19 C 160/2020-145

Rubrum

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Aleše Fikkera a přísedících Marie Náměstkové a Věry Sládkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro: neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne [datum] se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

A. Tvrzení účastníků [příjmení]

1. Žalobce se domáhá určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru s odůvodněním, že žalobce uzavřel dne [datum] se žalovanou pracovní smlouvu, na základě které nastoupil dne [datum] u žalované do práce jako prodejce, přičemž tento pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou s místem výkonu práce areál [anonymizována tři slova] [právnická osoba], [anonymizováno]. [jméno] [číslo] ([obec]). Obsah pracovního poměru byl následně několikrát měněn, naposled byl žalobce pracovně zařazen na pozici ředitele s místem výkonu práce [obec] a [obec]. a) Dne [datum] doručila žalovaná žalobci osobně v sídle žalované listinu označenou jako„ [anonymizována tři slova] [právnická osoba] okamžité zrušen (pozn. správně zrušení) pracovního poměru“ datovanou dnem [datum], jejímž obsahem bylo sdělení JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta, že z pověření [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] ukončuje ve smyslu § 55 odst. 2 zákoníku práce pracovní poměr, a to pro zvlášť hrubé porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k žalobcem vykonávané práci. Přílohou dopisu byla plná moc pro JUDr. [příjmení]. V této listině je k důvodům ukončení pracovního poměru dále uvedeno, že„ bylo dohodnuto, že bude uzavřena nová pracovní smlouva s pracovní náplní referenta zajišťujícího kontakt se společností [právnická osoba] a navrácení vozidel, která má tato společnost v držení. [příjmení] pracovní smlouvu jste odmítl podepsat a rovněž jste odmítl ukončit dohodou stávající pracovní poměr ředitele společnosti.“ Dále je v listině citován obsah ustanovení § 301 ZP. Listina následně obsahuje text:„ Ode dne [datum], kdy byl ukončen výkon funkce jednatele a podle pracovní smlouvy jste měl nadále plnit své povinnosti již jen výhradně z titulu pracovní smlouvy jako ředitel podniku. Fakticky jste nebyl fyzicky na pracovišti, žádné pracovní úkoly jste neplnil a řízení společnosti jste nerealizoval. Nepřítomnost na pracovišti ve dnech 7. 8., 10. 8. až 14. 8. a 17. 8. až [datum] hodnotí zaměstnavatel jako neomluvenou absenci. Dále se zde uvádí:„ Dne [datum] v odpoledních hodinách jste se dostavil na jednání s jednatelem společnosti, odmítl podepsat protokol o předání funkce jednatele, ukončení pracovního poměru a novou pracovní smlouvu. V rámci tohoto jednání jste odmítl poskytnout právnímu zástupci společnosti jakékoliv informace o stavu jednání s panem [jméno] [příjmení], resp. společností [právnická osoba] výše vedená jednání hodnotí zaměstnavatelem jako hrubé porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k Vámi vykonávané práci a na tom základě s Vámi ve smyslu § 55 odst. 2 zákoníku práce zaměstnavatel ukončuje pracovní poměr tímto okamžitým zrušením.“ b) Podle žalobce je nutno projevu směřujícímu k jednostrannému rozvázání pracovního poměru vytknout jeho značnou neurčitost. Žalovaná se, pokud jde o důvody okamžitého zrušení pracovního poměru, odvolává chybně na ust. § 55 odst. 2 zákoníku práce. Dané ustanovení však o důvodech okamžitého zrušení vůbec nepojednává a týká se výlučně zákazu okamžitého zrušení ve vztahu k některým skupinám zaměstnanců (§ 55 odst. 2 zákoníku práce zní:„ Zaměstnavatel nesmí okamžitě zrušit pracovní poměr s těhotnou zaměstnankyní, zaměstnankyní na mateřské dovolené, zaměstnancem nebo zaměstnankyní, kteří čerpají rodičovskou dovolenou“). Podle daného ustanovení tedy nelze platně pracovní poměr okamžitě zrušit. c) Nejasně a nedostatečně jsou vyjádřeny věcné důvody vedoucí k ukončení pracovního poměru, tedy platí, že v rozporu s ust. § 60 zákoníku práce žalovaná nevymezila (jasně a srozumitelně) skutkově důvody. Pouze u části týkající se absencí lze usoudit, jaký důvod rozvázání pracovního poměru žalovaná uplatnila. V ostatním je sdělení žalované zcela nesrozumitelné a tedy neurčité a nelze z něj dovodit, pro jaké konkrétní porušení pracovních povinností se rozhodla přistoupit k rozvázání pracovního poměru. V této souvislosti žalobce odkazuje na judikaturu, například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. [rok], nebo rozsudek [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod [číslo] v časopise Soudní judikatura, roč. 1998, anebo rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], z nichž vyplývá, že důvod okamžitého zrušení pracovního poměru musí být v písemném okamžitém zrušení pracovního poměru uveden tak, aby bylo zřejmé, jaké jsou skutečné důvody, které vedou druhého účastníka pracovního poměru k tomu, že rozvazuje pracovní poměr, aby nevznikly pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit, tj. který zákonný důvod okamžitého zrušení pracovního poměru uplatňuje, a aby bylo zajištěno, že uplatněný důvod nebude možné dodatečně měnit. d) Ze slovního vyjádření obsaženého v okamžitém zrušení lze usoudit jen to, že porušení pracovních povinností je spatřováno v tom, že žalobce odmítl podepsat novou pracovní smlouvu a ukončit pracovní poměr dohodou. Takovou kontraktační povinnost žalobce nikdy neměl. Obecně se nejedná o povinnost vyplývající ze zákoníku práce či vnitřního předpisu, žalobce takovou povinnost ani smluvně nepřevzal. e) Dalším samostatně posuzovaným porušením by měla být část týkající se absencí. Žalovaná sama bez projednání s odborovou organizací nebyla oprávněna určit, že se jedná o neomluvenou absenci. Navíc žalobce ve dnech uvedených v okamžitém zrušení řádně konal práci podle pokynů žalované, přesto žalovaná ve výplatním lístku za měsíc srpen 2020 vyznačila údaj o 11 dnech neomluvené absence a nevyplatila žalobci za tuto dobu mzdu. Dne [datum] byl žalobce na pracovišti v [obec] a stejně tak dne [datum], kdy na tento den byli svoláni na 14:30 hodin všichni zaměstnanci působící v sídle žalované, kterým bylo za osobní účasti žalobce oznámeno jednatelem žalované p. [jméno] [příjmení], že žalobce vyklízí kanceláře, ale pokračuje v pracovní činnosti z domova a bude nadále konat pracovní cesty. Shodně byli svoláni zaměstnanci pobočky v [obec] na den [datum] na 14:00 hodin, kdy žalobce se na výslovný pokyn žalované v tento den dostavil na pobočku v [obec], byl oznámení zaměstnancům osobně přítomen a po oznámení změny v organizaci práce zůstal na pobočce a následně řešil organizační záležitosti a dotazy podřízených, takto žalobce odpracoval v daný den nejméně 4 hodiny v pobočce žalované v [obec]. Dne [datum] se žalobce rovněž plně věnoval plnění pracovních povinností, v tento den měl zejména osobní jednání s p. [jméno] [příjmení], který je jedním z jednatelů žalované, a to v sídle žalované, kde byl tedy rovněž fyzicky přítomen. V tento den žalobce také plnil pokyn žalované k vyklizení kanceláře. Nelze za této situace ze strany žalované vytýkat žalobci, že od [datum] nebyl fyzicky přítomen v kanceláři, když to byla sama žalovaná, která mu znemožnila přístup do této jím původně využívané kanceláře. Dne 13. a 14. 8. a 17. 8. - 21. 8. žalobce rovněž konal práci, komunikoval průběžně se zákazníky a jednatelem žalované p. [příjmení], avšak toto vše již mimo prostory sídla žalované. Žalovaný kromě osobního výkonu práce na pracovišti také konal pracovní pochůzky, dále vyřizoval telefonáty, odpovídal na emailové zprávy, komunikoval s obchodními partnery, a to jak před zmíněným vyklizením kanceláře, tak i po něm. Již v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], [název soudu] poukázal na to, že sice neomluvené zameškání práce v trvání pěti dnů zpravidla představuje – obecně vzato – samo o sobě porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem, ale nelze toto posuzovat bez přihlédnutí k dalším okolnostem, které mohou mít vliv na celkové zhodnocení případu; kromě délky nepřítomnosti žalobce v práci je nutno přihlédnout zejména k důsledkům nepřítomnosti žalobce v práci pro žalovanou, k dosavadnímu postoji žalobce k plnění pracovních úkolů, k míře jeho zavinění a ke způsobu a intenzitě porušení jeho konkrétních pracovních povinností. Právě takové okolnosti jsou u žalobce dány a vyplývají z povahy jeho pracovní náplně a zavedené praxe mezi účastníky. f) V případě části okamžitého zrušení týkající se podpisu listin dne [datum] žalobce odkázal na své shora uvedené stanovisko, že pracovně právní povinnost podepsat dohodu o ukončení pracovního poměru a novou pracovní smlouvu z ničeho nevyplývá a tedy neexistuje. Povinnost spojená s výkonem funkce jednatele není povinností vyplývající z pracovního poměru, nemohl by být pro nesplnění takové povinnosti„ postižen“ podle pracovně právních předpisů, nýbrž výhradně podle zákon o obchodních korporacích. g) Rovněž vytýkané neposkytnutí informace o stavu jednání s panem [jméno] [příjmení], resp. společností [právnická osoba] právnímu zástupci při osobní schůzce s ním realizované za účelem předání okamžitého zrušení pracovního poměru, nelze považovat za porušení pracovních povinností žalobce. Nejedná se v žádném případě o nesplnění (oprávněného) pokynu zaměstnavatele, žádný takový konkrétní pokyn žalobce neobdržel. h) Dopisem ze dne [datum] žalobce žalované oznámil, že s okamžitým zrušením pracovního poměru nesouhlasí a považuje je za neplatné. Žalobce dále písemně doporučeným dopisem oznámil žalované, že trvá na tom, aby jej žalovaná podle § 69 odst. 1 zákoníku práce i nadále zaměstnávala. Tento dopis byl žalované doručen dne [datum]. Na tuto výzvu reagovala přípisem ze dne [datum], kterým sdělila mj., že na platnosti okamžitého zrušení trvá a ani k datu podání této žaloby nezačala žalovaná žalobci práci opětovně přidělovat. Vyjádření k žalobě 2. Žalovaná proti žalobě namítala, že z výpisu z obchodního rejstříku se podává, že žalovaný byl v době od [datum] do [datum] v tomto rejstříku zapsán jako jednatel společnosti. Na tento případ zcela dopadá rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], který se zabýval otázkou, co se stane s pracovním poměrem zaměstnance v případě, že se zaměstnanec stane statutárním orgánem společnosti. Jak vyplývá z ust. § 66d obchodního zákoníku umožňoval zákon vykonávat obchodní vedení společnosti v pracovním poměru, šlo o režim, který si společnost a člen jejího statutárního orgánu museli sjednat. V případě, že strany neprojevily vůli podřídit výkon činnosti spadající pod obchodní vedení zákoníku práce, nedopadá na tento právní vztah zákoník práce a práva, resp. povinnosti člena voleného orgánu obchodní společnosti zůstaly zcela podřízeny obchodnímu zákoníku. Z toho důvodu platilo i v režimu § 66d obchodního zákoníku, že vykonává-li zaměstnanec v pracovním poměru ke kapitálové obchodní společnosti činnost, kterou po svém zvolení měl (musel) vykonávat jako statutární orgán společnosti nebo jeho člen, jeho pracovní poměr zanikl konkludentní dohodou o rozvázání pracovního poměru (v případě, že si strany neujednaly něco jiného). a) Žalobce byl k žalované přijat do pracovního poměru dne [datum] jako řadový zaměstnanec. Postupně se vypracovával a upevňoval svou pozici ve firmě tak, že byl dne [datum] zapsán do obchodního rejstříku jako prokurista a byla mu udělena prokura. Jelikož žalobce jako ředitel a prokurista zajišťoval prakticky celé obchodní vedení firmy, rozhodla valná hromada o jeho jmenování jednatelem. Šlo především o to, že ostatní jednatelé většinu času řídili mateřské firmy v [země] a obchodní vedení leželo převážně na bedrech žalobce. Společníci tak deklarovali žalobci důvěru a vděčnost za jeho práci a udělenou funkcí mu tak zajistili i odpovídající společenský status. Při jmenování jednatelem tedy bylo zřejmé, že se tím jen utvrzuje důvěra v žalobce, který nadále bude firmu vést nikoliv jako ředitel, ale jako statutární orgán. Neexistovala žádná dualita, podle které by některé činnosti vedl jako zaměstnanec a jiné vedl jako jednatel. Sto procent jeho činnosti pro žalovanou bylo realizováno v režimu výkonu funkce jednatele a pracovní smlouva zůstala pouze dokumentem, od kterého se odvíjelo jeho odměňování s tím, že samozřejmě nebude brát méně, než bral jako zaměstnanec, když činnost bude vykonávat stejnou, pouze za ní bude mít odpovědnost jako jednatel. Podle žalované, zde jednoznačně existovala konkludentní dohoda o tom, že funkce jednatele nahrazuje jeho pracovní poměr, který tak konkludentně zanikl. b) Každý si tehdy spíše dovedl představit, že jeho další postup bude spočívat v účasti na společnosti jako menšinový společník a spolumajitel. Nikdo si ale nedovedl v roce 2010 představit, že člověk požívající nejvyšší důvěry zpronevěří [částka] z pokladny, donutí žalovanou přijmout úvěr [částka] milionů, aby odvrátila zkázu, která jí hrozila v důsledku žalobcem podepsaných dokumentů ve prospěch třetí osoby, která byla navíc největším dlužníkem žalované společnosti, a to v rozsahu, který křiklavě přesahoval jakékoliv běžné meze ([částka]). Bylo, a dokonce stále je, nepředstavitelné, že žalobce jako jednatel bude obchodovat neexistujícími automobily [anonymizována dvě slova], podílet se na milionových daňových podvodech třetích osob, za což bude obviněn a trestně stíhán. Žalobce je pro svá jednání trestně stíhán. Žalobce autoritativními příkazy nutil vedoucí ekonomku i vedoucího servisu k tomu, aby nesignalizovali společníkům závažnou ekonomickou situaci, do které firmu činností, kterou lze jednoznačně označit jako trestnou činnost, uvrhl. c) Podle žalované měl žalobce způsobit finanční obtíže žalované v rozsahu přes 155 milionů. V dané situaci, kdy žalobce odmítl spolupracovat na řešení jím způsobených finančních obtíží žalované, by normálně zcela jistě bylo hrubým porušením pracovníka, který si nárokuje pozici honorovaného těžko představitelnou mzdou ve výši [částka] měsíčně se všemi dalšími benefity jako je luxusní auto, mobil atd. Ze strany zaměstnavatele bylo odvolání z funkce jednatele se zpožděním téměř jednoho roku, vyčkávání na vrácení zpronevěřených peněz a poskytování nekonečných odkladů na řešení jeho katastrofálního jednání ve věci [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] těžko pochopitelným benefitem, který v sobě obsáhl jakési uznání za léta běžné práce, přátelství a důvěry, kterou žalobce zcela zničil. Faktem zůstává, že veškeré kroky a veškerou činnost, kterou celou zkázu v žalované organizaci způsobil, realizoval jako jednatel a za posledních deset let nic nerozhodoval, nevedl, nepodepisoval jako zaměstnanec, ale výhradně jako statutární orgán. d) Po žalobcově odvolání z funkce jednatele měla žalovaná ve své komplikované situaci zájem zaměstnat žalovaného na pozici jakéhosi„ styčného důstojníka“ ve vztahu k [jméno] [příjmení] tak, aby s ním žalobce zajišťoval kontakt a zajistil vrácení oněch 120 automobilů, které [příjmení] stále zadržuje. O podpis pracovní smlouvy žalobce neprojevil zájem a deklaroval, že je ředitelem společnosti, což s ohledem na výše uvedené není z žádného úhlu pohledu únosné, a především to ani není skutečností, neboť pracovní poměr, jak uvedeno, konkludentně zanikl a strany neměly shodnou vůli jej v tomto rozsahu obnovit. Žalovaná organizace tedy bez ohledu na učiněné kroky, (okamžité zrušení, výpověď) setrvává na postoji, že žalobci jeho pracovní poměr zanikl konkludentně v roce 2010 při převzetí funkce jednatele, a to shodně s výše citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR. Vyjádření žalobce 3. V replice žalobce poukázal na to, že okruh skutečností relevantních pro rozhodnutí ve věci je vymezen zejména obsahem písemného okamžitého zrušení a žalovaná nevysvětluje, jakou spojitost s platností okamžitého zrušení mají údajná další popsaná pochybení žalobce. Podle žalobce pracovní poměr nezanikl, ale ke dni [datum] existoval, trvá i nadále. Žalobce byl jmenován do funkce jednatele dne [datum] rozhodnutím přijatým v průběhu mimořádné valné hromady žalované. Podle žalobce žalovaná chybně interpretuje rozsudek [název soudu] sp. zn. [spisová značka]. Podle žalobce z citovaného rozhodnutí vyplývá, že je třeba se zabývat vůlí stran ohledně dalšího trvání pracovního poměru. Podle žalobce se totiž účastníci dohodli, že vztah mezi nimi bude i nadále vztahem pracovněprávním, tj. i po zvolení jednatelem bude žalobce v pracovním poměru k žalované. O vůli účastníků ponechat jejich vzájemný vztah v režimu pracovního poměru svědčí i následující okolnosti: a) Pokud by pracovní poměr neexistoval, nepřistoupila by žalovaná k jednostrannému rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením. b) Žalovaná opakovaně přistoupla k rozvázání pracovního poměru, a to výpovědí ze dne [datum]. c) Vztah účastníků vždy vykazoval veškeré znaky závislé práce, i když žalobce byl po určitou dobu v pozici jednatele. d) Žalobci byla po celou dobu účtována mzda podle pracovněprávních předpisů a žalovaná za žalobce prováděla povinné odvody. e) Žalobce měl stejně jako ostatní zaměstnanci nárok na stravenky. f) Žalobce čerpal dovolenou ve výměře podle zákoníku práce. g) Pracovní náplň žalobce byla širší a zahrnovala i další činnosti kromě obchodního vedení. h) Žalobce byl žalovanou po celou dobu registrován u OSSZ jako zaměstnanec. i) V období po zvolení do funkce jednatele účastníci uzavřeli smlouvu dne [datum], která má nepochybně pracovněprávní charakter. j) Žalobce vykonával práci i v období po zániku jeho jednatelské funkce, tj. i po [datum] za současné existence dohody o podstatných náležitostech pracovní smlouvy. Vyjádření žalované 4. V duplice ze dne [datum] žalovaná uvedla, že žalobce se domáhal působit ve firmě jako ředitel, a proto mu byl tento pracovní poměr ukončen z opatrnosti okamžitým zrušením a dána i výpověď z pracovního poměru, aby z opatrnosti bylo fixováno ukončení pracovního poměru, pokud by snad nějaký trval. Další vyjádření žalované 5. Ve vyjádření žalované ze dne [datum] žalovaná namítala, že pracovní smlouva podepsaná dne [datum] za žalovanou p. [příjmení] [příjmení] neměla za cíl konstituovat nový pracovní poměr. Jmenoivaný jako [anonymizováno] [země] nerozlišoval mezi českým pracovněprávním poměrem a postavením jednatele. Podstatným obsahem této dohody byla výše měsíční odměny a roční prémie Jednání soudu dne [datum]

6. Při jednání soudu žalobce ve vztahu k žalované předložené listině ze dne [datum] argumentovala tím, že touto smlouvou účastníci pouze částečně změnili pracovní smlouvu ze dne [datum], v závěrečných řečech strany zopakovaly dosavadní argumenty. B. Skutkový závěr 7. Při skutkovém závěru soud podle § 120 odst. 3 o.s.ř. vzal za svá skutková zjištění následující shodná tvrzení účastníků:

1. Žalovaná je zapsána v obchodním rejstříku.

2. Dne [datum] podepsali účastníci pracovní smlouvu s tím, že žalobce bude vykonávat pracovní činnost v profesi (funkci) prodejce.

3. Dne [datum] podepsali účastníci dohodu o změně sjednaných pracovních podmínek, přičemž žalobce podle této dohody vykonával druh práce prodejce s místem výkonu práce v [obec].

4. Dne [datum] podepsali účastníci dohodu o změně sjednaných pracovních podmínek, přičemž žalobce podle této dohody vykonával druh práce vedoucí prodeje s místem výkonu práce v [obec].

5. Dne [datum] podepsali účastníci dohodu o změně sjednaných pracovních podmínek, přičemž žalobce podle této dohody vykonával druh práce vedoucí prodeje s místem výkonu práce v provozovně v [obec] a v provozovně [obec].

6. Dne [datum] podepsali účastníci dohodu o změně sjednaných pracovních podmínek s přílohou, přičemž žalobce podle této dohody vykonával druh práce vedoucí pobočky/vedoucí prodeje s místem výkonu práce v provozovně v [obec] a [obec].

7. Dne [datum] podepsali účastníci dohodu o změně sjednaných pracovních podmínek, přičemž žalobce podle této dohody vykonával druh práce ředitel firmy s místem výkonu práce v provozovně v [obec].

8. Dne [datum] podepsali účastníci dohodu o změně sjednaných pracovních podmínek, přičemž žalobce podle této dohody vykonával druh práce ředitel firmy s místem výkonu práce v provozovně v [obec] a [obec].

9. Dne [datum] podepsali účastníci pracovní smlouvu, přičemž žalobce podle této smlouvy vykonával druh práce ředitel s místem výkonu práce v provozovně v [obec] a [obec] a smlouvu za žalovanou společnost podepsal pan [příjmení] [příjmení].

10. Žalobce vykonával pro žalovanou pracovní činnosti v období od [datum] do [datum], kdy působil u žalované jako ředitel, a to stále stejné činnosti, kterými kompletně zajišťoval chod firmy, měl na starosti prodej i servis, přičemž k tomu měl odpovědné pracovníky, a to vedoucího servisu a vedoucího prodeje. Žalobce se dále staral o marketing VIP klienty, o obchod, obecně o chod firmy. Tyto činnosti dělal jak ve vztahu k provozovně v [obec], tak ve vztahu k provozovně v [obec].

11. Dne [datum] doručila žalovaná žalobci okamžité zrušení pracovního poměru.

12. Dopis ze dne [datum] obdržela žalovaná, a to krátce poté co byl odeslán.

13. Žalobce byl jmenován do funkce jednatele dne [datum] rozhodnutím valné hromady žalované, dne [datum] byl z funkce jednatele odvolán rozhodnutím téhož orgánu.

8. Dále se jako právně významné jeví skutečnosti vyplývající ze Smlouvy o výkonu funkce jednatele ze dne [datum], jíž žalobce podepsal. Skutečnosti, které soud zjistil z této smlouvy a z tvrzení samotného žalobce pokládá soud za skutkový závěr ad.

14. Tuto smlouvu připravila žalovaná, smlouva obsahuje v preambuli pod písmenem D) následující text:„ Existuje vzájemná shoda, že tato smlouva nahrazuje smlouvu uzavřenou dne [datum] a tímto je tato neplatná.“ Žalobce ke smlouvě uvedl, že tuto podepsal během chvilky a kdyby věděl, že tato smlouva kompletně nahrazuje jeho pracovní poměr, tak by jí nepodepsal (viz jednání soudu dne [datum]). C. Právní posouzení 9. Citace právních předpisů Podle § 66d odst. 1 obchodního zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2012, tj. ve znění účinném po novele provedené zákonem č. 351/2011 Sb. statutární orgán společnosti může pověřit obchodním vedením společnosti zcela nebo zčásti jiného. Tyto činnosti mohou být též vykonávány v pracovněprávním vztahu dle zvláštního právního předpisu21) zaměstnancem společnosti, přičemž tento zaměstnanec může být současně statutárním orgánem společnosti nebo jeho členem. Podle § 59 odst. 1 zákona o obchodních korporacích č. 90/2012 Sb. práva a povinnosti mezi obchodní korporací a členem jejího voleného orgánu se řídí přiměřeně ustanoveními občanského zákoníku o příkazu, ledaže ze smlouvy o výkonu funkce, byla-li uzavřena, nebo ze zákona plyne něco jiného. Ustanovení občanského zákoníku o správě cizího majetku se nepoužijí. Podle § 555 odst. 1 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) se posuzuje právní jednání podle svého obsahu. Podle § 556 odst. 1 občanského zákoníku co je vyjádřeno slovy nebo jinak vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Právní hodnocení 10. Pro další úvahy soudu se jevilo jako zásadní vyřešit předběžnou otázku spočívající v tom, zda v době, kdy žalovaná přistoupila k rozvázání pracovního poměru žalobce k žalované, existoval pracovní poměr žalobce k žalované. V této souvislosti bylo nutné vyřešit dopad okolností jmenování žalobce jednatelem žalované do v té době existujícího pracovního poměru.

11. Ze shodných tvrzení účastníků je zřejmé, že žalobcův pracovní poměr k žalované byl založen pracovní smlouvou v roce 1997. Obsah pracovní smlouvy byl několikrát měněn, od [datum] působil žalobce u žalované v pracovním poměru jako ředitel, dne [datum] byl jmenován valnou hromadou jednatelem žalované. K uvedeným skutečnostem došlo za účinnosti právních předpisů před přijetím nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., proto je třeba tyto skutečnosti posoudit podle tehdy účinného obchodního zákoníku, konkrétně ustanovení § 66d obchodního zákoníku. K souběhu funkcí člena statutárního orgánu a výkonu práce podle pracovní smlouvy se opakovaně vyjadřovala judikatura Ústavního soudu a Nejvyššího soudu Ústavní soud ve svém rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 190/15 korigoval dosavadní právní závěry, k nimž dospěl Nejvyšší soud, přičemž z citovaného rozhodnutí vyplývá, že jádro případu spočívalo v tom, že podle Nejvyššího soudu nesmí člen statutárního orgánu obchodní korporace vykonávat činnost, která přísluší statutárnímu orgánu, v pracovním vztahu, přičemž pracovní smlouvy nebo jiná smlouva uzavřená v pracovněprávních vztazích s takovou osobou na tuto činnost byla podle Nejvyššího soudu neplatná. Ústavní soud dále dovodil, že vztahy, jejichž předmětem je výkon závislé práce, jsou tak vždy podřízeny zákoníku práce. To ale na druhou stranu neznamená, že by na základě vůle stran nemohly být režimu zákoníku práce podřízeny i jiné právní vztahy, v nichž o výkon závislé práce nejde.

12. Na v předchozím odstavci citované rozhodnutí Ústavního soudu navázalo rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], v němž Nejvyšší soud dospěl, mimo jiné, k následujícím právním závěrům: Shora řečené však neznamená, že by si člen statutárního orgánu a obchodní korporace nemohli ujednat, že se jejich vztah – v mezích nastavených kogentními právními normami – řídí zákoníkem práce. Ustanovení § 2 odst. 1 zák. práce nebrání tomu, aby na základě vůle stran byly zákoníku práce podřízeny i vztahy, jejichž předmětem není výkon závislé práce (srov. bod 45 nálezu Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]). Z logiky věci se podává, že ujednání o„ podřízení“ režimu zákoníku práce přichází v úvahu pouze u vztahů, jejichž povaha to připouští. Takovým je i vztah mezi členem statutárního orgánu a obchodní korporací, jehož předmětem je výkon činností spadajících do působnosti statutárního orgánu, a to zpravidla za úplatu. Dále pak dovodil, že„ Manažerská smlouva není neplatná jen proto, že ji její strany podřídily režimu zákoníku práce, avšak je na ni třeba klást stejné požadavky (co do formy, obsahu i potřeby jejího schválení příslušným orgánem obchodní korporace) jako na samotnou smlouvu o výkonu funkce. Ujednáním obsaženým ve smlouvě o výkonu funkce (či v souběžně uzavírané„ manažerské“ smlouvě) o tom, že se vztah mezi členem statutárního orgánu a obchodní korporací (jde-li o výkon funkce člena statutárního orgánu) řídí zákoníkem práce, se zásadně nelze (platně) odchýlit zejména od pravidel obchodního zákoníku upravujících vznik a zánik funkce člena statutárního orgánu, předpoklady výkonu funkce a důsledky jejich absence, odměňování členů statutárních orgánů, formu smlouvy o výkonu funkce a povinnost jejího schválení příslušným orgánem, povinnost vykonávat funkci s péčí řádného hospodáře a důsledky jejího porušení. Je tomu tak proto, že uvedená pravidla je třeba s ohledem na jejich povahu (smysl a účel) nutné považovat zásadně za kogentní. Také zánik funkce se zásadně řídí ustanoveními obchodního zákoníku, bez ohledu na„ režim“ smlouvy o výkonu funkce (či souběžně uzavírané manažerské smlouvy).“ 13. Závěry velkého senátu byly dále rozvedeny dalšími rozhodnutími Nejvyššího soudu, např. rozhodnutím sp. zn. [spisová značka], v němž Nejvyšší soud, mimo jiné uzavřel:„ Přestože totiž § 66d obch. zák. (od [datum]) umožňoval vykonávat obchodní vedení společnosti v pracovním poměru, šlo o režim, který si společnost a člen jejího statutárního orgánu museli sjednat. Jestliže strany neprojevily vůli podřídit výkon činnosti spadající pod obchodní vedení zákoníku práce, pak na tento právní vztah zákoník práce nedopadal a práva, resp. povinnosti člena voleného orgánu obchodní společnosti zůstaly zcela podřízeny obchodnímu zákoníku. Proto platilo i v režimu § 66d obch. zák., že vykonává-li zaměstnanec v pracovním poměru ke kapitálové obchodní společnosti činnost, kterou po svém zvolení měl (musel) vykonávat jako statutární orgán (nebo jeho člen) společnosti, zanikl jeho pracovní poměr (neujednaly-li si strany něco jiného) konkludentní dohodou o rozvázání pracovního poměru.“ Ke stejným právním závěrům dospěl Nejvyšší soud rovněž v rozhodnutí sp. zn. [spisová značka].

14. Velmi instruktivně je odůvodněno rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], shrnující dosavadní judikaturu obsaženou nejen v přechozích odstavcích odůvodnění a komplexně se zabývá otázkou souběhu výkonu funkcí. V okamžiku, kdy byl žalovaný jmenován do funkce jednatele žalované (statutární orgán žalované), nevykonával činnosti spadající do náplně této funkce (do působnosti statutárního orgánu) ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti dle pokynů obchodní korporace. Naopak, byl to žalovaný jako statutární orgán, kdo (jako výkonný orgán) řídil činnost obchodní korporace. Jinými slovy, činnost (člena) statutárního orgánu není závislou prací ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. Člen statutárního orgánu a obchodní korporace se mohli odchýlit od pravidla vyjádřeného v § 66 odst. 2 větě první obchodního zákoníku, podle kterého se jejich vztah řídí přiměřeně ustanoveními o mandátní smlouvě, i tak, že si pro svůj vztah ujednají režim zákoníku práce. Ze samotného popisu pracovních činností, jež žalobce učinil (viz skutkové zjištění ad 10. v odstavci 7. odůvodnění) je zřejmé, že žalobce pro žalovanou vykonával stále stejnou činnost - naopak jmenováním do funkce jednatele se jeho činnosti rozšířili o oprávnění vyplývající z oprávnění jednatele jako statutárního orgánu. Žalovaná od počátku popírala nějakou dualitu výkonu funkcí, žalovaný netvrdil a neprokazoval, že by se s žalovanou dohodl na výkonu určitých činností podléhajících režimu zákoníku práce vedle činností, jež je povinen vykonávat jako statutární orgán. Z logiky věci, kdy žalobce se postupně vypracovával u žalované společnosti a neustále rozšiřoval okruh svých činností a postoupil až na pozici ředitele a následně byl jmenován jednatelem, vyplývá, že při neprokázání existence jiné dohody mezi účastníky došlo k zániku pracovního poměru na základě jiného jednání mezi účastníky, tedy došlo ke konkludentnímu zániku pracovního poměru žalobce k žalované okamžikem, kdy byl žalobce jmenován jednatelem žalované. Na těchto závěrech nemohou nic změnit ani skutečnosti, jichž se žalobce dovolává (viz odst. 3. odůvodnění). Z právních závěrů vyplývajících ze shora citovaných rozhodnutí je zřejmé, že činnost, jíž žalobce vykonával nejprve jako ředitel a pak jako jednatel (stále stejná činnost), není činností závislou, ale naopak nepodléhající režimu zákoníku práce, a to bez ohledu na to, že režim výkonu funkce jednatele odchylně od dispozitivního ustanovení § 66 odst. 2 obchodního zákoníku podřídili účastníci režimu zákoníku práce (viz argumenty žalobce v 3. odstavci pod písm. c) – f), h) odůvodnění rozsudku). Pouze z toho, že žalovaná přistoupila k okamžitému zrušení a přistoupila k opakovanému ukončení pracovního poměru (viz. 3. odstavec, písm. a), b) odůvodnění rozsudku) nelze usuzovat na existenci pracovního poměru, a to zejména s přihlédnutím k tvrzením samotné žalované (viz následující odstavec odůvodnění rozsudku). Činnosti, jež žalobce vykonával po jmenování jednatelem, byly z logiky věci činnostmi širšími, neboť žalobce k ředitelským činnostem (oprávněním), přidal ještě činnosti vyplývající z funkce jednatele, avšak účastníci nesjednali žádnou smlouvou, že by žalobce vedle činností vykonávaných jednatelem ještě vykonával nějaké jiné činnosti na základě dohody, která by byla podřízena zákoníku práce (viz argument v 3. odstavci pod písm. g) odůvodnění rozsudku). Lze akceptovat právní názor žalobce uvedený v replice k vyjádření žalovaného, že se účastníci dohodli, že vztah mezi nimi bude i nadále vztahem pracovněprávním, avšak pouze v tom smyslu, že si dohodli právní rámec pro výkon jednatelského oprávnění v podobě zákoníku práce (v souladu s § 2 zákoníku práce), avšak z povahy věci byl tento vztah vztahem obchodněprávním.

15. Pokud se týče ukončení pracovního poměru se žalobcem, žalobkyně poukázala na ztrátu důvěry žalované vůči žalobci, jež vyústily nejprve v uzavření Smlouvy o výkonu funkce jednatele dne [datum] a následně k odvolání z funkce jednatele dne [datum]. Vztah mezi účastníky byl vážně narušen, neboť žalovaná uplatňuje vůči žalovanému v jiných soudních řízeních vysoké částky, na žalobce podala také trestní oznámení. Přitom žalobce po odvolání z funkce jednatele se podle žalované nehodlal vzdát funkce ředitele. Za tohoto stavu se jeví soudu logické, že žalovaná přistoupila k ukončení„ pracovního“ poměru, a to i opakovaně, z opatrnosti, přičemž zároveň jednala se žalovaným o možnosti tohoto dále zaměstnávat právě s ohledem na problematické vztahy s p. [příjmení]. V těchto poměrech proto také podle názoru soudu není možné uvažovat o tom, že by (viz argument uvedený v 3. odstavci písm. j) odůvodnění rozsudku) žalobce pro žalovanou pracoval po odvolání z funkce jednatele za současné existence dohody o podstatných náležitostech pracovní smlouvy.

16. Na shora uvedených závěrech soudu nemůže nic změnit ani uzavření Smlouvy o výkonu funkce jednatele ze dne [datum]. Uvedená skutečnost pouze potvrzuje již uvedené. Nicméně k této skutečnosti došlo již za účinnosti nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., jakož i zákona o obchodních korporacích [číslo] Sb. I kdyby se ukázaly právní závěry soudu ohledně období před podpisem smlouvy dne [datum] jako nepřiléhavé, domnívá se soud právě s ohledem na obsah smlouvy ze dne [datum], že pracovní poměr žalobce k žalované zanikl nejpozději k datu podpisu této smlouvy. Podle názoru soudu pracovní smlouva ze dne [datum] sama o sobě nemohla z právních důvodů shora uvedených založit vznik pracovního poměru, ani tento pracovní poměr„ nekonzervovala“, neměnila. Navíc smlouvou z [datum] byla pracovní smlouva ze dne [datum] zrušena. Pokud se týče výkladu smlouvy z [datum], použití výkladových pravidel dle § 555 a násl. občanského zákoníku přichází do úvahy pouze v případě, že není zřejmý obsah smlouvy, v tomto případě smlouvy uzavřené v písemné formě a sepsané v českém jazyce. Sporné ujednání pod písm. D) Preambule Smlouvy ze dne [datum] je podle soudu natolik určitě srozumitelně formulováno, že nebudí žádné pochybnosti o tom, co je v tomto ujednání uvedeno. Podle soudu není možné použít podpůrná pravidla výkladu obsahu právního jednání, pokud obsah právního jednání je zcela konkrétní a určitý. Dle § 556 odst. 1 občanského zákoníku se přisuzuje projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Ze slovního spojení„ Tato smlouva nahrazuje smlouvu uzavřenou dne [datum] a tímto je tato neplatná“ je zřejmé, že zachycený projev vůle nevyjadřuje nic ve vztahu k částečné neplatnosti ani částečné změně smlouvy ze dne [datum], naopak z jazykového vyjádření je jednoznačné, že smlouva má být nahrazena jako celek a dokonce je tato označována za neplatnou. Soud nemohl akceptovat právní názor strany žalované o tom, že smlouva ze dne [datum] představovala pouze náhradu za ujednání o odměně, uvedené v pracovní smlouvě ze dne [datum]. Při jednání soudu dne [datum] soud ze shodných tvrzení účastníků zjistil, že smlouvu ze dne [datum] připravovala žalovaná, podle vlastních slov žalobce tento svoji vůli projevil tak, že návrh akceptoval. Jde zcela k tíži žalobce, pokud předložený návrh neprostudoval, nevěnoval mu řádný čas, neboť tím, že tento návrh akceptoval, vyjádřil souhlasnou vůli s tímto návrhem. Pokud žalobce tvrdil, že kdyby byl věděl, že smlouva ze dne [datum] má nahradit smlouvu ze dne [datum], tak by ji nepodepsal, neznalost právních následků jeho projevu vůle ho neomlouvá v tom, že tuto vůli projevil. Podpůrná výkladová hlediska uvedená v § 556 a dal. občanského zákoníku se uplatní teprve, pokud je obsah právního jednání neurčitý a je nutné přistoupit k jeho výkladu. Proto také není možné jako k podpůrnému výkladovému stanovisku přistoupit k následnému jednání účastníků, resp. žalované, jež přistoupila k okamžitému zrušení pracovního poměru. Navíc žalovaná vcelku logicky vysvětlila důvody, proč přistoupila k takovému jednání, a to z důvodu opatrnosti. Naopak je třeba podle názoru soudu akcentovat postavení samotného žalobce, který se postupně u žalované vypracovával až na pozici ředitele a pak jednatele, tedy byl účasten řady právních jednání a lze u něho proto z tohoto důvodu očekávat zvýšené vědomosti o náležitostech právních jednání a jejich následcích. Ve světle událostí, jež se odehrály u žalované a jež vyústily v uzavření smlouvy dne [datum] a nakonec v odvolání žalovaného z funkce jednatele dne [datum], má soud za to, že jeho jednání před podpisem smlouvy dne [datum] lze hodnotit jako ryze účelové (narychlo podepsal, kdyby byl věděl…).

17. S ohledem na shora uvedené proto soud uzavřel, že účastníci nejpozději podpisem Smlouvy o výkonu funkce jednatele dne [datum] způsobili zánik pracovního poměru žalobce k žalované tím, že tento pracovní vztah nahradili vztahem novým, a to zcela v souladu s § 59 zákona o obchodních korporacích. Jelikož pracovní poměr neexistoval v době předání okamžitého zrušení pracovního poměru, nemůže žalobce požívat ochrany podle zákoníku práce a domáhat se určení neplatnosti podle § 72 zákoníku práce (v případě zákonem předvídaného určení neplatnosti právního jednání není nutné tvrdit a prokazovat naléhavý právní zájem). V případě jiného určení dle § 80 o.s.ř. je však nutné tvrdit a prokázat naléhavý právní zájem na požadovaném určení, přičemž domáhat se lze určení existence práva či právní povinnosti, nikoli neplatnosti občanskoprávní skutečnosti v podobě právního jednání. Naléhavý právní zájem na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru nelze spatřovat v tom, že se uvedené dotýká právního postavení žalobce. Tomu nic nebrání, aby žaloval na určení, že zde je nějaké jiné právo z jiného právního vztahu než ze vztahu pracovněprávního. Jelikož bylo prokázáno, že pracovní poměr mezi účastníky řízení ke dni okamžitého zrušení již neexistoval a žalobce se domáhá určení neplatnosti právního jednání a nikoli určení práva či povinnosti, soud žalobu jako nedůvodně podanou zamítnul.

18. S ohledem na shora uvedené se již soud nezabýval dalšími námitkami žalobce, které směřovaly proti obsahu okamžitého zrušení pracovního poměru z pohledu určitosti a důvodnosti v okamžitém zrušení uvedených důvodů, jež žalovanou k okamžitému zrušení vedly.

19. Soud ve věci neprováděl žádné další důkazy nad rámec nesporných tvrzení (shodných tvrzení účastníků) a nad rámec smlouvy ze dne [datum], neboť provádění těchto důkazů by nevedlo k prokázání žádné právně relevantní skutečnosti, nutné pro posouzení dané věci. D. Náklady řízení 20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky [částka] za písemné podání ze dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky [částka] za písemné podání ze dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 2x [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. v délce trvání přes 2 hodiny, z částky [částka] za písemné podání ze dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky [částka] za písemné podání ze dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 2x [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. v délce trvání přes 2 hodiny, včetně devíti paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].

Poučení