. 27 C 397/2012-51. Za povinné byli označeni žalobce a [jméno] [příjmení], [datum narození]. Návrh byl do datové schránky tehdejšího soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení] doručen dne [datum] a byla mi přidělena sp. zn. 103 Ex 59147/13. Z obsahu exekučního spisu se dále podává, že po provedených opravách exekučního návrhu byl tehdejší soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení] vedením exekuce mj. proti žalobci pověřen, a to rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. 8. 2014, č. j. 64 EXE 281/2014-30. Od 1. 4. 2016 žalovaný převzal vedení exekučního spisu a dále jej vedl pod sp. zn. 203 Ex 59147/13.

4. Z exekučního příkazu ze dne 20. 5. 2019, č. j. 203 Ex 59147/13-79 (shodně s výše uvedeným dále jen„ exekuční příkaz č. l. 79), bylo zjištěno, že žalovaný uvedeného dne vydal exekuční příkaz, jimž bylo rozhodnuto o provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu žalovaného vedeného u společnosti [právnická osoba] Vymáhaná peněžitá povinnost byla vyčíslena sumou „ [částka]“. Exekuční příkaz č. l. 79 byl následně zrušen usnesením žalovaného ze dne 5. 6. 2019, č. j. 203 Ex 59147/13-84, s odůvodněním, že žalovaný, jakožto soudní exekutor, rozhodl o upuštění od postižení výše uvedeného majetku (jak plyne z citovaného usnesení). Usneseními žalovaného vydanými taktéž dne 5. 6. 2019 pod č. j. 203 Ex 59147/13-85 a č. j. 203 Ex 59147/13-85 byly zrušeny také další dříve žalovaným vydané exekuční příkazy postihující účet žalobce vedený u společnosti [právnická osoba] (jak plyne z těchto usnesení). Ve všech ostatních citovaných rozhodnutích žalovaného byla exekučně vymáhaná pohledávka vyčíslena částkou [částka].

5. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Návrh na pověření soudního exekutora k vedení exekuce směřující mj. k vymožení peněžité povinnosti žalovaného byl doručen tehdejšímu soudnímu exekutorovi JUDr. [jméno] [příjmení] do datové schránky dne [datum]. Na základě návrhu byl tehdejší soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení] vedením takovéto exekuce pověřen. Exekuční řízení bylo původně vedeno pod sp. zn. 103 Ex 59147/13. Jelikož od 1. 4. 2016 převzal vedení exekučního spisu žalovaný, je spis od uvedené doby veden pod sp. zn. 203 Ex 59147/13. V rámci exekučního řízení je vymáháno peněžité plnění [částka] s příslušenstvím. Dne [datum] vydal žalovaný exekuční příkaz č. j. 203 Ex 59147/13-79, kterým rozhodl o provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu žalovaného vedeného u společnosti [právnická osoba], v exekučním příkazu byla jako vymáhaná částka uvedena suma„ [částka]“. Exekuční příkaz č. l. 79 byl následně usnesením žalovaného ze dne 5. 6. 2019, č. j. 203 Ex 59147/13-84 zrušen. Dalšími dvěma usneseními vydanými téhož dne žalovaný zrušil také další dříve vydané exekuční příkazy postihující účet žalobce vedený u [právnická osoba]

6. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění účinném do [datum] (dále jen„ exekuční řád 2012“) exekutor odpovídá za škodu tomu, komu ji způsobil v souvislosti s činností podle tohoto zákona. Exekutor odpovídá za škodu i tehdy, byla-li škoda způsobena při výkonu exekuční nebo další činnosti jeho zaměstnancem; případná odpovědnost této osoby podle zvláštních předpisů tím není dotčena.

7. Podle § 32 odst. 2 exekučního řádu 2012 exekutor se odpovědnosti podle odstavce 1 zprostí, prokáže-li, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat.

8. Podle § 32 odst. 3 exekučního řádu 2012 odpovědnost státu za škodu podle zvláštního právního předpisu tím není dotčena.

9. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do [datum] (dále jen„ exekuční řád 2013“), nestanoví-li zvláštní zákon jinak, odpovídá exekutor za škodu tomu, komu ji způsobil v souvislosti s činností podle tohoto zákona. Exekutor odpovídá za škodu i tehdy, byla-li škoda způsobena při výkonu exekuční nebo další činnosti jeho zaměstnancem; případná odpovědnost této osoby podle zvláštních předpisů tím není dotčena.

10. Podle § 32 odst. 2 exekučního řádu 2013 exekutor se odpovědnosti podle odstavce 1 zprostí, prokáže-li, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat.

11. Podle § 32 odst. 3 exekučního řádu 2013 odpovědnost státu za škodu podle zvláštního právního předpisu tím není dotčena.

12. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ exekuční řád 2014“), nestanoví-li zvláštní zákon jinak, je exekutor povinen nahradit újmu tomu, komu ji způsobil v souvislosti s činností podle tohoto zákona. Exekutor je povinen nahradit újmu i tehdy, byla-li újma způsobena při výkonu exekuční nebo další činnosti jeho zaměstnancem; případná povinnost této osoby nahradit újmu podle zvláštních předpisů tím není dotčena.

13. Podle § 32 odst. 2 exekučního řádu 2014 exekutor se povinnosti podle odstavce 1 zprostí, prokáže-li, že újmě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat.

14. Podle § 32 odst. 3 exekučního řádu 2014 povinnost státu nahradit újmu podle zvláštního právního předpisu tím není dotčena.

15. Podle důvodové zprávy k bodu 19 zákona č. 396/2012 Sb., kterým byl s účinností od [datum] novelizován § 32 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu,„ Právní úprava odpovědnosti soudního exekutora za škodu způsobenou v souvislosti s činností podle tohoto zákona se uvádí do souladu s obdobnou odpovědností notáře, která je upravena v § 57 notářského řádu. Zvláštním zákonem je třeba rozumět především zákon [číslo] Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady [číslo] Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, na nějž odkazuje i odstavec 3 tohoto ustanovení. Navrženou právní úpravou bude rovněž odstraněna nejednoznačnost, která se projevovala v aplikaci uvedeného ustanovení a bude postaveno najisto, že odpovědnost soudního exekutora nastupuje tehdy, pokud není dána odpovědnost státu podle zákona č. 82/1998 Sb.“.

16. Podle bodu 1. čl. IV. zákona č. 396/2012 Sb. řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou § 33e, 44b, 46, § 49 odst. 1 písm. h), § 55c odst. 3, § 66 odst. 4 a § 69a zákona č. 120/2001 Sb., které se použijí ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

17. Podle § 35 odst. 2 exekučního řádu 2013 exekuční řízení je zahájeno dnem, kdy exekuční návrh došel exekutorovi.

18. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2015, v rámci pověření exekutorským úřadem exekutor provádí nucený výkon exekučních titulů včetně zřizování exekutorského zástavního práva (dále jen "exekuční činnost") a další činnost podle tohoto zákona.

19. Podle § 59 odst. 1 písm. b) zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění účinném do 31. 5. 2019, exekuci ukládající zaplacení peněžité částky lze provést přikázáním pohledávky.

20. Podle § 57 odst. 1 zákona č. 358/1992 Sb., notářského řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ notářský řád 2013“), nestanoví-li zvláštní zákon jinak, notář odpovídá žadateli, klientovi nebo jinému účastníku za škodu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem činnosti notáře. Notář odpovídá za škodu způsobenou těmto osobám i tehdy, byla-li způsobena v souvislosti s výkonem činnosti notáře jeho pracovníkem; případná odpovědnost podle pracovněprávních předpisů tím není dotčena.

21. Podle § 57 odst. 2 notářského řádu 2013 notář se odpovědnosti podle odstavce 1 zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které na něm bylo možno požadovat.

22. Podle § 57 odst. 3 notářského řádu 2013 odpovědnost státu za škodu podle zvláštního právního předpisu tím není dotčena.

23. Podle § 57 odst. 1 zákona č. 358/1992 Sb., notářského řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ notářský řád 2014“), nestanoví-li zvláštní zákon jinak, notář odpovídá žadateli, klientovi nebo účastníku za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem činnosti notáře. Notář odpovídá za újmu způsobenou těmto osobám i tehdy, byla-li způsobena v souvislosti s výkonem činnosti notáře jeho pracovníkem; případná odpovědnost podle pracovněprávních předpisů tím není dotčena.

24. Podle § 57 odst. 2 notářského řádu 2014 notář se odpovědnosti podle odstavce 1 zprostí, prokáže-li, že újmě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které na něm bylo možno požadovat.

25. Podle § 57 odst. 3 notářského řádu 2014 odpovědnost státu za újmu podle zvláštního právního předpisu tím není dotčena.

26. Podle § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, ve znění účinném od 16. 8. 2018 (dále jen zákon č. 82/1998 Sb.“), stát odpovídá za škodu, právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby").

27. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. za a výkon státní správy podle § 3 odst. 1 písm. b) se považuje i sepisování veřejných listin o právních úkonech, zápisy skutečností do veřejného rejstříku provedené notářem podle zákona upravujícího veřejné rejstříky právnických a fyzických osob, úkony notáře jako soudního komisaře a úkony soudního exekutora, případně jeho zástupce, zanikl-li exekutorovi výkon exekutorského úřadu a je-li tímto zástupcem exekutorský kandidát, při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu3.

28. Soud dále připomíná judikaturní závěry, ke kterým při vydání tohoto rozhodnutí přihlédl. Takto se Nejvyšší soud ČR (byť meritorně řešící jinou otázku) nepřímo vyjádřil k dosavadní soudní praxi ohledně pasivní věcné legitimace soudního exekutora a státu vedle sebe ve sporech o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem soudního exekutora (vycházející ze znění § 32 exekučního řádu 2013) v rozhodnutí ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 30 Cdo 193/2017, tak, že„ Toliko pro úplnost dovolací soudu uvádí, že ve své judikatuře přijal a odůvodnil závěr, že za škodu způsobenou soudním exekutorem při výkonu veřejné moci přenesené na něj zákonem (jako úřední osobou ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) OdpŠk a § 4 odst. 1 OdpŠk) odpovídá vedle státu též soudní exekutor sám za podmínek § 32 exekučního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 970/2006, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo]). Z tohoto rozhodnutí vyplývá závěr, že povinnost k náhradě škody způsobené nesprávným úředním postupem exekutora má (také) stát, a to bez ohledu na to, zda poškozený stejný nárok uplatňuje vůči exekutorovi či nikoliv. Uvedená konstrukce již ovšem není aktuální, protože zákonem č. 396/2012 Sb. bylo s účinností od [datum] i do exekučního řádu vloženo obdobné návětí, jakým je uvozen § 57 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád),„ nestanoví-li zvláštní zákon jinak“, čímž se úprava odpovědnosti soudního exekutora za škodu sjednotila s úpravou odpovědnosti notáře. To bylo i podle důvodové zprávy k zákonu č. 396/2012 Sb. smyslem této změny, která„ odstraní nejednoznačnost, která se projevovala v aplikaci uvedeného ustanovení, a bude postaveno najisto, že odpovědnost soudního exekutora nastupuje tehdy, pokud není dána odpovědnost státu podle zákona č. 82/1998 Sb.“. Lze tedy uzavřít, že činnost soudního exekutora vymezená v § 4 odst. 1 OdpŠk je výkonem veřejné moci, za jehož nesprávnost nadále odpovídá stát, a nikoliv již souběžně s ním též sám soudní exekutor. Odpovědnost soudního exekutora za škodu podle § 32 exekučního řádu se vztahuje na ostatní činnosti, v nichž nejedná v pozici úřední osoby (viz [příjmení], P., [příjmení], V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 59) ,....“.

29. V rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 25 Cdo 5870/2017, (v němž byla sice řešena opět věcně jiná právní otázka) Nejvyšší soud ČR rovněž dovodil, že„ S účinností od [datum] lze tedy vůči exekutorovi požadovat též náhradu nemajetkové újmy, to však pouze v případech jeho vlastní samostatné povinnosti k náhradě, tedy činností mimo výkon veřejné moci.“.

30. Soud si je vědom rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2135/2013 ze dne 18. 12. 2013 nebo sp. zn. 30 Cdo 825/2014 ze dne 28. 4. 2015, jakož i jim obsahově obdobných rozhodnutí vydaných po [datum] (a obsahujících právní závěry rozporné s právními názory v předchozích dvou bodech odůvodnění tohoto rozsudku prezentovanými), nicméně v té souvislosti soud poukazuje (jak bude dále blíže rozvedeno) na to, že tato rozhodnutí (i obdobná dostupná rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR) o odpovědnosti soudního exekutora za škodu způsobenou při výkonu exekuční činnosti a i společné a nerozdílné odpovědnosti státu za tutéž škodu (a stojících tedy„ vedle sebe“), vycházejí vždy z jiného skutkového stavu (vycházejí ze škody vzniklých v exekucích zahájených přede dnem [datum]), popř. z jiné právní úpravy (z § 32 exekučního řádu 2013 a po zohlednění přechodných ustanovení čl. IV. zákona [číslo] 2012 Sb.) oproti nyní projednávané věci.

31. Ze závěrů komentářové a odborné literatury soud zdůrazňuje komentář k § 4 zákonu č. 82/1998 Sb. obsažený v publikaci Zákon o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci, autorů [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení], Nakladatelství Wolters Kluwer (ČR), r.v. 2017, a dle kterého„ Pokud exekuční řád pojmenovává činnost fyzických osob, které působí v rámci pověření exekutorským úřadem při provádění nuceného výkonu exekučních titulů, jako soudní, platí to co do důsledků pro konstrukci nositele odpovědnosti z takové činnosti - za takovou jejich činnost totiž odpovídá stát, jako by odpovídal za soudní činnost. Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, je podle § 32 odst. 1 exekučního řádu exekutor povinen nahradit újmu tomu, komu ji způsobil v souvislosti s činností podle tohoto zákona. Exekutor je povinen nahradit újmu i tehdy, byla-li újma způsobena při výkonu exekuční nebo další činnosti jeho zaměstnancem; případná povinnost této osoby nahradit újmu podle zvláštních předpisů tím není dotčena. Podle odstavce 3 téhož ustanovení exekučního řádu tím není dotčena povinnost státu nahradit újmu podle zvláštního předpisu, jímž je dle zákonné poznámky právě ustanovení komentovaného zákona. Odpovědnost státu je tak výslovně omezena jen na výkon exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a činnost vykonávanou exekutorem z pověření soudu. Za výkon jiné činnosti mimo takové vymezení odpovídá poškozenému přímo exekutor. To platí dle § 17 odst. 4 exekučního řádu i pro činnost exekutorského kandidáta, zastupuje-li exekutora, kterému zanikl exekutorský úřad. Poměr odpovědnosti státu a exekutora byl judikatorně dovozován z rozhodnutí (viz rozsudek NS ze dne 30.7.2006, sp. zn. 25 Cdo 970/2006, publikovaný pod R 44/2009), v němž se argumentačně vychází z rozdílného znění § 57 notářského řádu a § 32 exekučního řádu. V důsledku novely exekučního řádu provedené zákonem č. 396/2012 Sb. však došlo k takové formulaci úpravy odpovědnosti exekutora (viz odkaz na znění § 32 exekučního řádu shora), která je totožná s konstrukcí odpovědnosti notáře, na což poukazuje i důvodová zpráva k této novele. Na tuto zákonnou změnu však dosud judikatura Nejvyššího soudu nereflektovala a výslovně se k ní ani nevyjádřila. Nabízí se přitom výklad, dle nějž podle nyní platné úpravy neplatí princip společné a nerozdílné povinnosti k náhradě škody a nemajetkové újmy dle § 2915 odst. 1 věty první před středníkem o. z., a že odpovědnost soudního exekutora nastupuje tehdy, pokud není dána odpovědnost státu ve smyslu komentovaného ustanovení, jako je tomu u notářovy odpovědnosti. Zákon komentovaným ustanovením zakládá přímou a úplnou odpovědnost státu za činnost exekutora při výkonu exekuční činnosti, tedy dovozuje povinnost k náhradě pro stát.“., dále komentář k § 57 z.č. 358/1992 Sb. publikace Notářský řád, praktický komentář, autorů [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], Nakladatelství Wolters Kluwer (ČR), r.v. 2019, a dle kterého„ Ustanovení § 57 se nepoužije na nárok klienta tam, kde za škodu způsobenou notářem odpovídá poškozené osobě místo notáře stát podle zvláštního předpisu, a odpovědnost notáře podle § 57 se zkoumá až v okamžiku, kdy stát uplatňuje vůči notáři regresní nárok.“,„ Notář odpovídá za újmu způsobenou v souvislosti s výkonem činnosti notáře jeho pracovníkem, a to stejně, jako by újmu způsobil sám notář - tedy v plném rozsahu, se stejnými liberačními důvody apod. Důvodem je především to, že úkony provedené pracovníky se považují za úkony notáře, a ochrana třetích osob před obcházením odpovědnosti notáře (odpovědnost zaměstnance je totiž zpravidla limitována).“,„ Stát nese podle § 4 zákona o odpovědnosti za škodu odpovědnost za škodu způsobenou notářem při sepisování veřejných listin o právních úkonech (nutno vykládat šířeji jako právní jednání, terminologie zákona o odpovědnosti za škodu nereaguje na novelizaci notářského řádu v souvislosti s rekodifikací soukromého práva), provádění zápisů skutečností do veřejného rejstříku podle zákona upravujícího veřejné rejstříky právnických a fyzických osob a při úkonech notáře jako soudního komisaře. V případě pochybení notáře při této činnosti jde o nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 zákona o odpovědnosti za škodu. Pokud notář vydá jako soudní komisař v řízení o pozůstalosti usnesení jménem příslušného soudu s vadami, může jít o nezákonné usnesení ve smyslu § 7 zákona o odpovědnosti za škodu. V ostatních oblastech činnosti notáře stát za škodu způsobenou pochybením notáře či jeho pracovníka neodpovídá.“.

32. Soud při zohlednění obsahu žalobních tvrzení (a při zohlednění shora vyloženého závěru o skutkovém stavu věci), a i při zohlednění shora citovaných judikaturních závěrů a závěrů odborné literatury, uzavřel, že předmětem řízení je žalobní požadavek žalobce vznesený vůči žalovanému na zaplacení peněžité náhrady nemajetkové újmy (v žalobcem tvrzené výši [částka]), která měla žalobci vzniknout tak, že mu žalovaný jakožto soudní exekutor postihl bankovní účet pro částku [částka], až bylo exekuční řízení vedeno toliko pro částku [částka]. V té souvislosti přitom soud připomíná, že vzal za prokázané, že předmětná exekuce (dříve pod sp. zn. [spisová značka], od 1. 4. 2016 pod sp. zn. [spisová značka]) byla ve smyslu § 35 odst. 2 exekučního řádu 2013 zahájena dne [datum]. Exekuce byla od [datum] vedena žalovaným, jakožto soudním exekutorem, přičemž po celou dobu vystupoval v řízení jako povinný žalobce. Taktéž bylo zjištěno, že žalovaný dne 20. 5. 2019 vydal pod č. j. [číslo jednací] exekuční příkaz, kterým rozhodl o provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu žalovaného vedeného u společnosti [právnická osoba], a to pro vymožení peněžité povinnosti označené sumou„ [částka]“. Exekuční příkaz č. l. 79 byl následně usnesením žalovaného ze dne 5. 6. 2019, č. j. [číslo jednací], zrušen. Vydáním exekučního příkazu č. l. 79 pak žalovaný realizovali svojí činnost soudního exekutora dle ustanovení § 1 odst. 2 a § 59 odst. 1 b) exekučního řádu (ve znění účinném v době vydání exekučního příkazu, jak jsou výše citovány).

33. Soud se nejprve zaměřil na zhodnocení první z námitek žalovaného, kterou byla námitka absence pasivní věcné legitimace na jeho straně, a dospěl k závěru, že této nelze upřít důvodnosti. V té souvislosti soud připomíná, že jde-li o právní úpravu odpovědnosti soudního exekutora za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci na něho státem přenesené (při výkonu exekuční činnosti) platnou a účinnou do 31. 12. 2012, pak se soudní praxe ustálila na výkladu do té doby účinného § 32 exekučního řádu 2012 (zakládající právní rámec této otázky), podle kterého stojí odpovědnost soudního exekutora za takovou škodu vedle odpovědnosti státu, který na něho výkon části této složky státní moci přenesl (k tomu a nosným důvodům tohoto právního závěru srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 7. 2006, sp. zn. 25 Cdo 970/2006 a celou řadu na něho navazujících). Zákonodárce ale, vědom si zjevně této soudní praxe, naznal, že takový stav žádoucí není, a to i s přihlédnutím k absenci z hlediska odpovědnosti za škodu relevantních rozdílů mezi činností soudních exekutorů při výkonu exekuční činnosti na jedné straně a notářů (při výkonu činností v rámci na něho rovněž přeneseného výkonu státní moci) na straně druhé. To se zřetelně podává z důvodové zprávy k zákonu č. 396/2012 Sb., jejího shora cit. bodu 19. Soud proto uzavřel, že zákonem č. 396/2012 Sb. byl s účinností od [datum] novelizován § 32 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, a z důvodů popsaných ve shora citované důvodové zprávě, kdy i z těchto se podává i to, proč zákonodárce formuloval v té souvislosti relevantní ustanovení § 32 exekučního řádu s účinností od [datum] pro futuro tak, že zní v relevantních částech shodně jako ustanovení § 57 notářského řádu. Právě tím je a byl zakládán právní rámec odpovědnosti za škodu, potažmo od [datum] odpovědnosti za újmu, u notářů při výkonu na ně přenesené státní moci. Z tohoto (z jeho návětí odstavce prvého a odst. třetího) se pak ve spojení s § 3 a 4 zákona č. 82/1998 Sb. podává a i se podávalo, že za škodu způsobenou notářem při činnostech zahrnujících výkon státní moci na něho přenesené, odpovídá nikoliv notář sám, ale právě stát, a to za podmínek a předpokladů stanovených právě zvláštním právním předpisem, tj. zákonem č. 82/1998 Sb. Totožné proto nutno uzavřít po účinnosti zákona č. 396/2012 Sb. i pro odpovědnost soudního exekutora za škodu (s účinností od [datum] pro odpovědnost soudního exekutora za újmu) způsobenou jím v totožném postavení jako v postavení notáře, resp. opět při výkonu činností soudního exekutora zahrnujících výkon státní moci na něho přenesené, tedy při výkonu činnosti exekuční (co jí je, to stanoví § 1 odst. 2 exekučního řádu, a pod exekuční činnost je nutno zahrnout i faktický výkon způsobu exekuce přikázáním pohledávky, a to od okamžiku vydání tomu odpovídajícího exekučního příkazu, až do realizace tohoto způsobu provádění exekuce, nebo potažmo až po řádné vrácení při tomto způsobu exekuce zajištěných peněžních prostředků). Pro upřesnění nutno dodat, že uvedené platí s ohledem na přechodná ustanovení (čl. IV. zákona č. 396/2012 Sb.) pro odpovědnost soudního exekutora za škodu způsobenou v rámci exekucí, zahájených počínaje dnem [datum], tedy i pro nyní řešenou věc.

34. Ze všech shora vyložených důvodů proto soud přijal právní závěr, že pokud by soudní exekutor při výkonu exekuční činnosti v exekuci zahájené po dni [datum] způsobil škodu povinnému nesprávným úředním postupem (a za který lze považovat i vydání exekučního příkazu neodpovídajícího právnímu a skutkovému stavu exekuční věci), pak za tuto škodu odpovídá povinnému stát, a nikoliv již vedle něho i soudní exekutor sám. Ten odpovídá sám a ve smyslu § 32 exekučního řádu 2013 toliko za takovou škodu (od [datum] za takovou újmu), kterou způsobí při výkonu své ostatní činnosti, ve které nejedná v pozici úřední osoby. To promítnuto do poměrů dané věci znamená, že i kdyby povinný prokázal v dalším průběhu řízení veškerá svá tvrzení rozhodná pro závěr o vzniku nemajetkové újmy (a veškerá svá tvrzení pro závěr o její výši), resp. prokázal i všechna svá tvrzení o skutkových okolnostech, v důsledku kterých mělo dojít ke vzniku újmy na zdraví žalobce jednáním žalovaného, jakožto soudního exekutora, při provádění exekuce, pak při již přijatém závěru o skutkovém stavu věci by bylo i tak nutno uzavřít, že za takovou žalovanému případně vzniklou újmu odpovídá stát, a nikoliv již i vedle státu soudní exekutor. Proto bylo další dokazování k uvedeným skutkovým otázkám nadbytečné a soud vyhodnotil již první z námitek žalovaného za zjištěného dílčího skutkového stavu popsaného výše jako důvodnou. Z totožného důvodu soud neprovedl k důkazu další účastníky navržené důkazy (oznámení o zablokování účtu ze dne [datum], dopisy zástupce žalobce ze dne [datum] a ze dne [datum] a lékařská zpráva MUDr. [příjmení] ze dne [datum] byly tyto navrženy žalobcem v návrhu; návrh na zastavení exekuce ze dne [datum] vč. plné moci, doplnění návrhu na zastavení exekuce ze dne [datum] vč. lékařské zprávy, jak byly navrženy žalovaným v písemném vyjádření k žalobě).

35. V intencích výše uvedeného soud žalobu v celém rozsahu pro nedostatek aktivní věcné legitimace na straně žalovaného zamítl (výrok I).

36. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř“), a zcela úspěšnému žalovanému přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení sestávají z paušální náhrady dle § 151 odst. 3 o. s. ř za dva úkony (vyjádření k návrhu a účast u jednání soudu § 1 odst. 3 písm. a) a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb.) v sazbě [částka] za jeden úkon dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Celkem soud přiznal žalovanému náklady řízení ve výši [částka] (výrok II). Náklady řízení je žalobce povinen zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení