19 C 154/2018-130

Rubrum

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Šilhanovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [IČO] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] o zaplacení 5 009 400 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, doručená soudu dne 14. 12. 2018, kterou se žalobkyně domáhá, aby soud zavázal žalovaného zaplatit na účet majetkové podstaty [právnická osoba] [anonymizováno 5 slov], [IČO], sídlem [adresa], částku ve výši 5 009 400 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 009 400 Kč za dobu od 26. 6. 2018 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 175 840 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí - k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou Okresnímu soudu v Ostravě dne 14. 12. 2018 domáhala, aby soud zavázal žalovaného zaplatit na účet majetkové podstaty [právnická osoba] [anonymizováno 5 slov], [IČO], sídlem [adresa], částku ve výši 5 009 400 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 009 400 Kč za dobu od 26. 6. 2018 do zaplacení, přičemž svou žalobu odůvodnila následujícími tvrzeními: „ Dne 15. 3. 2018 vydal Krajský soud v Ostravě usnesení č. j. [insolvenční spisová značka] [anonymizováno], jímž byl zjištěn úpadek dlužníka [anonymizováno 6 slov], [IČO], sídlem [adresa] („ dlužník“) a na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs. Insolvenčním správcem dlužníka soud ustanovil žalobce. Žalovaná pohledávka byla žalobcem sepsána dne 14. 8. 2018 do soupisu majetkové podstaty dlužníka v insolvenčním řízení pod pořadovým [číslo]. Dlužník (dříve s [právnická osoba] [anonymizováno]) podal v období od 21. 9. 2017 do 26. 9. 2017 u žalovaného coby rozhodce celkem 63 návrhů na vydání rozhodčích nálezů vůči společnosti [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [obec] („ [anonymizováno]“). V předmětných návrzích se dlužník domáhal vůči [anonymizováno] zaplacení částky smluvních pokut v celkové výši 177 000 000 Kč a náhrady nákladů řízení. Celková výše poplatků za zahájení všech 63 rozhodčích řízení činila 9 637 650 Kč včetně DPH, přičemž poplatek za jednotlivá rozhodčí řízení vždy představoval 4,5 % z žalované částky zvýšený o DPH. Výše jednotlivých poplatků za jednotlivá rozhodčí řízení byla následující: Číslo; Spisová značka; Výše poplatku za rozhodčí řízení; Výše poplatku včetně DPH 1; [rok] [číslo]; 270 000 Kč; 326 700 Kč 2; [rok] [číslo]; 225 000 Kč; 272 250 Kč 3; [rok] [číslo]; 225 000 Kč; 272 250 Kč 4; [rok] [číslo]; 225 000 Kč; 272 250 Kč 5; [rok] [číslo]; 135 000 Kč; 163 350 Kč 6; [rok] [číslo]; 135 000 Kč; 163 350 Kč 7; [rok] [číslo]; 135 000 Kč; 163 350 Kč 8; [rok] [číslo]; 135 000 Kč; 163 350 Kč 9; [rok] [číslo]; 180 000 Kč; 217 800 Kč 10; [rok] [číslo]; 180 000 Kč; 217 800 Kč 11; [rok] [číslo]; 270 000 Kč; 326 700 Kč 12; [rok] [číslo]; 225 000 Kč; 272 250 Kč 13; [rok] [číslo]; 180 000 Kč; 217 800 Kč 14; [rok] [číslo]; 135 000 Kč; 163 350 Kč 15; [rok] [číslo]; 135 000 Kč; 163 350 Kč 16; [rok] [číslo]; 225 000 Kč; 272 250 Kč 17; [rok] [číslo]; 180 000 Kč; 217 800 Kč 18; [rok] [číslo]; 225 000 Kč; 272 250 Kč 19; [rok] [číslo]; 225 000 Kč; 272 250 Kč 20; [rok] [číslo]; 225 000 Kč; 272 250 Kč 21; [rok] [číslo]; 270 000 Kč; 326 700 Kč 22; [rok] [číslo]; 135 000 Kč; 163 350 Kč 23; [rok] [číslo]; 90 000 Kč; 108 900 Kč 24; [rok] [číslo]; 90 000 Kč; 108 900 Kč 25; [rok] [číslo]; 90 000 Kč; 108 900 Kč 26; [rok] [číslo]; 90 000 Kč; 108 900 Kč 27; [rok] [číslo]; 90 000 Kč; 108 900 Kč 28; [rok] [číslo]; 90 000 Kč; 108 900 Kč 29; [rok] [číslo]; 90 000 Kč; 108 900 Kč 30; [rok] [číslo]; 90 000 Kč; 108 900 Kč 31; [rok] [číslo]; 90 000 Kč; 108 900 Kč 32; [rok] [číslo]; 90 000 Kč; 108 900 Kč 33; [rok] [číslo]; 90 000 Kč; 108 900 Kč 34; [rok] [číslo]; 90 000 Kč; 108 900 Kč 35; [rok] [číslo]; 90 000 Kč; 108 900 Kč 36; [rok] [číslo]; 90 000 Kč; 108 900 Kč 37; [rok] [číslo]; 90 000 Kč; 108 900 Kč 38; [rok] [číslo]; 90 000 Kč; 108 900 Kč 39; [rok] [číslo]; 90 000 Kč; 108 900 Kč 40; [rok] [číslo]; 90 000 Kč; 108 900 Kč 41; [rok] [číslo]; 90 000 Kč; 108 900 Kč 42; [rok] [číslo]; 90 000 Kč; 108 900 Kč 43; [rok] [číslo]; 90 000 Kč; 108 900 Kč 44; [rok] [číslo]; 90 000 Kč; 108 900 Kč 45; [rok] [číslo]; 90 000 Kč; 108 900 Kč 46; [rok] [číslo]; 90 000 Kč; 108 900 Kč 47; [rok] [číslo]; 90 000 Kč; 108 900 Kč 48; [rok] [číslo]; 90 000 Kč; 108 900 Kč 49; [rok] [číslo]; 90 000 Kč; 108 900 Kč 50; [rok] [číslo]; 90 000 Kč; 108 900 Kč 51; [rok] [číslo]; 90 000 Kč; 108 900 Kč 52; [rok] [číslo]; 90 000 Kč; 108 900 Kč 53; [rok] [číslo]; 90 000 Kč; 108 900 Kč 54; [rok] [číslo]; 90 000 Kč; 108 900 Kč 55; [rok] [číslo]; 90 000 Kč; 108 900 Kč 56; [rok] [číslo]; 90 000 Kč; 108 900 Kč 57; [rok] [číslo]; 90 000 Kč; 108 900 Kč 58; [rok] [číslo]; 90 000 Kč; 108 900 Kč 59; [rok] [číslo]; 90 000 Kč; 108 900 Kč 60; [rok] [číslo]; 90 000 Kč; 108 900 Kč 61; [rok] [číslo]; 90 000 Kč; 108 900 Kč 62; [rok] [číslo]; 90 000 Kč; 108 900 Kč 63; [rok] [číslo]; 90 000 Kč; 108 900 Kč Po zahájení výše uvedených rozhodčích řízení podala [anonymizováno] dne 24. 10. 2017 k Okresnímu soudu v Ostravě žalobu na vyloučení žalovaného coby rozhodce v těchto rozhodčích řízeních spojenou s návrhem na vydání předběžného opatření, a to především z důvodů podjatosti žalovaného. Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 27. 10. 2017, č. j. [číslo jednací] vyhověl návrhu [anonymizováno] a nařídil předběžné opatření, jímž mimo jiné uložil žalovanému povinnost zdržet se projednávání a rozhodovaní ve všech předmětných rozhodčích řízeních. Dlužník s [anonymizováno] následně dne 7. 12. 2017 uzavřel dohodu o narovnání a řízení o vyloučení žalovaného coby rozhodce v daných řízeních tak bylo k návrhu [anonymizováno] zastaveno. Na základě dohody o narovnání vzal dlužník jednotlivými podáními ze dne 12. 12. 2017 všech 63 návrhů na vydání rozhodčího nálezu zpět a současně navrhl, aby byla všechna rozhodčí řízení zastavena a požádal rozhodce o vrácení poplatků za rozhodčí řízení. Žalovaný k podáním dlužníka usnesením ze dne 3. 1. 2018 všechna uvedená rozhodčí řízení zastavil, rozhodl (výrok I.), že žádný z účastníků těchto řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení a dále rozhodl (výrok II.), že zaplacené poplatky za 32 sporů nese ze svého dlužník (tedy, že se nevrací) a (výrok III.), že dlužné poplatky za 31 sporů nepožaduje. Žalobce v rámci činnosti insolvenčního správce dlužníka dospěl předně ke zjištění, že poplatky za rozhodčí řízení byly žalovanému pravděpodobně zaplaceny ve všech 63 zahájených řízeních, kdy tato skutečnost vyplývá jednak ze samotného postupu žalovaného, který [anonymizováno] zaslal všech 63 žalobních návrhů dlužníka s výzvou k vyjádření (kdy lhůtu k vyjádření následně ještě prodloužil), což by žalovaný logicky neučinil bez předchozí úhrady příslušných poplatků za rozhodčí řízení a řízení by bez dalšího zastavil, a jednak ze skutečnosti, že dlužník v procesním postavení žalobce v rozhodčím řízení žádal žalovaného o vrácení zaplacených soudních poplatků ve všech 63 případech. Jelikož žalovaný dlužníkovi předmětné poplatky za 63 rozhodčích řízení ani z části nevrátil, žalobce vyzval žalovaného podáním ze dne 20. 6. 2018 k jejich vrácení na účet majetkové podstaty dlužníka. Na tuto výzvu reagoval žalovaný sdělením ze dne 28. 6. 2018, že obdržel poplatky pouze za 32 předmětných rozhodčích řízení, přičemž tyto nebyly hrazeny dlužníkem, nýbrž ze strany společnosti [právnická osoba], [anonymizována dvě slova], [IČO], sídlem na adrese [adresa]. Dále žalovaný ve sdělení uvedl, že i poplatky za (dalších) 10 rozhodčích řízení uhradila za dlužníka jiná třetí osoba, aniž by tuto jakkoli identifikoval. Žalovaný ve svém sdělení závěrem konstatoval, že„ rozhodčí poplatky drží rozhodce po právu, neboť se netýkají majetkové podstaty úpadce a zákon o soudních poplatcích se na rozhodčí řízení nevztahuje.“ Žalobce následně opakovaně vyzval dne 27. 8. 2018 žalovaného k vrácení zaplacených poplatků za rozhodčí řízení, na což žalovaný reagoval odpovědí ze dne 3. 9. 2018, ve které setrval na svých tvrzeních a předložil žalobci dokumenty vztahující se k úhradám poplatků za některá jednotlivá řízení. Žalovaný odmítl vrátit zaplacené poplatky na účet majetkové podstaty dlužníka. Žalobce se ztotožňuje se závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (sp. zn. 23 Cdo 1917/2015), na které se žalovaný ve sdělení odvolává, v tom, že zaplacení poplatku za rozhodčí řízení je úkonem zastupitelným a že tedy zaplacení poplatku třetí osobou je z povahy věci připuštěno, aniž by bylo nezbytné zkoumat právní vztah mezi povinným účastníkem řízení a osobou, jež poplatek uhradila. Citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR se nicméně nijak nevztahuje na otázku, komu má být v takové situaci poplatek vrácen. S ohledem na skutečnost, že dlužník byl účastníkem (v procesním postavení žalobce) rozhodčích řízení, je nepochybné, že veškeré uhrazené poplatky za tato rozhodčí řízení musí být vráceny vždy a pouze účastníkovi předmětných rozhodčích řízení - dlužníkovi, a to bez ohledu na to, zda poplatky hradil dlužník či jiná třetí osoba. Jinými slovy, vzhledem k tomu, že společnost [právnická osoba], [anonymizována dvě slova] ani jiná třetí osoba nebyly účastníky rozhodčích řízení, nedisponují tito vůči rozhodci (žalovanému) titulem, na jehož základě by mohly vrácení poplatků po rozhodci (žalovaném) oprávněně požadovat. Ostatně ani rozhodce (žalovaný) nemá jinou zákonnou možnost než předmětné poplatky za rozhodčí řízení vrátit účastníkovi řízení, tj. přímo dlužníkovi. Vrácení poplatků za řízení osobě odlišné od účastníka řízení by bylo totiž v rozporu s právem, povahou civilního procesu i rozhodčího řízení. Pokud byl poplatek skutečně hrazen za dlužníka třetí osobou, provedením takové úhrady se zaplacené poplatky stávají nepochybně součástí majetku dlužníka a této třetí osobě vzniká vůči dlužníkovi subrogační postih na kompenzaci poskytnutého plnění. Nárok na vrácení poplatků za rozhodčí řízení tak do majetkové podstaty dlužníka nutně náleží. K námitce žalovaného, že zákon o soudních poplatcích se na rozhodčí řízení nevztahuje, žalobce uvádí následující: Zákon o rozhodčím řízení („ ZRŘ“) neupravuje všechny detaily procesního postupu v rozhodčím řízení, proto výslovně v ustanovení § 30 ZRŘ umožňuje přiměřené použití ustanovení občanského soudního řádu. Přímé použití jiné procesní normy ZRŘ sice nepřipouští, ovšem ve vztahu k rozhodčímu řízení je možné použít další předpisy, které provádějí nebo navazují na občanský soudní řád, analogicky. Takovými předpisy jsou pak zejména zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, vyhláška Ministerstva spravedlnosti ČR č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, či vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). V případě, že si strany neujednaly v rozhodčí doložce pravidla pro vrácení poplatku za rozhodčí řízení a ani se žádným odkazem v rozhodčí doložce nepodrobily jiným pravidlům (např. předpisům vydávaným stálým rozhodčím soudem), která by taková ustanovení obsahovala, není jiného východiska než použít pro tyto případy analogicky procesní předpis navazující na občanský soudní řád, tedy typicky zákon o soudních poplatcích. Rozhodce v takovém případě nemá jinou možnost než podle příslušných ustanovení zákona o soudních poplatcích, konkrétně pak dle § 10 odst. 3 zákona, rozhodnout v případě zastavení před prvním jednáním ve věci tak, že vrátí žalobci zaplacený poplatek za řízení snížený o 20 %. V daném případě tomu nebylo jinak, když rozhodčí doložka sjednaná mezi dlužníkem s [anonymizováno] žádná pravidla pro případ vrácení soudního poplatku v případě zastavení řízení neobsahovala a rovněž v této souvislosti neodkazovala na předpisy některého ze stálých rozhodčích soudů. Sjednaná rozhodčí doložka naopak výslovně stanovuje, že„ poplatek za rozhodčí řízení zálohově platí žalující strana“ a také, že„ Rozhodce bude v řízení v otázkách v této doložce neupravených postupovat přiměřeně podle o. s. ř.“. V souladu se zásadami a podstatou rozhodčího řízení tedy nemůže rozhodce v těchto případech postupovat jinak, neboť racionálním smyslem ZRŘ nemůže být v žádném případě vytvoření prostoru pro libovůli či svévoli při postupu soukromého subjektu (rozhodčího soudu) stran vrácení zaplaceného rozhodčího poplatku. Žalobce dále k oprávněnosti této žaloby poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 2407/13, dle kterého se žalobce (procesní strana rozhodčího řízení), jemuž vzniklo právo na vrácení zaplaceného poplatku za rozhodčí řízení, může tohoto práva domáhat soukromoprávní žalobu proti rozhodčímu soudu (rozhodci) jako žalovanému. Ústavní soud poukázal na to, že projednání věci v rozhodčím řízení neznamená vzdání se právní ochrany v majetkových sporech, nýbrž představuje stranami sporu dohodnuté přesunutí na jiný rozhodující orgán, jenž nalézá právo. Vynětí z pravomoci obecných soudů se však týká toliko vzájemného sporu dvou stran rozhodčí smlouvy jako projevu autonomie jejich vůle, tedy žalobce a žalovaného v rozhodčím řízení, nikoliv však již sporu odvozeného až od proběhlého rozhodčího řízení mezi subjekty odlišnými, tedy mezi žalobcem a rozhodčím soudem či rozhodcem (např. o vrácení rozhodčího poplatku). V případě rozhodčího poplatku rozhodce v podstatě rozhoduje sám o sobě, o svých majetkových poměrech a není tak schopen splnit garanci vlastní nestrannosti. Podle Ústavního soudu by bylo odepření věcného přezkumu žaloby odepřením právní ochrany ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. Soudní přezkoumání (v řízení o žalobě o vydání bezdůvodného obohacení) zamítnutí návrhu na vrácení rozhodčího poplatku rozhodčím soudem, které se nedotýká vztahů mezi stranami rozhodčí smlouvy a jejich sporu, nýbrž sporu mezi žalobcem a rozhodčím soudem, smysl ustanovení § 31 ZRŘ neobchází, poněvadž obyčejný zákon nemůže vyloučit působení základního práva na soudní ochranu ve vztazích mezi subjekty soukromého práva, stejně jako nemůže zbavit obecný soud jeho ústavní povinnosti takovou ochranu poskytnout. Není proto legitimního věcného důvodu, který by bránil soudnímu přezkumu rozhodnutí žalovaného (coby rozhodce) zamítajícího návrh žalobce na vrácení zaplaceného rozhodčího poplatku. Pravomoc soudu v této věci tedy dána je. Žalobce tak podanou žalobou požaduje po žalovaném zaplacení částky 5 009 400 Kč, představující dlužníkem prokazatelně zaplacené poplatky žalovanému za 32 rozhodčích řízení v celkové výši 6 261 750 Kč snížené o 20 %, a to do majetkové podstaty dlužníka. Žalobce dále požaduje po žalovaném zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z částky 5.009.400 Kč, a to počínaje 26. 6. 2018 do zaplacení. Žalobce vyzval žalovaného dne 20. 6. 2018, aby neprodleně uhradil dlužnou částku na účet majetkové podstaty dlužníka, což žalovaný odmítl. Počátek splatnosti dlužné částky žalobce určil v souladu s ustanovením § 1958 odst. 2 ve spojení s § 1959 písm. e) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jako pátý den ode dne doručení výzvy k zaplacení. Úrok z prodlení tedy žalobce požaduje od šestého dne ode dne doručení dané výzvy. Jelikož žalobce zaslal žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním této žaloby výzvu k plnění (konkrétně výzvu k zaplacení dne 20. 6. 2018 a předžalobní výzvu dne 27. 8. 2018), požaduje po žalovaném v souladu s ustanovením § 142a občanského soudního řádu rovněž náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaný se v rámci svého podání ze dne 9. 1. 2019 vyjádřil k podané žalobě, a to tak, že žalovaná strana nárok žalobkyně uplatněný žalobou neuznala v celém svém rozsahu, tento v celém jeho rozsahu popřela. Konkrétně žalovaný uvedl, že: „ Žalovaný žalobou uplatněný nárok žalobkyně neuznává, a to ani z části, neboť na straně žalobkyně pro závěr o jeho oprávněnosti nesvědčí žádné ze skutkových tvrzení obsažených v žalobě, stejně tak i na něj navazující právní kvalifikace. Žalovaný nezpochybňuje skutečnosti uváděné žalobkyní pod bodem I. žaloby, neboť jde o skutečnosti vyplývající nepochybně z obsahu insolvenčního rejstříku. Za podstatné považuje žalovaný nesporné tvrzení žalobkyně o tom, že v řízení uplatněná pohledávka byla sepsána do soupisu majetkové podstaty dlužníka, [právnická osoba] [anonymizováno 5 slov], [IČO], sídlem [adresa], vedena pod pořadovým [číslo]. Je též skutečností, že dlužník uplatnil u žalovaného celkem v 63 případech nárok vtělený do návrhu na vydání rozhodčích nálezů vůči společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [obec a číslo], [adresa]. Tato společnost podala u Okresního soudu v Ostravě 24. 10. 2017 žalobu na vyloučení žalovaného v právním postavení rozhodce v předmětných rozhodčích řízeních. Toto řízení bylo vedeno pod spisovou značkou [spisová značka]. Dne 7. 12. 2017 byla sepsána dohoda o narovnání mezi dlužníkem a společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [obec], [adresa], a dlužník vzal následně všechny návrhy na vydání rozhodčího nálezu zpět. Na toto zpětvzetí návrhu bylo žalovaným 3. 1. 2018 vydáno usnesení, jímž byla všechna rozhodčí řízení zastavena. Dále žalovaný rozhodl o nároku na vrácení zaplacených poplatků tak, že tyto nevrátil. Postupoval tak předně z toho důvodu, že poplatky nebyly uhrazeny ve všech rozhodčích řízeních, nýbrž pouze v 32 z nich. Navíc tyto poplatky nebyly hrazeny přímo dlužníkem, nýbrž společností [právnická osoba], [anonymizována dvě slova]. Žalovaný konstantně zastává názor, že zaplacené rozhodčí poplatky jsou v jeho právní sféře oprávněně, neboť se netýkají majetkové podstaty dlužníka (nespadají do ní) a rovněž se na ně nevztahuje zákon o soudních poplatcích. Žalovaný nesdílí právní názor žalobce jím uváděný v bodu III. odst. 2 a odst. 3 podané žaloby. Jde-li o argumentaci uváděnou ve vztahu k vzájemné propojenosti zák. č. 549/1991 Sb. a zákona o rozhodčím řízení, je sice pravdou, že § 30 zákona č. 216/1994 Sb. umožňuje přiměřené použití občanského soudního řádu v rozhodčím řízení, nijak však neřeší možnost použití dalších právních předpisů, kterých je obecně v občanském soudním řízení soudu užíváno. Zákon o soudních poplatcích je přitom samostatným zákonem a soudy v civilním řízení podle něj rozhodují tam, kde se hovoří o tzv. nákladech řízení, resp. jejich částech v podobě soudních poplatků. Soudní poplatky v rámci rozhodčího řízení však jsou výhradně věcí dohody účastníků rozhodčí smlouvy, nikoliv zákonné úpravy vtělené do zákona č. 549/1991 Sb. V tomto smyslu považuje žalovaný právní argumentaci žalobkyně za nepřípadnou.“ Žalovaná strana tedy navrhla, nechť soud žalobu v celém svém rozsahu zamítne a nechť zaváže žalobkyni k náhradě nákladů řízení.

3. Soud provedl v řízení dokazování, a to následujícími listinami: -) usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 3. 2018, [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] [rok] - [anonymizováno] - [anonymizováno], -) soupis majetkové podstaty ze dne 24. 8. 2018, -) usnesení rozhodce ze dne 3. 1. 2018, -) usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 4. 2018, č. j. [číslo jednací], -) výzva k zaplacení dlužné částky z 20. 6. 2018, -) sdělení rozhodce z 3. 9. 2018, -) před-žalobní výzva z 27. 8. 2018, -) výpis z účtu [číslo] vedený u [právnická osoba] za období od 6. 10. 2017 do 16. 10. 2017, -) sdělení [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova], ze dne 3. 9. 2018, -) dodatek č. 4 ke smlouvě o dodávce elektřiny s převzetím odpovědnosti za odchylku č. [číslo] ze dne 27. 8. 2015, -) výpis z účtu [číslo] vedený u [právnická osoba] za dobu 8. 10. 2017, -) sdělení rozhodce ze dne 28. 6. 2018, -) usnesení Okresního soudu v Ostravě č. j. [číslo jednací], -) zpětvzetí návrhu na vydání rozhodčího nálezu a návrh na zastavení rozhodčího řízení ze dne 12. 12. 2017 v předmětných 63 sporech.

4. Provedl-li soud i další důkazy, ze kterých ve svém rozhodnutí nevycházel, popřípadě zamítl-li soud určité důkazní návrhy, bylo to z toho důvodu, že tyto nikterak nesouvisely se zásadním skutkovým tvrzením, tj. že tyto nebyly pro zjištění skutkového stavu v tomto konkrétním případě žaloby na plnění absolutně podstatné, resp. že z důkazů provedených soud učinil jasný závěr o skutkovém stavu.

5. Nejzásadnějším důkazem tohoto sporu byl dodatek č. 4 ke smlouvě o dodávce elektřiny s převzetím odpovědnosti za odchylku č. [bankovní účet] ze dne 27. 8. 2015; Z této listiny soud zjistil, že mezi stranami, konkrétně mezi společností [právnická osoba] a [právnická osoba] [anonymizováno] byla sjednána rozhodčí doložka, podle které veškeré spory ze smlouvy, vyjma sporů, které náleží do výlučné pravomoci Energetického regulačního úřadu, budou rozhodovány níže uvedeným způsobem. Rozhodným právem je vždy právo České republiky Smluvní strany se dohodly, že veškeré majetkové spory, které v budoucnu vzniknou v souvislosti s touto smlouvou, jakož i spory, které vzniknou v souvislosti s tímto smluvním vztahem, a to i v případě, že tato smlouva bude neplatná, zrušena nebo od ní bude odstoupeno, budou rozhodovány v rozhodčím řízení v souladu se zákonem č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů. Strany se dohody, že spor bude rozhodovat jediný rozhodce, a to [celé jméno žalovaného], sídlem [adresa], zapsaný v seznamu rozhodců Ministerstva spravedlnosti ČR pod evidenčním [číslo]. V souladu s § 19 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb. se smluvní strany dohodly, že spor bude rozhodován bez ústního jednání na základě písemných důkazů předložených stranami. Nebude-li však rozhodce písemné materiály považovat za dostačující, je oprávněn ústní jednání nařídit. Smluvní strany se dále dohodly, že rozhodci bude uhrazen poplatek za rozhodčí řízení ve výši 4,5 % ze žalované částky, minimálně však 5 000 Kč, kdy k poplatku se přičítá DPH v aktuální výši podle příslušných předpisů. Stejně jako druhé straně může dále v rozhodčím řízení vzniknout náklad spojený s provedením důkazů, například znalečné, poštovné a tak podobně. Dále náklad spojený s právním zastoupením účastníka řízení, kdy náklady budou rozhodcem přiznávány podle příslušných ustanovení občanského soudního řádu a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., když platí, že tyto náklady budou přisuzovány podle poměru úspěchu účastníka řízení v daném sporu. Poplatek za rozhodčí řízení zálohově platí žalující strana. Rozhodce zašle žalobu s výzvou k vyjádření žalovanému, který je povinen se vyjádřit do 10 dnů ode dne doručení výzvy a spolu s vyjádřením předložit důkazy na podporu svých tvrzení. Smluvní strany výslovně pověřují rozhodce, že spor může rozhodnout podle zásad spravedlnosti. Dále se smluvní strany dohodly, že doručování v rozhodčím řízení se řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů ve znění pozdějších předpisů. Místem konání rozhodčího řízení je [územní celek], sudiště na adrese [ulice a číslo]. Řízení se bude konat v českém jazyce. Rozhodce bude v řízení v otázkách v této doložce neupravených postupovat přiměřeně podle o. s. ř.. Strana sporu, která neměla v řízení úspěch je povinna uhradit úspěšné straně náhradu nákladů řízení, včetně poplatku rozhodci a nákladů na právní zastoupení advokátem. Rozhodčí nález je doručením vykonatelný. Z výpisu z účtu [číslo] vedený u [právnická osoba], kdy majitelem účtu je [anonymizováno] [celé jméno žalovaného], za období od 6. 10. 2017 do 18. 10. 2017, soud zjistil, že za toto období byla na předmětný účet připsána celkem částka ve výši 6 261 750 Kč, a to z účtu [číslo] – [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Ze sdělení [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] ze dne 3. 9. 2018 soud zjistil, že tento rozhodci [anonymizováno] [celé jméno žalovaného], [anonymizováno] potvrdil, že v níže specifikovaných rozhodčích řízeních byly uhrazeny rozhodčí poplatky za rozhodčí řízení, a to v celkové výši 6 261 750 Kč, přičemž výše uvedené poplatky byly hrazeny prostřednictvím advokátní úschovy, kdy tyto finanční prostředky, které sloužily k úhradě poplatků za rozhodčí řízení, nikdy nebyly majetkem [právnická osoba] [anonymizováno]. Nebyla to žalobkyně, nýbrž třetí osoba, kdo složil finance do advokátní úschovy, ze které byly poplatky za rozhodčí řízení hrazeny. Sdělení taktéž obsahuje specifikaci rozhodčích řízení, kdy za tyto vyspecifikovaná rozhodčí řízení nebyly rozhodčí poplatky v celkové výši 3 375 900 Kč uhrazeny. Z usnesení rozhodce [celé jméno žalovaného] ze dne 3. 1. 2018 soud zjistil, že rozhodce rozhodl o zastavení rozhodčích řízení blíže specifikovaných v předmětném usnesení s tím, že dále rozhodl o tom, že žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Taktéž rozhodl, že žalobce, který zpětvzetím žalob požádal o zastavení řízení, nese ze svého uhrazené rozhodčí poplatky za 32 sporů. Neuhrazené dlužné rozhodčí poplatky za 31 sporů, které přes opakované výzvy žalobce neuhradil, rozhodce nepožaduje. Rozhodčí spory, které byly vedeny před rozhodcem v celkovém počtu 63 sporů v celkové žalované částce 177 000 000 Kč, respektive návrhy na zahájení rozhodčího řízení, byly v těchto případech vzaty zpět, kdy návrh na zastavení rozhodčích řízení v plném rozsahu podal žalobce dne 12. 12. 2017 s tím, že nepožaduje náhradu nákladů rozhodčího řízení, neboť mezi stranami došlo ke smírnému vyřešení sporu. Se zpětvzetím návrhu na zastavení rozhodčích řízení vyslovil souhlas i žalovaný, a to dne 21. 12. 2017. Co se rozhodnutí týkající se rozhodčích poplatků týče, pak rozhodce v předmětném usnesení uvedl, že rozhodčí řízení se již nacházela ve vysokém stupni procesní rozpracovanosti a v předmětných řízeních již byly prováděny úkony ve věci, kdy jako první byly provedeny důkazy předložené stranou žalující, zejména protokolární výslechy svědků za účelem zjištění věrohodnosti dodatku č. 4, který je základem všech sporů a provedeno posouzení všech dalších důkazů žalobce, tj. důkazů o nekalosoutěžním jednání. Stranou žalovanou bylo rozhodci v rámci procesní obrany doručeno 126 složek listinných důkazů, které obsahovaly 2 260 listinných důkazů k celkovému množství 63 rozhodčích sporů, všechny doručené důkazy byly rozhodcem provedeny, abych z nich mohl být vyvozen právně relevantní závěr, který by se zobrazil v rozhodčím nálezu. Byly provedeny právní rozbory několika vyjádření strany žalované, včetně jejích návrhů a odpovědí rozhodce. Rozhodce tedy obdržel rozhodčí poplatky oprávněně, byly hrazeny třetí osobou ze zdrojů mimo majetkovou podstatu [právnická osoba] Dokazování však nebylo dokončeno, nebylo možno vyslechnout svědky navržené stranou žalovanou z důvodu předběžného opatření na moratorium konání rozhodce, nicméně ve výše uvedených listinných důkazech existují písemná prohlášení těchto svědků a tyto byly rovněž předmětem provádění důkazů. Z předžalobní výzvy ze dne 27. 8. 2018 soud zjistil, že touto insolvenční správce dlužníka [anonymizováno 6 slov] se obrací na rozhodce s tím, že tento byl výzvou ze dne 20. 6. 2018 vyzván k úhradě pohledávky, kterou za rozhodcem dlužník eviduje z titulu nároku na vrácení části poplatku za rozhodčí řízení vedené mezi dlužníkem jako žalobcem a společností [právnická osoba] jako žalovaným. K výzvě insolvenčního správce rozhodce ze dne 28. 6. 2018 sdělil, že úhradu požadované částky je nucen odmítnout, neboť uvedenou sumu v dané výši neobdržel, obdržel pouze část soudních poplatků a některé z nich byly hrazené třetí osobou nebo právním zástupcem dlužníka. Tyto skutečnosti však rozhodce k výzvě nikterak nedoložil. Správce dlužníka proto opětovně rozhodce vyzval k neprodlenému vrácení rozhodčích poplatků z předmětných rozhodčích řízení v celkové částce 9 637 650 Kč.

6. Soud z provedených důkazů (resp. z nesporných tvrzení stran) učinil následující skutková zjištění a závěry, resp. okresní soud vyšel z těchto skutečností: Dne 15. 3. 2018 byl zjištěn úpadek, prohlášen konkurs na majetek [právnická osoba] [anonymizováno 5 slov], [IČO]; žalovaná pohledávka byla sepsána do majetkové podstaty dne 14. 8. 2018 pod poř. [číslo]. Dlužník (dříve s [právnická osoba] [anonymizováno]) podal v období od 21. 9. 2017 do 26. 9. 2017 u žalovaného coby rozhodce celkem 63 návrhů na vydání rozhodčích nálezů vůči společnosti [právnická osoba] („ [zkratka]“), v předmětných návrzích se dlužník domáhal vůči [anonymizováno] zaplacení částky smluvních pokut v celkové výši 177 000 000 Kč a náhrady nákladů řízení; celková výše poplatků za zahájení všech 63 rozhodčích řízení činila 9 637 650 Kč včetně DPH, přičemž poplatek za jednotlivá rozhodčí řízení vždy představoval 4,5 % z žalované částky zvýšený o DPH. Po zahájení výše uvedených rozhodčích řízení podala [anonymizováno] dne 24. 10. 2017 k Okresnímu soudu v Ostravě žalobu na vyloučení žalovaného coby rozhodce v těchto rozhodčích řízeních, spojenou s návrhem na vydání předběžného opatření, a to z důvodů podjatosti žalovaného. Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 27. 10. 2017, č. j. [číslo jednací] vyhověl návrhu [anonymizováno], nařídil předběžné opatření, jímž uložil žalovanému povinnost zdržet se projednávání a rozhodovaní ve všech předmětných rozhodčích řízeních. Dlužník s [anonymizováno] následně dne 7. 12. 2017 uzavřel dohodu o narovnání a řízení o vyloučení žalovaného coby rozhodce v daných řízeních tak bylo k návrhu [anonymizováno] zastaveno. Na základě dohody o narovnání vzal dlužník jednotlivými podáními ze dne 12. 12. 2017 všech 63 návrhů na vydání rozhodčího nálezu zpět a současně navrhl, aby byla všechna rozhodčí řízení zastavena a požádal rozhodce o vrácení poplatků za rozhodčí řízení. Žalovaný k podáním dlužníka usnesením ze dne 3. 1. 2018 všechna uvedená rozhodčí řízení zastavil, rozhodl, že žádný z účastníků těchto řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení a dále rozhodl, že zaplacené poplatky za 32 sporů nese ze svého dlužník (tedy že se nevrací) a že dlužné poplatky za 31 sporů nepožaduje. Jelikož žalovaný dlužníkovi předmětné poplatky za 63 rozhodčích řízení ani z části nevrátil, žalobce vyzval žalovaného podáním ze dne 20. 6. 2018 k jejich vrácení na účet majetkové podstaty dlužníka. Na tuto výzvu reagoval žalovaný sdělením ze dne 28. 6. 2018, že obdržel poplatky pouze za 32 předmětných rozhodčích řízení, přičemž tyto nebyly hrazeny dlužníkem, nýbrž ze strany společnosti [právnická osoba], i poplatky za (dalších) 10 rozhodčích řízení uhradila za dlužníka jiná třetí osoba, aniž by tuto jakkoli identifikoval, že„ rozhodčí poplatky drží rozhodce po právu, neboť se netýkají majetkové podstaty úpadce a zákon o soudních poplatcích se na rozhodčí řízení nevztahuje.“ Žalobce následně opakovaně vyzval dne 27. 8. 2018 žalovaného k vrácení zaplacených poplatků za rozhodčí řízení, na což žalovaný reagoval odpovědí ze dne 3. 9. 2018, ve které setrval na svých tvrzeních a předložil žalobci dokumenty vztahující se k úhradám poplatků za některá jednotlivá řízení. Žalovaný odmítl vrátit zaplacené poplatky na účet majetkové podstaty dlužníka. Žalobce tak žalobou požaduje po žalovaném zaplacení částky 5 009 400 Kč, představující dlužníkem prokazatelně zaplacené poplatky žalovanému za 32 rozhodčích řízení v celkové výši 6 261 750 Kč snížené o 20%, a to do majetkové podstaty dlužníka.

7. Podstatou tohoto sporu je toliko a jen otázka, byla-li naplněna některá ze skutkových podstat právního institutu bezdůvodného obohacení, a to konkrétně plněním bez právního důvodu.

8. Nejvyšší soud ČR se ve své rozhodovací praxi zabýval několika případy, kdy rozhodčí soud usnesením rozhodl o zastavení rozhodčího řízení a o tom, že žalobci se nevrací poplatek za rozhodčí řízení. Žalobce se následně domáhal ochrany v soudním řízení, avšak Nejvyšší soud ČR opakovaně dospěl k závěru, že předmětem soudního přezkumu může být jen a pouze rozhodčí nález, nikoliv i usnesení rozhodčího soudu, a proto odmítl žalobci ochranu poskytnout. Naproti tomu Ústavní soud dospěl k závěru opačnému - s ohledem na závěry Ústavního soudu uvedené v jeho nálezech spisové značky I. ÚS 1794/10 a III. ÚS 2407/13 lze uzavřít, že je třeba připustit soudní přezkum také v případě usnesení rozhodčího soudu (rozhodce), kterým bylo rozhodnuto, že se poplatek za rozhodčí řízení nevrací nebo že žalobce je povinen nést jej ze svého. Z nálezu Ústavního soudu spisové značky III. ÚS 2407/13 se pak nepřímo podává, že proti takovému usnesení se lze bránit prostřednictvím žaloby na plnění (např. z titulu bezdůvodného obohacení).

9. Co se námitky v rámci procesní obrany týče, že zde není dána aktivní legitimace, neboť rozhodčí poplatky neplatila žalobkyně (dlužník - úpadce), ale [anonymizována tři slova] [jméno], pak tuto soud neshledává absolutně důvodnou, když má za to, možnost zaplacení poplatku prostřednictvím třetí osoby je z povahy věci zásadně připuštěna – zaplacení poplatku je úkonem zastupitelným (NS ČR 23 Cdo 1917/2015). Jen pro úplnost soud uvádí, že i sám rozhodce ve svém podání adresovaném žalobkyni dne 28. 6. 2018 na zastupitelnost tohoto úkonu výslovně odkazuje.

10. Rozhodčí řízení, byť je alternativou k řízení před obecnými soudy, je řízením, které má svá specifika. Žalobce (resp. insolvenční dlužník) se dobrovolně vzdal možnosti řešit případné budoucí spory cestou obecného soudnictví a zvolil si možnost nechat případný spor posoudit rozhodcem právě s ohledem na specifika řízení před tímto orgánem a na odlišnosti oproti občanskému soudnímu řízení. Žalobce nevyužil své možnosti upravené v § 2 a následující zákona o rozhodčím řízení, tedy neujednal si s druhou smluvní stranou v rámci rozhodčí smlouvy žádná pravidla pro postup pro vrácení poplatku za rozhodčí řízení v případě jeho zastavení. V případě, že by žalobce s navrhovanými„ procesními ujednáními“ žalovaného při uzavírání rozhodčí smlouvy nesouhlasil a ten nebyl ochoten z podoby některých ustanovení ustoupit, mohl se žalobce rozhodnout pro jiného rozhodce, pro rozhodčí soud, případně ponechat řešení případného sporu v pravomoci obecných soudů. Přímá aplikace zákona o soudních poplatcích v rozhodčím řízení není možná, a to ani s odůvodněním, že důsledkem rozhodčího řízení nemůže být větší postih účastníka oproti řízení soudnímu. Zákon o rozhodčím řízení v ustanovení § 30 připouští přiměřené použití ustanovení občanského soudního řádu na řízení před rozhodci, nikoliv však použití zákona o soudních poplatcích (podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2847/2014, ze dne 28. 7. 2016).

11. Soud tedy závěrem konstatuje, že předmětné poplatky za rozhodčí řízení nelze považovat za bezdůvodné obohacení žalovaného získané na úkor žalobkyně plněním bez právního důvodu. Smluvní strany smlouvy, resp. dodatku č. 4 ke smlouvě o dodávce elektřiny s převzetím odpovědnosti za odchylku č. [číslo] ze dne 27. 8. 2015, se tím, že uzavřely rozhodčí doložku, dobrovolně vzdaly možnosti řešit případné budoucí spory z jejich smluvního vztahu před obecnými soudy a zvolily si možnost projednat případný spor v rozhodčím řízení zvoleným rozhodcem ad hoc. Povinnost smluvních stran, respektive jejich právních nástupců (§ 2 odst. 5 zákona č. 216/1994 Sb.), zaplatit za rozhodčí řízení poplatek má přitom oporu v obsahu rozhodčí doložky, přičemž z hlediska jejího vzniku a existence není významné, jakým způsobem bylo rozhodčí řízení posléze skončeno. Jestliže tedy žalobkyně podáním žaloby rozhodčí řízení u žalovaného zahájila, vznikla jí povinnost zaplatit poplatek za rozhodčí řízení ve sjednané výši, a to bez ohledu na skutečnost, že v rozhodčím řízení nebylo meritorně rozhodnuto a řízení bylo poté zastaveno. Ve smlouvě nebylo sjednáno, že by byl poplatek za rozhodčí řízení odměnou rozhodce za vydání vykonatelného rozhodčího nálezu. Odpověď na otázku důvodnosti požadavku žalobkyně na vrácení zaplaceného poplatku za rozhodčí řízení nelze hledat v právní úpravě obsažené v zákoně č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Přímá aplikace tohoto zákona v rozhodčím řízení totiž možná není, neboť zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení, ve svém § 30 připouští pouze přiměřené použití ustanovení občanského soudního řádu na řízení před rozhodci, nikoliv však též použití zákona o soudních poplatcích (rozsudek NS ČR 23 Cdo 2847/2014). Jak bylo výše již uvedeno, není samozřejmě vyloučeno, aby si strany v rozhodčí smlouvě možnost vrácení poplatku za rozhodčí řízení v režimu zákona o soudních poplatcích sjednaly (§ 19 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb.) O takový případ se však v daném případě nejedná, neboť z rozhodčí doložky obsažené v dodatku č. 4 ke smlouvě o dodávce elektřiny s převzetím odpovědnosti za odchylku č. [číslo] ze dne 27. 8. 2015 je patrné, že žádná možnost vrácení poplatku za rozhodčí řízení smluvními stranami sjednána nebyla, a pokud je v rozhodčí doložce sjednána přiměřená aplikace příslušných obecně závazných předpisů, pak pouze ve vztahu ke stanovení výše nákladů rozhodčího řízení. Soud taktéž nikterak nedovodil, že žalovaný nevrácením poplatku za rozhodčí řízení v souvislosti se zastavením rozhodčího řízení postupoval v řízení v rozporu se zásadou předvídatelnosti ve smyslu § 6 o. s. ř., ve spojení s § 30 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení. Naopak to byla žalobkyně, kdo vědomě přikročil k zahájení rozhodčích řízení, přičemž při znalosti obsahu sjednané rozhodčí doložky (která, jak bylo již zmíněno, žádné ujednání o možnosti vrátit poplatek za rozhodčí řízení při jeho zastavení bez vydání meritorního rozhodnutí neobsahovala) musela počítat s možností, že v případě zpětvzetí návrhu na zahájení rozhodčího řízení bude rozhodčí řízení zastaveno, a to aniž bude ve věci vydán rozhodčí nález, a aniž žalovanému současně vznikne povinnost jí poplatek za rozhodčí řízení vrátit.

12. Strany neujednaly v rozhodčí doložce pravidla pro vrácení zaplaceného poplatku za rozhodčí řízení, strany se žádným odkazem v rozhodčí doložce nepodrobily jiným pravidlům (př. statutům vydávaným stálými rozhodčími soudy), přímá aplikace zákona o soudních poplatcích není možná, nejedná se v daných konkrétních případech o poplatky dosahující extrémní výše. To vše umožňuje toliko jeden závěr, a to že se žalovaný bezdůvodně neobohatil, když nebylo prokázáno plnění bez právního důvodu.

13. Soud tedy uzavírá, že v dané věci není žalobní nárok dán, v tomto případě pro skutečnost, že žalobkyně neprokázala, že by se žalovaný jakkoli na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, a proto soud žalobu v celém rozsahu zamítnul.

14. Žalovaný byl v řízení plně procesně úspěšný a podle ustanovení § 142 ods.t 1 o. s. ř. má právo na náhradu nákladů řízení.

15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého soud zavázal žalobkyni zaplatit v řízení plně úspěšné žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 175 840 Kč sestávající z odměny za právní zastoupení žalovaného ve výši 170 040 Kč dle ustanovení § 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve spojení s ustanovením § 7 bod 6 citované vyhlášky za 6 úkonů právní služby dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) převzetí a příprava věci, dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) písemné podání ze dne 9. 1. 2019, dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) porada s klientem dne 7. 11. 2019 a dne 10. 3. 2021, dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. k ) - podání opravného prostředku a ustanovení § 11 odst. 1 písm. g) účast u jednání před soudem (tj. 6 x 28 340 Kč), 6 x režijní paušál po 300 Kč, tj. celkem 1 800 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky, soudní poplatek ze dovolání ve výši 4 000 Kč. Jelikož byl žalovaný v řízení zastoupen advokátem, je žalobkyně podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalovaného.

16. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když pro stanovení lhůty odlišné soud neshledal žádného důvodu.

Poučení