19 C 16/2021-174

Rubrum

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 457 746 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 228 873 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 44 855 Kč za dobu od 17. 1. 2018 do zaplacení a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 184 018 Kč za dobu od 11. 11. 2020 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky dalších 228 873 Kč a úroku z prodlení ve výši dalších 8,5 % ročně z částky 44 855 Kč za dobu od 17. 1. 2018 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši dalších 8,25 % ročně z částky 184 018 Kč za dobu od 11. 11. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna nahradit České republice – Okresnímu soudu ve Zlíně 50 % nákladů řízení ve výši 2 189,90 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna nahradit České republice – Okresnímu soudu ve Zlíně 50 % nákladů řízení ve výši 2 189,90 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 28. 11. 2020 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 457 746 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 44 855 Kč za dobu od 17. 1. 2018 do zaplacení a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 184 018 Kč za dobu od 11. 11. 2020 do zaplacení.

2. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou dne 15. 9. 2015 uzavřela kupní smlouvu (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě od žalované zakoupila nákladní automobil, nosič výměnných nástaveb, tovární značky [příjmení], [příjmení]: [anonymizováno] (dále jen„ vozidlo [příjmení]“), a dále samostatný technický celek - hydraulický nakládací jeřáb, tovární značka [anonymizováno], typ [anonymizována dvě slova], identifikační číslo [anonymizováno]. Na koupeném zboží se opakovaně vyskytly následující vady: vady na nosiči kontejneru – netěsnost u ovladače rozvaděče, vada u hydraulické ruky – únik oleje na vnějším potrubí a nesoulad funkce mezi dálkovým ovládáním a ručním ovládáním, vada odlupující se barvy (dále jen„ vada laku“) a vytékající olej u pístnice. Smluvní pokuta, kterou po žalované touto žalobou požaduje, byla žalované vyúčtována za prodlení s opravou vady vozidla, která spočívala v tom, že se odlupoval lak, a to jednak na nástavbě vozidla, dále na nosiči kontejnerů a dále na příslušenství rámů - konkrétně na držácích zábran proti podjetí. Uvedenou vadu oznámila žalované e-mailem dne 17. 2. 2017, jehož přílohu tvořily fotografie, zaslané žalované přes portál www.uschovna.cz. V uvedeném e-mailu současně žalovanou vyzvala, aby vady v souladu s kupní smlouvou odstranila. Dle čl. V. odst. 2. bodu 2.7 kupní smlouvy přitom byla žalovaná povinna nastoupit k odstranění vady do 2 pracovních dnů, samotnou vadu pak byla povinna odstranit do 5 dnů od nastoupení k opravě. K odstranění uplatněných vad, s výjimkou vady laku, došlo až dne 27. 4. 2017. V návaznosti na shora popsané žalovanou dne 9. 5. 2017 vyzvala k úhradě smluvní pokuty podle čl. VI. odst. 3 kupní smlouvy (0,2 % denně z kupní ceny), která v té době dosahovala výše 643 498 Kč. Žalovaná na tuto výzvu reagovala dopisem ze dne 29. 5. 2017, ve kterém jí sdělila, že jí uplatněný nárok neuznává, přičemž k samotné vadě laku uvedla, že se nejedná o záruční závadu, ale jde o mechanické poškození. Na základě tohoto stanoviska žalované nechala žalobkyně k vadě laku vypracovat znalecký posudek znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení]. Z tohoto znaleckého posudku mj. vyplynulo, že tloušťka laku neodpovídá normám, při lakování a bezprostředně před ním nebyly dodrženy technologické postupy, přičemž takovýto stav je nežádoucí, když následné napadení korozí výrazně snižuje užitnou a technickou hodnotu vozidla. Odstranění vady laku nakonec žalovaná zajistila u třetí osoby v termínu po 5. 2. 2018, když opravené vozidlo bylo žalobkyní vyzvednuto dne 12. 2. 2018. Vzhledem k tomu, že dvě ze tří vad byly odstraněny až 27. 4. 2017 a poslední z vad byla odstraněna až v únoru 2018, byla žalovaná v prodlení s odstraněním alespoň jedné z vad minimálně do 5. 2. 2018. Výzvou ze dne 13. 12. 2017 žalobkyně žalovanou opakovaně vyzvala k úhradě smluvní pokuty za prodlení s odstraněním jednotlivých vad, tentokrát v celkové výši 2 089 710 Kč. Přitom žalovanou upozornila na skutečnost, že dle článku V odst. 1 smlouvy platí, že každá oznámená vada se dle smluvních ujednání považuje za oprávněnou, pokud prodávající neprokáže opak. Žalovaná na to reagovala dopisem ze dne 17. 1. 2018, když vadu laku opětovně neuznala s tvrzením, že se jedná o mechanické poškození a navíc podle jejího názoru mělo být vozidlo užíváno v rozporu s dotačními pravidly. Ohledně nároku žalobkyně na smluvní pokutu za prodlení s odstraněním shora vytyčených vad za období od počátku běhu lhůt k odstranění vad do dne 28. 11. 2017, bylo u Okresního soudu ve Zlíně vedeno řízení pod sp. zn. 20 C 157/2018, které bylo skončeno rozsudkem ze dne 17. 1. 2019, jímž byl shledán nárok žalobkyně na smluvní pokutu v žalované výši 2 003 060 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 643 498 Kč za dobu od 22. 12. 2017 do zaplacení a z částky 1 356 502 Kč za dobu od 17. 1. 2018 do zaplacení, vyhověno a ohledně úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 356 502 Kč za dobu od 22. 12. 2017 do 16. 1. 2018, byla žaloba zamítnuta. V tomto novém řízení přitom žalobkyně po žalované uplatňuje doposud neuplatněný nárok na smluvní pokutu za prodlení s odstraněním vady laku vozidla za další období, tj. období od 29. 11. 2017 do 5. 2. 2018, přičemž smluvní pokuta je počítána ve výši 0,2 % denně z celkové ceny díla bez DPH, tj. z částky 3 317 000 Kč, tj. ve výši 457 746 Kč Smluvní pokuta byla vyúčtována proto, že žalobkyně od žalované koupila předmětné vozidlo, toto mělo v záruční době vadu laku, která nebyla odstraněna v záruční době a proto má žalobkyně nárok na ve smlouvě sjednanou smluvní pokutu. Současně uplatňuje i úrok z prodlení, kdy prvá částka, z níž je uplatňován úrok (částka 89 710 Kč) je část smluvní pokuty, k níž byla žalovaná vyzvána již ve výzvě k úhradě ze dne 13. 12. 2017 (celkově byla vyzvána k úhradě částky 2 089 710 Kč, přičemž částka 2 000 000 Kč již byla uplatněna v předchozím řízení). Druhá částka, z níž je úrok uplatňován, se týká zbývající části žalované částky (457 746 Kč – 89 710 Kč = 368 036 Kč), když k úhradě této částky byla žalovaná vyzvána výzvou ze dne 3. 11. 2020 a uhrazena měla být do 7 dnů ode dne odeslání.

3. Žalovaná se domáhala zamítnutí žaloby v celém rozsahu z následujících důvodů: a) existenci samotné vady laku nerozporovala (to ostatně vyplývá i z fotografií, které jí žalobkyně zaslala společně s reklamací dne 17. 2. 2017), nicméně namítala, že k porušení laku nedošlo tím, že by lak byl nesprávně aplikován, ale došlo k tomu mechanickým poškozením, za které ona podle kupní smlouvy neodpovídá. To byl také důvod, proč tuto„ vadu“ laku odmítala opravit. Nakonec ale opravu laku zařídila u [právnická osoba] s.r.o., ale udělala to v rámci dobrých obchodních vztahů, byť tuto vadu jako záruční neuznávala; b) ze znaleckého posudku [anonymizována dvě slova] ani nelze vycházet, když znalec nedokázal vysvětlit, proč na danou věc aplikoval technické normy, které na ně aplikoval a navíc lze pochybovat o nestrannosti znalce, neboť tento sám uvedl, že s žalobkyní sám spolupracoval mimo svojí znaleckou činnost; c) navíc, aby žalobkyně mohla uplatnit záruku žalované za lak, byla povinna předmětný nákladní automobil pravidelně mýt způsobem, který byl sjednán ve smlouvě, tj. denně v automatické myčce s rotačními kartáči, což ale žalobkyně netvrdí ani neprokazuje; d) v té souvislosti poukázala na to, že z členění smlouvy i samotného gramatického výkladu je zřejmé, že záruka na lak dle článku V. odst. 2.4 kupní smlouvy nebyla žalobkyni poskytnuta jako jakási nadstavba obecné záruky, nýbrž se jednalo o samotné smluvní ujednání a jde o dvě různé záruky, které existují vedle sebe. Protože se v dané věci má jednat o vady laku, tak pak se musí v posuzování záruky vycházet pouze z čl. V., odst. 2, bod 2.4., kde byla stanovena záruka na lak v délce 5 let, ale byla podmíněná denním mytím v automatických myčkách s rotačními kartáči. Případné interpretační problémy smluvních ujednání přitom musí jít k tíži žalobkyně, která tuto smlouvu předložila; e) kromě toho předmětem kupní smlouvy byl kontejnerový nákladní automobil ke svozu bioodpadu s hydraulickou rukou a čtyřmi kusy velkoobjemových kontejnerů (viz čl. I., odst. 1, bod 1.1. smlouvy), přičemž žádný jiný účel vozidla v kupní smlouvě uveden není. Žalobkyně přitom uvedený automobil užívala i k převozu stavebního materiálu a stavební suti, tedy v rozporu s účelem koupě. Tím žalobkyně pozbyla výhod, které jí plynuly ze záruk a ona tak ani nebyla povinna provádět záruční opravy; f) olupování laku nijak nebránilo v užívání vozidla a požadovaná smluvní pokuta je tak nepřiměřeně vysoká. V tomto ohledu žalovaná odkázala na rozsudek zdejšího soudu č. j. 20 C 157/2018-168, kde byla tato námitka rovněž uplatněna, přičemž soud k tomu uvedl, že taková smluvní pokuta nepřiměřená není, neboť žalobkyně si ji sama moderovala a uplatňuje jenom její část. S ohledem na citované rozhodnutí je zřejmé, že nyní uplatňovaná část smluvní pokuty již nepřiměřená je; g) z žaloby není jasné, na základě čeho požaduje žalobkyně úroky z prodlení a v tomto směru rovněž vznesla námitku promlčení.

4. Žalobkyně to replikovala tak, že: a) a b) u příčin poškození žalobkyně poukázala na znalecký posudek [anonymizována dvě slova] a jeho ústní doplněk, kdy znalec potvrdil, že vady laku mechanickým poškozením nevznikly. V té souvislosti poukázala na to, že i subdodavatel žalované po zahájení reklamace uváděl, že některé vady laku spočívají v mechanickém poškození, tzn., že připustil, že minimálně některé z vad laku mechanickým poškozením nevznikly; c) k otázce mytí vozidla v automatické myčce s rotačními kartáči uvedla, že předmětné vozidlo se do žádné externí automatické myčky s rotačními kartáči nevozilo. Mytí vozidla měl na starosti řidič a prováděl je v mycím zařízení, které má žalobkyně přímo ve svém areálu, kdy hadice s vodou se napojí na toto zařízení - na tyč s rotačním kartáčem, který když se zmáčkne páčka, tak teče voda a kartáč sám rotuje a tím se auto umývá. Takto se to auto mylo každý den. Nicméně otázka každodenního mytí je pro tuto věc irelevantní s ohledem na sjednanou obecnou záruční dobu; d) kupní smlouva počítala se dvěma typy záruk za vady – obecnou na celé vozidlo a speciální na lak, resp. s tím, že když odpadne záruka za lak z jakéhokoliv důvodu, tak na její místo nastoupí obecná záruka, přičemž její nárok vychází právě z obecné záruky na vozidlo; e) to, že by předmětné vozidlo užívala v rozporu s dotačními pravidly, žalobkyně popřela s tím, že vždy řádně naplnila předepsanou tonáž svozu bioodpadu a užití vozidla k jiným účelům nebylo omezeno; f) s tím, že se jednalo o nepřiměřenou smluvní pokutu, žalobkyně nesouhlasila s tím, že původně své právo uplatnit u soudu část smluvní pokuty vůbec nezamýšlela a dovedlo ji k tomu jednání žalované, která neustále hledala chyby u někoho jiného a namísto snahy o konstruktivní řešení a přiznání vlastní chyby, neustále osočovala žalobkyni a uplatňovala nedůvodné námitky, a to i v době po rozhodnutí soudu ve věci sp. zn. 20 C 157/2018 a odmítala přistoupit na smírné vyřešení sporu; g) k úrokům z prodlení doplnila, že smluvní pokuta ve výši 89 710 Kč je požadována za prodlení s odstraněním vady laku za období od 29. 11. 2017 do 13. 12. 2017 a úroky z prodlení z částky 89 710 Kč požaduje od 17. 1. 2018 v návaznosti na předžalobní výzvu, která byla žalované zaslána dne 13. 12. 2017 a na kterou žalovaná reagovala dne 17. 1. 2018, z čehož je zřejmé, že výzva ze dne 13. 12. 2017 jí byla již předtím doručena. Smluvní pokuta ve výši 368 036 Kč je požadována za zbývající období tj. za dobu od 14. 12. 2017 do 5. 2. 2018 a úroky z prodlení z částky 368 036 Kč požaduje za dobu od 11. 11. 2020 v návaznosti na předžalobní výzvu, která byla žalované doručena dne 3. 11. 2020 a ve které žalované poskytla lhůtu k úhradě 7 dnů, která uplynula dne 10. 11. 2020.

5. Provedeným dokazováním zjistil soud tento skutkový stav (kurzívou v závorce je uvedeno, z čeho to soud zjistil) ke kupní smlouvě: dne 15. 9. 2015 byla mezi žalovanou jako prodávající a žalobkyní jako kupující uzavřena kupní smlouva, na základě které žalobkyně od žalované koupila 1 ks kontejnerového nákladního automobilu ke svozu bioodpadů s hydraulickou rukou a 4 kusy velkoobjemových kontejnerů. Smlouva byla uzavřena v rámci veřejné zakázky s označením„ Dodávka kontejnerového nákladního automobilu vč. příslušenství pro zadavatele [právnická osoba]“ /čl. I. smlouvy/. Kupní cena činila 3 317 000 Kč bez DPH, tj. 4 013 570 Kč vč. DPH / čl. III. smlouvy/. V rámci záručních podmínek poskytla žalovaná žalobkyni ucelený systém garancí s tím, že bylo dohodnuto, že obecně platí, že jakékoliv nároky plynoucí z některé z poskytnutých garancí, uplatněné kupujícím vůči prodávajícímu, považují obě strany za oprávněné a platné, pokud prodávající neprokáže jejich neoprávněnost. Běh veškerých záručních dob se pro dodaná vozidla počítal od data převzetí vozidla kupujícím /čl. V. smlouvy/. Žalovaná jako prodávající poskytla žalobkyni jako kupující mj. záruku za jakost vozidla, tj. že vozidlo bude v délce nejméně 12 měsíců bez omezení počtu ujetých kilometrů od dodání způsobilé pro použití ke smluvenému, jinak obvyklému účelu, nebo že si zachová smluvené, jinak obvyklé vlastnosti (bude splňovat určené technické parametry a bude v souladu s příslušnými normami a předpisy) /čl. V. odst. 2 bod 2.1. smlouvy/. Kromě toho jí poskytla záruku na lak vozidla v délce 5 let při denním mytí v automatických myčkách s rotačními kartáči /čl. V. odst. 2 bod 2.4. smlouvy/. Dále jí poskytla záruku nastoupení na záruční opravu v místě plnění, a to v pracovní dny v pracovní době, nejpozději do dvou pracovních dnů od nahlášení závady kupující, přičemž telefonické nahlášení závady muselo být potvrzeno písemnou formou (dopisem, faxem, e-mailem) a současně se zavázala k odstranění vady v záruční době maximálně do 5 pracovních dnů od nastoupení k jejich odstranění, jestliže to povaha závady umožňuje a smluvními stranami nebude dohodnuto jinak /čl. V. odst. 2 bod 2.5. a 2.7. smlouvy/. Pro případ, že bude prodávající v prodlení s dokončením záruční opravy v dohodnutém termínu, si strany dohodly, že kupující může uplatnit na prodávajícím úhradu smluvní pokuty ve výši 0,2 % z celkové ceny plnění bez DPH, za každé nedodržení termínu, za každý i započatý den prodlení s dokončením záruční opravy /čl. VI. bod 3 smlouvy/ (viz kupní smlouva ze dne 15. 9. 2015). Nedílnou součástí smlouvy se stala příloha č. 1, která obsahuje podrobný popis vozidla, nákres podvozku a technické údaje, technický popis nakladače a technické parametry velkoobjemových kontejnerů. Zde je pak mj. uvedeno, že velkoobjemové kontejnery jsou určeny především pro shromažďování a přepravu komunálních a průmyslových odpadů, vhodné jsou i pro přepravu sypkých materiálů (viz příloha č. 1). Předmětné vozidlo bylo žalobkyni předáno dne 4. 12. 2015 (viz předávací protokol z tohoto dne). Kupní cena ve výši 4 013 517 Kč byla uhrazena na základě faktury [číslo] ze dne 4. 12. 2015, se splatností 19. 12. 2015 (viz cit. faktura).

6. K okolnostem uzavření smlouvy: kupní smlouva na předmětné vozidlo byla uzavřena v rámci veřejné zakázky s označením„ Dodávka kontejnerového nákladního automobilu vč. příslušenství pro zadavatele [právnická osoba]“, přičemž žalobkyně na pořízení tohoto vozidla čerpala dotaci z Operačního programu životní prostřední (viz kupní smlouva z 15. 9. 2021). Za tím účelem bylo vyhlášeno výběrové řízení, do kterého se přihlásila i žalovaná. Součástí výběrového řízení byl mj. návrh smlouvy, který nešlo měnit a do kterého šlo doplnit pouze nabídkovou kupní cenu a popis, přičemž i samotný text kupní smlouvy se schvaloval v rámci schvalování dotace (viz výpověď jednatele žalované [jméno] [příjmení]). Celé zadávací řízení na výběr dodavatele na dodávku předmětného nákladního automobilu ke svozu bioodpadu s hydraulickou rukou a čtyř kusů velkoobjemových kontejnerů, administrovala [právnická osoba] s.r.o., kde je jednatelem a majitelem je [anonymizováno] [příjmení]. Obsah kupní smlouvy byl stejný pro všechny účastníky výběrového řízení a nemohla ho měnit ani žalobkyně (viz výpověď jednatele žalobkyně [jméno] [příjmení]). Žalovaná měla samotnou kupní smlouvu k dispozici už v době, kdy se hlásila do výběrového řízení, neboť tato kupní smlouva byla součástí zadávací dokumentace a žalovaná tak měla možnost se s ní podrobně seznámit. Žalovaná přitom akceptovala i sankce uvedené v článku VI. uvedené kupní smlouvy (viz výpověď jednatele žalované [jméno] [příjmení]). Jednatel žalobkyně [jméno] [příjmení] předmětnou kupní smlouvu ještě před jejím podpisem zevrubně probíral s obchodním zástupcem žalované panem [příjmení], smlouvu si nahrubo pročítali, bavili se o termínu dodání, záručních podmínkách i o smluvních pokutách. Pan [anonymizováno] mu přitom řekl, že záruka na vozidlo je v trvání 12 měsíců, což je obvyklé a nad to je tam ještě souběžně záruka na lak vozidla v trvání 5 let. [příjmení] sám ([jméno] [anonymizováno]) to chápal tak, že na celý vůz kompletně je záruka v délce 1 roku včetně všech komponent a příslušenství a souběžně s tím, že běží záruka jenom na lak po dobu 5 let (viz výpověď jednatele žalobkyně [jméno] [příjmení]). Rovněž druhý jednatel žalobkyně [jméno] [příjmení] uvedl, že to chápal tak, že 12 měsíční záruka je záruka za jakost a tudíž se vztahuje na všechno, tedy i na lak. Kromě toho byla ve smlouvě sjednána i záruka na lak, a to pětiletá. Ta začala běžet souběžně s tou obecnou zárukou na 12 měsíců (viz výpověď jednatele žalobkyně [jméno] [příjmení]). Jednatel žalované [jméno] [příjmení] uvedl, že i když sjednaná sankce je relativně vysoká, tak by nebyla zcela přemrštěná, pokud by došlo k nějaké výrazné vadě, která by způsobila nefunkčnost vozidla a ani by ji v tom případě akceptovali. Podle něho ale smlouva neřešila vady drobného rozsahu, které nemají žádný vliv na používání vozidla, typu drobných oděrků apod. Článek V., odstavec 2 bod 2.1. smlouvy u žalované chápali tak, že pokud se pokazí vozidlo nebo jeho vybavení, tak poskytují 12-ti měsíční záruku za jakost. Článek V, odstavec 2, bod 2.4 chápali tak, že pokud žalobkyně bude dodávané vozidlo mýt denně v automatických myčkách s rotačními kartáči, tak jí poskytují záruku na lak vozidlav trvání 5 let (viz výpověď jednatele žalované [jméno] [příjmení]).

7. K užívání vozidla: předmětné vozidlo mělo sloužit ke svozu bioodpadu s tím, že ve výzvě MŽP ČR byla stanovena minimální tonáž (bioodpadu), kterou muselo vozidlo za rok odvozit. Tato minimální tonáž musela být naplněna jako podmínka dotace. Ke svozu bioodpadu žalobkyně předmětné vozidlo skutečně používala a naplnění limitů dotace také dokládala, což hlídal příslušný dotační úředník. Nad rámec tohoto minimálního limitu na svoz bioodpadu, pak předmětné vozidlo vozilo i jiné materiály (viz výpověď jednatele žalobkyně [jméno] [příjmení]). To, že bylo předmětné vozidlo žalobkyní užíváno nejen k převozu bioodpadu, ale třeba i k převozu stavebního materiálu, vyplývá i z fotografie na č. l. 116 spisu (viz barevná fotografie na č. l. 116 spisu). Již v roce 2016 přitom žalobkyně prostřednictvím firmy [právnická osoba] zjišťovala to, zda pořizovaným vozidlem musí vozit pouze bioodpad nebo mohou vozit i něco jiného. [anonymizováno] [příjmení] z firmy [právnická osoba] se pak dotazoval u [jméno] [příjmení] ze SFŽP ČR na to, zda pokud je naplněna kapacita projektu, je možné vozidlo využít nad rámec projektu na další druhy odpadu nebo i jiné komodity, které by firmě přinesly větší ekonomický prospěch. [jméno] [příjmení], projektový manažer oddělení I. odbor odpadového hospodářství SFŽP ČR, mu odpověděl:„ Ano, pokud naplní kapacitu projektu, je možné techniku využít nad rámec projektu na další separované odpady ve výzvě nedefinované.“ (viz email ze dne 26. 1. 2016 č. l. 113 spisu). To, že užívání dotovaného vozidla nad rámec povinností stanovených dotací nebylo nijak omezeno, potvrdil [anonymizováno] [příjmení] i ve zprávě soudu (viz zpráva [anonymizováno] [jméno] [jméno] z firmy [právnická osoba]). Na mytí vozidel má žalobkyně vlastní ruční myčku (viz výpověď jednatele žalobkyně [jméno] [příjmení]).

8. K reklamacím vad vozidla a jejich vyřízení: dne 9. 12. 2016 byla mezi stranami uzavřena Dohoda o narovnání, která byla uzavřena poté, co na dodaném zboží se objevila vada regulační (rozvodné) kostky hydraulického jeřábu, kterou žalobkyně u žalované uplatnila dne 17. 8. 2016 a s jejímž odstraněním se žalovaná dostala do prodlení. V této dohodě se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni částku 180 000 Kč do 3 dnů od uzavření smlouvy a současně prodloužila záruční dobu na vozidlo [příjmení] [příjmení]: [anonymizováno], o dobu 3 měsíců s tím, že záruční doba skončí o 3 měsíce později oproti původně sjednanému trvání záruční doby dle kupní smlouvy (viz cit. Dohoda o narovnání). Již dne 23. 1. 2017 žalobkyně žalované nahlásila další závady na předmětném vozidle. Jednalo se o netěsnost u ovladače rozvaděče na nosiči kontejnerů, u hydraulické ruky docházelo k úniku oleje na vnějším potrubí a byl zde nesoulad mezi dálkovým ovládáním a ručním ovládáním. Žalobkyně žádala o odsouhlasení záruční opravy s odkazem na dohodu o narovnání ze dne 9. 12. 2016, dle níž byla záruční doba prodloužena o tři měsíce, přičemž má být odsouhlasena záruční oprava (viz e-mail ze dne 23. 1. 2017). Žalovanou byla záruční oprava odsouhlasena téhož dne se sdělením, že záruční opravu žalovaná uplatnila u dodavatele [anonymizováno] [obec] (viz e-mail ze dne 23. 1. 2017), [anonymizováno] pak záruční opravu dohodlo v [anonymizováno] (viz e-mail ze dne 24. 1. 2017). Již 3. 2. 2017 pracovník žalované urgoval urychlenou opravu vozidla v [anonymizováno] Kroměříž s tím, že termín opravy měl být 3. 2. 2016, ale hydraulická ruka nebyla uvedena do provozuschopného stavu, současně bylo [anonymizováno] Kroměříž upozorněno na možné sankce plynoucí ze vztahu se zákazníkem (viz e-mail ze dne 3. 2. 2017). Dne 17. 2. 2017 žalobkyně oznámila žalované, že na kovové konstrukci nástavby se odlupuje barva, a to v místech, která nejsou používána ani zatěžována. Zároveň požádala žalovanou o uvedení do původního stavu (viz e-mail ze dne 17. 2. 2017). Přílohu tohoto e-mailu tvořily fotografie zaslané žalované přes portál www.uschovna.cz viz (viz e-mail ze dne 17. 2. 2017 + výpověď svědka [příjmení]). Společnost [právnická osoba] se k uvedené vadě vyjádřila dne 20. 2. 2017 s tím, že některé porušení laku je způsobeno mechanickým poškozením. K odstranění by mělo dojít při výměně hydraulické sekce cca za týden (viz e-mail ze dne 20. 2. 2017). Žalobkyně dále dne 28. 2. 2017 oznámila žalované vytékající olej u pístnice a zaslala žalované odkaz ke stažení fotografií znázorňujících uvedenou vadu (viz e-mail ze dne 28. 2. 2017). Dne 1. 3. 2017 oznámil pracovník žalované [příjmení], že by nerad řešil případné penále ze strany zákazníka, kdy shrnul, že jsou reklamovány tři závady, a to vadná sekce rozvaděče, nekvalitní nástřik barvou a unikání oleje z rozvaděče na hákovém nosiči, přičemž všechny závady měly být odstraněny společně (viz e-mail ze dne 1. 3. 2017). Dne 20. 3. 2017 pracovník žalované požádal žalobkyni o sdělení termínu, kdy lze přistavit vozidlo,„ aby se na něm provedly všechny záruční opravy a to, oprava vadné sekce, oprava barvy a vytékající pístnice“ (viz e-mail z 20. 3. 2017). Dne 27. 3. 2017 bylo žalobkyni oznámeno, že 24. 3. 2017 došel náhradní díl, ale nemají čas, mají moc práce, a tak se má domluvit 29. 3. 2017 (viz e-mail z 27. 3. 2017) a dne 29. 3. 2017 byl domluven termín opravy 7. 4. 2017 (viz e-mail z 29. 3. 2017). Dne 6. 4. 2017 žalobkyně žalované oznámila, že bere na vědomí informaci o onemocnění technika a posunu termínu ze 7. 4. 2017 na termín, na kterém se dohodnou 13. 4. 2017, a zároveň žalované sdělila, že poté by se mělo řešit vypořádání nároků vzniklých v souvislosti s vadami, jakož i kompenzaci škod (viz e-mailová komunikace ze dne 6. 4. 2017). Dne 27. 4. 2017 oznámila žalobkyně svému právnímu zástupci, že k uvedenému dni byla opravena hydraulická sekce a vytékající olej u pístnice, barva však opravena nebyla (viz e-mailová komunikace ze dne 27. 4. 2017). Odstranění vady laku nakonec žalovaná zajistila u třetí osoby, firmy [anonymizováno] [právnická osoba] v termínu od 5. 2. 2018, když opravené vozidlo bylo žalobkyní přistaveno k opravě dne 5. 2. 2018 a vyzvednuto z opravy bylo dne 12. 2. 2018 (viz e-mailová komunikace ze dne 1. 2. 2018 a 13. 2. 2018). Oprava stála několik tisíc korun (viz výpověď svědka [příjmení]).

9. K vadám laku: znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] ve svém znaleckém posudku č. [rok] [číslo] uvedl, že nosič kontejneru je k rámu vozidla přišroubován pomocí čtyř párů patek. Na všech patkách, zejména v okolí šroubových spojů, dochází k masivnímu odlupování nejenom černého laku od šedého základu i samotného základu od ocelového tělesa patky. Odlupující se lak jde volně rukou bez použití nástrojů či mechanické síly odloupnout. Obnažená místa již mají počínající povrchovou korozi. Před lakováním nebyly dodrženy technologické postup, které by zajistily požadované zakotvení základní barvy na povrchu (očištění povrchu) a navíc tloušťka laku je o více než 20 % pod nominální hodnotou. (viz znalecký posudek č. [rok] [číslo] [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 30. 11. 2017). V rámci ústního doplňku znaleckého posudku pak znalec [příjmení] [příjmení] uvedl, že předmětné vozidlo viděl 31. 8. 2017, kdy je prohlížel, dokumentoval a měřil tloušťku laku. Přitom zjistil, že vozidlo má základní rám, tzv. šasi, a na něm je šroubovými spoji uchycen pomocný rám – nosič výměnných nástaveb - kontejnerů. Zatímco lakování šasi vozidla bylo prováděno ve výrobním závodu [příjmení], tak lakování nosiče výměnných nástaveb již bylo prováděno výrobcem nástavby. Samotná nástavba je mnohačetným ocelovým svařencem, který je v průběhu výroby několikrát technologicky opracován (řezáním, svářením, broušením) a následně lakován. Při prohlídce vozidla bylo pouhým okem i na větší odstupovou vzdálenost (na 2 metry) patrné, že spoje mezi rámem vozidla a pomocným rámem v místě šroubových spojů jsou již částečně korodovány a na povrchu je zjevný odlup lakovacího materiálu. Patrné bylo i oddělení vrchní černé barvy od základní šedé barvy a následně i základní šedé barvy od samotného ocelového podkladu včetně rzi. Jak zjistil, toto bylo způsobeno tím, že nebyl dodržen postup přípravy plochy pro lakování. Kdyby dodržen byl, nedošlo by k odpadu lakovacího materiálu za tak krátký čas jako v tomto případě, protože lak by byl konzistentní a neodlupoval by se. Jiná příčina vzniku vady nepřipadá v úvahu. To, že by mohlo dojít k poškození laku a ke korozi mechanicky při utahování šroubů, znalec vyloučil (to je dáno fyzikou a velikostí třecích ploch a vypadalo by to jinak). Stejně tak vyloučil, že k tomu mohlo dojít odlétajícími kamínky (tato verze poškození je technicky nepřijatelná, neboť od odlétajících kamínků by byly stejným způsobem zasaženy i ostatní komponenty v dané lokalitě, což nebyly). Stejně tak vyloučil, že k tomu mohlo dojít tím, jaký se tam převážel materiál (pokud by docházelo ke kontaminaci vozidla přepravovanou agresivní látkou, byly by stopy po takto agresivní látce zjevné na celém vozidle jako celku, nikoliv jen na vytyčených lokalitách, od suti nebo stavebního materiálu to pak být nemohlo vůbec). Dále znalec uvedl, že nedodržení technologických postupů a jakékoliv korozní napadení snižuje tuhost a pevnost dané konstrukce, v daném případě pomocného rámu, a ve větším časovém horizontu může způsobovat nežádoucí destrukci hákového nosiče při jeho pracovní činnosti. Výrazná koroze může zmenšovat tloušťku materiálu a pevnost svaru a může dojít k prasknutí, ulomení nebo deformaci takto korozí napadené (oslabené) části nebo podskupiny nějakého celku. Přitom zdůraznil, že to, co zjistil při ohledání na místě samém a popsal ve znaleckém posudku a o čem hovořil při ústním doplňku znaleckého posudku, je patrné již na fotografiích z doby reklamace (viz příloha e-mailu ze dne 17. 2. 2017), jen to bylo v menší ploše. Uvedené pak doložil podrobným komentářem k jednotlivým fotografiím z doby reklamace s tím, že závěry znaleckého posudku nejsou jiné – vady laku vznikly tím, že nebyl dodržen technologický postup při nanášení lakovacího materiálu a že jde o vadu laku. K otázce měření tloušťky laku znalec uvedl, že k tomu použil nedestruktivní metodu měření tloušťky laku digitálním mikrometrem Voltcraft. Tento měřící přístroj má svůj vlastní kalibrační etalon, přičemž kalibrace přístroje provádí před každým měřením podle návodu výrobce. Z hlediska použité normy na tloušťku laku byl na předmětnou konstrukci benevolentnější - posuzoval ji jako ocelovou konstrukci, která bude vystavena povětrnostním vlivům a vlivům pocházejícím z dopravy. Pokud by ji měl posuzovat jako skupinu nástavba, mělo by být lakování parametricky shodné s nároky na lakování podvozků nákladních vozidel, kde je příslušná norma ještě přísnější. V té souvislosti zdůraznil, že v daném případě byl největší problém v tom, že nebyl dodržen technologický postup při přípravě povrchu ocelové konstrukce před lakováním a samotná tloušťka laku nebyla tak podstatná, protože i kdyby ten lak měl větší tloušťku, tak by stejně nepřilnul a stejně by odpadával. K otázce každodenního mytí vozidla v automatických myčkách s rotačními kartáči uvedl, že toto by mělo smysl u vozidel, které mají kompaktní karoserii, což je například autobus, nákladní vozidlo se skříňovou nebo plachtovou nástavbou. U vozidla s výměnnou nástavbou (bez kontejnerů) by z důvodu jeho členitosti tato technologie mytí neuměla načíst tvar vozidla a kartáče by za žádných okolností nebyly schopny zadní část vozidla nebo zbylé 2/3 vozidla jakkoliv umýt. Je tedy nesmysl mýt tento typ vozidla v takovém typu myčky (viz ústní doplněk znaleckého posudku znalce [příjmení] [příjmení]). Znalkyně [jméno] [příjmení] při svém výslechu u jednání dne 17. 1. 2019 ve věci sp. zn. 20 C 157/2018 uvedla, že tloušťka laku byla udělaná takovým způsobem, aby vydržela rok. Současně uvedla, že v současnosti již vlastnosti laku nelze posoudit s ohledem na plynutí času a přelakování (viz protokol o jednání ve věci sp. zn. 20 C 157/2018 ze dne 17. 1. 2019).

10. K uplatnění nároku na smluvní pokutu: výzvou k úhradě smluvní pokuty ze dne 9. 5. 2017 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě smluvní pokuty dle čl. VI. odst. 3 kupní smlouvy (0,2 % denně z kupní ceny bez DPH), a to ve výši 643 498 Kč (viz výzva k úhradě smluvní pokuty dle kupní smlouvy ze dne 9. 5. 2017). Výzvu předala k doručení žalované dne 10. 5. 2017 (viz podací stvrzenka). Žalovaná reagovala dopisem ze dne 29. 5. 2017, jímž žalobkyni sdělila, že jí uplatněný nárok neuznává, přičemž k vadě laku uvedla, že se nejedná o záruční vadu, ale zcela evidentně o mechanické poškození (viz vyjádření na výzvu ze dne 29. 5. 2017). Žalobkyně dne 13. 12. 2017 zaslala žalované předžalobní výzvu prostřednictvím svého právního zástupce, přičemž požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 089 710 Kč za prodlení s odstraněním vad oznámených 23. 1. 2017, tak i za vady laku, a to do 7 dnů ode dne doručení výzvy. Dále mj. uplatnila nárok na náhradu nákladů na vypracování znaleckého posudku ve výši 3 060 Kč (viz předžalobní výzva ze dne 13. 12. 2017). Na předžalobní výzvu reagovala žalovaná prostřednictvím své právní zástupkyně dopisem ze dne 17. 1. 2018, přičemž nárok odmítla s tvrzením, že se jedná o mechanické poškození, které nijak nebrání v užívání vozidla. Současně uvedla, že se domnívá, že je vozidlo užíváno v rozporu s dotačními pravidly (viz reakce na výzvu ze dne 17. 1. 2018). Na tuto reakci žalobkyně odpověděla replikou ze dne 26. 1. 2018, jíž poukázala na skutečnost, že svůj nárok doložila znaleckým posudkem, zatímco žalovaná mechanické poškození pouze tvrdí, aniž by jej jakkoli prokazovala. Současně žalované sdělila, že vozidlo lze užívat i k jinému účelu, pokud je naplněn rozsah užití dle dotačního titulu (viz cit. replika). Předžalobní výzvou dne 3. 11. 2020 žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení smluvní pokuty prodlení s odstraněním vady laku za období od 29. 11. 2017 do 5. 2. 2018 ve výši 457 746 Kč s přísl., a to do 7 dnů ode dne doručení výzvy (viz předžalobní výzva ze dne 3. 11. 2020). Uvedená výzva byla dodána do DS právní zástupkyně žalované dne 3. 11. 2020 (viz dodejka).

11. K souvisejícímu soudnímu řízení: rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně č. j. 20 C 157/2018-168 ze dne 17. 1. 2019 rozhodl soud tak, že shledal nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 000 000 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 3 060 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 643 498 Kč za dobu od 22. 12. 2017 do zaplacení a z částky 1 356 502 Kč za dobu od 17. 1. 2018 do zaplacení, důvodným a v této části žalobě vyhověl (výrok I.); ohledně úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 356 502 Kč za dobu od 22. 12. 2017 do 16. 1. 2018 naopak žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.) a současně zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 282 812 Kč (výrok III.) a náklady řízení státu ve výši 7 441,90 Kč (výrok IV. + doplňující usnesení), když vzal za prokázané, že v případě prvního souboru tří vad byla žalovaná v prodlení od 1. 2. 2017 do 27. 4. 2017, za což žalobkyně mohla uplatnit smluvní pokutu ve výši 570 524 Kč; v případě odlupujícího laku pak byla žalovaná v prodlení za období od 28. 2. 2017 do 5. 2. 2018 a žalobkyně mohla požadovat smluvní pokutu ve výši 2 719 940 Kč, ale žádala smluvní pokutu pouze do 28. 11. 2017, což by odpovídalo smluvní pokutě ve výši 1 187 716 Kč; v případě vytékajícího oleje u pístnice pak byla v prodlení od 9. 3. 2017 do 27. 4. 2018 a žalobkyně mohla požadovat pokutu ve výši 331 700 Kč Celkem tak žalobkyně mohla uplatnit za období od 1. 2. 2017 do 28. 11. 2017 smluvní pokutu ve výši 2 719 940 Kč, ale uplatnila jen smluvní pokutu ve výši 2 000 000 Kč. Současně vyšel z toho, že právo na smluvní pokutu žalobkyni vzniklo a samotné ujednání o smluvní pokutě je jednoznačné a srozumitelné a sjednaná výše smluvní pokuty není nepřiměřená (viz citovaný rozsudek č. j. 20 C 157/2018-168). O odvolání žalované proti citovanému rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 27. 10. 2020, č. j. 74 Co 86/2019-230, kterým odvolání žalované proti výroku II. odmítl (výrok I.), současně rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích I. a IV. potvrdil (výrok II.) a rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku III. změnil tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení před soudem I. stupně ve výši 247 351 Kč (výrok III.), a to s odůvodněním, že závěry soudu I. stupně pokud jde o přiznanou smluvní pokutu jsou správné, a pokud jde o přiměřenost smluvní pokuty, tak zdůraznil, že sjednaná smluvní pokuta nebyla nepřiměřeně vysoká s přihlédnutím k zajišťované povinnosti, ani k důvodům, které ke sjednání smluvní pokuty vedly, či okolnostem, které její sjednání provázely. Moderace smluvní pokuty je nepřípadná i proto, že sama žalobkyně fakticky omezila v úvahu přicházející nárok na smluvní pokutu na částku 2 000 000 Kč, kterou s ohledem na plynutí času za nepřiměřenou označit nelze (viz citovaný rozsudek č. j. 74 Co 86/2019-230).

12. Žalovanou navrhovaný revizní znalecký posudek k posudku znalce [příjmení] [příjmení] soud neprováděl, protože podle § 127 odst. 2 o. s ř., v platném znění, může potřeba revizního posudku vzniknout tehdy, je-li zde pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný. Taktomu v daném případě není, neboť soud poté, co znalce vyslechl a tento znalecký posudek nechal znalce ústně doplnit, nemá o správnosti posudku pochybnosti. Závěry znalce [příjmení] [příjmení] soud hodnotí jako srozumitelné, logické, věcně správné a přesvědčivě odůvodněné. K tomu soud dodává, že nesouhlas účastníka řízení se závěry znaleckého posudku sám o sobě nevede k závěru o nutnosti zpracovat posudek revizní; účastník musí za tímto účelem posudek nejdříve relevantně zpochybnit (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 7. 2014, č. j. 3 Cmo 172/2014-245). Nemá-li soud pochybnosti o skutkovém stavu zjištěném na základě znaleckého posudku, není povinen provést důkaz dalším znaleckým posudkem (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 22 Cdo 445/2018). Kromě toho i znalkyně dr. [příjmení] slyšena ve věci sp. zn. 20 C 157/2018 jednoznačně vyloučila, že by s takovým časovým odstupem vůbec šlo zjistit, jaký byl stav laku v době uplatnění vady s ohledem na plynutí času a přelakování.

13. Podle ustanovení § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

14. Podle ustanovení § 2113 o. z. zárukou za jakost se prodávající zavazuje, že věc bude po určitou dobu způsobilá k použití pro obvyklý účel nebo že si zachová obvyklé vlastnosti. Tyto účinky má i uvedení záruční doby nebo doby použitelnosti věci na obalu nebo v reklamě. Záruka může být poskytnuta i na jednotlivou součást věci.

15. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

16. Podle ustanovení § 2051 o. z., nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

17. Podle ustanovení § 555 odst. 1, 2 o. z. právní jednání se posuzuje podle svého obsahu (odst. 1). Má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povah (odst. 2).

18. Podle ustanovení § 556 odst. 1, 2 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (odst. 1). Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají (odst. 2).

19. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle § 148 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

21. Skutkový stav zjištěný dokazováním soud právně posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena kupní smlouva podle § 2079 a násl. o. z., dle níž žalovaná jako prodávající odevzdala žalobkyni jako kupující předmět koupě - 1 ks kontejnerového nákladního automobilu ke svozu bioodpadů s hydraulickou rukou a 4 kusy velkoobjemových kontejnerů a žalobkyně za předmět koupě zaplatila žalované kupní cenu ve výši 4 013 570 Kč s DPH, resp. 3 317 000 Kč bez DPH. Žalovaná poskytla žalobkyni záruku za jakost vozidla, konkrétně že vozidlo bude v délce nejméně 12 měsíců od dodání bez omezení počtu ujetých kilometrů způsobilé pro použití ke smluvenému, jinak obvyklému účelu, nebo že si zachová smluvené, jinak obvyklé vlastnosti (bude splňovat určené technické parametry a bude v souladu s příslušnými normami a předpisy). Tato záruční doba byla následně prodloužena o tři měsíce, a to na základě Dohody o narovnání ze dne 9. 12. 2016.

22. Žalobkyně oznámila v souladu se smlouvou prostřednictvím e-mailu dne 23. 1. 2017 tři závady na předmětném vozidle (vady na nosiči kontejnerů a dvě vady u hydraulické ruky), dne 17. 2. 2017 oznámila odlupující se barvu na kovové konstrukci nástavby a dne 28. 2. 2017 vytékající olej u pístnice. Předmětem této žaloby ale byla pouze vada laku na kovové konstrukci nástavby, tedy vada krytá jednak patnáctiměsíční zárukou dle V. odst. 2 bod 2.1. kupní smlouvy (i nástavba je součást vozidla) ve spojení s uzavřenou Dohodou o narovnání ze dne 9. 12. 2016, kterou byla původně sjednaná dvanáctiměsíční záruka prodloužena o další tři měsíce, na patnáct měsíců, ale současně šlo i o vadu krytou pětiletou zárukou dle čl. V. odst. 2 bod 2.4. (zde šlo o speciální záruku jen na lak vozidla).

23. Podle uzavřené smlouvy se každá oznámená vada měla považovat za oprávněnou, pokud prodávající (žalovaná) neprokáže opak. Žalovaná sice v průběhu namítala, že nešlo o vadu krytou zárukou, z důvodů níže popsaných má soud za prokázané, že o vadu kryté zárukou šlo. Zde soud vychází zejm. ze závěrů znalce [příjmení] [příjmení], který uvedl, že při prohlídce vozidla dne 31. 8. 2018 bylo pouhým okem i na větší odstupovou vzdálenost (na 2 metry) patrné, že spoje mezi rámem vozidla a pomocným rámem v místě šroubových spojů jsou již částečně korodovány a na povrchu je zjevný odlup lakovacího materiálu. Patrné bylo i oddělení vrchní černé barvy od základní šedé barvy a následně i základní šedé barvy od samotného ocelového podkladu včetně rzi. Jak zjistil, toto bylo způsobeno tím, že nebyl dodržen postup přípravy plochy pro lakování. Kdyby dodržen byl, nedošlo by k odpadu lakovacího materiálu za tak krátký čas jako v tomto případě, protože lak by byl konzistentní a neodlupoval by se. Jiná příčina vzniku vady nepřipadá v úvahu. To, že by mohlo dojít k poškození laku a ke korozi mechanicky při utahování šroubů, znalec vyloučil (to je dáno fyzikou a velikostí třecích ploch a vypadalo by to jinak). Stejně tak vyloučil, že k tomu mohlo dojít odlétajícími kamínky (tato verze poškození je technicky nepřijatelná, neboť od odlétajících kamínků by byly stejným způsobem zasaženy i ostatní komponenty v dané lokalitě, což nebyly). Stejně tak vyloučil, že k tomu mohlo dojít tím, jaký se tam převážel materiál (pokud by docházelo ke kontaminaci vozidla přepravovanou agresivní látkou, byly by stopy po takto agresivní látce zjevné na celém autě jako celku, nikoliv jen na vytyčených lokalitách, od suti nebo stavebního materiálu to pak být nemohlo vůbec). Dále znalec uvedl, že nedodržení technologických postupů a jakékoliv korozní napadení snižuje tuhost a pevnost dané konstrukce, v daném případě pomocného rámu, a ve větším časovém horizontu může způsobovat nežádoucí destrukci hákového nosiče při jeho pracovní činnosti. Výrazná koroze může zmenšovat tloušťku materiálu a pevnost svaru a může dojít k prasknutí, ulomení nebo deformaci takto korozí napadené (oslabené) části nebo podskupiny nějakého celku. Přitom zdůraznil, že to, co zjistil při ohledání na místě samém a popsal ve znaleckém posudku a o čem hovořil při ústním doplňku znaleckého posudku, je patrné již na fotografiích z doby reklamace (ty tvořily přílohu reklamačního e-mailu ze dne 17. 2. 2017), jen to bylo v menší ploše. Uvedené pak doložil podrobným komentářem k jednotlivým fotografiím z doby reklamace s tím, že závěry znaleckého posudku nejsou jiné – vady laku vznikly tím, že nebyl dodržen technologický postup při nanášení lakovacího materiálu a že jde o vadu laku. Přitom zdůraznil, že v daném případě byl největší problém v tom, že nebyl dodržen technologický postup při přípravě povrchu ocelové konstrukce před lakováním a samotná tloušťka laku nebyla tak podstatná, protože i kdyby ten lak měl větší tloušťku, tak by stejně nepřilnul a stejně by odpadával. Konec konců i podle znalkyně dr. [příjmení], která vypovídala ve věci sp. zn. 20 C 157/2018 byl lak nanesen tak, aby vydržel pouze rok. [anonymizována dvě slova] přitom dle přesvědčení soudu své závěry o původu vady laku přesvědčivě a logicky odůvodnil a soud neměl důvod o nich pochybovat.

24. Současně šlo o vadu, které byla uplatněna řádně a zejména včas v záruční době, neboť byla uplatněna dne 17. 2. 2017, přičemž předmětné vozidlo bylo žalobkyni předáno dne 4. 12. 2015, což znamená, že prodloužená patnáctiměsíční záruka končila až dne 4. 3. 2017.

25. Vzhledem k tomu, že se žalovaná v kupní smlouvě zavázala nastoupit na záruční opravu nejpozději do dvou pracovních dnů od nahlášení vady žalobkyní, a k odstranění vady v záruční době se zavázala v době maximálně 5 pracovních dnů od nastoupení k jejich odstranění, měla k odstranění vady laku ohlášené dne 17. 2. 2017 nastoupit dne 21. 2. 2017 a odstranit ji měla do dne 27. 2. 2017. Fakticky ale tuto vadu laku prostřednictvím třetí osoby odstranila až po datu 5. 2. 2018 (dne 4. 2. 2018 žalobkyně přistavila vozidlo k opravě a dne 12. 2. 2018 si je opravené vyzvedla), takže v prodlení s odstraněním vady laku byla od 28. 2. 2017 do 5. 2. 2018.

26. Pro případ prodlení s dokončením záruční opravy se žalovaná v uzavřené smlouvě zavázala zaplatit žalobkyni smluvní pokutu dle § 2048 věta první o. z., podle kterého, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Neopravením záruční vady laku ve smluveném termínu porušila žalovaná smluvenou povinnost zajištěnou smluvní pokutou, takže nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty v období od 29. 11. 2017 do 5. 2. 2018 je ve smyslu § 2048 věta první o. z. důvodný.

27. Samotná výše smluvní pokuty byla sjednána tak, že 0,2 % denně z celkové ceny díla bez DPH, tj. z částky 3 317 000 Kč, tj. ve výši 6 634 Kč denně, tedy zcela určitě a srozumitelně a tudíž i platně.

28. Námitka žalované, že k porušení laku nedošlo tím, že by lak byl nesprávně aplikován, ale došlo k tomu mechanickým poškozením, soud uvádí, že tato námitka byla přesvědčivě vyvrácena znalcem [příjmení] [příjmení]. Ten v ústním doplňku znaleckého posudku vyloučil, že by k poškození laku mohlo dojít mechanicky při utahování šroubů. Stejně tak vyloučil, že k tomu mohlo dojít odlétajícími kamínky a v neposlední řadě vyloučil i to, by k tomu došlo tím, jaký se tam převážel materiál (viz odst. 9 tohoto odůvodnění). Jako jednoznačnou příčinu vady označil to, že nebyl dodržen postup přípravy plochy pro lakování s tím, že jiná příčina vzniku vady nepřipadá v úvahu.

29. S námitkou žalované, že ze znaleckého posudku [anonymizována dvě slova] ani nelze vycházet, se soud vypořádal již v odst. 12 tohoto odůvodnění. To, že znalec [příjmení] [příjmení] byl přítomen tomu, když se předmětné vozidlo předávalo po opravě laku žalobkyni, z něho nečiní znalce nestranného nebo jeho znalecký posudek nepoužitelný. Soud považuje za logické, že pokud znalec [příjmení] [příjmení] pro žalobkyni zpracoval znalecký posudek na vady laku, tak chtěl se přesvědčit, že zjištěné vady laku byly řádně opraveny.

30. Neobstojí ani námitka žalované, že aby žalobkyně mohla uplatnit záruku žalované za lak, byla povinna předmětný nákladní automobil pravidelně mýt způsobem, který byl sjednán ve smlouvě, tj. denně v automatické myčce s rotačními kartáči. Tato podmínka totiž platila toliko pro prodlouženou záruku na lak v trvání 5 let dle čl. V. odst. 2 bod 2.4. smlouvy, nikoliv pak pro záruku za jakost vozidla dle čl. VI. odst. 2 bod 2.1. smlouvy v délce původně 12 měsíců, později prodloužené Dohodou o narovnání ze dne 9. 12. 2016 na 15 měsíců, o který se tento nárok opírá. Navíc podle závěrů znalce [příjmení] [příjmení] vady laku vznikly tím, že nebyl dodržen technologický postup při přípravě povrchu ocelové konstrukce před lakováním. K otázce každodenního mytí vozidla v automatických myčkách s rotačními kartáči pak uvedl, že toto by mělo smysl u vozidel, které mají kompaktní karoserii, nikoliv u vozidla s výměnnou nástavbou, u kterého je z důvodu jeho členitosti nesmysl je mýt v takovém typu myčky. Zajímavé přitom je, že nikdo (žalobkyně, žalovaná, ani [anonymizováno] [příjmení] ze [právnická osoba] s.r.o., která celou dotaci administrovala) nevěděl, jak se ve smlouvě toto ustanovení ocitlo.

31. Nedůvodnou shledal soud rovněž námitku žalované, že předmětný vůz byl určen výlučně ke svozu bioodpadu, takže pokud ho žalobkyně užívala i k převozu stavebního materiálu a stavební suti, užívala ho v rozporu s účelem koupě, čímž pozbyla výhod, které jí plynuly ze záruk. Ale podle přílohy č. 1, která je nedílnou součástí smlouvy, jsou velkoobjemové kontejnery určeny především pro shromažďování a přepravu komunálních a průmyslových odpadů, přičemž jsou vhodné i pro přepravu sypkých materiálů. Tedy ačkoliv samotná smlouva hovoří o použití vozidla ke svozu bioodpadů, v příloze č. 1 je garantováno, že vozidlem lze převážet i jiný materiál. Účel užití vozidla dle názoru soudu není možné limitovat pouze označením vozidla v úvodu smlouvy, ale je třeba vycházet z celé smluvní dokumentace. A protože nikde ve smlouvě či přílohách nebylo výslovně uvedeno, že vozidlo nemůže být použito k jinému účelu než svozu bioodpadu, nebylo použití vozidla k jinému účelu ani výslovně zakázáno. Pokud snad mělo být vozidlo používáno pouze ke svozu bioodpadu, mělo toto být výslovně uvedeno ve smlouvě, anebo mělo být na takové užití k jinému účelu pamatováno v čl. V. odst. 1 smlouvy a takové jiné užití vozidla mohlo být spojeno se zánikem záruky, což nebylo. Fakt, že vozidlo bylo pořizováno v rámci dotace z Operačního programu životní prostředí, na tom nemůže nic změnit. Současně platí to, na co poukázal soud už ve věci sp. zn. 20 C 157/2018, žalovaná přehlíží to, že ust. § 2113 a § 2161 o. z. hovoří o záruce za jakost mj. v kontextu„ obvyklého účelu“, resp.„ očekávatelného účelu“, přičemž obvyklý a očekávatelný účel není způsobilý být limitován dotačním titulem. Navíc jak si žalobkyně zjišťovala již v roce 2016, užívání dotovaného vozidla nad rámec povinností stanovených dotací nebylo nijak omezeno (viz zpráva [anonymizováno] [jméno] a stanovisko [jméno] [příjmení], projektového manažera oddělení I. odbor odpadového hospodářství SFŽP ČR). Zjištěné vady laku navíc ani neměly žádnou souvislost s druhem převáženého materiálu (viz ústní doplněk znaleckého posudku znalce [příjmení] [příjmení] – bod 8 tohoto odůvodnění). Smyslem záruky je, aby si předmět koupě po určitou dobu zachoval obvyklé vlastnosti. Tyto obvyklé vlastnosti si však předmětné vozidlo, pokud jde o lak, nezachovalo, a to nikoli z důvodu užití k jinému než sjednanému účelu.

32. Tvrzení žalované, že si strany ujednaly, že v případě vad laku se má vycházet pouze z čl. V., odst. 2, bod 2.4., kde byla stanovena záruka na lak v délce 5 let, která ale byla podmíněná denním mytím v automatických myčkách s rotačními kartáči, nikoliv z čl. V. odst. 2 bodu 2.1. smlouvy bylo vyvráceno provedeným dokazováním. Smlouva nic takového nestanovila a rovněž sám jednatel žalované [jméno] [příjmení] uvedl, že oni (žalovaná strana) čl. V., odst. 2 bod 2.1. smlouvy chápali tak, že jde o dvanáctiměsíční záruku za jakost. Tak k tomu také žalovaná zpočátku i přistupovala, kdy o opravách barvy jako o záručních opravách opakovaně hovořil i zaměstnanec žalované pan [příjmení] (viz jeho e-maily ze dne 1. 3. 2017 a z 20. 3. 2017, kdy on sám je označuje jako vady záruční. Vůle samotné žalované tedy směřovala k tomu, že záruka se má vztahovat i na vady laku. Tvrzení žalované, že sjednaná smluvní pokuta dle čl. V., odst. 2 bod 2.1. se měla týkat pouze závažných vad a problémů je pak zcela účelové, neboť tomu vůbec neodpovídá textace samotné smlouvy. Odkaz na § 555 o. z. není případný, neboť toto ustanovení nemá vytvářet prostor pro krytí rozporu mezi objektivním významem projevu a skutečné vůle jedné ze smluvních stran; takový rozpor nemá žádné právní následky (srov. MELZER, F. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419-654 Praha: Leges, 2014, s. 578-580). Kromě toho soud předmětnou vadu laku ani za bagatelní vadu nepovažuje, neboť jak uvedl znalec [příjmení] [příjmení], napadení korozí snižuje tuhost a pevnost dané konstrukce, může způsobovat nežádoucí destrukci hákového nosiče při jeho pracovní činnost a výrazná koroze může zmenšovat tloušťku materiálu a pevnost svaru a může dojít k prasknutí, ulomení nebo deformaci takto korozí napadené (oslabené) části. Současně šlo dle názoru soudu o vadu, kterou, pokud se objevila v záruční době, považovat za vadu, jejíž bezplatné odstranění lze spravedlivě požadovat a takto by to asi posuzovala většina kupujících u jakéhokoliv vozidla.

33. K tvrzení žalované ohledně neurčitosti žaloby pokud jde o jistinu i úroky, případně promlčení nároku, tak k tomu soud uvádí, že žalobkyně na smluvních pokutách požadovala konkrétní částky a konkrétní úroky prodlení za konkrétní období, kdy smluvní pokutu ve výši 89 710 Kč požadovala za prodlení s odstraněním vady laku za období od 29. 11. 2017 do 13. 12. 2017 a úroky z prodlení z částky 89 710 Kč požadovala od 17. 1. 2018 v návaznosti na předžalobní výzvu, která byla žalované zaslána dne 13. 12. 2017 a na kterou žalovaná reagovala dne 17. 1. 2018, z čehož je zřejmé, že výzva ze dne 13. 12. 2017 jí byla již předtím doručena. Smluvní pokutu ve výši 368 036 Kč pak požadovala za dobu od 14. 12. 2017 do 5. 2. 2018 a úroky z prodlení z částky 368 036 Kč požadovala od 11. 11. 2020 v návaznosti na předžalobní výzvu, která byla žalované doručena dne 3. 11. 2020 a ve které žalované poskytla lhůtu k úhradě 7 dnů, která uplynula dne 10. 11. 2020. V tomto směru žaloba vady neurčitosti nevykazuje a byla projednatelná. K promlčení nároku pak vzhledem k datu podání žaloby (28. 11. 2020) s ohledem na tříletou promlčecí lhůtu dle § 629 odst. 1 o. z. dojít nemohlo.

34. Jediná námitka žalované, kterou soud jako důvodnou skutečně zvažoval, byla námitka, že požadovaná smluvní pokuta je tak nepřiměřeně vysoká a soud by ji měl moderovat. Podle ustanovení § 2051 o. z., může soud na návrh dlužníka nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. Právní úprava smluvní pokuty v zákoně č. 89/2012 Sb., o. z., převážně vychází z úpravy smluvní pokuty ze zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, a proto lze nadále vycházet ze starší judikatury Nejvyššího soudu. Ta je (viz např. rozsudky z 31. 3. 1998, sp. zn. 3 Cdo 1398/96, z 21. 1. 2002, sp. zn. 33 Odo 771/2001, z 30. 11. 2004, sp. zn. 32 Odo 1113/2003, z 30. 10. 2008, sp. zn. 32 Cdo 815/2007, a z 31. 8. 2011, sp. zn. 33 Cdo 1216/2010) ustálena v názoru, že institut smluvní pokuty je jedním z právních prostředků zajištění (utvrzení) závazků, jehož účelem je donutit dlužníka pohrůžkou majetkové sankce k řádnému splnění závazku. Smluvní pokuta je tedy peněžitá částka, kterou je dlužník povinen zaplatit věřiteli v případě, že nesplní svou smluvní povinnost, a to bez ohledu na to, zda porušením povinnosti vznikla věřiteli škoda. Pokutu lze dohodnout pro případ porušení jakékoliv smluvní povinnosti. Smluvní pokuta plní funkci preventivní, uhrazovací nebo sankční. Při posouzení přiměřenosti smluvní pokuty soud přihlíží zejména k jejímu účelu, k okolnostem, za nichž byla sjednána, k charakteru, příp. hodnotě zajištěného závazku, ke vzájemnému poměru hodnoty hlavního závazku a smluvní pokuty apod. Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posuzovat z pohledu zajištěné povinnosti (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 27. 11. 2003, sp. zn. 33 Odo 890/2002, z 11. 8. 2005, sp. zn. 33 Odo 875/2005, z 16. 7. 2008, sp. zn. 28 Cdo 3714/2007, z 28. 4. 2011, sp. zn. 33 Cdo 4986/2009 a z 30. 1. 2012 sp. zn. 33 Cdo 4932/2010). Současně judikatura dovodila, že při posouzení přiměřenosti smluvní pokuty se bere zřetel zejména na důvody, které ke sjednání posuzované výše smluvní pokuty vedly, a na okolnosti, které je provázely, přičemž není vyloučeno, aby soud již při posuzování této otázky přihlédl k významu a hodnotě zajišťované povinnosti, tedy ke kritériu, jež je podle citovaného ustanovení rozhodné až pro úvahu o míře snížení smluvní pokuty, podmíněnou předchozím závěrem o nepřiměřenosti sjednané smluvní pokuty (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 5. 2010, č. j. 23 Cdo 231/2010).

35. Odvolací soud ve věci sp. zn. 20 C 157/2018 v rozsudku ze dne 27. 10. 2020 v bodě 34 odůvodnění dovodil, že:„ Žalovaný jako podnikatel za účelem prodeje vozidla vyhledal možnost uzavřít danou smlouvu a dobrovolně tuto uzavřel vyplněním ceny a jejím podepsáním. Závazek ke smluvní pokutě vnímal žalovaný jako obvyklou součást obdobných smluv navázaných na dotační programy. Obsahem smlouvy byl ucelený systém garancí, které kupujícímu zaručovaly provozuschopnost a provozní spolehlivost daného vozidla. Nedílnou součástí uvedeného uceleného systému garancí činily odpovídající záruční podmínky, jejíž naplnění bylo utvrzeno předmětnou smluvní pokutou ve výši 0,2% denně z celkové ceny plnění bez DPH (nabídková cena vozidla 3 317 000 Kč) za každé nedodržení termínu za každý i započatý den. Žalovaný jako podnikatelský subjekt byl při smluvním jednání srozuměn s výší smluvní pokuty a tuto akceptoval. Oblast soukromého závazkového práva je ovládána zásadou pacta sunt servanda. Skutečnost, že žalovaný záruční podmínky nedodržel, nasvědčuje tomu, že pro něj sjednaná smluvní pokuta i přes jím namítanou výši nebyla zřejmě dostatečnou pobídkou k jejich zachování. Odvolací soud tak uzavřel, že sjednaná smluvní pokuta nebyla nepřiměřeně vysoká s přihlédnutím k významu zajišťované povinnosti, ani k důvodům, které ke sjednání smluvní pokuty vedly, či okolnostem, které její sjednání provázely. Moderace je nepřípadná i proto, že sám žalobce fakticky omezil do úvahy přicházející nárok na smluvní pokutu na částku 2 000 000 Kč, kterou s ohledem na plynutí času za nepřiměřenou označit nelze.“ 36. Se shora uvedeným nelze než souhlasit a soud se s tím zcela ztotožňuje, a to i za situace, kdy si žalobkyně; ad 1/ v tomto novém řízení„ dožalovává“ smluvní pokutu i za další období, tj. za dobu od 29. 11. 2018 do 5. 2. 2018, přičemž žádnou další„ samomoderaci“ již neuplatnila (chce vše, co podle smlouvy může, tj. 6 634 Kč denně x 69 dnů prodlení s odstraněním vady = 457 746 Kč); ad 2/ v celém tomto nově žalovaném období již vada laku byla jedinou neodstraněnou uplatněnou vadou, neboť ostatní uplatněné vady již v té době byly odstraněny (dne 27. 4. 2017), což je nová situace.

37. Nicméně podle názoru soudu ani v tomto případě podmínky pro moderace smluvní pokuty splněny nejsou, a to z násl. důvodů: moderace smluvní pokuty je vystavěna na 3 pilířích: a) posouzení nepřiměřenosti smluvní pokuty; b) rozhodnutí o snížení smluvní pokuty a c) samotný rozsah snížení smluvní pokuty. Hned první z uvedených pilířů moderace dle názoru soudu ale uplatněn nebyl. Nepřiměřenost smluvní pokuty sjednané ve formě denní sazby je totiž nutné posuzovat podle sjednané denní sazby s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1299/2006) a současně ale platí, že úvahy o nepřiměřenosti smluvní pokuty se mohou upínat toliko k okolnostem, které byly dány v okamžiku sjednání smluvní pokuty. Skutečnost, zda byla smluvní pokuta sjednána v nepřiměřené výši, proto nelze zkoumat prizmatem skutečností, které nastaly až poté, co byla smluvní pokuta v určité výši (ať již přiměřeně, nebo nepřiměřeně) sjednána. Z uvedeného důvodu není při posuzování nepřiměřenosti smluvní pokuty rozhodné posouzení důvodů, které způsobily, že dlužník byl v prodlení s plnění utvrzeného dluhu, nebo přihlédnutí k okolnostem, za nichž k prodlení dlužníka došlo, případně ke skutečnostem, které přispěly nebo jinak ovlivnily dobu trvání prodlení dlužníka s plněním utvrzené povinnosti. Tím není dotčena možnost nepřiznat právo na smluvní pokutu z důvodu, že by to bylo v rozporu s dobrými mravy (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2192/2009).

38. Vzhledem ke shora uvedenému soud smluvní pokutu nemoderoval, ale s ohledem na okolnosti případu popsané v bodě 36 tohoto odůvodnění a s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2192/2009 tuto smluvní pokutu ponížil na polovinu, tj. na částku 228 873 Kč a zavázal žalovanou uhradit žalobkyni částku 228 873 Kč s přísl. (výrok I). Ve zbytku, tj. ohledně dalších 228 873 Kč s přísl. pak žalobu částečně zamítl (výrok II.). Současně přitom vyšel z toho, že za situace, kdy žalobkyni bylo v předchozím soudním řízení vedeném pod sp. zn. 20 C 157/2018 na smluvní pokutě pravomocně přiznána mj. i za vady laku (byť za jiné období) smluvní pokuta ve výši 2 000 000 Kč, přičemž pořizovací cena vozidla činila 4 013 574 Kč, z čeho většinu pokryla dotace z Operačního programu životní prostředí, by přiznání smluvní pokuty v plné výši bylo v rozporu s dobrými mravy dle § 1 odst. 2 o. z. Nabízí se zde i úvaha, zda žalobkyně požadavkem na nyní žalovanou smluvní pokutu dokonce neopouští hranice poctivosti dle § 6 o. z. a zda se nedostává za hranice zneužití práva podle § 8 o. z. Na druhou stranu nepřiznat žalobkyni na smluvní pokutě vůbec nic, rovněž nelze, protože prodlení s opravou vady laku v tomto období fakticky trvalo a nelze připustit, aby žalovaná z délky této nečinnosti nějak zvlášť těžila. Ponížení smluvní pokuty na polovinu se tak soudu jeví jako přiléhavé.

39. Prodlení: žalobkyně žalované dne 13. 12. 2017 zaslala prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní výzvu, dle níž požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 089 710 Kč a dále uhrazení nákladů na vypracování znaleckého posudku ve výši 3 060 Kč. Na předžalobní výzvu reagovala žalovaná prostřednictvím své právní zástupkyně dopisem ze dne 17. 1. 2018, tzn., že tato výzva se k žalované prokazatelně dostala. S ohledem na absenci dokladu prokazujícího doručení této předžalobní výzvy, soud považuje za den doručení této výzvy právě datum 18. 12. 2017. Podle § 573 o z. uvedená výzva došla žalované třetí pracovní den po odeslání, tj. v daném případě v pondělí dne 18. 12. 2017. Vzhledem k tomu, že žalovaná na svůj dluh neplnila ničeho, dostala se 8. den po doručení této výzvy, tj. dne 26. 12. 2017, s úhradou smluvní pokuty za dobu od 27. 11. 2017 do 13. 12. 2017 ve výši 44 855 Kč (poloviny z částky 89 710 Kč) do prodlení. Žalobkyně ale po ní požadovala úroky z prodlení až ode dne 17. 1. 2018 a soud, vázán jejím návrhem, zavázal žalovanou k zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 44 855 Kč až za dobu od 17. 1. 2018 do zaplacení a dále ji zavázal k zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 184 018 Kč (poloviny z částky 368 036 Kč) za dobu od 11. 11. 2020 do zaplacení, a to v návaznosti na předžalobní výzvu, která byla žalované doručena dne 3. 11. 2020 a ve které žalované poskytla lhůtu k úhradě 7 dnů, která uplynula dne 10. 11. 2020 (§ 1970 o. z. ve spojení s nař. vlády č. 351/2013 Sb.).

40. O nákladech tohoto řízení soud rozhodl tak, že tyto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nepřiznal ani jedné ze stran, když úspěch i neúspěch obou stran byl v důsledku ponížení smluvní pokuty na polovinu stejný (výrok III.).

41. Pokud jde o náklady řízení státu, tak usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 27. 7. 2021, č. j. 19 C 16/2021-160, přiznal soud znalci [příjmení] [jméno] [příjmení] odměnu a náhradu hotových výdajů za ústní doplněk znaleckého posudku v celkové výši 4 379,80 Kč, přičemž toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 18. 8. 2021. Vzhledem k tomu, že úspěch i neúspěch ve věci byly u žalobkyně i žalované stejné, rozhodl soud o nákladech řízení státu § 148 odst. 1 o.s.ř. tak, že vzniklé náklady řízení státu ve výši 4 379,80 Kč jsou žalobkyně i žalovaná povinny uhradit státu rovným dílem, tj. každá z nich částku 2 189,90 Kč, když ani u jedné ze stran nebyly splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (výroky IV. a V.).

42. Lhůtu k plnění stanovil soud třídenní, když podmínky pro stanovení lhůty jiné v daném případě soud neshledal.