19 C 164/2024 - 102

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Zatloukalovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 177 275,93 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, do tří dnů ode dne, kdy tento rozsudek nabude právní moci.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka], k rukám zástupce žalobkyně [Jméno advokáta A], advokáta, do tří dnů ode dne, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí ukládajícího žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím (úrokem z prodlení věrně zachyceným ve výroku pod bodem I). Požadavek na plnění žalobkyně kvalifikovala jako bezdůvodné obohacení, které žalovaná získala na úkor právního předchůdce žalobkyně [jméno FO], s nímž úvěrující žalovaná uzavřela dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota]. Žalovaná poskytla úvěrovanému [jméno FO] částku [částka] za poplatek [částka], celková splatná částka činila [částka], úvěr byl splatný ve 24 měsících, výpůjční úroková sazba činila 130,26 % p. a., RPSN činila 128,05 %. Žalovanou byly jednostranně změněny podstatné podmínky úvěru v neprospěch úvěrovaného, jemuž bylo na místo částky [částka] (uvedené v návrhu na uzavření smlouvy) poskytnuto toliko [částka], čímž došlo také k jednostrannému navýšení úrokové sazby o 32 %, stejně byla navýšena RPSN. Úvěrovaný byl zatížen rovněž řadou smluvních pokut a sankcemi. Úvěrovaný se ocitl v prodlení se splácením úvěru, žalovaná zahájila rozhodčí řízení směřující k vydání rozhodčího nálezu ze dne [datum] rozhodcem [tituly před jménem] [jméno FO] pod č.j. [spisová značka] (dále také jen „Rozhodčí nález“). Na podkladě Rozhodčího nálezu byla na majetek úvěrovaného vedena exekuce, exekuční řízení dospělo až k Ústavnímu soudu, který zrušil chybná rozhodnutí exekučních soudů, a právě v důsledku kasačního rozhodnutí Ústavního soudu bylo exekuční řízení zastaveno usnesením Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka]. Exekuční soud dovodil závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a navazující rozhodčí smlouvy. Úvěrovaný před zahájením exekuce zaplatil celkem [částka] a v průběhu exekuce na něm soudní exekutor vymohl oprávněné žalované vyplacených [částka]. Celkem tak úvěrovaný žalované zaplatil [částka], ač reálně od žalované obdržel částku [částka] (včetně vyplaceného revolvingu). Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení rozdílu mezi vyplaceným plněním a částkou, kterou je žalovaná, podle žalobkyně, oprávněna si ponechat (ponechat si žalovaná může vyplacenou jistinu úvěru v částce [částka] a úrok z prodlení z této částky za dobu od [datum] do [datum] vyčíslený na [částka], celkem je tedy žalovaná oprávněna ponechat si [částka]).

2. Žalovaná se bránila tím, že zastavení exekuce nemá vliv na existenci hmotněprávního závazku uhradit pohledávky z úvěrové smlouvy č. [hodnota]. Veškeré vymožené plnění bylo plněním na platný dluh, nemůže se jednat o bezdůvodné obohacení. Rozhodčí nález nebyl zrušen, netrpěl vadami. Jelikož Rozhodčí nález nebyl zrušen, nemohlo dojít ke vzniku bezdůvodného obohacení.

3. Podpůrně žalovaná vznesla námitku promlčení. Úvěrová smlouva byla uzavřena v roce 2012, řídí se jako tzv. absolutní obchod obchodním zákoníkem, jímž se řídí i promlčení. V té souvislosti žalovaná odkázala na ust. § 387 odst. 1, 2, § 394 odst. 2, § 397 a § 400 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do [datum] („ObchZ“) a dovodila, že k promlčení nároků došlo jednotlivými platbami, a tak „velká část nároků“ je promlčena. Nedošlo ke stavění promlčecí lhůty (žalobkyně či její právní předchůdce by museli činit úkony podle ust. § 402 a násl. ObchZ). Součástí obranných tvrzení žalovaná učinila také přehled peněžitého plnění (č.l. 24 verte a č.l. 25 spisu). Mezi poslední platbou ([datum]) a podáním žaloby uplynuly více než 4 roky, více než 4 roky uplynuly také od skončení exekuce na základě vymožení. Žalovaná poukázala také na to, že návrh na zastavení exekuce, kde právně zastoupený úvěrovaný uvedl veškerou skutkovou i právní argumentaci, je datován v roce 2019. Žalovaná odmítla, že by bylo na místě spojovat vznik bezdůvodného obohacení s okamžikem pravomocného zastavení exekuce – zopakovala, že právním důvodem pro oprávněnost držení plnění není samotná exekuce, ale závazkový smluvní vztah – smlouva o úvěru – hmotněprávní závazek. Navíc návrh na zastavení exekuce byl podán až po skončení exekuce vymožením. Žalované se pro posouzení věci jeví významným i to, že pohledávku nevymáhá spotřebitel, ale žalobkyně – podnikatel, jejímž společníkem je právní zástupce, který zastupoval úvěrovaného spotřebitele i v exekučním řízení, zjevná je podle žalované snaha o zisk. Uvedené žalovaná zdůraznila v kontextu toho, že právní zástupce žalobkyně je odborníkem zastupujícím i jiné dlužníky, je si tedy jistě vědom okolností rozhodných pro počátek běhu promlčecí doby. Žalovaná také odmítla, že by uplatněná námitka promlčení byla v rozporu s dobrými mravy, neb podle judikatorních závěrů by musela žalovaná bránit úvěrovanému či žalobkyni v podání žaloby či od jejího podání odrazovat.

4. Poté, co soud zjistil, že žalovaná a úvěrovaný jednali o uzavření smlouvy o úvěru vykazující znaky spotřebitelského úvěru, vedl soud žalovanou (cestou poučení podle ust. § 118a odst. 1, 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, „o. s. ř.“) k tomu, aby doplnila skutková tvrzení o tom, jak před uzavřením smlouvy o úvěru žalovaná posoudila úvěruschopnost úvěrovaného [jméno FO], o tom, že si obstarala od úvěrovaného potřebné informace o jeho příjmech, výdajích a způsobu plnění dosavadních dluhů, o tom, jaké informace si obstarala z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti [jméno FO], případně jaké informace čerpala z jiných, a jakých konkrétních zdrojů tak, aby mohla ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření posuzované úvěrové smlouvy, posoudit schopnost [jméno FO] splácet sjednané splátky úvěru, a dále aby označila důkazy na podporu svých tvrzení, aby předložila doklady, které před poskytnutím úvěru měla žalovaná k dispozici, zejm. doklady o příjmech [jméno FO], doklady o jeho pravidelných výdajích, zejména výdajích na bydlení, doklady o lustraci [jméno FO] v databázích BRKI, NRKI apod.

5. Na výzvu a poučení soudu žalovaná zareagovala tak, že z doložených podkladů bylo zjištěno, že úvěrovaný měl celkový čistý měsíční příjem ve výši [částka] a celkové měsíční náklady ve výši [částka]. Žalovaná také uvedla, že provedla lustraci úvěrovaného v dostupných registrech a při hodnocení úvěruschopnosti vycházela z údajů uvedených úvěrovaným. Současně žalovaná poukázala na to, že nemá objektivní možnost ověřit si údaje sdělené klientem, úvěrovaný ostatně v úvěrové smlouvě prohlásil a svým podpisem v rámci úvěrové smlouvy stvrdil, že nemá žádné splatné dluhy, nebyla proti němu podána jakákoliv žaloba, není vůči němu vydán exekuční titul na peněžité plnění, není proti němu vedeno exekuční řízení či řízení o výkonu rozhodnutí, nenachází se v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku, nebyl proti němu podán insolvenční návrh, ani v posledních třech letech nebyl insolvenční návrh zamítnut pro nedostatek majetku. Po zhodnocení dokumentů a informací ve vzájemném souladu, s ohledem na výši požadované částky, jakož i na základě interního skóringu, bylo možno poskytnout úvěr.

6. Poté, co soud učinil dílčí závěr o neplatnosti úvěrové smlouvy (k tomu podrobněji níže v bodě 31 a násl. tohoto odůvodnění), s čímž je spojena potřeba vypořádat bezdůvodné obohacení účastníků neplatné úvěrové smlouvy, resp. žalobkyně coby nástupkyně úvěrovaného a úvěrující žalované, vyzval žalovanou, aby tvrdila a prokázala, jakému konkrétnímu dluhu úvěrovaného [jméno FO] odpovídá vymožené a žalované vyplacené plnění v celkové výši [částka]. Na výzvu soudu žalovaná zareagovala sdělením o tom, že platby byly plněny na dluh z úvěrové smlouvy, tak jak byl vydán Rozhodčí nález a jak bylo vymoženo v exekuci.

7. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, vzal za svá skutková zjištění nesporná tvrzení účastníků, přičemž takto zjistil a vzal za prokázané tyto skutečnosti tvořící ve svém souhrnu zjištěný skutkový stav: 8. [jméno FO], nar. [datum], v postavení úvěrovaného, a úvěrující žalovaná písemně ujednali ohledně vzájemných práv a povinností, a to smlouvou o revolvingovém úvěru č. [hodnota], kterou úvěrovaný a osoba jednající za žalovanou podepsali dne [datum]. Listina zachycující smluvní ujednání je předtištěným formulářem. Žalovaná se zavázala úvěrovanému vyplatit [částka] na úvěru, revolving byl sjednán na [částka] (celková výše úvěru tak činila po poskytnutí revolvingu [částka]). Úvěr měl být splácen 24 měsíčními splátkami po [částka]. Výpůjční úroková sazba úvěru činila 98,05 % ročně (RPSN 98,04 %), výpůjční úroková sazba u revolvingu činila 72,87 % ročně (RPSN po provedení revolvingu 75,33 %). Takto zjištěné skutečnosti jsou v zásadě podpořeny i obsahem oznámení o schválení úvěru ze dne [datum] a splátkovým kalendářem ke smlouvě o revolvingovém úvěru č. [hodnota], s tím, že žalovaná úvěrovanému oznámením ze dne [datum] sdělila, že po posouzení jeho schopnosti splácet úvěr došlo ke schválení úvěru v základní celkové výši úvěru [částka], výše revolvingu činí [částka] a celková výše úvěru po poskytnutí revolvingu činí [částka], výpůjční úroková sazba činí 130,26 % ročně (u úvěru) a 96,66 % ročně (u revolvingu). Úvěrovaný [jméno FO] se splácením úvěru prodléval, nesplácel řádně a včas, což je zřejmé z karty klienta, z níž vyplývá i to, že žalovaná úvěrovanému vyplatila celkem [částka], úvěrovaný splatil celkem [částka] v rámci 15 splátek, z nichž poslední provedl dne [datum].

9. Úvěrovaný podle listiny „Hodnocení klienta ke smlouvě číslo [hodnota]“ sdělil žalované dne [datum] údaje o svých příjmech, resp. pravidelném měsíčním příjmu („11318“), který byl také příjmem celkovým, jakož i o svých výdajích („3800“) a výdajích na „nájemné, inkaso, dopravu, ostatní“ („2500“). Současně poskytl kopii občanského průkazu, důchodový výměr a „doklady o dalších příjmech“, jakož i „výpis z bankovního účtu“. Naopak neposkytl doklad SIPO, vyúčtování za telefonní služby (ač současně odkazoval na užívání telefonního čísla, které specifikoval), ani vyúčtování za elektřinu/plyn. Úvěrovaný neuvedl ničeho ohledně jiných splátek úvěrů či půjček (předtisk formuláře s uvedením takových údajů počítal v rámci výdajových údajů žadatele o úvěr).

10. Žalovaná si obstarala od úvěrovaného výpis z bankovního účtu za období května roku 2012, podle kterého na bankovní účet, který vedla banka ve prospěch úvěrovaného, došla dne [datum] platba v částce [částka] od [právnická osoba] a.s. a dne [datum] platba v částce [částka] od [právnická osoba]. Současně však v témže období došla platba v částce [částka] s tím, že se jedná o „čerpání úvěru“, naopak mezi třemi odchozími platbami byla i platba v částce [částka] (splátka úvěru). Úvěrovanému podle oznámení [právnická osoba] ze dne [datum] náležel od ledna roku 2012 invalidní důchod ve výši [částka] měsíčně. Podle listiny „Informace o výplatě“ ze dne [datum], [právnická osoba] a.s. informovala úvěrovaného o tom, že výši pojistného plnění stanovila na [částka], které vyplatila dne [datum]. Ohledně úvěrovaného nebyl ke dni [datum] veden záznam v registru SOLUS (výpis záznamů z registru SOLUS).

11. Úvěrovaný a žalovaná rovněž ujednali, a to v rámci rozhodčí smlouvy ze dne [datum], že veškeré spory o nároky, které přímo nebo odvozeně vznikly či v budoucnu vzniknou ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] či v návaznosti na ni, budou dle zák. č. 216/1994 Sb. rozhodovány v rozhodčím řízení, a to podle pravidel rozhodčího řízení uvedených ve smlouvě, kterýmkoliv z dohodnutých rozhodců uvedených v bodě 3. 1. rozhodčí smlouvy, kterému žalobce doručí žalobu. Bylo ujednáno, že rozhodčí řízení bude vedeno vždy jediným rozhodcem z ujednaného seznamu rozhodců (3. 3.); co do výčtu rozhodců je uvedeno celkem [hodnota] osob, mezi nimiž je uveden i [tituly před jménem] [jméno FO], advokát, IČO [IČO], sídlem na adrese [adresa], s tím, že rozhodčí řízení před tímto rozhodcem se bude konat v sídle společnosti [právnická osoba], IČO [IČO] na adrese [adresa] předměstí, [adresa]. 12. [právnická osoba], IČO [IČO] vznikla dne [datum] a jejím společníkem byl i [tituly před jménem] [jméno FO] (notářský zápis ze dne [datum], [Anonymizováno]). Společnost sídlila na adrese [adresa], zaregistrovánu měla doménu rozhodcepce.cz (výtisk náhledu webových stránek společnosti). Před Okresním soudem ve [adresa] ve věci sp. zn. [spisová značka] vypověděl dne [datum] [tituly před jménem] [jméno FO], že vydával v období let 2008 — 2009 do 2016/2017 zhruba 25 — 30 nálezů týdně, rozhodčí poplatek byl žalovanou hrazen na účet [právnická osoba], z něj byly placeny náklady (kanceláře, pronájmy, software, hardware, zaměstnanci společnosti), rozhodčí nálezy psala administrativa a [tituly před jménem] [jméno FO] měl podíl na zisku společnosti (protokol o jednání před soudem I. stupně Okresní soud ve [adresa] ze dne [datum] č.j. [spisová značka]). [právnická osoba] účtovala žalované odměnu, a to na základě smlouvy ze dne [datum], o zajištění služeb rozhodců (faktura č. [hodnota] ze dne [datum]).

13. Rozhodčím nálezem ze dne [datum], č.j. [spisová značka] rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO] rozhodl tak, že uložil úvěrovanému povinnost zaplatit žalované částku [částka] s příslušenstvím (úroky z prodlení), smluvní pokutu ve výši 0,15 % denně za každý den prodlení s úhradou částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení, rozhodl také o povinnosti úvěrovaného zaplatit žalované na náhradě nákladů rozhodčího řízení částku [částka]; rozhodčí nález dle připojené doložky nabyl právní moci dne [datum] a dnem [datum] se stal vykonatelným.

14. Pohledávky žalované, uplatněné v rámci exekučního řízení, byly podle oznámení o skončení exekuce ze dne [datum], č.j. [spisová značka] zcela vymoženy dne [datum].

15. Soudní exekutor usnesením ze dne [datum], č.j. [spisová značka] rozhodl o zastavení exekuce vedené na podkladě Rozhodčího nálezu, a to v návaznosti na žalovanou doručený návrh na zastavení exekuce.

16. Úvěrovaný, právně zastoupen, dne [datum] sepsal návrh na zastavení exekuce, která byla vedena na podkladě exekučního titulu (Rozhodčího nálezu) soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa] - město, pod sp. zn. [spisová značka]. Z obsahu návrhu vyplývá, že úvěrovaný argumentoval absolutní neplatností rozhodčí smlouvy a úvěrové smlouvy, podrobná argumentace přitom odpovídá obsahu žalobních tvrzení, která žalobkyně nabídla v tomto soudním řízení. Plná moc byla právnímu zástupci [tituly před jménem] [jméno FO], advokátovi udělena úvěrovaným dne [datum].

17. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] ve věci sp. zn. III. ÚS 1536/21, vydaném v řízení o ústavní stížnosti úvěrovaného, exekuční soud může výjimečně k návrhu povinného přistoupit k zastavení exekuce, která byla již jednou výslovně zastavena na návrh oprávněného, dovolává-li se povinný toho, že exekuce vůči němu byla ze strany oprávněného od počátku vedena neoprávněně. Ústavní soud se přihlásil k judikatorním závěrům o tom, že exekuční řízení končí vymožením pohledávky, nicméně je-li exekuční titul od počátku nevykonatelný, je třeba zastavit exekuci i poté, co bylo vymáhané plnění vymoženo. Ústavní soud také přisvědčil úvěrovanému v tom, že usnesení soudního exekutora o zastavení exekuce ze dne [datum] bylo vydáno po zániku oprávnění k vedení exekuce (pověření exekutora k provedení exekuce zaniklo v návaznosti na oznámení o skončení exekuce ze dne [datum]).

18. Okresní soud v [adresa] usnesením ze dne [datum], č.j. [spisová značka], které bylo podle připojené doručenky doručeno zástupci úvěrovaného (povinného) dne [datum], rozhodl podle ust. § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. o zastavení exekuce vedené na majetek úvěrovaného, tj. exekuce vedené pro vymožení pohledávek žalované podle exekučního titulu, jímž byl Rozhodčí nález. Rozhodnutí nabylo podle připojené doložky právní moci dne [datum]. Soud přistoupil k zastavení exekuce i za situace, že pohledávka v exekuci vymáhaná již byla vymožena, dovodil, že exekuce se uskutečnila na základě Rozhodčího nálezu vydaného subjektem, který k tomu neměl pravomoc.

19. Exekuční soud v důvodech rozhodnutí vyložil, že se zabýval otázkou, zda rozhodci [tituly před jménem] [jméno FO] svědčila pravomoc vydat Rozhodčí nález. V té souvislosti dovodil následující: Rozhodčí smlouva byla v daném případě uzavřená písemně a na samostatné listině, tudíž v těchto ohledech zákonu vyhovuje. Formální obsahové náležitosti (způsob určení rozhodce) byly v daném případě dodrženy a rozhodci doložka je v tomto směru transparentní, tedy dostatečně určitá. Ve smlouvě bylo uvedeno 10 jmenovitě určených rozhodců a není zde tedy žádná netransparentní (neurčitá) alternativa spočívající ve výběru rozhodce žalobcem či třetí osobou na základě libovůle z nějakého neuzavřeného seznamu. Zásadní posun judikatury přinesla otázka (závislosti) podjatosti rozhodce. Podle obsahu odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] nelze považovat za nezávislé třetí osoby, tzv. arbitrážní centra, což jsou obvykle právnické osoby, které nejsou stálými rozhodčími soudy, jež se zabývají organizováním rozhodčího řízení ad hoc, mají z této činnost ekonomický prospěch a jako rozhodce jmenují opakovaně osoby, s nimiž mají dlouhodobé vztahy a poskytují jim při jejich rozhodovací činnost servis. Obvykle jsou přitom navázáni na podnikatele (jejich právní zástupce), kteří jim fakticky dávají práci. Nejvyšší soud uzavřel, že „je-li třetí osobu“, která má podle rozhodčí smlouvy vybrat rozhodce, právnická osoba, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, jež rozhodce jmenuje z okruhu osob, s nimiž dlouhodobě spolupracuje, jejichž seznam i nadále vede, a jejichž činnost organizačně a administrativně zajišťuje, nelze takto učiněný výběr rozhodce považovat za transparentní, což má za následek neplatnost rozhodčí doložky podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do [datum]. Vůle stran vyjádřená v rozhodčí doložce nemůže být respektována, jelikož odporuje pravidlům spravedlivého procesu. V daném případě je významně dotčena jak transparentnost rozhodčí smlouvy, tak nezávislost (nepodjatost) rozhodce. [právnická osoba] sice nepoužívala označení, které vyvolává klamnou představu, že se jedná o stálý rozhodčí soud, fakticky se ale tak po dohodě s oprávněnou chovala. Jde o zjevné obcházení právní úpravy stálých rozhodčích soudů podle § 13 zákona o rozhodčích řízeních. Konkrétní jména rozhodců činných pro uvedenou společnost včetně [tituly před jménem] [jméno FO], byla v rozhodčí smlouvě konstruktem oprávněné a uvedené rozhodčí společnosti s cílem mimosoudního získání zcela vyhovujících exekučních titulů a další obchodní spolupráce. Nejde tedy jen o podjatost rozhodce, ale o součást systému na výrobu vyhovujících exekučních titulů. Taková rozhodčí smlouva je neplatná. Exekuční soud proto uzavřel, že rozhodčí smlouva je neplatná a rozhodce tak neměl pravomoc k vydání exekučního titulu, který je tím pádem nicotným aktem a není způsobilým exekučním titulem.

20. Pokud jde o rozsah vzájemného plnění účastníků, soud pro přehlednost shrnuje, že ze shora uvedených zjištění, a také na základě nesporných tvrzení účastníků, soud vycházel z toho, že žalovaná poskytla úvěrovanému na podkladě mezi nimi uzavřené úvěrové smlouvy č. [hodnota] úvěr v celkové výši [částka], který nebyl řádně splácen, jakož i z toho, že před zahájením exekučního řízení úvěrovaný zaplatil žalované celkem [částka], v průběhu exekuce bylo z exekutorem vymoženého plnění žalované vyplaceno celkem [částka] (skutečnost prohlášená účastníky za nespornou).

21. Zástupce žalobkyně, tehdy zastupující úvěrovaného, vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení - k zaplacení částky [částka] ve lhůtě do [datum], a to výzvou ze dne [datum]. Zástupce žalované odpověděl písemností ze dne [datum], a sice odmítnutím požadavku na zaplacení s odůvodněním, které odpovídá obraně žalované v tomto sporu.

22. Smlouvou o postoupení pohledávek, kterou úvěrovaný opatřil svým podpisem dne [datum] a osoba jednající za žalobkyni ji opatřila svým podpisem dne [datum], má soud za prokázané, že úvěrovaný žalobkyni postoupil pohledávku specifikovanou výší ([částka] s příslušenstvím) i právním důvodem (bezdůvodné obohacení vzniknuvše vyplacením plnění vymoženého před a v průběhu exekučního řízení vedeného pro vymožení pohledávky žalované na základě nezpůsobilého exekučního titulu – rozhodčího nálezu vydaného na základě smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] a rozhodčí smlouvy uzavřené dne [datum] mezi úvěrovaným a žalovanou). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno písemností sepsanou dne [datum], předanou podle podacího lístku k zásilce [Anonymizováno] k poštovní přepravě dne [datum].

23. Pokud soud učinil předmětem dokazování další důkazy, neučinil z nich další zjištění, když již shora vyložená dílčí skutková zjištění vytvořila dostatečný podklad pro tvorbu závěru o skutkovém stavu, za situace, že žádný další (do skutkových zjištění nepromítnutý) důkaz neobsahoval informace, které by kolidovaly s informacemi představujícími podstatu zjištěného skutkového základu. Provedení dalších důkazů soud shledal nerozhodným pro posouzení věci, veden zásadou hospodárnosti řízení proto další dokazování neprováděl. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na shora uvedená skutková zjištění, která v souhrnu vytváří soudem zjištěný skutkový stav.

24. Podle ust. § 3028 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („OZ“), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí účinnosti. Podle § 3028 odst. 3 OZ, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

25. Podle ust. § 3036 OZ, podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

26. Podle ust. § 497 OchZ, smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

27. Právní vztah žalované a právního předchůdce žalobkyně, založený posuzovanou úvěrovou smlouvou, se při aplikaci shora citovaných právních norem řídí zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do [datum] („SOZ“) a ObchZ.

28. Závazky právního předchůdce žalobkyně (úvěrovaného [jméno FO]) a žalované přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (ust. § 497 ObchZ).

29. Žalobkyně se žalobou domáhá vrácení (části) peněžitého plnění z plnění, které úvěrovaný poskytl žalované v návaznosti na uzavřenou úvěrovou smlouvu.

30. Soud vychází z toho, že Rozhodčí nález nevytváří překážku věci rozsouzené, a tedy úkolem soudu bylo zabývat se otázkou, zda poskytnuté plnění bylo či nebylo poskytnuto na základě platné smlouvy, a v návaznosti na to i otázkou možného vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalované, jakož i námitkou promlčení nároku, kterou vznesla žalovaná. Soud se přiklonil k té části judikatury Městského soudu v Praze, podle jejíchž závěrů a vztaženo k posuzované věci není rozhodující, zda byl Rozhodčí nález formálně zrušen v řízení o návrhu na jeho zrušení (v té souvislosti soud odkazuje na rozsudky Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka]; ze dne [datum], č.j [spisová značka]; ze dne [datum], č. j. [spisová značka]; ze dne [datum], č.j [spisová značka]; na usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Závěry odkazovaných rozhodnutí jsou v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, podle které „provedení exekuce, tj. vymožení pohledávky s příslušenstvím a nákladů exekuce, nařízené podle titulu, který zde niky nebyl, nebo titulu, který je způsobilý vykonatelnosti nabýt, ale dosud se tak nestalo, anebo titulu, který vykonatelnosti před nařízením exekuce pozbyl, a rovněž, a rovněž titulu, který byl po nařízení exekuce zrušen, představuje neoprávněný zásah do majetkových práv povinného. Je-li najisto postaveno, je exekuce byla provedena na základě takového titulu, „může vymožené plnění být identifikováno s bezdůvodným obohacením“,“. Těmto úvahám respektujícím zásadu o tom, že z bezpráví právo nevznikne, je třeba dát přednost před závěry uvedenými v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], které nebyly v jiném rozhodnutí odvolacího soudu zopakovány. Nutno ještě doplnit, že usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka] bylo jen procesně odmítnuto dovolání podle § 243c odst. 1 o s. ř. a toto (žalovanou odkazované) rozhodnutí nemá sjednocující význam (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum] ve věci sp. zn. [spisová značka]). Otázkou platnosti rozhodčí smlouvy se zabýval exekuční soud, soud rozhodující nynější spor nemohl ponechat bez povšimnutí závěry rozhodnutí exekučního soudu, s nimiž se soud v této věci plně shoduje a v podrobnostech na ně, jak jsou vyloženy shora v bodu 18 a 19 tohoto odůvodnění, odkazuje. Soud i v tomto řízení na podkladě provedeného dokazování dospěl k závěru o tom, že navzdory obsahu rozhodčí smlouvy neprobíhalo rozhodčí řízení výlučně před vybranou osobou rozhodce, ke kterému se podává žaloba, kterému se platí poplatek a který si případně najímá na určité administrativní činnosti třetí osobu. Rozhodčí řízení fakticky probíhalo před [právnická osoba], které byl zaplacen poplatek za rozhodčí řízení a která rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO] vyplácela, ačkoliv ten jako nezávislý rozhodce měl být příjemcem celého poplatku za rozhodčí řízení. Soud se proto přiklání k hodnocení, které učinil již exekuční soud, a sice v tom, že rozhodčí společnost si fakticky najímala rozhodce, přitom transparentnosti rozhodčího řízení tak, aby byly respektovány požadavky na nezávislosti rozhodce, by odpovídal opačný režim. Ostatně neodpovídalo by zásadě jednotného rozhodování vyjádřené v ust. § 13 o. z. (aplikovatelné s ohledem na ust. § 3030 OZ) dospět k odlišným závěrům, resp. soud neshledal (žalovaná netvrdila) existenci takových důvodů, pro které by měl oproti závěrům přijatým exekučním soudem považovat rozhodčí smlouvu za platně uzavřenou. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy rozhodčí rezultuje v to, že rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO] neměl možnost autoritativně rozhodovat o právech a povinnostech stran úvěrové smlouvy, resp. jím vydaný Rozhodčí nález nemůže být pro účastníky závazný (nevytváří překážku věci rozsouzené) a je otevřena cesta pro vypořádání práv a povinností ze smlouvy o úvěru v řízení před soudem.

31. Soud se tak musel zabývat otázkou platnosti úvěrové smlouvy. Při posouzení platnosti úvěrové smlouvy (čemuž není na překážku formálně neodklizený Rozhodčí nález, jak soud vyložil shora) se soud musel primárně zabývat tím, zda žalovaná splnila povinnosti plynoucí jí ze zák. č. 145/2010 Sb., pokud jde o povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr. Soud totiž poté, co zjistil, že žalovaná a úvěrovaný jednali o uzavření smlouvy o úvěru vykazující znaky spotřebitelského úvěru, musel mít na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti žalobkyně postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 145/2010 Sb. Žalovaná poskytla finanční službu, vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Žalovanou proto stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost úvěrovaného splatit úvěr, o jehož poskytnutí úvěrovaný žalovanou požádal.

32. Podle ust. § 1 věta druhá zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum], tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství1 a upravuje některá práva a povinnosti související s odloženou platbou, půjčkou, úvěrem nebo jinou obdobnou finanční službou poskytovanou nebo přislíbenou spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem (dále jen „spotřebitelský úvěr“).

33. Podle ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum], věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

34. Podle ust. § 37 odst. 1 SOZ, právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Podle ust. § 39 SOZ, neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

35. Výsledky provedeného dokazování neumožňují soudu, aby přijal závěr o tom, že žalovaná svým povinnostem tížících úvěrujícího dostála. Žalovaná zcela rezignovala na to, aby postupovala s odbornou péčí. Ta předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, budou ověřeny - objektivně podloženy, úvěrující si má obstarat potřebné podklady, součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. [spisová značka] či rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka]). Žalovaná zjevně rezignovala na to, aby si vyžádala doklady o výdajích úvěrovaného, vycházela toliko z údajů sdělených úvěrovaným, zaštiťuje se (nyní) tím, že úvěrovaný správnost a pravdivost sdělených údajů stvrdil podpisem úvěrové smlouvy. Možnost porovnat příjmy a výdaje žadatele o úvěr předpokládá předchozí objektivizaci sdělených údajů, a tedy bez doložení výdajů (které lze doložit jednoduše, např. pokud jde o náklady na bydlení) nelze usuzovat na to, že k řádnému porovnání příjmové a výdajové stránky došlo, což fakticky znemožňuje učinit závěr o (ne)schopnosti žadatele o úvěr v budoucnu splácet poptávaný úvěr.

36. Z provedeného dokazování sice vyplynulo, že žalovaná shromáždila od úvěrovaného údaje, které zřejmě měly sloužit k vytvoření obrazu o příjmech, výdajích a jiných závazcích úvěrovaného, nicméně z provedeného dokazování nevyplynulo, že by tyto údaje byly podloženy potřebnými doklady, že by byly žalovanou jakkoliv objektivizovány. Za takové situace pak nelze vůbec usuzovat na to, zda úvěrující žalovaná jednala s odbornou péčí, neboť ta předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, budou ověřeny (objektivně podloženy). Z provedeného dokazování nevyplynulo (a žalovaná ostatně ani netvrdila), že by žalovaná disponovala doklady o výdajích úvěrovaného, resp. že by takové podklady vůbec byly zahrnuty do podkladů, na jejichž základě žalovaná podle svého tvrzení prověřovala úvěruschopnost.

37. Nelze přehlédnout, že žalovaná si od úvěrovaného obstarala podklady k jeho příjmům (resp. podklady, z nichž, na základě nynějších tvrzení, byla schopna objektivizovat příjmy úvěrovaného). Není zřejmé (žalovaná nevysvětlila), co jí bránilo vyvinout obdobnou aktivitu i k tomu, aby od úvěrovaného zajistila doklady k jeho pravidelným výdajům. To, zda se jedná o nedůslednost, lze zřejmě vyloučit již tím, jak žalovaná argumentovala v tomto řízení (jak vysvětlovala důvody, pro které hodnotí svůj postup při posuzování úvěruschopnosti za řádný).

38. Součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. [spisová značka] či rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka]).

39. Je otazné, resp. z hlediska naplnění potřeby řádného posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr pro žalovanou nepříznivě vypovídající to, jak žalovaná přistoupila k hodnocení úvěrovaným sdělených a doložených údajů před poskytnutím úvěru. Z písemně zachycených sdělení není ani zřejmé, jaké konkrétní výdaje úvěrovaný z hlediska výše kvantifikoval. Nelze přehlédnout ani to, že žalovaná disponovala výpisem z účtu, podle kterého lze usuzovat na to, že z bankovního účtu úvěrovaného byla realizována platba ztotožněná se splátkou úvěru (aniž by úvěrovaný ohledně splátek úvěrů či půjček čehokoliv sdělil). Také by si zjevně zasluhovalo vysvětlení to, proč byl úvěrovanému vyplacen v květnu roku 2012 důchod ve výši [částka], pokud měl podle výměry počínaje lednem téhož roku pobírat na důchodu [částka] (přičemž nebylo objasněno, a tedy umocňuje pochybnosti, čím byl odůvodněn rozdíl mezi přiznanou výší důchodu a skutečnou výplatou).

40. Pro úplnost soud uvádí, že k odpovědi na otázku, zda i podle právní úpravy před novelou zák. č. 43/2013 Sb. bylo možné vyhodnotit smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou bez řádného splnění povinnosti vyplývající věřiteli z ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. za neplatnou - tedy bez toho, že by její neplatnost stanovil přímo zákon - je třeba vyjít z judikatorně ustálené zásady, jíž z pohledu posuzování platnosti spotřebitelských úvěrových smluv formuloval Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 199/11, nebo v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4084/12, že „nelze považovat za akceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů“. Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do [datum] namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 SOZ). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období, kdy zákon uvedený důsledek spočívající v neplatnosti takto uzavřené smlouvy výslovně neupravoval. Lze proto shrnout, že i v režimu úpravy ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinné před novelou zákonem č. 43/2013 Sb. má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] ve věci sp. zn. [spisová značka]).

41. Soud tak dospěl k dílčímu závěru, že žalovaná prostředky poskytla bez předchozího splnění své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost úvěrovaného, úvěrová smlouva je proto neplatná, přičemž k tomu musí přihlédnout i bez návrhu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka]).

42. Podle ust. § 451 odst. 1, 2 SOZ, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

43. Podle ust. § 457 SOZ, je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

44. Ze shora vyložených důvodů vyplývá, že ani úvěrová smlouva (stižena absolutní neplatností), ani později vydaný Rozhodčí nález (nezpůsobilý titul k provedení exekuce), nezakládají zavazovací důvod, pro nějž by žalovaná mohla důvodně odpírat úvěrovanému vrácení nárokovaného plnění.

45. Žalovaná a úvěrovaný si podle výsledků provedeného dokazování vzájemně plnili podle neplatné smlouvy, poskytli si vzájemně majetkový prospěch, a to z neplatného právního úkonu. Takové plnění je třeba kvalifikovat jako bezdůvodné obohacení (ust. § 451 odst. 1, 2 SOZ), které má ochuzený obohacenému vydat. Je třeba zjistit rozsah bezdůvodného obohacení stran neplatné úvěrové smlouvy a následně provést vypořádání (ust. § 457 SOZ). Úvěrující žalovaná poskytla úvěrovanému celkem [částka], úvěrovaný zaplatil žalované celkem [částka]. Rozdíl majetkových prospěchů účastníků neplatné smlouvy odpovídá částce [částka], což je konečná výše majetkového prospěchu žalované, který získala na úkor ochuzeného úvěrovaného.

46. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši [částka], tedy plnění nižšího, než kolik odpovídá konečnému majetkovému prospěchu žalované. Soud nezjistil (a žalovaná ostatně ani nenamítala), že by konečný majetkový prospěch žalované byl ještě nižší než žalovaných [částka]. Soud přitom, cestou pučení podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., poskytl žalované, v rámci předvídatelnosti dalšího postupu, příležitost tvrdit a prokázat, jakému konkrétnímu dluhu úvěrovaného odpovídá vymožené a vyplacené plnění. Žalovaná na výzvu soudu zareagovala tvrzeními nikoliv dostatečně konkrétními, jak jsou uvedena shora v bodu 6 tohoto odůvodnění, a znemožnila tak v konečném důsledku přijmout závěr o tom, že by konečný majetkový prospěch žalované byl ještě nižší než žalovaných [částka].

47. Žalovaná se proti požadavku na vydání bezdůvodného obohacení bránila (také) uplatněním námitky promlčení. Pro posouzení důvodnosti obrany žalované bylo třeba vyřešit otázky související s určením počátku a běhu promlčecí doby práv účastníků neplatné smlouvy, mezi nimiž došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení.

48. Ve vztahu k bezdůvodnému obohacení vzniklému plněním z právního důvodu, který odpadl, dovodil Nejvyšší soud použití stejné právní úpravy, jakou se řídil dosavadní závazek (k tomu srov. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka], Rc 50/2007). Závazek k vydání bezdůvodného obohacení se řídí právním předpisem účinným v době, kdy právní důvod k plnění vznikl (k tomu srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] ve věci sp. zn. [spisová značka]).

49. Skutečnost, že ObchZ výslovně neupravuje počátek běhu promlčecí doby a její délku, pokud jde o právo na vydání bezdůvodného obohacení (na rozdíl od SOZ), pak neznamená nutnost aplikace právní úpravy SOZ, nýbrž pouze to, že tyto otázky je zapotřebí řešit dle obecných ustanovení ObchZ o promlčení (dle jeho § 391 a § 397), k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] ve věci sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod číslem 105/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní.

50. Závazek z bezdůvodného obohacení vzniklého z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru jako tzv. absolutního obchodu se tedy řídí ObchZ, dle kterého promlčecí doba činí 4 roky (§ 397 ObchZ) a začíná běžet ode dne, kdy k plnění došlo (§ 394 odst. 2 ObchZ).

51. Při výkladu ustanovení zákona je nutné přihlížet zejména k jejich smyslu a účelu, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ve kterém je třeba vždy nalézat i principy uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1648/10). Soudy by neměly upřednostňovat přehnaně formalistický postup za použití v podstatě sofistikovaného odůvodňování zřejmé nespravedlnosti (srov. např. nález Ústavního soudu ze [datum], sp. zn. Pl. ÚS 21/96). Zahájením rozhodčího řízení, byť na podkladě neplatné rozhodčí smlouvy, došlo ke stavení běhu promlčecí lhůty (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sen. zn. [spisová značka]). Po vydání Rozhodčího nálezu, dokud nedošlo k zastavení exekuce, nepočala plynout promlčecí doba (k tomu srov. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka]).

52. K okamžiku zahájení exekuce na majetek úvěrovaného vstupoval úvěrovaný do exekuce s dluhem ve výši [částka] (jelikož do té doby neměl v uvedeném rozsahu splaceno to, co mu úvěrující žalovaná poskytla na jistině úvěru; rozdíl částky [částka] a částky [částka]).

53. Při zodpovězení otázky, kdy úvěrovaný (resp. jeho právní nástupkyně – žalobkyně) mohl a měl podat žalobu na vydání bezdůvodného obohacení tak, aby vůbec mohl být s uplatněným nárokem úspěšný, je nutno vzít do úvahy následující skutečnosti. V době, dokud nebyl v důvodech usnesení o zastavení exekuce vyložen závěr o neplatnosti úvěrové smlouvy, resp. v době probíhajícího exekučního řízení (kdy až v jeho průběhu úvěrovaný jednotlivými platbami splatil úvěrující to, co ta mu předtím na jistině úvěru poskytla), by byla žaloba úvěrovaného na zaplacení z titulu vypořádání bezdůvodného obohacení s praktickou jistotou zamítnuta. Je totiž třeba vzít do úvahy závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum] ve věci sp. zn. [spisová značka] a bod 20 odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum] ve věci sp. zn. [spisová značka], publikovaném pod č. 10/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle kterého do doby ukončení exekuce jiným, procesním právem předvídaným, způsobem než vymožením totiž přetrvává procesní důvod, pro který vymožené plnění náleží oprávněnému, případně exekutorovi. Soud se proto ztotožňuje se závěry uvedenými v judikatuře Městského soudu v Praze (sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka]), podle kterých (promítnuto do souzené věci) teprve s právní mocí usnesení o zastavení exekuce mohla žalobkyně (její právní předchůdce) důvodně uplatnit žalobu o vydání bezdůvodného obohacení, které vzniklo plnění podle neplatné úvěrové smlouvy, resp. plněním v exekuci na podkladě nezpůsobilého exekučního titulu v podobě Rozhodčího nálezu. Teprve usnesením o zastavení exekuce došlo k odklizení rozhodnutí, jímž byla exekuce na majetek úvěrovaného nařízena a na jejímž základě úvěrovaný žalované plnil, přičemž o odklizení se jedná proto, že zastavení exekuce podle ust. § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. se podobá „zrušení“ rozhodnutí o nařízení exekuce a mělo by mít obdobné právní důsledky (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka]).

54. Je proto nerozhodné to, že exekučně vymožené pohledávky byly v exekuci vymoženy již v dubnu roku 2019 (ostatně uvedené nebránilo exekučnímu soudu rozhodnout o návrhu úvěrovaného povinného na zastavení exekuce), jakož i to, kdy zástupce úvěrovaného sepsal návrh na zastavení exekuce. Je také nerozhodné, že tentýž právní zástupce (advokát – právní profesionál) zastupuje v řízení i nynějšího věřitele – žalobkyni. Pro posouzení námitky promlčení nemá význam ani to, že soudní exekutor usnesením z dubna roku 2019 rozhodl o zastavení exekuce k návrhu oprávněné žalované, a to s ohledem na závěry a dopady nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] ve věci sp. zn. III. ÚS 1536/21.

55. Usnesení o zastavení exekuce nabylo právní moci dne [datum], žalobkyně žalobu doručila soudu dne [datum], tedy v zachovalé čtyřleté promlčecí době (ust. § 397 ObchZ). Tak soud dospěl k závěru o tom, že právo na vydání majetkového prospěchu v rozsahu odpovídajícím částce [částka] se nepromlčelo.

56. Aktivní legitimace svědčí žalobkyni, neboť ta je věřitelem pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení - pohledávky, která původně svědčila úvěrovanému a do jehož práv a povinností žalobkyně vstoupila doloženou cesí pohledávky (ust. § 1879 a násl. OZ).

57. Dlužník je povinen splnit dluh (vydat majetkový prospěch odpovídající bezdůvodnému obohacení) v návaznosti na výzvu věřitele (k tomu srov. ust. § 563 SOZ). Jelikož žalovaná nezaplatila žalobkyni částku [částka] ve lhůtě stanovené výzvou zástupce žalobkyně, tj. ve lhůtě do [datum], ocitla se dnem [datum] se splněním svého peněžitého dluhu v prodlení (ust. § 517 odst. 1 věta první SOZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat i úrok z prodlení (ust. § 517 odst. 2 SOZ). Povinnost zaplatit úrok z prodlení dlužící žalovanou stíhá až do zaplacení dluhu na jistině. Výše úroku z prodlení odpovídá pravidlu vyjádřenému v ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

58. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., procesně úspěšné žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení proti procesně neúspěšné žalované. Náhrada nákladů řízení žalobkyně je tvořena: 1/ odměnou zástupce žalobkyně ve výši [částka] za každý jeden zástupcem žalobkyně realizovaný úkon právní služby (ust. § 8 odst. 1, § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, „a. t.“), a to za převzetí věci a přípravu zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, sepis dvou dalších podání ve věci samé a účast na dvou jednáních soudu – ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a. t., tedy 7 x [částka], tj. [částka]; 2/ náhradou hotových výdajů ve výši [částka] za každý z výše uvedených úkonů právní služby (ust. § 13 odst. 1, 4 a. t.), tedy ve výši 7 x [částka], tj. [částka]; 3/ náhradou za zaplacený soudní poplatek v částce [částka]. K jednotlivým položkám pod body 1/ a 2/ je dále třeba přičíst náhradu za daň z přidané hodnoty v zákonné sazbě 21 %. Náhrada nákladů řízení žalobkyně tak celkem činí [částka].

59. Uložené povinnosti je žalovaná povinna splnit ve lhůtách určených dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení