19 C 15/2019-101

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Gabrielovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] proti žalované: ; IČO: [osobní údaje žalované] organizace resortu [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] zastoupený advokátem [země] [anonymizováno 10 slov] [obec] sídlem [adresa státního zastupitelství] o náhradu újmy způsobené nedůvodným trestním stíháním takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaná byla zavázána uhradit žalobci částku ve výši 200.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 200.000 Kč od 19. 12. 2019 do zaplacení, zamítá.

II. Žalobce je povinen uhradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1.200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou soudu doručenou dne 20. 6 2019 po žalované domáhal zaplacení částky ve výši 200.000 Kč s příslušenstvím představující náhradu nemajetkové újmy způsobené mu trestním stíháním, kdy byl rozsudkem obžaloby zproštěn. V odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že trestní stíhání žalobce bylo od počátku nedůvodné a bylo vedeno na základě informací, ze kterých vyplynulo, že neprokazují, že by se žalovaného jednání popsaného v návrhu na potrestání dopustila konkrétní osoba ani žalobce. Zásah do osobnostních práv žalobce je o to významnější, že na tyto skutečnosti od samého počátku sám upozorňoval, přičemž orgány činné v trestním řízení jeho sdělení a podání ignorovaly. Pokud by orgány činné v trestním řízení postupovaly řádně a přibraly si k vyhodnocení získaných dat soudního znalce již na počátku, nikdy by trestní stíhání žalobce na podkladě shromážděných důkazů nezahájily. Z tohoto důvodu lze považovat trestní stíhání žalobce, které trvalo více než dva roky, též za nepřiměřeně dlouhé, jestliže nemělo být vůbec zahájeno. Zásah do osobnostní sféry žalobce dále spatřuje v tom, že informace o jeho trestním stíhání včetně jeho odsouzení Městským soudem v Brně mu byly kladeny k tíži též v probíhajícím opatrovnickém řízení, kde bylo uvedeným soudem rozhodováno o péči a výživě ve vztahu k jeho nezletilým dětem. Žalobce zdůraznil, že trestní řízení bylo proti žalobci vedeno nejen nedůvodně, ale též zcela zbytečně z důvodu nedostatečné odbornosti orgánu činných v trestním řízení, což uvedl soudní znalec [titul]. [jméno] [příjmení]. Tento znalec uvedl, že na podkladě důkazů, které shromáždila policie, nebylo možné zahájit trestní stíhání konkrétní osoby. Dále znalec doplnil, že policie nezajistila ty důkazy o tom, zda vůbec došlo k předmětnému jednání, ani takové, které by mohly vést k identifikaci, nebo vyloučení konkrétní osoby. Pokud by policie svou práci provedla řádně a s náležitou péčí, pak by musela zjistit, zda vůbec došlo k předmětnému jednání, a kdo se ho dopustil. Žalobce by vůbec stíhán nebyl. Ve věci by stačilo, aby si policie přibrala soudního znalce dříve. Situaci, kdy až v hlavním líčení, a to po zrušení odsuzujícího rozsudku prvního stupně odvolacím soudem, si soud přibere soudního znalce, který mu vysvětlí, že shromážděné důkazy jsou neúplné a nevedou ke konkrétní osobě, nelze označit jinak, než jako nesprávný postup. Žalobce byl tedy na základě stejných důkazů soudem prvního stupně nejprve odsouzen a později po odborné interpretaci stejných důkazů soudním znalcem zproštěný obžaloby. Žalobce zdůraznil, že pocity nejistoty, úzkosti a strachu z budoucnosti, či pocity bezmoci byly nesprávným postupem orgánu činným v trestním řízení jen dále prohlubovány. Pokud jde o žalobcovo komparativní zjištění ve věci, tj. srovnání tohoto případu s obdobnými případy, tady žalobce sděluje, že toto je problematické, protože žalobcův případ je netypický tím, že trestní řízení bylo vedeno díky tomu, že orgány činné v trestním řízení nerozuměly shromážděným podkladům a nesprávně je vyhodnotily. Přesto žalobce uvádí pro srovnání s tímto případem případ [anonymizováno] [jméno] [příjmení], o jejíž nároku bylo Obvodním soudem pro Prahu 2 rozhodováno pod sp. zn. 14 C 13/2011. Toto řízení trvalo 7 let a prošlo všemi stupni soudními soustavy, až po Ústavní soud a nakonec byla přiznána částka ve výši 585.000 Kč. Ohrožena pak byla srovnatelným trestem jako v této věci žalobce, s horní hranicí zákonné sazby 10 let odnětí svobody. Dále uvádí žalobce rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 389/2014, kde byl obžalovaný ohrožen stejným trestem, tedy k 10 letům odnětí svobody a bylo přiznáno 400.000 Kč. Dále žalobce srovnává tento případ s věcí sp. zn. 37 C 215/2018 vedeno u Městského soudu v Brně, ve které soud rozhodoval o stanovení náhrady za nevazebně vedené trestní stíhání, kdy při určení výše náhrady stanovil jako zlomek náhrady poskytované za vazbu, a to v částce 80 Kč za každý den trestního stíhání. Žalobce proto uzavírá, že ze všech uvedených důvodů se proto požadovaná náhrada újmy ze strany žalobce ve výši 200.000 Kč jeví jako přiměřená a odpovídající zásadám spravedlnosti.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok ani z části neuznala, neboť má za to, že konstatování nezákonnosti rozhodnutí a omluva poskytují žalobci dostatečnou satisfakci. Žalovaná činila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 18. 6. 2019 uplatnil nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v celkové výši 200.000 Kč v souvislosti s řízením vedeným u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 9 T 126/2016. Dále dle žalované není sporu o tom, že dne 9. 8. 2016 bylo žalobci sděleno podezření se spáchání přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací dle § 230 odst. 1 trestního zákoníku, na základě kterého byl dne 17. 8. 2016 podán návrh na [anonymizováno] žalobce. Rovněž není sporu o tom, že tomuto návrhu na potrestání bylo vyhověno trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2016. Proti tomuto trestnímu příkazu dne 21. 9. 2016 žalobce podal odpor, když odporem žalobce byl tento trestní příkaz zrušen. Dne 6. 6. 2017 byl Městským soudem v Brně vyhlášen rozsudek, přičemž žalobce byl uznán vinným a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu 16 měsíců. Proti tomuto rozhodnutí žalobce dne 12. 6. 2017 podal odvolání a dne 7. 11. 2017 odvolací soud vydal usnesení, kterým rozsudek prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně. Dne 18. 12. 2018 byl vydán rozsudek o zproštění návrhu na potrestání. Právní moci nabylo rozhodnutí dne 26 1. 2019. Žalovaná v této souvislosti uznává v souladu s konstantní judikaturou, že v daném případě došlo ohledně žalobce k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zák.č. 82/1998 Sb., za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení záznam o sdělení podezření ze dne 9. 8. 2016. Žalovaná uznala základ nároku i nedůvodnost trestního stíhání, k jehož vedení žalobce nezavdal žádnou příčinu. Nicméně je přesvědčena, že by uvedené trestní řízení způsobilo žalobci nemajetkovou újmu tak intenzivní, že by ji bylo třeba reparovat finančně. Žalovaná při řešení žádosti žalobce vycházela z délky trestního řízení, povahy trestní věci a následků v osobní sféře žalobce. Žalovaná zdůraznila, že intenzitu nemajetkové újmy vedoucí ke stanovení přiměřené formy zadostiučinění je třeba tvrdit a prokázat (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2555/2010, či rozhodnutí téhož soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4218/2011, nebo ze dne 27. 6. 2012 sp. zn. 30 Cdo 2813/2011). Žalovaná uvedla, že žalobce byl stíhán pro trestný čin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací dle § 230 odst. 1 trestního zákoníku. Pokud se jedná o argumentaci žalobce judikaturou, žalovaná k tomu sdělila, že tato argumentace je zcela bezpředmětná. Žalobce tady odkazuje na judikáty, dle kterých se jednalo o trest s horní hranicí trestní sazby 10 let a dlouhotrvající trestní stíhání. V daném případě byl však žalobce odsouzen pouze k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců a výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu 16 měsíců, poté byl zproštěn návrhu na potrestání. Také délka řízení nebyla nijak nepřiměřená, celkově trestní řízení trvalo dva roky a pět měsíců, kdy bylo rozhodováno dvakrát u soudu prvního stupně a jedenkrát u odvolacího soudu. Vznik nemajetkové újmy žalobce tvrdí velice obecně, není zde tvrzen konkrétní zásah do sféry osobnostní, rodinné, ani pracovní.

3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané z trestního spisu sp. zn. 9 T 126/2016 Městského soudu v Brně, že dne 3. 2. 2016 byly zahájeny úkony trestního řízení ve věci podezření žalobce ze spáchání přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že od přesně nezjištěné doby do [datum] z přesně nezjištěného místa překonal přístupové heslo do e-mailového účtu [email] a do této schránky opakovaně přistupoval dne [datum] z IP [číslo], čímž mělo být poškozené [příjmení] [jméno] [příjmení] způsobena újma. Uvedené, stejně jako skutečnost, že úkony trestního stíhání byly zahájeny na základě oznámení právě od [anonymizováno] [jméno] [příjmení] se podává ze záznamu o zahájení úkonu trestního řízení ze dne [datum] (č.l. 2 spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 9 T 126/2016 /dále jen trestní spis/). V průběhu trestního řízení byl žalobce dne 9. 8. 2016 v 9:30 hodin podroben výslechu, jak se podává z protokolu o výslechu osoby podezřelé ze dne [datum] (č.l. 4 trestního spisu), ze kterého vyplývá, že žalobce tento protokol seškrtal s poznámkami u příslušných ustanovení, kdy nebyl předem poučen. Dále odmítl vypovídat ve všech věcech, týkajících se bývalé přítelkyně [jméno] [příjmení]. Dále se z tohoto protokolu uvádí, že žalobce dne [datum] převzal záznam o sdělení podezření z přečinu neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací. Dále byl žalobce dne [datum] v 10:22 hodin podroben podání vysvětlení, kde žalobce popřel, že by vstoupil do předmětné e-mailové schránky poškozené [příjmení] (č.l. 6 trestního spisu). Z podnětu Městského státního zastupitelství ze dne [datum] na č.l. 15 trestního spisu se podává, že toto Městské státní zastupitelství navrhlo vyžádat od právnických osob - operátorů provozujících telekomunikační činnost na území ČR, informace o skutečném telekomunikačním provozu, a to veškeré dostupné údaje uživatele, kterému poskytli IP adresu [číslo] dne [datum] v 0: 11:59 hodin a IP adresu [číslo] dne [datum] v 9: 26:59 hodin. Na základě tohoto důkazu ve spojení s úředním záznamem ze dne [datum] na č.l. 38 trestního spisu se podává, že na základě návrhu Městského státního zastupitelství [obec] na vydání příkazu ke zjištění údajů o telekomunikačním provozu dle § 88 odst. 1 trestního řádu v trestní věci vedené pro podezření ze spáchání přečinu neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 1 trestního zákoníku byly od společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] vyžádány informace k IP adrese [adresa]. [jméno] [příjmení]. Dále se z tohoto úředního záznamu podává, že UZČ SKPV, která na základě příkazu Městského soudu Brno vyžádala informace od telefonního operátora [anonymizováno] [právnická osoba] byla předložena zpráva v souboru excel, kde v souboru v záložce„ lustrace“ byl uveden seznam právnických a fyzických osob, které se v prověřovanou dobu připojovali do sítě internet z IP adresy [adresa], [obec a číslo]

2. U položky s uvedením názvu společnosti bylo uvedeno číslo [tel. číslo], ze které bylo přistoupeno do sítě internet. Totožné telefonní číslo figurovalo v záložce – response, celkem 2x. Ve spolupráci s paní [příjmení] [příjmení] bylo zjištěno, že žalobce je jediným jednatelem společnosti [právnická osoba], [IČO] (viz lustrace v živnostenském rejstříku). Dále z vydaného trestního příkazu č. j. 9 T 126/2016-44 ze dne 29. 8. 2016 se podává, že žalobce byl tímto trestním příkazem uznán vinným, že v noci z [datum] do [datum] na nezjištěném místě po překonání přístupového hesla nezjištěným způsobem získal přístup do e-mailové schránky jeho bývalé přítelkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], opakovaně bez vědomí a souhlasu majitelky vstoupil z IP adresy [adresa], [IČO] a v uvedené době a čase byl k síti internetu připojen z telefonního čísla [číslo], operátora T-Mobile, patřící společnosti [právnická osoba], jíž je majitelem a jediným jednatelem žalobce, kde získal informace, které se jiným způsobem, než vstoupením do e-mailové korespondence poškozené [příjmení] [příjmení] nemohl dozvědět a ona sama, ani nikdo jiný mu tuto informaci nesdělil. Čímž poškozené [příjmení] [příjmení] způsobil újmu narušením ochrany intimity. Tímto spáchal přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 1 trestního zákoníku a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, kde podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku se žalobci výkon trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 16 měsíců. Proti tomuto vydanému trestnímu příkazu podal žalobce dle č.l. 49 trestního spisu odpor, kde uvedl, že se nedopustil přečinu popsaného v trestním příkaze. Na to bylo dle č.l. 52 trestního spisu nařízeno hlavní líčení na den 29. 11. 2016, přičemž z č.l. 59 trestního spisu se podává, že žalobce požádal o odročení hlavního líčení, a to z důvodu pracovní neschopnosti obhájce žalobce. Z tohoto důvodu bylo hlavní líčení přeloženo na den [datum]. Načež bylo dne [datum] dle č.l. 64 spisu založeno do spisu ze strany žalobce odborné vyjádření k otázkám obviněného [celé jméno žalobce] od [právnická osoba] s.r.o. ze dne 28. 11. 2016. Dle tohoto vyjádření se sděluje, že důkazy ve spise neprokazují neoprávněný přístup, pouze říkají, že někdo nebo něco z cca 150 mobilních zařízení se mohl přihlásit přes IMAP k účtu gmailu. Tedy k dané emailové schránce se na základě poskytnutého výpisu od [právnická osoba] mohl přihlásit někdo z několika tisíc osob. Tento důkaz pouze konstatuje, že [právnická osoba] mu rezervovala IP adresu v čase [datum] do [datum]. Z předložených důkazů tedy nic neukazuje na konkrétní osobu, jediné, co z toho vyplývá, že někdo nebo něco z některého z cca 150 možných zařízení vstoupil do schránky gmailu, pokud je tedy PrintScreen poskytnutý [jméno] [příjmení] pravý. Toto ze spisu není zřejmé. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 2. 2. 2017 se podává, že žalobce byl na tomto jednání podroben výslechu, kde mimo jiné žalobce hovořil o tom, že má k dispozici [příjmení] kartu s inkriminovaným koncovým číslem a nevidí v tom problém, aby ji nechal prohlédnout soudem. Dále se z tohoto protokolu podává, že státní zástupce navrhoval zvážit znalecký posudek z oboru kybernetiky. Obhájce žalobce navrhoval výslech osoby [titul]. [jméno] [příjmení], tj. osoby, která zpracovávala odborné stanovisko [právnická osoba] [anonymizováno] a dále vypracování znaleckého posudku z oboru informatika. Dále se z tohoto spisu podává protokol o hlavním líčení ze dne [datum], kde samotný žalobce nebyl přítomen na tomto jednání, byl vyslechnut předvolaný svědek. Stejně tak byl žalobce prostřednictvím obhájce vyzván, aby vydal příslušnou SIM kartu a to do 14-ti dnů. Jednání bylo dále odročeno na [datum] ve 13:00 hodin. Dne 4. 4. 2017 pak žalobce sděluje, že předmětnou SIM kartu v kanceláři nenašel a nemůže ji tedy soudu poskytnout. Z dalšího protokolu o hlavním líčení ze dne [datum] se opět podává, že žalobce nebyl na tomto hlavním líčení přítomen. Na tomto hlavním líčení byl vyhlášen rozsudek, který se podává z č.l. 101 trestního spisu. Dle rozsudku č.j. 9 T 126/2016-101 ze dne 6. 6. 2017 se podává, že žalobce byl uznán vinným, že v noci z [datum] do [datum] na nezjištěném místě po překonání přístupového hesla nezjištěným způsobem získal přístup do e-mailové schránky jeho bývalé přítelkyně [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], opakovaně bez vědomí a souhlasu majitelky vstoupil z IP adresy [adresa], [IČO] a v uvedené době a čase byl k síti internetu připojen z telefonního čísla [číslo], operátora [anonymizováno], patřící společnosti [právnická osoba], jejíž jediným jednatelem je žalobce, kde získal informace, které se jiným způsobem, než vstoupením do e-mailové korespondence poškozené [příjmení] [příjmení] nemohl dozvědět a ona sama, ani nikdo jiný mu tuto informaci nesdělil, čímž poškozené [příjmení] [jméno] [příjmení], [datum narození] způsobil újmu narušením ochrany intimity, tedy překonal bezpečnostní opatření a tím neoprávněně získal přístup k počítačovému systému, nebo části počítačových dat a tím spáchal přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 1 trestního zákoníku a byl odsouzen podle § 230 odst. 1 k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců, přičemž tento trest byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 16 - ti měsíců. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí se mimo jiné podává, že podstatné bylo pro soud i to, že sám žalobce oproti svému tvrzení předmětnou SIM kartu nedodal. Předmětná SIM karta měla být předložena znalci ke zkoumání, když k tomuto účelu bylo hlavní líčení odročeno až na tři měsíce. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání tak, jak je uvedeno na č.l. 112 a 114 trestního spisu. Veřejné zasedání před odvolacím soudem pak bylo nařízeno na den 24. 10. 2017, jak se podává z č.l. 131 trestního spisu. Dále dne [datum] požádal žalobce o odročení veřejného zasedání z důvodu, že jeho obhájce má kolizi se soudním jednáním a proto bylo toto jednání odročeno na den 7. 11. 2017 v 9:30 hodin. Z protokolu o veřejném zasedání, založeno na č.l. 136 trestního spisu, ze dne 7. 11. 2017 se podává, že žalobce byl na tomto veřejném zasedání osobně přítomen a na tomto jednání došlo vyhlášení usnesení, že se napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. řádu zrušuje a věc se vrací podle ust. § 259 odst. 1 tr. řádu soudu I. stupně. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2017 č.j. 4 To 239/2017-140 byl tak prvostupňový rozsudek zrušen jako předčasný, vydaný na základě nedostatečných skutkových zjištění. Z odůvodnění zrušovacího usnesení odvolacího soudu se podává, že odvolací soud vytknul soudu prvního stupně, že se dostatečně nezabýval obhajobou obžalovaného (v tomto případě žalobce) a kromě jiného uložil soudu vypracování odborného vyjádření či znaleckého posudku z oboru kybernetika tak, aby bylo zjištěno, zda se k e-mailovému účtu poškozené mohlo přihlásit nějaké technické zařízení, která poškozená ve [právnická osoba] dříve užívala a nastavila si na něm přihlášení ke své e-mailové schránce a k takovému přihlášení mohlo dojít i bez přičinění fyzické osoby. Dále zda se na SIM kartě uchovávají či nikoliv informace o datovém provozu, včetně informace o tom, zda byla či nikoliv použita k přihlášení do e-mailové schránky a také otázkou, zda gmail je nastaven tak, že po několika nesprávných pokusech se zablokuje a upozorní svého majitele na pokus o prolomení hesla a ze stejného důvodu je vyloučeno tzv. prolomení hesla pomocí softwaru, který hesla generoval a sám je zkoušel. Po vrácení spisu prvostupňovému soudu, dle referátu samosoudce, založeno na č.l. 145 trestního spisu, bylo dále nařízeno hlavní líčení na den 20. 2. 2018 ve 13.00 hodin. Dne 19. 2. 2018 se omluvila předvolaná svědkyně z nařízeného jednání, a to z důvodu zdravotního stavu. Z úředního záznamu na č.l. 156 spisu se podává, že na základě omluvy poškozené bylo hlavní líčení nařízené na den 20. 2. 2018 zrušeno. Dále se podává, že samosoudce osobně telefonicky hovořil s poškozenou a údaje si ověřoval. Hlavní líčení bylo z tohoto důvodu odročeno na den [datum]. Poté se opět poškozená omluvila z tohoto odročeného jednání, jak vyplývá z č.l. 165 trestního spisu, neboť je v pracovní neschopnosti. Toto tvrzení si opět samosoudce ověřoval, jak plyne z e-mailové komunikace na č.l. 169 až 177 trestního spisu. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 26. 4. 2018 se podává, že žalobce byl přítomen u tohoto hlavního líčení, kde byl podroben výslechu. Dále bylo jednání odročeno na den [datum] a den [datum]. Poté se poškozená opět omluvila dne [datum] ze soudního jednání nařízené na den [datum], kdy z následné e-mailové komunikace na č.l. 190 – 192 vyplývá, že samosoudce toto ověřoval u příslušného ošetřujícího lékaře. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 17. 5. 2018 se podává, že žalobce byl přítomen u tohoto jednání. Toto hlavní líčení bylo přerušeno na den 22. 5. 2018. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 22. 5. 2018 se pak podává, že žalobce byl osobně přítomen u tohoto jednání. U tohoto jednání byla vyslechnuta poškozená [příjmení] [příjmení]. Dále bylo toto hlavní líčení odročeno na neurčito za účelem vypracování znaleckého posudku z oboru kybernetiky. Z usnesení o přibrání znalce č.j. 9 T 126/2016-222 ze dne 20. 7. 2018 se podává, že byl ustanoven v této věci znalec z oboru kybernetika, a to [titul]. [jméno] [příjmení] k vypracování příslušného znaleckého posudku. Dále se z trestního spisu podává, že žalobce podal námitky proti osobě znalce a dále podal námitku podjatosti samosoudce ve věci, a to dne 24. 8. 2018 založeno na č.l. 242 až 244 trestního spisu. Co se týče námitky podjatosti proti předsedovi senátu, zde žalobcovy námitky směřovaly zejména k tomu, že soud si vyžádal ve fázi hlavního líčení, avšak mimo něj od Městského státního zastupitelství v Brně další důkazy, které ale nebyly založeny do spisu a nebyl jimi ani proveden důkaz v hlavním líčení. Z usnesení Městského soudu v Brně č.j. 9 T 126/2016-250 trestního spisu se pak podává, že bylo rozhodnuto, že samosoudce není vyloučen z vykonávání úkonu trestního řízení v této věci. Stejně tak bylo usnesením Krajského soudu v Brně č.j. 4 To 321/2018-268 ze dne 30.10.2018 rozhodnuto, že se stížnost obžalovaného podle § 148 odts. 1 písm. c) trestního řádu zamítá. Z odůvodnění tohoto usnesení se poté podává, že samosoudce v této trestní věci neodmítl obžalovanému vyhotovení bitové kopie datového nosiče, naopak odpovídajícím a právně komfortním způsobem obhajobě sdělil, že tento postup v současné době není možný, když předmětná věc, důležitá pro trestní řízení se t.č. nachází u znalce. Z ničeho nevyplývá, že by samosoudce zamýšlel znemožnit obhájci řádně vykonávat obhajobu obžalovaného, že tedy nemíní umožnit obžalobě přístup k veškerým důkazním prostředkům, které jsou součástí spisu. Z vypracovaného znaleckého posudku [číslo] ze dne [datum] znalcem [titul]. [jméno] [příjmení] (založen na č.l. 278 až 296 trestního spisu) ve spojení s výslechem znalce na hlavním líčení dne [datum] (na kterém byl přítomen osobně žalobce), se podává, že ustanovení znalec uvedl, že chybějící údaje, zejména další logy či upřesnění lokalizační a provozní informace ze sledovaného období ledna 2016, jak od operátora [anonymizováno], tak provozovatele služby gmail, pokud nebyly složkou policie vyžádány při realizovaných úkonech, nelze zpětně zajistit. Operátoři předmětná data o provozu telekomunikačních sítí a lokalizačních údajů musí v souladu se zákonem o elektronických komunikací ukládat po dobu šesti měsíců. Po uplynutí této doby jsou již údaje u operátorů nedostupná, pokud nebyly dříve zálohovány jiným způsobem v rámci realizovaných úkonů. Z tohoto důvodu znalec nebyl schopen přesně odpovědět na zadané otázky. Dále tento znalec sděluje, že podrobnou znaleckou analýzou, a to pro chybějící logy, nebylo vyvráceno tvrzení [právnická osoba], že k e-mailovému účtu se mohlo samo přihlásit některé technické zařízení, které poškozená ve [právnická osoba] dříve užívala a nastavila si na něm přihlášení ke své e-mailové schránce. K takovému přihlášení mohlo dojít i bez přičinění fyzické osoby. Dále znalec uvedl, že na základě podrobné znalecké analýzy na [příjmení] kartě se neuchovávají žádné informace o datovém provozu, tedy ani informace o tom, zda byla použita či nikoliv k přihlášení do e-mailové schránky. Jak již bylo uvedeno, dne [datum] se konalo hlavní líčení, na kterém byl žalobce přítomen. Na tomto jednání byl vyslechnut znalec a došlo k vyhlášení zprošťujícího rozsudku. Z rozsudku Městského soudu v Brně č.j. 9 T 126/2016-353 ze dne 18. 12. 2018, který nabyl právní moci dne [datum] se podává, že žalobce, v trestním řízení obžalovaný, se podle § 226 písm. c) trestního řádu zprošťuje návrhu na potrestání státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 17. 8. 2016, která mu kladla za vinu, že v noci z [datum] do [datum] na nezjištěném místě po překonání přístupového hesla nezjištěným způsobem získal přístup do e-mailové schránky jeho bývalé přítelkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] s názvem [email], opakovaně bez vědomí a souhlasu majitelky vstoupil z IP adresy [adresa], patřící společnosti [právnická osoba], jíž je majitelem a jediným jednatelem, kde získal informace, které se jiným způsobem, než vstoupením do e-mailové korespondence poškozené [příjmení] [příjmení] nemohl dozvědět a ona sama, ani nikdo jiný mu tyto informace nesdělil, čímž poškozené [příjmení] [příjmení], [datum narození] způsobil újmu narušením ochrany intimity, čímž měl spáchat přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 1 trestního zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí se pak podává, že znalec ve svém znaleckém posudku uvedl, že u předmětného telefonního čísla, uvedené ve skutkové větě nezjistil žádné připojení k internetu, toto číslo nebylo spojeno se společností [právnická osoba] a bylo nalezeno jako 196 z 201 řádků telefonních čísel, které v uvedené době byly připojeny k síti internetu. Podrobnější údaje však nebylo možno zjistit pro chybějící údaje od operátora [právnická osoba]. Příslušná data se ukládají po dobu 6 měsíců, přičemž policejní orgán, ani následně soud si tyto údaje v příslušné zákonné lhůtě nevyžádali. Každopádně díky chybějícím podrobnějším údajům nebyly vyvráceny závěry onoho odborného vyjádření [právnická osoba] [anonymizováno], předložené obžalovaným o tom, že k e-mailovému účtu se mohlo samo přihlásit nějaké technické zařízení, které poškozená dříve užívala a nastavila si na něm přihlášení ke své e-mailové schránce. K takovému přihlášení pak mohlo dojít i bez přičinění fyzické osoby. [příjmení] [příjmení] kartě se pak neuchovávají žádné informace o datovém provozu, tedy ani o tom, zda byla použita, či nikoliv pro přihlášení do e-mailové schránky. Sám znalec pak na hlavním líčení zopakoval, že předmětný telefon, respektive předmětné telefonní číslo bylo v tu dobu připojeno, ale s ohledem na nedostatek dalších údajů nelze zjistit další podrobnosti. Rovněž díky zprávě [právnická osoba] nejsou k dispozici potřebné údaje k tomu, aby bylo možné odpovědět podrobněji na uvedené otázky. Obecně platí, že znalec je buď přibrán hned na začátku trestního řízení a s policií od počátku spolupracuje, nebo policie již v té době zadá znalci přesnou metodiku dalšího postupu. Zde policejní orgán pouze zajistil IP adresu a toto pokládal za dostačující. Jinak počítač, nebo mobilní telefon zanechává otisky a toto je dohledatelné. Co se pak týče údajů poskytnutých poškozenou, respektive opatřených od policie, tyto soubory nemají časové razítko. Znalec proto uzavřel, že jediné co lze říci je, že po určitou dobu byl přístup tohoto telefonního čísla rezervován, ale již nic dalšího a zejména podrobnějšího. Pokud jde o provedený listinný důkaz odpovědí [právnická osoba] na č.l. 322 trestního spisu, zde se sděluje, že žádost byla podána po uplynutí 180 dnů od předmětné události a proto nejsou schopni poskytnout žádné potřebné údaje. Soud prvního stupně proto uzavřel, že výtky z hlediska dokazování, které byly odvolacím soudem popsány, nebyly, a ani objektivně nemohly být po doplněném dokazování odstraněny. I nadále skutkový stav ve věci zůstává stejný. Obhajoba, jak je v odůvodnění kasačního rozhodnutí popsána, nebyla ani po doplněném dokazování vyvrácena. Důkazy, kterými bylo možné získat přesnější údaje, než jaké byly policejním orgánem opatřeny, si pro odstup doby již opatřit nelze. Z týchž důvodů ani znalec nemohl na stěžejní otázky dát jakoukoliv odpověď. Soud má tak za prokázané pouze toliko, že v uvedenou dobu mohlo dojít ke vstupu do e-mailové korespondence poškozené [příjmení] [jméno] [příjmení] někým jiným, než osobou poškozené. Žádné další důkazy však nenasvědčují v potřebné míře o tom, že by se tohoto jednání dopustil právě obžalovaný (v této věci žalobce). Tedy nebyla ani znalcem vyvrácena obhajoba obžalovaného, že by k tomuto jednání nedošlo pomocí nějakého programu a bez lidského přičinění. Soudem tedy nebylo zjištěno, že by se tohoto skutku obžalovaný dopustil, a proto byl z důvodu uvedeného v § 226 písm. c) trestního řádu obžalovaný pro skutek ve skutkové větě rozsudku popsaný, žalobního návrhu zproštěn.

4. Z výzvy k úhradě újmy způsobené nedůvodným trestním stíháním a nesprávným úředním postupem ze dne 18. 6. 2019 (č. l. 34) se podává, že tímto podáním žalobce u žalované uplatnil nárok na náhradu újmy způsobené nedůvodným trestním stíháním ve výši 200.000 Kč. Z potvrzení o dodání a doručení do datové schránky (č.l. 36 spisu) se podává, že předmětná výzva byla doručena žalované dne 18.12.2019. Ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 7. 1. 2020 (č. l. 37) pak vyplývá, že uplatnění nároku bylo žalované doručeno dne 18. 6. 2019, a ohledně trestního stíhání žalobce konstatovalo, že v jeho rámci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, za což se žalobci omluvilo s tím, že takové řešení považuje za dostatečnou satisfakci.

5. Z účastnické výpovědi žalobce soud zjistil, že celé trestní stíhání na dosud trestně nestíhaného žalobce působilo negativně, kdy trpěl pocitem křivdy a pocitem nejistoty, zda nebude odsouzen za něco, co neudělal. Nicméně v rámci účastnické výpovědi žalobce pouze zopakoval průběh celého trestního řízení. Z výslechu žalobce navíc vyplynulo, že čekal, že se mu soudce alespoň omluví. Pokud jde o tvrzené negativní ovlivňování partnerského vztahu, žalobce toto negativní ovlivňování nějak blíže nevysvětlil, kromě toho, že musel stále řešit soudní řízení, tzn. že mu stále chodily nějaké soudní obesílky, či musel vyřizovat se svým obhájcem věci ohledně soudu. Dále z účastnické výpovědi vyplynulo, že se partneři v průběhu trestního řízení, a to v srpnu roku 2017 vzali. Pokud jde o negativní ovlivňování dalších vztahů, a to k rodičům a dětem. Pokud jde o rodiče žalobce, z jeho výpovědi vyplynulo, že jim v podstatě o trestním řízení neřekl. Pokud jde o vztah k dětem, tady žalobce vypověděl, že bývalá partnerka„ strašila“ děti žalobcovým trestním řízení s tím, že děti se bály, že tatínek půjde do vězení a že ho tedy nebudou vídat. Žalobce to tedy musel dětem vysvětlovat. Sdělil jim, že do vězení určitě nepůjde a že se nemají ničeho bát.

6. Soud učinil výslech navržené svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], ze které zjistil, že to byla v době zahájení trestního stíhání přítelkyně žalobce. Tato svědkyně vypověděla, že o trestním stíhání žalobce věděla. Sledovala, jak přicházely doporučené dopisy. Nějakými detaily tohoto řízení se nezabývala. Vzhledem k tomu, že svědkyně neměla nikdy nic společného se soudy, byla jí tato záležitost docela nepříjemná, narušovalo to důvěru mezi partnery. Nicméně žalobce ji ujišťoval, že se nic neděje. Ve chvíli, kdy ovšem byl žalobce odsouzen, kdy měl dostat podmínku, v tu chvíli to pro ni bylo hodně nepříjemné. Kvůli tomu se i hádali. Mezi partnery to narušilo do určité míry důvěru. Svědkyně nevěděla, jestli ji žalobce nemůže lhát. Svědkyně vypověděla, že žalobce byl v průběhu trestního řízení zamlklý, uzavřený do sebe. Když přišly nějaké dopisy, bylo vidět, že pořád o něčem přemýšlí. Začaly se u žalobce objevovat i takové drobnější kožní problémy, které, jak svědkyně později zjistila, se objevují, když je v nějakém stresu. Nebyl to veselý člověk, jako předtím. Svědkyně potvrdila, že partneři v srpnu roku 2017 uzavřeli manželství.

7. Dále soud provedl k důkazu spis Městského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka], tzn. předmětný opatrovnický spis, z něhož byl na č.l. 397 opatrovnického spisu zjištěn úryvek ze znaleckého posudku, který podala [anonymizováno] [jméno] [příjmení], ze které se podává, že bývalá partnerka žalobce sdělila, že se ji žalobce„ naboural do e-mailu“. Z výslechu znalkyně, učiněného na jednání dne 31. 1. 2018 však bylo zjištěno, že žalobkyně ve svém výslechu toto nezmiňuje. Dále bylo zjištěno, že předmětný trestní příkaz č.j. 9 T 126/2016 je založen v opatrovnickém spisu na č.l. 382 spisu. Dále z rozsudku Městského soudu v Brně č.j. [číslo jednací] ze dne 14. 3. 2018 se podává, že toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum] a bylo rozhodnuto tak, že nezletilé děti se svěřují do péče matky, otci bylo stanoveno výživné, zároveň bylo rozhodnuto i o dlužném výživném, byl podrobně upraven styk otce s nezletilými dětmi a byla vyslovena předběžná vykonatelnost výroku III., tzn. výroku o stanovení styku otce s nezletilými dětmi. Pokud se týče odůvodnění tohoto rozhodnutí, v odůvodnění tohoto rozhodnutí není trestní řízení nijak zmiňováno a v provedených důkazech není uvedeno.

8. Žalobce byl opakovaně, a to na jednání soudu dne 15. 6. 2020 a dne 19. 7. 2020 vyzýván ze strany soudu v souladu s ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doložení tvrzení ohledně zásahu do osobnostních práv žalobce, stejně tak byl vyzýván k objasnění, jakým způsobem trestní řízení zasáhlo do probíhajícího opatrovnického řízení a jakým způsobem se projevilo v rozhodnutí opatrovnického soudu. Žalobce ani v soudem stanovené lhůtě toto nedoplnil.

9. Po provedení všech důkazů, jejich zhodnocení a právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

10. Předmětem řízení byla žalobcem uplatněné zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 200.000 Kč způsobenou nezákonným zahájením trestního stíhání.

11. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.).

12. Dle § 5 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

13. Dle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

14. Dle § 8 zákona č. 82/1998 Sb., nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

15. Dle § 31a odst. 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb., bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

16. Mezi účastníky nebylo sporu o vzniku odpovědnosti žalované, o doručení žádosti žalobce žalované, o jejím následném negativním stanovisku nad rámec konstatování nezákonnosti trestního stíhání a omluvy, ani o skutkovém ději vyplývajícím z trestního spisu sp. zn. 9 T 126/2016. Soud zde nad rámec odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1728/2011, když ust. § 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. nebrání poškozenému v tom, aby svůj nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy uplatnil žalobou u soudu dříve, než uplyne šest měsíců ode dne, kdy jej v souladu s § 14 odst. 1 a 3 zák. č. 82/1998 Sb. uplatnil u příslušného úřadu.

17. Sporným zůstalo toliko právní hodnocení věci ohledně formy, resp. výše, zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. S ohledem na uvedené soud ke vzniku odpovědnosti žalované pouze konstatuje, že v předmětném trestním řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, přičemž odpovědnost žalované není vyloučena skutečnostmi uvedenými v § 12 zákona č. 82/1998 Sb.

18. V projednávané věci, kdy proti žalobci bylo vedeno zkrácené přípravné řízení, je třeba hledět na záznam o sdělení podezření ze dne 9. 8. 2016 jako na rozhodnutí, kterým bylo trestní stíhání žalobce zahájeno (srov. shodně postup aprobovaný Ústavním soudem ve věci I. ÚS 42/16). Protože se nejedná o rozhodnutí ve vlastním slova smyslu, není tedy proti němu přípustný žádný opravný prostředek, a žalobce jej tak nemohl podat. Pokud následně byl podán návrh na potrestání žalobce, který byl tohoto návrhu na potrestání zproštěn, je nutno na tento záznam o sdělení podezření pohlížet jako na zrušené pravomocné usnesení o zahájení trestního stíhání pro nezákonnost.

19. Soudní judikatura tradičně vychází při úvahách o neoprávněnosti zásahu a rozsahu vzniklé újmy z toho, že rozhodný není pouhý subjektivní pocit jednotlivce, ale klíčové je objektivní posouzení, tj. posouzení testem běžného člověka. Toto pojetí bylo Ústavním soudem shledáno jako ústavně konformní (viz nález sp. zn. II. ÚS 1174/09 ze dne 13. 1. 2010). Neoprávněný zásah nutno hodnotit vždy objektivně s přihlédnutím ke konkrétní situaci, za které k neoprávněnému zásahu došlo (tzv. konkrétní uplatnění objektivního kritéria), jakož i k osobě postižené fyzické osoby (tzv. diferencované uplatnění objektivního kritéria).

20. Soud při úvahách o nemajetkové újmě způsobené nezákonným zahájením trestního stíhání vycházel především z kritérií stanovených Nejvyšším soudem ČR v rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 ze dne 27. 6. 2012 (30 Cdo 4280/2011 ze dne 3. 7. 2012), a to z povahy trestní věci, délky trestního řízení a následků v osobnostní sféře poškozeného.

21. Povaha trestní věci, pod kterou se má na mysli zejména závažnost trestného činu kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku). V daném případě se jednalo o přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací za který hrozil žalobci trest odnětí svobody na dva roky /srov. § 230 odst. 1 trestního zákoníku Dále ze samotného trestního spisu se podává, že žalobce nebyl dosud soudně trestán, v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by pro žalobce byl vůbec navrhován nepodmíněný trest odnětí svobody. Státní zástupce navrhoval trest na spodní hranici trestní sazby, jakožto trest podmíněný. Samotný žalobce ve své účastnické výpovědi potvrdil, že byl svým obhájcem ujišťován, že je ohrožen podmíněným trestem, totéž sděloval své manželce, která takto vypověděla. Obecně lze shrnout, že v daném případě se jednalo o méně závažný přečin, nemající obecně dehonestující charakter.

22. Délka trestního řízení zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedenému trestnímu řízení trval. Trestní stíhání žalobce trvalo 901 dní. K tomu bylo ze spisu zdejšího soudu vedeného pod sp. zn. 9 T 126/2016 a provedením podstatných listin k důkazu z tohoto spisu, zjištěno, že trestní řízení mělo z časového hlediska, níže uvedený průběh: datum úkonu soudu či účastníka; čl. spisu; obsah úkonu soudu či účastníků; poznámka 2. 2. 2016; 1; trestní oznámení; porušení tajemství dopravovaných zpráv 3. 2. 2016; 2; Záznam o zahájení úkonů trestního řízení; 9. 8. 2016; 3; Záznam o sdělení podezření; § 179b/3 tr.ř., přečin neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 1 tr. zákoníku 9. 8. 2016; 4 -5; Protokol o výslechu podezřelého; 21. 4. 2016; 6-8; Úřední záznam o podaném vysvětlení § 158/6 tr.ř.; [anonymizováno] [celé jméno žalobce] 8. 3. 2016; 15; Podnět na MSZ k postupu dle § 88a/1; ; 16 - 17; Výpis IP adres; ; 18; Aktivita účtu; ; [číslo]; Lustrace IP [číslo]; ; 22 - 23; Lustrace telefony připojené k IP; 20. 4. 2016; 33; Email - [příjmení]; ; 40; Opis z evidence rejstříku trestů fyzických osob; T. [celé jméno žalobce] – nejsou žádné informace o odsouzení dotyčné osoby 11. 8.2016; 41; Zpráva o výsledku zkráceného přípravného řízení dle § 179c/1 tr.ř.; 18. 8. 2016; 42 – 43; návrh na potrestání č.j. 3 ZK 290/2016-4 ze dne 17. 8. 2016; 29. 8. 2016; 44 – 45; Trestní příkaz č.j. 9 T 126/2016; Přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 1 trestního řádu, odsouzen k trestu odnětí svobody 4 měsíců odkladem trvání zkušební doby 16 měsíců 21. 9. 2016; 49; Odpor proti trestnímu příkazu č.j. 9 T 126/2016-44; 27. 11. 2016; 58 - 59; Žádost o odročení hlavního líčení ze strany právního zástupce žalobce, včetně rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti na č.l. 60 spisu 28. 11. 2016; 64 -65; Odborné vyjádření k otázkám obviněného [celé jméno žalobce] od [právnická osoba] [jméno] s.r.o. na č.l. 64 – 65 spisu, ze dne [datum], 2. 2017; 70 – 79; Protokol o hlavním líčení; Výslech obžalovaného, výslech svědkyně, odročeno 21. 3. 2017; 82 – 85; Protokol o hlavním líčení; Výslech svědka, listinné důkazy, odročeno 4. 4. 2017; 88; Sdělení obviněného; 4. 4. 2017; 90 - 91; Sdělení obviněného; 6. 6. 2017; 97 - 100; Protokol o hlavním líčení; Závěrečné řeči + vyhlášení rozhodnutí 6. 6. 2017; 101; Rozsudek Městského soudu v Brně č.j. 9 T 126/2016; Doručeno [anonymizováno] [celé jméno žalobce] dne [datum] 12. 6. 2017; 112; Odvolání obviněného; 29. 6. 2017; 114 - 120; Odvolání obžalovaného; 31. 7. 2017; 127; Doručení písemnosti; ;; jednání před odvolacím soudem; 19. 10. 2017; 133 - 134; Žádost obviněného – [celé jméno žalobce] – o odročení veřejného zasedání (nařízeného na den 24. 10. 2017 v 8:30 hod.); Důvod: kolize jednání právního zástupce 23. 10. 2017; 135 p.v.; jednání odročeno na [datum]; 7. 11. 2017; 136; protokol o jednání; R soudu I. st. zrušen 7. 11. 2017; 140 - 144; usnesení soudu II. stupně č.j. 4 To 238/2017 - 140; 19. 12. 2017; 145; referát soudce - nařízení jednání; na 20. 2. 2018 19. 2. 2018; 149; Opis z evidence rejstříku trestů FO pro ŽL; Nejsou žádné informace o odsouzení 19. 2. 2018; 150; Omluva předvolané poškozené ze zdravotních důvodů; 19. 2. 2018; 156; Odročení jednání na 26. 4. 2018; 24. 4. 2018; 165; Omluva předvolané poškozené ze zdravotních důvodů; 25. 4. 2018; 172 - 173; Emailová korespondence soudu s ošetřujícím lékařem poškozené ohledně zvolení vhodného termínu jednání; 26. 4. 2018; 178; Protokol o hlavním líčení; Odročeno na 17. 5. 2018 a dále na 22. 5. 2018 15. 5. 2018; 189; Omluva poškozené z jednání dne 17. 5. 2018 ze zdravotních důvodů; 17. 5. 2018; 197; Protokol o hlavním líčení; 22. 5. 2018; 202; Protokol o hlavním líčení; Vyslechnuta poškozená a odročeno na neurčito za účelem vypracování znaleckého posudku z oboru kybernetiky 22. 6. 2018; 220; Úřední záznam o zaslání spisu znalci; 17. 7. 2018; 221; Vrácen spis od znalce; 20. 7. 2018; 222 - 224; Opatření o přibrání znalce; Znalec [titul]. [jméno] [příjmení] 24. 8. 2018; 242; Námitky žalovaného proti osobě znalce a námitka podjatosti předsedy senátu; 29. 8. 2018; 246 - 247; Příkaz k zajištění údajů o telekomunikačním provozu a opatření o přibrání tlumočníka z anglického jazyka; 5. 9. 2018; 250; Usnesení soudu prvního stupně o tom, že samosoudce není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení; 14. 9. 2018; 258; Platební poukaz k vyplacení tlumočného; 14. 9. 2018; 259; Stížnost žalovaného proti usnesení o podjatosti; 28. 9. 2018; 261; Odůvodnění stížnosti; 30. 10. 2018; 268 - 269; Usnesení KS o podjatosti; 5. 11. 2018; [číslo]; Znalecký posudek znalce [titul] [jméno] [příjmení]; 19. 11. 2018; 315; Nařízeno hlavní líčení na den 18. 12. 2018; 18. 12. 2018; 340; protokol o jednání (18. 12. 2018); vyhlášen R ; 353-358; rozsudek MS Brno (zprošťující); dol. PM 26. 1. 2019 Údaje zachycené v tabulce zcela kopírují časový průběh řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 9 T 126/2016, přičemž je zřejmý i druh úkonů soudů ke konkrétním datům, stejně jako procesní úkony účastníků.

23. K výše vypsané tabulce nelze pominout (tak jak bylo podrobně popsáno pod bodem 3. tohoto rozhodnutí) zjištěný závěr usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2017, č.j. 4 To 239/2017 -140, dle kterého byl první prvostupňový rozsudek zdejšího soudu v posuzované věci předčasný, vydaný na základě nedostatečných skutkových zjištění. Odvolací soud vytknul soudu prvního stupně, že se dostatečně nezabýval obhajobou obžalovaného (v tomto případě žalobce) a kromě jiného uložil soudu vypracování odborného vyjádření či znaleckého posudku z oboru kybernetiky tak aby bylo zjištěno, zda se k emailovému účtu poškozené mohlo samo přihlásit nějaké technické zařízení, která poškozená ve [právnická osoba], s.r.o. dříve užívala a nastavila si na něm přihlášení ke své e-mailové schránce a k takovému přihlášení mohlo dojít i bez přičinění fyzické osoby, dále zda se na SIM kartě uchovávají či nikoliv informace o datovém provozu včetně informace o tom, zda byla či nikoliv použita k přihlášení do e-mailové schránky a také otázkou, zda [anonymizováno] je nastaven tak, že po několika nesprávných pokusech se zablokuje a upozorní svého majitele na pokus o prolomení hesla a ze stejného důvodu je vyloučeno tzv. prolomení hesla pomocí software, který by hesla generoval a sám je zkoušel. K tomu z provedeného trestního spisu MS Brno sp. zn. 9 T 126/2016 vyplývá, že žalobce již v počátcích trestního řízení založil do spisu odborné vyjádření od [právnická osoba] [jméno] s.r.o. (č.l. 64 – 65 spisu, ze dne [datum], podepsán [titul]. [jméno] [příjmení]), ze kterého se podává, že předložené důkazy neprokazují neoprávněný přístup, resp. k dané emailové schránce se mohl přihlásit někdo z několika tisíc osob. Dále se z trestního spisu podává, že již u hlavního líčení ze dne [datum] (první hlavní líčení ve věci) navrhuje státní zástupce vypracování znaleckého posudku z oboru kybernetiky, totéž navrhuje právní zástupce žalobce, přičemž ten k tomu navrhuje výslech osoby [titul]. [jméno] [příjmení], tj. osoby, který osobně vypracovávala odborné vyjádření [právnická osoba] [jméno] s.r.o. Dále z trestního spisu vyplývá, že k zadání vypracovaní znaleckého posudku [číslo] přistoupil soud po zrušení rozhodnutí odvolacím soudem a to na základě závazného stanoviska odvolacího soudu. Po vypracování znaleckého posudku a vyslechnutí příslušného znalce již ovšem nemohli být výtky odvolacího soudu z hlediska dokazování odstraněny, neboť důkazy, kterými bylo možné získat další přesnější údaje už pro časový odstup získat nešlo (podrobně viz. bod 3. rozhodnutí). Jinak řečeno, znaleckým zkoumáním bylo zjištěno, že nyní s odstupem času v době vypracování znaleckého posudku již nelze zjistit chybějící údaje, zejména další logy, či upřesnění lokalizační a provozní informace ze sledovaného období. Z uvedeného postupu lze přisvědčit žalobci, že žalobcovo stíhání, k jehož vedení žalobce nezavdal žádnou příčinu, bylo nedůvodné. Pokud jde o samotný průběh trestního řízení po zrušujícím usnesení, tj. o období od [datum], je ze shora vypsané tabulky ohledně časového průběhu patrné, že průtahy s nařízením jednání od [datum] (kdy bylo nařízeno jednání za účelem vyslechnutí poškozené) až do [datum], kdy skutečně proběhlo hlavní líčení a vyslechnuta poškozená, byly způsobeny ne vinou na straně soudu, nýbrž zdravotními důvody na straně poškozené. Naopak soud prvního stupně si zdravotní stav poškozené řádně ověřoval a činil všechny potřebné kroky (emailová korespondence soudu s ošetřujícím lékařem poškozené ohledně zvolení vhodného termínu jednání), aby k těmto prodlení nedocházelo. Kromě toho v mezidobí dne [datum] proběhlo hlavní líčení, kde soud předně vyslechnul žalobce. Poté soud přistoupil k zadání zpracování znaleckého posudku [číslo] poté na hlavním líčení předmětného znalce vyslechnul. Objektivně lze shrnout, že délka trestního řízení nebyla nijak nepřiměřená, když probíhalo dva roky a pět měsíců ve dvou stupních. Věc byla skutkově složitá vyžadující zpracování znaleckého posudku. K tomu je třeba zdůraznit, že je vždy na místě porovnávat vliv kritéria délky řízení s ostatními a nelze z něj mechanicky činit určující hledisko.

24. Pokud jde o následky v osobnostní sféře poškozeného, toto kritérium umožňuje zohlednění individuálních následků trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku výše uvedených objektivních skutečností daného případu (povaha trestní věci a délka trestního řízení). Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka - morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit. V rámci prokázání zásahu do osobnostní sféry žalobce soud provedl účastnickou výpověď žalobce, v rámci které žalobce pouze zopakoval průběh trestního řízení, jak bylo popsáno v bodě 5. tohoto rozhodnutí. Z výslechu žalobce navíc vyplynulo, že i pro samotného žalobce je dostatečnou satisfakcí omluva, když žalobce ve výpovědi uvedl, že„ čekal, že se mu soudce alespoň omluví“. Dále pokud jde o tvrzené negativní ovlivnění partnerského vztahu žalobce, toto negativní ovlivnění nijak blíže nevysvětlil, kromě toho, že musel stále řešit soudní záležitosti. K tomuto je třeba uvést, že paralelně s trestním řízení probíhalo i opatrovnické řízení (popsáno pod bodem 7. rozhodnutí). Není tedy jasné, zda žalobcem uváděné soudní výzvy, či uváděné tzv.„ vyřizování ohledně soudu“ se týkalo trestního nebo opatrovnického řízení. Navíc se partneři v průběhu trestního řízení, a to v srpnu 2017 vzali. Další tvrzené narušení vztahů, a to ve vztahu k rodičům a dětem, pokud se týká vztahu k rodičům, z účastnické výpovědi vyplynulo, že žalobce jim o trestním řízení v podstatě vůbec neřekl. Co se týče dětí, lze konstatovat, že vzhledem k rozsáhlosti opatrovnického řízení nejsou vztahy mezi rodiči standartní, ani v pořádku. Naopak ze závěrečného rozhodnutí v opatrovnickém řízení vyplynulo, že vztahy mezi rodiči jsou natolik konfliktní, že poškozují zájmy nezletilých dětí, a to zdaleka nejen ve vztahu k trestnímu řízení. Pokud jde o výpověď manželky žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], tento ji ujišťoval, že dostane pouze podmínku, navíc z výpovědi nevyplynulo, že by trestní stíhání narušilo jejich vztah, naopak potvrdila, že se v průběhu trestního řízení vzali. Narušení osobní sféry žalobce nevyplynulo ani z provedeného spisu opatrovnického řízení sp. zn. [spisová značka], tak jak bylo podrobně popsáno pod bodem 7. tohoto rozhodnutí.

25. Pokud jde o to, že žalobce se musel podrobit úkonům trestního řízení, z provedeného trestního spisu vyplynulo, že se žalobce přímo účastnil výslechu podezřelého dne 9. 8. 2016, kde ovšem došlo v podstatě pouze k předání záznamu o sdělení podezření z přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 1 tr. zákoníku. Dále byl žalobce vyslechnut dne 21. 4. 2016 a dále byl žalobce přítomen u hlavního líčení dne 2. 2. 2017, kde byl vyslechnut. U dalších dvou hlavních líčení v prvním stupni žalobce vůbec přítomen nebyl. Dále byl žalobce přítomen u veřejného zasedání soudu druhého stupně, při kterém byl napadený prvostupňový rozsudek zrušen. Dále byl žalobce přítomen u hlavního líčení dne 26. 4. 2018, kde byl znovu vyslechnut, dále byl přítomen u hlavního líčení dne 17. 5. 2018, dne 22. 5. 2018 a dne 18. 12. 2018, při kterém byl vyhlášen konečný zprošťující rozsudek. Z vypsaného je zřejmé, že intenzita zásahu do osobnostní sféry žalobce úkony trestního řízení, kterým se žalobce musel podrobit, nebyla způsobilá vzniku nemajetkové újmy.

26. Pokud jde o srovnání tohoto případu s obdobnými případy, v praxi je tento postup velmi problematický, neboť každý případ nezákonného trestního stíhání je jiný a podobnosti jsou pouze ojedinělé. Lze ovšem říci, že finanční požadavek žalobce na odškodnění v celkové výši 200.000 Kč je velmi nadstandartní. Soud se v tomto případě přiklonil k názoru žalované, že judikatura uváděná žalobcem je na projednávaný případ zcela nepřiléhavá, neboť je odkazováno na rozhodování, jež se týkalo dlouholetého trestního stíhání za trestné činy s trestní sazbou odnětí svobody 10 let. Jednalo se o skutkově diametrálně odlišné věci. Soud prvního stupně se ztotožnil s komparací uváděnou ze strany žalované, a to rozhodnutím zdejšího soudu sp. zn. 21 C 29/2019 a k tomu navazujícího rozhodnutí Krajského soudu v [obec] sp. zn. 44 Co 310/2019, kde je řešena problematika trestního stíhání žalobce, jež byl stíhán pro zločin podvodu podle ust. § 209 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku s trestní sazbou 2 až 8 let, spočívající v neoprávněném výběru finančních prostředků z účtu nezletilých dětí, kdy měl padělat podpis matky. Žalobce i v tomto řízení obdobně tvrdil, že trestní stíhání mělo vliv na opatrovnické řízení. Žaloba požadující 235.000 Kč byla zamítnuta. Dále soud odkazuje na tam uvedené řešené případy Krajským soudem v [obec], a to například ve věci sp. zn. 44 Co 150/2018, kdy žalobci na odškodnění nemajetkové újmy za trestní stíhání, kde mu hrozil též trest odnětí svobody v rozsahu 2 až 8 let poskytnuta pouze omluva a zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva. Rovněž tak ve věci sp. zn. 44 Co 258/2017 na místo požadovaného zadostiučinění v penězích v částce 220.000 Kč byla poskytnuta pouze omluva, rovněž ve věci sp. zn. 44 Co 561/2018 se žalobci stíhanému pro trestní čin úvěrového podvodu, kde hrozil trest odnětí svobody v rozsahu 2 až 8 let dostalo zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva. K tomu soud dále odkazuje na rozhodnutí ve věci Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. 34 C 54/2016, kde žalobci byli neprávem stíhání za bránění užívání domu vlastní babičce, tedy jednalo se o jednání typově za zavrženíhodnější, než v projednávané věci, přesto bylo konstatováno, že omluva je v této věci zadostiučiněním dostatečným.

27. Na základě uvedeného soud dospěl k závěru, že žalobci nesvědčí žalobou požadovaný nárok na odškodnění nemajetkové újmy způsobené zahájením a vedením trestního stíhání. Soud na tomto místě uvádí, že na rozdíl od újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení v případě újmy způsobené zahájením a vedením trestního stíhání zde není dána vyvratitelná domněnka vzniku újmy. Újma tak v tomto případě musí být prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoli osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba. Soud zohlednil okolnosti, že žalobce nebyl v průběhu trestního stíhání omezen na osobní svobodě a trestnímu stíhání se nedostalo žádné publicity, tudíž dospěl k závěru, že v případě žalobce nelze vznik újmy považovat za notorietu. Dále lze uzavřít, že žalobci určitá újma ztotožnitelná již se zcela pochopitelnými subjektivními pocity frustrace a beznaděje vzniknout mohla. Tuto újmu, záležející v subjektivním vnímání jistě nikoliv příznivé životní situace, však nelze ztotožnit s odškodnitelnou nemajetkovou újmou představovanou na podkladě dokazování zjištěným objektivním zásahem do osobnostních práv trestně stíhané osoby. Ke vzniku takové újmy však nedošlo. Žalobce nebyl omezen na osobní svobodě, trestnímu stíhání se nedostalo žádné negativní mediální publicity, nevyvolalo zásadně dehonestující negativní ohlas v jeho okolí, žalobcovy pracovní aktivity nebyly nijak ohroženy, a pokud tak toliko potenciálně, stejně tak byla pouze potenciálně ohrožena žalobcova čest, reputace a dobrá pověst. O závěru, že žalobci nemajetková újma nevznikla, svědčí i to, že žalobci jako zcela bezúhonné osobě hrozil nepodmíněný trest s ohledem na trestní sazbu jen naprosto teoreticky. Nad rámec rozhodnutí soud konstatoval, že i kdyby dospěl k závěru o vzniku nemajetkové újmy trestním stíháním, intenzita takto připuštěné újmy by neodůvodňovala přiznání satisfakce v penězích. Dostatečnou formou satisfakce soud shledal konstatování porušení práva spojené s omluvou.

28. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud tedy přiznal úspěšnému žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 1.200 Kč sestávající ze čtyř paušálních náhrad po 300 Kč dle ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za písemné podání ze dne 14. 1. 2020 a účast na jednání dne 15. 6. 2020, dne 19. 8. 2020 a dne 13. 1. 2021.

Poučení