19 C 16/2025 - 77

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Zatloukalovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika - Ministerstvo financí, IČO 00006947 sídlem Letenská 525/15, 118 00 Praha 1 o zaplacení 8 604 848 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka], do tří dnů ode dne, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci.

Odůvodnění

1. Žalobkyně uplatnila nárok na odškodnění majetkové újmy, jež měla vzejít z (žalobkyní označených) rozhodnutí vydaných správcem daně. Pokud jde o jednotlivá rozhodnutí, z nichž žalobkyně dovozuje vznik škody, žalobkyně vylíčila, že jí byly v říjnu roku 2013 doručeny 4 dodatečné platební výměry na daň z přidané hodnoty (dále také jen „DPH“) za zdaňovací období leden, únor, červen a červenec 2012 v celkové výši [částka]. Žalobkyně proti nim brojila odvoláními, o nichž bylo rozhodnuto Odvolacím finančním ředitelstvím v prosinci roku 2015. Proti rozhodnutím Odvolacího finančního ředitelství podala žalobkyně správní žalobu, Krajský soud v [adresa] rozsudkem ze dne [datum] rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a novému rozhodnutí. Odvolací finanční ředitelství následně rozhodlo o odvoláních žalobkyně v dubnu roku 2019 a žalobkyně proti jeho rozhodnutím brojila v pořadí druhou správní žalobou, o níž bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne [datum]. V únoru roku 2022 Odvolací finanční ředitelství zrušilo dva dodatečné platební výměry a řízení zastavilo, v červnu roku 2022 byly zrušeny i zbývající dva dodatečné platební výměry a řízení bylo zastaveno.

2. Dále žalobkyně vylíčila, že na základě shora specifikovaných dodatečných platebních výměrů vydaných správcem daně v říjnu roku 2013 a dluhu, který byl na základě těchto výměrů u správce daně evidován, vydal správce daně dne [datum] rozhodnutí o nespolehlivém plátci. Rozhodnutím o nespolehlivém plátci fakticky došlo k ukončení obchodní činnosti žalobkyně, neboť s ní, jako s nespolehlivým plátcem, nikdo nechtěl obchodovat, a to „i s ohledem na zákonné souvislosti“ (žalobkyně odkázala na ust. § 46 odst. 1, 3 zák. č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „ZoDPH“), či ručení obchodního partnera dle § 109 odst. 3 ZoDPH). Proti rozhodnutí o nespolehlivém plátci podala žalobkyně odvolání, odvolací řízení bylo zastaveno „pro nedostatek odůvodnění“. Rozhodnutí o nespolehlivém plátci bylo zrušeno až rozhodnutím správce daně ze dne [datum], po zrušení dodatečných platebních výměrů.

3. Žalobkyně také v žalobě zmínila, že v návaznosti na vydané dodatečné platební výměry správce daně vydal v září roku 2017 exekuční příkazy k vymožení daňového nedoplatku přikázáním pohledávky z účtu. Správce daně rovněž v dubnu roku 2016 zřídil zástavní právo k vozidlům žalobkyně. Na tomto místě je třeba uvést, že žalobkyně k těmto rozhodnutí nevztahovala vznik majetkové újmy v částce [částka] (jak k ní bude dále vyloženo níže v bodu 4 tohoto odůvodnění). Odpovědnostním titulem žalobkyně shledává 4 dodatečné platební výměry vydané správcem daně v říjnu roku 2013 a na ně navazující rozhodnutí správce daně o nespolehlivém plátci DPH. Pokud jde o vylíčení skutečností na podporu závěru o příčinné souvislosti, žalobkyně doplnila, že rozhodnutí o nespolehlivém plátci DPH bylo veřejně publikované a žalobkyni byla fakticky znemožněna její obchodní činnost, a právě tím jí vznikla škoda – ušel jí zisk v celkové výši [částka]. 4. [adresa] 604 848 Kč představuje tvrzený ušlý zisk žalobkyně za období let 2015 až 2022. V období 3 let bezprostředně před zahájením daňové exekuce a rozhodnutím o nespolehlivém plátci činil zisk žalobkyně před zdaněním v průměru částku [částka], tuto žalobkyně zjevně vynásobila počtem let, v němž jí měl zisk ujít (v období od roku 2015 do roku 2022 celkem [hodnota] let). Žalobkyně uplatnila u žalované nárok na odškodnění majetkové újmy a žalovaná sdělením ze srpna roku 2024 požadavek odmítla s tím, že vznik újmy žalobkyně neprokázala.

5. Na výzvu soudu, v průběhu jednání dne [datum], po poučení podle ust. § 118a odst. 1, 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), žalobkyně doplnila následující tvrzení. Ve vztahu k existenci skutečností, které mají vést k závěru o existenci příčinné souvislosti, žalobkyně doplnila, že v letech 2012 až 2014 byla žalobkyně úspěšným podnikatelem v oboru nákupu a prodeje ocelářských výrobků a vedle toho provozovala i činnost v rámci koupě a pronájmu zboží a služeb. Žalobkyně se snažila dohodnout se správcem daně na zmírnění dopadů daňové kontroly, jednala se správcem daně o splátkách na dani, ty správce daně odmítl. O označení žalobkyně za nespolehlivého správce daně se dozvěděly „subjekty z obchodního styku“ a přestávaly, z důvodu ztráty důvěry, postupně s žalobkyní obchodovat. K tomu žalobkyně předložila a navrhla provést k důkazu čestná prohlášení spolupracujících osob a zástupců spolupracujících společností. „Razantní úbytek možnosti nabídky a poptávky“ po obchodní spolupráci s žalobkyní měl za následek úbytek možnosti dosahovat výnosů z obchodování s hutním materiálem, „případně i v jiných oblastech činnosti“. Uvedené se projevilo ve výnosech, resp. v samotném hospodářském výsledku, o čemž má svědčit obsah žalobkyní sestavené tabulky a doložená daňová přiznání za zdaňovací období let 2012 až 2022. Žalobkyně takto reagovala i ve vztahu k poučení o tom, že má doplnit tvrzení a označit důkazy na podporu tvrzení o tom, jaké konkrétní obchodní příležitosti žalobkyni v příčinné souvislosti s identifikovanými odpovědnostními tituly ušly, jaký zisk z nich měl pro žalobkyni vyplynout a z čeho konkrétního měl vzejít, dále že žalobkyně byla připravena dostát svým závazkům, z nichž by jí vyplynul zisk, včetně toho, jaké náklady by bylo třeba na dosažení ušlého příjmu vynaložit atd.

6. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Nejprve (zjevně v přesvědčení, že žalobkyně žalobou uplatňuje také nárok na odškodnění nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení) se žalovaná podrobně vyjádřila k průběhu správního řízení. Žalovaná vylíčila, že správce daně v lednu roku 2013 zahájil daňovou kontrolu na DPH za zdaňovací období leden, únor, červen a červenec 2012, neboť správci daně vznikly důvodné pochybnosti ohledně uskutečnění obchodních transakcí mezi žalobkyní a podrobněji specifikovanými polskými firmami. Žalovaná také potvrdila, že na základě výsledku provedené daňové kontroly na DPH za předmětná zdaňovací období byly v říjnu roku 2013 vydány jednotlivé 4 dodatečné platební výměry, podrobněji popsala i vývoj navazujícího rozhodování orgánů veřejné moci. Pokud jde o rozhodnutí o nespolehlivém plátci DPH, k tomu žalovaná uvedla, že správce daně takto rozhodl po vyhodnocení kritérií pro účely aplikace institutu nespolehlivého plátce, když u žalobkyně evidoval kumulativní nedoplatek na DPH minimálně ve výši [částka] po dobu 3 kalendářních měsíců, který tvořily mimo jiné dodatečné platební výměry na DPH za zdaňovací období leden, únor, červen a červenec roku 2012. Odvolací orgán s ohledem na blížící se uplynutí prekluzivní lhůty dle ust. § 148 odst. 5 daňového řádu, a to dne [datum] za zdaňovací období leden 2012 a dne [datum] za zdaňovací období únor 2012, dotčené dodatečné platební výměry zrušil a odvolací řízení zastavil, když z časového hlediska nebyl schopen dostát povinnostem stanoveným v rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. [spisová značka], tj. učinit veškeré úkony k provedení svědeckých výpovědí, resp. dotazů na přepravce, řádně je vyhodnotit a seznámit s jejich hodnocením žalobkyni tak, aby rozhodnutí o odvolání odvolací orgán vydal a oznámil žalobkyni před uplynutím objektivní lhůty pro stanovení daně. V důsledku zamítnutí kasační stížnosti vydalo Odvolací finanční ředitelství dne [datum] rozhodnutí, jímž (zejména vzhledem k výsledkům svědeckých vypovědí konkrétních osob získaných na základě dne [datum] odeslaných žádostí o mezinárodní výměnu informací do Polska) dodatečné platební výměry za červen a červenec roku 2012 zrušilo a odvolací řízení zastavilo. V březnu roku 2022 byla správci daně doručena žádost žalobkyně o zrušení statusu nespolehlivé osoby a po vyhodnocení kritérií pro účely vydání rozhodnutí o pominutí nespolehlivosti osoby vydal správce daně dne [datum] rozhodnutí o žádosti ve věci odejmutí statusu nespolehlivé osoby, kterým žádosti žalobkyně vyhověl.

7. Co se týče žalobkyní naznačované daňové exekuce, k tomu žalovaná uvedla, že dne [datum] vydalo vymáhací oddělení správce daně sdělení č. j. 2529025/22/3202-80543-806172, jímž je konstatováno, že k vymožení DPH za zdaňovací období měsíců leden, únor, červen a červenec roku 2012 byly vydány toliko 3 exekuční příkazy a došlo k vymožení částky toliko ve výši [částka], úrok z této neoprávněně vymožené částky bude vypočten za dobu neoprávněně vedené exekuce a sdělen žalobkyni samostatným vyrozuměním. Dne [datum] vydal správce daně rozdílové vyrozumění o úroku z neoprávněného jednání správce daně a úroku z nesprávně stanovené daně na rozdílu v přiznaném úroku ve výši [částka]. Ve vztahu ke zdaňovacím obdobím leden, únor, červen a červenec 2012 byly na osobní daňový účet žalobkyně předepsány úroky z neoprávněného jednání správce daně a z nesprávně stanovené daně ve výši celkem [částka].

8. Žalobou uplatněnému nároku žalovaná vytkla, že schází naplnění první podmínky pro uplatnění nároku na náhradu škody v podobě odpovědnostního titulu. Rozhodnutí o nespolehlivém plátci bylo vydáno, neboť v příslušné době splňovala žalobkyně příslušná zákonná kritéria nespolehlivosti, rozhodnutí nabylo právní moci a nikdy nebylo zrušeno, pročež jej nelze označit za nezákonné ve smyslu § 8 zák. č. 82/1998 Sb. Nezákonnost nelze vyvozovat z rozhodnutí o žádosti ve věci odejmutí statusu nespolehlivé osoby, které bylo vydáno na základě žádosti žalobkyně, o níž bylo rozhodováno podle okolností existujících v době podání žádosti (v té době již pominuly podmínky nespolehlivosti, pro které byla žalobkyně za nespolehlivého plátce prohlášena). O zrušení statusu nespolehlivé osoby bylo rozhodnuto s účinky ex nunc, nebylo v žádném případě zrušeno rozhodnutí o nespolehlivém plátci ze dne [datum] a ani jinak prohlášena nezákonnost tohoto rozhodnutí.

9. Ve vztahu ke koncepci údajného ušlého zisku vycházející z porovnání hospodářských výsledků dosahovaných před a po zahájení daňové exekuce a rozhodnutí o nespolehlivém plátci, tuto žalovaná označila za spekulativní úvahu nevypovídající ničeho o příčinné souvislosti. Žalovaná s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka] připomněla, že ušlý zisk je v podstatě ušlým majetkovým prospěchem spočívajícím v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí, pokud by nebylo došlo ke škodné události; při stanovení výše ušlého zisku se vychází z celkových předpokládaných výnosů z podnikání snížených o předpokládané náklady; ušlý zisk je tedy hypotetická kategorie a jeho výše je dána rozdílem mezi celkovým příjmem z podnikání a náklady potřebnými k dosažení tohoto příjmu, bez ohledu na to, zda tyto náklady byly poškozeným skutečně vynaloženy či nikoliv; v případě ušlého zisku nepostačuje pouhá pravděpodobnost zvýšení majetkového stavu v budoucnu, neboť musí být najisto postaveno - a v tomto směru je důkazní břemeno na poškozeném, že nebýt protiprávního jednání škůdce (či škodní události u objektivní odpovědnosti) by se majetkový stav poškozeného zvýšil; ztracená obchodní (výdělečná) příležitost musí být prokázána v reálné podobě, neboť ušlý zisk nelze dovozovat jen ze zmaření zamýšleného výdělečného záměru (k tomu žalovaná odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum] ve věci sp. zn. [spisová značka], publikované v Souboru civilních rozhodnutí NS pod C 4027 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] ve věci sp. zn. [spisová značka]). Současně s tím žalovaná žalobě vytkla, že žalobkyně nedostála povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní o tom, že s ohledem na pravidelný běh věcí, pokud by nedošlo ke škodní události, tj. k vydání konkrétního nezákonného rozhodnutí, by došlo k rozmnožení jejího majetku o hodnotu odpovídající požadované částce.

10. Soud učinil na podkladě provedeného dokazování následující skutková zjištění, přičemž pokud jde o průběh správního řízení, žalobkyně učinila nespornými skutečnostmi, jak je popsala žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne [datum].

11. Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj, Územní pracoviště [adresa] II dne [datum] vydal dodatečné platební výměry č. j. 2581217/13/3202-24802-805198 (žalobkyni doměřena DPH za zdaňovací období leden roku 2012 ve výši [částka]), č.j. 2581219/13/3202-24802-805198 (žalobkyni doměřena DPH za zdaňovací období únor roku 2012 ve výši [částka]), č.j. 2581220/13/3202-24802-805198 (žalobkyni doměřena DPH za zdaňovací období červen roku 2012 ve výši [částka]) a č.j. 2581221/13/3202-24802-805198 (žalobkyni doměřena DPH za zdaňovací období červenec roku 2012 ve výši [částka]) [dodatečný platební výměr ze dne [datum], č.j. 2581217/13/3202-24802-805198; dodatečný platební výměr ze dne [datum], č.j. 2581219/13/3202-24802-805198; dodatečný platební výměr ze dne [datum], č.j. 2581220/13/3202-24802-805198; dodatečný platební výměr ze dne [datum], č.j. 2581221/13/3202-24802-805198 ]

12. Žalobkyně proti dodatečným platebním výměrům brojila odvoláními, o nichž rozhodlo dne [datum] Odvolací finanční ředitelství, a sice tak, že - změnilo dodatečný platební výměr č. j. 2581217/13/3202-24802-805198, žalobkyni byla doměřena DPH za zdaňovací období leden roku 2012 ve výši [částka] namísto původních [částka], rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum] [rozhodnutí o odvolání ze dne [datum], č.j. 44314/15/5300-22444-702525; vyrozumění o nabytí právní moci rozhodnutí ze dne [datum], č.j. 926/16/5100-41456-709120], - změnilo dodatečný platební výměr č. j. 2581219/13/3202-24802-805198, žalobkyni byla doměřena DPH za zdaňovací období únor roku 2012 ve výši [částka] namísto původních [částka], rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum] [rozhodnutí o odvolání ze dne [datum], č.j. 42983/15/5300-22444-702525], - zamítlo odvolání žalobkyně proti rozhodnutím správce daně č.j. 2581220/13/3202-24802-805198 a č.j. 2581221/13/3202-24802-805198 a tato rozhodnutí potvrdilo [rozhodnutí o odvolání ze dne [datum], č. j. 44315/15/5300-22444-702525].

13. Z rozhodnutí o nespolehlivém plátci ze dne [datum], č.j. 3362485/16/3202-50523-805198 soud zjistil, že správce daně rozhodnutím ze dne [datum] rozhodl podle ust. § 106a odst. 1 ZoDPH tak, že žalobkyně, plátce daně z přidané hodnoty, je nespolehlivým plátcem. Z odůvodnění rozhodnutí se podává, že správce daně shledal, že žalobkyně si neplní povinnosti v souvislosti s placením svých daňových povinností, vč. DPH. Správce daně jednak evidoval po dobu 3 po sobě jdoucích kalendářních měsíců (únor až duben roku 2016) na DPH kumulativní nedoplatek v částce vyšší než [částka] bez příslušenství daně (v té souvislosti odkázal i na dodatečné platební výměry, které žalobkyně v tomto řízení označuje za příčinu majetkové škody), a dále správce daně podotkl, že eviduje také nedoplatek na dani z příjmů právnických osob přesahující částku [částka] vzniklý převážně z titulu neuhrazených záloh. Žalobkyně byla poučena, že proti rozhodnutí správce daně může podat odvolání, které má odkladný účinek (ust. § 106a odst. 2 ZoDPH). Žalobkyně byla také upozorněna, že skutečnost, že se stala nespolehlivým plátcem, bude zveřejněna způsobem umožňujícím dálkový přístup (ust. § 106a odst. 6 ZoDPH), a dále že žalobkyně může požádat správce daně o vydání rozhodnutí o tom, že není nespolehlivým plátcem nejdříve po uplynutí 1 roku ode dne nabytí právní moci daného rozhodnutí (ust. § 106a odst. 4 písm. a) ZoDPH).

14. Z rozhodnutí správce daně ze dne [datum], č.j. 524876/17/3202-50523-805198 soud zjistil, že správce daně zastavil řízení o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí o nespolehlivém plátci ze dne [datum], č.j. 3362485/16/3202-50523-805198, neboť žalobkyně nedoplnila na výzvu správce daně neodůvodněné odvolání ze dne [datum].

15. Podle rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka] byla rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne [datum] zrušena a věci vráceny Odvolacímu finančnímu ředitelství k dalšímu řízení.

16. Odvolací finanční ředitelství rozhodnutím ze dne [datum] - změnilo dodatečný platební výměr č. j. 2581217/13/3202-24802-805198, žalobkyni byla doměřena DPH za zdaňovací období leden roku 2012 ve výši [částka] namísto původních [částka] [rozhodnutí o odvolání ze dne [datum], č.j. 14587/19/5300-22444-702525], - změnilo dodatečný platební výměr č. j. 2581219/13/3202-24802-805198, žalobkyni byla doměřena DPH za zdaňovací období únor roku 2012 ve výši [částka] namísto původních [částka] [rozhodnutí o odvolání ze dne [datum], č.j. 14589/19/5300-22444-702525], - zamítlo odvolání žalobkyně proti rozhodnutím správce daně č.j. 2581220/13/3202-24802-805198 a č.j. 2581221/13/3202-24802-805198 a tato rozhodnutí potvrdilo [rozhodnutí o odvolání ze dne [datum], č. j. 14591/19/5300-22444-702525].

17. Podle rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka] byla rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne [datum], č.j. 14591/19/5300-22444-702525, č.j. 14589/19/5300-22444-702525, č.j. 14587/19/5300-22444-702525 zrušena a věci vráceny Odvolacímu finančnímu ředitelství k dalšímu řízení.

18. Odvolací finanční ředitelství rozhodnutím ze dne [datum], č.j. 3959/22/5300-22444-707622 zrušilo rozhodnutí správce daně ze dne [datum], č.j. 2581217/13/3202-24802-805198 a č.j. 2581219/13/3202-24802-805198 a řízení zastavilo. [rozhodnutí ze dne [datum], č.j. 3959/22/5300-22444-707622]

19. Z rozhodnutí o žádosti ve věci odejmutí statusu nespolehlivé osoby ze dne [datum], č.j. 1929743/22/3203-50522-809729 soud zjistil, že správce daně rozhodnutím ze dne [datum] zareagoval na to, že mu bylo dne [datum] doručeno podání, které správce daně podle obsahu posoudil jako žádost o zrušení statusu nespolehlivé osoby. Správce daně po zohlednění, že žádost došla po uplynutí lhůty 1 roku ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, jímž byl žalobkyni přidělen status nespolehlivého plátce (ust. § 106ab odst. 1, 3 ZoDPH), a dále že neshledal, že by u žalobkyně došlo ve smyslu ust. § 106ab odst. 3 ZoDPH po dobu 1 roku k závažnému porušení povinnosti vztahující se ke správě daně, žádosti žalobkyně vyhověl a rozhodl tak, že žalobkyně není nespolehlivou osobou.

20. Odvolací finanční ředitelství rozhodnutím ze dne [datum], č.j. 21269/22/5300-22444-707622 zrušilo rozhodnutí správce daně ze dne [datum], č.j. 2581220/13/3202-24802-805198 a č.j. 2581221/13/3202-24802-805198 a řízení zastavilo. [rozhodnutí ze dne [datum], č.j. 21269/22/5300-22444-707622]

21. Podle žádosti ze dne [datum], žalobkyně sepsala žádost o odškodnění majetkové újmy v podobě ušlého zisku žalobkyně za období let 2015 až 2022 v částce [částka], jakož i nárok na odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení, žádost adresovala Ministerstvu financí.

22. Jak vyplývá ze sdělení Ministerstva financí ze dne [datum], žalobkyně žádost o odškodnění ministerstvu doručila a ministerstvo ji vypořádalo odmítavým stanoviskem, ve vztahu k požadavku na odškodnění újmy spočívající v ušlém zisku bylo žalobkyni vytýkáno, že vznik újmy toliko tvrdí, avšak neprokázala jej.

23. Žalobkyně blíže nezjištěného dne vypracovala vlastní písemnou prezentaci, v níž stručně vyložila historii svého podnikání, s čím obchoduje a jaké služby nabízí.

24. Podle nedatovaného čestného prohlášení [jméno FO], uvedená osoba prohlásila, že si od roku 2013 pronajímala od žalobkyně dodávková vozidla, jimiž vykonávala spediční činnost, za pronájem platila žalobkyni nájem. Po zásahu finančního úřadu vůči žalobkyni advokát [jméno FO] doporučil ukončit spolupráci a vozidla si pronajmout jinde, což [jméno FO] učinil.

25. Podle nedatovaného čestného prohlášení [jméno FO], uvedená osoba prohlásila, že s žalobkyní obchodovala na základě plné moci prostřednictvím společnosti FERRUMEX LIMITED, spolupráce trvala od roku 2013 do roku [adresa] [jméno FO] byl odběratelem. V době spolupráce měl [jméno FO] s žalobkyní obraty dosahující v silných měsících až [částka] měsíčně (v prosinci roku 2015), přibližně koncem roku 2015 či začátkem roku 2016 se dozvěděl, že proti žalobkyni zasáhl stát (finanční úřad), spolupráci ukončil, neboť se obával, aby se problémy nepřenesly i na jeho firmu a aby mu žalobkyně byla schopna hradit za dodané zboží.

26. Podle nedatovaného čestného prohlášení [jméno FO], uvedený prohlásil, že od roku 2012 pracoval jako tzv. „ičař“ pro žalobkyni, vykonával funkci obchodního zástupce v oblasti pronájmu party stanů na společenské akce; odběrateli byly soukromé firmy, obce i města; poté, co se klienti dozvěděli o problémech žalobkyně s finančním úřadem, přestali z tohoto důvodu od žalobkyně objednávat pronájmy stanů; do té doby [jméno FO] dělal roční obrat ve výši cca [částka], od momentu zásahu finančního úřadu přišli během několika jednotek týdnů o veškeré zákazníky.

27. Žalobkyně blíže nezjištěného dne sestavila tabulku s přehledem hospodářských výsledků žalobkyně v průběhu let 2012 až 2021, k čemuž připojila vysvětlení, že sečetla hospodářské výsledky za roky 2013 – 2015 (1 116 029 + [částka] + 442 812), vydělila třemi a vynásobila počtem let, kdy byla žalobkyně postižena (8 let).

28. Dalšími v řízení provedenými důkazy (nad rámec toho, co je uvedeno shora) nebylo třeba se v odůvodnění tohoto rozsudku zabývat, neboť soud z nich nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci. Žádný další, do skutkových zjištění nepromítnutý důkaz, neobsahoval informace, které by kolidovaly s informacemi, které soud zjistil ze shora specifikovaných listinných důkazů.

29. Jiné dokazování soud neprováděl, byť nevyčerpal veškeré důkazní návrhy uplatněné žalobkyní. Bylo třeba respektovat, že řízení je ovládáno zásadou kontradiktornosti a zásadou projednací, s čímž je spojena povinnost účastníků v prvé řadě tvrdit právně významné skutečnosti a ty následně prokazovat (označovat k jejich prokázání relevantní důkazy; ust. § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., § 120 odst. 1 o. s. ř.). Na tomto místě je třeba uvést, že soud žalobu, jak bude podrobněji vyloženo níže, nezamítl z důvodu, že by žalobkyně neprokázala existenci konkrétních sporných skutečností (skutkových okolností). Důkazní návrhy zformulované v průběhu jednání dne [datum] navíc žalobkyně uplatnila po nastolení účinků koncentrace řízení, přičemž z toho, co žalobkyně ve vztahu k nim uvedla, nelze usuzovat, že by se jednalo o naplnění některé z výjimek vyplývajících z ust. § 118b odst. 1 o. s. ř.

30. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, soud také v souladu s ust. § 120 odst. 3 o. s. ř. vzal za svá skutková zjištění nesporná tvrzení účastníků. Účastníci nebrojili proti pravosti a správnosti listin provedených k důkazu a v řízení ani nevyšly najevo skutečnosti, které by zavdávaly příčinu k jakýmkoliv pochybnostem o pravosti a věrohodnosti důkazů.

31. Závěr o skutkovém stavu je takový, že správce daně dne [datum] vydal 4 dodatečné platební výměry, jimiž žalobkyni doměřil DPH za zdaňovací období leden, únor, červen a červenec roku 2012. Žalobkyně proti dodatečným platebním výměrům brojila odvoláními, o nichž rozhodlo dne [datum] Odvolací finanční ředitelství. Rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka] byla rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne [datum] zrušena a věci vráceny Odvolacímu finančnímu ředitelství k dalšímu řízení. Odvolací finanční ředitelství vydalo dne [datum] nová rozhodnutí. Ta neobstála v řízení o správní žalobě žalobkyně a rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka] byla zrušena a věci vráceny Odvolacímu finančnímu ředitelství k dalšímu řízení. Odvolací finanční ředitelství rozhodnutím ze dne [datum] zrušilo rozhodnutí správce daně ze dne [datum], pokud jde o zdaňovací období leden a únor roku 2022, a řízení zastavilo. Odvolací finanční ředitelství dále rozhodnutím ze dne [datum] zrušilo rozhodnutí správce daně ze dne [datum], pokud jde o zdaňovací období červen a červenec roku 2022, a řízení zastavilo. Správce daně rozhodnutím ze dne [datum] rozhodl o tom, že žalobkyně je nespolehlivým plátcem DPH (dále také jen „Rozhodnutí o nespolehlivém plátci DPH“), správce daně shledal, že žalobkyně si neplní povinnosti v souvislosti s placením svých daňových povinností, a to včetně DPH, nikoliv však výlučně. Žalobkyně podala proti Rozhodnutí o nespolehlivém plátci DPH přípustné odvolání, které mělo odkladný účinek, správce daně zastavil odvolací řízení, neboť žalobkyně odvolání nedoplnila. Správce daně na podkladě žádosti žalobkyně ze dne [datum] (ve věci odejmutí statusu nespolehlivé osoby) v dubnu roku 2022 rozhodl o tom, že žalobkyně není nespolehlivou osobou, a to po zohlednění, že žádost došla po uplynutí lhůty 1 roku ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, jímž byl žalobkyni přidělen status nespolehlivého plátce (ust. § 106ab odst. 1, 3 ZoDPH), a dále že neshledal, že by u žalobkyně došlo ve smyslu ust. § 106ab odst. 3 ZoDPH po dobu 1 roku k závažnému porušení povinnosti vztahující se ke správě daně. Žalobkyně při úvaze o výši ušlého zisku vyšla ze součtu částek, které měly odpovídat jejím hospodářským výsledkům za roky 2013 až 2015, součet vydělila počtem let (3) a výsledek vynásobila počtem let, za které v tomto řízení ušlý zisk nárokuje (8). Jinak vyjádřeno, žalobkyně na výši ušlého zisku usuzuje z propočtů založených toliko na hospodářských výsledcích za dřívější (tříleté) období a do kalkulace ušlého výdělku tedy zjevně nepromítla (přinejmenším dle skutkových tvrzení přednesených v tomto řízení), jaké konkrétní obchodní příležitosti žalobkyni v žalobou vymezeném období ušly, jaký zisk z nich měl pro žalobkyni vyplynout a z čeho konkrétního měl vzejít, jaké náklady by bylo třeba na dosažení ušlého příjmu vynaložit apod. Před podáním žaloby uplatnila žalobkyně u žalované nárok na odškodnění majetkové újmy, žalovaná jej vypořádala odmítavým stanoviskem nacházejícím odraz v procesní obraně žalované přednesené v tomto řízení.

32. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 1 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

33. Podle ust. § 8 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., (1) nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. (3) Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

34. Úspěch žaloby, kterou žalobkyně usilovala o náhradu majetkové újmy proti státu, jež má mít původ v rozhodnutí správce daně, závisel na současném splnění tří podmínek, a to (1.) podmínky existence nezákonného rozhodnutí, (2.) podmínky vzniku majetkové újmy a (3.) podmínky existence vztahu příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím (nezákonnými rozhodnutími) a vznikem majetkové újmy na straně žalobkyně.

35. Soud je v řízení o náhradě škody podle zákona č. 82/1998 Sb. vázán žalobou v tom směru, že posuzuje, zda žalobcem označenou příčinu újmy lze (je třeba) považovat za odpovědnostní titul ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb.

36. Z výslovných žalobních tvrzení i ze skutečnosti, jak žalobkyně konstruuje vznik újmy v podobě ušlého zisku, je zřejmé, že žalobkyně spatřuje příčinu tvrzené škody (a podle žalobkyně skutečnost, že jí ušel zisk), v tom, že správce daně vydal v prosinci roku 2013 Rozhodnutí o nespolehlivém plátci DPH, na podkladě jeho předchozí rozhodovací činnosti (vydání dodatečných platebních výměrů) a evidence dluhu žalobkyně na DPH dle dodatečných platebních výměrů. Žalobkyně tvrdila, že vlivem vydání tohoto rozhodnutí s žalobkyní, jako s nespolehlivým plátcem DPH, nikdo nechtěl obchodovat, v důsledku čehož jí vznikla ztráta.

37. Žalobkyni je třeba přisvědčit v tom, že správce daně vydal Rozhodnutí o nespolehlivém plátci DPH, žalobkyně však přehlíží, že mohla správcem daně vydané rozhodnutí napadnout odvoláním s odkladným účinkem (ust. § 106a odst. 2 ZoDPH, ve znění účinném do [datum]). Žalobkyně sice rozhodnutí správce daně odvoláním napadla, avšak řízení o odvolání bylo zastaveno vlivem skutečnosti, že žalobkyně ani přes výzvu správce daně neodstranila vady odvolání.

38. Nedošlo k naplnění podmínky existence nezákonného rozhodnutí ve smyslu ust. § 8 zák. č. 82/1998 Sb., neboť v případě Rozhodnutí o nespolehlivém plátci DPH šlo o rozhodnutí prvostupňové, proti kterému byl přípustný opravný prostředek v podobě odvolání. Nejednalo se o situaci, v níž by došlo k pozdějšímu zrušení či změně pravomocného rozhodnutí. Pro účely hypotézy v § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. musí být rozhodnutí pravomocné v okamžiku zrušení, tj. v okamžiku, kdy jsou odstraněny jeho účinky (Simon, Pavel. a) Pravomocné rozhodnutí. In: Simon, Pavel. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2019, s. 102, marg. č. [hodnota].). Podmínka zrušení rozhodnutí pro nezákonnost odpovídá principu presumpce správnosti rozhodnutí, podle nějž soud v řízení o odpovědnosti státu za škodu není oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení, nýbrž je zrušujícím nebo měnícím rozhodnutím vázán ve smyslu § 135 odst. 2 o. s. ř., a nemůže zákonnost rozhodnutí posuzovat ani jako otázku předběžnou (k tomu srov. rozsudky Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. [spisová značka] či sp. zn. [spisová značka]).

39. Byť mohou nastat situace, kdy jsou později vydaným rozhodnutím popřeny účinky rozhodnutí vydaného dříve, které pak lze považovat za nezákonné ve smyslu § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., je však třeba mít na paměti, že jde o naprosté výjimky, jejichž využití je zásadně podmíněno tím, že poškozený v původním řízení žádný opravný prostředek proti rozhodnutí, jehož nezákonnost tvrdí, neměl k dispozici, nebo jej k dispozici měl, ale nešlo o opravný prostředek reálně účinný (Simon, Pavel. e) Kdy se lze bez změny nebo zrušení obejít. In: Simon, Pavel. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2019, s. 108, marg. č. [hodnota].). O takovou situaci se v souzené věci nejedná a je třeba souhlasit s žalovanou v tom, že nezákonnost Rozhodnutí o nespolehlivém plátci DPH nelze vyvozovat z později vydaného rozhodnutí o žádosti ve věci odejmutí statusu nespolehlivé osoby ze dne [datum]. Nejednalo se o rozhodnutí vydané v rámci přezkumu Rozhodnutí o nespolehlivém plátci DPH, šlo o rozhodnutí vydané na podkladě pozdější žádosti žalobkyně, po posouzení okolností existujících v době podání žádosti a rozhodování o ní, bez ambice revidovat pravomocné Rozhodnutí o nespolehlivém plátci DPH.

40. Závěr o tom, že rozhodnutí, v němž žalobkyně spatřuje příčinu ušlého zisku, nenaplňuje znaky nezákonného rozhodnutí ve smyslu ust. § 8 zák. č. 82/1998 Sb., se promítá do závěru o nedůvodnosti žaloby (není dán již první předpoklad pro závěr o důvodnosti žaloby co do jejího základu).

41. Nad rámec shora uvedeného soud ještě doplňuje, že aby bylo možné dospět k závěru o důvodnosti žaloby co do jejího základu, musela by žalobkyně také tvrdit a s úspěchem prokázat vznik majetkové újmy v příčinné souvislosti označeným rozhodnutím orgánu veřejné moci (případně dalšími označenými rozhodnutí). Soud i pomocí poučení podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. žalobkyni vedl k tomu, aby vylíčila a prokázala skutečnosti, z nichž by bylo možné učinit právě takové závěry, i s ohledem na skutečnost, jak žalobkyně v žalobě popisovala vydání jednotlivých rozhodnutí správcem daně, s nimiž žalobkyně projevovala nesouhlas v řízení před správcem daně a také v řízeních o správních žalobách.

42. Lze v té souvislosti také zopakovat, že soud byl žalobou vázán, pokud jde o vymezení skutku – tedy tvrzeného odpovědnostního titulu, z něhož měla vzejít majetková újma v podobě ušlého zisku. Není zřejmé, neb žalobkyně srozumitelně nevylíčila, jak konkrétně souvisí, jakými konkrétními skutečnostmi je dána příčinná souvislost mezi 4 označenými dodatečnými platebními výměry a/nebo Rozhodnutím o nespolehlivém plátci DPH na jedné straně a vznikem tvrzené škody v podobě ušlého zisku na straně druhé.

43. I kdyby však bylo možné dospět k závěru o existenci odpovědnostního titulu a příčinné souvislosti (bylo-li by možné kladně zodpovědět otázku, že je zde rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno či změněno a které v obecné rovině mohlo zapříčit ztrátu v majetkové sféře žalobkyně), pak ani taková situace by nezvrátila závěr o nedůvodnosti žaloby, a to z následujících důvodů.

44. Žalobkyně byla soudem vedena k tomu, aby tvrdila a prokázala existenci skutečností vedoucích k závěru o tom, že s ohledem na pravidelný běh věcí, pokud by nedošlo ke škodné události, tj. k vydání konkrétního nezákonného rozhodnutí, by došlo k rozmnožení majetku žalobkyně v rozsahu odpovídajícím požadavku na odškodnění v částce [částka], včetně toho, jaké konkrétní obchodní příležitosti žalobkyni v příčinné souvislosti s kterým konkrétním rozhodnutím ušly, jaký zisk z nich měl pro žalobkyni vyplynout a z čeho konkrétního měl vzejít, dále že žalobkyně byla připravena dostát svým závazkům, z nichž by jí vyplynul zisk, včetně toho, jaké náklady by bylo třeba na dosažení ušlého příjmu vynaložit atd.

45. Žalobkyně na poučení soudu zareagovala tím, že povšechně konstatovala razantní úbytek „možnosti nabídky a poptávky po obchodní spolupráci s žalobkyní“, jenž měl mít za následek „úbytek možnosti dosahovat výnosů z obchodování s hutním materiálem případně i v jiných oblastech činnosti“. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně rezignovala na podání srozumitelného a strukturovaného popisu toho, jaké konkrétní obchodní příležitosti žalobkyni ušly, jaký zisk z nich měl pro žalobkyni vyplynout, omezila se na formulaci závěru o tom, že pokud by nedošlo k téměř desetiletému omezování žalobkyně, došlo by k rozmnožení jejího majetku minimálně ve výši uváděné v žalobě.

46. K nedostatečným tvrzením žalobkyně navrhla provést důkazy, avšak s respektem k zásadám kontradiktornosti, zásadě rovnosti účastníků a zásadě projednací nebylo možné připustit, aby teprve prováděným dokazováním byly zjišťovány skutečnosti, z nichž by teprve mohla (avšak ani nemusela) vyplynout chybějící žalobní tvrzení. Je tomu tak již z toho důvodu, že v opačném případě by soud k tíži žalované a v rozporu se zásadou hospodárnosti teprve prováděným dokazováním vyhledával skutečnosti, které je povinna do řízení vnést (tvrdit) žalobkyně, kterou tíží povinnost tvrzení (ust. § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.). Ve vztahu k otázce vzniku majetkové újmy žalobkyně vzdor poučení, které jí soud poskytl, neunesla břemeno tvrzení, neboť uspokojivě nezareagovala na vylíčení skutečností vypovídajících o vzniku a rozsahu ušlého zisku.

47. Jelikož žalobkyni nesvědčí požadovaný nárok na odškodnění, a žalovaná tedy ani neprodlévá se splněním peněžitého dluhu, není důvodným ani požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení.

48. Žalobkyně byla procesně neúspěšnou, byla proto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. soudem zavázána k povinnosti zaplatit procesně úspěšné žalované její náklady řízení. Ty žalovaná uplatnila v souladu s ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. Žalované náleží paušální náhrada hotových výdajů po [částka] za sepis vyjádření k žalobě, za přípravu účasti na jednání, za sepis podání ve věci samé ze dne [datum] a za účast u každého ze dvou ve věci konaných jednání, tj. [částka] (5 x [částka]).

49. Žalovaná navrhovala přisoudit jí náhradu za úkon „příprava účasti na jednání“ celkem dvakrát, avšak tento požadavek není důvodný. Je třeba respektovat rovné postavení účastníků, zohlednit genezi právní úpravy a úkon „příprava účasti na jednání“ dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. vykládat ve světle úkonů podle § 11 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, coby ekvivalent přípravy zastoupení (tedy přípravy na věc jako celek; k tomu srov. např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum], č.j. [spisová značka]). Za takový úkon může z povahy věci náležet náhrada toliko jedenkrát a nelze ji násobit. Takový výklad je podporován i závěry Ústavního soudu podávajícími se z jeho usnesení ze dne [datum] ve věci sp. zn. I. ÚS 1773/24 (cit. z bodu 11.: „Zmíněná vyhláška měla ale za cíl zavedením nákladového paušálu srovnat postavení nezastoupených účastníků s účastníky zastoupenými advokáty, nikoli je zvýhodnit [k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 39/13 ze dne [datum] (N 188/75 SbNU 95; 275/2014 Sb.)]. Podle advokátního tarifu příprava na jednání bez dalšího není úkonem právní služby. Smysl a účel úkonu označeného v § 1 odst. 3 písm. b) vyhlášky zavedeného č. 254/2015 Sb. jako "příprava na jednání" tak lépe vystihuje označení "příprava na věc", což je úkon srovnatelný s (jednorázovým neopakujícím se) úkonem převzetí a příprava zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu.“).

50. Lhůta k plnění povinnosti uložené žalobkyni byla určena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení